Manuál Základové konstrukce a podloží
Základové konstrukce a podloží
Obsah Základové patky a pásy... 7 Základová patka... 7 Základový pás... 8 Nadloží (zásyp) základové patky a pásu... 9 Zadání nového typu základové patky... 9 Vložení základové patky do modelu... 9 Zadání nového základového pásu... 9 Podloží... 10 Úvod do podloží... 10 Zadání nového typu podloží... 10 Zadání parametrů podloží... 10 Parametry podloží pro podloží pod prutem... 11 Parametry podloží pro podloží pod plochou... 11 Použití podloží... 12 Geologický profil... 12 Správce geologických profilů... 12 Definování nového geologického profilu... 13 Editování existujícího geologického profilu... 14 Vrtané sondy... 14 Úvod do vrtů... 14 Vložení nového vrtu... 15 Editování existující vrtu... 16 Smazání existujících vrtů... 16 Zobrazení nebo skrytí existujících vrtů... 16 Zobrazení zemského povrchu... 16 Obnovení zemského povrchu... 17 Interakce s podložím (Soil-in)... 17 Úvod... 17 Geometrie... 18 Zadávání nové podpory Soilin... 18 Plošná podpora na desce... 18 Parametry výpočtu Soilin... 21 Vypočtené parametry C... 21 Literatura... 23 Zemní tlak a tlak vody... 25 Zatížení přetlakem... 28 Parametry výpočtu Soilin... 29 Výsledky na prutech... 31 Zobrazení tabulky základů... 31 Zobrazení intenzity... 33 Výsledky na plošných prvcích... 34 Zobrazení kontaktních napětí na plochách... 34 Vypočtené parametry C... 35 Zobrazení sedání... 36 Zobrazení strukturní pevnosti zeminy... 36 iii
Obsah této příručky Tato příručka doplňuje referenční příručku k systému Scia Engineer. Nezabývá se základními funkcemi programu. Zaměřuje se na funkcionalitu související s analýzou základů a podloží. 5
Základy a podloží Základové patky a pásy Základová patka Uživatel si může vybrat ze dvou typů základových patek. Parametry základové patky jsou: Jméno Typ Rozměry Excentricita Podmínky betonáže Materiál Jméno se používá k identifikaci základové patky. Definuje tvar základové patky. Zadání rozměrů patky se provádí v dialogu, který obsahuje naváděcí obrázky základové patky. Z obrázků je patrný význam jednotlivých rozměrů. Uživatel může kliknout na kótovací čáru libovolného rozměru a fokus" v tabulce je nastaven na odpovídající položku. Díky tomu je zadání rozměrů patky velice jednoduché. Základová patka může být buď symetrická nebo lze zadat určitou excentricitu (v půdoryse). Určuje podmínky betonáže základové patky. Tato položka definuje materiál použitý pro základovou patku. Editační dialog pro základovou patku dovoluje zobrazit patku buď ve 2D nebo 3D režimu. Varianta 2D ukazuje bokorys, půdorys a kótovací čáry pro všechny zadávané rozměry. Varianta 3D nabízí přehlednou vizualizaci zadané patky. Výše zmíněné vlastnosti se definují v editačním dialogu základové patky. Tento dialog lze otevřít ze Správce základových patek. Kromě toho je nutno definovat ještě jeden důležitý parametr základové patky. Jedná se o zeminu pod základovou spárou. Tento parametr se zadává v dialogu vlastností podpory, tj. zadává se v okamžiku vkládání podpory do modelu konstrukce. 7
Základové konstrukce a podloží Základový pás Základový pás se používá jako typ liniového podepření. Je definován svou šířkou a vlastnostmi zeminy pod základovou spárou. Všechny parametry základového pásu se zadávají v dialogu vlastností podpory, tj. v okamžiku vkládání podpory do modelu konstrukce. 8
Základy a podloží Nadloží (zásyp) základové patky a pásu Podepření konstrukce zadané prostřednictvím základové konstrukce (patky nebo pásu) je definováno nejen rozměry a vlastnostmi zeminy pod základovou spárou, ale také charakteristikami zeminy nadloží neboli zásypu. Hustota Výška Definuje měrnou hmotnost zeminy nad základovou patkou nebo pásem. Určuje výšku vrstvy zeminy nad základem. Výška se měří od horního povrchu základové patky. Kromě toho může uživatel určit hladinu spodní vody, která rovněž ovlivňuje vlastnosti podepření. Poznámka: Vlastnosti zásypu základové patky se uvažují tehdy, je.li patka posuzována na stabilitu (překlopení). Zadání nového typu základové patky Postup zadání nového typu základové patky 1. Otevřete Správce základových patek: a. buď: použijte funkci stromové nabídky Knihovny > Základové patky, b. nebo: použijte nabídku Knihovny > Základové patky. 2. Klikněte na tlačítko [Nový]. 3. Je vytvořen nový typ základové patky a je přidán do seznamu definovaných typů. 4. Klikněte na tlačítko [Opravit]. 5. Na obrazovce se objeví editační dialog. 6. Vyberte typ, který chcete zadat. 7. Zadejte rozměry patky. 8. Vyberte nebo zadejte nový materiál pro patku. 9. Potvrďte tlačítkem [OK]. 10. Zavřete správce základových patek. Poznámka: Nebyl-li dosud definován ani jeden typ základové patky a je otevřen Správce základových patek, program automaticky otevře editační dialog nového typu patky. Jakmile je editační dialog zavřen, objeví se na obrazovce Správce základových patek a uživatel může pokračovat podle výše popsaného postupu. Vložení základové patky do modelu Protože základová patka je pouze typem podpory, zadává se do modelu stejným způsobem jako standardní podpora. Používá se tedy postup pro vložení bodové podpory. Jediným rozdílem je to, že uživatel musí zadat některé parametry, které jsou pro tento typ podpory jedinečné. Poznámka: Pokud nebyl doposud zadán žádný typ základové patky a žádný typ podloží a uživatel se pokouší vložit do modelu podporu typu základová patka, program automaticky vytvoří výchozí typ podloží a výchozí typ patky. Je plně na uživateli, aby parametry těchto výchozích entit opravil tak, aby odpovídaly jeho konkrétnímu případu. Zadání nového základového pásu Protože základový pás je pouze typem podpory, zadává se do modelu stejným způsobem jako standardní liniová podpora. Používá se tedy postup pro vložení liniové podpory. Jediným rozdílem je to, že uživatel musí zadat některé parametry, které jsou pro tento typ podpory jedinečné. 9
Základové konstrukce a podloží Poznámka: Pokud nebyl doposud zadán žádný typ podloží a uživatel se pokouší vložit do modelu podporu typu základový pás, program automaticky vytvoří výchozí typ podloží. Je plně na uživateli, aby parametry výchozího podloží opravil tak, aby odpovídaly jeho konkrétnímu případu. Podloží Úvod do podloží Podpory typu základ, tj. základové patky a základové pásy, jsou položeny na zemině, která tvoří oporu pro konstrukci. Aby program mohl provádět odpovídající výpočty, je nutné zadat parametry této zeminy. V systému ESA se zemina pod základem nazývá podloží a lze ji zadat pomocí funkcí: buď: funkce stromové nabídky Knihovny > Podloží, nebo: funkce nabídky Knihovny > Podloží. Jakmile je alespoň jeden typ podloží zadán, může být využit k definici základové patky nebo základového pásu. Zadání nového typu podloží Nový typ podloží lze zadat prostřednictvím Správce podloží. Ten je jedním z řady databázových správců systému ESA. Postup zadání nového typu podloží 1. Otevřete Správce podloží: a. buď: přes stromovou nabídku Knihovny > Podloží, b. nebo: přes nabídku Knihovny > Podloží. 2. Klikněte na tlačítko [Nový] abyste vytvořili novou instanci podloží. 3. Nový typ podloží je přidán do seznamu již zadaných typů. 4. Klikněte na tlačítko [Opravit]. 5. Editační dialog je otevřen na obrazovce. 6. Zadejte hodnoty jednotlivých parametrů. 7. Potvrďte nastavení stiskem tlačítka [OK]. 8. Opakujte kroky 2 až 7 kolikrát je potřeba. 9. Zavřete Správce podloží. Zadání parametrů podloží Zadání parametrů podloží se provádí v editačním dialogu pro podloží. Tento editační dialog je dostupný přes Správce podloží. Parametry podloží Konstanty C1 a C2 Konstanty odpovídají parametrům Winklerpro směry X, Y, Z Pasternakova modelu podloží. Parametry pro posudek Zde se zadávají parametry, které jsou nutné pro posouzení podloží podle odpovídající technické normy. Parametry pro posudek Tato data jsou použita pouze pro stabilitní posudek základové patky. Hustota Měrná hmotnost zeminy Fic Hodnota úhlu smykového odporu z hlediska efektivního napětí. Cc Hodnota soudržnosti z hlediska efektivního napětí. Ccu Hodnota neodvodněné smykové pevnosti. 10
Základy a podloží Sigma oc Typ Přípustné napětí zeminy (volitelné). Zemina může být odvodněná nebo neodvodněná. Parametry podloží pro podloží pod prutem Parametry podloží pro podloží definované pod prutem jsou: C1x Odolnost prostředí proti ux (deformace ve směru lokální osy x) C1y Odolnost prostředí proti uy (deformace ve směru lokální osy y) C1z Odolnost prostředí proti uz (deformace ve směru lokální osy z) C2x Odolnost prostředí proti dux/dx C2y Odolnost prostředí proti duy/dx C2z Odolnost prostředí proti duz/dx Poznámka: Z úplného souboru 6 parametrů C, jsou čtyři podstatné a lze je určit z parametrů C 2D modelu podloží v modulu EPW Soilin a z tuhosti okrajových vazeb "k", modelující vliv poklesové kotliny: C*1x (MN/m2) C*1y (MN/m2) C*1z (MN/m2) C*2z (MN) = b (m) C1x (MN/m3) = b (m) C1y (MN/m3) = b (m) C1z (MN/m3) + 2 k (MN/m2) = b (m) C2x (MN/m) kde b je šířka prutu. Nedoporučujeme používat zbývající dva parametry, jelikož nejsou k dispozici spolehlivá experimentální data pro C2x a C2y. Parametry podloží pro podloží pod plochou Parametry podloží pro podloží pod nosník nebo plochu jsou C1z Pružný odpor okolí proti posunutí wp (mm) [C1z in MN/m3] C2x Pružný odpor okolí proti deformaci wp/xp (mm/m) [C2x in MN/m] C2y Pružný odpor okolí proti deformaci wp/yp (mm/m) [C2y in MN/m] C1x Pružný odpor okolí proti posunutí up (mm) [C1x in MN/m3] C1y Pružný odpor okolí proti posunutí vp (mm) [C1y in MN/m3] 11
Základové konstrukce a podloží Poznámka: Obvykle se uvažuje C2x rovné C2y a C1x rovné C1y. Poznámka: Viz také kapitolu Data modelu > Základy > Podloží. Použití podloží Podloží se používá jako vstupní parametr při zadávání základových konstrukcí". To znamená jako parametr pro základové patky a základové pásy. Typ podloží pro konkrétní základovou patku nebo pás se nastavuje v dialogu vlastností podpory. Geologický profil Správce geologických profilů Správce geologických profilů je standardní databázový správce. Jeho obsluha je proto celkem jasná. Může vypadat následovně: Můžete provádět všechny obvyklé operace s geologickými profily: definování nového profilu, editování existující profilu, vytváření kopií existujících profilů, mazání existujících profilů (pokud nejsou použity v modelu), tisknout nebo ukládat informace o profilu, načíst profil z disku (jestliže jste předtím nějaký uložili). Správce geologických profilů může být otevřen pomocí funkcí: strom menu Knihovna > Geologické profily, 12
Základy a podloží menu Knihovny > Geologické profily, správce se také otevře automaticky, když zadáváte entitu, která vyžaduje mít zadaný parametr geologický profil a žádný zatím nebyl definováni. Definování nového geologického profilu Nový geologický profil může být zadán ve Správci geologických profilů. Funkce Nový ve správci otevře dialog Geologický profil. Obecné parametry geologického profilu Úroveň vody Definuje úroveň podzemní vody. Úroveň hladiny vody ovlivňuje parametry zeminy. Jméno Určuje jméno geologického profilu. Nestlačitelné Je-li tato položka zapnuta, program aplikuje součinitel podloží redukce hloubky k2 ve shodě s ČSN 73 1001, čl. 80. Numericky to znamená, že útlum složky namáhání sz v poloprostoru je zpomalen. Všechny složky tenzoru napětí v pružném poloprostoru jsou vypočteny v této redukované hloubce. Je to pouze přibližný výpočet,ne přesné řešení pružné vrstvy. Rozdíl je nicméně zanedbatelný v porovnání s ostatními nepřesnostmi. Parametry vztahující se k vrstvě jméno Jméno vrstvy tloušťka Tloušťka vrstvy E def Deformační modul Pro 1. a 2. geotechnickou kategorii mohou být použity příznačné hodnoty například z ČSN 73 1001, pro 3. 13
Základové konstrukce a podloží Poissonovo číslo Objemová tíha zeminy Objemová tíha mokré zeminy m geotechnickou kategorii by měl být proveden průzkum pro získání této hodnoty. Součinitel příčné deformace Mohou být použity příznačné hodnoty nebo experimentálně zjištěné hodnoty. (interval: 0 0.5) Objemová tíha suché zeminy Normálně v rozsahu od 18 do 23 kn/m 3 Objemová tíha mokré zeminy Součinitel strukturální pevnosti Bezrozměrná hodnota pro sedání odpovídající ČSN 73 1001. Tabulka 10 v normě specifikuje hodnoty pro různé zeminy v intervalu od 0.1 do 0.5. Pro 3. kategorii je doporučeno poradit se s inženýrem, který provedl průzkum lokality. Pro jiné normy (jiné než ČSN) je tento součinitel roven 0.2. Poznámka: Geologický profil musí být definován až do takové hloubky, kde je stále aktivní efektivní napětí, jinak program nemá dost informací. Editování existujícího geologického profilu Existující geologický profil může být editován ve Správci geologických profilů. Funkce Opravit ve správci otevře dialog Geologický profil. Tento dialog je popsán v kapitole Definování nového geologického profilu. Vrtané sondy Úvod do vrtů Vrty společně s geologickými profily poskytují programu informace spojené se skladbou základové půdy. Obojí data jsou nezbytná pro výpočet interakce mezi konstrukcí a zeminou pod ní. Vrt je plně definován pomocí (i) odpovídajícího geologického profilu, (ii) polohy a (iii) výška. Obvykle bude definována skupina vrtů a tak mohou být použity pro výpočet a zobrazení povrchu země v jejich okolí. Tento povrch může být použit pro působivou prezentaci Vašeho projektu. Samotný povrch není během výpočtu uvažován. Následující obrázek ukazuje příklad definovaných vrtů. Obdélník představuje pole země ve kterém mohou být vlastnosti inter- a extra- polovány. 14
Základy a podloží Další obrázek pak ukazuje vypočtený povrch. Vložení nového vrtu Postup pro definování nového vrtu 1. Otevřete servis Konstrukce. 2. Spusťte funkci Profil vrtu. 3. Vyplňte parametry. 4. Potvrďte tlačítkem [OK]. 5. Určete umístění nového vrtu nebo vrtů. Parametry vrtu Jméno Pouze výsledky Identifikuje profil vrtu. Po provedení výpočtu můžete získat tabulku sednutí. Hodnoty sednutí jsou vypočteny v místech, kde jsou umístěny vrty. Samotné vrty (s odpovídajícím geologickým profilem) jsou také použity pro výpočet interakce mezi konstrukcí a zeminou Nicméně lze vyloučit některé vrty ze vstupních dat a použít je pouze jako místo pro výpočet výsledků - 15
Základové konstrukce a podloží Geologický profil sednutí. Je-li tento parametr zapnutý, je geologický profil v tomto vrtu ignorován, podmínky v tomto místě jsou interpolovány z okolních vrtů, ale je v tomto místě vypočteno sedání. Specifikuje geologický profil odpovídající poloze vrtu.. Editování existující vrtu Postup pro editaci existujícího vrtu 1. Vyberte požadovaný vrt. 2. V okně vlastností se ukazují parametry vrtu. 3. Změňte požadované parametry. 4. Změny jsou ihned brány v úvahu. Poznámka: Po úpravě vrtu (obzvláště úpravě polohy) může být nezbytné obnovit povrch (předpokládá se, že byl před změnami zobrazen). Smazání existujících vrtů Vrt, který byl zadán omylem nebo již není dále potřeba z jakéhokoliv důvodu, může být smazán stejně jako jakákoliv jiná entita v modelu. Postup pro smazání vrtu 1. Vyberte požadovaný vrt. 2. Smažte ho použitím: a. Stisknutím [Del] na klávesnici, b. Vyvoláním the pop-up menu a vybráním funkce Smazat, c. Použitím funkce Opravy > Smazat. Zobrazení nebo skrytí existujících vrtů Zobrazení (nebo můžeme říci viditelnost) vrtů je ovládáno pomocí parametru zobrazení Podloží > Profil vrtu. Postup pro zobrazení (skrytí) vrtů 1. Otevřete dialog Nastavení parametrů zobrazení. a. Přes funkci pop-up menu Parametry zobrazení pro všechny entity. b. Přes tlačítko na nástrojové liště grafického okna. 2. Nastavte Podloží > Profil vrtu na ZAPNUTO (nebo VYPNUTO pro skrytí). 3. Potvrďte tlačítkem [OK]. See Also Zobrazení zemského povrchu Povrch je vypočten a zobrazen v oblasti vymezená dvěma podmínkami: Všechny definované vrty leží uvnitř oblasti, vzdálenost konstrukce k hranici oblasti je přinejmenším 10 metrů ve všech směrech. Zobrazení (nebo se dá říci viditelnost) povrchu je ovládána pomocí parametru zobrazení Podloží > Povrch. Postup pro zobrazení (skrytí) povrchu 1. Otevřete dialog Nastavení parametrů zobrazení. a. Přes funkci pop-up menu Parametry zobrazení pro všechny entity. 16
Základy a podloží b. Přes tlačítko na nástrojové liště grafického okna. 2. Nastavte Podloží > Povrch na ZAPNUTO (nebo VYPNUTO pro skrytí). 3. Potvrďte tlačítkem [OK]. Obnovení zemského povrchu Po některých změnách ve vrtech (nebo po nějaké jiné úpravě modelu) může povrch zmizet. Důvodem je to, že provedené změny vyžadují regeneraci povrchu a jeho regenerace není automatická (hlavně z důvodů spojených s rychlostí). Postup pro obnovení obrysu a/nebo povrchu 1. Jestliže není zobrazen obrys, zobrazte ho. 2. Vyberte obrys. 3. Okno vlastností zobrazuje některé základní informace o obrysu a také nabízí dvě akční tlačítka. 4. Stiskněte [Obnovit obrys] pro obnovení obrysu. 5. Obrys se může změnit, jestliže byly po posledním obnovení povrchu přidány nové vrty nebo jestliže byly některé existující vrty pousnuty do nové pozice. 6. Stiskněte [Obnovit povrch] pro obnovení povrchu. Interakce s podložím (Soil-in) Úvod Analýza základových konstrukcí je omezena řešitelností problému modelování části základu, který je v kontaktu s podložím. Nejlepší řešení je použít 2D model podloží, který přibližně představuje deformační vlastnosti celého masívu pod základy pomocí modelu povrchu. Vlastnosti takového modelu jsou vyjádřeny interakčními parametry označovanými jako C. Tyto parametry jsou určovány přímo na konstrukčních prvcích, které jsou v kontaktu s podložím a ovlivňují matici tuhosti. Zjednodušeně si můžeme představit, že C je charakteristika pružného, přesněji pseudoelastického, kontaktu nebo povrchových pružinových konstant, jejichž změna odpovídá skutečnému stavu analyzovaného systému. Můžeme tedy použít odborný slang, který toto nazývá podpora na parametrech C, která je zevšeobecněním standardní Winklerovy myšlenky o podepření ve formě husté tekutiny g = C1 (MNm-3) nebo ve formě nekonečně hustého systému svislých pružin. Zevšeobecnění je velmi důležité a zabývá se hlavně úvahou o významnosti smykového rozložení v podloží, které je opomenuté Winklerovým modelem. Parametry vzájemného působení mezi základem a podložím závisí na rozložení a úrovni zatížení nebo kontaktním napětí mezi povrchem konstrukce a okolním podložím na geometrii základového povrchu a na mechanických vlastnostech zeminy. Výpočtový modul Soil-in bere v úvahu všechny zmíněné závislosti. Stejně jako parametry C ovlivňují kontaktní napětí, tak i naopak rozložení kontaktního napětí má vliv na sedání základu a proto se pro parametry C používá iterativní řešení. Vliv podloží v okolí konstrukce Modelování interakce mezi konstrukcí a podložím vyžaduje zohlednění vlivu podloží kolem konstrukce. Toto vnější podloží podpírá hrany základové desky díky smykové tuhosti. V minulosti se k modelování tohoto jevu doporučovalo používat speciální postupy. Současné verze systému Scia Engineer využívají sofistikované řešení, jehož princip je popsán v následujícím odstavci. Program k hraně posuzované základové desky automaticky přidá pružiny, které přibližně nahrazují vliv tzv. podpůrných prvků (1 až 2 metry široký pás podél hran základové desky, jehož hustota se blíží nule). Řešení získané za použití tohoto přístupu zohledňuje vliv podloží vně (v blízkosti) posuzované základové desky. Ve srovnání s řešením bez takových pružin poskytují výsledky s pružinami menší deformace hran základové desky, což znamená větší ohybové momenty v základové desce. Pružiny orientované ve směru osy z globálního souřadného systému jsou přiřazeny ke všem uzlům hran s výjimkou situace, kdy má daný uzel již přiřazenou jinou pružinu nebo je zadáno 17
Základové konstrukce a podloží pootočení uzlu. V takovém případě program předpokládá, že uživatel již definoval speciální typ podpory a že tuto speciální konfiguraci nemá automaticky na pozadí měnit. Tyto výjimky lze využít k záměrnému potlačení použití pružin na hranách podél určitých čar. Uživatel může podél požadovaných čar (hran) definovat velmi malé liniové pružiny a tím eliminovat vliv okolního podloží (např. v případě použití štětové stěny). Geometrie Pokud základová deska není vodorovná, je potřeba si uvědomovat následující: Správný výpočet parametrů C předpokládá, že konstrukce, která je v kontaktu s podložím je více či méně vodorovná. Technicky řečeno, náklon základu dosahující k 5 až 8 stupňům nesmí být dovolen. Program je schopný udělat rozdělení základového povrchu do několika úrovní z, ale výsledky jsou přijatelné pouze pokud úrovně z jsou bez určitých omezení viz následující literatura: Kolář V.: Matematické modelování geomechanických úloh. Skriptum pro postgraduální studium FAST VUT Brno, 1990, 60 str. Buček J., Kolář V., Obruča J: Manuál k programu SOILIN, FEM consulting Brno, 1993 Buček J., Kolář V.: Iterační výpočet NE-XX - SOILIN, FEM consulting Brno, 1995 Kolář V.: Statické výpočty základových konstrukcí. Knižnice Aktualit České matice technické Praha, ed. plán 1994. Kolář V.: Teoretický manuál FEM-Z k programům DEFOR a NE-XX, seminář FEM consulting s.r.o., 5. - 6.10.1993 v Brně. Zadávání nové podpory Soilin Spolupůsobení mezi konstrukcí a podložím je počítáno pokud je konstrukce položena na podpoře typu "Soilin". Postup zadání nové podpory Soilin 1. Vytvoření konstrukce, která bude podepřena. 2. Otevřít servis Konstrukce. 3. Spustit funkci Podpory > plošná (pružné podloží). 4. Nastavení parametrů (viz kapitola Surface support on slab). 5. Potvrzení pomocí [OK]. 6. Výběr plochy (základové desky) nebo ploch, které mají být podepřeny podporou tohoto typu. Plošná podpora na desce Parametry Jméno Je použito pro označení (identifikaci) podpory. 18
Základy a podloží Typ Podloží Určuje typ podpory viz níže. Pokud to vybraný typ vyžaduje, určují se zde parametry podloží. Typ Jednotlivě Soil-in Ploše se přiřadí konkrétní typ podloží. Podloží se určuje prostřednictvím parametrů C. Tyto uživatelem definované parametry C slouží k výpočtu (např. kontaktního napětí v povrchu základu) Pro tento typ podpory se počítá interakce konstrukce s podložím základu za použití programového modulu SOIL-IN. Parametry C1z, C2x, C2y vypočítá modul SOIL-IN. Poznámka: Parametry C1x a C1y se určují v dialogovém okně Nastavení > Řešič. Obě Na jedné ploše se uvažuje s oběma výše jmenovanými typy. Uživatel zadá, které parametry C definuje sám a které budou vypočítány modulem SOIL-IN. Parametry lze definovat ve vlastnostech podloží. Ty parametry C, které jsou zadány v dialogovém okně vlastností podloží jako nulové, budou počítány modulem SOIL-IN. Nenulové parametry budou uvažovány s vloženými hodnotami. Poznámka: Parametry C1x a C1y musí být VŽDY definovány uživatelem. Modul SOIL-IN je neumí vypočítat. Soil-in Modul Soil-in může počítat parametry C1z, C2x, C2y. Ostatní parametry musí být definovány uživatelem. V tomto textu se omezujeme jen na stručnou derivaci za účelem následujícího vysvětlení: Vzorec pro potenciální energii vnitřních sil 3D modelu má tuto podobu: Při zanedbání vlivu vodorovných složek deformace dostaneme následující vektory: (0.0.1) (0.0.2) Z toho vyplývá odpovídající zjednodušení matice fyzikálních konstant D. (0.0.3) (0.0.4) 19
Základové konstrukce a podloží Abychom mohli problém převést z prostoru do roviny, musíme integrovat vzorec (0.0.1) podle osy z. Proto se zavádí určitá tlumicí funkce, která je definována poměrem sednutí v dané hloubce k sednutí povrchu. Upravením vektorů (0.0.3) a (0.0.5) dostaneme (0.0.5) (0.0.6) Vložením vektoru (0.0.6) do vzorce pro výpočet potenciální energie tělesa, kde je rozsah rovinného modelu a je hloubka deformované zóny prostorového modelu, dostaneme následující vzorec: Integrováním přes z dostaneme vzorec pro výpočet potenciální energie vnitřních sil rovinného modelu se dvěma parametry: (0.0.7) Na základě porovnání vektorů (0.0.7) a (0.0.8) můžeme definovat vztah mezi parametry obecného modelu (3D) a modelu povrchu (2D): (0.0.8) (0.0.9) Je tedy možné vyloučit automatický výpočet některých parametrů C a zadat je ručně. To lze dosáhnout speciální úpravou parametrů podloží a nastavením typu Oba (!). Pokud je v dialogovém okně podloží konkrétní parametr C nulový, bude tento parametr C vypočítán programem. Pokud je v dialogovém okně podloží konkrétní parametr C nenulový, bude uvažována jeho vložená hodnota. Typ Oba není příliš běžný a byl zaveden hlavně ze dvou důvodů: 1. Použijeme typ Soil-in, ale chceme mít různé tření v různých částech konstrukce. Pro tento případ není dialogové okno nastavení řešiče dostačující, protože v něm lze nastavit právě jednu hodnotu pro tření. Proto použijeme typ Oba, kde lze definovat několik podloží s nenulovými konstantami C1x a C1y s ostatními parametry nastavenými na nulu. Když běží modul Soil-in, nenulové konstanty C1x a C1y mají vyšší prioritu než konstanty určované řešičem, a jsou proto použity. Ostatní nulové hodnoty ukazují, že jsou použity hodnoty určené řešičem. 2. Někdy může být nutné potlačit vyšší hodnoty smyku (C2x, C2y) vypočítané modulem Soil-in. To se může stát, např. když je nová deska vytvořena na staré desce, která je definována jako první vrstva podloží. To je správné a náležité řešení, ale protože moduly E zeminy a betonu jsou 20
Základy a podloží dramaticky rozdílné, modul Soil-in vypočítá vyšší parametry C2. Následkem toho tuhost základové desky v modelu je vyšší, než kdyby byly dvě desky spojeny dohromady a vloženy jako homogenní monolit. Proto parametry C2 mohou být redukovány uměle. Toto lze dosáhnout pomocí typu Oba. Zadáme podloží s nulovým C1z (tento parametr bude určen modulem Soil-in) a ostatními nenulovými parametry (C2 a tření). Takto bude modul Soil-in určovat pouze parametr C1z. Parametry výpočtu Soilin Parametry řešiče týkající se modulu SOILIN Soil combination Stanovuje kombinaci zatížení, která je použita pro výpočet parametrů C. Z praktického důvodu, i když to není přesné řešení, nejsou parametry C počítány odděleně pro každý zatěžovací stav nebo každou kombinaci zatěžovacích stavů. Uživatel musí určit jednu konkrétní kombinaci, která je použita při výpočtu parametrů C. Vypočtené parametry C jsou pak použity ve všech zbývajících zatěžovacích stavech a kombinacích. Poznámka: Kombinace musí být lineární kombinací (ne obálka). Max soil interaction step Velikost prvku pro zeminu C1x C1y C1z C2x C2y Omezuje počet kroků iterace. Určuje počet konečných prvků vytvořených "v kontaktu" s podložím. Odpor prostředí proti wp (mm) [C1z v MN/m3] Odpor prostředí proti wp/xp (mm/m) [C2x v MN/m] Odpor prostředí proti wp/yp (mm/m) [C2y v MN/m] Odpor prostředí proti up (mm) [C1x v MN/m3] Odpor prostředí proti vp (mm) [C1y v MN/m3] Parametry C Parametry C v dialogu Nastavení řešíče jsou použity jako počáteční hodnoty pro iterativní výpočet. Tyto hodnoty můžou být ignorovány, pokud byla vybraná podpora kombinovaná Soilinpodloží a uživatel zadal konkrétní parametry C. Viz kapitola Plošná podpora na desce. Vypočtené parametry C Vypočítané parametry C mohou být zobrazeny v Zobrazení 2D dat nebo v servisu Výsledky. Postup zobrazení parametrů C v Zobrazení 2D dat 1. Provést výpočet. 2. Otevřít strom Výpočet, síť. 3. Spustit funkci Zobrazení 2D dat. 4. Vybrat funkci Podloží. 5. Vybrat požadovaný parametr. 6. Nastavit další parametry pro kreslení. 7. Překreslit obrazovku (tlačítkem [Obnovit] v okně vlastností). 21
Základové konstrukce a podloží Poznámka: Tato funkce nabízí všech pět parametrů C. Dva, které nejsou počítány (C1x a C1y), jsou konstantní na celé základové desce. Zbývající můžou mít libovolné rozložení závislé na vstupních mezních podmínkách. Postup zobrazení parametrů C v servisu Výsledky 1. Provést výpočet. 2. Otevřít servis Výsledky. 3. Spustit funkci Podloží parametry C. 4. Vybrat požadovaný parametr. 5. Nastavit další parametry pro kreslení. 6. Překreslit obrazovku (tlačítkem [Obnovit] v okně vlastností). Poznámka: Tato funkce nabízí pouze (skutečně) spočítané parametry C. Dva, které nejsou počítány (C1x a C1y) a jsou konstantní na celé základové desce,zde nelze zobrazit. 22
Základy a podloží Literatura [1] Altes J. The limit depth for settlement calculations (Die Grenztiefe bei Setzungsberechnungen, in German). Bauingenieur 51 (1976), No. 3, 93 96. [2] Bažant Z. Coefficients of Structural Strenght. In.: Proc. XI th Int. Conf. on Soil Mech. and Found. Eng., San Francisco 1985, paper 4/A/32, pp. 1469 1471. [3] Buček J., Doležal J., Kolář V. Program DEFOR S. Space Structures Composed of Beams and Founded on Foots. User Manual FEM consulting Brno, 1993. [4] Cakmak A.S. (editor) Soil Structure Interaction. ELSEVIER, Amsterdam, Developments in geot. engng. No 43, 1987, 373 ppp. [5] ČSN P ENV 1997 1/731001 Czech Standard for EC7 Application to the Spread (Shallow, Raft and Plate) Foundations, with the National Rules, Prague 1993, 200 pp. An alternative to the ČSN 731001 (from 1.10.1988) "The Subsoil Below Shallow Foundations" (75 pp. in Czech) holding together with EC7. [6] Desai C.S. Soil Structure Interaction and Simulation Problems. In.: FEM in Geomechanics, Edit. G. Gudehus, Wiley, London, 1977, p. 209 250. [7] DIN 4019 Teil 1 (1979), Teil (1981), BAUGRUND Setzungsberechnungen (Subsoil Foundations Settlement Calculations, in German), 80 pp. and various recommended text in German. [8] Dungar R. Studer J. Numerical Models in Geomechanical Engineering Practice. A.A. Balkema, Rotterdam, 1986, 500 pp. [9] EUROCODE 7 Part 1, Geotechnical Design General Rules, Final Version, Editor: CEN/TC250, EC7 Com., Berlin, 1993, 116 pp. [10] Kolař V. Němec I. Energy Definition and Algorithms of a New Foundation Model. Proc. 5th Danube Conf. SMFE, September 1977, Bratislava, App. p. 1 10. [11] Kolář V. Němec I. FEM Analysis of Structures (incl. Subsoil). UNO, EC Europe, CAD Techniques for Bridges, Vol. I., Prague Geneva, June 1984, 284 p. [12] Kolář V. Němec I. NE-XX Program System. In.: Structural Analysis Systems, ed. A. Niku - Lari, Vol.I., PERGAMON PRESS OXFORD 1985, pp. 97 102, 141 150. [13] Kolář V. Němec I. NEXX Program Package. In.: Software Abstracts for Engineers, Editor M. Robinson, CITIS, Dublin, Ireland, Dez. 1988, pp. 1 4. [14] Kolář V., Němec I. Modelling of Soil-Structure Interaction, ELSEVIER, New York, Oxford, London, Amsterdam, Tokyo, 1989, 340 pp. [15] Kolář V., Němec I. Contact Stress and Settlement in the Structure - Soil Interface. Study of CSAV 16.91, Czecho slovak Academy of Sciencies, editor ACADEMIA, Prague, October 1991, 160 pp. [16] Kolář V. Interaction Between Structure and a Special Nonlinear Subsoil Model. In.: Numerical Methods in Geomechanics, Proc. of 2nd Czech. Conf. Int. Partic. (IACMAG meeting), Sept. 2 4, 1992, Prague, 37 40 [17] Kolář V., Němec I. 23
Základové konstrukce a podloží Analysis of Contact Stress in the Structure Soil Interface, In.: Numerical Methods in Geomecha nics, Proc. of 2nd Czech. Conf. Int. Partic. (IACMAG meeting), Sept. 2 4, 1992, Prague, 41 44 [18] Kolář V. Iterative Solutions of Nonlinear Layered Sub soil Structure Interaction. In.: Proc. of Int. Conf. GEOMECHANICS'91, September 24 26, 1991, Czecho slo vakia, edited by A.A.BALKEMA, Rotterdam, 1992, 197 206. [19] Kolář V. Interaction Between Motorway and Airport Pave ment Slabs and Their Subsoil. In.: 2nd Int. Conf. on Traffic Effects..., High Tatras, Czechoslovakia, ed. by VTS Žilina, April 22 24, 1991, sect.f, ref No.3, 1 8 [20] Němec I. NE XX Program Package. User Manuals to the Programs NE 10, NE 14, new editions, 1997-98. [21] Němec I. Dynamics of Foundation Plates. In.: Proc. 1st. Conf. on Mechanics, Geomech. Section, Academy of Sciences Prague, Vol. 6, 1987, p. 90 93. [22] Pasternak P.L. Principles of the New Foundation Calculation with Two Coefficients (in Russian). GOS. IZD. LIT. STROJ. ARCH., Moscow, UdSSR, 1954, 56 pp. [23] Selvadurai A.P.S. Elastic Analysis of Soil Foundation Interaction. ELSEVIER, Amsterdam, Developments in Geotech. Engng. Vol. 17, 1979, 543 pp. [24] Vlasov V.Z. Leontjev N.N. Beams, Plates and Shells on Elastic Foundations (in Russian). GOS. IZD. FIZ. MAT. LIT., Moscow, UdSSR, 1960, 491 pp. 24
Zatížení Zemní tlak a tlak vody Několik typů zatížení (bodová síla, spojité zatížení a plošné zatížení) může být definováno jako "zemní tlak" nebo "tlak vody". Obojí zatížení jsou si celkem podobná a budou vysvětleny dohromady. Oba typy zatížení se objeví pouze pokud je konstrukce umístěna v podzemí. V závislosti na okolní zemině, hladině spodní vody a hloubce pod povrchem program automaticky vypočte zemní tlak a tlak vody. V hloubce h (bod a), jsou intenzity generovaného zatížení: SigV,a Pokud je a umístěno nad hladinou spodní vody (h <= H d), pak (h * Gdry) Pokud je a umístěno pod hladinou spodní vody (h > H d), pak (H d * Gdry + H w * Gwet) To platí POUZE v záporném směru globální osy Z! SigH,a SigW,a SigH,a = SigV,a * k0 Pokud je a umístěno nad hladinou spodní vody (h <= H d), pak ( 0) Pokud je a umístěno pod hladinou spodní vody (h > H d), pak (H w * Gwater) Toto vede ke spojitému zatížení jako je na tomto obrázku: 25
Základové konstrukce a podloží Zatížení vodou a zeminou může být zadáno pro následující zatěžovací stavy: Typ působení = "stálé" a typ zatížení = "standard", Typ působení = "nahodilé" a typ zatížení = "statické". Postup pro zadání zatížení zeminou / vodou 1. Otevřete servis Zatížení. 2. Spusťte funkci pro požadovaný typ zatížení (bodové, spojité, plošné). 3. Nastavte parametry viz níže. 4. Potvrďte tlačítkem [OK]. 5. Aplikujte zatížení na požadované entity. Parametry zatížení zeminou / vodou Kromě běžných parametrů pro bodové, spojité a plošné zatížení požaduje tento typ zatížení zadání následujících dat: Typ Musí být nastaveno na Zemní tlak nebo Tlak vody. Rozložení Pouze pro spojité zatížení. Spojité zatížení může být konstantní nebo lichoběžníkové. Plocha Pouze pro bodové zatížení. působení Určuje plochu působení zatížení. Spolupůsobící Pouze pro spojité zatížení. šířka Určuje spolupůsobící šířku zatížení. Součinitel Pouze pro zemní tlak. Tento součinitel musí být zadán pro vodorovný zemní tlak. Určuje poměr mezi svislým a vodorovným zemním tlakem. (tj. pro svislý tlak by mělo být rovno 1). Profil vrtu Určuje vrt, který je použit pro generování tlaku. Zemní tlak / tlak vody je zobrazen jak je ukázáno na obrázku níže. Hnědý graf představuje "definované" zatížení. Bylo definováno podél celého sloupu. Zelený graf představuje "generovanou" část zatížení. Generované zatížení sahá pouze k vrcholu vrtu (který byl použit jako referenční vrt). Výpočet uvažuje zelené, tj. generované zatížení. 26
Zatížení Poznámka: Tlak vody je generován pouze pod hladinou spodní vody. Jestliže je model celý nad hladinou spodní vody, neí generováno žádné zatížení. Poznámka: Všimněte si prosím, že tlak je generován na základě dat zadaných v dialogu. To znamená, že "geologická" data jsou výhradně brána z uvedeného profilu vrtu. Generovaný zemní tlak nebere v potaz možný zobrazený povrch země. Ani když byl povrch vypočten a zobrazen, program nevypočítává průsečík povrchu a prvku, který je zatížen zemním tlakem. Část prvku, která je pod zemí je určena výhradně z určeného profilu vrtu. Viz obrázek níže. Obrázek názorně dokazuje poznámku výše. Jsou definovány tři sloupy. Je definováno několik vrtů. Povrch byl vypočten a zobrazen v obrázku šikmá čára spojující hodní konce dvou vrtů. Zemní tlak byl zadán na všechny sloupy. Vrt nejvíce vlevo byl použit jako referenční parametr pro definování všech tří zatížení. To je důvod, proč je rozložení zemního tlaku generované na všech sloupech stejné. Jinými slovy jsou dva sloupy vpravo zatíženy zemním tlakem i nad povrchem. Vypočtený povrch nijak neovlivňuje generování zemního tlaku. 27
Základové konstrukce a podloží Zatížení přetlakem Parametry Jméno Typ Rozložení Hodnota P Hodnota P1, P2 Blízko počátku Blízko konce Používá se pro označení zatížení. Vnější Potrubí je vystaveno vnějšímu tlaku. Vnitřní Potrubí je vystaveno vnitřnímu tlaku. Rovnoměrné Na potrubí působí rovnoměrný tlak. Lichoběžníkové Tlak je rozložen lichoběžníkově. (pouze pro rovnoměrné rozložení) Specifikuje velikost tlaku. (pouze pro lichoběžníkové rozložení) Specifikuje velikost tlaku. Jestliže ZAP, potrubí je uzavřeno v počátečním bodě. Tato možnost má účinek na algoritmus výpočtu. Jestliže ZAP, potrubí je uzavřeno v koncovém bodě. Tato možnost má účinek na algoritmus výpočtu. 28
Výpočet Parametry výpočtu Soilin Parametry řešiče týkající se modulu SOILIN Soil combination Stanovuje kombinaci zatížení, která je použita pro výpočet parametrů C. Z praktického důvodu, i když to není přesné řešení, nejsou parametry C počítány odděleně pro každý zatěžovací stav nebo každou kombinaci zatěžovacích stavů. Uživatel musí určit jednu konkrétní kombinaci, která je použita při výpočtu parametrů C. Vypočtené parametry C jsou pak použity ve všech zbývajících zatěžovacích stavech a kombinacích. Poznámka: Kombinace musí být lineární kombinací (ne obálka). Max soil interaction step Velikost prvku pro zeminu C1x C1y C1z C2x C2y Omezuje počet kroků iterace. Určuje počet konečných prvků vytvořených "v kontaktu" s podložím. Odpor prostředí proti wp (mm) [C1z v MN/m3] Odpor prostředí proti wp/xp (mm/m) [C2x v MN/m] Odpor prostředí proti wp/yp (mm/m) [C2y v MN/m] Odpor prostředí proti up (mm) [C1x v MN/m3] Odpor prostředí proti vp (mm) [C1y v MN/m3] Parametry C Parametry C v dialogu Nastavení řešíče jsou použity jako počáteční hodnoty pro iterativní výpočet. Tyto hodnoty můžou být ignorovány, pokud byla vybraná podpora kombinovaná Soilinpodloží a uživatel zadal konkrétní parametry C. Viz kapitola Plošná podpora na desce. 29
Výsledky Výsledky na prutech Zobrazení tabulky základů Položka Reakce obsahuje mimo jiné možnost generovat tabulku s reakcemi v základech. Poznámka: Tento parametr je možný pouze pro zatěžovací stavy. Součinitel může být zadán pro každý zatěžovací stav. Reakce v tabulce jsou tímto součinitelem násobeny. To může být s výhodou použito pro uvážení vlivu bezpečnostních faktorů v reakcích. Tabulka generovaná v okně Náhledu obsahuje čtyři hlavní části: Stálá zatížení Všechny stálé zatěžovací stavy jsou uvažovány dohromady. Výsledkem je celková reakce od všech stálých zatěžovacích stavů. Nahodilý zatěžovací stav - nevýběrový Nahodilý zatěžovací stav - výběrový Extrémy Nahodilý zatěžovací stav, který není ve skupině výběrových zatížení může působit současně s ostatními nahodilými zatěžovacími stavy. Tyto zatěžovací stavy nemohou působit současně s ostatními zatěžovacími stavy stejné výběrové skupiny. Tato část obsahuje extrémní hodnoty složených ze všech stálých a nahodilých zatěžovacích stavů. Procedura pro generování tabulky základů 1. Otevřete složku Výsledky. 2. Vyberte funkci Tabulka základů (pouze na ni klikněte, neotvírejte ji dvojklikem). 3. Nastavte parametry funkce (viz níže). 4. Použijte funkci Tisk dat / Náhled na tabulky pro vytvoření tabulky v Okně náhledu. a. Buť použitím menu Soubor > Tisk dat > Náhled na tabulky, b. Nebo použitím funkce Tisk dat > Náhled na tabulky na nástrojové liště projektu. 2. Zkontrolujte výsledky. Parametry tabulky základů Výběr Výsledky mohou být ukázány pro Vše nebo pro Uživatelsky definované entity. Filtr Zde můžete omezit výběr pouze na specifické entity. Součinitel Tato funkce umožňuje uživateli vybrat a / nebo definovat sadu součinitelů pro individuální zatěžovací stav. Reakce z tabulce základů jsou těmito součiniteli přenásobeny. Pootočené podpory Tato možnost má vliv pouze když jsou v projektu pootočené podpory. Jestliže tato možnost není označena, reakce jsou kresleny ve směru globálních os. Jestliže je tato možnost označena, jsou reakce kresleny ve směru os pootočené podpory. Poznámka: Více informací o nastavení zobrazení výsledků naleznete v kapitole Otevření položky Výsledky a Zobrazení vnitřních sil. Přiíklad tabulky základů 31
Základové konstrukce a podloží 32
Výsledky Zobrazení intenzity Jestliže je prvek konstrukce uložený na základech, je možné zobrazit intenzitu (reakci na metr běžný základového pasu) v základové spáře. Procedura zobrazení napětí 1. Otevřete složku Výsledky. 2. Vyberte funkci Intenzita (pouze na ni klikněte, neotvírejte ji dvojklikem). 3. Nastavte parametry funkce. 4. Je-li to zapotřebí, překreslete obrazovku použitím tlačítka Překresli v okně Vlastnosti. 5. Zkontrolujte výsledky. Příklad 33
Základové konstrukce a podloží Procedura zobrazení intenzity v okně Náhledu 1. Otevřete složku Výsledky. 2. Vyberte funkci Intenzita (pouze na ni klikněte, neotvírejte ji dvojklikem). 3. Nastavte parametry funkce. 4. Použijte funkci Tisk dat / Náhled na tabulky pro vytvoření tabulky v Okně náhledu. a. Buď použitím menu Soubor > Tisk dat > Náhled na tabulky, b. Nebo použitím funkce Tisk dat > Náhled na tabulky na nástrojové liště projektu. 5. Zkontrolujte výsledky. Příklad Poznámka: Více informací o nastavení zobrazení výsledků naleznete v kapitole Otevření položky Výsledky a Zobrazení vnitřních sil. Výsledky na plošných prvcích Zobrazení kontaktních napětí na plochách Postup vykreslení kontaktních napětí 1. Otevřete servis Výsledky. 2. Vyberte funkci Plochy - Kontaktní napětí. 3. Vyberte plochy, na kterých mají být zobrazeny výsledky. 4. Vyberte požadovaný typ zatížení. 5. Vyberte veličinu, která se má zobrazovat. 6. Nastavte styl vykreslování. 7. Je-li potřeba, změňte nastavení kreslení. 8. Nastavte ostatní požadované parametry. 9. V případě potřeby vyvolejte překreslení. 34
Výsledky Viz také Styly izolinií. Vypočtené parametry C Vypočítané parametry C mohou být zobrazeny v Zobrazení 2D dat nebo v servisu Výsledky. Postup zobrazení parametrů C v Zobrazení 2D dat 1. Provést výpočet. 2. Otevřít strom Výpočet, síť. 3. Spustit funkci Zobrazení 2D dat. 4. Vybrat funkci Podloží. 5. Vybrat požadovaný parametr. 6. Nastavit další parametry pro kreslení. 7. Překreslit obrazovku (tlačítkem [Obnovit] v okně vlastností). Poznámka: Tato funkce nabízí všech pět parametrů C. Dva, které nejsou počítány (C1x a C1y), jsou konstantní na celé základové desce. Zbývající můžou mít libovolné rozložení závislé na vstupních mezních podmínkách. Postup zobrazení parametrů C v servisu Výsledky 1. Provést výpočet. 2. Otevřít servis Výsledky. 3. Spustit funkci Podloží parametry C. 4. Vybrat požadovaný parametr. 5. Nastavit další parametry pro kreslení. 6. Překreslit obrazovku (tlačítkem [Obnovit] v okně vlastností). 35
Základové konstrukce a podloží Poznámka: Tato funkce nabízí pouze (skutečně) spočítané parametry C. Dva, které nejsou počítány (C1x a C1y) a jsou konstantní na celé základové desce,zde nelze zobrazit. Zobrazení sedání Postup při zobrazení sedání 1. Otevřete servis Výsledky. 2. Vyberte funkci Podloží - další data. 3. Vyberte plochy, na kterých mají být zobrazeny výsledky. 4. Tabulku s výsledky sedání zobrazíte kliknutím na tlačítko [Náhled]. Zobrazení strukturní pevnosti zeminy Postup zobrazení strukturní pevnosti zeminy 1. Otevřete servis Výsledky. 2. Vyberte funkci Podloží - další data. 3. Vyberte desky, na kterých mají být zobrazeny výsledky. 4. Klikněte na akční tlačítko Diagram napětí v zemině. 5. Program vygeneruje body v těžištích plošných síťových prvků (vrcholy se generují jen u těch plošných prvků, které mají zadány údaje pro podporu funkcionality modulu Soil-in). 6. Vyberte bod, ve kterém se má diagram zobrazit. 7. Program otevře dialogové okno s diagramem. 8. V případě potřeby použijte tlačítko Předchozí nebo Další k posunu na další bod. 9. Nebo zvolte z výběrové položky požadovaný vrt, abyste si mohli prohlédnout výsledky pro místa patřící danému vrtu. 36
Výsledky Modul Soil-in vypočítá dvě hodnoty napětí: přepětí (Sigma,z) a původní napětí v zemině (Sigma,or). Podle příslušné teorie dojde k sedání, pokud Sigma,z > m * Sigma,or. Hodnota m závisí na použité normě: (i) pro normu CSN může být různá, pro normu EC & DIN je pevně stanovena na 0,2. Prakticky to znamená, že k sedání dochází v případě, že přepětí je větší než 20 % původního napětí v zemině. Obrázek znázorňuje tyto dvě čáry: Sigma,z (modře) a m * Sigma,or (hnědě). Program vyhledá průsečík těchto dvou čar: všechny výše položené vrstvy mají Sigma,z > m * Sigma,or a k sedání v nich dochází, zatímco všechny níže položené vrstvy mají Sigma,z < m * Sigma,or, což znamená, že k sedání nedochází. Hloubka, ve které se tyto čáry protnou, se nazývá "mezní hloubka" Pokud uživatel nezadal dostatečně hluboký geologický profil, nelze průsečík určit. Znamená to, že vypočtené sedání bude příliš malé, jelikož existují i hlubší vrstvy, které budou stlačeny a tudíž u nich dojde k sedání. Proto program uživatele upozorní, že geologický profil je "nedostatečný". 37