K úastenství nevládních organizací ve stavebním ízení podle nového stavebního zákona Ekologický právní servis, 2010 Pavel erný Tato analýza byla vytvoena za finanní podpory Státního fondu životního prostedí a Ministerstva životního prostedí eské republiky.
Shrnutí problému Úprava okruhu úastník stavebního ízení ( 109 zákona. 183/2006 Sb., stavebního zákona), na rozdíl od úpravy pedchozí ( 59 zákona. 50/1976 Sb.) a také na rozdíl od platné úpravy úastenství v územním ízení podle ( 85 platného stavebního zákona) výslovn neuvádí, že úastníky stavebního ízení jsou také osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní pedpis. Z této skutenosti nkteré stavební úady dovozují, že úmyslem zákonodárce bylo v platné právní úprav vylouit možnost úasti obanských sdružení, jejichž pedmtem innosti je ochrana pírody a krajiny, resp. životního prostedí, ve stavebních ízeních. Dle platné právní úpravy se proto podle jejich názoru úast obanských sdružení na rozhodování ve vcech životního prostedí koncentruje do fáze územního ízení jakožto rané fáze rozhodování (s možností pezkumu rovnž stanoviska dle zákona. 100/2001 Sb.), což je v souladu jak s Ústavou, tak mezinárodními závazky R, vyplývajícími z Aarhuské úmluvy a smrnice EIA. V následn vedeném stavebním ízení již nejde o ešení možných vliv na životní prostedí, ale jen technických otázek provedení stavby. K témuž závru dosply i nkteré správní soudy. Naopak dle názoru Nejvyššího správního soudu jsou obanská sdružení pi splnní podmínek stanovených zvláštními právními pedpisy nadále úastníky i stavebních ízení (viz níže). Proti názoru, že obanská sdružení nejsou podle platné úpravy úastníky stavebních ízení, lze uvést následující argumenty: 1. Výklad vztahu mezi úpravou úastenství ve stavebním ízení dle 109 stavebního zákona a 70 zákona. 114/1992 Sb. I za úinnosti nového stavebního zákona a v nm obsažené úpravy stavebního ízení se ve stavebních ízeních, týkajících se povolení staveb, jimiž mohou být doteny zájmy ochrany pírody a krajiny, v plném rozsahu uplatní ust. 70 zákona. 114/1992 Sb. (jakožto lex specialis vi obecné úprav úastník stavebního ízení ve stavebním zákon). Z odst. 2 a 3 tohoto ustanovení vyplývá, že obanská sdružení jsou - pi splnní stanovených podmínek - oprávnna úastnit se správních ízení, jimiž (resp. jejichž výsledkem) mohou být doteny zájmy ochrany pírody a krajiny chránné podle zákona. 114/1992 Sb. Takovýmto správním ízením nepochybn mže být dle konkrétních okolností i stavební ízení. V této souvislosti lze poukázat pedevším na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS ) ze dne 27. 5. 2010,.j. 5 As 41/2009-91, který uvedený závr jednoznan potvrzuje. NSS v tomto rozsudku konstatoval mimo jiné, že zákonné ustanovení, které dopluje okruh úastník ízení o osoby, jimž takové právo zakládá zvláštní zákon, není totiž niím jiným než explicitním odkazem na zvláštní právní úpravu, již je však teba v každém pípad použít ped právní úpravou obecnou. Zákonodárce mže takový odkaz do zákonné definice okruhu úastník ízení zaadit ve snaze vymezit okruh úastník co nejúplnji a nejpesnji, s cílem poskytnout vodítko pro budoucí aplikaci takového ustanovení. Absence výslovného odkazu však nemže nic zmnit na skutenosti, že pokud existuje zvláštní právní norma, která má užší vymezení, a už vcné i osobní, bude muset být podle pravidla lex specialis derogat generali aplikována ped úpravou obecnou, tzn. že ji bu zcela nahradí nebo ji alespo dílím zpsobem modifikuje. V tomto rozsahu tedy Nejvyšší
správní soud pln souhlasí s argumentací stžovatele a právním názorem vysloveným veejným ochráncem práv ve zmínné zpráv o šetení ze dne 23. 10. 2008,. j. 4618/2008/VOP/MH... Ustanovení 70 zákona o ochran pírody a krajiny se tedy vztahuje na specificky vymezený okruh správních ízení, pi nichž mohou být doteny zájmy ochrany pírody a krajiny chránné podle tohoto zákona. Pro takto definovaná ízení pak citované ustanovení dopluje okruh úastník, který je vymezen obecnou normou, o obanská sdružení, jejichž hlavním posláním podle stanov je ochrana pírody a krajiny. Z uvedeného je zejmé, že 70 zákona o ochran pírody a krajiny obsahuje zvláštní úpravu úastenství pro zde vymezená správní ízení. Kritériem pro stanovení, zda se jedná o ízení, na které pedmtná úprava dopadá, i nikoli, je toliko skutenost, zda v takovém ízení mohou být doteny zájmy ochrany pírody a krajiny chránné tímto zákonem. Podle 2 odst. 2 písm. g) zákona o ochran pírody a krajiny se ochrana pírody a krajiny podle tohoto zákona zajišuje mimo jiné i spoluúastí v procesu územního plánování a stavebního ízení s cílem prosazovat vytváení ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny. Nejvyšší správní soud tedy neshledal dvod, pro který by bylo možné z okruhu správních ízení, na nž se vztahuje zvláštní úprava úastenství dle 70 zákona o ochran pírody a krajiny, vylouit veškerá stavební ízení jako celek. Naopak má za to, že ustanovení 70 zákona o ochran pírody a krajiny se vztahuje na všechna správní ízení podle stavebního zákona, pokud pi nich mohou být doteny zákonem chránné zájmy ochrany pírody a krajiny... Ani následné vypuštní 90 odst. 4 ze zákona o ochran pírody a krajiny provedené s úinností od 1. 12. 2009 zákonem. 349/2009 Sb. nemže nic zmnit na tom, že 70 zákona o ochran pírody a krajiny zstává zvláštním ustanovením ve vztahu k 109 stavebního zákona. Ke stejnému závru pak NSS dospl i v rozsudku ze dne 4.8.2010,.j. 9 As 63/2010 111, v nmž mimo jiné uvedl že nelze bez dalšího vylouit úast obanského sdružení ve zkráceném stavebním ízení s odkazem na taxativní výet úastník stavebního ízení v ust. 109 stavebního zákona, jak to v nyní projednávané vci uinil mstský soud, ale je nezbytné vycházet z pravidla lex specialis derogat generali, kdy ust. 70 zákona o ochran pírody a krajiny pedstavuje ve vztahu k ust. 109 stavebního zákona zvláštní právní úpravu úastenství ve stavebním ízení. Je tedy zejmé, že v judikatue NSS k této otázce neexistují rozpory. Se tmito právními názory NSS jsou dále v souladu mimo jiné rozsudky mstského soudu ze dne 2. 2. 2010,. j. 11 Ca 394/2008-53, ze dne 8. 6. 2010,. j. 11 Ca 201/2009-41 nebo ze dne 8. 6. 2010,. j. 11 Ca 200/2009-44, v nichž tento soud potvrdil, že okruh úastník stavebního ízení je však vymezen nejen výše uvedeným ustanovením stavebního zákona (pozn.: 109), ale i dalšími obecn závaznými právními pedpisy, piemž následn soud cituje práv 70 zákona. 114/1992 Sb. Z principu jednotnosti a bezrozpornosti právního ádu vyplývá, že je teba jej aplikovat jako celek, tj. vždy všechna ustanovení, která na pedmtný pípad dopadají, by se teba nachází ve více zákonech. Pouze v pípad, kdy by se aplikace obou norem vzájemn vyluovala, by bylo teba tuto situaci ešit dle povahy té které právní normy (obecná ku zvláštní), pop. dle standardních výkladových metod. V pípad úpravy úastenství (obanských sdružení) ve stavebním ízení se však o tento pípad nejedná, nebo soubžné užití ust. 109 stavebního zákona (který obecn stanovuje okruh úastník stavebního ízení) i ust. 70 zákona. 114/1992 Sb. (v pípadech jím stanovených) je možné. Jinými slovy, 70 zákona. 114/1992 Sb. má univerzální psobnost na pípady jím upravené a vztah tohoto ustanovení a stavebního zákona není tedy teba zkoumat, nebo ke konfliktu tchto norem nedochází. Není tedy žádného dvodu, pro by mla být vylouena aplikace ust. 70 zákona. 114/1992 Sb. v pípadech, kdy jsou splnny podmínky jeho hypotézy.
Ob normy je tedy nutné aplikovat vedle sebe. Jestliže tedy ust. 109 stavebního zákona stanovuje okruh úastník, který bude dán u každého stavebního ízení, potom se k nmu u specifických ízení, v nichž budou doteny zájmy ochrany pírody a krajiny, pidávají (za splnní všech podmínek tam uvedených) i osoby uvedené v ust. 70 zákona. 114/1992 Sb. I v pípad, že by byl shledán konflikt v aplikaci mezi uvedenými normami, potom bylo by nutno aplikovat ust. 70 zákona. 114/1992 Sb. jako úpravu zvláštní (pednostn). V prbhu pedmtného správního ízení to vyplývalo z výslovného znní ust. 90 odst. 4 zákona. 114/1992 Sb. Jak však uvedl NSS ve svém již výše citovaném rozsudku ze dne 27. 5. 2010,.j. 5 As 41/2009-91, následné vypuštní tohoto ustanovení nic nezmnilo na tom, že 70 zákona o ochran pírody a krajiny zstává zvláštním ustanovením ve vztahu k 109 stavebního zákona. Aplikace zvláštní normy nastává bez dalšího, tj. aniž by na ni bylo nutno výslovn odkázat v obecném pedpisu. Jinými slovy, absence odkazu na zvláštní pedpis nemže vylouit jeho aplikaci v pípad, kdy je naplnna hypotéza právních norem ve zvláštním pedpisu obsažených. Absence odkazu na zvláštní pedpis v 109 stavebního zákona proto neznamená, že by jiný pedpis než stavební zákona nemohl vymezit další úastníky stavebního ízení. Ohledn výkladu ustanovení 90 odst. 4 zákona. 114/1992 Sb. ve znní platném v prbhu pedmtného stavebního ízení lze dále odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008,. j. 4 As 20/2008-84, v nmž NSS mj. uvedl, že charakter zákona o ochran pírody a krajiny jakožto lex specialis je tedy nesporný, a to nejen vi stavebnímu zákonu, ale i ve vztahu k nkterým dalším zákonm Ani ze systematiky zákona proto nelze dovodit jiný závr, než že zákon o ochran pírody a krajiny je skuten speciálním zákonem vi stavebnímu zákonu, a to jako celek (postavení speciálního pedpisu se tak nedá redukovat pouze na nkterá jeho ustanovení). Je tedy nutno odmítnout úvahu mstského soudu, že postavení zákona. 114/1992 Sb. jako lex specialis vi stavebnímu zákonu se týká jen jeho hmotnprávních, a nikoliv procesních ustanovení. NSS v naposledy citovaném rozsudku dovodil specialitu zákona. 114/1992 Sb. ke stavebnímu zákonu nejen z díve platného znní ust. 90 odst. 4 zákona. 114/1992 Sb., ale i z úvahy týkající se významu zájm chránných tímto zákonem, když mj. uvedl, že životní prostedí je jednou z nejvyšších hodnot, kterou je teba úinn chránit nejen v zájmu jednotlivc, ale i v zájmu celého lidstva. Pro podporu závru, že na základ ust. 70 zákona. 114/1992 Sb. vzniká, za splnní podmínek tam uvedených, úast obanských sdružení i ve stavebním ízení dle stavebního zákona, lze odkázat i na znní ust. 2 odst. 2 písm g) zákona. 114/1992 Sb., nmž je výslovn uvedeno, že ochrana pírody a krajiny podle tohoto zákona se zajišuje zejména spoluúastí v procesu územního plánování a stavebního ízení s cílem prosazovat vytváení ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny. Je tedy zejmé, že zákon výslovn poítá s úastí veejnosti (prostednictvím obanských sdružení viz 70 odst. 1 zákona. 114/1992 Sb.) nejen v ízení územním, ale i v ízení stavebním (samozejm pouze za splnní podmínky, že v konkrétním stavebním ízení mohou být doteny zájmy chránné zákonem. 114/1992 Sb.). V této souvislosti nemže obstát ani analogie s úpravou úastenství v kolaudaním ízení. To, že se tohoto ízení v praxi obanská sdružení (na základ 70 zákona. 114/1992 Sb.) zpravidla neúastní, pramení zejména z povahy jeho pedmtu, který se jen ve velmi omezené míe mže týkat zájm ochrany pírody a krajiny. By však úast obanského sdružení v kolaudaním ízení bude vzhledem k této skutenosti spíše výjimená, a priori zejm vylouena není, jak lze dovodit napíklad z rozsudku NSS ze dne 30. 9. 2009,. j. 7 As 7/2009-88, kterým bylo (již podruhé)
zrušeno rozhodnutí Krajského soudu v Brn o zamítnutí žaloby obanského sdružení práv ve vci jeho úastenství v kolaudaním ízení (kdyby ml NSS za to, že úast obanských sdružení v kolaudaním ízení je a priori vylouena, pravdpodobn by rozhodnutí krajského soudu, zamítající žalobu obanského sdružení, nerušil). V pípad, že by mla být pro stavební ízení vylouena úast dalších osob na základ zvláštních právních pedpis, muselo by se tak stát zcela jednoznan a výslovn (nap. tak, jako vyluuje 109 odst. 2 stavebního zákona z úasti ve stavebním ízení nájemce byt, nebytových prostor a pozemk) nebo alespo jiným zpsobem nevzbuzujícím pochybnost nap. uvedením, že úastníkem stavebního jsou jen osoby uvedené v tomto ustanovení, tedy obdobn, jako tak iní nap. ust. 14 odst. 1 atomového zákona. Výše uvedený výklad není zpochybnn ani znním ust. 114 stavebního zákona, tedy úpravou pípustných námitek ve stavebním ízení. Úprava úastenství ve stavebním ízení není pímo podmínna rozsahem oprávnní k podání námitek. I kdyby platilo, že obanská sdružení jako úastníci stavebního ízení nemají možnost podat v tomto ízení námitky nebo že je mohou podat pouze v omezeném rozsahu neznamenalo by to, že by jejich úast ve stavebních ízeních postrádala smysl. Možnost úastník ovlivnit výsledek správního ízení vyplývá i zejména i z 36 správního ádu a z dalších ustanovení. Úast ve stavebním ízení je krom toho jedinou možností, jak mohou obanská sdružení napadnout obsah závazných stanovisek, vydávaných pro úely stavebního ízení napíklad podle dle ust. 12 i 44 zákona. 114/1992 Sb. (srov. ust. 149 odst. 4 správního ádu) a tím prosazovat zájmy ochrany pírody ve stavebním ízení. Neobstojí ani argumentace ohledn povahy stavebního ízení, resp. jeho zamení na stavebn technické ešení a podmínky pro provedení stavby. Tvrdí-li stavební úady, že stavební ízení je již jen technickým procesem, potom toto nemže být argument pro paušální a absolutní vylouení úastenství obanských sdružení ve všech stavebních ízeních, bez ohledu na konkrétní posouzení dopadu na zájmy ochrany pírody, resp. životního prostedí. U každého správního ízení (tedy i stavebního) musí být ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného pípadu vždy posuzováno, zda v nm zájmy ochrany pírody a krajiny doteny být mohou i nikoli. Je zejmé, že okruh staveb, u nichž se bude moci obanské sdružení úastnit jak ízení územního tak i stavebního, bude s ohledem na nutnost splnní podmínky dotení zájm ochrany pírody a krajiny omezenjší oproti pípadm, kde bude úast obanských sdružení omezena pouze na územní ízení. To však nikterak neznamená, že by k dotení zájm ochrany pírody stavebním ízením nemohlo dojít. Práv vzhledem ke skutenosti, že i ve stavebním ízení tyto zájmy doteny být mohou, vyžaduje zákon. 114/1992 Sb. mimo jiné vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu nejen pro umístní, ale i pro povolení stavby (srov. ust. 12 tohoto zákona - Zásahy do krajinného rázu, zejména umisování a povolování staveb, mohou být provádny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvk, zvlášt chránných území, kulturních dominant krajiny, harmonické mítko a vztahy v krajin. K umisování a povolování staveb, jakož i jiných innostem, které by mohly snížit nebo zmnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany pírody ). Obdobn zákon vyžaduje vydání souhlasu nejen s umístním stavby ve zvlášt chránných územích, ale i k povolení stavby (viz 44 zákona. 114/1992 Sb.: Bez závazného stanoviska orgánu ochrany pírody nelze uinit ohlášení stavby, vydat územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, rozhodnutí o zmn užívání stavby, kolaudaní souhlas, je-li spojen se zmnou stavby, povolení k
odstranní stavby i k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílm, povolení k nkterým innostem i udlit souhlas podle vodního zákona na území národního parku nebo chránné krajinné oblasti. ). Lze odkázat i na 5 odst. 3 zákona, podle nhož jsou fyzické a právnické osoby povinny pi provádní zemdlských, lesnických a stavebních prací, kdy podmínky pro n se stanovují práv ve stavebním ízení - pi vodohospodáských úpravách, v doprav a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadmrnému úhynu rostlin a zraování nebo úhynu živoich nebo niení jejich biotop, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostedky. Zejména u rozsáhlých staveb bude ve stavebním ízení ešena ada otázek dotýkajících se zájm ochrany pírody a krajiny, které v územním ízení nebylo možno ješt ešit. Jinými slovy, zatímco v územním ízení se eší skuten koncepní stety navrhované stavby se zájmy chránnými zvláštními pedpisy (tj. nap. zákonem. 114/1992 Sb.) a rozhoduje se, zda s ohledem na požadavky tchto pedpis lze stavbu v území vbec umístit i nikoli, ve stavebním ízení se projednává konkrétní podoba a ešení dané stavby a podmínky její výstavby a jejího provozování, jež pitom mohou být podstatné z hlediska pedcházení, omezení i náprav zásah mj. do chránných ástí pírody. Konkrétní zpsob provedení stavby (napíklad použité stavební materiály) mže být významný nap. z hlediska zachování biotop zvlášt chránných druh živoich, z hlediska vlivu stavby na krajinný ráz, z hlediska prostupnosti stavby atd. ada konkrétních stavebn-technických ešení sloužících nap. k minimalizaci zásah do zájm ochrany pírody a krajiny je tedy pedmtem až ízení stavebního. Souástí stavebního ízení je dále pravideln i projekt ozelenní stavby, obsahující údaje o množství a skladb zelen (zda jsou vysazovány místn pvodní i nepvodní deviny, v jakém množství a na jakých místech apod.). V této souvislosti lze též odkázat napíklad na ust. 5 písm. d) vyhlášky. 526/2006 Sb., kterou se provádjí nkterá ustanovení stavebního zákona ve vcech stavebního ádu, dle njž výrok stavebního povolení obsahuje podmínky pro provedení stavby pedevším z hlediska... úprav okolí stavby, ochrany zelen nebo jejího pemístní. Lze konen upozornit i na obsah pílohy. 8 vyhlášky. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, která v ásti A. (Prvodní zpráva) bod bodem 11. (Zásah stavby do území - Vymezení a zdvodnní zmn souasného stavu vyvolaných stavbou) uvádí jako náležitosti projektové dokumentace mj.: b) kácení mimolesní zelen a její pípadná náhrada, c) rozsah zemních prací a konená úprava terénu, ozelenní nebo jiné úpravy nezastavných ploch, f) zásah do pozemk urených k plnní funkcí lesa, g) zásah do jiných pozemk. V bod 13. téže ásti uvedené pílohy (Vliv stavby a provozu na pozemní komunikaci na zdraví a životní prostedí) je pak uvedeno Vyhodnotí se vlivy negativních úink stavby a jejího užívání a uvedou se návrhy na stavební opatení jejich prevenci, eliminaci, pípadn minimalizaci v souladu s píslušnými právními pedpisy, a pod písm. a) je výslovn zmínna ochrana pírody a krajiny. Ze všech výše uvedených dvod je možné konstatovat, že i za stávající právní úpravy (resp. úpravy platné v dob prbhu pedmtného stavebního ízení) se obanská sdružení, splující podmínky podle ust. 70 zákona. 114/1992, mohou stát úastníky stavebních ízení, jestliže v tchto ízeních mohou být doteny zájmy ochrany pírody a krajiny. Citované ustanovení se mže uplatnit spolu s úpravou úastenství obsaženou ve stavebním zákon ( 109),
nebo stavební zákon to žádným zpsobem nevyluuje. Krom toho má 70 zákona. 114/1992 Sb. vi stavebnímu zákonu postavení speciální normy. 2 Výklad vztahu mezi úpravou úastenství ve stavebním ízení dle 109 stavebního zákona a 23 odst. 9 zákona. 100/2001 Sb. Úastenství nevládních organizací v stavebních ízeních mže být dále založena i i ust. 23 odst. 9 zákona. 100/2001 Sb., o posuzování vliv na životní prostedí. Právní názor, podle njž ani toto ustanovení nezakládá obanským sdružením, pi splnní v nm uvedených podmínek, oprávnní úastnit se stavebního ízení pro zámr, který byl pedmtem posuzování vliv na životní prostedí, je nesprávný ze stejných obecných dvod, jako v pípad interpretace vztahu úpravy úastenství v ust. 109 stavebního zákona a 70 zákona. 114/1992 Sb. (viz výše). I v tomto pípad platí, že ust. 23 odst. 9 zákona. 100/2001 Sb. je nutno aplikovat vedle obecné úpravy úastenství ve stavebním ízení podle 109 stavebního zákona, pípadn pednostn jako speciální normu (analogicky lze odkázat i na závry obsažené ve výše citovaném rozsudku NSS ze dne 27. 5. 2010,.j. 5 As 41/2009-91). Nad rámec této základní argumentace lze poukázat rovnž na závry obsažené v rozsudku NSS ze dne 19. 1. 2009,.j. 1 As 91/2009-83. V tomto rozsudku NSS pedevším konstatoval, že stanovisko k posouzení vliv na životní prostedí, vydané podle zákona. 100/2001 Sb. ( stanovisko EIA ) je podle ust. 10 odst. 3 a 4 tohoto zákona obligatorním podkladem pro vydání všech rozhodnutí nebo opatení podle zvláštních pedpis, nezbytných pro povolení zámru. Tento závr se nepochybn vztahuje i na stavební povolení. Není tedy správný názor, podle njž je stanovisko EIA podkladem (pouze) navazujícího územního rozhodnutí. NSS v citovaném rozsudku dále výslovn uvedl (mimo jiné s odkazem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 9. 8. 1994 ve vci C-396/92), že v nm uvedené závry se v plném rozsahu vztahují i na pípady, kdy bylo stanovisko EIA vydáno ješt za úinnosti zákona. 244/1992 Sb., avšak navazující rozhodnutí až po nabytí úinnosti zákona. 100/2001 Sb. Výslovn se touto otázkou zabýval ve vztahu k interpretaci vztahu ust. 10 odst. 4 zákona. 100/2001 Sb. a jeho pechodného ust. 24 NSS dospl závru, že jelikož pechodné ustanovení eší pouze otázky autorizace ke zpracování dokumentace a posudku podle 19 zákona. 100/2001 Sb. a dokonení posouzení zahájených ped úinností zákona, je nutné na všechny ostatní otázky související s posuzováním vliv zámr na životní prostedí (v daném pípad na použití nebo závaznost již vypracovaného stanoviska EIA) aplikovat zákon. 100/2001 Sb., a to za použití eurokonformního výkladu (tedy v souladu s požadavky smrnice EIA). Uvedené závry citovaného rozsudku NSS lze analogicky uplatnit i ve vztahu k úprav úastenství obanských sdružení ve správních ízeních, navazujících na proces EIA. Stejn jako je stanovisko EIA dle ust. 10 odst. 3 a 4 zákona. 100/2001 Sb. podkladem pro vydání všech rozhodnutí nebo opatení podle zvláštních pedpis, nezbytných pro povolení zámru, jsou obanská sdružení, splující podmínky ust. 23 odst. 9 zákona. 100/2001 Sb., úastníky všech navazujících ízení podle zvláštních právních pedpis (a to mj. v souladu s požadavky l. 6 odst. 4 smrnice EIA srov. i použití množného ísla decision-making procedures v anglické verzi platného znní smrnice). A stejn jako se povinnost vyplývající z ust. 10 odst. 4 zákona. 100/2001 Sb. vztahuje i na pípady, kdy
bylo stanovisko EIA vydáno ješt za úinnosti zákona. 244/1992 Sb., zakládá i úast obanského sdružení v ízení o posouzení vliv na životní prostedí podle pedchozí právní úpravy oprávnní úastnit se navazujících správních ízení podle ust. 23 odst. 9 zákona. 100/2001 Sb. (analogické oprávnní ostatn vyplývalo i z ust. 8 odst. 5 zákona. 244/1992 Sb.). 3. Nesprávný výklad závazk vyplývajících z Aarhuské úmluvy a smrnice EIA Výše uvedenou interpretaci vztah úpravy úastenství ve stavebním ízení v ust. 109 stavebního zákona a ve zvláštních právních pedpisech zákonech. 114/1992 Sb. a. 100/2001 Sb. podporují i závazky, které pro eskou republiku vyplývají z mezinárodního práva, konkrétn z Aarhuské úmluvy, a z práva EU, tedy ze smrnice EIA. Jak vnitrostátní právní úprava samotná, tak pedevším její interpretace orgány veejné moci (vetn soud) musí být v souladu s jasn vyjádenými požadavky (závazky) vyplývajícími z uvedených norem mezinárodního a evropského práva, jakož i s obecnými cíli, k nimž mají tyto normy pispívat. Na tomto základním požadavku, vyplývajícím z l. 1 odst. 2 a l. 95 Ústavy R, nic nemní ani pípadné akceptování východiska, že píslušná ustanovení Aarhuské úmluvy nejsou samovykonatelné, resp. citovaná ustanovení smrnice EIA nemají pímý úinek. V souladu s citovanými lánky Ústavy platí, že pokud existuje nkolik možných výklad vnitrostátní normy, musí správní orgány i soudy zvolit ten z nich, který šetí podstatu a smysl mezinárodního závazku. Tato obecná povinnost se neomezuje pouze na pípady selfexecuting ustanovení mezinárodních smluv, ale je nutno k ní pihlížet i ve vztahu k ostatním mezinárodním závazkm (srov. k tomu napíklad Khün, Z.: Samovykonatelnost, pímá úinnost a nkteré teoretické otázky aplikace mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu, in: Právník.5/2004, str. 471-501). Nutnost souladného výklad národních norem s výše uvedenými pedpisy je potom podpoena i judikaturou správních soud i soudu Ústavního, který ve svém nálezu ze 17. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2239/07, mj. uvedl: Je-li tedy možné vyložit vnitrostátní normy vícero možnými zpsoby, má pednost ten výklad, který napluje požadavky Aarhuské úmluvy. Rozhodnutím Rady. 2005/370/ES ze dne 17. 2. 2005 pistoupilo k Aarhuské úmluv též Evropské spoleenství a úmluva se stala souástí komunitárního práva. mají orgány lenských stát (soudy pochopiteln nevyjímaje) povinnost souladného výkladu, tj. povinnost vykládat vlastní právní úpravu v souladu s mezinárodnprávním závazkem Evropského spoleenství. Obdobn ve vztahu k vztahující s k podmínkám piznávání odkladného úinku žalobám obanských sdružení, resp. dotené veejnosti, ve vcech životního prostedí - srov. napíklad rozsudky NSS ze dne 14.6.2007,. j. 1 As 39/2006 55, ze dne 26. 6. 2007,.j. 4 As 70/2006 72, a ze dne 28.6.2007,.j. 5 As 53/2006 46. Z úvodních ustanovení jak Aarhuské úmluvy, tak smrnice EIA vyplývá požadavek široké úasti veejnosti na rozhodování o innostech s pedpokládanými dopady na životní prostedí. Z l. 6 odst. 1 písm. a) Aarhuské úmluvy, jakož i l. 6 odst. 4 smrnice EIA vyplývá, že úmluva i smrnice pedpokládají možnost úasti veejnosti vzhledem k rozhodnutím, resp. v ízeních (použito množné, nikoli jednotné íslo), týkajících se takovýchto inností. l. 6 odst. 3 a 4 Aarhuské úmluvy a l. 6 odst. 4 smrnice EIA požadují, aby úast veejnosti na tomto rozhodování, resp. v tchto ízeních, byla úinná. Tentýž požadavek vyplývá z l. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy, resp. l. 10a
smrnice EIA, ve vztahu k navazujícímu soudnímu pezkumu rozhodnutí, vydaných v tchto ízeních. V kontextu tchto ustanovení a požadavk nemže obstát názor, podle njž je v souladu se závazky vyplývajícími z Aarhuské úmluvy a smrnice EIA, pokud se možná úast obanských sdružení na rozhodování ve vcech životního prostedí omezí na úast v územních ízeních. Tento pístup není v souladu jednak s výslovným znním citovaných ustanovení, pedpokládajících úast v širším okruhu ízení o povolení zámru, zejména však s požadavky na úinnou úast, resp. úinnou nápravu nezákonného rozhodnutí správního orgánu prostednictvím soudního pezkumu. Úast na rozhodování ani soudní pezkum rozhodnutí o umístní stavby nelze považovat za úinné zejména proto, že dle standardní judikatury prvostupových správních soud (a to i po vydání výše citovaných rozsudk NSS) není žalobám obanských sdružení proti územním rozhodnutím piznáván odkladný úinek s odvodnním, že tato rozhodnutí z povahy vci nemohou vyvolat žádné následky ve sfée dotené osoby i v doteném území (tím spíše pak nenahraditelnou újmu) a nemohou být proto naplnny podmínky pro piznání odkladného úinku ve smyslu ust. 73 odst. 2 s..s. (srov. napíklad usnesení Krajského soudu v Brn ze dne 23.1.2008,.j. 31 Ca 156/2007 87, usnesení Mstského soudu v Praze ze dne 4.12.2008,.j. 11 Ca 356/2008 47, usnesení téhož soudu ze dne 1.7.2010,.j. 9 A 31/2010-31 nebo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.1.2010,.j. 15 Ca 91/2008). V dsledku tchto skuteností (v kombinaci s obvyklou délkou soudních ízení) bývá pravidlem, že v dob, kdy je o žalob proti územnímu rozhodnutí umístní o stavby rozhodnuto, je stavba bu již realizována i dokonce dokonena (a zkolaudována). Podle ust. 94 odst. 5 stavebního zákona pitom platí, že dojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po právní moci stavebního povolení nebo udlení souhlasu stavebního úadu, územní rozhodnutí se již nevydává. Za tchto okolností je pípadné zrušení územního rozhodnutí soudem pouhým akademickým vítzstvím bez reálného dopadu a stejn tak i úast v územním ízením samotném nelze za tchto okolností v žádném pípad považovat za úinnou. Možnost domáhat se úinné nápravy ve vcech zásah do životního prostedí cestou soudního pezkumu je tedy za popsaného stavu vesms podmínna možností podání žaloby proti stavebnímu povolení, u níž není souasnou judikaturou piznání odkladného úinku paušáln vyloueno. Tato možnost je pak podmínna úastí obanského sdružení ve stavebním ízení. Jen tento stav pak pedstavuje rovnž úinnou úast na rozhodování ve smyslu výše citovaných ustanovení Aarhuské úmluvy a smrnice EIA. Ze skuteností uvedených výše ad 1. a ad 2. pitom vyplývá, že výklad vnitrostátních ustanovení, upravujících úastenství ve stavebních ízeních (ust. 109 stavebního zákona ve spojení s ust. 70 zákona. 114/1992 Sb., resp. 23 odst. 9 zákona. 100/2001 Sb.), souladný s výše uvedenými požadavky Aarhuské úmluvy i smrnice EIA na úinnou úast na rozhodování a soudní ochranu ve vcech životního prostedí, je možný (a piklání se k nmu i judikatura NSS). Není tedy vbec nezbytné pímo aplikovat ustanovení Aarhuské úmluvy i smrnice EIA, postaí pouze s odkazem na jejich citovaná ustanovení podpoit výše uvedený výklad vnitrostátního práva. I z povinnosti správních orgán i soud vyložit vnitrostátní právní úpravu tak, aby odpovídala požadavkm citovaných ustanovení Aarhuské úmluvy a smrnice EIA, resp.
mezinárodním závazkm, vyplývajícím pro R z tchto ustanovení, tedy vyplývá, že je nutno piklonit se k výkladu, podle njž se obanská sdružení pi splnní podmínek stanovených v ust. 70 zákona. 114/1992 Sb., resp. 23 odst. 9 zákona. 100/2001 Sb. mohou stát úastníky stavebního ízení. Z l. 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy a l. 10 a smrnice EIA pak vedle toho vyplývá i požadavek, aby se osoby z ad dotené veejnosti mohly domáhat pezkumu rozhodnutí týkajících se aktivit vymezených v Píloze I Úmluvy, resp. podléhajících procesu EIA (tedy z výše uvedených dvod i pedmtného stavebního povolení) po stránce vcné i procesní. Z tohoto požadavku vyplývá povinnost soud vyložit vnitrostátní právo tak, že se mohou a mají zabývat se všemi žalobními námitkami, uplatnnými osobami splujícími defininí znaky dotené veejnosti.