Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie DIFERENCIACE BUNĚK. RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU
|
|
- Marek Sedlák
- před 6 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie DIFERENCIACE BUNĚK RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU
2 Program přednášky: diferenciační potenciál buněk diferenciační dráhy růstové faktory indukovaná diferenciace
3 Vývoj mnohobuněčného organismu identický genom ve všech buňkách kontrola na úrovni genové exprese 1. buněčná proliferace 2. diferenciace buněk 3. buněčné interakce 4. pohyb buněk 5. buněčná smrt Lidský organismus: 1 zygota buněk (250 různých typů)
4
5 DIFERENCIAČNÍ POTENCIÁL BUNĚK
6 Časná embryogeneze u savců: zygota morula (8, resp. 16 buněk = blastomery) blastocysta (~ 64 buněk)
7 Blastocysta: trofoektoderm extraembryonální tkáně (placenta) inner cell mass (ICM) embryo Gastrulace 3 zárodečné listy: ektoderm (neurální a epidermální buňky) mesoderm (svalová a pojivová tkáň) endoderm (epitel vnitřních orgánů)
8 Ektoderm CNS sítnice a čočky lebeční a senzorická ganglia a nervy pigmentové buňky pojivová tkáň hlavy epidermis vlasy, ochlupení prsní žlázy
9 Mesoderm lebka a kostra svalová tkáň (lebka i kosterní svalstvo) dermis pojivová tkáň urogenitální systém střevní svalovina srdce krevní a lymfatické buňky slezina
10 Endoderm žaludek tračník játra slinivka močový měchýř epiteliální výstelka průdušnice, plic, hltanu, štítné žlázy, střev
11
12 Totipotence nelimitovaný diferenciační potenciál schopnost tvořit embryonální i extraembryonální tkáně časná stádia rýhování zygoty (1-4 dny) Pluripotence schopnost tvořit buňky všech 3 zárodečných listů buňky ICM (embryonální kmenové buňky, 5-14dní) Multipotence schopnost tvořit buňky příslušného typu tkáně např. hematopoetické kmenové buňky, neuronální kmenové buňky
13 totipotentní buňka (zygota, blastomery) pluripotentní buňky (embryonální kmenové) multipotentní buňky (hematopetické kmenové) progenitorové buňky terminálně diferencované buňky
14 Rozdíl v diferenciačním potenciálu kmenových a progenitorových buněk
15 Eukaryontní buňka: 5000 různých bílkovin ( molekul) každý buněčný typ vytváří asi 100 specifických proteinů housekeeping genes: exprimovány konstitutivně na relativně nízké úrovni ve všech buňkách organismu housekeeping proteins: esenciální metabolické enzymy, buněčné komponenty exprese různých genů závisí na typu buňky, fázi buněčného cyklu atd.
16 Příčiny diferenciace: postupné změny v aktivitě genů (programovány v genomu) odpověď na molekulární signály vysílané ostatními buňkami odpověď na fyzikální kontakt s ostatními buňkami
17 Signály regulující diferenciaci Solubilní regulátory Hormony (glukagon, hydrokortison, tyroxin, ) Růstové faktory (TGF-transformující růstový faktor, FGF-fibroblastový růstový faktor, interleukiny, ) Vitaminy (D, A ) Ionty (Ca 2+, ) Fyzické kontakty mezi buňkami (gap junctions) Kontakt buněk s mezibuněčnou matrix (kolagen, laminin, ) Polarita a tvar buněk Fyzikální parametry prostředí (teplota, parciální tlak O 2, )
18 Molekulární mechanismy diferenciace nejdůležitějším místem regulace je iniciace transkripce vazba regulačních proteinů na specifické sekvence DNA (regulační oblasti) relativně malý počet strukturních motivů
19 Molekulární mechanismy diferenciace 2 základní mechanismy účinku regulačních proteinů: a) ovlivnění vazby RNA polymerázy a transkripčních faktorů na promotor b) lokální modifikace struktury chromatinu v oblasti promotoru kombinace regulačních proteinů u člověka asi 3000 TFs (predikovaných) ±5 TFs působí společně a reguluje transkripci jednoho genu jeden TF reguluje více genů (pozitivně i negativně) tkáňová specifita
20 Zachování exprese genů po rozdělení buňky
21
22
23 DIFERENCIAČNÍ DRÁHY
24 Diferenciace buňky směřovány do určitého vývojového směru (linie) tento stav nelze měnit (například buňky erytroidní linie nepřeskočí do linie myeloidní) Dediferenciace ztráta diferencovaného fenotypu je obvyklá in vitro (adaptace na kultivační podmínky) in vivo u nižších živočichů (regenerace obojživelníků) experimentálně příprava ips cells Transdiferenciace schopnost určitých buněk určité tkáně (včetně SCs nebo progenitorů) diferencovat do buněk typických pro jiné orgány nebo tkáně (např. hematopoetické)
25 Epigenetic landscape: H.C. Waddington (1957) Epigenetic landscape: T. Graf & T. Enver (2009) - role transkripčních faktorů
26 Indukovaná transdiferenciace
27 Diferenciační potenciál hematopoetických kmenových buněk
28
29 Diferenciace krevních buněk - vliv růstových faktorů a jiných cytokinů
30 Vliv TFs na diferenciaci krevních buněk
31 Porucha diferenciace krevních buněk hematopoetická kmenová b. leukemická kmenová b.
32 Průběh neuronální diferenciace
33 Regulace neuronální diferenciace TGF- superfamily TGF- (1-3) (transforming/tumor growth factor) BMPs (bone morphogenetic proteins) nodal activin Růstové faktory FGF LIF
34 Neuronální diferenciace Kmenová buňka: nestin GFAP DNA
35 Neuronální diferenciace Progenitorová buňka: -tubulin III GFAP DNA
36 Neuronální diferenciace Neurony: -tubulin III DNA Gliové buňky: GFAP DNA
37 Diferenciace příčně pruhované svaloviny diferenciaci doprovází zástava buněčného cyklu změna morfologie fůze v syncytia
38 Diferenciace příčně pruhované svaloviny svalové prekurzory exprimují TF: mrf4, myf5 a myod in vitro: po odstanění růstových faktorů se spustí diferenciace exprese svalově specifických proteinů: myogenin, svalový aktin, myosin II, tropomyosin...
39 RŮSTOVÉ FAKTORY
40 Růstové faktory (Growth Factors) vazba na příslušný membránový receptor aktivace specifické intracelulární signální dráhy stimulace přežívání a růstu buněk (metabolismus, zvyšování objemu, antiapoptotické) některé fungují i jako mitogeny (např. PDGF), resp. induktory diferenciace např. cytokiny, hormony (insulin),... růstové faktory Cytokiny signální proteiny ovlivňující buněčnou proliferaci, diferenciaci a imunitní odpověď (interleukiny, INFs, G-CSF, GM-CSF, chemokiny...)
41 Příklady růstových faktorů EGF (Epidermal Growth Factor) specifická vazba na EGFR (Epidermal Growth Factor Receptor) aktivace RTK kaskády FGF Family (Fibroblast Growth Factor) 22 molekul FGF2 = bfgf (basic fibroblast growth factor) receptory FGFR1-4 VEGF (Vascular Endothelial Growth Factor) stimulace vaskulárních endotelií angiogeneze v případě hypoxie - exprese HIF -> VEGF
42
43 TGF (Transforming/Tumor Growth Factor) up-regulace u některých typů nádorů schopnost indukovat nádorovou transformaci v podmínkách in vitro (krysí fibroblasty ledvin) TGF-α (makrofágy, mozkové buňky, keratinocyty): vývoj epitelu - příbuznost s EGF, vazba na EGFR TGF- - isoformy 1, 2, 3: diferenciace buněk, vývoj embrya, regulace imunitního systému, apoptóza
44 Neurotrofiny (Neurotrophins) produkovány cílovou tkání přežívání neuronů, neuronální diferenciace receptory: p75, Trk receptory (A,B,C) NGF (nerve growth factor) BDNF (brain-derived neurotrophic factor) NT-3 (neutrophin-3) NT-4 (neutrophin-4)
45 Pleiotropní efekt BDNF Hematopoetic Precursor Cell
46 BDNF-indukovaná neovaskularizace HPCs- hematopoietic precursor cells, MCs - mural cell, ECs endothelial cells
47 Příklady cytokinů EPO (Erythropoietin) produkce v ledvinách stimulace tvorby erytrocytů rekombinantní EPO TPO (Thrombopoietin) produkce ve slezině a v ledvinách stimulace tvorby megakaryocytů, krevních destiček G-CSF (Granulocyte Colony Stimulating Factor) stimulace tvorby granulocytů/neutrofilů GM-CSF (Granulocyte Macrophage Colony Stimulating Factor)
48 RECEPTOROVÉ TYROZIN-KINÁZY funkce: regulace proliferace, diferenciace, metabolismu, aj. lidský genom : 59 genů (+alternativní sestřih) 20 receptorových rodin
49 DOMÉNY : extracelulární (receptorová) transmembránová cytoplasmatická (tyrozin kinázová)
50 AKTIVACE: dimerizace vlivem růstových faktorů cross-fosforylace a) konformační změna stimulace katalytické aktivity b) tvorba vazebných míst pro domény adaptorových proteinů (Grb-2)
51
52 INDUKOVANÁ DIFERENCIACE
53 Indukovaná diferenciace induktory diferenciace (růstové faktory, vitamíny, inhibitory kináz, změny v kultivaci, syntetické látky ) indukce příslušné diferenciační dráhy inhibice signálních drah pro self-renewal Příklady induktorů diferenciace in vitro: kyselina all-trans retinová (ATRA) 1,25-dihydroxycholekalciferol (1,25(OH) 2 -D 3 ) phorbol myristylacetát (PMA) trichostatin dimethylsulfoxid (DMSO) SU5402 (inhibitor FGFR1)...
54 Kyselina all-trans retinová (ATRA) jako induktor diferenciace
55 Kyselina retinová (RA) jako modelový induktor diferenciace (a morfogeneze) 1. vazba na jaderné receptory (RAR, RXR) 2. vazba komplexu na regulační oblast (RARE) 3. acetylace histonů aktivace transkripce
56 Linie HL-60: lidská myeloidní leukémie spontánní diferenciace: asi 10 % buněk populace induktory granulocytární diferenciace: kyselina all-trans retinová (ATRA) dimethylsulfoxid (DMSO) induktory monocyto/makrofágové diferenciace: phorbolmyristyl acetát (PMA) 1,25-dihydroxyvitamin D 3
57 Diferenciace linie HL-60 do stádia granulocytů: Induktor: Marker: Detekce: 1mM kyselina all-trans retinová CD-66b (CD-67) anti-cd66b, SwAM-FITC
58 Granulocytární diferenciace HL-60: flow cytometrie / CD66b 18,26% 33,25% 33,28% 1mM ATRA 1mM ATRA + 13mM CA 1mM ATRA + 52mM CA
59 Diferenciace linie HL-60 do stádia makrofágů: Induktor: Marker: Detekce: 1,6 nm phorbolmyristyl acetát (PMA) CD-14 anti-cd14, SwAM-FITC
60 Linie P19: myší embryonální karcinom 7denní embryo do testes embryoid bodies (EB) induktory mesodermální diferenciace: kyselina all-trans retinová (ATRA) dimethylsulfoxid (DMSO) induktor neuronální diferenciace: kyselina all-trans retinová (ATRA)
61 Schéma diferenciace buněk P19 metoda kultivace na bakteriologických miskách metoda visících kapek (hanging drops)
62 Mesodermální diferenciace buněk P19: Induktor: Marker: Detekce: 0,8% DMSO myosin II anti-skeletal myosin, SwAM-FITC
63 ATRA 1.den DMSO 2.den 50 mm 100 mm ATRA 4.den DMSO 4.den 160 mm 50 mm
64 Neuronální diferenciace buněk P19: Induktor: Marker: Detekce: 1mM kyselina all-trans retinová (ATRA) neurofilamin anti-neurofilament 160, SwAM-FITC
65 Praktické využití indukované diferenciace: základní výzkum diferenciační terapie v onkologii hematologické malignity (APL, AML) vybrané typy solidních nádorů (neuroblastom) diferenciační terapie v dermatologii akné příprava buněčných derivátů in vitro
66 Retinoidy jako induktory diferenciace v klinické praxi: Roaccutane (isotretinoin, 13-cis-RA) akné, neuroblastom Vesanoid (tretinoin, all-trans-ra) akutní leukemie
67 COMBAT léčba solidních nádorů (meduloblastom, neuroblastom, sarkomy...) celecoxib inhibitor cyclooxygenázy antiangiogenní účinek etoposid inhibitor topomerázy II zástava b. cyklu temozolomid alkylační činidlo apoptóza kys. retinová diferenciační činidlo diferenciace/apoptóza
68 Teoretické modely diferenciční terapie přímá diferenciace nádorové buňky oprava onkogenního mechanismu vede k původní diferenciaci přesměrování na prekurzor jiná diferenciační dráha
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY 1 VÝZNAM EXTRACELULÁRNÍCH SIGNÁLNÍCH MOLEKUL V MEDICÍNĚ Příklad: Extracelulární signální molekula: NO Funkce: regulace vazodilatace (nitroglycerin, viagra) 2 3 EXTRACELULÁRNÍ
Základní morfogenetické procesy
Základní morfogenetické procesy 502 Základní morfogenetické procesy Mechanismy, které se uplatňují v ontogenesi, tedy při vývoji jedince od zygoty k mnohobuněčnému organismu Buněčná úroveň diferenciace
Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje
Genetická kontrola prenatáln lního vývoje Stádia prenatáln lního vývoje Preembryonální stádium do 6. dne po oplození zygota až blastocysta polární organizace cytoplasmatických struktur zygoty Embryonální
VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ
OBNOVA A REPARACE 1 VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ Příklad: Fyziologická obnova buněk: obnova erytrocytů Rychlost obnovy: 2 miliony nových erytrocytů/s (při průměrné době života erytrocytu
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk Aleš Hampl Tkáně Orgány Živé buňky, které plní různé funkce (podpora struktury, přijímání živin, lokomoce,
Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU
Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU Dnešní přednáška: Koncept uspořádání tkání Embryonální vznik tkání Typy tkání a jejich klasifikace Orgánové soustavy
Úvod do studia biologie kmenových buněk. Jiří Pacherník tel:
Úvod do studia biologie kmenových buněk Jiří Pacherník e-mail: jipa@sci.muni.cz tel: 532 146 223 Co jsou kmenové buňky? - buňky schopné vlastní obnovy (sebeobnova) - buňky schopné dávat vznik jiným typům
INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II
INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II 1 VÝZNAM INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE V MEDICÍNĚ Příklad: Intracelulární signalizace: aktivace Ras proteinu (aktivace receptorové kinázy aktivace Ras aktivace kinázové kaskády
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce
EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY
Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU Program přednášky: vlastnosti kmenových buněk embryonální kmenové buňky linie
Histogeneze příklady. 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání
Histogeneze příklady 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání Kurs 5: Vývoj buněk a tkání 137 Kasuistika: Thalidomide 138 Základní morfogenetické procesy 139 Regenerace a reparace 140 Ženský reprodukční systém
BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí
(1 BUNĚČNÝ CYKLUS BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace kontrolní body molekulární brzdy Jednobuněčné
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná
RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU Jana Novotná Co jsou to cytokiny? Skupina proteinů a peptidů (glykopeptidů( glykopeptidů), vylučovaných živočišnými buňkami a ovlivňujících buněčný růst (též růstové
Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament
Kosterní svalstvo Základní pojmy: Sarkoplazmatické retikulum zásobárna iontů vápníku - depolarizace membrány uvolnění vápníku v blízkosti kontraktilního aparátu vazba na proteiny zajišťující kontrakci
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL - INTEGRINY LIGANDY) - SELEKTINY (SACHARIDOVÉ LIGANDY) - ADHEZIVNÍ MOLEKULY IMUNOGLOBULINOVÉ SKUPINY - MUCINY (LIGANDY SELEKTIN - (CD5, CD44, SKUPINA TNF-R AJ.) AKTIVACE
MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno
MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno Krvetvorba představuje proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech Krvetvorba je nesmírně komplikovaný, komplexně řízený a dodnes ne
VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění
Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění O kmenových buňkách se v současné době mluví velmi často v nejrůznějších souvislostech. Je do nich vkládána naděje, že s jejich pomocí půjde vyléčit
RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU
Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie i EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU 1 Program přednášky: vlastnosti kmenových buněk embryonální kmenové buňky
Indukovaná pluripotence. Petr Vodička Liběchov 16/11/2016
Indukovaná pluripotence Petr Vodička Liběchov 16/11/2016 Totipotentní Pluripotentní Lidské ES Myší ES LIF + FBS Feeder = vrstva podpůrných buněk Myší embryonální fibroblasty, SNL, STO bfgf + SR Feeder
SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii
Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce
. Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce Exocytóza BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 10. Struktury signálních komplexů Ivo Frébort Typy hormonů Steroidní hormony deriváty cholesterolu, regulují metabolismus, osmotickou rovnováhu, sexuální funkce
(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník
(Vývojová biologie) Embryologie Jiří Pacherník jipa@sci.muni.cz Podpořeno projektem FRVŠ 524/2011 buňka -> tkáně -> orgány -> organismus / jedinec Základní procesy na buněčné úrovni dělení buněk proliferace
Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno
Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Krvetvorba představuje proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech Krvetvorba je nesmírně komplikovaný, komplexně řízený a dodnes ne zcela dobře
Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells)
Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells) Původ CSCs? a) somatické kmenové buňky b) TA buňky (progenitory)* Podstatou je akumulace chyb v regulaci diferenciace, proliferace a apoptósy. Tyto chyby
CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP
CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace Ústav imunologie LF UP Mezibuněčná komunikace základ fungování organizmů K zajištění
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?
rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv
Představují tzv. extracelulárn rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv ství vody v tělet (voda tvoří 65-75% váhy v těla; t z toho 2/3 vody jsou vázanv zané intracelulárn rně) Lymfa (míza) Tkáňový
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
VÝVOJOVÁ BIOLOGIE. I. Úvod do vývojové biologie. II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie. III. Kmenové buňky
PŘEDNÁŠKOVÝ BLOK VÝVOJOVÁ BIOLOGIE I. Úvod do vývojové biologie II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie III. Kmenové buňky IV. Růstové faktory a signální transdukce Kmenové buňky: definice
Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
Diferenciace tkání. Diferenciace blastocysta: Cytotrofoblast. Trofoblast. Syncytiotrofoblast. Epiblast. Embryoblast. Hypoblast
Histogenese 511 Diferenciace tkání Diferenciace blastocysta: Trofoblast Cytotrofoblast Syncytiotrofoblast Embryoblast Epiblast Hypoblast Extraembryonální mesoderm Epiblast Diferenciace epiblastu: Gamety
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika Aby mohl mnohobuněčný organismus efektivně fungovat, je třeba, aby se jednotlivé buňky specializovaly na určité funkce. Nový jedinec přitom
Protinádorová imunita. Jiří Jelínek
Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám
Sekvenování genomu a bioinformatika Kmenové buňky vytvořené genetickou manipulací Materiálové a tkáňové inženýrství Editace genomu
Sekvenování genomu a bioinformatika Kmenové buňky vytvořené genetickou manipulací Materiálové a tkáňové inženýrství Editace genomu Nobelova cena za fyziologii a medicínu 2012 Oct4 Sox2 c-myc Klf4 Kmenové
PROKARYOTA např. baktérie
PROKARYOTA např. baktérie Nemají buněčné jádro Genom dvoušroubovice DNA uložená v kruhovitém chromosomu Chromosom nemá centromeru Spolu s proteiny tvoří nukleoid (připevněn k membráně) Většina genů v jedné
HEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie
HEMOPOESA Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy Ústav histologie a embryologie MUDr. Radomíra Vagnerová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B02241 Přednášky
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ TRANSFORMACE V MEDICÍNĚ Příklad: Buněčná transformace: postupná kumulace genetických změn Nádorové onemocnění: kolorektální karcinom 2 3 BUNĚČNÁ TRANSFORMACE
doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU
Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie - 4.5.2011 Buněčné terapie doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU Regenerativní medicína = lékařské ř ké postupy,
Hematologie. Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie. -Transfuzní lékařství - imunohematologie. Vladimír Divoký
Hematologie Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie -Transfuzní lékařství - imunohematologie Vladimír Divoký Fyzikální vlastnosti krve 3-4 X více viskózní než voda ph : 7.35 7.45 4-6
PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY
PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY 1 VÝZNAM MEMBRÁNOVÝCH RECEPTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Membránové receptory: adrenergní receptory (receptory pro adrenalin a noradrenalin) Funkce: zprostředkování
Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina
Apoptóza Onkogeny Srbová Martina Buněčný cyklus Regulace buněčného cyklu 1. Cyklin-dependentní kináza (Cdk) cyclin Regulace buněčného cyklu 2. Retinoblastomový protein (prb) E2F Regulace buněčného cyklu
VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE
OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA MITOSA - fáze: Profáze - kondensace chromosomů - 30 nm chromatine fibres vázané na matrix Rozpad Metafáze - párové ( sesterské ) chromatidy - vázané centromerou, seřazené
MUDr. Iva Slaninová, Ph.D. Biologický ústav LF
MUDr. Iva Slaninová, Ph.D. Biologický ústav LF MU ipokorna@med. @med.muni.cz Hierarchie buněk v tkáních Kmenové buňky self-renewal - klon Progenitorové buňky s každým dělením více diferencované Progenitor
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.
Toxikodynamika toxikodynamika (řec. δίνευω = pohánět, točit) interakce xenobiotika s cílovým místem (buňkou, receptorem) biologická odpověď jak xenobiotikum působí na organismus toxický účinek nespecifický
Přednáška v rámci cyklu přednášek pro střední školy
Přednáška v rámci cyklu přednášek pro střední školy 1. 12. 2010 www.lf1.cuni.cz Není buňka jako buňka (některá je kmenová) Význam a výzkum kmenových buněk Eliška Krejčí Anatomický ústav 1.LF UK Není buňka
PROLIFERACE VIABILITA DIFERENCIACE (APOPTÓZA) Změna cytokinetických parametrů odráží efekt použitých modulátorů signálních drah
CYTOKINETICKÉ PARAMETRY PROLIFERACE VIABILITA DIFERENCIACE (APOPTÓZA) Změna cytokinetických parametrů odráží efekt použitých modulátorů signálních drah PROLIFERACE Množení buněk mitózou Dostatek živin,
Obecná a srovnávací odontologie. Vývojové souvislosti 1: vznik a vývoj zubu jako produkt genetických regulačních kaskád, odontogenní regulační kód
Obecná a srovnávací odontologie Vývojové souvislosti 1: vznik a vývoj zubu jako produkt genetických regulačních kaskád, odontogenní regulační kód Vývojové souvislosti 1: vznik a vývoj zubu jako produkt
Řízení dějů v buňce. Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk
Řízení dějů v buňce Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk Endogenní signalizace - signální molekuly (ligandy) jsou vylučovány buňkou (např. růstový faktor, cytokin
Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1
Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1 1 Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha 2 Všeobecná fakultní nemocnice, Praha MDS Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní
Stanovení cytokinů v nitrooční tekutině pomocí multiplexové xmap analýzy
Stanovení cytokinů v nitrooční tekutině pomocí multiplexové xmap analýzy Sobotová M. 1, Hecová L. 1, Vrzalová J. 2, Rusňák Š. 1, Říčařová R. 1, Topolčan O. 2 1. Oční klinika FN a LF UK Plzeň přednosta:
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU
Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie 18.4.2012 Buněčné terapie doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU Regenerativní medicína = lékařské ř ké postupy,
Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115
Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: V/2 - inovace směřující k rozvoji odborných kompetencí Název materiálu: Buněčný cyklus
PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADNÍ EMBRYOLOGICKÉ POJMY 9 2. VÝZNAM EMBRYOLOGIE PRO KLINICKOU MEDICÍNU 13
PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADNÍ EMBRYOLOGICKÉ POJMY 9 2. VÝZNAM EMBRYOLOGIE PRO KLINICKOU MEDICÍNU 13 3. GENETICKÁ KONTROLA VÝVOJE A ZÁKLADNÍ VÝVOJOVÉ PROCESY 17 3.1 Základní vývojové procesy 18 3.1.1 Proliferace
Intracelulární detekce Foxp3
Intracelulární detekce Foxp3 Ústav imunologie 2.LFUK a FN Motol Daniela Rožková, Jan Laštovička T regulační lymfocyty (Treg) Jsou definovány funkčně svou schopností potlačovat aktivaci a proliferaci CD4+
Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky
Buněčný cyklus Replikace DNA a dělení buňky 2 Regulace buněčného dělení buněčný cyklus: buněčné dělení buněčný růst kontrola kvality potomstva (dceřinných buněk) bránípřenosu nekompletně zreplikovaných
EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
EPIGENETIKA Epigenetika se zabývá studiem reverzibilních změn funkce genů, aniž by při tom došlo ke změnám v sekvenci jaderné DNA. Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
Termíny z časného vývoje zárodku:
Embryologie Termíny z časného vývoje zárodku: Ovulace 14.den menstruačního cyklu Oplodnění fertilizace vznik zygoty a dokončení 2. zracího dělení Rýhování mitotické dělení buněk (blastomer) a vznik moruly
Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty...............................
Obsah Úvod......................................... 11 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... 12 1.1 Metabolismus.................................... 12 1.2 Dráždivost......................................
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B10, 2015/2016 Ivan Literák
BUNĚČNÁ SIGNALIZACE Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus B10, 2015/2016 Ivan Literák BUNĚČNÁ SIGNALIZACE BUNĚČNÁ SIGNALIZACE - reakce na podněty z okolí - komunikace s jinými buňkami - souhra buněk
Senescence v rozvoji a léčbě nádorů. Řezáčová Martina
Senescence v rozvoji a léčbě nádorů Řezáčová Martina Replikační senescence Alexis Carrel vs. Leonard Hayflick and Paul Moorhead Diferencované bb mohou prodělat pouze omezený počet dělení - Hayflickův limit
Biologické vědy morfologické Jak to vypadá?...najdu TO? Tvar, vývoj a stavba ţivých organismů Anatomie tvar velikost a uloţení orgánů, pitva Histologi
Fyziologie člověka FSS 2009 zimní semestr MUDr Dagmar Brančíková, email dagmar.brancikova@fnbrno.cz Biologické vědy morfologické Jak to vypadá?...najdu TO? Tvar, vývoj a stavba ţivých organismů Anatomie
glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*
Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie, stavby a transportu přes y Doplňující prezentace: Proteiny, Sacharidy, Stavba, Membránový transport, Symboly označující animaci resp. video (dynamická
Vývoj krvetvorby. lení klinické hematologie FN Brno
Vývoj krvetvorby Dr. Kissová Jarmila Oddělen lení klinické hematologie FN Brno Krvetvorba představuje p proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech. Krvetvorba je nesmírn rně komplikovaný, komplexně
ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii
ONKOGENETIKA Spojuje: - lékařskou genetiku - buněčnou biologii - molekulární biologii - cytogenetiku - virologii Důležitost spolupráce různých specialistů při detekci hereditárních forem nádorů - (onkologů,internistů,chirurgů,kožních
Takahashi K & Yamanaka S. Cell 126, 2006,
Obecné mechanismy buněčné signalizace Signalizace do buněčného jádra MUDr. Jan láteník, hd. Ústav lékařské biochemie 1.LF UK Somatické buňky lze přeprogramovat na pluripotentní kmenové buňky! řeprogramování
Neurální kmenové buňky NSCs (Neural stem cells)
Neurální kmenové buňky NSCs (Neural stem cells) a) b) Gl glomerularní vrstva Gr granulární vrstva EPl vnější plexiformní vrstva Mi vrstva mitral buněk IPL vnitřní plexiformní vrstva cc - corpus callosum
Gastrulace, neurulace, somitogenese 508
Gastrulace, neurulace, somitogenese 508 Gastrulace Zásadní děj vývoje - 3. týden Tvorba intraembryonálního mesodermu: Proliferace epiblastu Kaudální morfogenetické centrum: o o Primitivní (Hensenův) uzel
Regulace enzymové aktivity
Regulace enzymové aktivity MUDR. MARTIN VEJRAŽKA, PHD. Regulace enzymové aktivity Organismus NENÍ rovnovážná soustava Rovnováha = smrt Život: homeostáza, ustálený stav Katalýza v uzavřené soustavě bez
AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
Epitely a jejich variace
Epitely a jejich variace 141 Definice Avaskulární tkáň Buňky jsou k sobě těsně připojeny pomocí mezibuněčných spojení Jsou funkčně a morfologicky polarizovány Jsou připojeny k bazální lamině Rozdělení
Intracelulární Ca 2+ signalizace
Intracelulární Ca 2+ signalizace Vytášek 2009 Ca 2+ je universální intracelulární signalizační molekula (secondary messenger), která kontroluje řadu buměčných metabolických a vývojových cest intracelulární
Genetika člověka GCPSB
Inovace předmětu Genetika člověka GCPSB Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Genetika člověka / GCPSB 7. Genetika
Mezonefros. Neokortex s glomeruly. Metanefrogenní blastém. dřeň s kanálky. Magn. x10. Henleovy kličky (nižší buňky) Sběrací kanálek (vyšší buňky)
Podpořeno grantem FRVŠ 524/2011 Ledviny NEFRON funkční jednotka Kůra - renální tělísko (glomerulus + Bowmanův váček) - proximální tubulus (zpětné vstřebávání) - distální tubulus Dřeň - Henleova klička
Dělení buněk a jeho poruchy
Buňka a buněčné interakce v patogeneze tkáňového poškození Stavba buňky lidské tělo je složeno z ~ 3.5 10 13 buněk všechny buňky jsou odvozeny od jediné (oplozené vajíčko) jediná skutečně omnipotentní
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou B. Dvořánková Obsah přednášky Buňka a její organely Extracelulární matrix Interakce buněk s ECM i navzájem Kultivace buněk in vitro Buněčné jádro Alberts: Molecular
Obecný metabolismus.
mezioborová integrace výuky zaměřená na rostlinnou biochemii a fytopatologii CZ.1.07/2.2.00/28.0171 Obecný metabolismus. Regulace glykolýzy a glukoneogeneze (5). Prof. RNDr. Pavel Peč, CSc. Katedra biochemie,
5. Koncept a klasifikace tkání
5. Koncept a klasifikace tkání Petr Vaňhara, PhD Ústav histologie a embryologie LF MU pvanhara@med.muni.cz Organizace lidského těla Hindu Chinese medicine Jan E. Purkyně Matthias J. Schleiden Theodor Schwann
Elementy signálních drah. cíle protinádorové terapie
Elementy signálních drah cíle protinádorové terapie Martin Pešta, Ondřej Topolčan Department of Internal Medicine II, Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University in Prague, Czech Republic Cílená
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta Tkáň svalová. Obecná charakteristika hladké a příčně pruhované svaloviny (kosterní a srdeční). Funkční morfologie myofibrily. Mechanismus kontrakce. Stavba
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B11, 2016/2017 Ivan Literák
BUNĚČNÁ SIGNALIZACE Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus B11, 2016/2017 Ivan Literák BUNĚČNÁ SIGNALIZACE BUNĚČNÁ SIGNALIZACE - reakce na podněty z okolí - komunikace s jinými buňkami - souhra buněk
Některé významné aspekty vývojové biologie v medicíně
Některé významné aspekty vývojové biologie v medicíně - terapie infertility (in vitro oplození) - genetické poruchy vývoje člověka - malformace (Down, Waardenburg, Martin-Bell) - teratogeneze (alkohol,
Jaderné receptory. ligand. cytoplazmatická membrána. jaderný receptor DNA. - ligandem aktivované transkripční faktory
Jaderné receptory Jaderné receptory - ligandem aktivované transkripční faktory - pokud není znám ligand ORPHAN receptors - ligand nalezen adopted orphan ligand DNA cytoplazmatická membrána jaderný receptor
Variabilita v pigmentaci
Variabilita v pigmentaci Proč zkoumat pigmentaci Spojitost s rakovinou kůže reakcí na UV záření výživou geografickým původem metabolismem vitamínu D. Oči Pigmentace Pokožka Vlasy Měření pigmentace Neinvazivní
Buňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
Imunitní systém jako informační soustava. Cytokiny M.Průcha
Imunitní systém jako informační soustava Cytokiny M.Průcha Imunitní systém - úkoly Zachování homeostázy Zachování integrity makroorganismu Rozpoznání cizího a vlastního Imunitní systém - signální systém
Regulace metabolických drah na úrovni buňky
Regulace metabolických drah na úrovni buňky EB Obsah přednášky Obecné principy regulace metabolických drah na úrovni buňky regulace zajištěná kompartmentací metabolických dějů změna absolutní koncentrace
Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček
Modul IB Histochemie CBO Odd. histologie a embryologie MUDr. Martin Špaček Histochemie Histologická metoda užívaná k průkazu různých látek přímo v tkáních a buňkách Histochemie Katalytická histochemie
Embryonální období. Martin Špaček. Odd. histologie a embryologie
Modul IB Embryonální období Martin Špaček Odd. histologie a embryologie Zdroje obrázků: Moore, Persaud: Zrození člověka Rarey, Romrell: Clinical human embryology Scheinost: Digitální zobrazování počátků