SPOLEK PORADCŮ V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, o.s Aktuální poznatky ve výrobě biomléka Zahájení v 9,00 hodin v obci Unčín Program: 9,00-9,30 prezence účastníků, 9,30 12,00 exkurze 12,30 13,00 občerstvení 13,00-15,00 aktuální poznatky ve výrobě biomléka
Chov dojnic Vývoj ekologického chovu dojnic a produkce biomléka je ovlivněn celkovou situací v chovu skotu v ČR. Od roku 1992 začíná silný tlak (vliv EU) na zmenšení rozsahu českého zemědělství a zejména snížení zornění, které bylo relativně vysoké. Pro vývoj zemědělství se staly určujícími dva trendy vlastní útlum zemědělské produkce vyplývající z transformačního procesu a politický tlak EU na snížení objemu české produkce. Dotace na zatravnění a vývoj resortu zemědělství (zejména nestabilita podnikatelského prostředí a ekonomická ztrátovost chovu dojnic) vedly k tomu, že řada podniků, zejména v podhorských a horských oblastech, provedla masivní, resp. totální zatravnění své půdy a převedla chov skotu na chov KBTPM (v prvních letech dokonce nebyla podpora zatravnění vázána na chov zvířat). Dalším výrazným impulsem k přechodu na pastevní způsob hospodaření byl vstup do EU a zavedení AEO HRDP (podpora je již vázána na minimální zatížení TTP zvířaty). Tento extenzivní (v řadě případů rančerský ) způsob chovu umožnil podnikům výrazně racionalizovat hospodaření (razantní snížení nákladů, zejména pracovních). Podpora tohoto způsobu obhospodařování zemědělské půdy v méně příznivých oblastech (LFA) vedla v některých případech ke spekulativnímu jednání (dobře informovaní lidé najímali a/nebo skupovali restituční podíly s cílem získat prostřednictvím dotací finanční prostředky od státu; v obcích, v jejichž katastrech hospodaří, vytvářejí jen minimum pracovních příležitostí, k obcím nemají žádný vztah/nežijí v nich; investice do zemědělského podnikání jsou u těchto podnikatelů nezřídka minimální a většina finančních prostředků z dotací je investována mimo resort zemědělství/venkov a/nebo slouží osobní spotřebě). Od roku 1998 začalo být ekologické zemědělství systematicky dotováno (Nařízení vlády č.505/1998) a tímto rokem se také datuje český bioboom. V roce 1998 byly dotace jednotné bez rozlišení kultury. Relativní snadnost přechodu z extenzivního konvenčního způsobu chovu KBTPM na ekologický chov byla hlavní příčinou vývoje (nárůstu počtu ekofarem, výměry a struktury z.p.) českého EZ od roku 1998 do současnosti. Ani výrazné rozlišení sazeb dotací podle kultur od roku 2004 (vstup do EU AEO HRDP/PRV) nepřineslo očekávaný efekt (zvýšení podílu orné půdy) a podíl TTP na celkové výměře zemědělské půdy obhospodařované v EZ se trvale pohyboval okolo 90 %. Až od roku 2007 začal vzrůstat podíl orné půdy a Vývoj chovu mléčného skotu je charakterizován především trvalým razantním úbytkem počtu chovaných dojnic, přičemž od roku 2004 celkový objem produkovaného mléka přibližně stagnoval v důsledku trvale rostoucí užitkovosti a od roku 2009 mírně klesá, čemuž odpovídá mírně narůstající podíl dovozu na spotřebě (země EU 15 vykazují v posledních letech nárůst produkce mléka okolo 1,5% ročně).trvalých kultur (pokles podílu TTP na cca 85 %).
Vývoj stavu a užitkovosti dojnic ČR Rok 1989 20000 2004 2006 2007 2008 2009 2010 Počet 1228 547 436 424 410 405 394 378 tis.ks Užitkovost 3982 5255 6006 6370 6548 6776 6870 6903 l/ks/rok Výroba 4892 2875 2623 2694 2683 2727 2707 2612 mléka (Mil.l) Podíl dovozu na spotřebě % 32 37,3 36,6 38,2 38,6 Zdroj: ČSÚ, Mze Příčinou poklesu stavu dojnic jsou, vedle zvyšující se užitkovosti, dva aspekty. Prvním aspektem je vývoj ceny, za kterou zpracovatelé syrové kravské mléko vykupují (CZV). Jestliže se obecně uvádí, že náklady na výrobu mléka se pohybují okolo 8,50 Kč/l, pak celý sektor je pod touto hranicí od poloviny roku 2008. Koncem roku 2008 klesla výkupní cena pod 7 Kč/l a v polovině roku 2009 klesla výkupní cena pod úroveň 6 Kč/l. Od října 2009 nákupní cena syrového mléka kontinuálně rostla až do poloviny roku 2011 (max. 8,37 Kč/l v červenci 2011). Saldo zahraničního obchodu je sice stále kladné, ale dosažená finanční hodnota vývozu mléka a mléčných výrobků je ovlivněna zejména velkým objemem vývozu mléčné suroviny a smetany k dalšímu zpracování v zahraničí (vývoz suroviny s nízkou přidanou hodnotou). V září 2011 došlo ke zvýšení objemu dovozu mléka a mléčných výrobků do ČR; trvale záporná je bilance zahraničního obchodu u másla, sýrů a tvarohu.
Chov dojnic Základní produkční ukazatele skupin ekofarem dle způsobu odbytu mléka Ekofarmy Odběratelé -konvenční Mlékárny Odběratelé -bio mlékárny Zpracování/prodej na farmě Vlastní spotřeba Ukazatel/rok 2009 2011 2009 2011 2009 2011 2009 2011 Počet 23 25 29 37 20 10 7 25 ekofarem Počet dojnic v 1722 2382 3034 3845 114 116 20 60 EZ Dojivost 12,45 15,8 14,0 16,6 14,8 14,9 11,1 13,5 (l/ksúden) Roční dojivost 4546 5767 5110 6060 5401 5431 4051 4917 (l/ks) Mléčný tuk 3,98 4,00 4,01 3,96 4,68 4,00 - - (%) Bílkoviny (%) 3,37 3,36 3,32 3,29 3,52 3,00 - - Prům. realizační cena (Kč/l) 6,35 8,27 9,20 9,22 16 odhad 20 odhad - - Odbyt syrového biomléka Vývoj obchodu biopotravinami v letech 2005-2008 je charakterizován výrazným nárůstem maloobchodního obratu. V roce 2009 se již naplno projevil hospodářský útlum a stagnace maloobchodního obratu, která trvá doposud. Mléko a mléčné výrobky měly roce 2008 na českém trhu biopotravin podíl 22,5% (meziroční nárůst o 1,5%). Celkově měla tato kategorie objem 400 mil. Kč, což je nárůst oproti roku 2007 o 48%. Mléčné výrobky českého původu tvořily 57% včetně produkce z dovezeného mléka z celkového obratu této kategorie (Greenmarketing 2009). V roce 2009 bylo ze Slovenska dovezeno cca 3,3 mil. litrů syrového mléka, tj. 23% vykoupeného syrového biomléka (ÚZEI 2010). V ČR trval zhruba do třetího čtvrtletí 2009 nedostatek syrového biomléka, mlékárny dovážely část biomléka ze zahraničí. Mlékárny denně zpracovávaly počátkem roku 2009 okolo 55,5 tis. litrů biomléka, z toho dovážely cca 22 tis. litrů ze Slovenska (Olma a Ekomilk). Koncem roku 2009 a v lednu 2010 se výrazně projevil vliv hospodářské krize a odbyt biomléka a mléčných biovýrobků poklesl (mlékárny část biomléka zpracovávají v konvenční produkci). V roce 2010 došlo k roztržce mezi ředitelem a vlastníkem LACRUM Velké Meziříčí a v roce 2011 se změnil vlastník této mlékárny. Odbyt biovýrobků této mlékárny poklesl natolik, že nový vlastník po dohodě převedl produkci ekofarem z jihočeského kraje na mlékárnu MADETA a.s. s tím, že do konce roku 2011 budou dostávat příplatek za biokvalitu (dvě ekofarmy již několik let dodávají této mlékárně svou produkci biomléka); část výroby provádí smluvně Mlékárna Polná. Druhou událostí, která nepříznivě ovlivnila trh biomlékem, byl náhlý skon ředitele mlékárny Plastcom Příšovice, změna ve vedení mlékárny a ukončení bioprodukce.
Stagnace maloobchodního obratu a výrazný nárůst nabídky syrového biomléka českých producentů: únor 2009 33,5 tis.l denně; říjen 2011 80,7 tis.l denně (z toho je 30,7 tis.l. produkováno podniky dodávajícími biomléko do konvenčních mlékáren) jsou příčinou, že cca 40% biomléka vykoupeného biomlékárnami je zpracováno na konvenční výrobky. Vývoj výkupní ceny za biomléko se odvíjel od konvenční CZV za syrové mléko. Při vzrůstající CZV mlékárny postupně snižovaly prémii za biomléko z nejvyšší úrovně okolo 3 Kč/l v roce 2009 na 1,5-0,2 Kč/l v říjnu 2011. Tento nepříznivý vývoj dovedl několik podniků ke změně rozhodnutí a přechodné období na ekologický způsob hospodaření nezahájily. Při nižší užitkovosti dochovů o 1000-1600 litrů mléka/dojnici/rok je ekonomika produkce biomléka, ve srovnání s konvenční produkcí, citelně horší. Příplatek za biomléko v Rakousku nebo Německu se dlouhodobě pohybuje okolo 20-25% ceny konvenčního mléka stejného zatřídění (33 centů/litr konvenční a 41 centů/litr biomléko Německo v r. 2010). Při cenové úrovni konvenčního mléka v ČR okolo 8,30 Kč/litr by byl adekvátní příplatek za biomléko okolo 1,70 2,00 Kč/litr. Mlékárny v situaci, kdy se CZV přibližovaly úrovni rentability, razantně snižovaly příplatek za biomléko a argumentovaly tím, že ekofarmy dostávají plošné dotace z AEO PRV (pak ovšem nejsou příjemci dotace farmáři, nýbrž zpracovatelé). Postavení českých producentů bioproduktů a výrobců biopotravin nepříznivě ovlivňuje masivní dovoz biopotravin, který v roce 2009 dosáhl 46% maloobchodního obratu; při započtení dovozu bioproduktů, z nichž byly v ČR vyrobeny biopotraviny, to však činilo již 68%. Dovoz surového biomléka ze Slovenska (3,3 mil.litrů v roce 2009) činil 23% zpracovaného biomléka a podíl dovozu mléčných biopotravin činil 16% (ÚZEI Praha, 2010), tzn. cca 40% obratu za mléčné biopotraviny pocházelo z dovozu hotových mléčných výrobků a biopotravin vyrobených z dovezeného syrového biomléka. Maloobchodní řetězce mají 76% podíl na maloobchodním obratu za biopotraviny. Ze strany těchto řetězců je silný tlak na ceny výrobců/dodavatelů. Spotřebitelské ceny biopotravin jsou obecně vysoké (vysoké marže) a podstatně tak ovlivňují poptávku, maloobchodní obrat a tok peněz v oblasti ekologického zemědělství a výroby biopotravin. Nepříznivá situace na trhu biopotravin a slabá pozice jednotlivých producentů biomléka (podniků participujících na veřejné zakázce) při uzavírání smluv s mlékárnami vedla v říjnu 2011 k zahájení jednání a příprav k ustavení odbytového družstva na biomléko.
Chov koz a ovcí V ČR neexistuje mlékárna zpracovávající kozí nebo ovčí mléko, proto je veškerá produkce ovčího a kozího biomléka zpracovávána na faremních mlékárnách nebo prodávána ze dvora. Chov koz Ekofarmy 2009 Faremní zpracování Faremní zpracování 2011 Počet ekofarem 14 21 39 Počet chovaných 1599 1876 511 koz Dojivost 2,49 3,21 3,21 (l/kus/den) Roční dojivost 743 770,2 770,6 (l/kus) Mléčný tuk (%) 3,48 3,43 3,20 Bílkoviny (%) 3,10 3,03 3.30 Denní produkce 4950 6020 1642 (litry) Roční produkce (tis.l) 1188 1445 394 Prodej mléka ze dvora/vlastní spotřeba Chov ovcí Ekofarmy 2009 Faremní zpracování Faremní zpracování 2011 Počet ekofarem 5 11 7 Počet chovaných 821 2711 243 bahnic Dojivost 0,95 0,95 0,95 (l/kus/den) Roční dojivost 187 187 187 (l/kus) Denní produkce 1024 3380 300 (litry) Roční produkce (tis.l) 153 507 45 Prodej mléka ze dvora/vlastní spotřeba
Hlavní problémy v chovech zjištěné při poradenských návštěvách farem Skot Volba plemene Plemenné složení dojnic: 60% Český červenostrakatý skot 20% Holštýnský skot - 13% Jersey 7% Ostatní Obecně tradovaný názor, že Holštýnské plemeno není vhodné pro ekologický chov, nelze jednoznačně potvrdit. Zkušenosti dobrých ekofarem ukazují, že je zcela reálné dosahovat u Holštýnského chovu dojivost 7-8 tis.litrů/dojnici/rok, u plemene Čestr 6-7 tis.litrů/dojnici/rok (u špičkových chovů i vyšší). Rozdíly mezi chovy jsou diametrální jsou chovy. kde tržní produkce mléka je pod 4 tis.litrů/dojnici/rok (v extrémním případě pod 3 tis.litrů/dojnici/rok). Rozhodující je kvalita objemných krmiv. Je třeba jednoznačně říci, že přechod vysoce užitkových stád (cca nad 9 tis.litrů mléka za laktaci), jejichž užitkovost je založena na celoročně vyrovnané krmné dávce postavené na kukuřičné siláži s vysokou dotací N-látek, energie, minerálů a vitamínů, na režim ekologického chovu je výrazně rizikový (prudký pokles užitkovosti a tržeb za mléko, převod stáda na pastvu a s tím spojené náklady, razantní brakace nejméně v prvních dvou letech přechodu, změna ve struktuře plodin na orné půdě, změna myšlení pracovníků atd.) a zvýšené plošné dotace na půdu a příplatek za biomléko nemusí kompenzovat výpadek tržeb. Kozy a ovce V případě dojených plemen koz je v současnosti dominantní plemeno koza bílá krátkosrstá, druhým nejrozšířenějším plemenem je koza hnědá krátkosrstá (ve výsledcích kontroly užitkovosti dokonce mírně překračuje průměrnou užitkovost bílých koz, lze však předpokládat, že příčinou je menší velikost stád hnědé kozy a tím i lepší, až individuální chovatelská péče). V současnosti lze vysledovat jistý boom plemene anglonubijského. Specifika tohoto plemene je v tom, že se jedná o vysoce užitková zvířata, velkého rámce a líbivého vzhledu, která mají mléko s vyšším obsahem mléčných složek a tedy s vyšší sýrařskou výtěžností. Problém plemene spočívá v jeho náročnosti na zajištění (kvalitu) krmné dávky, proto ve většině chovů zatím jeho užitkovost není plně rozvinuta a v podstatě nepřevyšuje výkon koz bílých a hnědých. V produkčních stádech koz je nezanedbatelný podíl kříženek. V případě ovcí je tradičním dojeným plemenem východofrízská ovce, výjimečně se setkáme s dojenými stády ovcí plemene cigája či romanovská ovce (jedná často se o farmy se vztahy na Slovenskou republiku, kde je např. cigája významným dojeným plemenem). V současnosti je výrazný nárůst počtů dojených ovcí plemene lacaune. Toto plemeno se mléčnou užitkovostí a plodností nejen vyrovná, ale i předčí plemeno východofrízské, navíc nabízí chovateli významně lepší masnou výtěžnost v případě
jatečního využití části jehňat (beránků). Ustájení Skot Nejlépe se osvědčuje volné ustájení se stlanými boxy, vyhrnováním hnoje min. dvakrát denně (nejlépe vyhrnování lopatou každé dvě hodiny), vazné chovy jsou výjimečné (výjimka MZe do konce roku 2013). V malých chovech je vazné ustájení častější (trvalá výjimka MZe). Určitým problémem jsou špatně provedené přestavby z 90-tých let (mají mnoho technologických chyb, stáje jsou nepraktické, provozně špatně použitelné). Kozy a ovce V případě dojených plemen koz a ovcí se jen výjimečně setkáme s nově postavenými účelovými budovami stájemi. Vzhledem k velikostem stád by byla taková stavba v naprosté většině případů nerentabilní a nenávratnou investicí. Často jsou ustájovací prostory adaptovány ve starých hospodářských budovách, v případě menších chovů se setkáváme s novými dřevostavbami, většinou budovanými svépomocí s využitím zkušeností z předchozího chovu. Výživa a krmení Úspěch v chovu dojnic je podmíněn zkrmováním vyrovnané krmné dávky, obsahující požadované množství energie, dusíkatých látek, vlákniny, minerálních látek a vitamínů. Nízké zatížení TTP často svádí k výrazně extenzívnímu využívání porostů TTP se snahou minimalizovat náklady (první seč se oddaluje, aby pokud možno byla druhá seč zároveň i sečí poslední v daném roce dominuje snaha splnit dotační požadavky). Špatná kvalita objemných krmiv vede k nízké užitkovosti. Náhrada chybějících živin a energie nákupem krmných obilnin a luskovin je velmi drahá (některá krmiva, zejména luskoviny, jsou silně nedostatková a např. biosója je často dražší o více než 100% oproti konvenčnímu extrahovanému šrotu) a úspora finančních prostředků na sklizni TTP je pak z podnikového hlediska nezřídka jen fikce. U ekofarem s nízkou užitkovostí jsou zpravidla nedostatečná agrotechnická opatření jak na pastvinách a loukách, tak na orné půdě (struktura plodin, stav TTP - složení porostů, ph, hnojení). Špatně živené porosty na půdách s nízkým ph (pod 5) nemohou poskytnout kvalitní objemná krmiva (louky často nejsou po řadu let vůbec hnojeny). Výsledkem je degradace porostů (vymizení jetelů, ostatních dvouděložných rostlin a kvalitních trav), což v kombinaci s pozdními sečemi vede k nízké kvalitě objemných krmiv a nemožnosti dosáhnout dostatečnou koncentraci živin a energie v krmné dávce.
Pastva Velmi často se nevyhodnocuje stav porostů (složení porostu, potřeba přísevu jetelů a kulturních trav, AZP - ph a obsah živin v půdě a poměr Mg+Ca/K - úprava ph, hnojení); pastva se neřídí a dojnicím se tak s rychlým stárnutím porostu neustále mění kvalita krmné dávky - výsledkem je pokles nádoje, složek, zdravotní problémy a špatná ekonomika. Další chybou je pozdní zahájení pastvy na konkrétní pastvině a její malé zatížení (zvířata nestačí spást narůstající hmotu, která stárne a klesá koncentrace živin a energie v píci nevyrovnaná krmná dávka). Pastva je základním způsobem zajištění výživy zvířat. Výjimkou je několik stád, kde vzhledem ke snaze o co největší vyrovnanost krmné dávky je výživa řešena do žlabu a dojené stádo je vypouštěno do výběhu, popř. do něj má volný přístup. Jsou tím částečně odstraněny výkyvy ve výživě a produkci mléka, dané např. deštivým počasím nebo letními horky. Výroba a jakost krmiv Stále někteří farmáři argumentují, že dojné plemeno nenakrmí, že není možné v jejich podmínkách vyrobit tak kvalitní objemné krmivo. Jsou ale také farmy chovající Českou straku ( chováme straky, protože snesou krmení, které jsme schopni v našich podmínkách udělat ), kde je kvalita objemu taková, že tržní užitkovost klesá pod 4 tis.l/dojnici/rok (v extrémním případě i pod 3 tis.l/dojnici/rok). Výroba krmiv je jednoznačně největší slabinou chovů dojnic (ale i koz). Kromě výše uvedeného to je nejčastěji pozdě provedená sklizeň. To je častým problémem zejména u podniků s velkou výměrou TTP (ale i u malých farem, které jsou závislé na službách) - i když se první porosty začnou sklízet do počátku metání, je většina porostů již sklízena v květu a poslední porosty až po odkvětu). Z později sklizených porostů již nelze vyrobit krmivo s dostatečnou koncentrací živin a energie. Většina podniků používá senážní vozy, nebo si najímá na sklizeň pícnin služby. Senážní vozy dobře fungují, pokud je sklízený porost mladý (max. do počátku květu), s vlákninou do 25% a vlhkostí do 36%. Starší porosty nejsou senážní vozy schopny správně nařezat a hmotu nelze v jámě dostatečně a homogenně udusat. Výsledkem je, že v jámě jsou ohniska špatně udusané hmoty znečištěné hlínou, s vysokým výskytem clostridií, kyseliny máselné, plísní aj. Jen zřídka podniky s nedostatečnou výměrou orné půdy využívají možnost obnovy TTP u oratelných pozemků založením nového porostu jetelotrávy podsevem do obilniny (termín sklizně krycí plodiny je v EZ do 31.8. daného roku). Takový postup umožňuje účinně potlačit plevele, využít organickou hmotu drnu, vypěstovat krmné obilí a stelivo, rozšířit možnosti lepšího využití orné půdy a založit mladý porost jetelotrávy pro výrobu kvalitního krmiva pro produkční dojnice (totéž platí pro podniky bez orné půdy).
U malých farem s faremním zpracováním mléka a prodejem ze dvora, hospodařících v méně úrodných oblastech, jsme se v několika případech setkali s úpornou snahou o soběstačnost, kdy se farmář snaží vyprodukovat za každou cenu obilniny na orné půdě a výměra TTP mu již neumožňuje rozšířit chov. Farmář je často závislý na službách, výnosy obilnin jsou nízké a porosty zaplevelené (pozdní provedení prací a založení porostu, pozdní sklizeň). V takových případech je většinou ekonomičtější ornou půdu zatravnit (na dotace), využít možnost obnovy, zbytek potřebných jadrných krmiv nakoupit (z přechodného období jsou levnější než bio) a rozšířit chov, produkci mléka a mléčných výrobků. V případě dojených plemen koz a ovcí je závislost farem na využití služeb při výrobě krmiv vyšší než v chovech dojnic. Malé farmy jsou nuceny využívat služby nabízené místními zemědělci a službu nelze zpravidla získat v optimální době (platí zásada až budu mít sklizeno já ), a problémy s porosty sklízenými po uplynutí optimální doby sklizně jsou téměř pravidlem. Rovněž (s výjimkou největších chovů) nejsou využívány siláže či senáž, ale většina sečených porostů je konzervována sušením na seno. Díky sezónnosti produkce však tato skutečnost neovlivňuje významně užitkovost, protože takto konzervované krmivo je součástí krmné dávky především v době stání na sucho. Čerpáno z materiálu Analýza součastného stavu v oblasti produkce, zpracování a odbytu biomléka, Ing. Roman Rozsypal, CSc. 2011