Jak se dobře najíst v dlouhodobé péči Autonomie v činnostech každodenního života
Logika dlouhodobé péče vysoká míra závislosti nízká míra soběstačnosti prostor možností a příležitost jednat a nejednat podle vlastního zhodnocení a rozhodnutí se postupně stává nepřehledným, nepochopitelným a někdy ohrožujícím. autonomie soběstačnost jako projev nezávislosti rozhodování jako racionální proces osobní preference, volba
Ochrana práv(?) Standardy kvality péče MPSV zdůrazňují racionální svobodnou volbu, neboť požadují porozumění obsahu a důsledkům poskytované služby, schopnost uvažování v logickém rámci (analýza situace-popis potřeb-definice cíle-akční plán-prostředkymonitoring a hodnocení). []vytvářet příležitosti k tomu, aby uživatelé služeb mohli uplatňovat vlastní vůli, jednat na základě vlastních rozhodnutí, aby mohli být sami sebou. Cíle, které by měla služba naplňovat; způsob, jakým bude poskytována pomoc a péče, které jsou podstatou sociální služby, by se měly řídit očekáváními a individuálními potřebami každého jedince. [] pro sebe významný, malý, konkrétní cíl, který se týká chování, musí se týkat něčeho, co chtějí, nikoli nechtějí (výskyt), musí pojmenovat začátek a musí být realistický; dosažení cíle musí stát úsilí (Zavádění Standardů kvality sociálních služeb do praxe, Průvodce poskytovatele 2002:21-50).
Autonomie v péči o lidi s demencí K životu s demencí patří ztráta paměti, změny nálady, problémy s myšlením, orientací v čase a prostoru, řeči, schopností soustředit se, něčemu se učit, postižena je také schopnost komunikovat, plánovat, organizovat a rozhodovat (Holmerová et al 2007) Rozhodování a činnosti, které člověk vykonává, jsou součástí rozsáhlé sítě vztahů, zcela konkrétních interakcí v určitém prostředí a čase (Agich 2013, Latour 1986,Law 1991, Mol 2008). Jsou produktem této sítě. Míra autonomie se v konkrétních situacích do určité míry vždy znovu vyjednává opírajíc se o existující strategie, které pomáhají udržet určité pozice, prosazovat vůli, ale výsledek není nikdy jistý. Nezávislost neexistuje.
Proč jídlo? V prostředí dlouhodobé péče je třeba opustit abstraktní pojetí autonomie, je třeba se zaměřit na zcela konkrétní interakce v určitém prostředí a čase (Agich 2013). Jídlo je jedna z nejdůležitějších věcí. Na výboru uživatelů je to nejrozsáhlejší téma rozhovoru. Jídlo je výživa, energie, nutnost, potřeba, slast i strast,potěšení, práce, hezky prostřený stůl. Podle jídel se řídí den, lidé se orientují v čase jsou to důležité mezníky. Je to místo setkání, kritizování a komentování druhých. Přes téma jídla se ventiluje nespokojenost. Lidi, kteří se o jídlo nezajímají, jsou spíše výjimkou. (spolupracovnice programu Bon appetit)
nábytek peníze metodiky strategie lidé nemoc zvuky
zadělat těsto přijít PŘÍPRAVA prostřít dochutit upéct a nespálit
KONZUMACE
UKONČENÍ
Jídlo na čem záleží Vztah pozornost kompetence aktivita vzájemná závislost Strava chuť konzistence vzhled teplota výživová hodnota stravitelnost dostupnost a zvládnutelnost Prostředí osvětlení, hluk, prostornost sezení prostření, nádobí, příbory spolustolovníci obsluhující způsob podávání jídla Interprofesionální spolupráce Podpora vzdělávání zpětná vazba vytrvalost
Paní Zdeňka ještě před rokem jedla výhradně mixovanou stravou. Vyzkoušeli jsme různé alternativy. Nedávno jsme zjistili, že si připravená sousta namazaného chleba zvládne sama vkládat do úst.
Milena ukazuje paní Zdeňce, co pro ni má. Přidává i slovní popis: říká, že drží kousek namazaného chleba. Příprava jídla, včetně porcování, probíhá po celou dobu přímo před zraky klientky.
Zdroje AGICH, G.J.: Dependence and Autonomy in Old Age: An Ethical Framework for Long Term Care, Cambridge University Press, Cambridge, 2003 LAW J.: A Sociology of Monsters: Essays on Power, Technology and Domination, SOCIOLOGICAL REVIEW MONOGRAPH 38, Routledge, London, 1991 LATOUR, B. (1986): The powers of association. In: J. Law, ed.: Power, action and belief: A new sociology of knowledge? London: Routledge and Kegan Paul MOL A.: The Logic of Care: Health and the Problem of Patient Choice, Oxford, Routledge Press, 2008 Holmerová I., Jarolímová E., Suchá J. Péče o pacienty s kognitivní poruchou, Gerontologické centrum, Praha, 2007 Zgola J., Bourdillon G.: Bon appetit: Radost z jídla v dlouhodobé péči, Česká alzheimerovská společnost, Praha, 2013