Úpolové hry a cvičení, prostředek rozvoje pohybových schopností a dovedností Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů Úpolové hry a cvičení, prostředek rozvoje pohybových schopností a dovedností Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jan Šenkýř Vypracoval: Lukáš Vybíral SEBS Brno, 2013

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích. V Brně dne 20. dubna 2013...

Děkuji Mgr. Janu Šenkýři za odborné vedení, konzultace a připomínky při tvorbě závěrečné práce.

Obsah Úvod... 5 1 Úpoly... 7 1.1 Historie úpolů... 7 1.2 Systematika úpolů... 9 1.2.1 Průpravné úpoly... 10 1.2.2 Úpolové sporty... 11 1.2.3 Sebeobrana... 12 1.3 Úpolové hry... 13 1.4 Význam základních úpolů v tělesné výchově... 14 1.4.1 Motorické schopnosti... 15 1.4.2 Organizace a bezpečnost... 21 2 Zásobník cvičení... 23 2.1 Úpolová cvičení pro dva hráče... 26 2.1.1 Přetahy... 26 2.1.2 Přetlaky... 29 2.1.3 Odpory... 30 2.2 Úpolové hry pro více hráčů... 33 2.2.1 Soutěţe jednotlivců... 33 2.2.2 Soutěţe druţstev... 37 3 Závěry... 48 4 Seznam pouţitých zdrojů... 49 5 Seznam obrázků a tabulek... 51 Resumé... 52 Přílohy... 53

Úvod Člověk je stvořen, aby se hýbal. Pohybová aktivita plní zásadní roli v lidském ţivotě, vţdy tomu tak bylo a bude. Kaţdé tělo bez ohledu na věk potřebuje dostatek pohybu, ale domníváme se, ţe dnešní moderní společnost a především děti volí pasivní způsob ţivota. V praxi to znamená, ţe sport a aktivní pohyb nepatří k těm nejoblíbenějším formám trávení volného času. Lidé a především děti dávají přednost sledování televize, internetu nebo hraní počítačových her před pohybovou aktivitou, sportem. Školní tělesná výchova je mnohdy jediná aktivní činnost dětí. Je důleţité, aby tělesná aktivita byla v kaţdodenním programu jiţ od útlého dětství. Nenásilnou formou, jak děti zaujmout a zároveň je učit a rozvíjet, je hra. Hry jsou důleţitou sloţkou sportovní přípravy nejen dětí. Podle Roubíčka (1980) jsou právě hry a cvičení s úpolovým charakterem u cvičenců a především u dětí velmi oblíbeny. Je obecně známo, ţe pohybová aktivita, která cvičence baví, je prováděna intenzivněji, větším úsilím a s vyšší motivací. Díky tomu je cvičení efektivnější a přínosnější z pohledu zlepšení pohybových schopností a získaní dovedností (Perič, 2004). V této závěrečné prácí se zabýváme úpolovými hrami a cvičeními zaměřenými na rozvoj pohybových schopností a získání pohybových dovedností. Tyto cvičení mohou osvěţit a zpestřit náplň kaţdé tréninkové jednotky a přitom dávají dostatek prostoru k tělesnému, psychickému a sociálnímu rozvoji cvičence (Reguli, Ďurech & Vít, 2007). Úpolové aktivity jsou vynikajícím prostředkem získání a udržení osobní kondice, dostatečně rozvíjejí všechny pohybové schopnosti. Objasňují využití mechaniky pohybu těla a jeho jednotlivých částí. Zlepšují stav kontroly vlastních pohybů, psychických stavů a přispívají k větší psychické odolnosti (Reguli, Ďurech & Vít, 2007, p. 25). Cílem této práce je seznámení s cvičeními a hrami s úpolovým charakterem, popsat jejich účelnost a vyuţitelnost v tréninkových jednotkách. Hlavním cílem je vytvořit přehledný zásobník úpolových her a cvičení. 5

Abychom dosáhli vytyčeného cíle, pouţijeme metody sběru dat, především pozorování, studium odborné literatury zabývající se úpoly, úpolovými cvičeními a hrami. Důleţitou sloţkou sběru dat bude i naše vlastní praxe. Dále vyuţijeme metody zpracování, vyhodnocení, analýzu a syntézu dat. Zásobník cvičení a her vytvoříme z dostupných zdrojů a především pomocí pozorování z praxe. V první části práce se nejdříve seznámíme s úpoly, s jejich stručnou historií a systematikou. Charakterizujeme úpolová cvičení a hry, a uvedeme jejich význam v tělesné výchově. Druhou část závěrečné práce věnujeme zásobníku cvičení a her. 6

1 Úpoly 1.1 Historie úpolů Jiţ od počátku lidstva jsou úpolové činnosti součástí ţivota. Kdo chtěl přeţít, musel se naučit bojovým dovednostem. Lov zvěře a obrana svého území byly důleţité atributy v prehistorické době. Postupem času se staly bojové aktivity součástí náboţenství i kultury (Reguli, 2005). Pravěk tvoří nejdelší časové období v dějinách lidstva. Poznatky o tomto období dokazují pouze archeologické nálezy, především jeskynní malby a kresby. Vznik a vývoj tělesných cvičení byl provázen bojem o přeţití. Přeţití v této době se odvíjelo od pohybových schopností a dovedností jedince, přesněji těch úpolových. Člověk se těmto pohybům záměrně učil, vznikly tím první formy tělesných aktivit. Mezi prvotní aktivity patřily chůze, běh, skoky, hody, plavání, také ovládání zbraní a loveckých nástrojů, zápasy a pěstní souboje. Postupem času se vyvinula další tělesná cvičení, která neměla charakter práce či boje o přeţití. Plnila funkci socializační. Jednalo se o hry, rituály a zábavná cvičení. První hry měly lovecký charakter a byly známy jiţ v období paleolitu. V období neolitu zájem o hry začal stoupat, oblíbenosti se těšily bojové hry s prvky zápasu, pěstních soubojů a šermu (Grexa, 2007). Starověk byl obdobím vzniku a rozvoje nejstarších států. Tuto dobu provázely války a povstání. Starověké civilizace budovaly silné armády a přímo vyţadovaly rozvoj tělesných cvičení. Proto je moţné zaznamenat větší rozvoj úpolových aktivit. Muţi se museli účastnit povinného vojenského výcviku, který je všestranně rozvíjel. Důraz byl kladen na sílu, vytrvalost, obratnost a především na rozvoj úpolových dovedností - zápasu, pěstních soubojů, šermu s holí, mečem. Nalezené artefakty dokazují existenci zápasu a pěstních soubojů v Mezopotámii z období 27. 26. století př. n. l. a v Egyptě z 25. stol. př. n. l. Zápas je pravděpodobně nejstarším sportem uvádí Grexa (2007). Úpolové aktivity nebyly spojeny jen s armádou, byly také součástí náboţenských obřadů, boj byl sakralizován a stal se součástí rituálních obřadů. Tělesná cvičení spolu s těmi úpolovými se staly formou lidových pohybových aktivit a začaly vznikat první soutěţe. Například panhelénské hry. Z úpolových aktivit zde bylo zařazeno 7

pygmé, palé a pankration, tedy box, zápas a všeboj. Nechvalně známé se staly gladiátorské hry, které znamenaly úpadek sportu v Římské říši (Grexa, 2007; Pavelka, Stich, 2012; Reguli, Ďurech & Vít, 2007). Dalším významným bodem v historii úpolů se stala rytířská výchova v dobách středověku. Výchova rytířů začínala v 7 letech. Do 21. roku ţivota byli chlapci učeni ctnostem, které museli prokázat, aby byli pasováni na rytíře. Reguli, Ďurech & Vít (2007) uvádí, ţe mezi sedm vojenských ctností patřili právě úpoly, např. zápas a šerm. V praxi rytíři prokazovali naučené dovednosti v rytířských turnajích a lovech. Díky rytířské kultuře v této době sílil rozvoj pohybových aktivit, včetně těch úpolových (Grexa, 2007). V dobách novověku začalo vznikat mnoho nových úpolových systémů. Úpoly našly svoje důleţité místo v tělesné výchově. Provázel je vznik tělovýchovných spolků a sportovních klubů, kde byly vyučovány (Reguli, 2005; Reguli, Ďurech & Vít, 2007). Úpoly zaznamenáváme ve všech obdobích vývoje lidstva, o jejich důleţitosti a vlivu není pochyb. Úpolové činnosti mají dlouhou tradici a plnily v historii různé funkce. V dnešní době jsou součástí tělesné výchovy, sportu, dokonce i kultury v některých zemích (Reguli, 2005). 8

1.2 Systematika úpolů Definice úpolů se mění s historií lidstva. V kaţdé době plnily úpoly odlišné funkce, a proto se jejich definice mohou lišit, uvádí Reguli (2005). Podle Pavelky & Sticha (2012) se společné znaky úpolů vyvinuly z válečných a bojových aktivit, kdy cílem bylo zneškodnění nepřítele. Autoři Reguli, Ďurech & Vít (2007) pohlíţí na úpolové aktivity jako na činnosti, které plní funkce tělesné výchovy a sportu, rozvíjí pohybové schopnosti a učí nové pohybové dovednosti. V první řadě jiţ nejde o přemoţení nepřítele, ale o fyzický a psychický rozvoj jedince. Úpoly mají pozitivní zdravotní vliv na lidské tělo a všeobecný harmonický rozvoj (Pavelka & Stich, 2012, p. 9). Úpolové aktivity se v posledním století snaţilo vhodně definovat mnoho autorů. Úpoly jsou tělesná cvičení, kterými se v bezprostředním kontaktu se soupeřem snažíme překonat technicko taktické, bojové, útočné, jako i obranné záměry a zvítězit nad ním (Ďurech, 2003, p. 5). Roubíček (1980) uvádí úpoly jako tělesná cvičení, při kterých se v přímém střetnutí s protivníkem usiluje o překonání jeho odporu nebo přemoţení. Všechny definice jsou velmi podobné, většina z nich je totoţná. My se budeme řídit aktuální definicí a rozdělením úpolů dle Reguliho (2005). Úpoly jsou pohybové aktivity zacílené na kontaktní fyzické překonání partnera. Do úpolů zařazujeme i specifická cvičení, které jsou přímou průpravou na kontaktní překonání partnera (Reguli, 2005, p. 7). Systematika úpolů se skládá ze tří hierarchicky rozdělených částí. a. Úroveň úpolových předpokladů- průpravné úpoly. b. Úroveň úpolových systémů- úpolové sporty. c. Úroveň úpolových aplikací- sebeobrana (Ďurech, 2003; Reguli, 2005; Reguli, Ďurech & Vít, 2007). Tyto tři úrovně na sebe systematicky navazují. V první úrovni jsou nejjednodušší prvky a v poslední nejsloţitější. První úroveň obsahuje cvičení, která jsou průpravou pro další úroveň, a ta je průpravou pro úroveň poslední (Reguli, 2005). Pro naši práci jsou nejdůleţitější průpravné úpoly patřící do úrovně úpolových předpokladů. Těmi se budeme zabývat v následující kapitole 1.2.1. 9

1.2.1 Průpravné úpoly Průpravné úpoly jsou prvními a zároveň nejjednoduššími činnostmi systematiky úpolů. Charakterizujeme je jako soutěţní tělesná cvičení zábavného, herního, často i bojového charakteru. Činnosti spadající do této úrovně jsou cvičeny s jedním nebo více partnery, mají jednoduchá a jasná pravidla s cílem překonat odpor partnera a zvítězit. Mohou být vykonávány v nevybavené tělocvičně, ale také venku na hřišti. Tyto cvičení nevyţadují ţádné speciální přípravy (Roubíček, 1980). Svojí rozmanitostí rozvíjí mnohé pohybové schopnosti, učí nové dovednosti, taktiku a psychicky rozvíjí jedince. Jsou vhodná pro obě pohlaví bez rozdílu věku. Úpolová činnost je svým charakterem nenahraditelná, své místo najde v hodinách povinné školní tělesné výchovy, ale i jako součást tréninkových jednotek jakýchkoliv sportů. Pokládá základy všem úpolovým sportům (Reguli, Ďurech & Vít, 2007). Průpravné úpoly najdou své vyuţití v rušné i hlavní části tréninkové jednotky, uvádí Roubíček (1980). Autoři Reguli, Ďurech & Vít (2007) doplňují vyuţití i formou doplňujících a kompenzačních cvičení. Průpravné úpoly se dělí na: a. základní úpolovou techniku, b. základní úpoly (Reguli, 2005). Základní úpolové techniky jsou samostatně stojící technické prvky pohybu. Jejich nácvik a úspěšná realizace tvoří základy pro všechny úpolové sporty. Jsou cvičeny s partnerem nebo bez něj. Cílem není fyzicky překonat soupeře, ale zdokonalit techniku samostatných prvků. Jedná se o: - polohy, - přechody, - pohyby paţí, - pohyby nohou, - obraty těla, - přemístění, - navázání kontaktu, - zvedání, nošení, spouštění ţivého břemene, 10

- pády (Reguli, 2005; Reguli, Ďurech & Vít, 2007). Základní úpoly jsou cvičení, která zobrazují základní úpolové vztahy. Jsou cvičeny vţdy s partnerem nebo více partnery. Cílem je většinou fyzicky překonat soupeře. Dělí se na: a. přetahy, b. přetlaky, c. odpory (Reguli, 2005). Přetahy jsou charakteristické úsilím o přemístění partnera k sobě. Síly působí odstředivě, soupeři se přetahují. Přetahy se cvičí v postoji, ale také v kleku, případně sedu nebo lehu. Soupeři se přetahují za vyznačenou hranici, na časový limit nebo do vychýlení polohy jednoho z nich. Při přetahu nemusíme usilovat jen o změnu polohy celého těla, ale jen o její část- změna poloh paţí nebo nohou. Přetlaky jsou opakem přetahů z pohledu působení sil. U přetlaků působí síly dostředivě, tzn. směrem proti soupeři. Soupeři se přetlačují za vyznačenou hranici, v časovém limitu nebo do vychýlení rovnováhy jednoho z nich. Cvičí se ve stejných polohách jako přetahy (Roubíček, 1980). Odpory jsou směsí přetahů a přetlaků. Směr síly se v průběhu cvičení mění. Z hlediska moţného rychlého střídaní působících sil jsou tato cvičení nejnáročnější z oblasti základních úpolů. Opory je dále moţné dělit na odpory s charakterem přetahů, odpory s charakterem přetlaků a vlastní odpory. Cílem odporů můţe být přemístění partnera, změna polohy partnera, zvednutí partnera, přemístění drţeného předmětu partnera, získání předmětu, udrţení partnera nebo části jeho těla ve fixované poloze, ale také navázání kontaktu nebo zabránění kontaktu některé části těla (Reguli, Ďurech & Vít, 2007). Autoři Ďurech (1993) a Roubíček (1980) řadí mezi základní úpoly také úpolové hry, které více rozebereme kapitole 1.3 na straně 13. 1.2.2 Úpolové sporty Úpolové sporty spadají do druhé úrovně taxonomie úpolů- úrovně úpolových systémů. Jedná se o největší část úpolů. Kaţdý úpolový sport se liší několika různými znaky, ale některé z nich mají často stejné. Mezi lišící se znaky často patří název, vývoj, zastřešující organizace, systém soutěţí a mnoho jiných 11

znaků, které úpolové sporty odlišují a třídí podle různých specifikací. Je tedy moţné úpolové sporty rozdělit podle mnoha kritérií. Například Reguli (2005) je podle jejich zaměření dělí na: a. soutěţní, b. sebeobranné, c. komplexně rozvíjející. Soutěţní úpolové sporty usilují o přípravu na soutěţ s cílem dosáhnutí největšího výkonu. V programu olympijských her najdeme mnoho úpolových sportů (zápas, box, dţúdo). Sebeobranné úpolové sporty se zaměřují na aplikaci technik pro sebeobranu. Komplexně rozvíjející úpolové sporty mají celoţivotní biodromální charakter. Rozvíjí tedy fyzicky, psychicky, sociálně i spirituálně. Člověk se jim učí celý ţivot a podle nich také svůj ţivot vede. Do této a zároveň sebeobranné skupiny současně řadíme bojová umění. Dále můţeme úpol. sporty dělit podle vztahu k soutěţi, kulturních rysů, nebo podle pouţívání technických prostředků či kontaktu tělem (Reguli, 2005). 1.2.3 Sebeobrana Sebeobrana spadá do úrovně úpolových aplikací (Reguli, 2005). Sebeobrana je zaloţena na souhrnu znalostí a dovedností, které jsou určeny k předcházení útoku na vlastní osobu, k obraně před fyzickou a psychickou újmou v průběhu útoku i k odsunutí negativních jevů útoku na psychiku napadeného. Je praktickou účelovou disciplínou, která slouţí především k ochraně ţivota, zdraví, majetku, cti, osobní a domovní svobody (Náchodský, 2006, p. 5). Sebeobranu dělíme na osobní (se specifickou skupinou sebeobranou ţen) a profesní (Reguli, 2005). 12

1.3 Úpolové hry Úpolové hry svým charakterem spadají mezi základní úpoly. Jsou kombinací přetahů, přetlaků a odporů v soutěţních utkáních. Při úpolových hrách se jednotlivé druhy základních úpolů účelově využívají, uplatňují se a vystupují jako prostředky k dosažení určeného výkonu, resp. ke splnění pravidly daného úkolu (Roubíček, 1980, p. 15). Mazal (2007) specifikuje úpolové hry jako soutěţní střetnutí skupiny nebo více skupin mezi sebou, ve kterých usilujeme o překonání odporu nebo překonání soupeře technikou, taktikou a silou. Tyto kontaktní hry vyuţívají při realizaci obratnost, sílu, rychlost, postřeh, rychlé rozhodování a iniciativu. Skupinové úpolové hry jsou vždy velmi emotivní, rušné a často i divoké (Vít, Reguli, Čihounková, Beránková & Kopřivová, 2011). Roubíček (1980) dělí úpolové hry do tří skupin. a. Soutěţe jednotlivců. Typ her všichni proti všem. Bojuje se na časový limit, do vítězství posledního hráče nebo do doby, kdy nejlepší hráč splní stanovený úkol. b. Utkání druţstev. Hráči jsou rozděleni do druţstev. Druţstva bojují proti sobě. Hráči ve svém druţstvu mohou navzájem spolupracovat. Dohromady usilují o vítězství svého druţstva. Úkoly druţstev jsou většinou stejné, ale mohou být i rozdílné. c. 2. typ utkání druţstev. Hráči bojují sami, bez pomoci hráčů ze skupiny, ale výsledek se započítává druţstvu. Jde o situace, kdy jednotlivec zastupuje druţstvo (Roubíček, 1980). 13

1.4 Význam základních úpolů v tělesné výchově Tělesná výchova plní důleţitou roli v ţivotě lidí. Je cílevědomou výchovnou a vzdělávací činností působící na tělesný a pohybový vývoj člověka, upevňování jeho zdraví, zvyšování tělesné zdatnosti a pohybové výkonnosti. Jejími hlavními cíly jsou osvojování pohybových návyků, dovedností, rozvíjení kondičních a koordinačních pohybových schopností, psychický rozvoj a získávání vědomostí z problematiky sportu a tělesné kultury. Tělesná výchova proto není zbytečností, ale naopak nutností v kaţdodenním ţivotě (Vilímová, 2009). Úkoly tělesné výchovy jsou plněny i úpolovými aktivitami. Autoři Reguli, Ďurech & Vít (2007) tvrdí, ţe úpolové aktivity jsou vynikajícím prostředkem získání a udrţení osobní kondice, dostatečně rozvíjejí všechny pohybové schopnosti, zlepšují stav kontroly vlastních pohybů, přispívají k zlepšení psychických stavů a větší psychické odolnosti. Úpoly rozvíjejí nejen statickou sílu, ale i postřeh a pohotovost, vůli, houževnatost a prostorovou orientaci (Zapletal, Kos & Weigner, 1995, p. 52). Podle Ďurecha (1993) úpoly dobře rozvíjejí většinu pohybových schopností. Mazal (2007) uvádí, ţe pohybové hry charakteru úpolů, při kterých je normální a přirozené překonávat odpor soupeře současně s narušením vlastního osobního prostoru, pomáhají lépe zvládat davové scény, fobie a nezvladatelné pocity v tlačenici. Dále tyto aktivity přispívají k duševnímu a fyzickému zdraví, sociálnímu učení, soucítění, ohleduplnosti k soupeři a umoţňují lepší porozumění mechanice pohybových cvičení. Ďurech (1993) doplňuje, ţe cvičení úpolů sniţuje frustrační toleranci u dětí i dospělých. Nyní nastíníme pohybové schopnosti a poukáţeme na ty, které jsou cvičením úpolů stimulovány a rozvíjeny. Dělení motorických schopností není jednotné, my budeme vycházet především z dělení autorů Měkoty & Novosada (2005). 14

Aerobní vytrvalost Anaerobní vytrvalost Silová vytrvalost Maximální síla Rychlostní síla Akční rychlost Reakční (rychlost) Rovnováhová Rytmická Orientační Diferenciační Flexibilita 1.4.1 Motorické schopnosti Pohybové (motorické) schopnosti jsou vnitřní biologické předpoklady k pohybové činnosti (Pavlík, 2008, p. 8). Podle Měkoty & Novosada (2005) se dělí se na: - kondiční, - koordinační, - hybridní schopnosti. Další dělení je moţné vidět na obr. č. 1. Zejména základní úpoly se dají použít k rozvoji jednotlivých pohybových schopností (Reguli, Ďurech & Vít, 2007, p. 57). Generální motorická schopnost Kondiční schopnosti Hybridní schopnosti Koordinační schopnosti Vytrvalostní schopnosti Silové schopnosti Rychlostní schopnosti Obr. č. 1. Rozdělení motorických schopností (Měkota & Novosad, 2005). Kondiční schopnosti jsou ovlivněny metabolickými procesy. Především způsobem získávání a vyuţití energie. Mezi kondiční schopnosti řadíme schopnosti vytrvalostní, silové a z části rychlostní (Pavlík, 2008). Koordinační schopnosti jsou podmíněny funkcemi a procesy pohybové koordinace, především řízením a regulací. Kladou zvýšené nároky na jednotlivé analyzátory a CNS. Koordinační schopnosti jsou tedy ovlivněny zejména řídícími procesy. 15

Hybridní schopnosti jsou kombinací předešlých dvou skupin, tzn., jsou ovlivněny energetickými i řídícími procesy. Odděleně stojí flexibilita. Ta je určena anatomicko-fyziologickými předpoklady organismu (Pavlík, 2008). 1.4.1.1 Silové schopnosti Silové schopnosti jsou předpoklady člověka překonávat, udrţovat, či brzdit odpor svalovým úsilím. Základní dělení těchto schopností je rozlišuje na statickou a dynamickou silovou schopnost. Sílu dále dělíme na: - absolutní, - maximální, - rychlou, - reaktivní, - vytrvalostní. Pro statickou silovou schopnost je charakteristický izometrický stah. Svalová činnost nezpůsobuje pohyb těla ani jeho částí, délka svalu se nemění, mění se jeho napětí. Dynamická svalová činnost je charakteristická izotonickým stahem. Sval mění svoji délku. Izotonická kontrakce je dvojí: koncentrická nebo excentrická. Koncentrická činnost svalu způsobí zkrácení svalu, kdeţto excentrická jeho prodlouţení. Tato svalová činnost způsobuje pohyb celého těla nebo jeho částí (Měkota & Novosad, 2005). Úpolové cvičení s charakterem přetahů mohou obsahovat oba druhy izotonické kontrakce i kontrakci izometrickou. V případě vyrovnání sil přetahujících se partnerů převládá izometrická kontrakce. Pokud síly nejsou vyrovnané, u jednoho převládá koncentrická izotonická kontrakce, u druhého excentrická. V úpolových cvičeních s charakterem přetlaků je moţné najít také všechny výše zmíněné druhy svalových stahů. U přetahů i přetlaků se druhy stahů mění spíše pomalu nebo převládal jen jeden. U úpolových odporů se kontrakce více a rychleji prolínají. 16

Silové schopnosti stimulujeme různými metodami. Mezi metody patří například metoda maximálních úsilí, izometrická, excentrická, rychlostní, kontrastní metoda nebo metoda opakovaných úsilí (Měkota & Novosad, 2005). Některé metody spatřujeme přímo i nepřímo v cvičení základních úpolů. Vhodným výběrem základních úpolů lze rozvíjet maximální a vytrvalostní sílu paţí, trupu i nohou. 1.4.1.2 Rychlostní schopnosti Pavlík (2008) definuje rychlostní schopnosti jako schopnosti konat motorickou aktivitu a provést pohyb co nejrychleji, případně zahájit pohybovou aktivitu co nejrychleji po podnětu. Rychlostní schopnosti jsou ovlivněny ostatními motorickými schopnostmi, např. silovou a koordinační. Rychlost je určena především: - nervo-svalovou koordinací (střídaní kontrakce a relaxace, rychlost vedení vzruchů), - zastoupením rychlých svalových vláken (aţ 80-90%) a jejich rozměry, - anaerobním alaktátovým energetickým systémem, - hormonálním působením (testosteron), - pohyblivostí kloubních spojení (Piňos, 2007). Rychlostní schopnosti dělíme na: - reakční, - akční. Reakční je schopnost rychlé reakce na podnět. Podnět můţe být zvukový, zrakový, dotykový nebo kinestetický. Reakční rychlost se dále dělí podle podnětu na jednoduchou a sloţitou. Jednoduchá reakce je ta, u které je předem znám podnět i reakce na něj. Sloţitá reakce je ta, kde je více podnětů, neočekávané podněty apod. Sportovec na podnět reaguje vhodnou naučenou motorickou dovedností. Reakční doba se mění v závislosti na druhu podnětu. Pro příklad uvádíme tabulku č. 1 na straně 18. (Pavlík, 2008). V úpolových aktivitách vyvolává podnět útočník různými pouţitými technikami, které obránce musí včas vyhodnotit a vykonat příslušnou odpověď (Reguli, Ďurech & Vít, 2007). 17

Tab. č. 1. Doba reakce na podnět (Pavlík, 2008). Podnět nesportovci sportovci Dotykový (taktilní) 0,14-0,16 s 0,13-0,16 s Zvukový (akustický) 0,17-0,20 s 0,10-0,13 s Zrakový (vizuální) 0,20 0,35 s 0,15 0,20 s Z tabulky vyplývá, ţe nejrychlejší reakce nastává u nesportovců aplikací dotykového podnětu, kdeţto u sportovců zvukového. Akční neboli realizační schopnost je schopnost, díky které člověk realizuje vlastní pohybovou činnost. Jedná se o rychlé pohyby částí těla nebo celého těla, které vedou ke změně polohy ve stanoveném čase a prostoru (Pavlík, 2008). Zásadní při rozvoji reakční rychlosti je metoda opakování. Rozvoj probíhá díky opakování pohybových reakcí na různé podněty nebo signály v různých situacích, ve kterých se jedinec nachází (Měkota & Novosad, 2005). Metodu opakování spatřujeme při cvičení základních úpolů, proto je moţné základními úpoly tuto schopnost stimulovat, popřípadě i rozvíjet. Hlavní metodou pro rozvoj akční rychlosti je metoda opakovaných úsilí. Tuto metodu můţeme z části spatřovat v úpolových cvičeních. Metoda je charakteristická maximální intenzitou, maximálním úsilím a krátkou dobou zátěţe (Pavlík, 2008; Vilímová, 2009). 1.4.1.3 Vytrvalostní schopnosti Schopnost provádět déletrvající pohybovou činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou po stanovenou dobu nebo vzdálenost (schopnost odolávat únavě) (Piňos, 2007). Vytrvalost vyjadřujeme dobou, kterou činnost můžeme vykovávat a intenzitou (Pavlík, 2008, p. 16). Vytrvalost ovlivňuje volní aktivita člověka a míra schopnosti organismu zásobit svaly kyslíkem (Pavlík, 2008). Vytrvalost se dělí podle několika faktorů. Podle počtu zapojených svalů ji můţeme dělit na: - globální, - lokální. 18

Při globální vytrvalosti tělo zapojuje většinu svalů. Při lokální je zapojena jen určitá svalová skupina (Pavlík, 2008). Podle způsobu energetického krytí ji rozdělujeme na aerobní a anaerobní. Vytrvalost dynamická a statická je rozdělení podle druhu svalové činnosti. Další dělení vytrvalosti souvisí s délkou trvání pohybu a způsobu energetického krytí. Tyto kritéria ji dělí na: - rychlostní, - krátkodobou, - střednědobou, - dlouhodobou vytrvalost. Rychlostní vytrvalost trvá do 20-30 sekund. Jsou kladeny maximální nároky na anaerobní alaktátový systém. Krátkodobá vytrvalost trvá do 2 minut. Tato vytrvalost klade největší nároky na anaerobní laktátový a částečně alaktátový systém. V pracujících svalech je hromaděn laktát. Do střednědobé vytrvalosti spadají pohybové činnosti trvající 8 aţ 10 minut. U této vytrvalosti jsou nároky kladeny na anaerobní i aerobní krytí. Dlouhodobá vytrvalost s činnostmi trvajícími déle neţ 10 minut klade nároky na aerobní krytí (Měkota & Novosad, 2005; Piňos, 2007). Činnosti spadající do základních úpolů trvají od několika sekund po pár minut, proto je především rozvíjena rychlostní a krátkodobá vytrvalost. 1.4.1.4 Koordinační schopnosti Koordinační schopnosti (dříve obratnostní) jsou souhrnem schopností regulace a řízení pohybových činností. Tyto schopnosti nevyţadují velké energetické krytí, ale kladou velké nároky na centrální nervovou soustavu. A to především: - na činnosti analyzátorů (např. zrakových, sluchových), - na činnosti jednotlivých funkčních systémů (oběhového, dýchacího aj.), které zabezpečují přísun energetických zdrojů do svalů a buněk, - na psychologické procesy (Měkota & Novosad, 2005). 19

Základem koordinačních schopností je nervosvalová koordinace (Pavlík, 2008, p. 21). Optimálně rozvinuté koordinační schopnosti: 1) Urychlují a zefektivňují proces osvojování nových dovedností. 2) Příznivě ovlivňují dříve osvojené dovednosti (přispívají k jejich stabilizování, zjemňování a hlavně k jejich adekvátnímu vyuţívání v konkrétních situacích ). 3) Spoluurčují stupeň vyuţití kondičních schopností (např. rytmická souhra pohybu paţí a nohou při plavání kraulem apod). 4) Ovlivňují estetické pocity, radost a uspokojení z pohybu (Piňos, 2007). Mnoho autorů jinak definuje a rozděluje koordinační schopnosti. My se v definicích a rozděleních koordinačních schopnosti budeme řídit především podle Měkoty & Novosada (2005) a Pavlíka (2008). Koordinační schopnosti dělíme na obecné a speciální. Obecná koordinace se týká všech pohybových činnosti, důraz je kladen na účelné provedení. Speciální koordinaci najdeme u specifických pohybových činností. Speciální koordinace je schopnost efektivního a intenzivního provedení těchto činností. Koordinační schopnosti dělíme na: - diferenciační, - orientační, - reakční, - rovnováhové, - rytmické, - sdruţování, - přestavby. Diferenciační schopnost je schopnost řízení pohybu s ohledem na silové, časové a prostorové poţadavky. Orientační schopnost je schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase a to vzhledem k akčnímu poli nebo pohybujícím se objektu. Reakční schopnost je schopnost rychlého a smysluplného zahájení činnosti jako reakce na aktuální situační podněty v co nejkratším čase. Rytmická schopnost vystihuje vnímání, vyjádření a udrţení rytmu v pohybové aktivitě. Rovnováhové schopnosti se projevují udrţením rovnováhy těla nebo jeho segmentů, nebo znovunabytí rovnováhy při přemístění nebo změně vnějších podmínek. Propojování dílčích pohybů těla do sloţitějších 20

pohybů spadá do schopnosti sdruţování. Poslední koordinační schopností je schopnost přestavby pohybů. Jedná se o schopnost přizpůsobení pohybové činnosti podle měnících se vnějších i vnitřních podmínek (Měkota & Novosad 2005; Pavlík, 2008). Rovnováhové schopnosti jsou základem všech činnosti, včetně těch úpolových. Rovnováha plní zásadní roli při cvičení úpolů. Orientační schopnosti se v úpolových aktivitách projevují zejména v převrácených polohách a u cvičení, která jsou prováděna v sedu, lehu apod. Kinesteticko-diferenciační schopnosti umoţňují přesně aplikovat sílu, rychlost i směr pohybu v kontaktu se soupeřem (Reguli, Ďurech & Vít, 2007). Vilímová (2009, p. 46) uvádí, ţe rozvoj obratnostních schopností probíhá často i skrytě při aplikaci cvičení zaměřených na učení pohybových dovedností. Z členění koordinačních schopností je zřejmé, ţe mnohé z nich jsou procvičovány a tím i rozvíjeny u cvičení základních úpolů a úpolových her. 1.4.2 Organizace a bezpečnost Hodina tělesné výchovy nebo tréninkové jednotky se skládá z úvodní, průpravné, hlavní a závěrečné části (Vilímová, 2009). Úpolové hry a úpoly samotné najdou vyuţití v průpravné, ale i v hlavní části. Tak jako ve všech hodinách tělesné výchovy je moţný výskyt zranění či úrazu. Na bezpečnost při hře musíte předem myslet vy jako vedoucí hry (Mazal, 2007, p. 42). Bojovnost se nesmí zvrhnout v neovladatelnou rvavost (Zapletal, Kos & Weigner, 1995, p. 52). Před úpolovým hraním je vhodné provést kontrolu nehtů a odstranit nebezpečné předměty (hodinky, velké náušnice, řetízky apod.). Velikost hrací plochy volíme takovou, aby odpovídala potřebám a velikosti hráčů. V případě pouţití ţíněnek, kontrolujeme, zda neklouţou a neshrnují se na podlaze (Mazal, 2007). Ke všem cvičením přistupujeme kolektivně a soutěţně. Je vhodné, aby soupeři utkávající se ve dvojicích byli přibliţně stejně velcí a stejně silní. Velmi důleţité pro bezpečný průběh cvičení jsou jasná a všemi pochopená 21

pravidla. Promyšlená organizace, energetické vedení, důsledné dodržování pravidel jsou hlavními předpoklady cvičení bez úrazu (Roubíček, 1980, p. 20). Hráčům dovolíme jen kontakt drţením, taţením, tlačením, nalehnutím apod. Naopak jim zakáţeme jakýkoliv surový kontakt - údery, kopy, tahání za vlasy, škrábání apod. Pro zvýšení bezpečnosti, je vhodné mít domluvený signál, který ukončí všechna cvičení (Vít, Reguli, Čihounková, Beránková & Kopřivová, 2011). 22

2 Zásobník cvičení Zásobník cvičení a her je rozdělen do dvou částí: a. Úpolová cvičení určená pro dva hráče (kapitola 2.1) b. Úpolové hry pro více hráčů (kapitola 2.2) V první části najdeme cvičení určená pro dva hráče. Jedná se o příklady cvičení přetahů, přetlaků a odporů. Těchto cvičení v zásobníku uvádí mnoho, ale rozsah práce nám neumoţňuje rozepsat a vysvětlit všechny, a proto v zásobníku blíţe popisujeme jen vybraná z nich. Kaţdá skupina (přetahy, přetlaky, odpory) obsahuje 5 popsaných příkladů cvičení, rozdělených podle polohy těla, ve které jsou cvičeny. Cvičení jsou číslována dohromady, abychom na ně mohli odkazovat v tabulce č. 2. na straně 26, která je třídí do skupin podle rozvoje schopností. Druhá část zásobníku je věnována úpolovým hrám. Hry jsou rozděleny na soutěţe jednotlivců a soutěţe druţstev. Soutěţe druţstev dále dělíme na hry s charakterem přetahů, přetlaků a odporů. Pro přehlednost uvádíme obr. č. 2 na straně 24, obr. č. 3 na straně 25 a seznam úpolových her pro více hráčů uvedených v přílohách č. 1 a č. 2. V druhé části zásobníku, Úpolové hry pro více hráčů, jsou hry popsány pro lepší přehled a usnadnění výběru dle šablony. Šablona hry obsahuje tyto klíčová slova: název hry, počet hráčů, pomůcky, zaměření a pravidla. Název hry je pouţit dle známosti v praxi, anebo jak jej uvádějí autoři. Hry jsou řazeny podle minimálního počtu hráčů potřebných k úspěšnému provedení. Minimální počet hráčů je pouze doporučením vyplývajícím z praxe. Informace týkající se prostředí vhodného pro hru najdeme v Umístění. Máme tři varianty prostředí. Volná plocha je první prostředí. Jedná se o plochu, která nevyţaduje ţádné ohraničení. Volná plocha můţe být všude tam, kde je dostatek místa pro bezpečné hraní, venku i uvnitř. Závisí především na počtu hráčů. Druhá varianta prostředí je vymezené území. Vymezené území je volná ohraničená plocha uvnitř v tělocvičně, venku na hřišti nebo kdekoli to podmínky dovolují. Pokud hra vyţaduje měkký povrch herní plochy, především z hlediska bezpečnosti hráčů, je v Umístění uvedeno vymezené území s vyuţitím tatami, ţíněnek apod., třetí typ prostředí. V informaci Pomůcky jsou vypsány všechny pomůcky důleţité 23

k realizaci hry. Zaměření obsahuje faktory, které daná hra vyuţívá a popřípadě rozvíjí. Pravidla vysvětlují a popisují průběh hry. Cvičení a hry jsou čerpány především z praxe a za pomocí inspirace z těchto zdrojů: Matoušek, Muţík, Sobotka & Starec (1989); Mazal (2007); Perič (2004); Roubíček (1980); Vít, Reguli, Čihounková, Beránková & Kopřivová, 2011; Zapletal, Kos & Weigner (1995). Přetahy v postoji Přetahy Přetahy v kleku Přetahy v sedu Úpolová cvičení pro dva hráče Přetlaky Odpory Přetahy v lehu Přetlaky v postoji Přetlaky v kleku Přetlaky v sedu Přetlaky v lehu Odpory v postoji Odpory v kleku Odpory v sedu Odpory v lehu Obr. č. 2. Úpolová cvičení pro dva hráče. 24

Úpolové hry pro více hráčů Soutěţe jednotlivců Soutěţe druţstev S charakterem přetahů S charakterem přetlaků S charakterem odporů Obr. č. 3. Úpolové hry pro více hráčů. 25

2.1 Úpolová cvičení pro dva hráče Tab. č. 2. Rozdělení her podle rozvoje schopností. Cvičení pro rozvoj: Číslo cvičení Síly horních končetin 1 4, 19, 22, 30, 31, 41, 45 Síly dolních končetin 16, 17, 24, 26, 27, 32, 45 Síly trupu 6, 8, 9, 11, 12, 14, 19, 22, 25, 29, 31, 41, 45, 47 Rovnováţných schopností 4, 33, 35, 38, 42 Reakčních schopností 34, 36 Obratnosti 36, 37, 39, 41, 45, 47, 48 Ostatní (hry, jejichţ rozvoj není určen) 5, 7, 10, 13, 15, 18, 20, 21, 23, 28, 40, 43, 44, 46, 49, 50 Rozdělení cvičení podle rozvoje pohybových schopností (tab. č. 2) vychází z praxe a za pomocí těchto zdrojů: Perič (2004); Roubíček (1984); Vít, Reguli, Čihounková, Beránková & Kopřivová (2011). Cvičení nerozvíjí izolovaně jen schopnosti uvedené v tabulce, ale často rozvíjí více schopností. Cvičení jsou dělena podle převaţujícího rozvoje. Některá cvičení mohou být zároveň uvedena v několika kategoriích. 2.1.1 Přetahy 2.1.1.1 Přetahy v postoji 1. Přetahování za obě ruce. Oba cvičenci zaujmou střeh (mírný podřep rozkročný pravou nebo levou vpřed) čelně proti sobě, přední nohou na vyznačenou čáru, předpaţí a vzájemně se uchopí za obě ruce. Úchop je proveden: a. za háčky, b. drţením dlaní, c. drţením za zápěstí. Způsoby drţení jsou zobrazeny v obr. č. 4. Na signál se cvičenci začnou přetahovat přes čáru mezi nimi. Cvičení provádíme na časový limit (20-30 s.) nebo do vítězství jednoho z hráčů. Vítězí hráč, který přetáhne soupeře přes čáru. 26

Obr. č. 4. Způsoby úchopu (Zapletal, Kos & Weigner, 1995, p. 53). 2. Přetahování úchopem za obě ruce zády k sobě. Soupeři stojí ve střehu zády k sobě, zapaţí, uchopí soupeře jedním z moţných úchopů. Na signál se soupeři přetahují přes čáru do vítězství jednoho nebo na časový limit. Další moţnosti přetahů v postoji: 3. Úchopem za jednu ruku. 4. Úchopem za jednu ruku ve stoji na jedné noze. 5. Přetah úchopem za šíjí. 6. Přetah zaklesnutými lokty zády k sobě. 7. Přetahy s vyuţitím nářadí a náčiní (míče, tyče, lavičky, lana atd.). 2.1.1.2 Přetahy v kleku 8. Přetah v kleku zády k sobě. Soupeři v kleku zády k sobě vzpaţí a uchopí soupeře za háčky (případně uchopí jeho dlaně). Chodidly se stále dotýkají. Úkolem je předpaţit. Cvičíme po časový limit (15 20 s.) nebo do vítězství jednoho z hráčů. Další moţnosti přetahů v postoji: 9. Přetah v kleku únoţném (obr. 5). 10. Přetah míče v kleku. 27

Obr. č. 5. Přetah v kleku únoţném (Roubíček, 1980, p. 37). 2.1.1.3 Přetahy v sedu 11. Přetah o vychýlení stranou. Cvičenci zaujmou sed roznoţný, zády k sobě a vzájemně se zaklesnout lokty. Úkolem hráčů je vychýlit soupeře do úklonu na pravou (levou) stranu. Cvičíme v časovém limitu 15 aţ 20 s. nebo do vítězství jednoho z hráčů. Vyhrává hráč, který soupeře vychýlí aţ do lehu na boku. Další moţnosti přetahů v sedu: 12. Přetah trupu za ruce v sedu roznoţném čelem proti sobě. 13. Přetah za nohu. 2.1.1.4 Přetah v lehu 14. Přetah rukou v lehu. Cvičenci zaujmou protisměrný leh, tak aby se dotýkali pravými (levými) rameny, předpaţí pravou (levou) rukou, vzájemně se uchopí. Úkolem je připaţit nataţenou ruku. Cvičení probíhá po dobu 15 20 s. nebo do vítězství jednoho z hráčů. Další moţnosti přetahů v lehu: 15. Přetah nohou v lehu. 28

2.1.2 Přetlaky 2.1.2.1 Přetlaky v postoji 16. Přetlak oporem o ramena. Soupeři zaujmou pravý (levý) střeh (mírný podřep rozkročný pravou nebo levou vpřed), předpaţí a uchopí ramena soupeře. Oba soupeři stojí přední nohou na stejné čáře. Na povel soupeři začínají přetlak s úkolem zatlačit soupeře co nejdál od startovního místa. Cvičení probíhá po dobu 15 aţ 20 s. Vítězí hráč, který svého soupeře zatlačil dále. 17. Přetlak zády. Soupeři zajmou stoj zády k sobě, zaklesnou se lokty. Na povel začíná přetlak s úkolem přetlačit soupeře co nejdál od startovního místa. Cvičení probíhá po dobu 15 20 s. Vítězí hráč, který svého soupeře zatlačil dále. Další moţnosti přetlaků v postoji: 18. Přetlak rameny. 19. Přetlak nataţených rukou (proti sobě, nahoru, dolů, do stran) ve stoji čelem proti sobě. 20. Beraní přetlaky (ruce na čele, přetlak hlavami). 21. Přetlak s vyuţitím nářadí a náčiní (míče, tyče, lavičky, lana atd.). 2.1.2.2 Přetlaky v kleku 22. Přetlak rukama v kleku. Soupeři zajmou klek proti sobě a předpaţí tak, aby se dotýkali dlaněmi. První cvičenec přiloţí dlaně na hřbety rukou druhého cvičence. Prvý usiluje o připaţení, druhý o vzpaţení. Cvičení probíhá po dobu 10 s. Střídáme přiloţení rukou prvého a druhého. Další moţnosti přetlaků v kleku: 23. Přetlak míče proti hrudi soupeře. 29

2.1.2.3 Přetlaky v sedu 24. Přetlak zády v sedu. Soupeři zaujmou sed zády k sobě. Na povel zahajují přetlak s cílem posunout soupeře. Přetlak je prováděn pomocí pokrčených nohou, případně i s pomocí rukou. Cvičení probíhá po dobu 20 s. Další moţnosti přetlaků v sedu: 25. Přetlak v sedu roznoţném o zaklonění soupeře. 26. Přetlak chodidly. 27. Přetlak nohou, nohami. 28. Přetlak s vyuţitím nářadí a náčiní. 2.1.2.4 Přetlaky v lehu 29. Přetlak o zabránění změny polohy těla. Soupeři zaujmou protisměrný leh, pravými (levými) rameny k sobě, vzájemně si poloţí pravou (levou) ruku na pravé (levé) rameno. Úkolem je změnit polohu z lehu do sedu a zároveň této změně zabránit soupeři. Další moţnosti přetlaků v lehu: 30. Přetlak předpaţených rukou. 31. Přetlak předloktím v lehu na zádech. 32. Přetlak nohou. 2.1.3 Odpory 2.1.3.1 Odpory v postoji 33. O vychýlení z postoje. Soupeři zaujmou čelní střeh, předpaţí a vzájemně se uchopí za ruce. Úkolem hráčů je vychýlit soupeře. Za vychýlení se povaţuje změna postoje, zvednutí chodidla ze země apod. Hrajeme do vítězství jednoho z hráčů. Obměnou tohoto cvičení je provádět jej ve stoji na jedné noze. 34. O zásah tlesknutím. Soupeři navzájem drţící se pravou (levou) rukou usilují o zásah předem zvoleného místa na těle (temeno hlavy, záda, hýţdě apod.). Hrajeme do vítězství jednoho z hráčů (např. 5 doteků zad soupeře). 30

Další moţnosti odporů v postoji: 35. O vychýlení nárazem do dlaní. 36. O šlápnutí na špičku nohou. 37. O uchopení části těla. 38. O vychýlení při stoji na jedné noze. 39. Boj o místo. 40. Zdviţení soupeře. 2.1.3.2 Odpory v kleku 41. O vychýlení do lehu. Soupeři zajmou klek, uchopí se rukama a usilují o změnu polohy soupeře z kleku do lehu. Soupeři se mohou pohybovat pouze po kolenou. Provádíme po dobu 30 45 s nebo do vítězství jednoho z hráčů. Další moţnosti odpor v kleku: 42. O vychýlení v kleku se zvednutými bérci. 43. O získání míče. 44. O udrţení míče. 2.1.3.3 Odpory v sedu 45. O přechod do stoje ze sedu. Jeden hráč sedí, druhý hráč jej zatěţká vahou svého těla. Sedící hráč má za úkol změnit polohu těla do stoje a vzpaţit. Druhý hráč má za úkol pomocí své váhy a různých drţení mu v jeho úkolu zabránit. Cvičíme do doby vítězství jednoho z hráčů. Sedící hráč vyhraje změnou polohy do stoje. Hráč, který mu v tom brání, vyhraje, pokud sedící hráč nesplní svůj úkol během 30 s. Další moţnosti odporů v sedu: 46. Boj o míč nohama. 2.1.3.4 Odpory v lehu 47. O přechod polohy z lehu do lehu na břiše. Jeden ze soupeřů zaujme leh, druhý vedle něj klečí a tlačí rukama na jeho záda. Úkolem leţícího hráče je 31

přetočit se do lehu na břiše, úkolem druhého hráče je mu v tom zabránit. Cvičení začíná na povel a trvá do vítězství jednoho z hráčů. Leţící hráč vyhraje přetočením do lehu na břiše. Hráč, který mu v tom brání, vyhrává, pokud nedovolí přetočení prvního hráče po dobu 20 s. Další moţnosti odporů v lehu: 48. Boj o nasazení drţení. 49. Boj o únik z drţení. 50. O přechod z lehu do stoje. 32

2.2 Úpolové hry pro více hráčů 2.2.1 Soutěže jednotlivců 1. Hra: Zápasnické třídy Počet hráčů: neomezeně, alespoň 3 Umístění: vymezené území Pomůcky: křída nebo jiný prostředek na vyznačení čár na zemi (hrany ţíněnek, švihadla atp.) Zaměření: síla, obratnost, postřeh, rychlost Pravidla: Hrací plochu rozdělíme na 3-4 pásy. První pás je 2 m široký, ostatní pásy 1,5m. Všichni hráči jsou v prvním pásu. Na povel mají za úkol vytlačit ostatní hráče do 2. pásu. Vytlačení hráči se jiţ nesmí vracet zpátky do pásu, z kterého byli vytlačeni. Pokračují v úkolu a vytlačují ostatní hráče do 3.(4.) pásu. Hru hrajeme na časový limit nebo do doby, neţ je jen jeden hráč v 1., 2. a 3. pásu a ostatní ve 4. pásu. Vyhrává hráč v 1. pásu, 2. je v 2. pásu atd. 2. Hra: Ostrov Počet hráčů: neomezeně, alespoň 3 Umístění: vymezené území Pomůcky: křída nebo jiný prostředek na vyznačení hracího pole na zemi (dvě a více ţíněnek, čáry v tělocvičně, lepicí páska atp.) Zaměření: síla, obratnost Pravidla: Na zemi vyznačíme hrací pole - ostrov. V kaţdém hracím poli hraje 4-5 cvičenců. Hráči mají za úkol vytlačit ostatní z ostrova. Ten, kdo se dotkne za hranicí pole jakoukoliv částí těla, je vyřazen, vystupuje ven a hru jen pozoruje. Poslední na ostrově vítězí. Pro ztíţení hry, hráči se mohou pohybovat pouze na jedné noze, v kleku nebo v sedu. 3. Hra: Souboj slonů Počet hráčů: neomezeně, alespoň 3 Umístění: vymezené území Pomůcky: ţádné Zaměření: rovnováha, obratnost 33

Pravidla: Kaţdý hráč v předklonu chytne své kotníky a vstoupí do vyznačeného území. Úkolem hráčů je navzájem vychylovat ostatní hráče, tak aby spadli na zem nebo se pustili alespoň jednou rukou. Hráč, který se pustí nebo spadne na zem, vypadává ze hry. Vítězí poslední ve hře. 4. Hra: Krouţek Počet hráčů: neomezeně, alespoň 4 Umístění: volná plocha Pomůcky: křída Zaměření: síla, obratnost Pravidla: Na zem nakreslíme malý kruh (průměr cca. 45 cm). Po zaznění signálu startujícího hru, mají všichni hráči za úkol dostat svoje jedno chodidlo do vyznačeného kruhu a chodidlo tam udrţet do ukončení hry (po vypršení časového limitu). Vyhrává hráč, který má nejvíce své chodidlo v kruhu. 5. Hra: Trojnoţka Počet hráčů: neomezeně, alespoň 4 Umístění: volná plocha Pomůcky: pet láhev, nebo tři předměty, ze kterých vytvoříme trojnoţku Zaměření: síla, obratnost, pohotovost Pravidla: Hráči utvoří kruh, chytí se za ruce. Doprostřed kruhu vloţíme pet láhev, tak aby stála. Kruh se nesmí rozpojit. Všichni se snaţí, aby byl předmět shozen nějakým hráčem. Pokud předmět některý z hráčů shodí, vypadává ze hry. Dále vypadávají hráči, kteří rozpojí kruh. Hrajeme, dokud nezůstane dvojice, či jednotlivec. 6. Hra: Souboj trakařů Počet hráčů: sudý neomezeně, alespoň 4 Umístění: vymezené území s vyuţitím tatami, ţíněnek apod. Pomůcky: ţádné Zaměření: síla, obratnost Pravidla: Hráči utvoří dvojice, jeden z dvojice zaujme vzpor leţmo, druhý jej chytí za kotníky a zvedne nohy do úrovně svého pasu. Úkolem hráčů ve vzporu je donutit ostatní hráče ve vzporu změnit polohu těla nebo se dotknout 34

podloţky jinou částí těla. Cíl je zůstat ve hře poslední ve vzporu leţmo s nárty v partnerově dlaních. Je vhodné zahrát 2. kolo, aby si cvičenci vyměnili role. 7. Hra: Souboj krabů Počet hráčů: neomezeně, alespoň 4 Umístění: vymezené území Pomůcky: ţádné Zaměření: síla, obratnost Pravidla: Kaţdý hráč zaujme pozici kraba - vzpor vzadu dřepmo. Úkolem je vychýlit soupeře (jiného kraba) ze vzporu vzadu dřepmo tak, aby změnil polohu těla nebo se dotknul podloţky jinou částí těla. Pokud hráč změní pozici nebo se dotkne jinou částí těla, vypadává ze hry. Cíl kaţdého hraba je zůstat ve hře poslední. Hra je moţná hrát i na týmy. 8. Hra: Ţiví a mrtví Počet hráčů:neomezeně, alespoň 4 Umístění: vymezené území Pomůcky: ţádné Zaměření: reakční rychlost, postřeh Pravidla: Hráči mají za úkol vypnout soupeře dotykem ruku na jeho zádech (nebo ramenech, bocích, chodidlech apod.). Všichni hrají proti všem. Můţeme hrát ve 2 variantách. První, soupeř po vypnutí zůstane stát na místě, je vypnutý, nesmí se hýbat. Vyhrává poslední ve hře. Varianta druhá, hráči si počítají, kolikrát byli vypnutí, hrajeme několik minut. Vyhrává hráč, který si nejlépe ohlídal svá záda a byl nejméně krát vypnutý. 9. Hra: Na medvědy Počet hráčů: neomezeně, alespoň 4 Umístění: vymezené území s vyuţitím tatami, ţíněnek apod. Pomůcky: ţádné Zaměření: rychlost, pozornost, obratnost Pravidla: Z hráčů vybereme 1-3 hráče, ti představují medvědy. Medvědi se smí pohybovat jen ve vzporu klečmo, ostatní hráči se pohybují chůzí, během. 35

Úkolem medvědů je chytnou a stáhnout hráče k zemi. Pokud je hráč stáhnut k zemi (dotknul se podloţky jinou částí těla neţ chodidly), stává se z něj také medvěd. Vyhrává poslední hráč na nohou. 10. Hra: Na buldoky Počet hráčů: neomezeně, alespoň 5 Umístění: vymezené území Pomůcky: ţádné Zaměření: síla, rychlost, spolupráce Pravidla: Hrací plocha je vyznačený čtverec nebo obdélník. Z hráčů vybereme silného jedince, buldoka. Buldoka pošleme na druhou stranu hracího pole, neţ jsou ostatní hráči. Hráči a buldok vybíhají po odstartování proti sobě. Úkolem buldoka je proměnit všechny ostatní hráče na buldoky. Hráč se stává buldokem, pokud jej buldok (buldoci) zvednout tak, ţe se 5s nedotýká ţádnou částí těla země. Úkolem hráčů je přeběhnout území, bez zvednutí buldokem. Ţádný z hráčů se nesmí vracet, je moţný jen pohyb vpřed. Po doběhnutí hráčů i buldoka (buldoků) se hra startuje znovu. Hrajeme, dokud nejsou všichni hráči proměněni na buldoky. Vyhrává tedy poslední neproměněný hráč. 11. Hra: Zvedaná Počet hráčů: neomezeně, alespoň 6 Umístění: vymezené území Pomůcky: ţádné Zaměření: síla, pozornost, obratnost Pravidla: Hráče umístíme do vyznačeného území, úkolem hráče je vyřadit ostatní a zůstat poslední. Ostatní hráče vyřadíme tím, ţe ho zvedneme tak, aby se nedotýkal ţádnou částí těla země. Pokud je hráč zvednut, vypadává ze hry. Vyhrává poslední hráč v kruhu. 12. Hra: Únik z pevnosti Počet hráčů: neomezeně, alespoň 7 Umístění: volná plocha Pomůcky: ţádné Zaměření: obratnost, rychlost, spolupráce, postřeh 36

Pravidla: Cvičenci se chytí za ruce (čelem dovnitř) a vytvoří kruh, jeden cvičenec je uvnitř kruhu a snaţí se dostat ven. Úkolem hráčů drţících se za ruce je zabránit zavřenému jedinci ven. Nesmí ovšem kruh zmenšovat. Pokud jedinec z kruhu vysvobodí, vymění si pozici s někým z kruhu a situace se opakuje do vystřídání všech hráčů. Hru můţeme mírně obměnit změnou pravidel. Hráč se nedostává z kruhu, ale úkolem je dostat se do kruhu, hráči stojí čelem ven. 2.2.2 Soutěže družstev 2.2.2.1 Soutěže družstev s charakterem přetahů 13. Hra: Dobývání hradu Počet hráčů: neomezeně, alespoň 6 Umístění: vymezené území Pomůcky: křída nebo jiný prostředek na vyznačení území (dvě ţíněnky vedle sebe atp.) Zaměření: síla, obratnost, pohotovost Pravidla: Na zem nakreslíme kruh (průměr aspoň 2 m, s více hráči se kruh zvětšuje), který představuje hrad. Hráče rozdělíme na stejně silná dvě druţstva. Jedno druţstvo jsou obránci, druhé útočníci. Obránci vstoupí do hradu (kruhu), útočníci jsou vně kruhu. Úkolem obránců je vtahovat útočníky dovnitř, úkolem útočníků je vytahovat obránce z hradu. Hráči, kteří jsou vtaţeni nebo vytáhnuti, vypadávají ze hry. Hráči mohou vstoupit na cizí území, ovšem musí mít pořád kontakt se svým územím dotykem nějaké části těla. Pokud kontakt nemá, vypadává ze hry. Vyhrává druţstvo, které vtáhne více soupeřů v časovém limitu, nebo všechny soupeře. 14. Hra: Vyber si svou oběť Počet hráčů: neomezeně, alespoň 6 Umístění: volná plocha Pomůcky: křída (nebo jiný prostředek na vyznačení čár na zemi, lano, švihadlo atd.) Zaměření: síla, obratnost 37

Pravidla: Hráče rozdělíme na dvě stejně silná druţstva. Na zemi vyznačíme dvě čáry 3 m od sebe. Za čáry se seřadí druţstva do řady tak, aby se kaţdý jednou nohou čáry dotýkal. Začínající druţstvo vyšle jednoho hráče mezi čáry. Kaţdý hráč druhého druţstva předpaţí poníţ pravou rukou. Hráč mezi čárami má za úkol vybrat si svoji oběť, tu uchopit za předpaţenou ruku a snaţit se jí dostat mezi čáry. Chytnutý hráč se brání a jeho úkolem je hráče, který jej chytil přetáhnout na své území. Hráč, který se dostane za čáru, vypadává ze hry. Druţstva se po kaţdé akci střídají. Vyhrává druţstvo, které vyřadí všechny protihráče druhého druţstva. 2.2.2.2 Soutěže družstev s charakterem přetlaků 15. Hra: Boj o ostrov Počet hráčů: neomezeně, alespoň 3 Umístění: vymezené území Pomůcky: křída nebo jiný prostředek na vyznačení kruhů na zemi (moţno pouţít i např. dvě ţíněnky vedle sebe atp.) Zaměření: síla, obratnost, spolupráce Pravidla: Hráče rozdělíme na dvě stejně silná druţstva, které se pohybují ve vyznačeném území (kruh s průměrem 3m a více, podle počtu hráčů). Úkolem druţstev je vytlačit všechny protihráče druhého druţstva. Pokud je hráč z kruhu vytlačen celým tělem, jiţ se nesmí vrátit. Hrajeme na časový limit nebo do doby, kdy v území zůstanou jen členové jednoho druţstva. V případě časového limitu vyhrává druţstvo, které má v území více hráčů. 16. Hra: Na demonstranty Počet hráčů:neomezeně, alespoň 6 Umístění: vymezené území Pomůcky: prostředek k vyznačení území (2 ţíněnky, křída, provaz), stopky Zaměření: síla, obratnost Pravidla: Hráče rozdělíme na dvě druţstva, demonstranty a policisty. Demonstranti zaujmou své vyznačené území (území je tak velké, aby hráči byli těsně u sebe). Úkolem policistů je vytlačit všechny demonstranty z jejich území. Demonstranti se nesmí navzájem drţet. Stopujeme čas potřebný k vyklizení 38

území. Po vyklizení se role hráčů vymění. Vyhrává druţstvo, které potřebovalo k provedení vyklizení kratší čas. 2.2.2.3 Soutěže družstev s charakterem odporů 17. Hra: Na lovce a ţelvy Počet hráčů: neomezeně, alespoň 4 Umístění: vymezené území s vyuţitím tatami, ţíněnek apod. Pomůcky: ţádné Zaměření: síla, obratnost, spolupráce Pravidla: Varianta I. Hráče rozdělíme na ţelvy a lovce v poměru 1 lovec na 5 ţelv. Ţelvy zaujmou vzpor klečmo, lovci se volně pohybují chůzí. Ţelvy i lovci se rozmístí po vyznačeném území. Volně se pohybují. Úkolem lovců je pochytat všechny ţelvy, ţelva je chycená pokud ji lovec přetočí na záda. Přetočená ţelva se stává lovcem a pomáhá chytat ostatní. Ţelvy nesmí spolupracovat, lovci mohou. Hra končí pochytáním všech ţelv. Varianta II. Hráče rozdělíme na dvě stejně silná druţstva. Mezi kaţdým druţstvem vymezíme dostatečnou vzdálenost (alespoň 5m). Jedna strana je skupina ţelv, druhá je skupina lovců. Ţelvy mají za úkol přesunout se na druhou stranu ţíněnky (na území, které při startu zaujímají lovci.) Ţelvy se pohybuji ve vzporu klečmo, lovci chůzí. Lovci mají za úkol chytit (přetočit na záda) co nejvíce ţelv. Přetočená ţelva vypadává ze hry pro toto kolo. Hrajeme na dvě kola, v 2. kole se role vymění. Vyhrává tým, který ulovil více ţelv. Varianta III. Stejné rozdělení hráčů viz varianta II. Jediný rozdíl je v úkolu ţelv. Ty nemají za úkol se přesunout na druhou stranu tělocvičny, ale odolávat lovcům určitý časový úsek. Hrajeme dvě kola. V druhém kole se role vymění. Vyhrává tým s více ulovenými ţelvami. 18. Hra: Výměna stanoviště Počet hráčů: neomezeně, alespoň 4 Umístění: vymezené území Pomůcky: ţádné Zaměření: rychlost, prostorová orientace, reakční rychlost 39