Nìkolik poznámek k rozšíøení a ekologii sýce rousného (Aegolius funereus)

Transkript

1 PANURUS, 14 (2004): Nìkolik poznámek k rozšíøení a ekologii sýce rousného (Aegolius funereus) Few notes on distribution and ecology of the Tengmalm s Owl (Aegolius funereus) Tomáš Diviš Tyršova 698, Èeská Skalice Hnízdìní sýce rousného na území dnešní Èeské republiky bylo známo už v 19. století, a to ve vìtšinì pohranièních pohoøí. Konkrétních dokladù o hnízdìní bylo však až do 60. let 20. století velmi málo, v letech následujících byl však doložený hnízdní výskyt rychle potvrzován v dalších oblastech a na nových lokalitách a tak napø. v Novohradských horách a na Šumavì byl sýc rousný zanedlouho považován za bìžný druh sovy (HUDEC et al. 1983). V období let 1973 až 1989, tedy od poèátku prvního mapování do konce druhého mapování hnízdního rozšíøení ptákù, pronikal sýc rousný stále výraznìji z pohranièních hor do vnitrozemí Èeské republiky a obsazoval i lokality v nižších polohách a porosty netypické skladby. V jižních Èechách bylo hnízdìní prokázáno od 380 m n.m. až do 1350 m n.m. na Šumavì (KLOUBEC in Š ASTNÝ, BEJÈEK & HUDEC 1996). Sýc rousný obývá zpravidla shodné lokality a podobné biotopy jako kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), je však zpravidla ménì poèetný. Do vyšších horských poloh se však postupnì stává jednou z nejhojnìjších sov. S výjimkou jižních a západních Èech, kde má výzkum druhu delší tradici, je však o poèetnosti sýce rousného v Èeské republice málo údajù. Výzkumy zahájené na pøelomu 80. a 90. let na Slovensku naznaèují, že i tam je sýc rousný dosti rozšíøeným druhem (DANKO et al. 1994). I když jsem od poèátku 70. let minulého století vyvíjel v nižších a støedních polohách Náchodska nemalou terénní aktivitu s užším zamìøením na lesní druhy dravcù, setkal jsem se v tomto území se sýcem rousným poprvé až v roce Ještì téhož roku a v letech následujících jsem zaznamenal nìkolik dalších nálezù, všechny pak bez výjimky pøi pøíležitostných vycházkách nebo cílených akcích zamìøených široce avifaunisticky, a již jimi byly Víkendové výzkumné tábory Východoèeské poboèky Èeské spoleènosti ornitologické nebo zpravidla celodenní akce v rámci mapování hnízdního rozšíøení ptákù Níže uvedené nálezy jsou jen malým pøíspìvkem do poznání o rozšíøení a ekologii sýce rousného v regionu severovýchodních Èech. Pøehled nálezù sýce rousného 1. Kv Dne jsem ve Vraních horách u obce Královec na Trutnovsku nalezl ve vletovém otvoru dutiny v buku sedìt odrostlé mládì. Hnízdo bylo nalezeno v rámci Víkendového

2 48 výzkumného tábora Vè. poboèky ÈSO. Bìhem konání tábora byl jeho úèastníky nìkolikrát slyšen houkající samec v okolí kamenolomu a další samec z lesního údolí mezi Královeckým Špièákem a Kozlíkem (viz také ŽÏÁREK 1998). 2. Kv Dne jsem v rámci mapování hnízdního rozšíøení ptákù v Mirošovských stìnách u Verneøovic v CHKO Broumovsko našel ve vletovém otvoru dutiny v buku odrostlé mládì a další mládì na vìtvi pøed dutinou. 3. Kv Dne veèer odpovídá samec krátkým zahoukáním na imitaci jeho teritoriálního hlasu nedaleko penzionu Myslivna u obce Pecka na Jièínsku. Nález se uskuteènil v rámci Víkendového výzkumného tábora Vè. poboèky ÈSO (viz také DIVIŠ 2003). 4. Kv Dne jsem na lokalitì Roviny o obce Horní Rybníky na Náchodsku našel ve vletovém otvoru dutiny v buku sedìt odrostlé mládì. Na pøelomu èervna a èervence téhož roku byl v lese poblíž nedaleké obce Kramolna nalezen na zemi dospìlý samec neschopný letu (ohlásil èlen ÈSO Vladimír Kalous). S diagnózou celkové vyèerpání byl pták rehabilitován v ZOO ve Dvoøe Králové nad Labem a dne byl vypuštìn blízko místa nálezu. 5. Kv Dne jsem opìt na lokalitì Roviny u Horních Rybníkù, asi 30 m od hnízda z roku 1998, našel obsazenou dutinu v silnì hnilobou poškozeném buku. Pták pøítomný v dutinì vylézá po zaškrábání na kmen hnízdního stromu do jednoho z èetných vletových otvorù. 6. Kv Dne v hod. krátce zahoukal samec v lese u lokality Vodákùv palouk nedaleko obce Dolní Radechová na Náchodsku. Protože je tento nález vzdálen cca 500 m od nálezù è. 4 a 5, dá se pøedpokládat, že se jednalo o ptáka identického páru. 7. Kv Dne jsem na lokalitì Maternice u obce Zbeèník na Náchodsku nalezl ve vletovém otvoru dutiny v buku sedìt dospìlého ptáka. 8. Kv Dne jsem pøi revizi dutin na lokalitì Malinová hora u obce Dobrošov na Náchodsku zaregistroval adultního sýce rousného, který na zaškrábání na kmen dutého buku vylezl do vletového otvoru. Dne byl na stejném místì zjištìn dospìlý pták znovu a ve dnech a bylo ve vletovém otvoru pozorováno odrostlé mládì.

3 Bližší popis lokalit s prokázaným nebo pravdìpodobným hnízdìním Vraní hory (nález è. 1) hnízdištì je umístìno v cca 150 m širokém pruhu porostu starém pøibližnì 100 let tvoøeném skupinami nebo smìsí smrku a buku s vtroušeným modøínem a skupinou douglasek ve spodní èásti porostu na dnì údolí. Hnízdní porost je v západnì orientovaném svahu údolí mezi kótami Královecký Špièák a Wiazówa v Polsku. Nadmoøské výška hnízdištì je 630 m, sklon svahu cca 35%. Obsazena byla dutina po datlu èerném (Dryocopus martius) ve støednì silném buku, asi 15 m nad pøibližovací lesní cestou. Jediný vletový otvor je umístìn na stranì po svahu a je asi 8 m nad zemí. Nejbližší okolí hnízdního porostu tvoøí kultury a mlaziny smrku s pøímìsí buku, javoru klenu, bøízy a jeøábu. Nejbližší okraj lesa s biotopy otevøené krajiny je vzdálen cca 1000 m, asi 300 m od hnízdištì je èinný lom na stavební kámen. Mirošovské stìny (nález è. 2) hnízdo je v asi 30 m širokém porostu mezi dvìma pøibližovacími cestami. Porost ve stáøí okolo 130 let je tvoøen smìsí buku a smrku. Hnízdištì je na plošinì ve vrcholové partii høebene v nadmoøské výšce 605 m, v mírném svahu do 10% se západní expozicí. Hnízdo bylo v dutinì po datlu èerném v nadprùmìrnì silném buku s pøímým hladkým kmenem, vzdáleném asi 5 m od pøibližovací cesty a 15 m od èasto užívané vyvážecí cesty. V buku jsou dva vletové otvory ve výšce asi 9 m a 9,5 m nad zemí, oba obráceny proti mírnému svahu k vyvážecí cestì. V nejbližším okolí hnízdního porostu jsou smrkové porosty s pøímìsí borovice a øídce buku staré asi let. Nejbližší okraj lesa s biotopy otevøené krajiny je asi 250 m od hnízda. Roviny u Horních Rybníkù (nálezy è. 4 a 5) oba nálezy byly v porostu smrku a jedle s vtroušeným bukem starém okolo 130 let. Lokalita je na vrcholu plochého høebene v nadmoøské výšce 475 m, v mírném svahu do 10% s expozicí na sever. V roce 1998 byla obsazena dutina po datlu èerném v silném buku soliterního habitu s hladkým pøímým kmenem. Hnízdní strom je asi 40m od pøibližovací cesty a 60 m od vyvážecí cesty. Do buku bylo postupnì vydlabáno nìkolik vletových otvorù na rùzných stranách kmene ve výšce asi 4 až 8 m nad zemí. Mláïata byla pozorována v otvoru smìøujícím na západ umístìném asi 5 m nad zemí. V roce 1999 byl obsazen asi 30 m vzdálený buk znaènì napadený hnilobou prostupující až na povrch kmene, habitem i èetnými vletovými otvory podobný prvnímu hnízdnímu stromu. Blízké okolí hnízdištì tvoøí porosty s dominancí smrku staré okolo 70 let, nedaleko obou hnízdních stromù je malá holina s kulturou smrku a modøínu a s pøímìsí bøízy a jeøábu. Nejbližší okraj lesa s biotopy otevøené krajiny je vzdálen asi 400 m od hnízdištì. Maternice (nález è. 7) hnízdištì je v pøevážnì smrkových porostech s pøímìsí modøínu starých asi 60 až 80 let, s malými skupinami nebo jednotlivci buku soliterního habitu v okolí lesní vyvážecí cesty. V blízkosti cesty a na bøezích potoka je nálet jasanu, javoru klenu, jilmu horského, olše lepkavé a buku rùzného vìku. Hnízdištì je na dnì pomìrnì hlubokého údolí orientovaného jihovýchodním smìrem, v nadmoøské výšce 470 m. Hnízdní 49

4 50 dutina po datlu èerném je v jednom z dvojice silných bukù s hladkými pøímými kmeny, asi 10 m od lesní cesty. Jediný vletový otvor do dutiny je orientován smìrem ke dnu údolí a lesní cestì a je asi 8 m vysoko nad zemí. Asi 30 m od hnízdního stromu je jehliènatá tyèovina s pøevahou smrku. Hnízdištì je po horizontále vzdáleno asi 450 m od okraje lesa a biotopù otevøené krajiny. Malinová hora (nález è. 8) hnízdištì bylo v malém zbytku porostu starém asi 130 let tvoøeném pøevážnì smrkem s pøímìsí jedle, modøínu a buku. Umístìno bylo na plochém boèním vrchu nevýrazného høebene v nadmoøské výšce 560 m, v terénu se sklonem do 25% a expozicí na severovýchod. Hnízdní dutina po datlu èerném byla v silném buku s pøímým hladkým kmenem stojícím na okraji porostu nad èerstvou pasekou, asi 30 m od pøibližovací cesty. Vletový otvor byl orientován proti svahu a byl pøibližnì 10 m nad zemí. Blízké okolí hnízdištì tvoøily kultury a mlaziny s pøevahou smrku s pøímìsí buku a náletem bøízy a jeøábu. Hnízdo bylo cca 200 m od okraje lesa a biotopù otevøené krajiny. Porost byl v zimì 1998/99 celý domýcen. K charakteru výskytu sýce rousného a nìkterým aspektùm jeho výzkumu Obecnì lze potvrdit jihoèeské zkušenosti KLOUBCE (1988) o spoleèném výskytu sýce rousného a kulíška nejmenšího. Významný a pøi terénní práci dobøe využitelný rozdíl spoèívá v tom, že zatímco kulíšek následuje strakapouda velkého do dutin dlabaných na Náchodsku pøevážnì do smrkù, následuje sýc rousný ve velké vìtšinì pøípadù datla èerného, který v této oblasti preferuje hnízdìní v bucích. Sýc rousný obsazuje na Náchodsku pøednostnì starší lesní porosty, za vhodnými hnízdními nabídkami mùže však jít i do porostù mladších vìkových tøíd. Druhová skladba hnízdních porostù se nezdá být rozhodující, i když v porostech pøevážnì nebo èistì listnatých jsem jej zatím nenašel, což však bude pravdìpodobnì zpùsobeno jejich velkým nedostatkem v sledované oblasti. Obsazené dutiny se mohou nacházet jak pomìrnì blízko okrajù lesù nebo na okrajích porostù v sousedství holin, tak i dosti hluboko uvnitø rozlehlých lesních celkù. Širokou ekologickou valenci sýce potvrzuje i KLOUBEC (l.c.) z jižních Èech. Na Náchodsku jsem zatím nezaznamenal výskyt sýce rousného v nadmoøské výšce pod 470m, pøestože napø. na území NPP Babièèino údolí je velmi široká nabídka vhodných hnízdních dutin. KLOUBEC (l.c.) v jižních Èechách jej však nalezl v nejnižších polohách oblasti (380 m n.m.), avšak 61% jeho nálezù zaznamenal v polohách od 700 do 1000 m n.m. Je zøejmé, že do støedních poloh Náchodska se sýc rousný rozšíøil až v posledním desetiletí. Nálezy è. 4 až 7 leží totiž v oblasti, kterou jsem od poèátku 70. let minulého století kontroloval pravidelnì a velmi intenzivnì, avšak pøed rokem 1998 jsem zde výskyt sýce rousného ani jednou nezjistil. S výjimkou nálezu è. 3 byla všechna pozorování získána nevyprovokovanì bez pøipískávání. Nìkolik døívìjších pokusù pøimìt ptáky k reakci imitací samèího houkání nebylo úspìšných, a to ani na už registrovaných hnízdištích. Jako nejefektivnìjší metodou výzkumu hnízdního rozšíøení sýce rousného se jeví revize dutin škrábáním

5 na kmen, které je ovšem zároveò také vyrušováním ptákù v citlivém období inkubace a hnízdní péèe. Otázkou také zùstává, jaký je podíl ptákù, kteøí na škrábání vùbec nereagují a jaká je tedy míra úplnosti této metody. Zhruba od poloviny kvìtna do èervna mùžeme ve vletových otvorech obsazených dutin nebo v jejich blízkosti zastihnout odrostlá mláïata, nìkdy ve vletových otvorech také odpoèívají dospìlí ptáci. Jiné nápadné známky pøítomnosti na hnízdišti i u hnízdní dutiny zpravidla zcela chybí, což èiní výzkum tohoto druhu pomìrnì obtížným. Souhrn V letech 1998 až 2002 byl v severovýchodních Èechách v kvadrátech pro mezinárodní sí ové mapováni organizmù 5362, 5363, 5559, 5562 a 5563 osmkrát zaznamenán výskyt sýce rousného v dobì hnízdìní. Prostøedí prokázaných nebo pravdìpodobných hnízdìní tvoøil ve vìtšinì pøípadù starý les s pøevahou smrku. Všechny obsazené hnízdní dutiny byly po datlu èerném ve starých jedincích buku lesního. Hnízda byla v nadmoøských výškách 470 m až 630 m, 200 m až 1000 m od okraje lesa. Summary The Tengmalm s Owl (Aegolius funereus) was recorded 8 times in breeding season during in North-eastern Bohemia (squares 5362, 5363, 5559, 5562 and 5563). The nests of probable or confirmed breedings were located mostly in old forests with a majority of the spruce. All occupied nest-holes were built by the Black Woodpecker in old beech trees. The nests were from 470 to 630 m a.s.l., 200 to 1000 m far from the forest edge. Literatura DANKO Š. et al., 1994: Stav poznatkov o poèetnosti hniezdnych populácií dravcov (Falconiformes) a sov (Strigiformes) v Èeskej a Slovenskej republike k roku 1990 a ich populaèný trend v rokoch Buteo, 6: DIVIŠ T., 2003: 9. víkendový výzkumný tábor Východoèeské poboèky Èeské spoleènosti ornitologické Krkonošské podhùøí Panurus, 13: HUDEC K. et al., 1983: Fauna ÈSSR. Ptáci 3/I. Academia, Praha. KLOUBEC B., 1988: Rozšíøení, poèetnost a ekologické nároky sýce rousného (Aegolius funereus) v jižních Èechách. Sborník Sovy, 1986: Š ASTNÝ K., BEJÈEK V. & HUDEC K., 1996: Atlas hnízdního rozšíøení ptákù v Èeské republice H & H, Praha. ŽÏÁREK P., 1998: Výsledky prvního výzkumu avifauny Vraních hor. Panurus, 9: ISBN