Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí. učitelů praktického vyučování a odborného výcviku. Projekt ESF CZ.1.07/1.3.08/

Transkript

1 + Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů praktického vyučování a odborného výcviku Projekt ESF CZ.1.07/1.3.08/ Rétorika Studijní opora pro účastníky projektu Pavla Sovová, Ph.D. Katedra pedagogiky FPE ZČU,

2 Obsah Vážení přátelé Začínáme, zahajujeme Hlavní sdělení Učitel jako řečník Umění řečnictví Naslouchání Nasloucháme druhým Nasloucháme sobě Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu Kompozice projevu Příprava projevu Předpoklady dobrého přednesu Aktivní sdělné čtení textu Jak tvoříme hlas a artikulaci Uzavíráme, zakončujeme Literatura a zdroje Příloha : Hodnocení projevu

3 Vážení přátelé, čeká nás společná práce v oblasti rétoriky. Pojetí výuky vychází z konceptu vysokoškolského studenta jako partnera. Rozhodně studenta nepokládám za klienta, kterému jsou dodávány informace a dovednosti. Student spoluvytváří vzdělávací proces a má svůj podíl zodpovědnoti. (viz KPS/MHAS, str.25) Umění rétoriky lze chápat jako umění komunikovat a jednat s lidmi (viz např. J. Kohout a další autoři). Otázky komunikace jsou však v rámci studia na FPE řešeny i v jiných pedagogických a psychologických disciplínách. Přes veškerou dialogičnost současného pojetí pedagogického procesu nás stále potkávají situace, ve kterých potřebujeme na určité úrovni veřejně promluvit, např. prezentovat, obhájit, zhodnotit projekt, představit školu, obor apod. Z těchto důvodů je studijní text orientován především na přípravu celistvějšího projevu. Ve studijní opoře najdete vybrané základní informace, poznatky a doporučení, odkazy na různé publikace i na další studijní opory dalších předmětů. Chtěla bych zdůraznit, že mluvní projev je živý proces, proto předložené poznatky neberte dogmaticky. Mají Vám být oporou a pomocí, nikoliv předepsaným ideálem. Více si řekneme v jednotlivých lekcích (text je nutno chápat jako doplnění kontaktní výuky). Těším se na osobní setkání. Pavla Sovová 3

4 1. Začínáme, zahajujeme nebo-li si řekneme, o čem bude řeč. Dle školních znalostí je to úvod - část, kdy chceme posluchače upoutat, motivovat, nalákat, připravit, popř. nastínit problematiku, vyjmenovat témata, vytyčit cíle. V tomto textu bude řeč o řeči, o našem vyjadřování, o tom, jak se nám daří komunikovat atd. Hlouběji se zaměříme na to, jak si připravit vlastní projev. Ne nějak ohromující cca na 8 minut (což je dobrá časová dotace dejme tomu na obhajobu bakalářské práce). I když nám půjde o náš aktivní proslov, o to, jak budeme mluvit, přesto si záhy po úvodních informacích o pedagogické komunikaci a o umění řečnickém probereme problematiku naslouchání. Dále se budeme zabývat tím, co je pro zdařilý projev potřebné: formulovat a uvědomit si smysl, účel sdělení. Ujasníme-li si, CO chceme říci, hledáme příhodné způsoby JAK projev realizovat. Pomůže nám kompozice projevu. Je však velmi důležitý i přednes našeho připraveného sdělení. Vzhledem k nárokům učitelské profese je ve studijní opoře věnována poměrně velká pozornost také hlasu a artikulaci. Velký úkol A : dle své volby prostudujte nějakou publikaci, zabývající se rétorikou či komunikativními dovednostmi. 4

5 2. Hlavní sdělení 2.1. Učitel jako řečník Pedagogika reflektuje stav světa, člověka i školských systémů a přemýšlí o cílech vzdělání, o obsahu učiva, o postavení žáka. Hledá to nejlepší pro žáka, pro učitele pro člověka, pro společnost (viz KPG/Základy pedagogiky). Pedagogická komunikace (dle Pedagogického slovníku, 2003) je zvláštní případ sociální komunikace. Je zaměřena na dosažení pedagogických cílů, mívá vymezen obsah, sociální role účastníků, stanovena či dohodnuta komunikační pravidla. Má aspekty intencionální, kognitivní, motivační, regulační; studiují se její aspekty aspekty obsahové, procesuální, produktové. 1 I pedagogická komunikace se proměňuje vlivem současných technologií, které nabízí pro vzdělávání škálu možností. Naštěstí : se nepředpokládá, že vzdělání bude čistě e- learningem, ale naopak e-learningová část doplní tradiční vzdělávání (blended learning). 2 Z hlediska ideálu všestranně rozvinuté osobnosti, rovnováhy těla a ducha je zřejmé, že čas strávený vsedě u počítače nás i pokud ten čas strávíme aktivním studiem - rozvíjí jednostranně. Mezilidská interakce po síti fascinuje svou nezávislostí na prostoru, ale je to komunikace pouze prostřednictvím symbolu napsaného slova. Tradiční vzdělávání je osobní setkání učitelů a žáků, používá se termín kontaktní výuka, face to face. Za podstatnou dimenzi pedagogického procesu lze pokládat také rozvoj vnitřního světa člověka, který se ven projevuje jednáním, našimi gesty, mimikou, řečí, hlasem; schopností být koncentrován - nejen na obrazovku počítače, ale také na druhého člověka, který není přesně naprogramován. Proto zřejmě kromě výše zmíněného nástupu moderních technologií vnímáme ve vzdělávání také trend ke komunikativní pedagogice - studující, žák je chápán jako aktivní tvůrce sebe sama v interakci a komunikaci s druhými, hovoří se o pedagogice prožitkové, 1 Průcha, Walterová, Mareš: Pedagogický slovník. Praha:Portál Ludvík Eger:Nové strategie vzdělávání a ICT. In: Učitelské listy č.1, září 2005, str

6 orientované na žáka. Význam má partnerský, otevřený, obousměrný vztah spolupráce. (Vališová, 2007) Člověk potřebuje ke svému zdravému vývoji a učení druhé lidi, vztahy. Jak je obecně známo, L. S. Vygotsky byl přesvědčen, že plný kognitivní rozvoj vyžaduje sociální interakci a dodnes je inspirativní jeho pojem dynamického hodnotícího prostředí. Při učení je nutný vztah k druhým realizovaný aktivní tvořivou bezprostřední komunikací. Tu zkusme chápat jako proces, ve kterém dochází k rozvoji všech zúčastněných osob, k jejich učení, k rozšíření jejich vědomí. Belz, Siegrist (2001) uvádějí: Komunikativnost znamená připravenost a schopnost jedince vědomě a harmonicky komunikovat, tzn. vypovídat o sobě ostatním co nejjasněji a nejsrozumitelněji, vědomě ostatním naslouchat, umět rozlišit podstatné od nepodstatného, být vstřícný k potřebám jiných a úzkostlivě dbát neverbálních signálů. (Belz, Siegrist, 2001) Pokud prohlubujeme své schopnosti veřejného projevu, rozvíjíme a kultivujeme dovednosti, které jsou podstatnou součástí profesních kompetencí učitele: - Jasně a komplexně vysvětlit koncept - Utřídit sdělení, aby byla jasná a přesvědčivá - Rozvinout logické, emocionální a etické výzvy pro podporu svých argumentů - Komunikovat důvěryhodně - Zdokonalit naslouchání a předat dovednosti (DeVito, 2001, str. 279) Jste spokojeni se svými dovednostmi řečového vyjádření v pedagogické komunikaci? 6

7 2.2. Umění řečnictví Základem slova rétorika je řecký výraz RHÉSIS tj. řeč. Ve starém Řecku slovo rhétor označovalo mistra slova. (Kohout, 2000, str. 15) Řeč můžeme mj. definovat jako artikulované zvuky vyjadřující obsah našeho vědomí. (Tušl, Roubínek, Engelová, 1983, str. 7) Mluvená řeč je jednoduchá, názorná a redundantní (= informace jsou častěji opakovány). Myslete na to při přípravě vyučování: Všechny ústně předávané informace mají být jednoduché, názorné a redundantní. (Berger, Fuchs, 2009, str. 73) Podle Aristotela jsou pro řečnictví důležité 3 nauky: NATURA příroda, předpoklady dané přírodou: znělý hlas, vzhled, bystrost ducha Ale(!): 95% lidí má předpoklady stát se dobrými řečníky! ARS et DOCTRINA umění a věda teorie. Rétorika má zákonitosti, které popisuje teorie. Rétorika je i uměním má umělecké aspekty, čerpá ze zkušeností dramatické kultury (hlas, mimika, gesta, čas, prostor, záměr). EXERCITÁTIO dobrými řečníky se stáváme cvičením, reflektovanou praxí (tj.pojmenovat si příčiny úspěchu i neúspěchu) Tentýž autor poukazuje na aspekty osobnosti řečníka: Ethos řečník má zodpovědnost, je důležitá jeho věrohodnost soulad osobnosti s idejemi a mravními zásadami Pathos - jde o vnitřní angažovanost řečníka a jeho schopnost působit na city lidí Logos rozvinutý rozum, moudrost, schopnost vést posluchače logicky problémem. 7

8 Dodnes stále platí následujících pět elementů klasické rétoriky (více kapitola 2.6.): Invence: shromáždění materiálů, info Organizace: logické uspořádání projevu, vytřídění informací Styl: je určen cílem, účelem vystoupení, typem posluchačů Zapamatování: doporučeno úvod se naučit zpaměti ( pomáhá získat jistotu a soustředit se na komunikaci) Přednes: se týká toho, JAK promluvu, sdělení realizujeme (srov. Kohout, 2000, str ) Mluvit se učíme od narození (z jistého hlediska se to učíme už v prenatálním věku). Pokud by se nám v tomto směru nikdo nevěnoval (jako se to stalo např. vlčím dětem ), mluvit bychom neuměli. Ontogeneze lidské řeči je nedílně spjata se socializací, od narození jsem součástí nějaké sociální skupiny (viz KPS/SOC) Mluvit umíme, což neznamená, že vývoj našeho vyjadřovaní je uzavřen. Jako v každé jiné oblasti, i v řečnictví se lze zdokonalovat. Víte, kdy byla rétorika neoddělitelnou součástí univerzitního vzdělání? 8

9 2.3. Naslouchání Nasloucháme druhým Ceníme si schopnosti, umění mluvit ale velkým umem je také umění mlčet a naslouchat. Umíte naslouchat? Máme dvě uši a jedna ústa. Možná nás tento matematický poměr k něčemu vyzývá Díky tomu, že jsme od útlého věku (dokonce docela pěknou dobu před narozením) naslouchali, poslouchali, naučili jsme se mateřskou řeč. I teď, když chceme pokročit v umění svého vyjadřování, nám mohou uši velmi pomoci. Naslouchání je důležitý předpoklad efektivní komunikace. Je to zdánlivě jednoduché: zvládnout naslouchat druhému a ještě navíc naslouchat i sobě, vnímat svůj rej myšlenek a ještě druhému odpovídat (srov. pojem Interpersonální percepce, KPS/SOC). Malý úkol a): Poslouchejte, jak kdo mluví. Jak se mluvčímu daří vyjádřit, co chce. Jak mluví politik, moderátor, jak mluví řemeslník? Od řemeslníka se možná naučíme mluvit více jeho řeč o práci je konkrétní, spjatá se zkušeností pravděpodobně bude mluvit srozumitelně a bude užívat přirozené větné důrazy. Poslouchejte rozpačité dospívající, jak mluví někteří nedbale atd. atd Nasloucháme sobě. V nás samých je někdy hlasů několik; znáte to, jak se nám myšlenky honí hlavou (někdy k sobě promluvíme i nahlas, což je naprosto normální a přirozené!): měl bych tohle, ale nechce se mi, tak lež, vždyť potřebuješ odpočívat ale jdi něco dělat na těch prázdninách ale bylo fajn musím zalít kytky co se zas děje, proč je ten rachot? atd., atd. Kdo všechno v nás mluví? Způsob, jak mluvíme uvnitř sebe k sobě a se sebou samými, souvisí s naším sebepojetím (viz KPS/MHAS, str. 6). V naší kultuře nevěnujeme příliš mnoho času tomu, abychom vnímali co se opravdu v nás samotných děje psychicky i somaticky. 9

10 Určitou formu odpovědi přináší různé modely lidské psychiky (Freud, Jung, aj.). Náš vnitřní svět je rozmanitý a pestrý. Učebnicovou poučkou je, že řeč souvisí s myšlením. Ale: myslíme jen ve slovech? Gardner (1999) předkládá koncept různých typů inteligencí. Jinak asi přemýšlí choreograf, jinak skladatel apod. Zde se přeci jen vrátíme ke slovům. Naše vnitřní řeč není totožná s řečí vnější, ale přeci jen jisté souvislosti mít musí. (viz. KPS/ZAPS, str. 9 10, str. 19) Malý úkol b): Zkuste si někdy (lepší by bylo vícekrát) zapsat volný tok svých myšlenek. Nebo záměrně k sobě mluvte nahlas. 10

11 2.4. Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu Pokud jsme realizovali úkol a) z kapitoly , můžeme si na základě svého pozorování ušima uvědomit, proč zpravidla lidé mluví. K vydání hlásku je třeba mít důvod, motiv, chuť, potřebu. I když mluvíme jen tak, něco sledujeme, např. chceme aspoň být s někým v kontaktu. Pro veřejnější projev máme zpravidla potřebu mluvit o něčem. Je teda velmi důležité si uvědomit CO chceme říci a zároveň s touto otázkou řešit i PROČ to chceme říci. Musíme si uvědomit, čeho bychom rádi svou promluvou dosáhli - formulovat si cíl (k takovému postupu jsme vedeni i v pedagogice - viz disciplína Základy pedagogiky). Jsou uváděny tyto dva hlavní typy projevu: informační a přesvědčovací. Můžeme si pomoci otázkami: Co chci, aby se posluchači dozvěděli? Proč se to mají dozvědět? Co mají udělat? Proč to mají udělat? 11

12 2.5. Kompozice projevu Základní strukturu nastiňuje schéma na obrázku č. 1. Upoutat pozornost, navázat vztah, získat důvěru. Úvod řekněte, co řeknete Představit cíl, téma a sebe (TVKP: Téma, Význam, Kompetence, Představení) -Přímé konstatování (začít vhodnou otázkou) -Nepřímé sdělení. -Živý příklad,srovnání -Statistika. -Příběh -používejte příklady -vytvářejte v mysli posluchačů obrazy -vyprávějte pro ilustraci příběhy a zkušenosti -poskytujte důkazy podporující vaše argumenty -shrnujte přednášenou látku -propojujte, uvádějte souvislosti Udržovat kontakt s posluchači, jejich pozornost. Ověřovat si, zda rozumějí a sledují, co sdělujete. Hlavní část řekněte, co chcete říci Hlavní body, co musím, co potřebuji sdělit abych byl pochopen, (Rozvinutí myšlenek, uvedených v úvodu) Závěr řekněte, co jste řekli Přehled, zopakování hlavních myšlenek, zakončení (poslední možnost předat a zdůraznit hlavní myšlenky a body) ) Vydržet s energií, závěr živý, ale zakončující. 12

13 Další struktury projevů specifické: Stanovisko/ Návrh Myslím si to a to, navrhuji, chtěl bych, aby se udělalo Důvod : Myslím si to z tohoto důvodu Příklad: tak to je v praxi Stanovisko/ Návrh : právě proto zastávám toto stanovisko Proto chci, navrhuji, aby se udělalo, aby jste udělali Časová posloupnost Minulost Budoucnost Současnost Chceme přednést návrh Problém Příčina Řešení Akce 13

14 Chceme přesvědčit Negativní důsledky Návrh Pozitivní důsledky návrhu - přínos Příští konkrétní kroky Situace jak vypadají fakta Prezentace alternativ řešení SITUACE Alternativa č.1 Alternativa č.2 Alternativa č.3 POROVNÁNÍ KLADŮ A ZÁPORŮ, ROZLIŠOVACÉ KRITÉRIA - Situace - Podstatné vlastnosti alternativ - Porovnání kladů a záporů, rozlišovacé kritéria - Doporučení dalších konkrétních kroků DOPORUČENÍ DALŠÍCH KONKRÉTNÍCH KROKŮ 14

15 2.6. Příprava projevu Podle DeVita (1999) můžeme při přípravě projevu postupovat v 10 krocích. Volba tématu a cíle (účelu) Analýza publika (komu sdělujeme?) Formulace hlavní myšlenky, vymezit základní body Prozkoumání tématu Rozvinout základní body Uspořádat si materiál k projevu Stylizovat svou řeč Sestavit závěr a úvod Znovu projev prozkoumat a zhodnotit Realizace projevu 15

16 2.7. Předpoklady dobrého přednesu Aktivní sdělné čtení textu V základní škole zvládneme všichni techniku čtení naučíme se spojit písmena s hláskami, se ozvučit naučíme grafickou podobu slova. Bohužel, tím výuka zpravidla končí. Pouhé ozvučování grafického záznamu však nestačí. Dovednost aktivně, smysluplně sdělit zapsané myšlenky nepatří k výbavě absolventů našich škol někdy dokonce i mnohý herecký profesionál nevystupuje v této oblasti jako garant kvality. Jako vysvětlení se nabízí inflace slov v současném světě, vyprázdněnost mluveného a koneckonců i psaného slova, zrychlování doby a času atd. Sdělně číst text znamená přiblížit v danou chvíli náš mluvní projev přirozené řeči, užít věcně správně důrazy, sdělovat po myšlenkách správně frázovat, poslouchat se, říkat text jako by myšlenky právě vznikaly. Pro většinu lidí to znamná nezvyklou disciplínu myšlenkové aktivity a rozvíjení schopnosti vnímat text hlouběji a celistvě. Je nezbytné v okamžiku pochopení významu vytvářet si na základě psaného slova vnitřní představy a tyto pak oblékat do autorem určených slov. Pro takové čtení je potřeba být velmi aktivní psychicky, tělově a hlasově. 16

17 Jak tvoříme hlas a artikulaci Hlas vytváříme na základě nervových impulsů, svou úlohu zde má mozek a nervová soustava. V samotném počátku lidského života je hlasové vyjádření neuvědomělé, ale již tehdy navozuje interakci s dalšími lidmi. S celkovým rozvojem komunikace se v souladu s typem a charakterem osobnosti rozvíjí i hlasová mohoucnost 3 a řečové dovednosti. Fyziologie hlasotvorby najdeme v řadě publikací. Popis je většinou směřován ke stavbě a funkci dechového, hlasového a artikulačního ústrojí. Pokusme se popsat komplexní psychosomatický proces, jehož výsledkem je jedinečný lidský projev hlas a řeč. Libuše Válková (2007, str. 32) cituje doc. MUDr. Sedláčkovou, foniatričku pražského klinického pracoviště ORL: Hlasový projev vzniká na základě složité reflexní činnosti řízené k souhře nervovou soustavou. Probíhá na třech úrovních 1. kortikální (korové), kde probíhají vědomé procesy tvoření tónu 2.subkortikální (podkorové), kde se uskutečňuje automatizovaná neurosvalová činnost; je centrem emocí, výrazu 3. na úrovni nervového ovládání přímo v hrtanu. Na počátku je potřeba něco sdělit, vyjádřit. Bez tohoto podnětu hlas nemá život (Linklater. 2005, str. 22). Potřeba se v našem organismu realizuje elektrickými impulsy, které páteří dojdou k nervovým zakončením, jež řídí svalstvo řečových orgánů. Naše hlasové vyjádření může mít formu řeči, kdy podnět ke vzniku bude mít spíše racionální základ Impuls, (záměr) aktivizuje a koordinuje naše psychosomatické funkční zapojení: přednostně dýchání, hlasotvornost a artikulaci. Takto získaná kvalita psychosomaticky získané energie probouzí u každého jedince funkční zapojení (vzorec, dynamický stereotyp). Příklad: Potkáme někoho, s kým udržujeme neutrální až lhostejný vztah. Je naší společenskou povinností onoho člověka pozdravit. Základní podnět k pozdravu však bude malý a nevýrazný. Reakce v našem dechovém a hlasovém ústrojí též. (srov. Linklater, 2005, str. 22) Naprosto jinou situaci prožíváme, pokud se setkáme s milovanou osobou. Naše vnitřní vzrušení se zřetelně promítne do slov pozdravu. Nervová zakončení solární pleteně zalije teplo, bránice se zaktivizuje, dech se nám prohloubí, žebra rozšíří, hlas se rezonančně obohatí. 3 Vydáváme-li hlas, rozpohybujeme mnoho částí našeho organismu. Dle odborníků však mluvíme nefyziologicky, tj. nezapojujeme potřebná ústrojí v té míře, jak je nám přírodou nabídnuto. Současná odborná literatura označuje tento fenomén jako hlasovou fonastenii (viz Válková, 2007)). 17

18 Kristin Linklater (2005) zdůrazňuje, že tyto zjednodušující popisy nemohou vystihnout složitou skutečnost. Existuje nekonečná mnohotvárnost vnějších stimulů a vnitřních reakcí. K vnitřním reakcím také patří ty, které náš hlasový projev kontrolují a funkčně usměrňují. Zásadní role zde připadá sluchu. S hlasovým vyjadřováním jsou nedílně spjaty také gesta a mimika, jejich společným základem je dech. Coblenzer a Muhar (2001, str. 3) připomínají latinské úsloví Alicin personam gerere 4. Mimika a gesta významně spoluvytvářejí osobnost člověka. Původ slova persona od personam (prozvučovat, proznívat) zdůrazňuje význam hlasu. Na každé formě našeho projevu se tedy podílí hlas a pohyb. Hlas potřebuje dech a pohyb potřebuje také dech. Tento dech však nemůže plynout samovolně. mezi hlasem, pohybem (zde tedy gesty a mimikou) a dechem vždy vzniká nějaký vztah. (Coblenzer, Muhar, 2001, str. 3) Vraťme se k hlasovému impulsu (podnětu hlasově se projevit). Impuls vyvolá v našem těle reakci, v prvé řadě dechovou. To znamená, že se dají do koordinovaného pohybu četné svaly trupu, žebra se rozšíří, bránice vyrovná, žaludek sníží, vnitřnosti musí poněkud změnit svou polohu, aby vytvořily místo pro rozepjaté plíce. To vše se děje proto, aby se dech dostal až do plicních sklípků a pak se vydal na zpáteční cestu. Současně s dechovým procesem dochází k pohybu i v oblasti hrtanu. Zmíněný impuls aktivuje i svalstvo hrtanu, hlasivky se připraví, aby pro výdechový proud nabídly dostatek odporu k oscilaci. Pokud je tlak dechu měkký, hlasivky relativně uvolněné, vzniklé kmitání je pomalé a zvuk má nízké frekvence. Silnější tlak dechu nachází silnější odpor více napjatých hlasivek, což vede k vyšším frekvencím. Tento jev můžeme přednostně sledovat u vyšších tónů. Vztah fonace a dechu je zásadní. Koordinace činnosti hlasivek a dechu rozhoduje o kvalitě hlasu. Hlasivky a bránice tak pracují ve vzájemné podmíněnosti. Nasazení tónu je třeba pojímat jako dotyk, pocit vzlétnutí, nikoliv tlačení dechu do přepjatých hlasivek či proudění šustícího vzduchu v nedomknutých hlasivkách. (Tichá, 2004, str. 13) Nakonec se v našem zjednodušujícím popisu věnujme artikulaci. Předpokládejme zdravý hlas, který je formován ve slova díky artikulačním oblastem (oba rty, zuby, špička, střed a kořen jazyka, horní a dolní čelist, tvrdé patro, měkké patro s čípkem). Artikulace je spjata s naším řečovým vyjádřením, s přesným vyjádřením myšlenky. Přesnost myšlení se odráží také v tom, jak ekonomicky jsou tvořena slova. Sovová (2009) složitý proces shrnuje do schématu viz obr. č Česky: jednat jako nějaká osoba, hrát něčí roli, někoho představovat 18

19 Obr. č. 2 : Aspekty ovlivňující hlas Dýchání Mozkový impuls, představa, myšlenka, sdělení Vůle ke sdělení Artikulace Osobnostní struktura Fonace Podhrtanový prostor, hrudní rezonance Hlasový projev Emoce, psychosomatické cítění Tvarování nadhrtanových dutin, hlavová rezonance Mimika a gestika Kontrola hlasu sluchovými a svalovými vjemy Vegetativní tělesné funkce Komunikační situace: velikost prostoru, partner (partneři, publikum), zaměření komunikace (osobní, veřejná) 19

20 3. Uzavíráme, zakončujeme nebo-li si můžeme říci, o čem byla řeč. Dle školních znalostí je to závěr - část, kdy lze naposledy zdůraznit hlavní poselství naší promluvy. Můžeme také vytvořit prostor pro dotazy a shrnout až po případné diskusi. V tomto textu (který doplňuje kontaktní výuku) jsem se snažila shromáždit dle svých dosavadních zkušeností základní informace a poznatky pro rozvoj řečnických dovedností. Rétorikou se zde zabýváme v kontextu učitelské profese. Na závěr Vás čeká Velký úkol B: připravit si projev v časovém rozsahu 6-8 minut. Bude mě zajímat, v čem Vám pomohla(y) prostudovaná kniha(y), zda a v čem Vám byla nápomocna tato studijní opora. Vítám jakékoliv připomínky pro další vývoj opory. 20

21 Literatura a zdroje BĚLOHRADSKÝ, V.: Přirozený svět jako politický problém. Praha : Československý spisovatel, ISBN X BELZ, H., SIEGRIST, M.: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Portál Praha 2001, ISBN BERGER, E., FUCHS, H. Učíme děti učit se. Plzeň : Fraus, ISBN COBLENZER, H, MUHAR, F. Dech a hlas: návod k dobré mluvě. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, s. ISBN DeVITO, J.A.: Základy mezilidské komunikace. Praha : Grada Publishing 2001, ISBN FRYNTOVÁ, V. O podstatě přednesu. In Vyskočil a kol.: Řeč, mluva, hlas. Sborník ze semináře. Praha AMU 2006 GARDNER, H.: Dimenze myšlení. Praha : Portál ISBN HEIRHOLD E. Rétorika a prezentace. Praha : Grada,2005. ISBN KHAN-PANI Ph. Mluvte k věci. Brno : ERA ISBN KOHOUT, J.:Rétorika.Umění mluvit a jednat s lidmi.praha ISBN LINKLATER, K. Die persönliche Stimme entwickeln. Ein ganzheitliches Übungsprogramm zur Befreiung der Stimme. 3. Auflage. München: Verlag. ISBN SOVOVÁ, P.: Hlas jako psychosomatická disciplína. Dizertační práce, KATaP DAMU, Praha, 2009 PAOLO, F.: Umění veřejně vystoupit. Frýdek-Místek: Alpress 1997 TICHÁ, A. Hlasová výchova v dětském sboru prostřednictvím her a motivací. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, s. ISBN TUŠL, ROUBÍNEK, ENGELOVÁ: Řečnické umění aneb mluvíš, mluví, mluvíme. Krajské kulturní středisko Plzeň, VALENTA J. Učíme (se) komunikovat. AISIS, ISBN VALIŠOVÁ A., KASÍKOVÁ H a kol. Pedagogika pro učitele, Grada Praha 2007, ISBN

22 VÁLKOVÁ, L., VYSKOČILOVÁ, E. Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, s. ISBN Další zdroje: Učební texty vzdělávacího cyklu Via aperta ( projekt Rozvoj osobnostních kompetencí, podpořený ESF a státním rozpočtem České republiky) DDM Rokycany, 2008 Studijní opory vzdělávacího projektu Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů praktického vyučování a odborného výcviku( projekt podpořený ESF a státním rozpočtem České republiky)fpe ZČU 2010 Prezentační seminář Zity Henselové ( duben, 2006) 22

23 Příloha : Hodnocení projevu Doporučuji jako inspiraci Test rétorické sebereflexe (Kohout, 2000, str. 135). Zde zařazujeme podněty pro hodnocení z publikace Učíme děti učit se (BERGER, E., FUCHS, H., 2009) Obsah projevu - Obsah byl věcně správný. - V obsahu byly chyby. - Obsah byl srozumitelný. - Následující body byly příliš komplikované:. - Referující provedl dobrou rešerši (viz 1. element klasické rétoriky - invence) - Referující dokázal odpovědět na otázky publika. - Chyběly tyto důležité části obsahu: - Obsah byl logicky strukturován. - Nebylo možné vysledovat logickou strukturu. Prezentace - Prezentace měla jasné členění. - Prezentace neměla jasné členění. - Můj zájem vzbudilo - Zcela upřímně téma mě nenadchlo, protože - Vizualizace byla přehledná. - Chyběla vizualizace. - Referující dobře zvolil média, protože - Referující špatně zvolil média, protože - Referující dobře udržoval oční kontakt s publikem. - Referující udržoval jednostranný oční kontakt s - Referující neudržoval oční kontakt s publikem. - Referujícímu bylo dobře rozumět i v poslední řadě. 23

24 Další charakteristiky - Referující mluvil příliš tiše. - Obsah byl z jazykového hlediska dobře formulován. - Obsah byl z jazykového hlediska komplikovaný nebo nesrozumitelný. - Referující dokázal jednoduše vysvětlit cizí slova. - Referující nevysvětlil resp. nevysvětlil srozumitelně cizí slova. - Referující dodržel určený čas. - Referující mluvil kratší dobu než určený čas. - Referující překročil určený čas. - Mluvčí mluvil spatra. - Mluvčí referát četl. - Mluvčí částečně mluvil spatra a některé části četl. 24