Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Transkript

1 Jiøí Vlèek ZÁKLADY ELEKTROTECHNIKY základní elektronické obvody magnetizmus støídavý proud silnoproud technologie technické kreslení odpor kapacita indukènost dioda tranzistor

2 Jiøí Vlèek Základy elektrotechniky Kniha vychází z publikací schválených MŠMT ÈR pro výuku na støedních a vyšších odborných školách. Tøetí opravené a doplnìné vydání Praha 2006 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

3 Obsah ZÁKLADY ELEKTROTECHNIKY úvod Proudové pole Elektrostatické pole Magnetizmus Støídavý proud KURZ ZÁKLADÙ ELEKTRONIKY úvod Základní pojmy a velièiny Magnetické vlastnosti látek Stejnosmìrné a støídavé velièiny Základní vlastnosti lineárních obvodù Zdroje napìtí Základní metody øešení lineárních obvodù Nelineární souèástky Dioda Øešení nelineárních obvodù Tranzistor Obvody RCL Tyristor, triak Literatura Základy silnoproudé techniky Literatura ZÁKLADY SILNOPROUDU úvod Rozdìlení a vlastnosti elektrizaèních soustav Vodièe pro rozvod elektrické energie Elektrická zaøízení v obytných a prùmyslových objektech Ochrana pøed nebezpeèným dotykovým napìtím a základní pøedpisy, které s ní souvisejí Dimenzování vodièù a kabelù Elektrické parametry rozvodných soustav Zapojení rozvodných soustav ELEKTROTECHNOLOGIE úvod Vlastnosti elektrotechnických materiálù Elektronické souèástky Prùchod proudu plynem vakuová technika Optoelektronika Technika velmi vysokých kmitoètù Elektrotechnická výroba TECHNICKÉ KRESLENÍ 1 Základy technického kreslení Tvorba elektrotechnické dokumentace ZÁVÌR J. Vlèek: Základy elektrotechniky

4 Tato publikace se skládá ze ètyø samostatných celkù, které vznikaly postupnì, mají samostatné èíslování kapitol i obrázkù a trochu odlišnou grafickou úpravu. Jejich slouèení zjednoduší distribuci a sníží cenu. Kurz základù elektroniky již døíve vyšel. Ve 3. vydání byla publikace doplnìna o kapitolu Technické kreslení. ZÁKLADY ELEKTROTECHNIKY úvod První kapitola seznamuje ètenáøe s definicí základních velièin, Ohmovým zákonem, sériovým a paralelním øazením rezistorù, základními metodami øešení lineárních obvodù. Další kapitoly se zabývají elektrostatickým polem (kapacita kondenzátoru), magnetismem (permanentní magnet, cívka, elektromagnetická indukce) a støídavým proudem (øešením RLC obvodù pomocí fázorù a komplexních èísel). Publikace je vhodná nejen pro 1. a 2. roèník SPŠE, ale i pro všechny technické a všeobecné støední školy a SOU, kde se elektrotechnika probírá. Celou tuto problematiku a hlavnì øešené pøíklady jsem se snažil zpracovat co možná nejstruènìji a s ohledem na praktické využití. Pøi kreslení obrázkù mám urèitá technická omezení, vìøím, že to ètenáøi pochopí. 1 Proudové pole Velièiny proudového pole Elektrický proud je dán uspoøádaným pohybem elektrických nábojù v urèitém smìru I = Q/t [A, C : s]. Proud 1 A pøedstavuje náboj jednoho coulombu, který projde vodièem za 1 sekundu. Elektrický proud znaèíme písmenem I, jednotkou je ampér (A). Definujeme jej pomocí silových úèinkù proudového pole. Elektrický náboj znaèíme Q a udáváme jej v coulombech (C). V každém atomu existuje kladný náboj proton a záporný náboj elektron. Náboj nelze od èástice oddìlit. Nejmenší velikost má náboj elektronu. Oznaèujeme jej e = 1, C. (1 C = 6, elektronù). Hmotnost elektronu m e = 9, kg. Elektrický náboj se udává èasto v ampérhodinách (Ah). 1 Ah = As = C. Touto velièinou se udává napø. náboj (nepøesnì kapacita) baterie. Pøíèinou elektrického proudu je zdroj elektrické energie, který vytváøí elektrické napìtí. Znaèíme jej U a udáváme jej ve voltech (V). Mezi dvìma body je napìtí 1V, pokud k pøenesení náboje 1 C mezi nimi musíme vykonat práci 1 J. U = A/Q [V, J, C] Vodiè se prùchodem proudu zahøívá. Nosièe náboje (nejèastìji volné elektrony kovù) narážejí na jádra atomù a zpùsobují jejich pohyb teplo. Proudová hustota J = I/S, udává se v ampérech na m 2 (èastìji v A/mm 2 ). Aby se vodiè prùchodem proudu pøíliš nezahøíval, nemá být proudová hustota obvykle vyšší než 4 A/mm 2 (platí pro mìï nebo hliník). J. Vlèek: Základy elektrotechniky 3

5 Pøíklad: Vodièem prochází proud 0,5 A. Vypoèítejte jeho minimální prùmìr, pokud nesmí být pøekroèena proudová hustota 4 A/mm 2. S = I/J = 0,5/4 = 0,125 (mm 2 ) S = πd 2 /4 d = (4S/π) = 0,4 mm Výsledek zaokrouhlíme nahoru na nejbližší vyrábìnou hodnotu. Intenzita elektrického pole E udává jak se mìní napìtí v závislosti na délce vodièe l, udává spád napìtí. S elektrickým polem a jeho intenzitou setkáváme nejen ve vodièích, ale pøedevším v nevodivém prostøedí. E = U/l (V/m, V, m) Proud a napìtí jsou velièiny skalární celkové. Používají se pro homogenní proudové pole. Proudová hustota a intenzita elektrického pole jsou velièiny vektorové místní. Používají se v nehomogenním (nestejnorodém) elektrickém poli. Ohmùv zákon elektrický odpor Elektrický odpor R vyjadøuje vlastnosti prostøedí, kterým prochází elektrický proud. Každý vodiè má elektrický odpor. Souèástka, jejíž základní vlastností je odpor, se nazývá rezistor (hovorovì též odpor, není ale správné). R = U/I (Ω, V, A) Jednotkou elektrického odporu jsou ohmy (kiloohmy kω, megaohmy MΩ). V slaboproudé technice je výhodnìjší èasto dosazovat napìtí ve voltech, proud v miliampérech a odpor v kiloohmech. Vodiè má odpor 1 ohm, jestliže na nìm pøi proudu 1 A namìøíme úbytek napìtí 1 V. O platnosti Ohmova zákona se mùžeme pøesvìdèit jednoduchým pokusem: Pøipojíme rezistor k regulovanému zdroji napìtí, pro mìøení proudu zapojíme ampérmetr A (do série s rezistorem), pro mìøení napìtí voltmetr V (paralelnì s rezistorem). Postupnì zvyšujeme napìtí zdroje, do tabulky zapíšeme namìøené hodnoty proudu a napìtí. Namìøené hodnoty graficky znázorníme. Závislost proudu na napìtí (voltampérová VA charakteristika) je pøímka, která prochází poèátkem souøadnic. Øíkáme, že závislost napìtí a proudu je lineární, rezistor je tedy lineární souèástka. Obvod složený pouze z lineárních souèástek se nazývá lineární obvod. Nahradíme-li pùvodní rezistor R 1 jiným (v tomto pøípadì menším) rezistorem R 2 získáme jiné hodnoty. Pro každý rezistor bude platit, že pomìr napìtí a proudu je vždy konstantní (VA charakteristika je pøímka). Stejných výsledkù bychom dosáhli, kdybychom místo rezistorù použili vodièe z rùzných materiálù, rùzné délky a rùzného prùøezu. Elektrický odpor je charakteristickou vlastností každého vodièe. Odpor vodièe je pøímo úmìrný jeho délce, nepøímo úmìrný jeho prùøezu. Vlastnosti materiálu popisuje velièina mìrný odpor V (rezistivita), která se èíselnì rovná odporu vodièe 1 m dlouhého o prùøezu 1 m 2. 4 J. Vlèek: Základy elektrotechniky

6 Obr. 1.1 Ovìøení Ohmova zákona (V = voltmetr, A = ampérmetr) Odpor vodièe R = V. 1/S (Ω, Ω. m, m, m 2 ) V praxi se udává mìrný odpor jako odpor vodièe dlouhého 1 m o prùøezu 1 mm 2 (Ω. mm 2 m -1 ) Pøevrácenou hodnotou elektrického odporu je vodivost. Znaèí se G, jednotka siemens (S). Vodiè má vodivost 1 siemens, má-li odpor 1 Ω. Obdobnì definujeme mìrnou vodivost G = 1/R = I/U (S, A, V) = gs/l, kde g = 1/V je mìrná vodivost. Teplotní závislost odporu Mìrný odpor se udává pøi teplotì 20 C. S rostoucí teplotou jeho hodnota u kovù roste (tepelný pohyb atomù pøekáží pohybu volných elektronù). U nevodièù a polovodièù se naopak s rostoucí teplotou zvyšuje pravdìpodobnost roztržení vazby mezi ionty nebo uvolnìní elektronù. Tím se odpor snižuje. Teplotní závislost mìrného odporu na teplotì udává koeficient a teplotní souèinitel odporu (K -1 ). Èíselnì vyjadøuje pomìr zmìny odporu pøi ohøátí o 1 K k jeho pùvodní velikosti. Velikost odporu v závislosti na oteplení bude R = R 20 [1 + α (t 20 C)], kde R 20 je velikost odporu pøi teplotì 20 C. Nejlepšími vodièi jsou støíbro, mìï a hliník. Nejpoužívanìjší je mìï. Støíbro je pøíliš drahé. Hliník je sice levnìjší než mìï, snadno se ale láme, vlivem tlaku se deformuje (uvolnìní kontaktù na svorkovnicích a velmi tìžko se pájí). Tab. è. 1.RY 0 UQêRGSRU:PP P D. VW teur P KOLQtN ]ODWR åhoh]r NRQVWDQWDQ J. Vlèek: Základy elektrotechniky 5

7 Zlato se používá k povrchové úpravì kvalitních konektorù Existují speciální slitiny (konstantan, manganin) a s minimálním teplotním souèinitelem odporu. Z výše uvedených vztahù I = J. S, U = E. l, R = V. l/s po dosažení do Ohmova zákona U = R. I získáme vztah mezi proudovou hustotou a intenzitou elektrického pole. (Ohmùv zákon v diferenciálním tvaru). E = VJ, J = ge Tyto vztahy platí v každém místì vodièe. Jejich sumarizaci v homogenním prostøedí vznikne integrální tvar Ohmova zákona U = R. I Pøíklad: Jak velký odpor má mìdìný vodiè délky 15 m o prùmìru 0,1 mm? Jaký úbytek napìtí na nìm vznikne, protéká-li jím proud 0,1 A? S = pd 2 /4 = 3,14. 0,1 2 /4 = 0,00785 mm 2 R = V. l/s = 0, /0,00785 = 34 Ω U = R. I = 34. 0,1 = 3,4 V Vidíme, že pøíliš malý prùmìr vodièe ve srovnání s protékajícím proudem není vhodný (ve výše uvedeném pøípadì 12,73 A/mm 2 ). Vzniká na nìm velký úbytek napìtí, vodiè se zahøívá a mùže se pøepálit (viz dále). Pro srovnání vypoèítáme stejný pøíklad pro d = 0,4 mm. S = 0,125 mm 2, R = 2,1 Ω. Zvìtšením prùmìru 4krát se odpor vodièe zmenšil 16krát. Pøíklad: Jaký musí být prùmìr mìdìného vodièe, který je dlouhý 2 m, aby na nìm pøi proudu 4 A byl úbytek napìtí 0,5 V? R = U/I = 0,5/4 = 0,125 W S = Vl/R = 0, /0,125 = 0,285 mm 2 d = (4S/π) = 0,3628 = 0,6 mm Pøíklad: O kolik procent vzroste odpor mìdìného vinutí transformátoru pøi zvìtšení teploty z 20 C na 60 C? R = R 20 (1 + α(t 2 20)) = R 20 ( (60 20)) = R 20 (1 + 0,168) Odpor vzroste o 16,8 %. Pøíklad: Jak dlouhý musí být mìdìný vodiè, aby mìl pøi teplotì 100 C odpor 0,8 Ω pøi prùmìru 1,5 mm 2? R 100 = R 20 (1 + 0, ) = 1,336. R 20 (Ω) R 20 = R 100 /1,384 = 0,8/1,384 = 0,599 W = 0,6 Ω odpor pøi teplotì 20 C S = πd 2 /4 = 3,14. 1,5 2 /4 = 1,766 mm 2 l = R 20. S/V = 0,6. 1,766/0,0178 = 59,53 m 6 J. Vlèek: Základy elektrotechniky

8 Práce, výkon a tepelné úèinky elektrického proudu Z definice napìtí (práce potøebná k pøenesení náboje) mùžeme snadno odvodit vztah mezi výkonem, proudem a napìtím (Joule-Lencùv zákon) A = Q. U = I. t. U P. t = I. t. U P = I. U (W, A, V) Tímto vzorcem je možné také definovat napìtí: 1 volt je napìtí, pøi nìmž se na vodièi proudem 1 A vyvine výkon 1 W. Elektrická práce, kterou vykoná stejnosmìrný proud mezi dvìma místy v proudovém obvodu za urèitou dobu je dána napìtím U mezi tìmito místy, proudem I a dobou t, po kterou tento proud obvodem prochází. Elektrický proud, který obvodem prochází je vlastnì pohybem elektrických nábojù, který koná práci. Práce se mìní v teplo. Ztrátový výkon na vodièi nebo na rezistoru mùžeme po dosazení do Ohmova zákona vypoèítat ze vztahù: P = U. I = U 2 /R = R. I 2 Pøi výpoètu používáme kterýkoliv z tìchto vzorcù. U výše uvedených pøíkladù vypoèítejte ztrátový výkon na vodièi všemi zpùsoby, ovìøte shodnost výsledkù. Pøi daném odporu vodièe jsou tepelné ztráty na vodièi úmìrné druhé mocninì procházejícího proudu. Pøi pøenosu elektrické energie na velkou vzdálenost používáme vysokých napìtí a tím i malých proudù, abychom tyto ztráty snížili na minimum. Elektrickou práci udáváme buï v joulech (wattsekunda) nebo v kilowatthodinách 1 kwh = 3, J V elektrických zaøízeních (motor, transformátor) dochází k pøemìnì energie z jedné formy na druhou. Využití energie není nikdy stoprocentní, èást energie se ztrácí ve formì tepla. Definujeme pøíkon P 1, výkon P 2 a úèinnost h h = 100 %. P 2 /P 1 (%, W, W) Pøíklad: Topnou spirálou vaøièe prochází pøi napìtí 220 V proud 2,5 A. Jakou práci vykoná elektrický proud za 40 minut? Jaký je pøíkon vaøièe? P = U. I = ,5 = 550 W pøíkon vaøièe A = P. t = = J = 0,367 kwh Pøíklad: Motor odebírá pøi napìtí 230 V proud 1,2 A. Jaký je jeho výkon, pokud úèinnost je 90 %. P 1 (pøíkon) = U. I = ,2 = 276 W P 2 (výkon) = P 1. η = ,9 = 248,4 W Pøíklad: Na rezistoru 100 Ω jsme namìøili úbytek napìtí 5 V. Jak velký proud jím teèe a jak velký je ztrátový výkon? J. Vlèek: Základy elektrotechniky 7 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

9 R = U/I = 5/100 = 0,05 A = 50 ma P = U 2 /R = 5 2 /100 = 0,25 W nebo P = U. I = 5. 0,05 = 0,025 W Pøíklad: Rezistor má hodnotu 4,7 Ω a maximální dovolené výkonové zatížení 0,2 W. Jak velký proud jím mùže protékat a jak velké napìtí na nìm mùže trvale být? U = (PR) = (0,2. 4,7) = 0,94 = 0,97 V I = (P/R) = (0,2/4,7) = 0,04255 = 0,206 A Zdroje napìtí a proudu Zdroje dodávají do elektrického obvodu napìtí a proud a tím i výkon. Zdrojem stejnosmìrného napìtí je nejèastìji baterie (akumulátor), kde vzniká napìtí a proud díky chemickým reakcím. Zdrojem støídavého napìtí jsou nejèastìji generátory v elektrárnách. Ze støídavého napìtí mùžeme vyrobit stejnosmìrné v pøístroji, který se nazývá laboratorní zdroj. Vývody stejnosmìrného zdroje oznaèujeme + a. Technický smìr proudu byl døíve zaveden od + k. K pozdìji se zjistilo, že smìr pohybu elektronù, které jsou nositeli proudu je opaèný. Pøi øešení obvodù používáme ideální zdroje. Ideální zdroj napìtí dává konstantní napìtí bez ohledu na velikost odebíraného proudu. U skuteèného zdroje dochází vždy pøi odbìru proudu k poklesu svorkového napìtí. Napìtí zdroje naprázdno nazýváme vnitøní napìtí zdroje U i. V sérii s tímto zdrojem je vnitøní odpor zdroje R i. Závislost svorkového napìtí na odebíraném proudu vyjadøuje zatìžovací charakteristika. Ve vìtšinì pøípadù (lineární zdroje) se jedná o pøímku, která spojuje 2 body U i a I k, kde I k je zkratový proud zdroje I k = U i /R i. U vìtšiny zdrojù musíme zajistit, aby nepracovaly do zkratu, jinak hrozí jejich znièení akumulátory (napø. autobaterie) mají velmi malý vnitøní odpor (øádovì 0,1 Ω), jejich zkratový proud je A. Tepelné úèinky tohoto proudu mohou být nebezpeèné. Bìžné tužkové monoèlánky mají vnitøní odpor øádovì 1 Ω, pøi zkratu se silnì zahøejí a brzy se znièí. Obr. 1.2 a) Schematická znaèka a zatìžovací charakteristika ideálního zdroje napìtí (èárkovanì pùsobení proudové pojistky) b) Schematická znaèka a zatìžovací charakteristika ideálního zdroje proudu c) Náhradní schéma a zatìžovací charakteristika skuteèného lineárního zdroje 8 J. Vlèek: Základy elektrotechniky

10 Laboratorní (stabilizovaný) zdroj se chová jako ideální zdroj napìtí. Pøi pøekroèení pøednastaveného proudového odbìru (jednotky miliampér až jednotky ampér) dojde k prudkému poklesu napìtí, aby se zdroj neznièil nebo se nepoškodily obvody k nìmu pøipojené. Odpor sítì (400/230 V) je rovnìž velmi malý. Proti zkratu je rozvod napìtí chránìn jistièi. Zkratový proud by jinak poškodil vedení a mohl zpùsobil požár. Ideální zdroj proudu má nekoneènì velký vnitøní odpor. Dodává do zátìže stále stejný proud nezávisle na velikosti pøipojené zátìže. Zdroje napìtí mùžeme bez problémù zapojovat do série za úèelem zvýšení napìtí. Pøi paralelním zapojení na úèelem zvýšení odbìru proudu je nutná velká opatrnost. Zdroje musí mít stejné s vnitøní napìtí i vnitøní odpor, jinak hrozí jejich znièení vyrovnávacími proudy. 1. KIRCHHOFFÙV ZÁKON algebraický souèet proudù do uzlu vstupujících se rovná souètu proudù z uzlu vystupujících. Uzel je místo, kde se stýkají 2 nebo více vodièù. Tento zákon je v podstatì zákonem zachování elektrického náboje. Znaménkem, které proudùm pøiøadíme, rozlišujeme proudy do uzlu vstupující (napø. +) a proudy z uzlu vystupující (napø. ). Jako pøíklad si odvodíme vzorec pro PARALELNÍ ØAZENÍ REZISTORÙ. Pro uzel A platí: I = I 1 + I 2 do tohoto vztahu dosadíme: I 1 = U/R 1 I 2 = U/R 2 R = U/I na všech rezistorech je stejné napìtí U/R = U/R 1 + U/R 2 vydìlíme U 1/R = 1/R 1 + 1/R 2 èastìji uvádíme ve tvaru R = (R 1 R 2 ) +R 2 ) 2. KIFHOFFÙV ZÁKON algebraický souèet svorkových napìtí zdrojù a všech úbytkù napìtí na spotøebièích v uzavøené smyèce se rovná 0 nule. Smyèka je uzavøená dráha v èásti obvodu. Tento zákon je zákonem zachování energie. Pøi prùchodu náboje elektrickým polem vzniká práce. Napìtí na každém spotøebièi je dáno prací potøebnou k pøemístìní náboje. Projde-li náboj po uzavøené dráze musí být tato nulová, náboj se vrátí do místa stejného potenciálu (potenciál = napìtí vùèi referenènímu uzlu zemi). Jako pøíklad použití si odvodíme vzorec pro SÉRIOVÉ ØAZENÍ REZISTORÙ. Obr. 1.3 Odvození vzorce pro a) paralelní (dìliè proudu), b) sériové (dìliè napìtí) øazení rezistorù J. Vlèek: Základy elektrotechniky 9

11 R 1 I I U o = 0 (R 1 ) I = U o R = U o /I R = R 1 všemi rezistory teèe stejný proud V obvodu vyznaèíme šipkou smysly proudù v jednotlivých smyèkách. Smìr proudu si mùžeme zvolit libovolnì. Pokud proud vyjde záporný, znamená to, že jeho smìr je opaèný. Vyjdeme od zvoleného uzlu a postupujeme smyèkou stále stejným smìrem. Souèiny R. I zapisujeme jako kladné, pokud je-li smìr proudu totožný se smìrem našeho postupu ve smyèce. Viz metoda smyèkových proudù popsaná v [3]. Dìliè napìtí Z výše uvedeného obrázku b sériového zapojení rezistorù si odvodíme dùležitý vztah pro dìliè napìtí = R 1 I U 2 = R 2 I U = (R 1 ). I /U = R 1 I )I = R 1 ) Pøíklad: Jaký je výsledný odpor paralelního spojení dvou rezistorù o hodnotách l kω? R = R 1 R 2 ) = 0,5 (kω) Zapamatujte si, že odpor paralelního spojení dvou stejných rezistorù se rovná polovinì hodnoty tohoto rezistoru. Pøidáme-li k rezistoru paralelnì jiný, jeho odpor se vždy zmenší. Pøíklad: O kolik procent se sníží odpor, pøidáme-li k rezistoru 4,7 kω rezistor 47 kω? R = 4,7. 47/(4,7 + 47) = 4,273 kω = 90,9 % pùvodní hodnoty. Pro pøibližný odhad (abyste pøi experimentování nemuseli poøád brát do ruky kalkulaèku) doporuèuji pøedpokládat, že pøidání paralelního rezistoru 10 (100 ) vìtšího sníží odpor daného rezistoru o 10 (1) %. Pøíklad: Odhadnìte odpor paralelního spojení dvou rezistorù 10 kω a 15 kω. Odhad: Výsledný odpor je podobný jako odpor paralelního spojení dvou rezistorù 12,5 kω (aritmetický prùmìr obou hodnot to je 6,25 kω). Výpoèet: /(10+15) = 6 kω se pøíliš neliší od odhadu Pøíklad: Navrhnìte dìliè napìtí z 12 V na 5 V. = U. R 1 ) 5 = 12. R 1 ) 5/12 = R 1 ) 5/7 = R 1 /R 2 Úloha má nekoneènì mnoho øešení, po která platí, že R 1 : R 2 = 5 : 7. Vidíme, že napìtí na rezistorech se v sériovém zapojení dìlí v pomìru jejich velikostí. Pøíklad: Navrhnìte dìliè napìtí z 10 V na 4 V tak, aby jím tekl proud maximálnì 5 ma. Pro hodnoty R 1 a R 2 v mezním pøípadì platí R 1 = U/I = 10/5 = 2 kω (dosazujeme V, ma, kω, je to pohodlnìjší) R 1 /R 2 = 4/6 R 1 = 2R 2 /3 10 J. Vlèek: Základy elektrotechniky

12 Máme soustavu dvou rovnic o dvou neznámých, kterou dále upravíme: 2R 2 /3 = 2 5R 2 /3 = 2 R 2 = 6/5 = 1,2 kω R 1 = 0,8 kω Pøíklad: Jak se zmìní napìtí z pøedchozího pøíkladu, když k dìlièi (paralelnì k rezistoru R 1, jak je naznaèeno na obr. 1.3b) pøipojíme paralelnì rezistor 500 Ω. Jaký bude potom proud dìlièem? R 1 = 0,8. 0,5/(0,5 + 0,8) = 0,4/1,3 = 0,31 kω (nové hodnoty oznaèíme èárkou) = 10. 0,31/(0,31 + 1,2) = 2,05 V I = U ) = 6,62 ma Vidíme, že zatížením dìlièe rezistorem podobné nebo menší hodnoty, jako jsou rezistory v dìlièi, se napìtí podstatnì sníží, odbìr proudu se zvýší. Pøíklad: K dìlièi napìtí složeném ze dvou rezistorù o hodnotách 1 kω pøipojíme paralelnì k rezistoru R 1 rezistor 10 kω. Jak se zmìní výstupní napìtí? Pùvodní napìtí: = U o /2 = 0,5 U o Nová hodnota rezistoru: R 1 = 1. 10/(1 + 10) = 0,909 kω Nové napìtí: = U o. R 1 ) = U o. 0,909/1,909 = 0,476 U o Napìtí na dìlièi kleslo pøibližnì o 5%. Èím vìtší rezistor k dìlièi paralelnì zapojíme, tím menší bude zmìna výstupního napìtí. Pøíklad: Navrhli jsme dìliè napìtí U o = 12 V, R 1 = 1 kω, R 2 = 3 kω. Napájecí (vstupní) napìtí U o se ale zmìnilo z 12 V na U o = 10 V. Jak musíme upravit R 2, aby výstupní napìtí dìlièe zùstalo zachováno? = 12. 1/(3 + 1) = 3 V = 10. 1/(3 + 1) = 2,5 V = U o. R 1 ) 3 = 10. 1/(1 ) R 2 = 7/3 = 2,33 kω pùvodní napìtí na dìlièi nové napìtí na dìlièi napìtí na dìlièi po zmìnì obvodu R 2 musíme zmìnit na 2,33 kω Druhý zpùsob: Proud dìlièem musí zùstat stejný. I = U o +R 2 ) = 3 ma nebo I = U 0 +R 2 ) = 3 ma na R 2 bude úbytek napìtí 10 3 = 7 V R 2 = 7/3 = 2,33 kω K pùvodnímu rezistoru R 2 musíme pøidat rezistor R p (pokud R 2 nechceme vyletovat z desky) tak, aby platilo R 2 = R 2. R p /R 2 + R p. 2,33 = 3R p /(3 + R p ) 7 + 2,33 R p = 3R p 7 = 0,66R p 10,60 kω = R p Pøíklad: Ke zdroji napìtí U = 30 V jsou zapojeny v sérii 3 rezistory R 1 = 5 kω, R 2 = 3 kω, R 3 = 7 kω. Jaké napìtí na nich bude? J. Vlèek: Základy elektrotechniky 11

13 Platí: + U 2 + U 3 = U = 30 V : U 2 : U 3 = R 1 : R 2 : R 3 = 5 : 3 : 7 = 10 V, U 2 = 6 V, U 3 = 14 V Druhý zpùsob: Vypoèítáme proud tekoucí obvodem a z Ohmova zákona vypoèítáme napìtí na rezistorech. I = U + R 3 ) = 30/( ) = 2 ma = 2R 1 = 10 V U 2 = 2R 2 = 6 V U 3 = 2R 3 = 14 V Nakonec zkontrolujeme, zda platí 2. Kirchhoffùv zákon (kdyby náhodou neplatil, byla by ve výsledku chyba) U = + U 2 + U 3. Pøíklad: Ke zdroji napìtí 12 V jsou paralelnì pøipojeny rezistory R 1 = 1 kω, R 2 = 4 kω a R 3 = 2 kω. Vypoèítejte proud tekoucí tímto obvodem a výsledný odpor této kombinace rezistorù. Výsledný proud bude souètem proudù jednotlivými rezistory. I 1 = U/R 1 = 12/1 = 12 ma I 3 = U/R 3 = 12/2 = 6 ma R = U/I = 12/21 = 0,571 kω I 2 = U/R 2 = 12/4 = 3 ma I = I 1 + I 2 + I 3 = = 21 ma Druhý zpùsob: Vypoèítat výsledný odpor a z nìj pak proud. 1/R = 1/R 1 + 1/R 2 + 1/R 3 = 1/(1 + 0,25 + 0,5) = 1/1,75 R = 0,571 kω Vidíme, že øešit elektronické obvody mùžeme rùznými zpùsoby, všechny musí vést ke stejným výsledkùm. Obr. 1.4 a) paralelní, b) sériové øazení více rezistorù Sérioparalelní øazení rezistorù Pøi øešení složitìjších obvodù provádíme jeho zjednodušení podle pravidel o sériovém a paralelním øazení rezistorù. Tento postup si ukážeme na následujících dvou pøíkladech. 12 J. Vlèek: Základy elektrotechniky

14 Pøíklad: Vyøešte následující obvod (obr. 1.5). Vypoèítáme výsledný odpor, celkový proud obvodem a pøípadnì další velièiny. R = R 1 + ((R 2 par. R 3 ) par. R 4 ) R = ,72 = 22,72 Ω Celkový proud obvodem I 1 = U/R = 20/22,72 = 0,88 A. Úbytek napìtí na R 1 bude U R1 = R 1. I 1 = 20. 0,88 = 17,60 V. Úbytek napìtí na R 2 R 3, R 4 U R2,3,4 = U- U R1 = 20 17,6 = 2,4 V. Nakonec vypoèítáme proudy: I 2 = U R2,3,4 /R 2 = 2,4/5 = 0,48 A I 4 = U R2,3,4 /R 4 = 2,4/10 = 0,24 A I 3 = U R2,3,4 /R 3 = 2,4/15 = 0,16 A Všimnìte si, že platí 1. Kirchhoffùv zákon I 1 = I 2 + I 3 + I 4 (kdyby náhodou pøestal platit, poèítejte znovu a pozornìji). Tento obvod bychom mohli rovnìž øešit metodou uzlových napìtí. V obvodu je jeden nezávislý uzel, pro který sestavíme rovnici I 1 = I 2 + I 3 + I 4, do které dosadíme: (U U R2,3,4 )/R 1 = U R2,3,4 /R 2 + U R2,3,4 /R 3 + U R2,3,4 /R 3 a kterou vyøešíme. Pøíklad: Vypoèítejte napìtí mezi body A a B v obvodu b). Obvod nejprve zjednodušíme. Slouèíme rezistory R 1, R 2 a R 5, R 6. Obr. 1.5 Sérioparalelní øazení rezistorù R 1 par. R 2 = R 1,2 = 0,5 kω R 5 + R 6 = R 5,6 = 3 kω U A = U o R 3 /(R 3 + R 1,2 ) = 10. 3/(0,3 + 0,5) = 3/0,8 = 3,75 V U B = U o R 5,6 /(R 4 + R 5,6 ) = 10. 3/6 = 5 V U B U A = 1,25 V J. Vlèek: Základy elektrotechniky 13 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

15 Pøi øešení (analýze) obvodù bychom si mìli uvìdomit, že na rozdíl od matematiky nikdy nezískáme pøesné (exaktní) øešení. Skuteèné rezistory mají výrobní tolerance (v souèasnosti typicky 1 %, døíve 5, 10 nebo 20 %). Jak poznáme pozdìji, v mnoha pøípadech není absolutní pøesnost pøíliš dùležitá. Pøesné øešení složitých obvodù je navíc pomìrnì složité, nìkdy vyžaduje i výpoèetní techniku. Pokud je to možné, snažíme se proto obvod zjednodušit. Na následujícím pøíkladu si ukážeme nìkterá pravidla pro zjednodušování. Obr. 1.6 Zjednodušování složitých obvodù Hodnota rezistoru R 1 je zanedbatelnì malá oproti ostatním rezistorùm. Proto jej nahradíme zkratem. Rezistor R 2 je paralelnì pøipojen ke zdroji napìtí, mùžeme jej vynechat. (Na samotném dìlièi R 1, R 2 je témìø plnì napájecí napìtí.) Hodnota rezistoru R 5 je o 2 øády vyšší než hodnoty R 3, R 4, R 6, R 7, R 8. Vynecháním tohoto rezistoru mùže vzniknout chyba øádovì 1 %. Hodnoty R 10 a R 9 jsou mnohem vìtší než hodnoty R 7 a R 8. Podle pravidla o rozdìlení proudù paralelnì zapojených rezistorech (proudy tekoucí jednotlivými rezistory jsou v pøevráceném pomìru jejich hodnot) mùžeme pøedpokládat, že proud tekoucí pøed R 9 a R 10 bude zanedbatelný oproti proudu tekoucímu pøes R 8 a rezistory R 9 a R 10 neovlivní podstatným zpùsobem napìtí na R 8. Po zkratování R 1, vynechání R 2 a R 5 a zanedbání R 9 a R 10 vypoèítáme napìtí na rezistoru R 8. U R8 = U o. R 8 /(R 8 + R 7 + R 6 ) = 5. 2/( ) = 1,25 V U x = U R8. R 9 /(R 9 + R 10 ) = 1, /(1, ) =1,136 V Tento pøíklad bychom mohli pøesnì vyøešit s použitím Theveninovy vìty, pøípadnì transfigurace trojúhelník hvìzda (viz dále). Nastavit dìlièem pøesnou hodnotu napìtí je èasto obtížné, protože rezistory se vyrábìjí v urèitých hodnotách øada E 12, E 24. Je rovnìž tøeba si uvìdomit, že návrh (syntéza) elektrických obvodù nedává jedno možné øešení. Optimální oblast øešení tvoøí vždy urèitý interval hodnot. Napøíklad pøi návrhu dìlièe napìtí musíme dodržet vzájemný pomìr hodnot rezistorù dìlicí pomìr. Jejich velikost nemá být pøíliš malá, aby dìliè neodebíral zbyteènì velký 14 J. Vlèek: Základy elektrotechniky