Spektrální analyzátory a analyzátory signálu

Spektrální analyzátory a analyzátory signálu Osciloskopy a zapisovače popsané v předchozí kapitole zobrazují průběh signálu v závislosti na čase x(t), takže umožňují analýzu v tzv. časové oblasti (nebo časové doméně). V tomto případě je horizontální osou čas. Existuje ještě další možnost analýzy signálu. Signál může být charakterizován jako funkce frekvence; takovému vyjádření signálu se říká frekvenční spektrum a toto spektrum umožňuje tzv. Analýzu ve frekvenční oblasti (frekvenční doménč). Vzájemnou souvislost signálu a jeho spektra vyjadřuje tzv. Fourierova transformace (vztah (4). V případě periodických signálů x(t) je možno frekvenční spektrum A(kf), kde f=1/ je frekvence základní harmonické složky a k je celé číslo, nalézt pomocí rozvoje funkce do Fourierovy řady. Vyjádříme-li tuto řadu v komplexním tvaru, platí pro A(kf) = Ck: x t = C k e jk2 π ft 1 C k = 1 x t e j2 π kft dt 2 0 Často se používá Fourierova řada s reálnými koeficienty, pro kterou platí x(t )= k =0 a k cos(k ω t)+b k sin(k ωt) k= (3a) x t = a k cos k t φ k k=0 3b a k = 2 0 x t cos k t dt, b k = 2 0 x t sin k t dt 3c A k = a k 2 b k 2 3d Výsledné spektrum se nazývá čárové spektrum, protože je tvořeno čárami o délce rovné amplitudám (případné efektivním hodnotám) jednotlivých harmonických složek, vzdálenými od sebe o hodnotu f rovnou frekvenci signálu (f= 1/). Je-li signál neperiodický, používá se pro nalezení jeho frekvenčního spektra Fourierova transformace, definovaná vztahem X f = x t e j2 π ft dt 4 Spektrum X(f) je zde spojitá funkce frekvence a v obecném případě jde o komplexní funkci reálné proměnné (frekvence). Pokud máme k dispozici posloupnost vzorků měřeného signálu, získaných ekvidistantním vzorkováním se vzorkovacím intervalem S, použije se pro výpočet spektra tzv. diskrétní Fourierova transformace (DF). Jejím výsledkem je posloupnost hodnot diskrétního frekvenčního spektra, vzdálených od sebe o hodnotu Δf=1/(NS). Přitom N je počet bodů DF, pro které je proveden výpočet, a N.S je celková doba měření (doba vzorkování signálu). I pro nejdůležitější případ reálného signálu (kdy x(t) resp. x(ns) jsou reálná čísla) jsou hodnoty Ck, X(f) a X(kΔf) v obecném případě komplexní čísla. Vyjádříme-li je v polárním tvaru, můžeme znázornit dva druhy spekter: tzv. amplitudové spektrum X(f), X(kAf) nebo Ck a trs. fázové spektrum φ(f) nebo φ(kδf). Všechny spektrální analyzátory měří amplitudové spektrum. Některé (ty, které jsou založeny na DF) měří i fázové spektrum. Spektrální analyzátory mohou být rozděleny do dvou velkých skupin: a) spektrální analyzátory využívající filtrace signálu (analogové nebo číslicové); b) spektrální analyzátory využívající výpočtu DF (tzv. FF analyzátory, pouze číslicové). Podle druhu zpracovávaného signálu a použitého způsobu zpracování signálu mohou být spektrální analyzátory rozděleny na analogové spektrální analyzátory a číslicové spektrální analyzátory. Základní charakteristiky (parametry) spektrálních analyzátorů jsou: - frekvenční rozsah, - typ frekvenční stupnice (lineární nebo logaritmická), - dynamický rozsah. Frekvenční rozsah závisí na typu analyzátoru a v současné době je přibližně 0-100kHz u FF analyzátorů a několik khz až několik GHz u analogových heterodynních analyzátorů. Uvedené dva typy jsou dnes nejdůležitějšími druhy frekvenčních analyzátorů. Frekvenční stupnice FF analyzátorů je lineární, analyzátory využívající frekvenční filtrace mají frekvenční stupnici většinou logaritmickou. Dynamický rozsah je určen šumovým prahem analyzátoru Umin (amplitudovou úrovní nakreslenou na stínítku analyzátoru bez přítomnosti měřeného signálu a odpovídající pouze šumu) a úrovní maximálního měřitelného signálu Umax Hodnota Umax je určena velikostí signálu, který nezpůsobí generování rušivých signálů (angl. spurious signals) vyvolaných nelinearitami obvodu. Dynamický rozsah je dán poměrem 1 / 5

Umax/Umin a vyjadřuje se obvykle v db: DR=20log U max db 5 U min Dynamický rozsah souvisí s nastaveným frekvenčním rozlišením analyzátoru; čím horší je frekvenční selektivita, tím vyšší je šumový práh. Dynamické rozsahy dnešních analyzátorů bývají 60 db až 100 db. U FF analyzátorů lze zvýšit dynamický rozsah snížením šumového prahu pomocí průměrování signálu (výpočtem průměru z nastaveného počtu opakovaných měření). Spektrální analyzátory se vyrábějí jako samostatné přístroje a jako zásuvné karty s příslušným programovým vybavením pro počítače PC (FF analyzátory). Donedávna se vyráběly i jako zásuvné jednotky do analogových osciloskopů modulární konstrukce. 1. Analogové spektrální analyzátory Analogové spektrální analyzátory nevyužívají vztahů (1) až (4), ale získávají frekvenční spektrum signálu pomocí (analogových) filtrů. Měří pouze amplitudové spektrum, nikoliv spektrum fázové. Používá se buď jeden nebo několik filtrů typu pásmová propust. (Pásmová propust je frekvenčně selektivní filtr, který propouští na výstup pouze ty frekvenční složky signálu, které leží v tzv. propustném pásmu filtru. Ostatní složky jsou potlačeny, čili nejsou obsaženy ve výstupním signálu.) Analogové spektrální analyzátory mají tzv. stálou poměrnou šířku pásma, čili šířka pásmové propusti je například volitelná z řady 1 %, 3 %, 10 %, 33 % a 100 % střední frekvence filtru. Frekvenční stupnice je logaritmická a při stálé poměrné šířce pásma analyzátoru je rozlišovací schopnost analyzátoru na logaritmické stupnici frekvence konstantní. Nejjednodušším analogovým spektrálním analyzátorem je analyzátor s přepínanými filtry (angl. steppedfilter analyzer), obr. 1: Obr.1: Blok. schéma analyzátoru s přepínanými filtry (IA-vstupní zesilovač, PPk-k-tá pásmová propust, D-demodulátor, OA-výstupní zesilovač) Propustná pásma sousedních filtrů mají totožné mezní frekvence, aby bylo analyzováno celé pásmo bez přerušení. Přepínáním přepínače P volíme (ručně) jednu z N měřitelných frekvenčních složek spektra. Velmi podobný princip je využit v selektivním voltmetru, který je použitelný také jako spektrální analyzátor. en místo soustavy pevně naladěných pásmových propustí využívá jeden přeladitelný filtr. Jde o pásmovou propust se stálou poměrnou frekvenční selektivitou, charakterizovanou číselně tzv. oktávovou selektivitou. (Oktávová selektivita 40 db znamená, že přenos filtru na frekvenci dvojnásobné a poloviční proti nastavené je zmenšen o 40 db, tedy stokrát.) Při měření frekvenční složky na frekvenci f0 se nastaví střední frekvence filtru na f0 a změří se střední hodnota usměrněného výstupního napětí. Obr.2: Frekvenční analyzátor s přeladitelným filtrem: a) základní blokové schéma b) realizace analyzátoru s využitím heterodynního principu Stejný princip je použit i ve frekvenčním analyzátoru s přeladitelným filtrem a je znázorněn v obr.2a. V tomto spektrálním analyzátoru je signál zesílen zesilovačem IA. Střední frekvence pásmové propusti LPPf i je plynule přelaďována pomocí elektrického signálu. Výstupní napětí analyzátoru za demodulátorem D a výstupním zesilovačem OA se přivádí k vertikálním destičkám obrazovky, zatímco přelaďující pilovité 2 / 5

napětí se přivádí k horizontálním destičkám obrazovky. Měřené frekvenční spektrum je opakovaně kresleno na stínítku obrazovky. Je-li takový analyzátor vybaven navíc sledovacím generátorem (generátorem harmonického signálu konstantní amplitudy s frekvencí přelaďovanou současně s přelaďováním filtru, angl. tracking oscillator), je možno připojením tohoto generátoru na vstup určitého dvojbranu a výstupního signálu tohoto dvojbranu na vstup analyzátoru měřit frekvenční charakteristiky elektrických obvodů. Praktickou realizací tohoto analyzátoru je heterodynní spektrální analyzátor v obr.2b. V něm se používá pásmová propust MFF naladěná na pevnou frekvenci fi (zvanou mezifrekvence) a analyzované frekvenční pásmo signálu je posunuto přes tuto propust s využitím směšovače S (angl. mixer) a napětím řízeného oscilátoru NŘO. NŘO je napájen z generátoru pilového napětí GP. Jako směšovač je možno využít např. analogovou násobičku. Násobíme li dva harmonické (sinusové nebo kosinusové) signály, jeden s frekvencí fx a druhý s frekvencí f0, dostaneme součet dvou harmonických signálů s frekvencemi fx ± f0 a f0 - fx. Přes MFF se dostane pouze složka s frekvencí rovnou propustné frekvenci mezifrekvenčního filtru a amplituda (nebo efektivní hodnota) této složky je detekována a zobrazena na stínítku obrazovky. Je-li frekvence napěťově řízeného oscilátoru X lineárně zvyšována, frekvence fx (na které se měří složka spektra) se také lineárně zvyšuje. Frekvenční rozlišovací schopnost analyzátoru (šířka propustného pásma pásmové propusti) se nastavuje přepínáním šířky pásma mezifrekvenčního filtru. Heterodynní analyzátory jsou dnes nejrozšířenějším typem spektrálních analyzátorů pro frekvence nad 100 khz. Doposud diskutované spektrální analyzátory byly tzv. sekvenční (sériové) analyzátory. y neměří celé spektrum najednou, ale měří postupně jeho jednotlivé složky. Proto je lze používat pouze pro stacionární signály. (Stacionární signály jsou takové, jejichž statistické parametry, např. střední a efektivní hodnota nebo frekvenční spektrum, se nemění s časem.) Pro měření spekter nestacionárních signálů (např. signálu řeči na výstupu z mikrofonu) je nutno používat spektrální analyzátory pracující v reálném čase. V případě analogových analyzátorů jde o tzv. paralelní analyzátory (obr. 3): Obr.3: Blok. schéma paralelního analogového spektrálního analyzátoru (IA-vstupní zesilovač, PPk-k-tá pásmová propust, Dk-k-tý demodulátor) yto analyzátory pracují obdobně jako analyzátor s přepínanými filtry (obr.1), ale neobsahují přepínač a všechny filtry pracují současně. Každý z filtrů analyzuje jednu část analyzovaného frekvenčního pásma. Spektrum je získáno mnohem rychleji než pomocí sekvenčního analyzátoru. ento typ analyzátoru je ale drahý. Využívá se pouze pro akustické pásmo, pro tzv. třetinooktávovou a oktávovou analýzu, kde se vystačí se zhruba třiceti filtry. Dnes je tento typ analyzátoru prakticky nahrazen analyzátory s číslicovými filtry. 2. Číslicové spektrální analyzátory Číslicové spektrální analyzátory využívají metod číslicového zpracování digitalizovaného signálu. Jejich blokové schéma odpovídá v podstatě měřícím přístrojům využívajících číslicového zpracování signálu. Analogový vstupní signál je zesílen nebo zeslaben v bloku VZ tak, aby dosáhl požadované úrovně, a frekvenční složky nad polovinou vzorkovací frekvence f S jsou odstraněny antialiasingovým filtrem AAF - analogovou dolnofrekvenční propustí. Filtrovaný signál je poté vzorkován ve vzorkovači V se vzorkovací periodou S = l/f S a převeden na posloupnost číselných hodnot pomocí analogově-číslicového převodníku AČP. Následující číslicové zpracování závisí na tom, o který typ číslicového spektrálního analyzátoru se jedná. Existují dvě skupiny těchto analyzátorů - spektrální analyzátory využívající číslicové filtry a FF spektrální analyzátory. 2.1. Spektrální analyzátory používající číslicové filtry Blokové schéma číslicového analyzátoru využívajícího číslicové filtry je na obr.4. V tomto obrázku je: VZ-vstupní zesilovač, AAF-antialiasingový filtr, V-vzorkovač s pamětí, AČP-analogově-číslicový převodník, ČF-číslicové filtry, ČP-číslicová paměť, ZJ-zobraz. jednotka, ŘJ-řídicí jednotka a KO-krystalový oscilátor. V analyzátoru použité číslicové filtry ČF sestávají z pásmové propusti a dolnofrekvenční propusti; koeficienty těchto filtrů se mění během procesu číslicové filtrace. Proto může jeden (číslicový) hardwarový filtr sloužit jako několik filtrů, jestliže jeho výstupní signál je opakovaně uchováván v paměti a opětně posílán na vstup filtru. Změny vlastností filtru lze dosáhnout změnou číselných hodnot koeficientů a změnou vzorkovací frekvence. 3 / 5

Obr.4: Blokové schéma číslicového analyzátoru používajícího číslicové filtry: Vstupní signál je po zesílení a odfiltrování složek nad polovinou vzorkovací frekvence převeden na číselnou posloupnost. ato posloupnost se filtruje blokem číslicového filtru sestávajícím z číslicové pásmové propusti, Číslicové dolní propusti, vyrovnávací paměti a dvou multiplexerů na vstupech obou filtrů. Frekvence je znázorněna v logaritmickém měřítku. U vyráběných analyzátorů tohoto typu je oktávová pásmová propust včtsinou dále rozdělena na tři třetinooktávové filtry (pásmové propusti), realizované jediným obvodem s postupně měněnými koeficienty. Výstupní zobrazení analyzátoru je tvořeno svislými sloupci (kterých je zhruba 40) odpovídajícími jednotlivým spektrálním složkám (zobrazují se většinou efektivní hodnoty jednotlivých složek). yto spektrální analyzátory se většinou používají pro akustické pásmo. 2.2. FF spektrální analyzátory yto analyzátory počítají diskrétní Fourierovu transformaci (DF) posloupnosti vstupních vzorků. Přímý výpočet podle základního vztahu N 1 X k f = 1 S x n N S exp j2 n k n=0 N ; k=0,1,..., N 1 (viz ČA převodníky, vztah č.12) trvá pro větší počty vzorků (např. 1024) příliš dlouho (počet potřebných matematických operací je pro N-bodovou transformaci úměrný N 2 ). Od 70.let se DF počítá pomocí speciálních algoritmů, které umožňují podstatně zmenšit počet potřebných operací a tím zkrátit výpočet. ěchto algoritmů je celá řada a souhrnně se nazývají rychlá Fourierova transformace. Označují se FF (z angl. Fast Fourier ransform). Výpočet FF je možno provést pomocí mikroprocesorů používaných v běžných počítačích typu PC, ale protože FF analyzátory pracují většinou v tzv. reálném čase (změny ve vstupním signálu se prakticky okamžitě projeví v průběhu spektra), potřebují výpočet provést velmi rychle. K tomu se dnes nejčastěji používají speciální mikropočítače (tzv. číslicové signálové procesory, DSP obr.5), u kterých jedna instrukce trvá např. 50 ns a všechny instrukce (včetně násobení) trvají stejně dlouho. Číslicový signálový procesor může být umístěn na zvláštní zásuvné kartě do PC. Kromě toho existují i speciální obvody určené pouze pro rychlý výpočet FF. Výhodou FF analyzátorů je, že kromě amplitudového spektra poskytují i fázové spektrum signálu. Blokové schéma uvádí obr.5. Význam shodně označených bloků v tomto obrázku je stejný jako v obr.4, DSP je číslicový signálový procesor, ČAP jsou číslicově-analogové převodníky. Obr.5: Blokové schéma FF spektrálního analyzátoru Používá-li se vzorkovací frekvence f s, je změřeno spektrum pro frekvence 0-f s /2 a zobrazeno je buď celé toto pásmo, nebo jeho větší část (tzv. frekvenční pásmo analyzátoru). Frekvenční rozlišení analyzátoru je konstantní podél celé osy frekvencí (stupnice frekvencí je u FF analyzátorů lineární). Frekvenční rozlišení (vzdálenost mezi sousedními čarami frekvenčního spektra) je Δf=1/(N s ), kde N je počet bodů, na které je aplikována FF, a s je vzorkovací interval ( s = l/f s ). FF spektrální analyzátory používají kromě základního režimu také režim tzv. frekvenční lupy (angl. zoom), umožňující roztáhnout zvolený detail spektra přes celé stínítko. Zabudovaný mikropočítač umožňuje na displeji zobrazit nejen průběh spektra, ale používat kurzory (ukazovátka) v obou osách s číselnou hodnotou vyjadřující polohu ukazovátka v souřadnicích U-f a řadu dalších režimů usnadňujících měření (např. přeskakování mezi sousedními vrcholy spektra). FF spektrální analyzátory dnes ovládly spektrální analýzu v pásmu 0 až 100 khz. Používají většinou 4 / 5

16-bitové AČP, vzorkovací frekvence bývá většinou okolo 250 khz. Dynamický rozsah těchto analyzátorů závisí na velikosti signálu a bývá 60 až 90 db. 3. Analyzátory signálu FF analyzátory mají často dva identické vstupní kanály. V takovém případě neměří pouze frekvenční spektrum, ale měří a zobrazují i další speciální funkce (např. autokorelační funkci, vzájemnou korelační funkci, výkonovou spektrální hustotu signálu a koherenční funkci. Umožňují také zobrazit původní časový průběh signálu. yto přístroje se nazývají analyzátory signálu. Počítají nejen přímou DF, ale také tzv. inverzní DF a mohou tak přecházet z časové oblasti do frekvenční oblasti i zpět. Naměřená data je často možno uložit na disketu a dodatečně analyzovat na počítači. Zapojení analyzátoru do měřícího systému a přenos dat do počítače umožňuje také standardizované přístrojové rozhraní, kterým jsou tyto přístroje vybaveny. 5 / 5