Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Fakulta Stavební

Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Fakulta Stavební REGIONÁLNÍ DISPARITY V DOSTUPNOSTI BYDLENÍ, JEJICH SOCIOEKONOMICKÉ DŮSLEDKY A NÁVRHY OPATŘENÍ NA SNÍŢENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT Projekt MMR WD-05-07-3 Zpráva o výsledcích aktivity A 0903 Hodnocení existujících nástrojů státu, regionů či obcí, které jsou zaměřeny na zvýšení dostupnosti bydlení a snížení regionálních disparit ve fyzické dostupnosti bydlení Řešitelský tým: doc. Ing. František Kuda, CSc. Ing. Renata Zdařilová, Ph.D Ing. Vladimír Koudela, CSc. Prof. Ing. Vítězslav Kuta, CSc. Ostrava, prosinec 2009 1

Obsah: 1. Moţnosti ověření efektivity a efektivnosti podpor do bydlení v oblasti fyzické dostupnosti. 1.1 Cíle a hypotézy.. 3 1.2 Efektivita a efektivnost 5 1.3 Zaměření podpor v bytové politice ČR 1992-2008 (Stručná charakteristika vývoje po roce 1989) 6 2. Velikost a skladba podpor do bydlení.. 7 2.1 Rozčlenění podpor do bydlení podle institucí, jimiţ jsou podpory emitovány. 7 2.2 Výběr podpor vhodných k rozboru efektivnosti z hlediska fyzické dostupnosti bydlení a regionálních disparit 8 2.3 Podpory vyhodnocení efektivnosti z hlediska růstu fyzické dostupnosti bydlení a omezování regionálních disparit.. 10 3. Závěry a doporučení 17 4. Literatura.. 20 2

1. Možnosti ověření efektivity a efektivnosti podpor do bydlení v oblasti fyzické dostupnosti. Cíle a hypotézy 1.1 Cíle a hypotézy Modelová úvaha o působení podpor z veřejných prostředků na rozvoj bydlení s cílem dosaţení jeho fyzické i finanční dostupnosti se zakládá na hypotéze, jeţ staví otázku a zjišťuje na ni věrohodnou odpověď: - je sociální stabilita v bydlení skutečně zajištěna? Model a jeho moţné uplatnění by měl být dostatečně efektivní co do nákladů a vyznačovat se současně i efektivností sociální stabilitou. V podmínkách, kdy existuje vyrovnaný trh s byty jsou více vyuţívány podpory zacílené do poptávky po bytech. Pokud tato teze platí, pak je ovšem také vţdy potřebné zjišťovat jaké signály trh s byty vysílá. Jako základní premíza při tom současně vţdy platí, ţe v bydlení spolupůsobí sociální, ekonomické, ekologické i kulturní faktory. Znamená to, ţe celek ovlivňuje podobu svých částí, nelze ho určit pouze rozborem jeho částí. Hypotézy: 1. Bydlení je potřebné pojmout holisticky, jako spolupůsobení sociálních, ekonomických, ekologických a kulturních faktorů, kdy celek ovlivňuje podobu svých částí a nelze ho určit pouze rozborem jeho částí 2. V bydlení je potřebné přijímat opatření ve prospěch více ohroţených skupin domácností 3. K tomu je potřebné vyuţít objektové a subjektové podpory, porovnávat přitom vynaloţené náklady a efektivnost bytové politiky 4. V podmínkách, kdy působí vyrovnaný trh s byty i v důsledku dobře zacílené a dobře uplatňované bytové politiky je systém podpor zaměřen více na poptávku po bytech, v méně uspořádaných podmínkách se zvyšuje rozsah a podíl podpor do nabídky podpor objektových 5. V současnosti v ČR neexistuje mechanismus, který by zajistil bydlení v závislosti na ţivotní situaci domácnosti, efektivně bránil před úplnou ztrátou bydlení. Neexistuje uzákoněná povinnost mít a tvořit fond pro účely sociálního bydlení 6. Dosavadní vývoj provázely nedostatky, které se navenek projevovaly zejména: - ve vysokém podílu neobydlených bytů - zaostávající rekonstrukci bytového fondu (zanedbaná údrţba,zpoţděná obnova a modernizace) - minimalizací bytového fondu ve vlastnictví obcí (privatizace komunálních bytů s negativními důsledky a narušením výchozích principů) - nízkou účinností prostředků vynaloţených na příspěvky na bydlení, celkově málo vyváţený systém podpor s nízkou efektivností (domácnosti důchodců, mladé rodiny, neúplné rodiny i další nízkopříjmové domácnosti jsou vysoce zatíţeny výdaji na bydlení) 3

- územními důsledky uvedených nedostatků projevujícími se klesajícími moţnostmi standardního bydlení u ohroţených domácností zejména v regionech a sídlech růstových a v regionech s vysokou nezaměstnaností. Ke kladům bytové situace, jak se vytvářela po roce 1989 na základě bytové politiky zaměřené na vyuţití trţního mechanizmu v rozvoji bydlení patří zejména: - zvýšená kvalita bydlení - intervence státu i při zmíněných nedostatcích zabránila závaţným důsledkům pouze ţivelných procesů - nízký počet bezdomovců - nedochází k sociálnímu vyloučení ve větším měřítku K nedostatkům je nutné přičísti především: - provádění regulace nájemného ( převáţně plošný princip deregulace, délka provádění, na jedné straně u volného trhu s byty ţádná regulační opatření, na druhé straně u regulovaného nájemného zjednodušená opatření) - privatizace komunálního bytového fondu se značným popřením trţního principu a bez sjednocujících podmínek - zhoršení podmínek pro urychlení rekonstrukce bytového fondu zejména vytvořením ekonomicky slabých vlastníků a různorodého vlastnictví dokonce i v jednotlivých bytových objektech - slabé propojení centra, regionů a obcí při tvorbě a provádění bytové politiky. To vše na jedné straně ztěţuje rozbor, na druhé straně jako poučení však ochraňuje před zjednodušenými závěry. Například je potřebné přijímat opatření vţdy vyváţeně ve prospěch několika skupin domácností, porovnávat klady a zápory jednotlivých forem podpor v závislosti na výdajích a příjmech domácností, zjišťovat příčiny a důsledky pozitivních a negativních stránek celého systému podpor nejen v celostátním měřítku, ale i s regionálním i dalším územním a demografickým členěním. Do odpovědí na základní otázku, jak se vyvíjí celková sociální stabilita v bydlení patří rovněţ vyznačení ohroţených skupin domácností, normativně stanovené únosnosti bydlení,vymezení přiměřeného bydlení, vyhodnocení institucionálních faktorů rozvoje (pro pojení bytových politik státu, regionů a obcí). V praktické, dostatečně zdůvodněné bytové politice se v této spojitosti téměř vţdy usiluje, aby standardní, obyčejně nájemní bydlení, bylo moţné získat i těmi domácnostmi, které v důsledku svého ekonomického postavení si je nedokáţí obstarat na trhu s byty.v potlačování regionálních disparit v oblasti bydlení pak pochopitelně nejde o identické bydlení, 4

ale také nikoliv o ţádné nebo nedůstojné bydlení, které by se mohlo v některých sídlech, ale i v širším území ve větší míře vyskytovat. 1.2 Efektivita a efektivnost V návrhu metodiky (duben 2009) byly jiţ uvedeny otázky spojené s rozlišením efektivity a efektivnosti podpůrných nástrojů. Efektivita jednotlivých opatření se měří poměrem mezi vynaloţenými náklady a získanými výtěţky. Efektivnost postupuje dále a zkoumá účinnost podpůrných opatření z hlediska sníţení sociální nerovnosti, zahrnuje tudíţ i potřebnou redistribuci výtěţku. Jako příklady ukazatelů efektivity je moţné uvésti: - nákladovost stavebních pozemků, potřeba ploch; - podíl neobsazených bytů z celkového počtu bytů; - dobu výstavby a dobu rekonstrukce; - normativně stanovenou minimální vybavenost bytu a její odchylky; - typy staveb srovnání nákladovosti; - náklady na individuální faktory spojené s uplatněním podpor (-y). Při zjišťování efektivity jsou posuzovány náklady na opatření oproti nákladům po jeho zavedení.efektivita se můţe zvýšit i v případě, ţe se nezvýší efektivnost. Efektivnost můţe být, byť jen krátkodobě dosaţena i při sníţení efektivity. V dobře fungujícím systému by mělo být dosahováno zvýšení efektivity i efektivnosti. Aţ dosud dostávala v praktických bytových politikách většiny států přednost efektivita před efektivností, coţ vede ke sníţení úlohy státu v ovlivňování rozvoje bydlení. Pokud jde o sníţení přílišné, nadbytečné státní intervence, je sníţení oprávněné. Nelze však vycházet z obecné téze o minimalizaci úlohy sátu, bez zkoumání podmínek a důsledků. Rozbor vztahu mezi podpůrnými opatřeními a fyzickou dostupností bydlení v regionech a v dalších územních členěních je v této práci zaměřen především na zjišťování efektivnosti, k efektivitě je pouze přihlíţeno. Očekávají se odpovědi na tyto otázky: - zabezpečují stávající podpůrná opatření efektivní růst fyzické dostupnosti bydlení? - působí pozitivně i na finanční dostupnost bydlení? - v jakém rozsahu a míře ovlivňují získání, udrţení a zkvalitnění bydlení u domácností, které řadíme pod tzv. mladou generaci (do 36 let věku)? - je prostřednictvím platných opatření napomáháno sníţení podílu domácností ohroţených sociálním a(nebo) etnickým vyloučením v oblasti bydlení? - v jaké míře se podpůrná opatření uplatňují v bytové výstavbě a v obnově bytového fondu? - jak dalece působí na efektivní růst fyzické dostupnosti bydlení transformační změny přinášející tzv. skryté podpory určitým skupinám domácností? 5

Základním etalonem hodnocené efektivnosti podpor do bydlení ve vztahu k fyzické dostupnosti bydlení a regionálním disparitám je zvýšení, sníţení nebo neměnnost sociální nerovnosti v bydlení. Při aproximativním vyčíslení těchto vztahů a vazeb je z metodického hlediska patrně rozhodující volba proměnných. 1.3 Zaměření podpor v bytové politice ČR 1992-2008 (Stručná charakteristika vývoje po roce 1989) V roce 1992 byly podpory do bydlení zaměřeny nejvíce na dofinancování komplexní bytové výstavby (KBV). Z celkové sumy podpor 10,6 mld Kč tyto podpory tvořily 82 %. Zbývající podpory zajímající necelou pětinu z celkové sumy podpor byly: - podpora výstavby domů s pečovatelskou sluţbou - podpora oprav vad panelových bytových domů - sociální bydlení (dokončení obecních bytů) V roce 1993 se dofinancování KBV z celkové sumy podpor (3,06 mld Kč) sníţilo na 50 %. Druhá polovina podpor byla zaměřena podobně jako v roce 1992 na opravu vad panelových domů, výstavbu domů s pečovatelskou sluţbou a v nevelké míře na individuální druţstevní bytovou výstavbu (2,6 %) a dokončení obecních bytů (1,4 %). Od roku 1995 začínají zaměření podpor do bydlení ovlivňovat zejména: - úhrada majetkové újmy bankám za výrazně zvýhodněné úvěry na individuální a druţstevní bytovou výstavbu z období před rokem 1989 - sociální příspěvky vázané na bydlení - stavební spoření (prémie) Tyto tři podpory změnily zaměření podpor podstatně. V průběhu let 1995-2000 zaujímaly bezmála 2/3 podíl z celkové sumy podpor. V následujících letech až do roku 2008 včetně se sice rozšiřuje paleta podpor směřující k posílení výstavby bytů a do rekonstrukce bytových domů, avšak uvedené tři podpory zaujímají dokonce ještě větší podíl na celkové sumě podpor (4/5). Z hlediska rozsahu a podílu podpor se o něco více pozornosti věnuje podporovanému nájemnímu bydlení a také úvěrovým podporám pro mladé domácnosti. Podpory do výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby, do výstavby podporovaných bytů a do výstavby domů s pečovatelskou sluţbou se v letech 2006-2007 pohybovaly kolem 7 % z celkové sumy podpor (2008 3,3 %) a pro mladé domácnosti činil podíl podpor v roce 2006 5,3 %, 2007 6,0 % a 2008 4,9 %. Jiţ toto podílové vyčíslení ukazuje, ţe v systému podpor hrají jen menší roli. Další otázkou je zda jsou zvoleny nejlepší formy. Ze zaměření podpor z veřejných zdrojů vyplývá, ţe podpory s efektivním i dostatečně racionálním určením (efektivita) slouţící sociální stabilitě v bydlení jsou minoritní, podhodnocené. Vysoce převládají podpory plošné, jejichţ nemalá část směřuje k domácnostem, které podporu nepotřebují vzhledem k výši svých příjmů. Tento obraz by se nezměnil, naopak ještě více by se zvýraznil, kdybychom započítali i tzv. skryté podpory do celkového objemu podpor a jejich skladby. 6

2. Velikost a skladba podpor do bydlení 2.1 Rozčlenění podpor do bydlení podle institucí, jimiž jsou podpory emitovány Z delšího období uvádíme v tabulce roky 2007 a 2008, z nichţ je dobře viditelné úsilí o sníţení úlohy státu, pokles objemu a také změna skladby podpor z veřejných prostředků v institucionálním vyjádření. Instituce 2007 2008 Index 2007=100 v mil. Kč % v mil. Kč % MMR 964,1 4,4 503,7 2,7 52,2 SFRB 4 106 18,6 2 772,2 14,8 67,5 MF 15 456,0 70,0 13 806,2 73,8 89,3 MPSV 1 560,0 7,0 1 614,4 8,7 103,5 Celkem 22 086,2 100,0 18 696,5 100,0 84,6 Podíl z HDP 0,62 0,50 Pokles objemu podpor byl patrný jiţ od roku 2003. (Pozn.: V údajích nejsou započteny daňové úlevy, dotace MPO prostřednictvím ČEA - zateplení a příspěvek na rekonstrukci bytů pro tělesně postiţené a asylanty.) V roce 2008 došlo k celkovému sníţení podpor bezmála o 15%, nejvíce u prostředků poskytovaných z Ministerstva místního rozvoje a Státního fondu rozvoje bydlení. Skladba se posunula směrem k sociálně indiferentním podporám. Ve zpracované prognózní úvaze (MMR v roce 2008) o ţádoucím vývoji podpor by se v roce 2012 objem podpor měl zvýšit na více neţ třiapůlnásobek, při čemţ propočty byly uváděny jako minimální. I z této skutečnosti lze nepřímo odvodit, ţe některá opatření se zdůvodňují jen potřebou rozpočtových úspor a vytěsněním státu z ovlivnění procesů bydlení, bez většího zkoumání dlouhodobějších důsledků. V členění, které lépe neţ skladba podpor podle institucí odhaluje zaměření a podíly jednotlivých typů podpor do bydlení se rozlišují podpory objektové a subjektové. Následující tabulka ukazuje, ţe objektové podpory se v průběhu let 1998-1999 pohybovaly kolem 1/3 z celkových podpor, v letech 2000-2003 kolem ¼, v období 2004-2008 o něco více neţ 1/5. V roce 2008 se objektové podpory propadly aţ na pouhých 15 %. Souhrnná tabulka skladby podpor ze státního rozpočtu ČR 1998-2008 podle typu (objektové a subjektové podpory) v mil. Kč Typ podpor 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Objektové podpory 4 897 6 022 4 624 4 991 4 890 5 436 5 169 5 405 4 914 4 952 2 765 % 31,7 36,5 27,6 26,5 23,4 23,8 21,3 21,7 20,6 22,4 14,8 Subjektové podpory 10 560 10 453 12 137 14 169 15 748 17 406 19 057 19 539 18 828 17 133 15 931 % 68,3 63,5 72,4 73,5 76,6 76,2 78,7 78,3 79,4 77,6 85,2 Celkem 15 457 16 475 16 761 19 160 20 558 22 852 24 226 24 964 23 822 22 085 18 696 % 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 7

Podpory ze strany státu jsou hodnoceny rovněţ v členění na podpory do vlastnického a nájemního sektoru bydlení. Zejména ve skladbě vyjadřující podíl vlastnického a nájemního bydlení by mělo platit, ţe intervence státu by neměla být zaměřena výlučně na podporu vlastnického nebo naopak jen nájemního bydlení. Většinou ovšem, jak lze v řadě případů v různých evropských zemích dobře pozorovat, se v praktické politice více podporuje bydlení vlastnické, jistěţe především z důvodu aktuálních úspor a tudíţ vyšší efektivity vynaloţených prostředků. Méně se dbá na dlouhodobější důsledky minimalizace nájemního bydlení. Podle propočtů P.Sunegy ze Sociologického ústavu ČAV v průběhu celého období od roku 1994 bylo v rostoucí míře na podporu vlastnického bydlení (i se započtením skryté podpory v deregulaci nájemného) vynakládáno více neţ 50% podpůrných prostředků, do nájemního bydlení ne více neţ ¼. Zbývající podíl je z hlediska právního typu uţití bytů spíše neutrální (opravy bytového fondu, regenerace sídlišť, příspěvky na bydlení). U některých podpor je dosti sloţité hledat odpověď na otázku jak ovlivňují sociální stabilitu v bydlení. Jak jsme jiţ uvedli v úvodní části jednotlivé faktory neobjasní celek, naopak z celku je potřebné postulovat komponenty. Odtud i častá diskuse o výhodnosti např. příspěvků na bydlení oproti podporám přímo zaměřeným na výstavbu určitého typu bytů. Naopak u daňových zvýhodnění je zcela zřejmé, ţe nízkopříjmové domácnosti jsou z těchto podpor vyloučeny. I uvnitř objektového typu podpor jsou ovšem mezi podporami kolizní vazby. A opět jen z celkové analýzy efektivnosti, z analýzy sociální stability, fyzické a finanční dostupnosti bydlení se hledají a nacházejí potřebné proporce. Je tomu tak například mezi vahou podpor do výstavby a do rekonstrukce bytového fondu. Zjednodušená rozhodnutí, resp. větším vychýlením trţního systému vyvolaná řešení se obyčejně projeví upřednostněním výstavby a opomíjením rekonstrukce bytového fondu. Při tom často právě rekonstrukce kromě bezprostřední vyšší efektivity ve srovnání s nahrazující výstavbou příznivě ovlivňuje heterogenní, sociálně stabilní bydlení, posiluje dostupnost bydlení v objektech,jejichţ kvalita by jinak výrazně klesla. V podmínkách, kdy do popředí nevystupuje nedostatek bytů pro nízkopříjmové domácnosti, podíl podpor do rekonstrukce bytového fondu se zvyšuje a podíl do výstavby klesá. Tak je tomu ve státech s relativně vysokou úrovní vybavenosti obyvatelstva a domácností byty. V České republice je na jedné straně úroveň bydlení jiţ dostatečně vysoká, na druhé straně však sociální stabilita je oslabena nedostatečnou nabídkou sociálních nájemních bytů i opoţděnou renovací bytových domů postavených panelovou technologií, dále pak ovšem i stářím klasických bytových domů, kde se rovněţ údrţba a opravy po dlouhou dobu neprováděly. 2.2 Výběr podpor vhodných k rozboru efektivnosti z hlediska fyzické dostupnosti bydlení a regionálních disparit Z výročních zpráv Státního fondu rozvoje bydlení je moţné čerpat údaje o podporách poskytnutých od roku 2001 *). SFRB převzal z MMR podporu (dotaci) na výstavbu nájemních bytů a technické infrastruktury. Program, který nebyl zaměřen na zvýšení dostupnosti bydlení nízkopříjmových *) SFRB ustaven v roce 2001. 8

domácností **), byl ukončen k 31. 12. 2003. Podíl dotace na nákladech v roce 2002 činil v průměru ČR 38,6 %: tj. nebyl nevýznamný. Program byl někdy oprávněně označován jako podpora pseudonájemního bydlení pro domácnosti s vyššími středními příjmy. V období 2001-2003 byla takto podpořena výstavba 21 944 bytů. V jednotlivých krajích se podpořilo dosti rozdílné mnoţství bytů a v podílovém zobrazení je dobře vidět, které kraje se na těchto dotacích podílely relativně více a které relativně méně. Dotace na výstavbu komunálních nájemních bytů a technické infrastruktury 2001-2003 ČR, kraj Počet podpořených bytů % Přepočet na 10 000 obyvatel Pořadí Hl. m. Praha 2 026 9,2 16,7 10 Středočeský 2 986 13,6 24,8 6 Jihočeský 1 705 7,8 26,9 4 Plzeňský 1 797 8,2 32,0 2 Karlovarský 886 4,0 28,8 3 Ústecký 1 359 6,2 16,3 11 Liberecký 2 172 9,9 50,0 1 Královéhradecký 1 285 5,9 23,3 7 Pardubický 1 087 5,0 21,3 8 Vysočina 1 001 4,6 19,5 9 Jihomoravský 3 028 13,8 26,5 5 Olomoucký 1 023 4,7 15,9 12 Zlínský 734 3,3 12,4 13 Moravskoslezský 825 3,8 6,6 14 ČR 21 944 100,0 21,1 x Tento podpůrný program se růstem efektivnosti, přispěním sociální stabilitě (větší podpora domácností s nízkými příjmy) nikterak nevyznačoval, avšak na regionální disparity patrně působil pozitivně. Největší uţitek v získání nových bytů měly kraje s méně vysokou úrovní vybavenosti obyvatel byty (Liberecký, Karlovarský, Jihočeský, Olomoucký). Ovšem kraje Zlínský a Vysočina, rovněţ s niţší úrovní vybavenosti, se příliš na této podpoře nepodílely. Úvěry se zvýhodněnou 3% sazbou na opravy a modernizaci bytového fondu přinesly obcím za období 2001-2006 celkem 855 mil. Kč podpůrných prostředků (8,3 Kč/1 obyvatele ČR. Pozn.: údaje budou doplněny o úvěry za rok 2007, rozmístění v krajích se příliš nezmění. Bude také doplněno o přepočet na byty z komunálního bytového fondu). V tomto programu lze počítat se slušnou efektivitou (úvěrová forma) a současně je kladně oslovena i efektivnost v podobě sociální stability, protoţe opravy a modernizace vţdy působí proti segregaci vyvolané úprkem příjmově silnějších domácností z nekvalitního bydlení. Údaje v tabulce znázorňují i jistý vliv této podpory na regionální disparity. (Pozn.: Patrně by bylo ještě více průkaznější, byla-li by porovnána velká města, kde se nebezpečí segregace nejvíce koncentruje). **) Byty nájemní s předplaceným nájemným a převodem do vlastnického bydlení bezúplatně po 20 letech. 9

Úvěry obcím na opravy a modernizaci bytového fondu podle krajů 2001-2007 ČR, kraj Vynaložené prostředky v mil. Kč % Přepočet na 1 obyvatele Pořadí Hl. m. Praha 282,0 33,0 23,3 1 Středočeský 91,0 10,6 7,6 6 Jihočeský 83,9 9,8 13,2 4 Plzeňský 6,0 0,7 1,2 11 Karlovarský 25,1 2,9 8,2 5 Ústecký 60,7 7,1 7,3 7 Liberecký 9,4 1,1 2,2 10 Královéhradecký 103,6 12,1 18,8 2 Pardubický 1,5 0,2 0,3 14 Vysočina 30,3 3,5 5,9 8 Jihomoravský 37,2 4,4 3,3 9 Olomoucký 3,8 0,4 0,6 13 Zlínský 107,2 11,7 18,1 3 Moravskoslezský 13,4 1,6 1,1 12 ČR 855,0 100,0 8,3 x Rozdíly mezi kraji jsou velmi vysoké, coţ svědčí o slabé efektivitě při rozmísťování programu. Tam, kde je objem podpory nepatrný, nelze pochopitelně také očekávat ani větší efektivnost, působení na sociální stabilitu je zanedbatelné, patrně i fyzická dostupnost bydlení v daném kraji se sniţuje (pokud vliv není vyrovnán jiným programem) oproti krajům, ve kterých byl program zdařile uplatněn. Velmi slabé působení tohoto programu je v kraji Pardubickém, Olomouckém, Moravskoslezském, Plzeňském a Ústeckém. 2.3 Podpory vyhodnocení efektivnosti z hlediska růstu fyzické dostupnosti bydlení a omezování regionálních disparit. Významnou úlohu v těchto souvislostech a vazbách sehrávají podpory do rekonstrukce bytového fondu, zejména bytových domů z panelů. Je tomu tak nejenom z důvodu efektivity vkládaných prostředků (náklady tvoří obvykle pouze čtvrtinu nákladů na novou výstavbu a demolici stávajícího objektu), ale i nepřehlédnutelné efektivnosti, spočívající v zabránění nadměrných úbytků bytů a tím i zvyšování nebezpečí oslabení sociální stability v bydlení. Rekonstrukcí mohou být byty nejen uchovány po optimální dobu ţivotnosti stavby v modernizované podobě, ale také dobře vyuţity jako levnější, sociálně dostupné byty. Odpovídající podpůrný program Panel tuto úlohu jiţ také dobře splňuje. Vycházíme-li z toho, ţe panelové bytové domy byly nejvíce stavěny v šedesátých aţ osmdesátých letech minulého století, znamená to také, ţe mladé domácnosti, které se do sídlišť stěhovaly, z dosti značné části jiţ zestárly. Představa, ţe by se velký počet těchto domácností ocitnul v situaci hledání nového bydlení nejlépe ukazuje na efektivnost podpor, její sociální významnost. Dostupnost bydlení pro domácnosti seniorů i domácnosti dalších nízkopříjmových kategorií se podporou rekonstrukce bytových domů z panelů posílila a vzhledem k regionálnímu rozmístění tohoto 10

typu bydlení dochází i k oslabení regionálních disparit i disparit v porovnání měst s vysokým a nízkým podílem sídlištního bydlení. Jinou otázkou je dostatečnost podpor a tím i ve značné míře rozsahu rekonstrukce. I zde však je moţné konstatovat, ţe bylo zabráněno rozpadu tohoto typu bydlení, vysoké neobydlenosti v panelových bytových domech a nákladným demolicím. Nedošlo ani k ţádné větší sociální či etnické exkluzi s některými výjimkami v důsledku původního homogenního osídlení. Vzhledem k tomu, bytové domy z panelů se stavěly ve vlastnictví obcí a druţstev a vzhledem k podchycenému zájmu o rekonstrukce i ze strany Společenství vlastníků mají rekonstrukce dosti plynulý průběh a vynaloţené rekonstrukční náklady jsou dostatečně racionální, úvěry pravidelně spláceny, a to i v současných krizových podmínkách. Rozsah programu Panel v letech 2002-2008 znázorňuje tabulka: Tab. 1 Charakteristika programu Panel v České republice 2002 2008 Rok Výše dotace (v tis. Kč) Podporovaný úvěr v tis. Kč Počet opravených bytů 2001 34 904 119 707 1 600 2002 251 933 778 259 4 537 2003 429 155 1 377 663 5 684 2004 363 418 1 187 118 8 856 2005 221 719 876 797 9 032 2006 1 599 995 5 591 400 45 073 2007 4 299 981 12 506 976 100 140 2008 1 999 974 11 422 881 76 570 Celkem 9 201 079 33 860 801 251 502 Aţ do roku 2005 bylo moţné pokládat program Panel za nepříliš významný, za začáteční, poněkud pomalu se rozbíhající etapu jinak dobře zaloţeného programu. Dva následující roky svědčily o tom, ţe se pozitivní stránky stačily jiţ dostatečně prosadit. O to více nepochopitelně se v roce 2008 rozsah podpory sníţil výrazně v sumě dotací. Pokles je zčásti napravován v roce 2009 s výhledem na rok 2010. Doceňován je i protikrizový charakter působení tohoto programu. Celkem bylo v rámci programu rekonstrukce panelových bytových domů do konce roku 2008 zhodnoceno 251 502 bytů, coţ odpovídá zhruba jedné pětině z celkového počtu bytů v bytových domech z panelů. Rozsah rekonstrukce zůstává proto stále významným národohospodářským úkolem. Do roku 2015 je potřebné plnění programu urychlit a program Panel rozšířit o další program zaměřený na ostatní bytové domy v celkovém prognózním rozsahu alespoň 800 000 bytů. Zhruba takovýto rozsah a tempo rozvoje byl zjištěn z průzkumu ve městech s vysokým podílem bytů v bytových domech z panelů v roce 2007. V regionálním průřezu je moţné sledovat vliv programu Panel na disparity mezi kraji, jak o tom vypovídají údaje v následující tabulce: Tab. 2 Rozsah rekonstrukce bytových domů z panelů v období 2002-2008 podle krajů 11

Kraj, ČR Počet bytů v bytových domech z panelů k 1. 3. 2001 x) Podíl v % (ČR=100) Podíl v % (Celk. počet bytů v krajích =100,0) Dotace programu Panel 2002-2008 (v tis. Kč) Podíl v % (ČR=100) Zvýhodněný úvěr 2002-2008 (v tis. Kč) Podíl v % (ČR=100) Dotace v přepočtu na byt (v Kč) Hl. m. Praha 203 705 41,3 17,0 605 279 6,6 2 619 764 7,8 2 971,3 14 Středočeský 89 167 21,6 7,4 344 449 3,8 1 790 532 5,3 3 863,0 12 Jihočeský 64 953 28,1 5,4 609 599 6,7 2 191 030 6,5 9 385,2 2 Plzeňský 61 537 29,4 5,1 428 489 4,7 1 631 336 4,8 6 963,1 3 Karlovarský 50 723 43,3 4,2 175 117 1,9 661 565 2,0 3 452,4 13 Ústecký 149 395 46,4 12,5 764 909 8,3 2 778 931 8,2 5 120,0 10 Liberecký 56 156 35,2 4,7 229 412 2,5 853 161 2,5 4 085,3 11 Královéhradecký 43 413 21,2 3,6 364 448 4,0 1 556 703 4,3 8 394,9 5 Pardubický 34 886 19,1 2,9 323 954 3,5 1 198 161 3,6 9 286,1 3 Vysočina 32 820 18,5 2,7 266 383 2,9 1 065 198 3,2 8 116,5 6 Jihomoravský 99 631 24,5 8,3 775 424 8,5 2 972 478 8,8 7 783,0 7 Olomoucký 80 056 28,5 7,2 706 911 7,7 2 764 717 8,2 8 830,2 4 Zlínský 52 689 25,7 4,4 333 626 3,6 1 165 088 3,5 6 332,0 9 Moravskoslezský 193 196 41,2 15,9 3 219 646 35,1 11 036 630 32,7 16 665,2 1 Česká republika 1 199 168 31,3 100,0 9 166 175 100,0 33 741 094 100,0 7 643,8 - x) Po roce 1989 nebyla bytová výstavba panelovou technologií nadále prováděna. Počet bytů k 1. 3. 2001 má relativně dobrou aktuální hodnotu. Pořadí krajů Z údajů v tabulce je zřejmé, ţe největší podíly bytů v bytových domech z panelů z celkového počtu trvale obydlených bytů v příslušném kraji jsou v Ústeckém kraji, Karlovarském kraji, hl.m. Praze a v Moravskoslezském kraji. Aţ na početně malý Karlovarský kraj je v těchto krajích také největší podíl bytů v panelových bytových domech z celkového počtu těchto bytů v ČR. V čerpání dotací a úvěrů je tomu dosti jinak. Patrný je značný odstup ostatních krajů od Moravskoslezského kraje a začlenění Olomouckého a Jihomoravského kraje mezi kraje s větším podílem. Nejvýrazněji charakterizuje vyuţití podpor z programu Panel ukazatel poskytnutých dotací v přepočtu na byty v bytových domech z panelů. Zde se ukazuje, ţe po Moravskoslezském kraji je největší míra vyuţití podpor spojených s programem Panel v krajích Jihočeském, Pardubickém, Olomouckém, Královéhradeckém a Vysočině, tedy v krajích s celkově niţší úrovní bydlení. Proto intenzivnější rekonstrukce v bytovém fondu z panelů v těchto krajích napomáhá sníţení regionálních disparit. Poněkud se však z toho vymyká vývoj v Karlovarském a Zlínském kraji, kde by rovněţ bylo zapotřebí napomoci rozvoji vyšší intenzitou rekonstrukce bytových domů z panelů, a pochopitelně i v ostatních bytových domech. O tom, jakou úlohu sehrává pokles v podpoře rekonstrukce pomocí programu Panel roce 2008 oproti roku 2007v jednotlivých krajích je moţné soudit z údajů v následující tabulce. Tab. 3 Dotace z programu Panel v přepočtu na 1 000 obyvatel v období 2002-2008 a v letech 2007 a 2008 podle krajů ČR 12

Kraj, ČR Výše dotace v roce 2007 (v tis. Kč) Výše dotace v roce 2008 (v tis. Kč) Výše úvěru v roce 2007 (v tis. Kč) Výše úvěru v roce 2008 (v tis. Kč) Dotace v přepočtu na počet bytů v bytových domech z panelů (v Kč) 2007 2008 Pokles 2008:2007 (v Kč) Pořadí Hl. m. Praha 276 139 115 054 956 755 733 394 1 587,0 661,2-925,8 8 Středočeský 152 067 111 672 453 019 628 515 1 728,0 1 269,0-459,0 12 Jihočeský 383 743 118 917 1 148 101 675 122 4 857,5 1 505,3-3 352,2 2 Plzeňský 251 643 134 683 729 802 756 688 28 27,4 1 513,3-1 314,1 6 Karlovarský 86 441 49 622 238 260 279 913 711,8 443,1-268,7 13 Ústecký 395 087 154 093 1 216 136 895 728 3 835,8 1 496,0-2 339,8 5 Liberecký 135 335 54 361 406 801 305 802 810,4 325,5-484,9 11 Královéhradecký 173 508 114 370 516 419 645 773 2 196,3 1 128,0-1 068,3 7 Pardubický 79 943 58 006 259 254 326 169 439,2 318,7-120,5 14 Vysočina 127 280 77 829 402 356 442 003 1 844,6 1 128,0-716,6 9 Jihomoravský 426 680 151 157 1 266 398 915 595 4 102,5 1 511,1-2 591,4 3 Olomoucký 313 058 156 703 928 964 880 050 4 891,5 2 448,5-2 443,0 4 Zlínský 168 195 80 318 363 750 447 972 1 099,3 525,0-574,3 10 Moravskoslezský 1 330 882 617 189 3 620 361 3 490 157 10 006,6 4 640,5-5 366,1 1 Česká republika 4 299 981 1 999 974 12 506 976 11 422 881 4 099,8 1 709,4-2 390,4 - V posledních dvou letech dochází k posunu v čerpání dotací mezi kraji, při čemţ mezi rokem 2007 a 2008 v řadě krajů ke značnému poklesu. Postiţeny jsou zejména: Moravskoslezský, Jihočeský a Jihomoravský kraj. Podobně tomu bylo i u čerpání úvěrů, kde ovšem celkový pokles (ČR) byl niţší, protoţe některé kraje čerpaly úvěr v roce 2008 relativně více neţ v roce 2007 (Středočeský, Plzeňský, Karlovarský, Královéhradecký, Pardubický a Zlínský). Efektivnost podpor zaměřených na bydlení mladých domácností U mladých domácností do 34 roků věku členů domácností byly podpory spojené s pořízením bytu v letech 2004-2008 zaloţeny na zvýhodněné úrokové míře. Nebyly příjmově podmíněny, měly zcela neutrální charakter a byly nasměrovány zjevně na vlastnické bydlení. Tab. 4 Obyvatelé ve věku 0 34 roků, míra nezaměstnanosti a prognóza počtu obyvatel a cenzových domácností podle krajů ČR Kraj, ČR Počet obyvatel ve věku 0 34 let k 31. 12. 2008 Podíl z celkového počtu obyvatel (v %) Míra nezaměstnanosti k 31. 10. 2009 (v %) počtu obyvatel Indexy vývoje počtu cenzových domácností 2015 (2008 = 100) Pořadí krajů podle prognózy cenz. domácností Hl. m. Praha 521 982 42,3 3,4 105,0 107,4 2 Středočeský 543 802 44,2 6,4 106,9 109,7 1 Jihočeský 275 406 43,3 6,8 103,1 105,7 7 Plzeňský 243 964 42,8 7,6 104,4 107,2 3 Karlovarský 135 672 44,0 10,4 102,2 106,3 4 Ústecký 372 955 44,6 12,7 103,0 105,8 5-6 Liberecký 193 646 44,3 10,6 102,8 105,2 9 Královéhradecký 237 578 42,8 7,2 102,3 105,0 10-11 13

Pardubický 226 396 43,9 8,6 102,8 105,8 5-6 Vysočina 226 670 44,0 9,1 102,0 104,5 13 Jihomoravský 496 068 43,2 9,4 103,2 105,5 8 Olomoucký 279 761 43,6 11,0 102,4 105,0 10-11 Zlínský 255 005 43,1 10,0 102,0 104,6 12 Moravskoslezský 542 968 43,4 11,5 101,2 103,8 14 Česká republika 4 551 873 43,5 8,5 102,9 105,0 - Obyvatelé do 34 let (obyčejně mladé rodiny bezdětné nebo s jedním či dvěma dětmi) nemají při pořizování bydlení tak výhodnou situaci jako starší domácnosti bydlící v bytových domech z panelů (v nájemních bytech ve vlastnictví obcí nebo v bytech zprivatizovaných). Jiná, velmi obtíţná je situace domácností seniorů ve městech, zejména městech velkých, se silným podílem nájemního bytového fondu. Vyšší podíl starších obyvatel je zde zaklíněn do podmínek rostoucího nájemného, navíc bydlí často ve velkých Tab. 5 Obyvatelé 65 a více let v obcích se 2 000 a více obyvateli v roce 2008 podle krajů ČR Kraj, ČR Počet obyvatel 65+ let Podíl v % Pořadí Podíl bytů v panelových bytových domech (%) Pořadí Hl. m. Praha 189 524 15,6 1-2 41,3 2 Středočeský 97 446 14,1 10-11 21,6 11 Jihočeský 80 711 14,5 8 28,1 8 Plzeňský 57 255 15,2 5-6 29,4 6 Karlovarský 34 136 13,9 12 43,3 2 Ústecký 88 323 13,1 14 46,4 1 Liberecký 44 339 13,6 13 35,2 5 Královéhradecký 58 930 15,6 1-2 21,2 12 Pardubický 48 503 15,3 4 19,1 13 Vysočina 42 743 14,3 9 18,5 14 Jihomoravský 123 843 15,5 3 24,5 10 Olomoucký 62 821 14,9 7 28,5 7 Zlínský 63 828 15,2 5-6 25,7 9 Moravskoslezský 150 424 14,1 10-11 41,2 4 Česká republika 1 142 826 15,0-31,3 - bytech, jejichţ směna obzvláště v podmínkách nájemních vztahů v soukromých činţovních domech je velmi obtíţná. U mladých domácností se aţ dosud hledalo řešení v podpoře směřující ke koupi bytu cestou zvýhodněné půjčky a získání normálního trţního hypotečního úvěru. Zvýhodněná půjčka v rozsahu 300 tis. Kč byla poskytována bez toho, aby byla příjmově podmíněna. Domácnosti mladých rodin a jednotlivců jsou aţ dosud bez speciální nabídkové podpory formou startovních nájemních bytů s příjmovou diferenciací. I v normálně působící, dlouhodobě ověřené, trţní bytové politice ve vyspělých zemích existuje výstavba startovních bytů. Mladé domácnosti většinou začínají samostatně bydlet v sociálních nájemních bytech a teprve později část přechází do vlastnického bydlení. Hypoteční zatíţení je při niţších příjmech vysoké a přináší i riziko splácení úvěrů v nepříznivých podmínkách, při dlouhodobé nezaměstnanosti 14

. Úvěrové podpory, na které je bytová politika vůči domácnostem s obyvateli do 34 let zaměřena přinášejí sice ulehčení při pořízení bytu, mají však zjevně jen doplňkový charakter a vykazují nízkou efektivnost z hlediska posílení sociální stability na úseku bydlení. Zvýhodněný úvar a jeho rozdílný vliv v krajích ČR je zobrazen v následující tabulce: Tab. 6 Zvýhodněný úvěr (300 000 Kč) pro mladé domácnosti do 34 let v letech 2004-2008 podle krajů ČR Kraj, ČR Počet smluv (ả 300 000,- Kč) % Výše zvýhod. úvěru (v tis. Kč) Počet obyvatel do 34 let (v tis. osob) Podíl z celkového počtu obyvatel (v %) Výše úvěru v přepočtu na 1 000 obyvatel do 34 let (%) Pořadí krajů Hl. m. Praha 1 582 8,8 474 600 522,0 42,3 904,2 11 Středočeský 2 178 12,1 653 400 543,8 44,2 1 201,6 8 Jihočeský 1 315 7,3 394 500 275,4 43,3 1 433,0 5 Plzeňský 761 4,2 228 300 244,0 42,8 935,7 10 Karlovarský 159 0,9 47 700 135,7 44,0 351,5 14 Ústecký 660 3,7 198 000 373,0 44,6 530,8 13 Liberecký 552 3,1 165 000 193,6 44,3 855,4 12 Královéhradecký 959 5,3 287 700 237,5 42,8 1 211,4 7 Pardubický 1 177 6,5 353 100 226,4 43,9 1 560,0 2 Vysočina 1 430 7,9 429 000 226,7 44,0 1 893,0 1 Jihomoravský 2 161 12,0 648 300 496,0 43,2 1 307,1 6 Olomoucký 1 382 7,7 414 600 279,8 43,6 1 481,8 3 Zlínský 1 232 6,8 369 600 255,0 43,1 1 450,0 4 Moravskoslezský 1 768 9,8 530 400 543,0 43,4 976,8 9 Česká republika *) 17 316 *) 96,1 *) 5 194 800 *) 4 551,9 43,5 1 141,3 - *) Zvýhodněné úvěry byly poskytnuty i mimo území ČR v rozsahu 695 smluv. Vyhodnotíme-li zvýhodněný úvěr v relaci k počtu obyvatel ve věku do 34 let, zjišťujeme, ţe celkově je tato podpora nízká. V České republice připadá na 1 000 obyvatel pouze 1 141,3 Kč. V jednotlivých krajích se k tomu navíc výše podpory v přepočtu na obyvatele dosti výrazně liší. Nejvíce byla zvýhodněná půjčka populární v krajích s niţší úrovní bydlení, s menším podílem nájemního bydlení a větším zaměřením na vlastnické bydlení: Vysočina, Pardubický, Olomoucký, Zlínský a Jihočeský kraj především. Nejméně se tato forma podpory uplatnila v Karlovarském, Ústeckém, Libereckém, Plzeňském a Moravskoslezském kraji. I to svědčí o převládajícím zaměření podpory na vlastnické bydlení, obyčejně výstavbu (koupi) rodinného domu. Tam, kde je vyšší podíl obyvatel v kategorii 0 34 let a k tomu se drţí vysoká nezaměstnanost, jako je tomu např. v Ústeckém kraji (44,6 % je podíl obyvatel do 34 let a 12,7 % míra nezaměstnanosti), je sociální pnutí na poměrně vysoké úrovni. V Libereckém kraji je podíl 44,3 % a 10,6 % míra nezaměstnanosti, v Karlovarském obdobně 44,0 % a 10,4 %, v kraji Vysočina 44,0 % a 9,1 %. V Moravskoslezském kraji je sice podíl mladých lidí jen kolem 12 %, avšak míra nezaměstnanosti je vysoká. Podobně je tomu i v Olomouckém kraji (43,6 % : 11,0 %). Vývoj počtu cenzových domácností v období 2001 2008 a 2008 2015 (prognózní propočty) ukazuje, ţe bude třeba urychlit tempo růstu bytové výstavby 15

a současně sníţit rozdíly mezi kraji. Zejména bude potřebné věnovat pozornost skladbě bytové výstavby s potřebným podílem výstavby sociálních nájemních bytů. Řeší se tím rozvoj bydlení bez tíţivých průvodních jevů bezdomovectví, propadu kvality bydlení a vynuceného souţití dvou či více domácností v jednom bytě. Podpory jeţ se v těchto polohách uplatnily se značným opoţděním teprve v letech 2004 2007 se týkaly výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby. Bylo tak získáno celkem 7 125 bytů (necelých 1 800 bytů ročně), coţ jasně napovídá o tom, ţe rozsah podpory nebyl dostatečný. Tabulka obsahuje rozvrţení podpor podle krajů, počtu získaných bytů, výše a podílu podpory (ČR = 100) i ukazatel vyjadřující podíl podpor na celkové bytové výstavbě bytů v bytových domech za jednotlivé kraje. Tab. 7 Program podpor do výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby dle krajů v letech 2004, 2006, 2007 *) Kraj, ČR Počet podpořených bytů Výše podpor (v tis. Kč) Podíl v % (ČR = 100) Podíl podpořených bytů v roce 2004 z celkové výstavby bytů v bytových domech v kraji v roce 2007 (%) Hl. m. Praha **) x x x x x Středočeský 388 217 026 7,3 2,3 12 Jihočeský 487 287 913 9,6 11,8 6 Plzeňský 519 301 930 10,1 11,5 7 Karlovarský 103 57 890 1,9 25,6 3 Ústecký 795 476 785 15,9 21,3 4 Liberecký 139 80 488 2,7 0,7 13 Královéhradecký 141 79 159 2,6 7,7 9 Pardubický 756 458 680 15,3 35,3 1 Vysočina 195 111 650 3,7 3,3 11 Jihomoravský 424 243 588 8,1 7,8 8 Olomoucký 343 195 244 6,5 13,8 5 Zlínský 350 193 770 6,5 27,0 2 Moravskoslezský 525 288 469 9,6 4,5 10 Česká republika 5 165 2 992 592 100,0 17,1 - *) V roce 2005 bez krajských sumářů celkem 1 960 bytů (1,134 mld Kč). **) Hl. m. Praha podpora nevyuţita. Pořadí V čerpání podpor (2004) ve vazbě na celkovou výstavbu bytů v bytových domech v jednotlivých krajích (2007) jsou patrné značné rozdíly, které lze stěţí objasnit pouze objektivními důvody. Ukazuje se, ţe v krajích se jednotlivá města více rozhodovala buďto pro větší nebo naopak řádově menší vyuţití této podpory. K takové situaci by ve větším měřítku nemělo docházet. Ve vztahu k počtu dokončených bytů v bytových domech v roce 2007 se podpory na výstavbu nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby nejvíce vyuţily v Pardubickém kraji (35,3 %), dále pak v kraji Zlínském (27,0 %), Karlovarském a Ústeckém (25,6 % a 21,3 %) V těchto krajích byla ovšem výstavba v bytových domech nízká. Naopak vyuţití podpory ukazatele podle podílu na počtu dokončených bytů v bytových domech bylo velmi 16

nízké v Libereckém kraji (0,7 %), Středočeském kraji (2,3 %), v kraji Vysočina (3,3 %) a kraji Moravskoslezském (4,5 %). Dluţno ovšem poznamenat, ţe přesnější závěry v tomto směru by mohly být provedeny aţ na základě porovnání s těmi roky, kdy byly byty s podporami skutečně dokončeny. Vycházeli jsme ze zjednodušení, ţe byty podporované v roce 2004 byly všechny dokončeny v roce 2007. Z hlediska efektivity (méně jiţ efektivnosti) se k podporám a jejich důsledkům ve fyzické a finanční dostupnosti bydlení přiřazují podpory na nástavby a přístavby do stávajícího bytového fondu. Zatímco u efektivity není pochyb o úsporách oproti výstavbě na zelené louce, ukazuje zaměření a konečné vyuţití více na nadstandardní bydlení vlastnického typu. Podobně i bytová výstavba počítající s vyuţitím zrušených průmyslových či jiných podniků (brownfields) se v efektivitě projevuje kladně. Z hlediska skladby bytů se však obyčejně počítá v technologii výstavby s plošně nadstandardními byty s vyšším trţním nájemným, resp. vyšší cenou do vlastnického uţití. Oproti tomu při řešení problémů efektivnosti rozvoje bydlení je důleţité zdůraznit vybudování a využívání širokého servisu služeb (informace databáze, výpomoci při stěhování domácností seniorů, ponechání výhod při respektování věku uţivatele, medicínské a další sluţby) *). Jako nástroje, které by mohly zabránit stresu při stěhování 1 2 členných domácností seniorů se uvádějí i rekonstrukce směřující k rozdělení bytů s větší plochou na několik bytových jednotek. Pokud zde vznikají samostatné, plně funkční menší byty, je moţné i tyto formy podpor dobře vyuţít. Tyto návrhy je potřebné posoudit v rámci zkoumání ekonomické efektivity i technické náročnosti těchto úprav (přestavba v rámci nepřerušeného bydlení stávajícího uţivatele?) a posouzení s tím spojených výhod a nevýhod. Pokud vznikají návrhy na přeměnu těchto bytů na tzv. hotelové bydlení (bez vlastních sociálních zařízení v jednotlivých nových bytech) je především potřebné zpochybnit kvalitu sousedských vztahů domácností v takových bytech. Řešení osamocenosti při nemoţnosti samostatného bydlení části seniorů především v bytových domech ve městech, v menší míře v rodinných domech, můţe být pouze zabezpečeno pouze v podmínkách odborné péče ve speciálních zařízeních. Při řešení bytové výstavby i správy bytového fondu se také uvaţuje o moţném obnovení podnikových bytů. Proti některým pozitivům znalost prostředí i dlouhodobější znalost uţivatelů bytů navzájem, jsou zde ovšem i negativa spojená celkově se silným vázáním uţivatelů bytů na pracovní činnost pouze v určitém podniku, znesnadnění změn spojených s migrací pro uţivatele i pro podnik jako vlastníka bytového fondu. 3. Závěry a doporučení V návaznosti na předchozí hodnocení podpůrných nástrojů především ve vazbě na efektivnost podmiňující sociální stabilitu a fyzickou dostupnost pro příjmově slabší kategorie domácností se naskýtá několik námětů na řešení současného stavu: *) Zde např. velmi cenné zkušenosti z práce vídeňského magistrátu. 17

vycházet je potřebné z toho, ţe v nájemním bydlení vznikla bariéra na trhu práce, jeţ se promítá do regionálních disparit i do sociální stability bydlení; byť s opoţděním je potřebné po vymezení sociálního bydlení upřesnit druh podpory a rozsah podpory k zajištění potřebné bytové výstavby při současném posílení rekonstrukce bytových domů; solidaristický systém v poskytování podpor je, jak ukazují příklady z několika vyspělých zemí, efektivní, jak co do nákladů, tak i vysoké sociální stability; z tohoto hlediska v České republice chybí podpory, které by mohly zvrátit dosavadní nepříznivý vývoj v bydlení (růst mínusového pólu, sociální segregace, spekulace, souhrnně pak, ţe sociálně ohroţené skupiny zůstávající na okraji zájmu); ohroţené domácnosti v bydlení představují kolem 1/5 ze všech domácností; formy podpor v uceleném systému by měly dostat odpovídající sociální rozměr (dotace neposkytovat na nadstandardní bydlení, posílit výstavbu sociálních nájemních bytů, jinak řečeno více přizpůsobit koncepci rozvoje bydlení příjmové úrovni všech příjmových kategorií domácností); aţ dosud rostou rozdíly v bydlení mezi regiony a uvnitř měst. Podpory směřovat diferencovaně územně, především tam, kde jsou silněji ohroţené domácnosti v bydlení; vycházet ze zásady mezigeneračního přerozdělování zdrojů a jejich vyuţití; vycházet z ověřené teze, ţe při převisu poptávky nad nabídkou bytů je podpora objektová proti subjektové (příspěvky na bydlení) efektivnější; aţ dosud, a to pouze od konce roku 2006 slouţí k tomu pouze dva nepříliš výrazné dotační programy (v\metené příjmy, postiţené osoby); podle míry zatíţení jsou na tom velmi špatně především domácnosti zcela nezaměstnané, dále pak nízkopříjmové mladé domácnosti s jedním nezaměstnaným členem usilující o získání bytu a také jednočlenné aţ dvoučlenné domácnosti seniorů ve větších nájemních bytech ve vlastnictví obcí a zejména v soukromých činţovních domech ve velkých městech; dostupnost bydlení je aţ dosud charakterizována rovněţ nedostatkem bytů pro tzv. chráněné bydlení; představa o filtraci, jako o účinném nástroji vyrovnávajícím poptávku a nabídku bytů u jednotlivých kategorií domácností je nepodloţená. Ze stávající zástavby se uvolňuje pouze zhruba 1,6 % bytů ročně z celkového počtu trvale obydlených bytů v bytovém fondu; v roce 2009 ţilo v nájemních bytech s regulovaným nájemným 17 % domácností (kolem 700 tis.), z toho u soukromých vlastníků bytových domů cca 7,5 %; v České republice lze hodnotit pozitivně, ţe se ve větším měřítku nezvýšil počet neobydlených bytů v bytových domech z panelů (rekonstrukce zkvalitňují bydlení na sídlištích - vysoké ceny nových bytů vůči niţší kupní síle naprosté většiny uţivatelů sídlištních bytů brání většímu odchodu). Jinak ovšem počet a podíl neobydlených bytů 18

byl v roce 2001 (Sčítání) a zůstává vysoký, bohuţel méně vyuţitelný (venkov-rodinné domy, město-pomalá rekonstrukce v bytových domech s klasickou zástavbou), v důsledku podporovaného zaměření na vlastnické bydlení a neexistence sociálního nájemního bydlení z nové výstavby vzrostl podíl nesplácených hypotečních úvěrů z dřívějších 2,6 % jiţ na 4,5 %. Podíl domácností s nízkými příjmy vzrůstá, činí dosud kolem 8,0 %. Přispívají k tomu i migrující domácnosti. V současné době v České republice pobývá 438 tis. cizinců s trvalým pobytem; ukazuje se, ţe v dalším vývoji vazeb mezi podporami a fysickou dostupností bydlení je vhodné vytvořit fondy rozvoje bydlení k podpoře iniciativy a aktivity obcí, nejlépe v rámci větší samostatnosti (pravomoci a zodpovědnosti) krajů, prohloubit vazby obcí a domácností a zajistit tak integraci minorit a vyloučených skupin. Obce, neziskové bytové organizace a kraje by kaţdoročně vypracovávaly souhrnnou zprávu o výsledcích hospodaření celkovým bytovým fondem ve městech a obcích.především v obcích se 2000 a více obyvateli. Podobně i pravidelné ankety směřující k efektivnosti rozvoje bydlení na základě podpor z veřejných prostředků by ověřovaly růst fysické i finanční dostupnosti včetně sníţení regionálních disparit, do roku 2010 udělit zvýšenou pozornost podporám, které by se týkaly: - garancí na výstavbu sociálních nájemních bytů; - podpory na výstavbu sociálních nájemních i sociálních vlastnických bytů; - provozní podpory pronajimatelům sociálních bytů; - výstavba a rekonstrukce technické infrastruktury; - rozšíření programu Panel i na ostatní bytové domy; reflektovat při hodnocení efektivity a efektivnosti bydlení je potřebné i širší rámce poskytovaných podpor do bydlení (nezaměstnanost a pracovní trh, vzdělanost, migrace a věková skladba obyvatel). Vycházet je nutné z toho, ţe růst efektivnosti nenastupuje automaticky se zvýšením efektivity, musí se dosáhnout vţdy i sníţení sociální nerovnosti. To ovšem nevylučuje, ale naopak podporuje i zapojení soukromých investic do zabezpečení sociálního bydlení. Podle dřívějších propočtů a současné situace by zabezpečení sociálního nájemního bydlení mělo znamenat potřebu bytové výstavby v rozsahu kolem 8 000 bytů ročně a takovou alokaci podpor, jeţ by umoţnily sníţení stávajících regionálních disparit. Nedostatky v dosavadním vývoji prokázal předcházející rozbor. 19

4. Literatura Aktuální otázky bydlení v České republice, Sborník z konference ČSRB, Praha 2005 Amann,W.,Systém podpor bytové výstavby v Rakousku, in Rozvoj bydlení, ČSRB, Praha 2002 Andrle,A., Nové demografické skutečnosti a jejich důsledky v bytové politice, in Rozvoj bydlení ČSRB,2003 Bydlení jako zprostředkovatel vztahů, Sborník z konference ENHR, Glasgow, 1999 Conner,Ch., Housing Policies in the EU countries, Wiena, 2000 Dupal, J., Zkušenosti z rekonstrukce bytových domů z panelů v Německu, Rakousku a Francii, Stavební ročenka, 2009 Housing exclusion http:/ec.europa.en/employment_social/emplweb/tenders/tenders_cle.efw?id=3205 Hon,J.,Kuta,V.,Šotkovsky,I., Sociální rozměr procesu bydlení, Regionální revue 2/1995, Ostrava Human Development Report UN 2007-2008 Keler,J.,Soumrak sociálního státu, SLON, Praha 2001 Klíma, J., Veřejná podpora v oblasti bydlení, KURS-cenové zprávy1/2009 Křeček, S., Občané mají svá práva znát, Praha 1995 Lux, M., Kuda, F., Regionální rozdíly v dostupnosti bydlení v České republice, SOˇU,Praha 2008Lux, M., et al Bydlení věc b veřejná, Edic studie, Praha 2002 Pácal,J.,Chybí smysluplná koncepce bydlení, Právo, 16.12.2008 Klima,J., etal, Potřebnost bytové výstavby v obcích a městech ČR, URSPRAHA a.s. 12/2008 Priemus,H.,The aidse goals of housing policy in the 21st. Century, ENHP Newsletter, 2001 Pokračující české reformy a nastupující ekonomická krize,edice SAP 3/2008 (www.cmkos.info.cz) Podpůrné programu do rozvoje bydlení v ČR, MMR a SFRB2002-2009 Podpory rekonstrukce bytových domů, URS PRAHA tisk pro SFRB, 2008 Vajsar,J.,Problémy komunálního bytového fondu, Stavební aktuality, 1992 Zdařilová, R., Průzkum bytové situace v domácnostech mladé generace a bydlení seniorů Konference Sociální aspekty bydlení, Praha, 3/2009. 20