ROZHODOVÁNÍ V PODNIKÁNÍ

Transkript

1 STUDIJNÍ MATERIÁLY ROZHODOVÁNÍ V PODNIKÁNÍ Autor: Ing. Miloslav Kácel Programme: Erasmus+ Strategic Partnership for vocational education and training Key Action: Cooperation for innovation and the exchange of good practices Project title: FATHER AND SON IN EU Action: Strategic Partnership Project reference number: CZ01-KA

2 Obsah: 1. Úvod Rozhodování Co je rozhodování Faktory ovlivňující rozhodování.5 3. Rozhodování k podnikání Rozhodnutí budu podnikat Cesta k vlastnímu byznysu Rozhodování v podnikání Co chápeme pod pojmem rozhodování v oblasti řízení byznysu Manažerské funkce Rozhodovací proces Rozhodovací problém Struktura rozhodovacího problému Rozhodování a praxe Je rozhodování umění Intuice a rozhodování Závěr 21 2

3 1. Úvod Když mi vedoucí tohoto projektu nabídla možnost předat Vám své zkušenosti, souhlasil jsem, rozhodl jsem se, že této nabídky využiji. V tomto případě bylo mé rozhodování rychlé a to především na základě zkušeností, které s touto činností již mám a z nějaké vnitřní potřeby sdělit vám to, co jsem za své vlastní podnikání zažil a prožil. Proč jsem se tak rozhodl? Myslím si totiž, že je sice velice účinné, ale mnohdy hodně zdlouhavé, učit se na vlastních chybách a důsledky bývají mnohdy závažné. V prvním odstavci jsem v krátkosti popsal jeden rozhodovací proces, ve kterém jsem pro konečné rozhodnutí použil své zkušenosti i vlastní intuici. Tedy cestu, jak jsem ke konečnému závěru dospěl. Takovýchto procesů rozhodování absolvujeme denně několik, jsou malé, krátké, nepodstatné, ale i dlouhé, složité se závažnými dopady na náš další život jak podnikatelský tak i osobní. Každý z vás dokáže vyjmenovat spoustu každodenních rozhodnutí, která musí udělat, někdy si říkám, že podnikání je neustálý řetězec více či méně závažných rozhodování. Rozhodování za sebe sama, za rodinu, v rámci svého povolání nebo podnikání. Rozhodování a cesta, jak jsme ke konečnému rozhodnutí došli, je někdy krátká a jednoduchá, jindy zase složitá. Někdy nalezneme řešení hned a jindy nám to zase trvá. Proto, abychom lépe pochopili to, co se v našich hlavách děje, je dobré se seznámit i s trochou teorie o tom, co to rozhodování je. 2. Rozhodování 2.1 Co je rozhodování Je proces výběru mezi alespoň dvěma možnými variantami jednání (řešení). Rozhodování je důležitá a zodpovědná, někdy i ošemetná činnost, spojená s různou mírou zodpovědnosti. Za každé své rozhodnutí neseme adekvátní díl odpovědnosti. Jinou zodpovědnost máme za 3

4 rozhodnutí, která činíme za sebe sama a jinou zodpovědnost přebíráme za rodinu nebo za firmu. Na naše rozhodování má tedy vliv naše okolí, ve kterém a pro které se rozhodujeme. Příklady rozhodování nákup proces dle stanovených priorit, v podstatě jakémukoliv nákupu předchází určitý rozhodovací proces, ve kterém si stanovujeme své priority, na základě kterých hodnotíme daný produkt. Cvičení: Stanovení si priorit, kritérií pro nákup nového mobilního telefonu Stanovte si pět priorit a důležitostí od 1 5 (1 nejdůležitější), podle kterých byste si vybírali nový mobilní telefon Cvičení: Stanovení si priorit, kritérií pro nákup automobilu Stanovte si pět priorit a důležitostí od 1 5 (1 nejdůležitější), podle kterých byste si vybírali automobil Poznámky: 4

5 2.2 Faktory ovlivňující naše rozhodování Čas, jeden z velmi důležitých faktorů a kritérii při rozhodování Finanční situace Naše okolí, rodina, známí, kolegové 5

6 Cvičení: Jaké faktory vás ovlivnili při vašem výběru: Nový mobil automobil 3. Rozhodování k podnikání Procesu zahájení podnikání předchází individuální proces přemýšlení, hledání a rozhodování. Budoucí podnikatel si musí uvědomit, že začátkem jeho podnikání dojde ke změně jeho životního stylu a je potřeba jeho absolutní pracovní nasazení. To hlavně v počátcích podnikání. To jsme si podrobně probrali v našem prvním setkání, kdy jsme se seznámili s tématem podnikatelský plán a jeho analýzou. Nyní si to zopakujeme z pohledu teorie rozhodování samotného podnikatele. 3.1 Na jeho rozhodování má současně vliv mnoho faktorů: stávající pracovní prostředí situace v osobním životě rodinní příslušníci dosažené vzdělání a odbornost míra rizika věk jak hodnotí podnikatelství společnost vnější podmínky pro podnikání podpůrný systém podnikání Motivace k podnikání může mít široký záběr: šance zbohatnout nezávislost v rozhodování pocit úspěchu podnikání z donucení (ztráta zaměstnání) podnikání jako poslání (rodinná tradice) podnikání na zkoušku 6

7 Posléze je podnikatel schopen popsat, co ho k myšlence podnikání vedlo, dokáže myšlenku formovat, zná svou motivaci a budoucí očekávání. Méně jasno však má ve formulaci, jaký prospěch přinese realizace jeho myšlenky budoucím zákazníkům, co hovoří pro a proti uskutečnění jeho záměru. Podnikání si lze představit v jeho začátcích, budoucnost však není často promyšlená. 3.2 Proč chci podnikat, proč chci začít (nový) byznys Proč chci mít svůj vlastní byznys? * Mám vlastní myšlenku a mám silnou touhu ji realizovat * Chci být svobodný, tzn. nezávislý * Mám prostředky, zdroje a chci je zhodnotit Do jaké míry chci svůj vlastní byznys? * Chci podnikat sám, případně sestavit tým * Podnikání byznys, bude pro mne hlavní činností * Chci dělat byznys - podnikat na kvalitní úrovni Chci podnikat jako OSVČ, jako majitel společnosti, jako investor? * Vyberte alternativu Na začátku téměř nikdo správně neodhadne, jak jeho byznys půjde, kolik překážek bude muset překonat, proto je vždy dobré se vnitřně připravit na dvojnásobek zátěže, kterou si momentálně představujete. Co jsem ochoten podstoupit? * Jsem ochoten vynaložit svůj čas na to, abych se něco dozvěděl o ostatních úspěšných podnikatelích a jejich byznysu * V byznysu platí: Hledej raději jednoho člověka se zkušenostmi než sto s vědomostmi. 7

8 Mám strach z neúspěchu? * Kdy Vás ovládne strach? (Pokud ano, tak jste na nejlepší cestě zařadit se mezi neúspěšné) * Víte, že strach je to nejhorší, co Vás může nepříjemně v byznysu zaskočit? * Dokážete změnit svůj strach v sílu, která Vám pomůže v podnikání? * Každý se bojí, ale jen málo lidí dokáže strach přetavit v touhu a sílu, které nás pohánějí, utvářejí náš život, patříte mezi ně? Jsem schopen se poučit z vlastních chyb? * Jsem schopen se poučit z vlastních nezdarů a špatných rozhodnutí nebo dělám stále stejné chyby, jsem naprogramovaný nebo jsem programátor? Dokážu vytvořit tým nebo chci pracovat samostatně? * Být v týmu není jednoduché, podnikat sám je v podstatě nemožné - vždy budete někoho potřebovat, volba správného týmu je velice důležitá, jaký je Váš názor? * Jste ochoten věnovat svému byznysu veškeré své úsilí? * Co rodina, přátelé, koníčky? Vy sám jste pilný či lhostejný, zodpovědný či lehkomyslný? * Budete schopen pracovat a smířit se s tím, že odměna přijde později? Máte závazky. Začátek podnikání Vám přinese další, sám nevíte jaké, v jaké výši budou, jak Vás mohou ovlivnit. Do jaké míry budete schopen podstoupit všechna rizika zadlužení? * Teorie tvrdí, že hypotéka je nejlepší motivace pro zaměstnance setrvat na místě a v pracovním procesu, rozhodnete se i v tomto případě pro změnu? * Budete ochoten odložit finanční odměnu do té doby, než bude Váš byznys úspěšný nebo potřebujete pravidelnou mzdu? Jak dalece jste a jak budete svobodný po nastartování Vašeho byznysu? * Neumím definovat * Chci být ve svém rozhodování svobodný * Nedokážu si představit, jak budu rozhodovat sám o sobě Pokud si upřímně, sami pro sebe, odpovíte na všechny výše uvedené otázky a zůstanete i nadále přesvědčeni o tom, že chcete podnikat, pokračujte a odpovězte si na následující otázky: Co bylo Vaším největším úspěchem? Co bylo Vaším největším neúspěchem? 8

9 Jak často jste pracovali zadarmo? Budete ochotni pracovat pro svůj byznys, aniž byste byli placeni? Podporují rodina a přátelé Vaše podnikatelské snahy? Jste ochotni se vzdělávat ve všech oblastech podnikatelského plánu? 9

10 4. Rozhodování v podnikání proces volby; manažerská funkce probíhající na všech úrovních Stránky rozhodování: a) VĚCNÁ (MERITORNÍ) - o čem se rozhoduje; různá pro různé rozhodovací procesy b) FORMÁLNÍ - sleduje společné rysy rozhodovacích procesů - dává nám nástroje pro rozhodování; zabývá se teorií rozhodování 4.1 Co chápeme pod pojmem rozhodování v oblasti řízení byznysu 10

11 Schopnost rozhodování, tedy řízení, patří k jednomu z nejdůležitějších předpokladů pro úspěšné zvládnutí všech činností v organizaci = firmě k zajištění dosažení poslání a cílů. V teorii o rozhodování v podnikání se setkáte s těmito pojmy: 4.2 Manažerské funkce - někdy také řídící funkce Funkce řízení = funkce managementu = rozhodování Plánování Implementace Organizování Kontrola Každou tuto manažerskou funkcí prostupují tzv. sekvenční (průběžné) manažerské funkce: Analyzování Rozhodovací Implementace (koordinace) 11

12 Komunikace Hodnocení Tyto jednotlivé body představuji velmi zjednodušeně konstrukci resp. osnovu pro chápání manažerských činností, kdy se rozhodování považuje za hlavní cílevědomou činnost vedoucí k dosažení vytyčených cílů (organizace). Do skupiny rozhodovacích rolí manažera = podnikatele se mnohdy zahrnují tyto čtyři základní = dílčí role Podnikatelská Řešení problémů Určení zdrojů Vyjednavače Hlavní úlohou podnikatelské role je rozhodování o hledání a vytváření podnikatelských příležitostí a jejich efektivním využívání. Řešení problémů je reakcí na realitu, tedy na změny v plánech, předpokladech a záměrech. Určení zdrojů má za cíl včasné rozdělení zdrojů pro maximální efekt plánované činnosti v daných podmínkách. Vyjednavač pracuje na sjednocení zájmů resp. na dosažení potřebných kompromisů. 4.3 Rozhodovací proces Řízení je možné charakterizovat jako proces výběru z variant při hledání optimálního řešení. Při tom je vhodné pojmenovat si tyto oblasti: cíl rozhodování (čeho chceme dosáhnout?) předmět rozhodování a jeho systémová struktura (o čem budeme rozhodovat?, o jak složitý problém se jedná?) subjekt rozhodování (kdo bude rozhodovat - jednotlivec, skupina?) čas (s jakou naléhavostí?) úroveň a závažnosti (jaké mohou být důsledky variant řešení?) kritéria (s kolika kritérii musíme počítat?) míra informovanosti - míra jistoty, rizika a určitosti (víme, s čím vším musíme počítat?) Dvě základní teorie, jak k řešení problému přistupovat Teorie rozhodování a) NORMATIVNÍ normy řešení, návod jak řešit problémy b) DESKRIPTIVNÍ analyzuje již proběhlé rozhodovací procesy učení se rozhodovat (= soustředit poznatky o rozhodování); užívá se při problémech rozhodovací proces = proces řešení rozhodovacích problémů 12

13 rozhodovací problém = odchylka mezi žádoucím a skutečným stavem (= problém s více variantami řešení) žádoucí stav = plán, standard, norma, zkušenost, údaje z benchmarkingu (srovnání postupu práce s konkurencí) Deskriptivní teorie = popisuje přístup k hledání řešení s orientací do historie Normativní teorie = s ohledem na budoucnost, jak by se to mělo dělat Problém = předmět našeho rozhodování se dělí na spatně a dobře strukturované. Typy rozhodovacích problémů: - porucha X ohrožení X příležitost (dnes velké množství) - současné X potenciální problémy Základní rozdělení struktury = složení problému. Dobře strukturované problémy = jednoduché, dílčí, přesně definované, jejich rozhodováním se zabývá nižší management, jako jsou např. mistři. Příkladem může být nákup materiálu. Spatně strukturované problémy = problémy této skupiny řeší především vrcholový management, jedná se o problémy resp. jejich rozhodování za nejistoty a rizika, problémy jsou mnohdy špatně definované. Příkladem může být hledání nových trhů a vstup na ně. Tabulka: Detailnější charakteristiky dobře a špatně strukturovaných problémů Charakteristika Dobře strukturovaný problém Špatně strukturovaný problém Frekvence řešení Opakovaně Jednorázově Úroveň řešení Nižší Vyšší Postup řešení Rutinní Inovativní, tvůrčí Využívané proměnné Kvantifikovatelné Obtížně kvantifikovatelné Faktory ovlivňující řešení Málo faktorů Velký počet, některé neznáme Kritéria hodnocení Jedno, kvantitativní Více kvantitativních 13

14 Vazby mezi kritérii Jednoduché závislosti Složité a proměnné vazby Charakter prostředí Stabilní Proměnné, náhodné změny Přístup k informacím Dobrý Špatný a obtížná interpretace Zdroj: Jiří Fotr, Lenka Švecová a kolektiv, Manažerské rozhodování, 2010, s. 31 Jednotlivé problémy je samozřejmě možné rozebrat a definovat podle mnoha dalších kritérií. Jednu z metod představuje ve své publikaci Efektivní rozhodování autorka M. Grasseová. Cílový stav pro dobře strukturované problémy je možné jednoznačně popsat, naproti tomu u nestrukturovaných problémů je to velmi obtížné. Pole problému u strukturovaných problémů může být jednoznačně popsáno pole působnosti, včetně výchozího stavu, kdežto u nestrukturovaných problémů to bývá nemožné. Znalosti řešení jsou u strukturovaných problémů k dispozici. Získáním nových znalostí a zkušeností můžeme transformovat nestrukturované problémy na dobře strukturované a tím přístupem podpořit budoucí zvyšování výkonnosti. Procesní Struktura problému závisí na dostupnosti odpovídajícího postupu řešení. Řešení nestrukturovaného problému znamená, že žádný účinný postup řešení není pro řešitele k dispozici. Riziko a nejistota = nevíte, jaký bude vývoj budoucnosti 14

15 Postoj k riziku averse (strach, obava) Sklon (potřebuje ho = hráči) Neutrální 15

16 Cvičení: Jaká jste osobnost? Jaký je váš postoj k riziku a nejistotě? Rozhodovací problém Rozhodovací problém vstupuje do rozhodovacího procesu za podmínek rozhodování Rozhodovací problém Podmínky rozhodování Rozhodovací proces Rozhodnutí Nositel rozhodnutí Člověk, osobnost 4.5 STRUKTURA ROZHODOVACÍCH PROBLÉMŮ: A) Simonův přístup (Herbert Simon matematik, řeší rozhodovací problémy): 1) Analýza okolí zjišťování podmínek, za kterých vznikají rozhodovací problémy; hledání jejich příčin; zda problém opravdu existuje identifikace rozhodovacího problému 2) Návrh řešení hledání potenciálních řešení (různé varianty) 3) Volba řešení hodnocení variant volba varianty a realizace 4) Kontrola výsledků porovnávání výsledků realizace s původními stanovenými cíli B) Podrobné členění: 1) Identifikace rozhodovacího problém - najít problém = musíme si uvědomit problém (okamžitý nebo potenciální), který má negativní důsledky a vyžaduje řešení - někdy je užitečné rozčlenit problémy do dílčích problémů a stanovit priority jejich řešení - nezapomenout zohlednit vazby (souvislosti) mezi dílčími problémy 2) Analýza a formulace - blíže poznáme problémovou situaci a snažíme se analyzovat - musíme poznat příčiny problému (zda jsou známé nebo neznámé takové příčiny většinou nemůžeme ovlivnit např. růst cen materiálu) - musíme specifikovat podstatné stránky problému; vymezit okruh zainteresovaných stran - posoudit vývojové tendence; stanovit cíle řešení problému - výsledkem je formulace problému (problém záměny symptomů a skutečného problému) 16

17 3) Tvorba variant - vysoké nároky na tvůrčí schopnosti řešitelů (obzvláště u nových problémů), je potřeba co nejvíce koncepčně odlišných variant (čím méně je variant, tím menší je naděje na dosažení dobrého řešení) X v praxi to funguje většinou tak, že je málo variant a manažeři se spokojí s jediným navrženým řešením - je dobré využít týmovou práci a skupinovou přípravu rozhodnutí, brainstorming 4) Stanovení kritérií hodnocení variant - jsou to hlediska zvolená rozhodovatelem, podle kterých se posuzuje výhodnost jednotlivých variant kvantitativní kritéria jejich hodnoty jsou vyjádřeny číselně (např. zisk, rentabilita kapitálu) kvalitativní kritéria hodnoty vyjádřeny slovně - největší chybou je neúplnost kritérií hodnocení, kdy se některé aspekty nehodnotí (většinou dlouhodobé důsledky) 5) Stanovení důsledku variant - pracné, časově náročné; využití modelové techniky či expertů 6) Hodnocení a výběr varianty určené k realizaci a) první fáze vyloučení nepřípustné varianty = varianty, která nesplňuje cíle řešení problému např. investiční varianta, která nedosahuje požadované výnosnosti investovaného kapitálu - jednokriteriální X vícekriteriální výběr b) druhá fáze určení nejvýhodnější varianty - posuzuje se celková výhodnost přípustných variant 7) Realizace zvolené varianty = fyzická realizace (implementace) nejtěžší část rozhodování - důležitá je kvalita realizace (manažer musí také správně komunikovat s realizátory ne vždy je rozhodovatel realizátorem) 8) Kontrola výsledků = stanovení odchylek skutečně dosažených výsledků od plánovaného stavu v případě velkých odchylek je nutná náprava X kontrola může i zjistit, že cíle jsou nereálné Postoj rozhodovatele k riziku: a) sklon k riziku (vyhledávají rizikové varianty, protože jsou spojené s nadějí dobrého výsledku) b) averze k riziku (vyhýbají se rizikovým variantám) c) neutrální postoj k riziku (často se chovají riskantně; chovají se podle situace) Typy rozhodování (podle): 1) výskyt a) jedinečné (ještě se neobjevily) b) rutinní (objevují se běžně) 2) charakter a) strategické (závažného charakteru, výrazně ovlivňují organizaci, řešeny na vrcholové úrovni) b) taktické (řešeny na střední úrovni) 17

18 c) operativní (objevují se každý den) 3) přístup a) empiricko-intuitivní (intuice založena na zkušenosti důležité, aby situace, v které se rozhodujeme, byla kompatibilní se zkušeností) b) exaktní (matematický) 4) subjekt rozhodování a) individuální (rozhoduje se jedinec, rychlejší než skupinové; výhoda nemusí se radit; nevýhoda nikdo mu neporadí) b) skupinové (náročné na řízení; může vzniknout synergický efekt = vymyslí více než každý zvlášť) 5) informovanost (o budoucích) a) za jistoty (téměř nikdy nenastane; rozhodovatel má úplné informace o problému = ví, že něco nastane) b) za rizika (rozhodování na základě znalosti variant, následků a pravděpodobností, s jakou varianty nastanou) c) za nejistoty (rozhodovatel zná varianty i jejich důsledky, ale nezná pravděpodobnost, s jakou nastanou) d) za neurčitosti (nezná varianty, ani důsledky, ani pravděpodobnost s jakou nastanou např. jízda autem v husté mlze) 6) strukturovanost problému a) dobře - jednoduché, lehce programovatelné, kvantifikované proměnné, opakované na nejnižší úrovni organizace, jen 1 řešení - manažeři 1. linie - např. velikost objednávky zboží pro supermarket; způsob jednání se štamgastem b) špatně - vyžaduje určité znalosti, zkušenosti, intuici - jsou nové, neopakované, ovlivněny více faktory - více faktorů ovlivňujících řešení, obtížná interpretace informací potřebných pro rozhodnutí - náhodnost změn některých prvků - neexistují standardní postupy, jak je řešit (TOP management) Rozhodovací problém vzniká na základě odchylky, např. od žádoucího stavu, který je daný Minulými zkušenostmi Plánem Kritickými ohlasy Struktura rozhodovacího problému podle Herberta A. Simona Analýza okolí = sběr informací, důležitých a relevantních Návrh řešení = návrhy, ne jeden, aby bylo z čeho vybírat Volba řešení = hodnocení jednotlivých návrhů řešení Kontrola výsledků = realizace řešení a její kontrola = odchylka 18

19 MODELY ROZHODOVÁNÍ: 1) Racionálně-ekonomický model rozhodování: = ekonomicky racionální subjekt se snaží systematicky vyhledávat nejlepší možná řešení problémů a tak maximalizovat svůj zisk = model normativní (doporučuje, jak by se měli rozhodovatelé ideálně chovat) - vlastnosti ekonomicky racionálního člověka (homo oeconomicus): znalost všech variant, které vedou k dosažení stanoveného cíle znalost všech důsledků těchto variant neomezená schopnost ohodnotit kvantitativně každou variantu (stanovit číselně její užitek) schopnost volby nejlepší varianty (varianty s nejvyšším užitkem) uplatňování principu optimalizace 2) Administrativní model rozhodování: - ve skutečnosti jsou schopnosti, znalosti i informace reálného rozhodovatele ve všem omezené vzniká administrativní člověk = model deskriptivní (jak se skuteční rozhodovatelé chovají a jak reálně probíhají rozhodovací procesy) - vlastnosti administrativního člověka: disponuje omezeným rozsahem informací omezené schopnosti řešit rozhodovací problémy vytváří si zjednodušený obraz reality nestanovuje všechny varianty vedoucí k dosažení cíle a všechny jejich důsledky volí omezený soubor kritérií, stanovuje jejich hodnoty (maximální, minimální), které by měla varianta zvolená k realizaci splňovat nehledá optimální variantu, ale volí první variantu, která je dostatečně dobrá (splňuje aspirační úroveň (tato varianta zabezpečuje přiměřený podíl na trhu, vede k dostatečnému zisku) uplatňování principu satisfakce = běžný přístup k rozhodování v organizacích (kvůli omezenosti času a ostatních disponibilních zdrojů v organizacích) Srovnání racionálně-ekonomického a administrativního modelu rozhodování: Předpoklad Model Racionálně-ekonomický Administrativní Racionalita rozhodovatele Dokonalá Omezená Disponibilní informace (čas, zdroje) Úplný přístup Omezený přístup Volba rozhodnutí Princip optimalizace Princip satisfakce Typ modelu Normativní Deskriptivní 19

20 Metody rozhodování: musíme využít správnou metodu analýza rozhodovacích problémů: diagramy, operační analýza, rozhodovací matice a stromy, metody uspořádání variant, dosáhnout co nejvyšší kvality rozhodování (zaručení kvality: dostatečnost informačního vybavení 4.6 Rozhodování a praxe Nebezpečí pro nositele rozhodování: - Samovyřešení - Nebrat na sebe rizika - Motivační program - Přenášení na jiné osoby - Snadno řešitelné problémy - Následky versus příčiny - Léčka zakotvení vázaná na prvotní informaci Chyby při rozhodování: - Učinění rozhodovacích závěrů bez diagnózy problému, cílů - Rozhodnutí pozdě - Favorizace řešení = rozhodnutí, je-li určeno jedno řešení - Absence originality = opírání se o známá řešení - Odkládání rozhodnutí (očekávání, že se bitva vyřeší sama) - Přenesení rozhodnutí na jiné, zpravidla podřízené (ty, kteří nemají kompetence k řešení) - Vyčkávání na rozhodnutí jiných - Zaměření na snadno řešitelné problémy, ne na důležité - Obava z nového, náročnost na nové poznání - Neochota brát na sebe riziko, zvláště za nejistoty a rizika 5. Je rozhodování umění? Umění = intuice v rozhodování. Intuice = vědění, jež přesahuje logiku. Intuice = tušení. 5.1 Intuice (z lat. in-tueor, in-tuitum, doslova v-hled) znamená vhled nebo náhled a v současném užití obvykle označuje náhlé poznání, chápání či odhad nebo rozhodnutí, které není zprostředkováno vědomým uvažováním a ačkoli bývá provázeno pocitem jasnosti a jistoty, není podloženo zřetelnými důvody. Jedno z českých synonym pro intuici je pojem tušení. 20

21 Intuice může být podmíněna zkušeností a hraje významnou úlohu jak pro rychlé rozhodování pod časovým tlakem, tak také v umění a v každé tvořivé činnosti vůbec. Odtud také intuitivní dosažený intuicí či odhadem, nezdůvodněný, předběžný. Z výše uvedeného tedy vyplývá velká míra individuálnosti = jedinečnosti intuitivního rozhodování a to proč: Intuice je především podvědomá a rychlá, staví na vrozených schopnostech = instinktech ale i na minulých zkušenostech, lze ji zlepšovat vědomým rozvíjením vrozených instinktů a získaných zkušeností. Jako každá tvůrčí činnost má však své pro i proti. Pro úspěšné a efektivní rozhodování je tedy velmi důležité intuitivní rozhodování zasadit do racionálního rámce. Velkou roli tedy hraje osobnost rozhodujícího se, do rozhodování mnohdy promítáte své emoce, pocity, intuici i zkušenosti. 6. Závěr Rozhodování jako každá tvůrčí činnost je do jisté míry uměním. 21

22 Seznam použitých zdrojů: Robert T. Kiyosaki a Sharon L. Lechter: Co máte vědět, než začnete podnikat Robert T. Kiyosaki a Sharon L. Lechter: Bohatý táta radí, jak investovat M. Grasseová: Efektivní rozhodování Internet 22