společná advokátní kancelář JUDr. Radek Ondruš advokát

Transkript

1 Společníci JUDr. Radek Ondruš JUDr. Aleš Ondruš Advokátní koncipienti Mgr. Petr Vytopil JUDr. Marta Nedvědová Mgr. Miroslav Šianský Advokáti Mgr. Marcela Štraitová Mgr. Martin Bílý Mgr. Petra Vrábliková společná advokátní kancelář JUDr. Radek Ondruš advokát V Brně dne 12. srpna 2013 sp. zn. A 1920 Krajský úřad Kraje Vysočina Žižkova Jihlava ke sp.zn. OOSČ 467/2013 OOSC Navrhovatel: Statutární město Jihlava, se sídlem Magistrátu Masarykovo nám. 1, Jihlava, IČ , právně zastoupen JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, Těsnohlídkova 9, Brno Odpůrce: svazek měst a obcí Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, se sídlem Žižkova 93, Jihlava, IČ , DIČ: CZ , není zapsán v obchodním rejstříku, zapsán v registru sdružení, vedeném Krajským úřadem Vysočina v registru zájmových sdružení právnických osob a dobrovolných svazků obcí pod č.j. KUJI 13742/2003 PS, právně zastoupen JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, Kvestorská 5, Praha 4 Návrh na zahájení sporného řízení správního na určení vlastnictví a uložení povinnosti vydat věc

2 Replika navrhovatele k vyjádření odpůrce a vyjádření k podkladům rozhodnutí Dvojmo Bez příloh I. Navrhovatel uplatnil podáním ze dne návrh na zahájení sporného řízení správního o určení vlastnictví a o uložení odpůrci povinnosti vydat navrhovateli specifikovanou věc, resp. věci. Dne bylo navrhovateli cestou Krajského úřadu Kraje Vysočina doručeno vyjádření odpůrce ze dne k věci a výzva účastníkům, aby se ve lhůtě do 3 dnů ode dne doručení vyjádřili k podkladům rozhodnutí ve věci. Navrhovatel uplatňuje k vyjádření odpůrce ze dne ve správním orgánem stanovené lhůtě tuto repliku. Navrhovatel dále uplatňuje k podkladům rozhodnutí ve správním orgánem stanovené lhůtě toto vyjádření. II. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne potvrzuje tvrzení navrhovatele, v řízení dosud uplatněná, a to tvrzení o tom, že 1. předmětný majetek byl původně ve vlastnictví navrhovatele; a 2. předmětný majetek byl vložen navrhovatelem do odpůrce; a 3. předmětný majetek je v současné době vlastnictvím odpůrce; a 4. předmětný majetek je v návrhu na zahájení správního řízení sporného řádně (tj. přesně a úplně) specifikován; a

3 5. odpůrce má právní povinnost předmětný majetek navrhovateli převést a vydat. Skutkový základ návrhu na zahájení sporného řízení správního o určení vlastnictví a o uložení odpůrci povinnosti vydat navrhovateli specifikovanou věc, resp. věci, a samotného nároku v něm uplatněného tedy uznává i sám odpůrce. Tvrzení odpůrce, že návrh je nedůvodný, protože vlastníkem předmětného majetku je odpůrce a protože majetek byl v návrhu řádně specifikován, je logicky poněkud excesní; právně pak jsou odpůrcem uváděné okolnosti důvodem pro to, aby Krajský úřad Kraje Vysočina návrhu vyhověl, a nikoliv pro to, aby jej zamítl. III. zda Odpůrce ve svém vyjádření ze dne učinil sporným otázku, 1. je povinen předmětný majetek navrhovateli vydat ve lhůtě stanovené stanovami odpůrce, tj. do , nebo až poté, co v budoucnu učiní kroky, které závisejí pouze a výhradně na něm samotném (ocenění majetku), tedy až poté, co to sám uzná za vhodné; a 2. je zde právní povinnost odpůrce předmětný majetek ocenit; a 3. zda je určení vlastnictví a vydání předmětného podmíněno finančním vypořádáním a kdo je povinen učinit návrh na takové finanční vypořádání; tuto otázku přitom odpůrce poprvé otevřel a učinil spornou až ve svém vyjádření ze dne ; a 4. má navrhovatel nárok na vrácení vloženého majetku, nebo na vypořádací podíl v odpůrci. K tomu navrhovatel uvádí následující. 1. I kdyby zde byla právní povinnost předmětný majetek ocenit, odpůrce si této povinnosti byl od počátku vědom (viz např. usnesení valné hromady odpůrce ze dne ), byl však naprosto nečinný, a to až do , tedy do doby po zahájení předmětného řízení (viz výpověď svědka Miloslava Šmída na ústním jednání dne ). Protiprávní nečinnost odpůrce (i kdyby zde byla povinnost majetek ocenit, což navrhovatel popírá) nemůže být přičítána k tíži

4 navrhovateli. Obšírněji se navrhovatel k této otázce vyjádřil ve své replice ze dne Vydává li odpůrce za svou činnost směřující k ocenění majetku skutečnost, že vydal pokyn své advokátní kanceláři, aby byla činná (tj. zřejmě aby vyhledala znalce, který ocenění provede), pak se jedná o zcela neadekvátní a excesní hodnocení věci. O této činnosti odpůrce se navrhovatel dozvěděl až z výslechu svědka Miloslava Šmída na ústním jednání dne (kterému se odpůrce vehementně bránil); jestliže tedy odpůrce uvádí, že o této skutečnosti informoval navrhovatele, pak se opět jedná o zcela neadekvátní a excesní hodnocení věci. 2. Odpůrce tvrdí, že má povinnost předmětný majetek ocenit, a že jiná cesta by odporovala zákonu. Odpůrce nespecifikoval, kterému konkrétnímu zákonu by neocenění majetku (a tím i vyhovující rozhodnutí ve věci samé) odporovalo. Navrhovatel tvrdí, že zde takové zákonné povinnosti není. Obšírněji se navrhovatel k této otázce vyjádřil již ve své replice ze dne K právní argumentaci navrhovatele ve vyjádření ze dne se odpůrce nevyjádřil vůbec. K důkaznímu návrhu, uplatněnému odpůrcem na podporu svého tvrzení o povinnosti ocenit majetek, tj. ke stanovisku daňového poradce ze dne , navrhovatel uvádí následující. Názor žádné osoby odlišné od znalce a nepřibrané jako znalec správním orgánem není a principiálně ani nemůže být důkazním prostředkem ve správním řízení, a to nezávisle na formě takového názoru (stanovisko, posouzení, analýza atd. atp.). Názor jiné osoby než účastníka, který účastník prezentuje, nutno procesně považovat za jeho vlastní názor, který také musí být prokazován. Obsah stanoviska daňového poradce ze dne nesplňuje elementární požadavky na vypovídací hodnotu. Není v něm uvedeno, ke které otázce se daňový poradce vůbec vyjadřuje. Z obsahu je však zřejmé, že jmenovaný daňový poradce se vyjadřuje a dává doporučení k vypořádání navrhovatele jako vystupující obce, nikoliv k povinnosti ocenit vložený majetek před jeho převodem vystupující obci. Předmětné stanovisko neobsahuje jakákoliv odkaz na platnou právní úpravu; naopak zcela ignoruje právní úpravu vypořádání obce vystupující z odpůrce dle stanov odpůrce. Předmětné stanovisko nepřípustně vnáší do právní úpravy vypořádání vystupující obce

5 principy vypořádacího podílu obchodních společností dle zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a to zcela v rozporu nejen se stanovami odpůrce, ale především se smyslem a podstatou právní úpravy svazků obcí dle zák.č. 128/2000 Sb., zákon o obcích. Nakonec pak navrhovatel uvádí, že jmenovaný daňový poradce nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti, neboť je placeným smluvním partnerem odpůrce. Navrhovatel odmítl předmětné stanovisko daňového poradce ze dne již na svém jednání s odpůrcem v měsíci lednu 2013 jako zcela mimoprávní a rozporné s platnou právní úpravou zákonnou i smluvní mezi účastníky. 3. Odpůrce tvrdí, že určení vlastnictví a vydání předmětného je dle čl stanov odpůrce podmíněno finančním vyrovnáním, a návrh na toto finanční vyrovnání musí navrhnout a provést obec, tj. navrhovatel. Tvrzení odpůrce nemá naprosto žádnou oporu v obsahu stanov odpůrce. Své tvrzení odpůrce žádným způsobem nepodložil důkazními návrhy. Především nutno uvést, že povinnost vypořádat místní infrastrukturní majetek je čl stanov odpůrce upravena pro majetek, který byl vybudován a vložen do svazku v době členství obce ve svazku, a který tedy má být navrhovateli vydán podle čl stanov odpůrce. Odpůrce, pokud aplikuje tuto úpravu dle svých stanov, implicitně přiznává, že předmětný majetek je skutečně majetek místní infrastrukturní. To potvrzuje i navrhovatel. Dále navrhovatel uvádí, že výše uvedená povinnost finančního vypořádání se týká pouze místního infrastrukturního majetku, který byl vybudován a vložen do svazku, a nikoliv vybudován nebo vložen (do svazku). Správnost takového výkladu stanov potvrzuje další věta stanov, ve které se uvádí, že obec má povinnost vypořádání jen té části, která byla vybudována (rozumí se odpůrcem jako svazkem obcí), nikoliv vložena (obcí). Navrhovatel připomíná, že v tomto řízení uplatnil nárok na určení vlastnictví a vydání pouze vloženého místního infrastrukturního majetku. Odpůrce netvrdí, ani nenavrhuje žádný důkaz k prokázání toho, že pro finanční vypořádání ze strany navrhovatele je nějaký věcný důvod, tj. že v souvislosti s vloženým majetkem navrhovatele došlo k nějakému vybudování něčeho na náklady odpůrce, a k vybudování čeho konkrétně.

6 Nakonec pak navrhovatel uvádí, že tvrzení odpůrce, že povinnost předložit návrh finančního vyrovnání je povinností navrhovatele jako vystupující obce, nemá opodstatnění ani v obsahu stanov odpůrce (není tam upraveno), ani v prosté logice. Pokud by došlo k vybudování čehokoliv na náklady odpůrce v souvislosti s vloženým majetkem obce, mohl a musel by to být pouze odpůrce, kdo toto vybudování provedl, a proto by odpůrce musel mít přehled o tom, jaké byly náklady na takové vybudování. Musel by to být také odpůrce, kdo je schopen na základě svého účetnictví určit, jaká je výše části, kterou na vybudování zařízení přispěl svazek nad podíl investičních prostředků příslušející obci dle vloženého majetku, jak uvedeno v čl stanov odpůrce. Povinnost uplatnit nárok na finanční vypořádání by tedy byla povinností odpůrce, a stejně tak i specifikace výše takového finančního vypořádání a prokázání jeho důvodnosti. Odpůrce však ani netvrdí, ani nenavrhuje žádný důkaz nejen k prokázání toho, že došlo k vybudování čehokoliv na náklady odpůrce v souvislosti s vloženým majetkem navrhovatele, ale ani k prokázání toho, jaká byla výše nákladů odpůrce na takové vybudování, ani jaká je výše části, kterou na vybudování zařízení přispěl svazek nad podíl investičních prostředků příslušející obci dle vloženého majetku ve smyslu čl stanov odpůrce. Navrhovatel tvrdí, že čl stanov odpůrce na předmětnou věc vůbec nedopadá, a že ani nedošlo k jakémukoliv vybudování čehokoliv v souvislosti s vloženým majetkem navrhovatele na náklady odpůrce. Dále navrhovatel tvrdí, že odpůrce až do svého vyjádření ze dne nikdy žádné vyrovnání v souvislosti s vloženým majetkem nezmiňoval, a že vůči navrhovateli dosud žádný nárok na vyrovnání v souvislosti s vloženým majetkem neuplatnil, a ani nespecifikoval jeho výši a věcný základ. Jedná se tedy o zcela účelový procesní postup a obstrukční argument odpůrce, který se míjí se smluvní právní úpravou vztahů mezi účastníky (stanovami odpůrce), a jehož účelem je pouze protahování řízení. Tento argument odpůrce je také v příkrém právním a logickém rozporu s důkazem, navrženým odpůrcem, a to stanoviskem daňového poradce ze dne Odpůrce sám tvrdí, že navrhovatel jako vystupující obec musí předložit odpůrci návrh na finanční vypořádání vloženého majetku (a odkazuje

7 se na stanovy odpůrce), daňový poradce však fabuluje o ocenění veškerého majetku odpůrce a vypořádacím podílu navrhovatele na něm (pouze a výhradně v penězích). Stejně tak věcně a logicky zcela postrádá jakékoliv ratio tvrzení odpůrce, že návrh je nedůvodný minimálně do doby, než obec předloží návrh na finanční vypořádání, protože teprve kdyby obec (síc!!) s tímto svým návrhem nesouhlasila, mohla by uplatnit předmětný návrh. 4. Na ústním jednání dne a následně ve svém vyjádření ze dne prezentoval odpůrce, že se nebrání vydání předmětného majetku, pouze má názor, podle kterého by se vypořádání navrhovatele po jeho vystoupení z odpůrce mělo učinit formou ocenění veškerého majetku odpůrce s výjimkou majetku s právem hospodaření, takto dojít k finančnímu ocenění podílu navrhovatele ve SVAKu, který měl k a následně tento majetek vyrovnat proti tomuto finančnímu plnění v hodnotách ocenění tohoto majetku. Svědek Miloslav Šmíd svou výpovědí také potvrdil, že odpůrce navrhl tento způsob vypořádání navrhovateli na jednání v lednu Pomineme li naprostou zmatečnost a nesrozumitelnost výše uvedeného způsobu vypořádání vystupující obce, a také to, že tento způsob nemá oporu ve stanovách odpůrce, resp. je s nimi v rozporu, nutno hodnotit, že takový přístup je v příkrém rozporu se slovně deklarovanou ochotou a připraveností odpůrce vydat navrhovateli majetek, který je předmětem tohoto řízení. Stejně tak je takový přístup v rozporu s usnesením valné hromady odpůrce ze dne , které statutární orgán odpůrce soustavně porušuje. Stejně tak je takový přístup v příkrém rozporu s odpůrcem deklarovanou povinností navrhovatele provést finanční vyrovnání vloženého majetku. Vypořádací podíl je pojmově podílem na veškerých aktivech a pasivech určitého subjektu, jeho majetku, právech a nárocích na straně jedné, a závazcích na straně druhé. Vypořádací podíl se vyjadřuje výhradně v penězích. Takto věc prezentuje dokonce i stanovisko daňového poradce ze dne , tedy důkaz navržený odpůrcem, resp. tvrzení samotného odpůrce. Odpůrce shodně se svým daňovým poradcem však dále uvádějí, že by byl vypracován zápočet vzájemných závazků a pohledávek (věta poslední stanoviska daňového poradce ze dne ), popř. že není sporu o to, že předmětný majetek se bude v rámci majetkového

8 vypořádání navrhovatele vydávat (věta poslední odstavce prvního vyjádření odpůrce ze dne ). Oba výše uvedené přístupy odpůrce i jeho daňového poradce si protiřečí. Buď má navrhovatel nárok na vydání vloženého majetku, nebo má nárok na vyplacení vypořádacího podílu, nemůže však mít nároky oba. Pokud má navrhovatel podle odpůrce právo pouze na vyplacení vypořádacího podílu, a nikoliv na vydání konkrétního majetku, nemá žádného smyslu další finanční vypořádání vloženého majetku, jak jej požaduje odpůrce, resp. je v rozporu s jeho vlastní koncepcí vypořádacího podílu. Přístup odpůrce, podle kterého má navrhovatel jako vystoupivší obec nárok pouze na vypořádací podíl, fakticky i právně znamená, že je pouze a výhradně na blahovůli odpůrce, zda navrhovateli následně prodá (a nikoliv vydá) jím vložený majetek do odpůrce (předmět tohoto řízení), nebo zda jej neprodá. Odpůrce evidentně nemá vůbec jasno o tom, jak interpretovat své vlastní stanovy, a jak v souladu s nimi vypořádat navrhovatele. Touto svou neznalostí však odpůrce účelově zatemňuje podstatu tohoto řízení, když dle stanov odpůrce má být vložený majetek vydán. IV. Odpůrce také upozorňuje správní orgán na obsah čl stanov odpůrce, podle kterých pokud nedojde k uzavření smlouvy o majetkovém vypořádání, je odpůrce povinen plnit dané povinnosti jako by navrhovatel byl právoplatným členem odpůrce. Upozornění odpůrce je právně irelevantní. Výše uvedená právní úprava nezprošťuje odpůrce povinnosti převést a vydat navrhovateli vložený majetek a jeho majetkovou a provozní dokumentaci ve smyslu ust. 5 odst. 1 a 2 zák.č. 274/2001 Sb. V. K podkladům rozhodnutí, které správnímu orgánu poskytl sám navrhovatel, a to spolu s podání ze dne , tímto navrhovatel uvádí, že dle jeho názoru řádně a v úplnosti prokazují všechna tvrzení navrhovatelem v řízení uplatněná, a také důvodnost nároku, návrhem uplatněného.

9 K podkladu rozhodnutí, který správnímu orgánu poskytl odpůrce podáním ze dne , tj. ke stanovisku daňového poradce ze dne , se navrhovatel vyjádřil shora. K podkladu rozhodnutí, kterým je výslech svědka Miloslava Šmída na ústním jednání dne , tímto navrhovatel uvádí následující. Především nutno mít při hodnocení výpovědi svědka Miloslava Šmída na paměti, že se jedná o tajemníka odpůrce, tedy člověka informovaného, a také člověka majícího zájem shodný se zájmem odpůrce. Svědek Miloslav Šmíd svou výpovědí potvrdil skutečnost, že odpůrce byl minimálně od (kdy valná hromada odpůrce uložila předsednictvu odpůrce jako statutárnímu orgánu, aby učinilo kroky k ocenění předmětného majetku) do (kdy předsednictvo odpůrce jako statutární orgán pověřilo dalšími kroky advokátní kancelář odpůrce, aniž by specifikovalo, jakými konkrétními kroky) nečinný ve vztahu k jím samotnému tvrzenému obligatornímu ocenění majetku. Z obsahu výpovědi svědka Miloslava Šmída vyplývá skutečnost, že pověření advokátní kanceláře provedením dalších kroků až dne bylo zcela nedůvodným mařením času ze strany odpůrce. Svědek jednoznačně vypověděl, že znalecký posudek by bylo nutno zadat bez ohledu na to, zda došlo k nějaké dohodě účastníků o způsobu vypořádání navrhovatele po vystoupení z odpůrce či nikoliv. Svědek Miloslav Šmíd se také vyjádřil, že proces oceňování majetku by byl zahájen dříve (než ), kdyby navrhovatel přistoupil na návrhy odpůrce o způsobu jeho majetkového vypořádání po vystoupení z odpůrce (odlišném od úpravy ve stanovách odpůrce, a to tak, jak odpůrce prezentoval ve svém vyjádření na ústním jednání dne a ve svém vyjádření ze dne ). Svědek tedy potvrdil, že odpůrce podmiňoval ocenění předmětného majetku souhlasem navrhovatele s takovým (odpůrcem navrhovaným) způsobem vypořádání, který neměl oporu ve stanovách odpůrce, a který je také v rozporu se zák.č. 128/2000 Sb. Svědek takto potvrdil, že odpůrce vnucoval navrhovateli svou vůli, jak vypořádat navrhovatele po ukončení jeho členství v odpůrci, a že z důvodu odmítnutí navrhovatele podřídit se vůli odpůrce byl odpůrce nečinný při ocenění majetku, a tím oddaloval převod a vydání majetku (při mentální rezervaci navrhovatele, že ocenění netřeba).

10 VI. Na základě výše uvedeného navrhovatel navrhuje, aby Krajský úřad Kraje Vysočina nároku, uplatněnému podáním ze dne vyhověl v plném rozsahu, a aby zavázal odpůrce zaplatit navrhovateli náklady tohoto řízení včetně DPH. podepsáno elektronicky zaručeným elektronickým podpisem Statutární město Jihlava v zastoupení na základě plné moci JUDr. Radkem Ondrušem, v.r. advokátem