Název: Jazyk a jeho útvary Cíl: Opakování učiva o jazyce a jeho útvarech Fáze vyučovacího procesu: opakování Organizační forma vyučování: skupinová Převažující myšlenková operace: substituce, srovnávání, dedukce Pomůcky: zápisový arch formátu A4 pro každou skupinu Předpokládaná doba trvání: 30 minut Metodický postup: Herní cvičení se skládá ze šesti úkolů: První a druhý úkol je založen na přepisu původního textu (literárního a odborného) do jiné podoby. 1. Žáci si zahrají na jazykové brusiče a upravují literární ukázku 1 do spisovné češtiny. Poté se mají zamyslet nad tím, proč asi autor užil nespisovný jazyk a zda se jim líbil víc originál nebo jeho přepis. 2. V dalším cvičení je problém opačného rázu. Žáci přepíší odborný text 2 do běžně mluveného jazyka (resp. do své každodenní obecné češtiny). Opět mohou následovat stejné otázky jako u prvního úkolu. 3. Cvičení je veskrze doplňování založené na opakování probrané látky: a) žáci se ve skupině poradí a zkusí vymyslet co stručnou ale trefnou definici nářečí; b) vypíší čtyři základní nářeční skupiny; c) pojmenují nejrozšířenější formu běžného dorozumívání na českém území. 4. Po krátkém vědomostním testu se vrátíme k české literatuře, resp. k ukázce z dramatu Maryša, jehož jazyk poskytuje bohatou škálu nářečních jevů. 3 Žáci se mají zamyslet nad tím, zda jde o nářečí české nebo moravské (zakroužkují jednu z možností). Dále vyberou z úryvku čtyři nářeční výrazy a napíší jejich spisovnou podobu. 5. Úkol se již nevztahuje k předchozímu textu. Žáci si ještě jednou zahrají na překladatele a pokusí se přijít na spisovné znění různých nářečních slov. 6. Na základě načerpaných znalostí i praktických zkušeností každá skupina popíše, kde všude se můžeme setkat s nářečím a čím se spisovný a nářeční jazyk liší 1 Škvorecký, J. Zbabělci. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 11. 2 Sedláčková, H a kol. Kuchařka naší vesnice. Praha 1999, s. 106. 3 Zeman, M. a kol. Rozumět literatuře 1. Praha: SPN, 1986, s. 157.
Vyhodnocení a zpětná vazba: Pro tuto hru doporučujeme průběžnou hromadnou kontrolu po každém cvičení. První dvě úpravy textů mohou nahlas přečíst zástupci skupin. Všechny otázky na zamyšlení je přímo nezbytné ústně konfrontovat. U cvičení č. 3 můžeme vybrat nejlepší definici nářečí, upřesnit si rozmístění a doplnit některé znaky základních nářečních skupin. Poslední dva úkoly, postavené na překladatelské aktivitě a jazykovém citu, mohou mít i vtipné výsledky. Pokud bude překládání žáky bavit, pohrajte si s dalšími slovy a tvary. Můžete si vzít k ruce např. zpěvník lidových písní, kde najdete spoustu inspirace. Možná úskalí pro učitele: Největším úskalím je čas. Pokud herní cvičení nezredukujeme a poctivě projdeme všechna cvičení i s řádnou kontrolou, počítejme určitě s 30 minutami!!! Problémy mohou vzniknout při úkolech založených na vyjádření vlastních úsudků a tvorbě smysluplné věty (definice nářečí). Je potřeba zástupce skupin nenásilně vybídnout k ústnímu projevu, kterým reprezentují sebe i svou skupinu. Pokud si skupiny nebudou vědět rady s některými slovy v 5. cvičení, pokuste se o malou nápovědu. Např. užijte slovo ve větě (v kontextu), v nějaké situaci, opište, co (koho) označuje, popř. připomeňte nějakou moravskou lidovou píseň, ve které se slovo vyskytuje.
Dé móku ze mléna na vozék aneb cesta do hlubin českého nářečí 1. Následující text pochází z pera českého spisovatele Josefa Škvoreckého. Úryvek z románu Zbabělci si přečtěte, a poté si zahrajte na konzervativní brusiče jazyka, kterým se nelíbí autorův nespisovný jazyk. Váš úkol tedy zní: Přepište text do spisovné češtiny! (Uvozovky můžete vynechat.) Benno řekl: Tak revoluce se vodkládá na neurčito. Jo, řekl jsem a strčil jsem si plátek do úst. Z technickejch důvodů, ne? Áno, z technickejch důvodů, řekl. Nemaj dost zbraní a odvahy a je tady eště moc Němců. Ať je každej rád, že to doposavad de tak hladce. Jenže vono to moc hladce nejde, řekl Benno Zde je místo pro váš umělecký přepis: Z jakého důvodu nejspíš autor užil nespisovný jazyk? Líbí se vám víc originál nebo váš přepis? A proč? 2. U dalšího textu, který pochází z jedné výborné kuchařky, to zkuste obráceně. Přepište úryvek z receptu na dušené kuře do nespisovné podoby. Třeba si představte, že nějakému kámošovi popisujete přípravu dobrého kuřátka: Kuře dušené na houbách: Očištěné, připravené kuře rozdělíme na čtyři díly, osolíme a opepříme, poprášíme tymiánem nebo oregánem a obalíme v hladké mouce. Po všech stranách je opečeme v rozehřátém oleji. Kuře pak vyjmeme, přidáme oloupanou a na tenká kolečka nakrájenou cibuli i nakrájený česnek a na oleji je zpěníme Zde je místo pro váš přepis do běžně mluveného jazyka: 3. Teď si chvíli odpočineme od přepisování. Mám pro vás několik otázek a úkolů: a) Nářečí je (zkuste vymyslet stručnou ale trefnou definici):
b) Jmenujte čtyři základní nářeční skupiny: c) Nejrozšířenější forma běžné dorozumívací mluvy na českém území se nazývá: 4. Vraťme se opět k literatuře, která je pokladnicí nejrůznějších textů. Následující ukázka je z divadelní hry bratří Mrštíků: Chceš-li Maryšu, máš ju mět - ale a penězama si poradím já Já - peníze só, milé Vávro, a kdo si jich vážit umí, váží si peníze zas jeho. Ať ide žebrota, odkáď přišla. Vávru si vemeš! Takové statek, takové mlén! Kam dáváš rozum, děvčico, kams dala oči? Víte, jak se drama jmenuje?... (Napovím vám, že se jeho název objevil v úryvku). Jistě jste si všimli nářečí. Co myslíte, je to nářečí české nebo moravské? (zakroužkujte jednu z možností) Vyberte si z úryvku čtyři nářeční slova či tvary a přepište je do spisovné češtiny: NÁŘEČÍ só SPISOVNÁ ČEŠTINA jsou 5. Zahrajte si na překladatele. Znáte tato nářeční slova? Dejte hlavy dohromady a uveďte jejich spisovnou podobu: dědina jizba galán vinšovat děvucha 6. Výlet do hlubin a tajů českého nářečí máme za sebou. Na základě vašich zkušeností popište, kde všude se můžeme setkat s nářečím a čím vším se nářeční a spisovný jazyk liší.
. Klíč aneb příklady možného řešení 1. Následující text pochází z pera českého spisovatele Josefa Škvoreckého. Úryvek z románu Zbabělci si přečtěte a poté si zahrajte na konzervativní brusiče jazyka, kterým se nelíbí autorův nespisovný jazyk. Váš úkol tedy zní: Přepište text do spisovné češtiny! (Uvozovky můžete vynechat) Benno řekl: Tak revoluce se vodkládá na neurčito. Jo, řekl jsem a strčil jsem si plátek do úst. Z technickejch důvodů, ne? Áno, z technickejch důvodů, řekl. Nemaj dost zbraní a odvahy a je tady eště moc Němců. Ať je každej rád, že to doposavad de tak hladce. Jenže vono to moc hladce nejde, řekl Benno Zde je místo pro váš umělecký přepis: Benno řekl: Tak revoluce se odkládá na neurčito. Jo, řekl jsem a strčil jsem si plátek do úst. Z technických důvodů, ne? Ano, z technických důvodů, řekl. Nemají dost zbraní a odvahy a je tady ještě moc Němců. Ať je každý rád, že to doposavad jde tak hladce. Jenže ono to moc hladce nejde, řekl Benno Z jakého důvodu nejspíš autor užil nespisovný jazyk? Líbí se vám víc originál nebo váš přepis? A proč? 2. U dalšího textu, který pochází z jedné výborné kuchařky, to zkuste obráceně, tzn. Přepište úryvek z receptu na dušené kuře do nespisovné podoby. Třeba si představte, že nějakému kámošovi popisujete přípravu kuřátka: Kuře dušené na houbách: Očištěné, připravené kuře rozdělíme na čtyři díly, osolíme a opepříme, poprášíme tymiánem nebo oregánem a obalíme v hladké mouce. Po všech stranách je opečeme v rozehřátém oleji. Kuře pak vyjmeme, přidáme oloupanou a na tenká kolečka nakrájenou cibuli i nakrájený česnek a na oleji je zpěníme Zde je místo pro váš přepis do běžně mluveného jazyka: Kuře dušený na houbách: Vočištěný, připravený kuře rozdělíme na čtyry díly, vosolíme a vopepříme, poprášíme tymiánem nebo orgánem a vobalíme v hladký mouce. Po všech stranách je vopečeme v rozehřátym voleji. Kuře pak vyjmeme, přidáme voloupanou a na tenký kolečka nakrájenou cibuli i nakrájenej česnek a na voleji je zpěníme 3. Teď si chvíli odpočineme od přepisování. Mám pro vás několik otázek a úkolů: a) Nářečí je (zkuste vymyslet stručnou ale trefnou definici): např. Nespisovný útvar národního jazyka mající funkci běžně dorozumívací v určité zeměpisně ohraničené oblasti. b) Jmenujte čtyři základní nářeční skupiny: česká, hanácká, moravskoslovenská, lašská c) Nejrozšířenější forma běžné dorozumívací mluvy na českém území se nazývá: obecná čeština 4. Vraťme se opět k literatuře, která je pokladnicí nejrůznějších textů. Následující ukázka je z divadelní hry bratří Mrštíků:
Chceš-li Maryšu, máš ju mět - ale a penězama si poradím já Já - peníze só, milé Vávro, a kdo si jich vážit umí, váží si peníze zas jeho. Ať ide žebrota, odkáď přišla. Vávru si vemeš! Takové statek, takové mlén! Kam dáváš rozum, děvčico, kams dala oči? Víte, jak se drama jmenuje? Napovím vám, že se jeho název objevil v úryvku). Maryša Jistě jste si všimli nářečí. Co myslíte, je to nářečí české nebo moravské? (zakroužkujte jednu z možností) Vyberte si z úryvku čtyři nářeční slova či tvary a přepište je do spisovné češtiny: NÁŘEČÍ só penězama ide odkáď vemeš SPISOVNÁ ČEŠTINA jsou penězi jde odkud vezmeš 5. Zahrajte si na překladatele. Znáte tato nářeční slova? Dejte hlavy dohromady a uveďte jejich spisovnou podobu: dědina vesnice jizba pokoj galán nápadník vinšovat přát děvucha dívka 6. Výlet do hlubin a tajů českého nářečí máme za sebou. Na základě vašich zkušeností popište, kde všude se můžeme setkat s nářečím a čím vším se nářeční a spisovná slova liší. Nářečí se od spisovného jazyka odlišuje hlavně slovní zásobou, hláskovými a tvaroslovnými změnami.