KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ Brusel 21.5.1999 COM(1999)221 final SDĚLENÍ KOMISE Evropa pro všechny generace Podpora prosperity a mezigenerační solidarity
Obsah Stručné shrnutí... 2 1. Úvod: Demografický kontext... 4 2. Přizpůsobení politik a praxe stárnutí... 5 2.1. Výzvy: Proces stárnutí a nabídka práce... 5 2.2. Podpora rovným příležitostem mezi ženami a muži... 7 3. Přizpůsobení se stárnutí v oblasti odchodu do důchodu a důchodů... 8 3.1. Přizpůsobení věku odchodu do důchodu delšímu životu a lepšímu zdraví... 8 3.2. Krok za debatu o typu penzijního systému... 8 3.3. Produktivní agenda pro penzijní reformu: Odložení podpory a postupný odchod do důchodu... 9 3.4. Vytvoření penzijních systémů méně citlivých na demografické a jiné zásadní změny 10 3.5. Vytvoření bezpečnějšího a ziskovějšího prostředí pro doplňkové důchody... 10 3.6. Zaručení adekvátního minimálního příjmu při zohlednění měnícího se kontextu redistribuce v rámci generace i mezi generacemi... 11 4. Zdravé stárnutí - reakce na zdravotní potřeby a potřebu péče... 13 4.1. Přínosy z podpory preventivních a opatrovnických přístupů... 13 4.2. Zlepšování přístupu k zdravotní péči pro všechny věkové skupiny a pro všechny starší osoby... 13 4.3. Poskytování adekvátní nabídky kvalitní péče o velmi staré/slabé... 13 4.4. Podpora významu a potenciálu rehabilitace... 14 5. Závěr: Více života do dalších let... 16 6. Příloha: Tabulky a grafy... 18 1
Stručné shrnutí Sdělení Evropa pro všechny generace (Towards Europe of all ages) je příspěvkem Komise k Mezinárodnímu roku seniorů vyhlášenému OSN. Jeho cílem je stimulovat debatu s členskými státy a mezi nimi. Popisuje důsledky stárnutí populace na zaměstnanost, sociální ochranu, zdravotnické a sociální služby a navrhuje strategii pro efektivní reakci politik v těchto oblastech, založenou na posílení spolupráce mezi všemi aktéry, solidaritě a rovnosti mezi generacemi. Výzva naší společnosti vyvolaná stárnutím má několik rozměrů: --- - Jedním rozměrem je relativní pokles populace v produktivním věku a stárnutí pracovních sil. V příštích 20 letech nastanou podstatné změny. V období 1995-2015 poklesne počet lidí ve věku 20-29 o 11 milionů (-20 procent), zatímco počet lidí ve věkové skupině 50-64 vzroste o 16.5 milionu (více jak 25 procent). To si říká o zaměření se na věkové aspekty řízení lidských zdrojů, což je faktor, který byl až do současné doby ignorován. Také to implikuje přehodnocení politik, které nabádají k předčasnému odchodu z pracovního trhu místo motivování k celoživotnímu vzdělávání a k novým příležitostem. - Druhým rozměrem je tlak na důchodové systémy a veřejné finance vycházející z rostoucího počtu důchodců a poklesu populace v produktivním věku. V příštích 20 letech vzroste populace nad standardním věkem odchodu do důchodu (65 let) o 17 milionů. V rámci této skupiny počet velmi starých (přes 80 let) vzroste o 5.5 milionu. Mezigenerační rovnost vyžaduje, aby se k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí přistupovalo s patřičnou pozorností. Musí být zajištěna širší základna pro systémy sociální ochrany prostřednictvím vyšší míry zaměstnanosti těch, kteří jsou v produktivním věku. Penzijní systémy by měly být méně citlivé na demografické a jiné změny. - Třetím rozměrem je rostoucí potřeba péče o starší lidi a zdravotní péče. Prudký růst počtu velmi starých lidí, kteří potřebují péči, povede k rostoucí poptávce po formálních systémech péče. Tyto systém budou muset být dále vyvinuty, aby byly schopny vyrovnat se s novou situací. Zároveň by měly existovat politiky omezující růst závislosti na péči na základě podpory zdravého stárnutí, prevence nehod a rehabilitace po nemoci. - Čtvrtý rozměr se zabývá rostoucími rozdíly mezi staršími lidmi ve vztahu jejich zdrojů a potřeb. Rozdíly v rodinné a bytové situaci, vzdělání, zdravotním stavu, v příjmech a bohatství kriticky rozhodují o kvalitě života staršího člověka. Naštěstí je dnes dobře postaráno o velkou většinu starých lidí. Ovšem fakt, že většina starších lidí žije v lepších podmínkách než v minulosti, by neměl zastínit trvalou hrozbu sociálního vyloučení a bídy, které se vztahují k věku. Je potřeba mít takové politiky, které zohledňují rozdílnost sociální situace starších lidí, tedy takové, které lépe mobilizují dostupné zdroje velkých skupin starších lidí a které efektivněji čelí hrozbě sociálního vyloučení v pozdním životě. - Také otázka pohlaví má zvláštní význam.dnes tvoří ženy skoro dvě třetiny populace nad 65 let. Jeden důležitý aspekt této otázky se vztahuje k sociální ochraně. Historicky nízká účast žen na pracovním trhu, systémy sociální ochrany založené na modelu mužského živitele a rozdíly v délce života vyústily v nedostatečné penze pro mnoho starších žen. Tyto dimenze stárnutí vedly Komisi k následujícím závěrům pro vytváření politik. --- 2
1. V Evropské strategii zaměstnanosti, kterou Evropská unie vytvořila pro boj s nezaměstnaností a k dosažení podstatného vzestupu v míře zaměstnanosti na trvalém základě, byla nízká míra zaměstnanosti starších pracovníků identifikována jako významný faktor a členské státy byly povzbuzovány k opatřením zaměřeným na kapacity pracovníka, podporu celoživotnímu vzdělávání a flexibilní organizaci práce. Dál byly vybídnuty k revizi soustavy daní a transferů tak, aby zlepšily motivaci k přijmutí nabídky práce nebo možnosti dalšího vzdělávání. Strategie zdůrazňuje zvláštní význam sociálních partnerů v tomto ohledu. Komise vyzve sociální partnery k reflektování toho, jaký význam může být dán věkové dimenzi v řízení lidských zdrojů. 2. Politiky sociální ochrany. V pracovním programu na rok 1999 se komise zavázala k vytvoření politik pro další modernizaci a zlepšení sociální ochrany. To by mohlo mít podobu Sdělení o sociální ochraně, které by navrhlo nové způsoby spolupráce mezi Komisí a členskými státy na tomto poli. Přizpůsobení se výzvě stárnutí bude jednou z důležitých otázek adresovaných v tomto procesu. Zvláštní pozornost musí být věnována způsobům, jak obrátit trend směřující k předčasnému odchodu do důchodu, objevování nových forem postupného odchodu do důchodu a změně důchodových systémů tak, aby byly udržitelnější a pružnější. 3. Zdravotní politika, péče o staré lidi a nástroje výzkumu. Komise se bude zvláště věnovat lékařskému a sociálnímu výzkumu se vztahem ke stárnutí v pátém rámcovém programu pro výzkum společenství. Toto pokryje široký záběr výzkumných aktivit včetně základního, lékařského, technologického a sociálního výzkumu. Na zdravotní aspekty stárnutí se také zaměřuje vytváření nových instrumentů veřejného zdravotnictví na místní úrovni. Dále bude Komise podporovat členské státy i v jejich snaze vytvořit adekvátní odpovědi ke stárnutí ve zdravotní péči skrze studie o tom, jak rozličné systémy fungují. 4. Politiky proti diskriminaci a sociálnímu vyloučení. V Akčním sociálním programu 1998-2000 se Komise zavázala předložit návrhy založené na článku 13 SES, ve znění z Amsterdamu, podle kterého bude diskriminace na pracovišti se vztahem k věku řešena zároveň s ostatními příčinami. Program také konstatuje záměr Komise zjistit možnosti vytvoření nových akčních programů společenství založených na článcích 23, 129 a 137 SES ve znění z Amsterdamu. Podle těchto by starší muži a ženy v případě, že jsou ohroženi diskriminací, nezaměstnaností a sociálním vyloučením, byli chráněni. --- Velikost demografických změn na prahu 21. století donutí Evropskou unií znovu promyslet a změnit zastaralé praktiky a instituce. Aktivní společnost pro všechny věkové skupiny vyžaduje strategii, která motivuje starší lidi a zároveň jim umožňuje účastnit se pracovního a společenského života. Rostoucí počet lidí v důchodu vytváří bohatství málo využívaných zkušeností a schopností. Zároveň také vytváří nové potřeby, kterým musí vyjít vstříc firmy, veřejné organizace a neziskové organizace. Komise se hlásí ke stimulování debaty o společenských aspektech demografických změn a zároveň neustále prosazuje Evropu pro všechny generace - se silnou mezigenerační solidaritou a mezigenerační rovností. V průběhu roku 1999 - Mezinárodního roku seniorů, podporuje Komise sérii studií a konferencí o různých aspektech aktivního stárnutí k podpoře členských států v jejich hledání dobrých strategií. 3
1. Úvod: Demografický kontext Studium současných demografických trendů vede k následujícím zjištěním: Mezi roky 1960 a 1995 vzrostla průměrná očekávaná délka života občanů EU o 8 let u mužů a 7 let u žen. To je jedním z významných úspěchů poslední části 20. století. Tento velký úspěch v prodloužení života spolu se souběžným poklesem porodnosti pod reprodukční úroveň, které je dnes evidentní ve všech členských státech, učiní fenomén stárnutí zvláště dramatickým v 21. století. Evropská populace přestane brzy růst (viz graf 1). Postupně se začne snižovat, avšak různým tempem a v různém čase v různých zemích a regionech. Téměř v jedné čtvrtině evropských regionů přestane populace růst ještě před koncem tohoto století. Brzy bude v našich společnostech podstatně vyšší část starších lidí a menší populace v produktivním věku (viz graf 2). Nejmladší generace, věková skupina 0-14, která reprezentuje 17,6% populace v roce 1995, klesne na 15.7% v roce 2015, což znamená pokles téměř o 5 milionů. Generace 15-29, ze které se rekrutují lidé vstupující na pracovní trh, poklesne ještě více (-13%, což je pokles o 13 milionů). Mezi staršími věkovými skupinami se stane přesný opak. Generace 50-64 vzroste o více než 16 milionů (26%) a nárůst lidí v důchodovém věku (65+) a velmi starých lidí (80+) dosáhne 30 respektive 40 procent. Změny ve skupině 80+ budou rychlejší a nastanou rychleji než změny v jakékoli jiné věkové skupině. Demografické stárnutí bude zjevnější v příštích dvou dekádách. Týká se to všech členských států, i když s rozdílnou naléhavostí a časovým průběhem. Podobné trendy jsou zjevné mezi kandidátskými zeměmi. S výjimkou Polska, Slovenska a Kypru, kde populace v produktivním věku pokračuje v růstu, avšak klesající rychlostí, se demografické stárnutí již projevuje a velmi pravděpodobně zesílí. Má-li být udržen ekonomický růst i přes podstatný pokles ve velikosti populace v produktivním věku, pak je nutná aktivace existujících rezerv pracovních sil. Navíc většina kandidátských států bude konfrontována s podstatným stárnutím a spojenými výzvami v oblasti sociální ochrany a zdraví, kde bude potřeba přijmout zvláštní opatření k zajištění udržitelnosti a nižší míry úmrtnosti. Podle Demografické zprávy z roku 1995 může příliv migrantů ze zemí mimo Společenství nanejvýš zpomalit proces stárnutí populace a i to pouze částečně. Ve srovnání se současnou úrovní by musela čistá migrace do Unie dosáhnout 4 milionů ročně po roce 2005, aby kompenzovala efekt stárnutí baby-boom generací 1. Stárnutí také vytváří důležité otázky o rovnosti příležitostí. Slabá účast současné generace žen nad 50 let na trhu práce je především důsledkem nepříznivého prostředí pro participaci žen v minulosti. Jelikož ženy žijí v průměru o 6 až 8 let déle než muži, má pro ně důchod zvláštní význam; jejich nízká míra participace na pracovní síle zvyšuje riziko, že budou špatně zajištěny. Nízká míra participace žen na pracovní síle často vede k jejich špatnému důchodovému zajištění. Demografické stárnutí donutí evropskou společnost, aby se přizpůsobila, a Evropany ke změně jejich chování. Míra, do jaké tyto změny, mohou přijít pozitivním způsobem velmi závisí na výběru politik na evropské, národní i místní úrovni. V tomto sdělení předkládá 1 Evropská komise (1995): Demografická situace v Evropské unii, str. 18 4
Komise pohledy na požadované změny v oblasti zaměstnanosti, důchodů, zdravotních a pečovatelských strategií a politik k podpoře participace a sociální koheze. 2. Přizpůsobení politik a praxe stárnutí Změny na trzích, v technologiích a organizaci práce znamenají, že dovednosti pracovníka se musí stále rychleji přizpůsobovat. Demografické stárnutí znamená, že pracující se stanou zdrojem, se kterým se bude muset pracovat s daleko větší péčí než doposud. Proto vznikne intenzivnější potřeba dovednějších a lépe zaměstnatelných pracovníků a zároveň i přizpůsobivějších pracovišť. 2.1. Výzvy: Proces stárnutí a nabídka práce Jako důsledek celkového stárnutí populace a zvláště se stárnutím velké demografické vlny vzniklé z generace baby-boomu (konec let čtyřicátých až polovina let šedesátých), se populace v produktivním věku stává starší. Po dlouhém období stability, trvajícím okolo 40 let, průměrný věk populace v produktivním věku od roku 1995 postupně roste. V průběhu posledních 20 let došlo k výraznému vzestupu populace v produktivním věku, zvláště ve skupině 30-49 v důsledku vstupu generace baby-boomu. V dalších 20 letech uvidíme podstatné změny v podílech různých věkových skupin. Věková skupina 20-29, která opětovně doplňuje populaci v produktivním věku, poklesne o 11 milionů. Střední skupina zůstane na současné úrovni a nejstarší skupina 50-64 let vzroste o 16.5 milionu, což je více jak 25%. V kontextu demografického stárnutí budou míry participace, a tím i celkové pracovní síly, více a více ovlivňovány vzory aktivit (podstatně větších) starších generací. Graf 4 ukazuje, že pokud zaměstnanost bude pokračovat v průměru o 0.6%, tak jako od roku 1985, pak je potřeba snížit na polovinu nevyužité zdroje v populaci produktivního věku - nezaměstnané a neaktivní, včetně předčasných důchodců - do roku 2015. Na druhé straně bude nezaměstnanost hlavní otázkou ve většině členských států. Je proto nutné dosáhnout maximálních možných měr účasti všech skupin v populaci produktivního věku. Úspěch při mobilizaci neaktivních lidských zdrojů bude klíčovým faktorem zlepšení výkonu ve vztahu k vytváření pracovních míst a ekonomickému růstu. To vyžaduje akci v mnoha oblastech a na různých úrovních politik. Mezi hlavními prioritami je prosazování zaměstnatelnosti stárnoucích pracujících a přehodnocení pravidel a praktik zaměstnatelnosti tak, aby se pracovní místo přizpůsobilo stárnutí a podpora rovných příležitostí. V předcházejících desetiletích byla pro evropské míry aktivity přínosná vyšší účast žen na pracovním trhu. V posledních pěti letech byly celkové průměrné míry aktivity 2 docela stabilní (okolo 68%), s klesající mírou pro muže a rostoucí mírou u žen všeho věku. To zvláště reflektuje nižší míru aktivity u mužů, pracovníků po určitém věku, která se obvykle vztahuje k průmyslové restrukturalizaci. Ta se podílela na více než 6 procentním poklesu v participaci mužů ve věku 55 až 64 mezi lety 1986 a 1997, což kontrastuje s malým vzestupem o 4 procentní body pro ženy, což bylo ovšem z nižší úrovně. 2 Je potřeba rozlišovat mezi mírou aktivity, která indikuje procento populace v produktivním věku, která je zaměstnaná nebo hledá práci, a mírou zaměstnanosti, která se vztahuje pouze k procentu v zaměstnání. 5
Předčasný odchod do důchodu byl také považován za způsob, jak vytvořit více zaměstnaneckých příležitostí pro mladé nezaměstnané. Musí být řečeno, že přímý vztah mezi předčasným důchodem a vytvářením pracovních míst pro mladé je slabší než se očekávalo. Pokud bude pokračovat současná úroveň předčasných odchodů z pracovního procesu současně se stárnutím pracovní síly, vznikne v Evropě nedostatek pracovních sil a současně i velmi vzroste zatížení závislostí starých lidí. Obecně lze říci, že starší pracovníci jsou více soustředěni v upadajících odvětvích a statistiky ukazují, že mají tendenci být méně mobilní než mladší lidé. Jsou také více ovlivněni trendem, kdy firmy najímají progresivně méně modrých límečků a menší počet velmi kvalifikovaných výkonných pracovníků a šířeji užívají pružnější formy zaměstnanosti. Dnes se investice do výchovy a vzdělávání zaměstnanců zaměřují na mladší skupiny, což způsobuje postupně klesající kvalifikaci středních a starších skupin, které jsou proto méně schopni se přizpůsobit změně. V průběhu jejich pracovního života vzrůstá riziko, že budou marginalizováni a posléze úplně vytlačeni z pracovního trhu. Nakonec starší pracovníci často zjistí, že předčasný odchod do důchodu je jedinou možností, která jim zůstala. K udržení rostoucího počtu starých lidí v zaměstnání a k zamezení jejich vyloučení z trhu práce bude životně důležité zachovat a posílit jejich zaměstnatelnost. To znamená investovat do jejich dovedností, motivace a mobility. Dobré způsoby, jak zajistit celoživotní vzdělávání, musí být podporovány a rozšiřovány. 3 Některé členské státy mají politiky k zamezení propouštění starších pracovníků v kontextu průmyslové restrukturalizace (např. Francie). Cíl udržení starší pracovní síly v práci nemusí nutně znamenat udržování staršího pracovníka ve stejném zaměstnání. Kombinace opatření, která odstraní institucionální omezení a jiné rigidity, může podpořit pracovní mobilitu starších lidí. Některé společnosti mohou zjistit, že je užitečné najmout starší lidi, aby vyhověly očekáváním stárnoucích spotřebitelům (např. maloobchodní sektor v Dánsku). Dočasné smlouvy, částečné úvazky a najímání externích dodavatelů znamenají rostoucí zdroje vytváření pracovních míst. Pracovní místa jsou stále více vytvářena skrze malé a střední podniky, nezávislé zaměstnání a různé formy pružné práce. Politiky zaměstnanosti musí usnadnit přístup stárnoucích pracovníků k těmto typům podnikání a formám zaměstnanosti. Také stojí za zaznamenání, že sektory, které nabízí dobré příležitosti k růstu zaměstnanosti, se nejvíce hodí pro použití nových a pružných pracovních uspořádání. Práce v sektoru služeb, v místní komunitě a v podnicích třetího sektoru je často nabízena na částečný úvazek a v krátkodobých formách. Proto mohou často naplnit požadavky na podporu aktivního stárnutí a postupného odchodu do důchodu. Tyto sektory by měly být přístupné starší části pracovních sil. Společnosti často pomíjí věkový rozměr v řízení lidských zdrojů a navrhování popisu práce. Moderní technologie a ergonomie může snížit napětí a zvýšit produktivitu starších pracovníků, což může kompenzovat pokles fyzického výkonu tam, kde je 3 Ve vzdělávacích programech společenství je důraz kladený na celoživotní vzdělávání už nyní velmi silný a bude ještě dále zdůrazněn v připravované verzi programu Sokrates a Leonardo da Vinci, které budou probíhat od roku 2000 do roku 2006. 6
kritickým faktorem. Zlepšení pracovního prostředí by také přispělo k rozšíření zdravého života a aktivního stárnutí. Stejně důležitou otázkou je také přizpůsobení organizace práce a řízení moderních forem stárnutí. Praktiky, které vedou nevyhnutelně k vyloučení, se používají dlouho před odchodem z trhu práce. Rychle rostoucí počet stárnoucích pracovníků vyžaduje nové přístupy ke všem záležitostem ve vztahu mezi věkem a produktivitou. Také opatření, která by umožnila pozdější a postupnější odchod do důchodu, jsou potřebná. Zvýšení zájmu a podpora dobrých praktik v této oblasti je předpokladem úspěšné, aktivní strategie stárnutí. 2.2. Podpora rovným příležitostem mezi ženami a muži Stárnutí klade několik otázek o rovných příležitostech. Rostoucí participace žen bude hlavním zdrojem budoucího růstu pracovní síly v mnoha členských státech. Tvořitelé politik stále více zjišťují, že demografické stárnutí zdůrazní, jak důležitá je participace žen pro ekonomický růst. Nicméně participace žen je stále příliš nízká v mnoha členských státech. Více než 50% žen v produktivním věku přes 50 let nemá placenou práci. To je částečně výsledkem obtížného kombinování rodinných závazků s ekonomickými aktivitami. Navíc ženy jsou více zastoupeny v citlivějších a méně placených sektorech, kde je největší riziko propouštění. Tyto trendy si žádají akční politiku zaměřenou na: Usnadnění přístupu žen k bezpečnějším a lépe placeným kariérám a zajištění rovných příležitostí pro účast ve vzdělávání a doškolování v průběhu pracovního života. Dále by se měla politika zaměřit na cíl vyvážit rodinný a pracovní život. Lepší dělba rodinných povinností mezi muže a ženy a lepší politiky zaměstnanosti beroucí ohled na pečovatelské povinnosti (zohledňující péči o starší lidi závislé na této péči stejně jako péči o děti) musí být více podporovány; Další vyhodnocení možností pro použití nástrojů fiskální a rodinné politiky k podpoře participace žen na pracovních silách. V rámci Strategie zaměstnanosti EU se Komise zavazuje k podpoře politik, které mohou zajistit adekvátní přizpůsobení ke stárnutí pracovních sil a k podpoře snah členských států pomocí financování z Evropského sociálního fondu. Zvláště významná bude podpora pro aktivní politiky na trhu práce k boji s nezaměstnaností a zamezení tomu, aby muži a ženy sklouzávali do dlouhodobé nezaměstnanosti. V Pokynech pro zaměstnanost (Employment guidelines) na rok 1999 definovala Evropská unie cíl vytvoření všem otevřeného pracovního trhu a vyzvala sociální partnery, aby věnovali další pozornost k věkovému rozměru řízení lidských zdrojů. Opatření by mohla být jak aktivní, tak preventivní, a zvláště by měla zahrnovat celoživotní vzdělávání. V období 1998-1999 se Komise zabývala širokými konzultacemi s cílem vytvořit návrhy podle článku 13 SES, v znění z Amsterdamu, aby zákonně vyloučila všechny formy diskriminace v zaměstnanosti, včetně diskriminace podle věku. 7
3. Přizpůsobení se stárnutí v oblasti odchodu do důchodu a důchodů 3.1. Přizpůsobení věku odchodu do důchodu delšímu životu a lepšímu zdraví Přizpůsobení se stárnutí zahrnuje přizpůsobení různých fází našich životů změnám a příležitostem vycházejícím z delšího života. Od padesátých let, kdy byl důchodový věk ve většině veřejných důchodových systémech zafixován na 65 letech, vzrostla očekávaná délka života o 8-10 let. Zároveň ovšem ve stejném období poklesla participace mužů ve věku 60-64 let na pracovní síle z téměř 80% na přibližně 30%. Trend v průběhu posledních dvou dekád také podstatně erodoval míru participace pracovníků nad padesát let. Na to může být nahlíženo jako na výsledek rozšířeného přání nahradit příjem za volný čas podle toho, jak se společnost a jednotlivci stávají bohatšími. Předčasný odchod je bezpochyby zajímavou krátkodobou možností ve srovnání s tlaky z práce nebo dlouhodobé nezaměstnanosti. Ale výzkumy ukazují, že 40% předčasných důchodců považuje jejich odchod z trhu práce za primárně nedobrovolný a rádi by nějakým způsobem pokračovali v práci. Dává nějaký smysl, aby jednotlivci odcházeli do důchodu o 5-10 let dříve než jejich rodiče, když se těší daleko lepšímu zdraví, mají obecně daleko lepší pracovní podmínky a pravděpodobně budou žít o 6 až 8 let déle? Nebylo by rozhodnutí jiné, pokud by starší pracovník měl možnost zlepšit své pracovní dovednosti a získávat nové? Kolik lidí by přivítalo postupný odchod z práce, pokud by tento byl běžněji dostupný? Tyto otázky musí být položeny a zodpovězeny nyní, když první skupiny z generace baby-boomu rychle dosahují věku pro předčasný odchod do důchodu. Už jen početnost generací baby-boomu znamená, že kdyby přijali současné vzory předčasného odchodu do důchodu, pak by došlo k výraznému zvýšení míry závislosti lidí staršího věku. Systém sociální ochrany by mohl být přetížen a v mnoha oblastech a sektorech by mohlo dojít k nedostatku pracovních sil. Generace baby-boomu je pravděpodobně největším zdrojem, je nejlépe vzdělaná a je nejzdravější generací, která kdy existovala. Má proto nejlepší předpoklady pro to, aby nejlépe využila příležitosti nabízené v důsledku prodloužení života. Promarnit jejich možný přínos kvůli současným praktikám na trhu práce by bylo velkým plýtváním. Zde, stejně jako v dalších oblastech, bude důležité, aby byly politiky aktivního stárnutí citlivé na potřeby, možnosti a preference jednotlivců 4. 3.2. Krok za debatu o typu penzijního systému Existují dobré důvody, proč reformovat penzijní systémy. Ale neexistuje žádný univerzální lék a adekvátní reformy si vyžádají čas a mohou být i bolestivé. V současnosti se debata soustřeďuje především na to, zda průběžné nebo fondové systémy budou lepší při řešení otázky transferu zboží a služeb od aktivní generace ke generaci v důchodu. Bez ohledu na zvolenou metodu bude nutné transfer zdrojů podstatně zvýšit. Je zřejmé, že k minimalizaci zvýšeného zatížení těch, kteří pracují, 4 Nerovnosti v příjmech, zdravotním stavu a v očekávané délce života se v posledních desetiletích rozšířily, což se také týká starých lidí. 8
by mělo dojít v maximální možné míře skrze rozšíření základny pro financování a vyšší míru aktivity a zaměstnanosti všech v produktivním věku. Penzijní reformy jsou důležitou částí nutného přizpůsobení se fenoménu stárnutí, ale budou opravdu efektivní pouze tehdy, pokud budou zajištěny aktivním stárnutím a vyšší obecnou mírou zaměstnanosti. 3.3. Produktivní agenda pro penzijní reformu: Odložení podpory a postupný odchod do důchodu Nejproduktivnějším a nejefektivnějším způsobem, jak čelit tlakům na udržitelnost penzijních systémů v důsledku stárnutí, je obrátit trend předčasných odchodů do důchodu. Budeme-li pracovníky motivovat a umožníme-li jim, aby zůstávali na pracovním trhu déle a odcházeli z něj postupně, můžeme redukovat důchodové náklady, získat dodatečné příjmy a větší produktivní vstupy pro růst. To, čeho musíme dosáhnout, je změna chování lidí při odchodu do důchodu. Penzijní reformy jako takové jsou pouze jednou z částí toho, co je potřeba. Změna zvyků odchodu do důchodu bude vyžadovat podporu sociálních partnerů, podporu veřejného trhu práce, daní a politik na pracovišti. Jakkoli není nabídka předčasného odchodu do důchodu jedinou příčinou předčasného odchodu, určitě hraje klíčovou roli. Umožňuje zaměstnavatelům, odborům a pracovníkům přenesení problému trhu práce na důchodový systém. Její existence nenutí relevantní partnery k zaměření se na nutné změny v řízení. Udržitelnost důchodových systémů vyžaduje omezení přístupu k předčasným odchodům do důchodu. Nicméně takové omezení je podmíněno odstraněním bariér a demotivačních vlivů, které brání mužům a ženám, aby pracovali déle; a zároveň i poskytováním lepších a více vyhovujících pracovních příležitostí pro stárnoucí pracovníky. Je potřeba jak snížit poptávku po předčasných odchodech, tak přístup k nim a zároveň je potřeba mít na paměti, že jiné způsoby odchodu, jako je invalidní důchod nebo podpora dlouhodobě nezaměstnaných, můžou hrát ekvivalentní roli jako předčasný důchod. Stále bude potřeba systém sociální ochrany, který lidem za určitých okolností dovolí odejít dříve do důchodu např. v případě dlouhodobé nemoci či postižení; nebo v regionech, kde jsou vyhlídky na opětovné zaměstnání propuštěných starších pracovníků zvláště špatné. Také mohou existovat sektory, kde bude vhodné motivace k předčasným důchodů po určitý čas zachovat a tím vyjít vstříc specifickým podmínkám a výzvám v daném sektoru 5. Předčasný odchod by se měl znovu stát výjimečnou situací, jak tomu bylo v minulosti. Možnosti zahrnující méně než plný odchod z trhu práce (např. částečný úvazek) by měly být využívány jako alternativa. Ve spolupráci se sociálními partnery musí být penzijní systém přizpůsoben tak, aby dovoloval postupný odchod v pružné kombinaci s různými formami pracovního příjmu. Postupný nebo částečný odchod do důchodu založený na kolektivních dohodách a možná i na podpoře vládních programů by se mohl stát jednou z důležitých cest, jak překonat mezeru mezi skutečným a zákonem stanoveným věkem odchodu do důchodu, zvláště v sektorech, kde je další práce na celý úvazek těžko 5 To se může týkat, za určitých okolností, například zemědělství: Jedno z doprovodných opatření Společné zemědělské politiky - Systém Společenství pro předčasné odchody do důchodu ze zemědělství podle Nařízení (EEC) č. 2079/92 si klade za cíl prosadit nezbytnou obnovu, restrukturalizaci a zlepšení ekonomické životaschopnosti zbývajících farem skrze poskytování dostatečného příjmu starým farmářům, kteří úplně přestali hospodařit a tím vytvořit mladým farmářům lepší podmínky pro vytváření a rozvoj farem. 9
uskutečnitelná. Úspěch při obracení trendu bude záviset na tom, zda se podaří najít rovnováhu mezi flexibilitou požadovanou jednotlivci a jim poskytovaným zabezpečením. Nedávné výpočty naznačují, že pokud bychom dokázali zvýšit skutečný věk odchodu mužů do důchodu na úroveň 64-65 let a současně udržet současný růst míry participace žen, pak by bylo možné zamezit velké části nárůstu zátěže ze závislosti starých lidí 6. Přesto může být nutné znovu nastavit vzorce příspěvků/transferů, alespoň do určité míry. Výhodou takové produktivní reakce je, že nárůst požadavků na zvýšení příspěvků a snížení transferů bude řiditelnější. Zároveň to může nabídnout současným padesátníkům a šedesátníkům lepší možnosti participace ve společnosti: aktivní roli, lepší statut a lepší kvalitu života. Faktorů stojících za předčasnými důchody je mnoho a jsou komplexní. Změna praktik zaměstnavatelů a odborů při managementu věku bude vyžadovat velké úsilí a úzkou spolupráci se sociálními partnery i mezi nimi. K pozměnění očekávání a nálad starších pracovníků bude potřeba jim nabídnout lepší příležitosti a motivaci, aby zůstali v práci. Navíc další práce si, alespoň na počátku, vyžádá mnoho částečných pracovních úvazků. V krátkodobém až střednědobém horizontu je smysluplné, aby Evropská unie zvýšila průměrný skutečný věk odchodu do důchodu o 2 roky. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, kdy se naplno projeví dopad demografického stárnutí, bychom se měli snažit o to, aby velká většina mohla pracovat déle a skutečný věk odchodu do důchodu by se opět mohl přiblížit zákonnému. 3.4. Vytvoření penzijních systémů méně citlivých na demografické a jiné zásadní změny Detailní způsob, jak dosáhnout udržitelnosti důchodových systémů, se bude v jednotlivých členských státech lišit, neboť je potřeba zohlednit rozdíly, které existují v celkovém důchodovém systému; v kritériích definujících nárokovatelnost, vzorci příspěvek/transfer a mechanismu indexace veřejného systému. Přesto jsou některé obecné principy jasné. Vlády a sociální partneři by měli zohlednit potenciální přínosy politik zaměřených na: Zabezpečení co nejširší a co nejspravedlivější základny příjmů pro veřejný důchodový systém. Vytvoření udržitelné kombinace vzájemně se podporujících penzijních pilířů založených na legislativě, kolektivních smlouvách a soukromých smlouvách, a tím zajišťujících široké rozložení odpovědnosti mezi vládu, sociální partnery a jednotlivce při poskytování důchodu starým lidem. Upevnění implicitní smlouvy mezi generacemi nalezením správné rovnováhy v důchodových systémech mezi dlouhodobou finanční udržitelností, mezigenerační solidaritou a spravedlností mezi generacemi i v jejich rámci. 3.5. Vytvoření bezpečnějšího a ziskovějšího prostředí pro doplňkové důchody Řada členských států si zvolila dvouvrstvý důchodový systém, kdy primární systém poskytuje základní důchod a předplacený druhý pilíř poskytuje důchod udržující příjem na dané výši. Pro penzijní fondy je velmi přínosný přístup na jednotný trh a jednotná měna. Kapitálový trh celé EU dokáže lépe absorbovat růst vkladů do 6 OECD (1998): Udržení prosperity ve stárnoucí společnosti, str. 42 a poznámka 19 na str. 113 10