Kolektiv autorů PORADENSTVÍ PRO OSOBNÍ ROZVOJ

Transkript

1 Kolektiv autorů PORADENSTVÍ PRO OSOBNÍ ROZVOJ VYSOKÁ ŠKOLA J.A. KOMENSKÉHO Praha

2 Kolektiv autorů PORADENSTVÍ PRO OSOBNÍ ROZVOJ Vysoká škola J. A. Komenského s.r.o. Počet stran 199 Vydání I. Praha 2004 Vydavatel: Vysoká škola J.A. Komenského s.r.o. Tržiště 20, Praha 1 Malá Strana vsjak@vsjak.cz Internet: ISBN: 2

3 OBSAH: 1. Rozvoj studijních dovedností v dospělém věku; 2. Motivace institucí a jednotlivců k celoživotnímu vzdělávání 3. Práce v týmech; 4. Vedení lidí; 5. Umění komunikace; 6. Konfliktové situace a jejich řešení; 7. Práce s informačními a komunikačními technologiemi v moderní době; 8. Orientace na trhu práce; 9. Řízení času; 10. Výběr pracovníků; 11. Hodnocení pracovníků; 12. Organizace vzdělávání v instituci. Případová studie 3

4 ÚVOD Tento materiál vznikl jako součást projektu, který mimo jiné zahrnoval tvorbu a pilotní ověření modulárního distančního vzdělávacího programu Jsou zde uvedeny všechny podstatné součásti tohoto programu - učební texty, případová studie a další dokumenty organizační povahy. Učební texty zpracoval kolektiv autorů dlouhodobě spolupracující s Vysokou školou J.A. Komenského na rozvoji distančních vzdělávacích programů daného typu. 4

5 ROZVOJ STUDIJNÍCH DOVEDNOSTÍ V DOSPĚLÉM VĚKU Obsah: Úvod do lekce 1. Umět hospodařit s časem 2. Metodika samostatného studia 3. Rychlé čtení - základ úspěšného studia 4. Podmínky ke studiu 5. Pomůcky ke studiu a) Závěry a návrh případové studie 5

6 ÚVOD DO LEKCE Profesor Václav Příhoda, významný český psycholog, napsal před více než třiceti lety, že v určitém věku - a měl na mysli věk kolem 45 let - ubývá člověku bystrost, pohotovost, schopnost bezprostřední reakce, a proto prý není vhodné pro člověka tohoto věku zastávat například funkci pokladní v samoobsluze, v bance nebo jinou podobnou činnost. Předpokládám, že tvrdit dnes něco podobného aktivním čtyřicátnicím, které se suverénně otáčejí u pokladny v supermarketech, by bylo považováno za nebetyčnou urážku. A asi právem. V souladu s vývojem společnosti, obrovským nárůstem aktivizujících životních podnětů se náš aktivní věk prodlužuje a duševní schopnosti zůstávají i v pokročilejším věku v činnosti daleko produktivnější než tomu bylo u předcházejících generací. Přesto však k některým změnám dochází a ty bychom měli brát v úvahu při rozhodování o dalším vzdělávání. Skutečně platí, že s věkem dochází k úbytku schopnosti učit se. To totiž souvisí s postupným zpomalováním paměťových pochodů. Výzkumy bylo opět prokázáno, že kolem 50 let věku začíná ubývat mechanické paměti a zhoršuje se zapamatování tzv. verbálních zážitků (tedy toho, co jsme slyšeli). A protože v dalších letech už je každý rok znát, neměli bychom otálet se studiem takových oborů jako jsou např. cizí jazyky, které jsou právě na mechanické paměti a zapamatování konkrétních slov značně závislé. Jsme-li tedy ve věku kolem 45 let, neříkejme, že se studiem cizího jazyka začneme příští rok, ale začněme hned zítra. Pravděpodobnost jeho zvládnutí je daleko vyšší. Ale abychom se nedomnívali, že věk přináší jenom studijní komplikace - vyšší věk naopak přináší větší uvážlivost, schopnost využívat zkušenosti, systematický přístup, větší nadhled,... Nikoliv nelogicky zní potom názor jednoho staršího studenta, který se rozhodl zvládnout angličtinu a který tvrdí, že mu dělá potíže učit se jazyk ve skupině s mladými studenty tzv. přímou metodou, kdy opakuje po lektorovi sice správné tvary, fáze atd., ale ne vždy ví, proč právě tak ona fráze zní. "Ti mladí to odposlouchají - dostanou do ucha - pamatují si většinu i za týden, měsíc, ale já si zapamatuji mechanicky minimum". Ten student má daleko lepší zkušenosti s přístupem "logičtějším" - porozumí struktuře příslušného jazyka, vytvoří si jakousi gramatickou kostru a na ni postupně "navěšuje" slovní zásobu a fráze. Nedělá prostě nic jiného, než že posiluje účast logické paměti při studiu a nenechává vše jen na paměti mechanické, která je již o něco slabší. Takže studujme i ve věku, kdy jsme odrostli školním lavicím, hledejme jen metody, které našemu věku odpovídají větší mírou. A nezapomínejme na jeden faktor opět potvrzený mnoha výzkumy: paměť i ostatní duševní schopnosti vyhasínají podle zákona neužívání! Je to jako se svaly - když je nepoužíváme, brzy se začne jejich objem zmenšovat. A jak v takovém případě dopadne ladem ležící paměť a intelekt, si každý domyslí sám. 6

7 1. UMĚT HOSPODAŘIT S ČASEM Po překonání rozhodování, zda studovat či nikoli s kladným výsledkem si většina lidí klade otázku: Kde na to vezmu čas? Povšimněme si, že více než devadesát procent lidí si neustále stěžuje na nedostatek času - počínaje dělníkem v továrně a konče vrcholovým manažerem. Přitom zkušenost nám říká, že pocit nedostatku času v mnohých případech vůbec nesouvisí s množstvím práce, kterou máme, ale se špatně organizovaným časem. Většinou si to člověk uvědomí, když přejde do nového zaměstnání, kde má i několikanásobně více práce než v předchozím. A zvládnout to musí. Lepší organizací práce, rychlejším řešením úkolů, delegováním pravomocí atd. Pak si teprve zpětně uvědomí kolik času dříve zbytečně ztratil, kolik zbytečných činností dělal a jak se s některými úkoly zbytečně loudal. Většina z nás si jistě přizná, že se leckdy loudá s úkolem, který lze zvládnout za hodinu, polovinu pracovní doby, protože není v dosahu úkol nový, který bychom museli hned řešit. Jakoby si práci šetříme.všimněme si například rozdílu v práci zedníka, který je placen hodinově, nebo naopak za dílo, kdy doba práce není určena. Rozdíl v tempu a efektivitě práce může být až neskutečný. Někde jsem četl, že při délce života 72 let, člověk 22 let prospí, řádným studiem a prací stráví 20 let a 6 let projí. Kam se podělo zbývajících 24 let? O ty by nám mělo jít! Hledejme je a využijme je pro vlastní užitek. Z uvedeného jasně vyplývá, že si člověk musí svůj čas hlídat, aby mu zbytečně neutíkal. Jak jsme tedy na tom reálně s časem? Udělejme si tzv. týdenní časový snímek - doby pracovní i nepracovní. Např. v takovéto tabulce podle následujícího zadání: Po Út St Čt Pá So Ne

8 Úkol 1: Alespoň po dobu jednoho typického týdne si barevně do tabulky vyznačte pracovní dobu, domácí práce, rekreaci, sport, zábavu příp. jiné činnosti. Buďte k sobě však upřímní, všímejte si hlavně "podezřelých" čtverečků a vyhodnoťte si zda čas vynaložený na některé činnosti je skutečně efektivní. Časové rezervy pak vyplynou samy. Individuální časové snímky pak vzájemně porovnejte při tutoriálu - uvidíte, že dojdete k zajímavým a často shodným závěrům. Pokud jste byli objektivní, určitě jste nalezli více časových rezerv, než jste předpokládají. Je totiž zcela obvyklé, že člověk ani netuší, kolik času zbytečně promrhá. Potom jistě zjistíte, že 1 nebo 2 hodiny denně na studium jsou k dispozici. Jak tedy studovat, jak začít? Všeobecně platný recept neexistuje. Přesto však existují všeobecně platné zásady. Především musíte své studium plánovat, což opět souvisí s hospodárným využitím času. Sestavíte si plán studia včetně jeho kontroly. Jestliže nemáte se studiem bohatší zkušenosti, nebo jste do školy chodili již před delší dobou, je vhodné poradit se s odborníkem - to nemusí být vždy psycholog nebo pedagog, klidně i ten, o němž víte, že soustavně studuje, získal již znalosti, vykonal zkoušky atd. Jednodušší samozřejmě je pokud navštěvujete kurz řízený učitelem, nebo se účastníte jiného řízeného vzdělávání (např. distančního) V těchto případech vám základní "logistiku" studia poskytne učitel a vaším úkolem je začlenit ji do svého osobního plánu. Horší je, když studujete zcela samostatně. Nejen proto, že nemáte nad sebou reálný "bič" a musíte mnohdy vyvinout mimořádnou vůli, kterou se ke studium přinutíte (workholici jsou pořád menšinou), ale také proto, že nemusíte odhadnout správné studijní tempo a buď se zahltíte přičemž začnete ke studium mít odpor, nebo si naopak naordinujete vlažnější tempo, které Vás nenutí k patřičnému výkonu a studium se pro vás stane okrajovou záležitostí.věnujte proto pozornost některým následujícím radám. Především je třeba s diářem v ruce naplánovat cíle a termíny - tedy co se do kdy naučím. Je třeba kombinovat cíle dlouhodobé a krátkodobé. Nestačí tedy říci, že cílem a zároveň termínem je složení státní jazykové zkoušky za dva roky. Většina lidí si bohužel řekne, že to je dlouhá doba, dost času, nemusím se honit hned. Je tedy třeba vedle dlouhodobých cílů určit i cíle krátkodobé včetně termínů. Ideální je naplánovat si nejméně týdenní cíle, jejichž plnění však musíme nejen kontrolovat, ale především dodržovat - včetně plánované časové rezervy. Osvědčuje se vypracovat vhodný studijní plán s určením času i obsahu studia v jednotlivých dnech - dobré je použít některý vhodný typ organizéru, kterých je na trhu značné množství (neplatí však, že ty nejdražší musí být i nejlepší). V nouzi stačí obyčejný plánovací diář. Abychom mohli plánovat obsahové rozložení studia v jednotlivých dnech, je třeba např. zkusmo zjistit, jak dlouho nám trvá nastudování určitého počtu stránek průměrně náročného textu. 8

9 Kdo má zkušenosti z předcházejícího studia, má vyhráno, neboť poměrně přesně odhadne vztah časové dotace a obsahové dávky. Na základě tohoto propočtu potom můžeme do svého plánu (opět s určitou časovou rezervou -její případné nevyčerpání je velice příjemné) v organizéru zaznamenat, čím se kdy budeme zabývat. Ale jak jsme již řekli - nejen plánovat, ale především plán dodržovat včetně kontroly kvality studia. Vzor možné podoby studijního plánu při studiu angličtiny na dobu v jednotlivých dnech příslušného týdne, kterou jste vytipovali jako nejvhodnější (lze též zaznamenat přímo do organizéru nebo diáře): čas/den Po Út St Čt Pá So Ne Slovíčka - 2. lekce Poslech - 2.lekce Gramat- 2. lekce Procvič.- 2. lekce Četba- 2.lekce Opakov.- 2.lekce Rezerva Čas volíme samozřejmě tak, abychom měli přiměřenou jistotu, že skutečně v uvedenou dobu budeme mít možnost studiu se věnovat - časové výpadky v rozsahu jednoho dne v týdnu lze nahradit plánovanou rezervou, při větších výpadcích si připravujeme stresové situace. Úkol 2 Zpracujte si týdenní plán studia kurzu, který právě studujete (celkem trvá cca 3 měsíce) a prodiskutujte jednotlivé plány při tutoriálu. Porovnejte odlišnosti jednotlivých individuálních studijních plánů a pokuste se zjistit příčiny: čas/den Po Út St Čt Pá So Ne

10 Nezapomínejme, že jedna věc je vytvořit dobrý studijní plán a druhá tento plán dodržovat. Jeho dodržování je nutnou podmínkou úspěchu, což však často vyžaduje pevnou vůli a silnou motivaci. Plánujme i rezervní čas, nikdy nevíme, co nepředvídaného nám může studium narušit - rezerva nás uchrání před zbytečným stresem. Svůj plán samozřejmě na konci každého týdne zkontrolujeme a provedeme případné úpravy na příští týden. Snažme se však bránit úpravám, které spočívají pouze v posunování termínů. To obvykle nikam nevede. Drobné prohřešky snadno doženeme příští týden, velké objektivní rozpory mezi plánem a realizací (tyto prohřešky však nesmějí vyplývat pouze z lenosti) nás nutí k přepracování plánu. - nepřiměřeně velké studijní dávky nás totiž nejen unavují, ale jejich neplnění může vést k sebepodceňování a nechuti dál studovat. Naopak příliš malé úkoly, vedou ke zdání snadnosti studia, nesoustředěnosti i menší zodpovědnosti - vždyť to přece jde tak lehce! Možná Vám teď řada lidí řekne, že si žádný studijní plán nikdy nedělala, a přece s úspěchem vystudovala vysokou školu. I to je možné, že někteří nosí své úkoly a cíle neustále v hlavě, dovedou odhadnout časy a termíny, dovedou i riskovat a nakonec vše stihnou.většinou je to však v případech, kdy se věnují pouze studiu - pokud zároveň chodíte do práce, věnujete se rodině, máte na starost dům či chalupu, pak se bez plánování studia obejdete jen velmi těžko. Studujete-li prezenční formou, tj. každodenně ve školní lavici, nemusíte čas plánovat. Učiní to za vás učitel, který vám též zadává úkoly a celým studiem Vás provází. Proto mnozí raději chodí do pravidelných kurzů, než aby studovali samostatně. Vyžaduje to přece jen méně vůle - učitel a stanovená studijní doba nás prostě donutí. 10

11 2. METODIKA SAMOSTATNÉHO STUDIA Teď se dostáváme k jádru věci, k vlastní technice studia, což většinu potencionálních studentů zajímá nejvíce. Jinak řečeno, jak co nejefektivněji dosáhnout co nejlepších výsledků. Kdybyste položili tuto otázku různým zkušeným studentům, asi byste dostali různé odpovědi. Univerzální návod na jistý úspěch skutečně neexistuje. Jak je ale v pedagogice pravidlem, lze dodržováním určitých zásad dosáhnout co nejoptimálnějších výsledků. Uveďme si tedy jednu velice často užívanou studijní techniku při studiu odborných předmětů, která vede obvykle k dobrým výsledkům. Mějme na paměti, že určitá témata, určité problémy bychom měli studovat jako celek. To totiž jednak odpovídá logice věci a navíc i praxi. Jen v omezených případech (to jsou ty případy, kdy je obor přednášen a studován např. na vysoké škole po řadu let, příp. i desetiletí a byl již vypracován přesný systém jeho logického studia ) však máme před sebou učebnici či skriptum, které přesně zachycují to, co potřebujeme znát nejen ke zkoušce, ale i pro praxi. Většinou totiž dostaneme od učitele, zkoušejícího nebo vzdělávací instituce přehled studijních témat, v lepším případě okruhy ke zkouškám a k tomu základní studijní literaturu, která nemusí pokrýt všechna témata a dále literaturu doplňkovou, doporučenou, příp. zcela nepovinnou. Jsme-li vzorní studenti, pak si v knihovnách seženeme ještě eventuální další literaturu (novinky atd, které dosud nejsou doporučovány). Potom můžeme začít celou problematiku, jednotlivá témata případně studijní okruhy zpracovávat. Zvlášť pilní studenti, si vše zpracovávají písemně. Studují učebnice, studijní texty, záznamy z přednášek a dělají si výpisky (excerpta, konspekty), které si logicky řadí v pořadačích. Zároveň se přitom těmto informacím a poznatkům učí. Tento postup je samozřejmě velice účinný, zpracovaná témata máme jednou pro vždy k dispozici, můžeme se k nim vracet, doplňovat je a využívat je i v praxi. Problémem zůstává, že takový postup je značně zdlouhavý, a tedy časově náročný. Proto někteří studenti (zvláště dospělí) volí jednodušší cestu. Jednotlivá témata si nezpracovávají detailně, ale pouze v osnovné podobě. Například co list papíru, to jedno téma. Zpracují si tak jakousi osnovu problému s příslušnými odkazy na stránky v konkrétních učebnicích příp. přednáškových záznamech.. Při vlastním studiu musí potom podle zpracované osnovy znovu listovat v učebnicích, pročítat příslušné pasáže a obvykle si v nich podtrhávat. Tento postup je nepoměrně rychlejší, znamená však obklopit se mnohdy horami učebnic, textů a časopisů, z nichž třeba potřebujeme jen jednu nebo dvě stránky. Třetí možností je kombinovat oba přístupy, což se jeví v řadě případů jako nejefektivnější. 11

12 Úkol 3 Pokuste se nyní o zpracování konkrétního studijního tématu. Pro jednoduchost si vyberte nějaký mediálně vděčný problém, o němž píší různé noviny a zpracujte celkový pohled na věc na základě různých pohledů různých deníků. A to v obou podobách - v podobě konspektové i v podobě osnovné. Pokud máte studijní materiály již zpracované, příp. zkonspektované, pustíte se do vlastního studia. Něco jste se již naučili při zpracovávání materiálů (více samozřejmě při zpracovávání konspektů). V dalším postupu řada studentů využívá metodu tzv. "trojího selektivního čtení". Poprvé pročítáme konspektované materiály, nebo osnovou dané studijní texty velice podrobně. Obvykle si též důležité poznatky podtrháváme, děláme poznámky příp. značky (vykřičník, otazník...) po straně textu a snažíme se při maximálním soustředění vštípit si do paměti nejpodstatnější informace. Poznamenáváme si problémy, jimž přesně nerozumíme a následně využíváme případných konzultací k jejich objasnění. Při druhé čtení (již selektivní) se soustřeďujeme na nejdůležitější poznatky (obvykle podtržené nebo jinak zvýrazněné, kontrolujeme porozumění látce, schopnost vyjádřit slovně či prakticky nabytou vědomost atd. Při třetím čtení (výrazně selektivní) si již opakujeme pouze klíčové momenty, domýšlíme poslední nejasnosti a hledáme jakýsi nadhled nad studovanou problematikou. Pokud bychom měli vyjádřit časový poměr jednotlivých etap trojího čtení, pak nejpodstatnější část (někteří studenti uvádějí až 70 %) zabírá první čtení, druhé pak cca 25%, poslední někdy jen 5%. Tento postup platí především při studiu z klasických učebnic a skript. Studujete-li distančně (ale opravdu distančně!), pak obdržíte speciálně upravené učební texty, příp. další pomůcky, které vás samy vedou studiem a ušetří Vám hledání v učebnicích, zpracovávání konspektů atd. Zatím jsme hovořili o studiu z knih a textů, tedy studium poznatků s cílem získat nové vědomosti. Poněkud jiný postup volíme při zvládání dovedností - zde uplatňujeme po porozumění vlastnímu úkonu, což je opět studium vědomostí, jednak metodu pozorování, nápodoby a dále především procvičování a opakování. (Chcete-li dítě naučit jezdit na kole, musíte mu nejprve vysvětlit princip jízdy (rovnováha, funkce šlapek, brzd, řízení), potom předvést jízdu od nasednutí po zastavení a nakonec následují vlastní první pokusy - nejprve s pomocí, pak bez ní a další procvičování jízdy po silnici, v terénu atd.) 12

13 3. RYCHLÉ ČTENÍ - ZÁKLAD ÚSPĚŠNÉHO STUDIA Rychle číst, to je skutečně výchozí bod každého studia. Dobrý čtenář přečte zhruba 250 slov za minutu, někdy i více. Čtenář slabší se dostává s problémy na hodnotu 150 slov za minutu. Úkol 4 Vezměte si vhodný novinový článek o běžné problematice bez neznámých termínů a proveďte si osobní test. Svým tempem, tak, abyste chápali smysl čteného, čtěte nahlas. Po minutě Vás kolega zastaví. Spočítejte počet slov a hned budete vidět své rezervy či přednosti. Zásady, které nám umožňují rychleji číst: při čtení se nevěnovat žádné jiné činnosti, naopak se plně soustředit na čtené, nečíst mechanicky jednotlivá slova, nýbrž celé myšlenky (doslovné čtení přetrhává sled myšlenek a snižuje chápavost) - to souvisí se schopností minima fixací na řádku - průměrný čtenář se zastaví očima na řádku zhruba šestkrát, velmi dobří čtenáři dokonce pouze třikrát, bránit se vracení očí na řádcích, zásadně nepohybovat při čtení rty; číst tak rychle, jak stačíme vnímat (někdy se dělají testy na maximálně rychlé hlasité čtení - např. u dětí - ovšem čtenář pak vůbec neví, o čem četl). Zvláštní způsoby čtení: Různé důvody čtení vyžadují různé způsoby čtenářské činnosti. Měli bychom se naučit přizpůsobovat techniku čtení aktuálním potřebám: informační čtení je rychlé čtení, při němž se snažíme pouze zjistit., které pasáže jsou pro nás podstatné a kterým se tedy později budeme věnovat podrobně. Tento způsob čtení používáme zpravidla při vyhledávání určitých informací ve slovnících, encyklopediích atd. Maximální pozornost věnujeme podtrženým, či jinak zvýrazněným slovům, titulům, margináliím, rejstříkům atd., kurzorické čtení slouží k přesnému rozvržení dalšího pracovního postupu. Je to opět velice rychlé čtení velkých bloků s cílem poznamenat si buď přímo do textu (je-li učebnice naše) nebo na vložené proužky papíru, jak se budeme jednotlivým pasážím věnovat - např.: vypsat, konspektovat, ofotit, vynechat,..., statarické čtení je čtení zpravidla daleko pomalejší, kdy se zastavujeme, promýšlíme každou myšlenku, případně si připisujeme své poznámky. Nic nesmí zůstat nepochopeno, každé slovo 13

14 má svůj význam. Tímto způsobem čteme zpravidla různé návody k použití u složitějších přístrojů. Statarické čtení je také důležitým předpokladem pro kvalitní zpracování konspektů, kontrolní čtení nám umožňuje po čase korigovat své znalosti novými poznatky z nejnovějších učebnic a textů. Narazíme-li tedy na zcela novou učebnici nebo nové vydání, kontrolujeme zpravidla rychlým čtením odlišnosti. U těch se pak zastavujeme a porovnáme s dosud nabytými vědomostmi, případně si uděláme poznámky Tento způsob čtení nám umožňuje zůstat "v obraze" svého oboru i po ukončení řádného studia. 14

15 4. PODMÍNKY KE STUDIU Úkol 4 Napište alespoň 4 technické podmínky, které považujete za nejdůležitější při samostatném studiu a diskutujte je při tutoriálu: Pomineme-li takovou zásadní podmínku, jako je patřičná motivace ke studiu, můžeme vyslovit některé další technické podmínky: Učme se pokud možno stále na stejném místě, u svého uspořádaného stolu a tak, abychom nebyli rušeni nepříjemnými zvuky. Pokud přesto studujeme v hluku je vhodné pustit si neutrální klidnou hudbu. Vzpomeňte na studenty chodící po velkých městech s učebnicí v ruce a walkmanem na uších. Pokud však sedíme u stolu, dbejme na dostatečné osvětlení, spíše nižší teplotu místnosti a čerstvý vzduch - mozek potřebuje kyslík. Na stůl si dejme pokud možno vše, co budeme potřebovat, abychom zbytečně neodbíhali. A hlavně se izolujme od všeho, co by mohlo odvádět naši pozornost. Spor dětí v sousední místnosti o závažnou věc nás zaručeně odpoutá od učiva, stejně tak když z obýváku slyšíme hokejový komentář k zápasu, který bychom rádi viděli. Zkušení studenti tvrdí, že je třeba eliminovat pokud možno vše, co by nás odvádělo od studia - proto někteří dokonce tvrdí, že je nejlepší studovat ve studovnách knihoven, protože, zde nemáte žádné vedlejší podněty. Doma máme možnost jít si uvařit kávu, napít se, podívat se z okna, dojít se na něco zeptat partnera atd., atd. Ve studovně tyto možnosti prostě nemáme a nezbývá opravdu nic jiného než studovat. Důležitou součástí studia jsou přestávky. Po určité době člověk přestává svěžím způsobem vnímat - prostě se dostává do útlumu. To obvykle přichází po hodině až hodině a půl intenzívního studia. Je tedy třeba vydechnout, projít se, otevřít okno, uvařit si kávu a nejvýše po deseti minutách znovu zasednout ke studiu. Větší přestávka by nás odvedla od studijního soustředění a museli bychom znovu hledat svůj studijní rytmus. Nejhorší je, kdybyste se chvíli dívali na televizi, nebo se začetli do detektivky, začali řešit s partnerem závažné problémy apod. Po takovém vybočení je velice obtížné opět nasadit studijní rytmus, naopak se stává, že se člověk již ten den ke studiu nevrátí. Vyhledejme si také nejvhodnější čas v rámci svých možností, kdy nám to nejlépe "leze do hlavy". Jsou takoví, co nejraději studují brzy zvečera, jiní po ránu ještě před odchodem do práce a někteří až v noci, kdy rodina usne a v bytě je klid. 15

16 Že k nutným podmínkám studia patří dobré psací potřeby (neumíte si představit jak dokáže studenta vytočit neustále vynechávající propisovačka nebo lámající se tužka), volné oblečení atd. není třeba jistě připomínat. Dodržujme též základní zásady hygieny duševní práce. Káva sice může vzpružit, ovšem jen na čas a vypít pět hrnečků za večer zdraví nepřidá. Také cigareta je pouhým šidítkem. O alkoholu ani nemluvě - s ním v krvi toho mnoho nenastudujete. Dávejte ale také pozor na soustavné přetěžování - chronická únava, příp. neuróza nám na studijním elánu nepřidá a může končit i závažným onemocněním. Proto si dopřejte (a počítejte s tím i ve studijním plánu) s patřičný odpočinek - nejlépe aktivní. 16

17 5. POMŮCKY KE STUDIU Starší učebnice, které podávaly rady, jak se účelně učit, si vystačily zpravidla s takovými pomůckami jako kniha, studijní text, knihovna, sešity, volné listy papíru a podobně. Dnes postoupil především vývoj techniky, takže většina studentů si již nedovede představit studium bez již zmíněného organizéru - mnohdy elektronického (Casio atd.), osobního počítače a připojení na Internet. Aniž bychom chtěli přeceňovat význam uvedených technických pomůcek pro studium (úspěšně se dá studovat opravdu i jen s učebnicí, tužkou a papírem), je nesporné, že počítač dovede mimořádně usnadnit studijní činnosti. Úkol 3 Napište a zdůvodněte alespoň čtyři skutečnosti, kterými osobní počítač může pomoci při studiu: Uvedl bych jeden základní princip používání všech pomůcek při studiu. Ať používáme počítač, nebo organizér, ať si budujeme kartotéku, pořadače vlastních konspektů a jiných materiálů nebo požíváme prostě jen sešity, zachovávejme ve všem pořádek a přehled. Knihovnu si srovnejme tematicky ať celé večery nehledáme jednu publikaci, o níž jistě víme, že jsme si ji koupili, ale netušíme, kde v bytě se zrovna nachází, popisujme si diskety do počítače ( a pořizujme záložní kopie - každá disketa jednou doslouží), pořadače řaďme podle logických zásad - třeba i vlastních - a úkoly v organizérech evidujme přehledně a kontrolovatelně. Na začátku studia to vypadá, že informací a úkolů není příliš, že si je hravě odneseme v hlavě, později se však vše zmnohonásobí a pokud nemáme přehled, ztrácíme čas - a o ten nám jde přece o začátku. 17

18 6. ZÁVĚRY A NÁVRH PŘÍPADOVÉ STUDIE Studovat se vyplácí i v dospělém věku, každá vědomost, každá dovednost, každé vzdělání jsou kapitálem, který lze v dnešní době zpeněžit. Samozřejmě, že nejde vždy jen o peníze, které nám mohou zajistit jistý životní standard, jde též o osobní kultivaci, která je základem našeho uznání ve společnosti. A ve společnosti žijeme stále, každý den - nemělo by nám proto být lhostejné, zda si nás okolí váží, zda jsme schopni se na úrovni bavit, nebo jsme vedeni za truhlíky, kteří nemají k ničemu co dodat a ve společnosti znalých lidí se cítí nejistě, často i trapně. Parafrázujeme-li klasika, lze říci, že cesty ke vzdělávání mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou - vůli se něco naučit a postoupit tak ve společenském i ekonomickém žebříčku opět o stupínek výše. Návrh případové studie Pokuste se zpracovat na jednu až dvě stránky návrh svého osobního rozvoje v nejbližších pěti letech. Uveďte tedy jaké cíle v osobním životě sledujete, jak chcete jejich splnění podpořit sebevzděláváním a co konkrétního a v jakém sledu pro to plánujete udělat. Své závěry konzultujte s tutorem, před kolegy je není třeba zveřejňovat:

19 MOTIVACE INSTITUCÍ A JEDNOTLIVCŮ K CELOŽIVOTNÍMU VZDĚLÁVÁNÍ Obsah: Úvod do lekce 1. Vzdělávání a společnost 2. Co je celoživotní vzdělávání 3. Motivace člověka ke vzdělávání 4. Motivace instituce ke vzdělávání 5. Závěry, návrh případové studie 19

20 ÚVOD DO LEKCE Hledáte práci? A co vzdělání? Tak může začít váš rozhovor s potencionálním zaměstnavatelem. Jestliže máte co odpovědět, je-li vaše odpověď dostatečně dlouhá a kvalitativně rozmanitá začíná i vaše šance! Nevěříte? Máte pořád pocit, že stačí mít trochu drzosti, ostré lokty a vaše šance i slušné peníze přijdou samy? Pokud stále žijete v tomto omylu, věřte že rok od roku jsou naděje málo a nebo úzce vzdělaných stále menší. Porevoluční euforie, že stačí šikovný stánek na správném místě a úspěch je zaručen, už také tak zcela neplatí. Český statistický úřad vydává každoročně přehledy mimo jiné i o struktuře zaměstnaných a nezaměstnaných podle nejvyššího dosaženého vzdělání. Aniž bych chtěl unavovat podrobnými údaji, vězte, že první příčku v největší míře nezaměstnanosti trvale obsazují lidé bez vzdělání a nebo se základním vzděláním dokonce téměř šestkrát častěji než lidé se vzděláním vysokoškolským. Uchazeči o práci se středním odborným vzděláním nebo odborně vyučení jsou na tom také poměrně dobře asi čtyřikrát lépe než ti se základním vzděláním. Odborně řečeno adaptabilita pracovní síly na změny na pracovním trhu je přímo závislá na stupni dosaženého vzdělání. Naši statistiku poněkud narušují absolventi gymnázií, kteří se nedostali na vysokou školu a také absolventi různých obchodně-podnikatelsko-manažerských oborů, kterých je dnes značná nadprodukce a právě vystudovaného manažera sice leckdy i solidně vzdělaného, ale bez zkušeností nikdo do vedoucí funkce hned nepostaví. Tito mladí lidé sice vzdělání mají, ale jednou je příliš široké a všeobecné tím pádem špatně v praxi použitelné a v druhém případě je sice vzdělání jasně vyprofilované, ale bez postupně nabytých zkušeností také jen papírové. A konec konců i lidová moudrost trochu jedovatě a možná nespravedlivě říká, že všichni nemohou řídit někdo také musí pracovat. Teď si možná mnozí řekneme, že je to všechno hezké, že se tak zařídíme vůči svým dětem. Ale co já, když mi je pětačtyřicet, školním lavicím jsem dávno odrostl a učení nepatří zrovna k mým největším koníčkům. Tady platí jedna rada překonejme sami sebe, najděme alespoň trochu času a věnujme jej vlastnímu sebevzdělávání. Věřte, že se vám to vrátí samozřejmě i finančně. Stačí se podívat do inzertních časopisů, kde firmy hledají nové pracovníky. Jaké podmínky si dávají? Je minimum těch, které nežádají alespoň jednu z následujících znalostí: cizí jazyk a znalost práce na počítačích. V obou případech si ale jako studující musíme vybrat vhodnou a kvalitní vzdělávací instituci pro dospělé. Těch jsou u nás dnes již stovky kvalita je však různá. Jak postupovat při jejím výběru? Zjistit si které instituce vzdělávají v příslušném oboru není problém. Každodenně můžeme v novinách, časopisech i v jiných médiích vidět desítky inzerátů od těch nejmenších spořivých až po 20