ENCYKLOPEDIE. MùSTSK CH BRAN. V âechách, NA MORAVù A VE SLEZSKU. Zdenûk Fi era

Transkript

1

2

3

4 ENCYKLOPEDIE MùSTSK CH BRAN V âechách, NA MORAVù A VE SLEZSKU Zdenûk Fi era Nakladatelství Libri Praha 2007

5 Odborn recenzent: Ing. Jifií Slavík Zdenûk Fi era, 2007 Illustrations Zdenûk Fi era, archiv autora a citovaná literatura, Jaroslav Slanec, 2007 Libri, 2007 ISBN

6 OBSAH Úvod a podûkování Ediãní poznámka Historick v voj mûstsk ch bran Stavební rozbor mûstsk ch bran Îivot v branách Katalog mûstsk ch bran Slovníãek odborn ch termínû Prameny a literatura Seznam mûst s mûstsk mi vûïemi na základní orientaãní mapû

7 ÚVOD A PODùKOVÁNÍ Encyklopedie mûstsk ch bran v âechách, na Moravû a ve Slezsku je knihou pojednávající o v ech znám ch a tradovan ch mûstsk ch branách, vãetnû bran dávno zanikl ch a bran nikdy neopevnûn ch mûst a mûsteãek. Poãet bran, branek a forten obsaïen ch v této knize dosahuje poãtu Pfii snaze o zpracování v ech mûstsk ch bran bylo asi nejobtíïnûj ím úkolem zjistit, ve kter ch mûstech tyto brány skuteãnû stávaly. V pfiípadû mûst, kde je posud alespoà ãásteãnû viditelná linie mûstského opevnûní, se zachoval zpravidla dostatek písemn ch ãi hmotn ch dokladû o jejich existenci. Mnohem hor í byla situace u mûst se zcela zanikl m opevnûním ãi mûst, která sice nebyla opevnûna, ale pfiesto mûla mûstské brány. Na základû velice skromn ch údajû, napfiíklad pomístních názvû, bylo moïné urãit i mûsteãka, kde tyto brány musely v minulosti rovnûï existovat. V nûkter ch pfiípadech je patrné, Ïe mûsto v urãitém období plánovalo v stavbu opevnûní, a tím i stavbu bran, av ak k realizaci tohoto díla jiï nestaãilo dojít. Hlavním dûvodem patrnû b val nedostatek finanãních prostfiedkû. Tato kniha není v Ïádném pfiípadû vûdeckou studií a nelze ani tvrdit, Ïe jsou zde uvedeny v echny mûstské brány, které kdy existovaly. DÛkladn prûzkum archivních materiálû vãetnû nezpracovan ch mûstsk ch fondû by mohl objevit dal í doklady o branách existujících pouze krátce, nebo v hluboké minulosti. Nûkteré z nich proto ãekají na své znovuobjevení. Navíc fiada mûstsk ch bran ani není písemn mi doklady doloïena a dnes by mohl jejich b valou existenci odhalit pouze archeologick nález. Vûfiíme, Ïe i tento soupis mûïe do budoucna k takovému úkolu pfiispût. Podrobnûj í snaha o rekonstrukci podoby bran a jejich stavebního v voje s sebou pfiiná í i mnoïství hypotéz. Dal í poznatky, tfieba právû z archeologick ch v zkumû, pfiinesou jistû nové v sledky a dosavadní závûry mohou b t zpochybnûny ãi pfiekonány. Stavební popis bran byl proveden za pouïití pojmû bûïnû srozumiteln ch iroké vefiejnosti, na rozdíl od ãasto málo srozumiteln ch popisû v odborn ch publikacích. Ani v tûch v ak nepanuje jednotná terminologie (napfiíklad pfii uïití slova fortna), o niï by se bylo moïné spolehlivû opfiít. Tfieba tato práce bude i podkladem k dal í diskusi o zpfiesnûní pojmosloví. Autor se omlouvá ãtenáfiûm za skuteãnost, Ïe v sledky bádání realizovaného po dokonãení této knihy pfiiná ejí nálezy dal ích mûstsk ch bran, které v ak uï do ní nemohly b t zafiazeny. Pfiíkladem jsou mj. âeská Tfiebová, Panensk T nec, Pfiimda a luknov. Dodateãnû byly zafiazeny Klá terec nad Ohfií a Litice nad Orlicí. Pro jiï tak znaãn rozsah knihy byla nakonec vynechána kapitola o poãetn ch mûstsk ch branách v zahraniãí, jmenovitû v polském Slezsku vãetnû Kladska a na Slovensku. Dan rozsah knihy rovnûï neumoïnil podrobnûji rozpracovat úvodní kapitoly. Encyklopedie mûstsk ch bran v âechách, na Moravû a ve Slezsku není první knihou, která o mûstsk ch branách vznikla. V roce 2003 vy la zcela prûkopnická kniha Tomá e Koutka Mûstské brány v âechách. Tematikou bran se zaobíral jiï koncem 19. století historik Zikmund Winter, z posledních Franti ek Hoffmann. Nejvût ím pfiínosem k existenci mûstsk ch bran je postupnû vycházející Encyklopedie mûst a mûsteãek v âechách, na Moravû a ve Slezsku od Karla Kuãi. Podûkování Na prvním místû dûkuji za pomoc pfii psaní této knihy své paní Daniele. Za velmi dûkladné provedení korektur knihy dûkuji svému kolegovi z Klubu Augusta Sedláãka panu Jifiímu Slavíkovi z Kostelce nad Orlicí. Dále bych rád podûkoval éfredaktorovi nakladatelství Libri panu Franti ku Honzákovi a jeho paní a redaktorce knihy Hanû Petrové. Za dodané materiály jsem zavázán sv m kolegûm z Klubu Augusta Sedláãka: Franti ku Musilovi z Ústí nad Orlicí, Janu âíïkovi z Náchoda, Jifiímu Slavíkovi z Kostelce nad Orlicí, ZdeÀku Procházkovi z DomaÏlic, Jifiímu Schierlovi z TouÏimi, a rovnûï tak svému kamarádovi Petru Randusovi z Nového Boru. Dále bych chtûl podûkovat Miroslavu Plaãkovi z Bzence. Za mnohé zku enosti dûkuji Jifiímu Úlovcovi a Karlu Kuãovi z Prahy. Velk m pfiínosem k sepsání této knihy byla pomoc, které se mi dostalo od starostû, kronikáfiû, zamûstnancû obecních a mûstsk ch úfiadû, mûstsk ch informaãních center, muzeí, Národního památkového ústavu, archivû a pracovníkû Onomastického oddûlení Ústavu pro jazyk ãesk AV âr. Zejména bych chtûl podûkovat starostce mûsta Bene ova nad Plouãnicí paní Dagmar Tesarãíkové, starostce mûsta Vilémova paní Jaroslavû Dvofiákové, starostce Smeãna paní Danu i Noskové, starostovi mûsta Protivína panu Stanislavu Machovskému, starostovi mûsta Osoblaha panu Jifiímu Francovi, starostovi Hostounû panu Miroslavu Rauchovi, starostovi mûsta Boleradice panu Janu Horákovi, místostarostovi mûsta Benátek nad Jizerou panu Pavlu tifterovi, místostarostovi mûsta Pfielouãe panu Jaroslavu Paìourovi, tajemníkovi mûstského úfiadu v Teplé panu Jifiímu Devátému, vedení mûsta Benátek nad Jizerou, vedoucí odboru kanceláfie starosty mûsta Ostrov paní Lucii Mildorfové, vedoucí oddûlení kultury Mûstského úfiadu Vítkov paní Daniele Olbertové, tajemnici Mûstského úfiadu v Dubé paní Milu i Marklové, historiãce a kronikáfice magistrátu mûsta Mostu paní Petfie Trojnové, 7

8 ÚVOD A PODùKOVÁNÍ paní Lence Navrátilové z mûstského úfiadu v Krupce, paní Ivû Gelnarové z mûstského úfiadu Klimkovice, panu Miroslavu imonovi z Mûstského úfiadu v Bûlé pod Bezdûzem, panu Bohuslavu Obstovi z Mûstského úfiadu Vamberk, panu Franti ku Koláfiovi z mûstského úfiadu v Trhov ch Svinech, panu Radku Skálovi z odboru kolství, kultury a sportu magistrátu mûsta Teplic, pánûm Vítu Karasovi a Jifiímu irokému z Ivanãic, zamûstnancûm obecního úfiadu KnûÏeves u Rakovníka a Senomaty, zamûstnancûm mûstsk ch úfiadû v âervené eãici, Chy ích, Lokti, Novém Stra ecím, Pohofielicích, Smeãnû, Stfiíbfie, Vidnavû a Vraném. Dále pak jmenovitû tûmto kronikáfiûm: paní Evû Horákové z Bíliny, kronikáfii Beãova panu Franti ku Jare ovi, kronikáfii mûsta Bílovce panu ZdeÀku Kuchtovi, kronikáfii mûsta Pfiíbor panu Lubomíru Loukotkovi, kronikáfii mûsta Hulín panu Vladimíru Úlehlovi, kronikáfii mûsta Plumlov panu Josefu Pálkovi, kronikáfii Hrádku u Jaroslavic panu Josefu kvorovi, kronikáfii Libochovic panu Josefu Knobovi, kronikáfii mûsta Klimkovic panu ing. Jifiímu Pillichovi, kronikáfii Opoãna panu Václavovi Rathouskému, kronikáfii a redaktorovi tûpánovska panu Jaromíru Vlãkovi, kronikáfii mûsta Îebrák panu Vladimíru Bene ovi, kronikáfii Rouchovan panu Èastnému, panu Milo i Charburskému z Lázní Bohdaneã, kronikáfii Solnice panu M. DaÀkovi a kronikáfiûm z Nového Stra ecí, Slavûtína u Loun a Uherského Ostrohu. Dále paní Frankové z Pelhfiimova, panu Petru Medáãkovi z Budynû nad Ohfií, panu ZdeÀku Mateiciucovi z Oder, panu Janu Prchalovi z Polné, panu Pavlu Applovi ze Zábfiehu, panu Jifiímu Pajerovi ze StráÏnice, panu Milanu iháãkovi z Dolních Kounic, panu Radku Vranému z Terezína a panu Josefu Matûjíãkovi z Kamenice u Jihlavy. RovnûÏ dûkuji zamûstnancûm muzeí v âeské Lípû, Dobru ce, Fr dlantu v âechách, Chebu, Chomutovû, Jindfiichovû Hradci, Kutné Hofie, Lan krounû, Rokycanech, Teplicích v âechách, Plzni, Îamberku a Îatci. Jmenovitû historiãce muzea v Hofiicích v Podkrkono í paní Oldfii ce Tomíãkové, fieditelce muzea v Hustopeãích paní Sonû Nezhodové, paní Lucii Augustinkové z ostravského muzea, paní Marii Ripperové z velkomezifiíãského muzea, fieditelce muzea ve Zlat ch Horách paní Bohumile Tinzové, paní Janû Boháãové z muzea ve Skutãi, mûstské knihovnici paní Jifiinû a kové z Hole ova, paní Hanû ebestové z Polabského muzea v Podûbradech, paní Olze Mertlíkové z Jaromûfie, historikovi panu Karolu Bílkovi ze Star ch HradÛ, paní Jifiinû Pavlíkové z muzea v âeském Tû ínû, paní Daniele Netolické z muzea ve Dvofie Králové nad Labem, Jifiímu Beranovi z Krajského muzea v Sokolovû, historikovi muzea v Novém Jiãínû panu Radku Polachovi, panu Vladimíru Cisárovi z muzea v Bystfiici nad Pern tejnem, panu Petru Fulákovi z muzea Hodonín, knihovnici Krajského muzea v Hradci Králové paní Ivanû N vltové, knihovnici a historiãce muzea ve Vala ském Mezifiíãí paní Jifiinû Fabiánové, knihovníkovi muzea v Pfierovû panu Fialovi, fieditelce Mûstského muzea a galerie v Hranicích paní doktorce Hanû Svobodové, panu Stanislavu Milo ovi z Hranic, vedoucímu muzea v Chrasti panu Janu Schützovi, muzejníkûm z Velvar, Turnova a Trutnova, panu Jifiímu Wolfovi z muzea v Duchcovû, panu Janu Kiliánovi z mûlnického muzea, panu Jifiímu Setínskému z muzea v Buãovicích, panu Jifiímu Karlovi z muzea v R mafiovû, panu Radoslavu Fikejzovi z muzea ve Svitavách, panu Petru Jufiákovi z muzea ve Fr dku, historikovi Muzea umavy v Ka persk ch Horách panu Vladimíru Horpeniakovi, historikovi mladoboleslavského muzea panu Pavlu Sosnovcovi, panu Jindfiichu Nusekovi z muzea ve Vla imi, vedoucí muzea v Mohelnici paní Hanû Heidenreichové, vedoucí poboãky Muzea Vysoãiny v Telãi paní Helenû Bene ové, panu âervenému z muzea v HoraÏìovicích, panu Jaroslavu vomovi z muzea mûsta Îìár nad Sázavou, historikovi muzea v Moravsk ch Budûjovicích panu Franti kovi Vlkovi, Jifiímu Pávovi a fiediteli Mûstského muzea Sedlãany panu Davidu Hrochovi. Dále plzeàské archeoloïce paní Lindû Forster-âihákové, paní Blance Mikulové z Ústavu archeologické památkové péãe Vy kov, paní Evû âerné z Mostu, archeologovi muzea v Havlíãkovû Brodû panu Pavlu Rousovi, archeologovi regionálního muzea v Chrudimi panu Janu Musilovi, panu Václavu Kolafiíkovi z Archaia Brno, vedoucí Archivu nálezov ch zpráv Archeologického ústavu âav v Praze paní Libu i Hai manové, archiváfii ve v sluïbû panu Ivanovi Kr kovi z Pot tátu, zamûstnancûm Státního ústfiedního archivu v Praze-Dejvicích, zamûstnancûm Národního památkového ústavu v Praze a Olomouci, pfiedsedovi Spoleãnosti ochráncû památek ve v chodních âechách panu Jifiímu Nûmeãkovi, zamûstnancûm Státního okresního archivu v Hor ovském T nû, Jeseníku, Kadani, Tachovû, umperku, fiediteli Státního okresního archivu v Litomy li panu Oldfiichu Pakostovi, fieditelce Státního okresního archivu v Tachovû paní Markétû Novotné, fiediteli Státního okresního archivu ve Strakonicích panu Janu Olejníkovi, fiediteli Státního okresního archivu ve Slavkovû u Brna panu Karlu Mlateãkovi, archiváfii Státního okresního archivu PlzeÀ-sever panu Karlu Romovi, fieditelce Národní kulturní památky Vy ehrad paní Miroslavû Havelkové, Karlu Romovi, archiváfii Státního okresního archivu PlzeÀ-sever, kastelánce zámku v KromûfiíÏi paní ZdeÀce Dokoupilové, kastelánce hradu Lichnice paní Ivanû Matykové ze Starého Dvora, kastelánce zámku v Jevi ovicích paní Janû Kampfové, správci zámku v Novém Mûstû nad Metují panu Ivanu âe kovi, fiediteli Dûtského domova Budkov panu ZdeÀku Tfiískovi, panu Totovi, správci ze Stfiíbra, panu Danielu DoleÏalovi ze Státního okresního archivu v Pfiíbrami, paní Hanû Slavíãkové z poboãky Státního oblastního archivu v Dûãínû a zamûstnancûm dal ích nav tíven ch Státních okresních archivû v âechách, na Moravû a ve Slezsku. Za dûleïité základní informace dûkuji v em zamûstnancûm informaãních center, na která jsem se obrátil. Bez v ech tûchto osob by tato kniha nemohla b t napsána. Ediãní poznámka Brány jsou v jednotliv ch mûstech fiazeny pfieváïnû ve smûru hodinov ch ruãiãek od západu, zhruba od ãíslic

9 HISTORICK V VOJ MùSTSK CH BRAN Mûstské brány do 16. století JiÏ od samého poãátku své existence mûl ãlovûk snahu ochránit svûj pfiíbytek pfied nebezpeãím. Ob van prostor mohl b t umístûn na nepfiístupném místû ãi byl ohrazen. Zde se pak nacházel nejménû jeden stfieïen vstup. Nejãastûj- ím druhem obrany bylo pfiehrazení pû ího vstupu. Pozdûji k jeho uzavfiení byla pouïita brána nebo branka v podobû vrat. Podle úrovnû a stupnû opevnûní docházelo k v stavbû ohrazení s urãit m poãtem bran. Jako pfiíklad mûïeme uvést keltská oppida nebo slovanská hradi tû. Ve 12. století se ve struktufie hradi È zaãíná stále více oddûlovat ãást obydlená kníïetem ãi kastelánem od ãásti s ostatním obyvatelstvem. Zaãínají se vytváfiet vladafiská a panská sídla a jejich protikladem se stávají nové urbanistické celky, pfiedchûdce skuteãn ch mûst. Stavební v voj opevnûní od slovansk ch hradi È pfies hrady s podhradím a opevnûné dvorce aï ke stfiedovûkému mûstu byl postupn. Mûstské brány, na rozdíl od hradních bran, nelze chápat jako pouh vstup do urãitého opevnûného prostoru, jejich v znam byl mnohem vût í. Ibez hradeb pfiedstavovaly symbol samosprávy mûsta, celní a m tn bod pfii vstupu do vnitfiního mûstského prostoru. Na e znalosti o podobû mûstsk ch bran v první polovinû 13. století jsou velmi mizivé. Je jisté, Ïe ménû v znamná mûsta je tû hluboko do stfiedovûku obklopovala pouze lehãí forma ohrazení v podobû palisády, pfiíkopu a venkovního valu. Vstupní brány do tûchto mûst byly pfieváïnû dfievûné. Soudí se, Ïe skuteãn rozmach kamenn ch opevnûní mûst na na em území (a zejména na Moravû) ovlivnil aï tatarsk (mongolsk ) vpád do stfiední Evropy v roce V stavbou fiady kamenn ch královsk ch opevnûní v âechách a zemûpansk ch na Moravû je pak charakteristické období posledních PfiemyslovcÛ. Pokud mûsto získalo dûkladné kamenné opevnûní, pak jeho pfiím m pûvodcem byl nûkter z ãlenû pfiemyslovského panovnického rodu. Na prvním místû musíme jmenovat stavební aktivity krále Pfiemysla Otakara II. U biskupsk ch ãi lechtick ch mûst zpravidla vznikaly obranné linie v mnohém je tû odpovídající opevnûní slovansk ch hradi È. Dfievûná opevnûní v ak nemusela znamenat, Ïe vstupní brány do mûst nebyly vyzdûné. Mûsta nûkter ch v znaãnûj ích lechtick ch zakladatelû mûla jiï ve druhé polovinû 13. století opevnûní tvofiené alespoà kamennou zdí s branami. Za zmínku stojí HoraÏìovice BavorÛ ze Strakonic s masivní vûïovou bránou. Podobnû tomu bylo i u men ích mûsteãek pfiihrazen ch k hradûm. Pfiíkladem je hradba s branou mûsteãka Odranec pod hradem Stará Dubá pfii Sázavû. Hrazení mûst, která tvofiily pouze dfievûn plaàkov plot ãi palisáda, pfiíkop a venkovní val, se zpravidla uplatnila u nûkter ch biskupsk ch mûst. V âechách je to napfiíklad Pfiíbram nebo Roudnice nad Labem, z moravsk ch mûst Hulín, Kojetín a nebo Osoblaha. O jejich branách mû- Ïeme usuzovat, Ïe to byly pouze nízké hrázdûné vûïe. âást opevnûn ch mûst mûla aï hluboko do stfiedovûku prostou kamennou zeì bez dal ích obrann ch prvkû, rovnûï s venkovním pfiíkopem a valem. Zdaleka nejvût í kvalitativní úroveà opevnûní mûla tedy královská mûsta. Jejich opevnûní v ak vznikala mnohdy pomûrnû dlouhou dobu. V nûkter ch pfiípadech mûlo opevnûní jiï parkánovou zeì. Dvojité opevnûní pfiirozenû vyïadovalo i dvoudílnou bránu. Pfied vnitfiní branou se nacházelo pfiedbraní, a to mohlo b t rovnûï chránûno pfiíkopem a valem. Pouze u nejdûleïitûj ích mûst byla hlavní hradební zeì doplnûna vysok mi hranolov mi ãi válcov mi vûïemi. Ve Dvofie Králové nad Labem nebo âáslavi tvofiily válcové vûïe ochranu vstupních bran. Pfiíkladem hranolové vûïe je posud stojící Vlkova vûï ve Znojmû. Mûstské brány se v prûbûhu jednotliv ch staletí odli ovaly rûzn mi stavebními podobami. Nejvelkorysej ím typem se staly brány s dvojicí boãních hranolov ch vûïí. Ty známe napfiíklad z Vysokého M ta. Nejobvyklej í mûstskou branou byla niï í ãi vy í hranolová prûjezdní vûï s padacím mostem pfies ãelní pfiíkop. Nûkdy si brána udrïela tuto podobu po celou dobu své existence, vût- inou ale byla doplnûna pfiedbraním ãi v dal ích stavebních fázích rozsáhl m vnûj ím opevnûním. Skromnûj í poddanská mûsta jako napfiíklad Beãov nad Teplou mûla jedinou mûstskou bránu. ada mûsteãek pfiistavûn ch jako podhradí k hradu mûla dvû protilehlé brány. Zde je nutno pfiipomenout, Ïe brány do hradu ãi tvrze nelze povaïovat za mûstské brány, ale Ïe se jedná o pfiímou souãást panského sídla. V jimkou by mohly b t brány uzavfieného obranného okruhu mûsta proti hradu, nezávislé na nûm. Pfiíkladem je patrnû ternberk. Jedna z mûstsk ch bran byla vïdy tou hlavní a nejdûleïitûj í. Jejím doplàkem b vala vysoká hranolová vûï pro stráïní a hlásné úãely. Hlavní branou vjíïdûl do mûsta král, a proto zpravidla i její architektonické ztvárnûní bylo nejnákladnûj í. Pokud byla obrácena k hlavnímu mûstu, naz vala se ãasto PraÏská brána. NejdÛleÏitûj í brány mívaly mimo hlavní prûjezd pro povozy i boãní branky pro pû í. Kromû hlavních a vedlej ích bran existovaly v mûstech men í branky a fortny. ada mûst mûla ve své historii vodní branku umoïàující snadn pfiístup k vodû. V nûkter ch mûstech byly katovské branky, kter mi vstupovali do mûsta mistr popravãí a jeho pacholci, pfiípadnû dal- í lidé neãistí. Îidovské brány ãi branky v nûkter ch pfiípadech slouïily jako vstup do Ïidovského mûsta a nebyly souãástí fortifikace, jindy byly vstupními branami do mûsta. Pfiíkladem je Îidovská brána v Olomouci ãi b valá Îidovská brána a pozdûji branka v Ivanãicích. U fiady mûst se vyskytuje v hradnû pojem fortna, u jin ch branka. Jejich velikost byla rûz- 9

10 HISTORICK V VOJ MùSTSK CH BRAN 10 Stfiíbro, jeden z bezejmenn ch otvorû proraïen ch v hradební zdi norodá. Pojem fortna vznikl z nûmeckého die Pforte. Mezi brankou a fortnou neb vá alespoà podle dobov ch dokumentû v raznûj í rozdíl. Pfiesto za fortny lze povaïovat spí e celé prûchody z vnitfiní ulice mûsta ãi námûstí aï do linie hradeb s vlastní brankou. Brankou byla vïdy mínûna brána men ích rozmûrû. Ta mohla tvofiit souãást fortny, nebo samotné mûstské brány. V pfiípadû pfiedmûstsk ch branek je zfiejmé, Ïe nemusely mít prûjezd men ích rozmûrû neï brány a zdrobnûlina branka byla pouïita proto, Ïe vûï ãi budova branky byla skromnûj- ích rozmûrû. Ke konci 14. století dochází k zásadnímu obratu ve v voji fortifikaãní architektury, a tím i ke zmûnû podoby mûstsk ch bran. JiÏ v dobû krále Václava IV. se totiï ukázala jako jeden z prostfiedkû k prolomení vstupu do obleïeného objektu palná zbraà. Nejstar í doklad o pouïití paln ch zbraní je z roku 1383 pfii dob vání arcibiskupského dvorce královsk m vojskem v Kyjích u Prahy. Podobnû pak roku 1398 pfii dob vání hradu Ronova u Îitavy a dal ího roku hradu Skály u Pfie tic. S trval m zavedením paln ch zbraní v dobû husitské bylo vzhledem k jejich niãivé síle nutné hledat cestu, jak nové situaci ãelit. Posud vyhovující fortifikace nejen hradû, ale i mûst musely b t rychle zdokonaleny. Ménû úãinnou formou byla vnûj í opevnûní bran v podobû jednoduchého pfiedbraní ãi opevnûní doplnûná ãelní vûïí. ada bran obdrïela pfiedbraní aï v 15. století. Pokroãilej ím fie ením byl tzv. barbakán, jehoï pûvod lze hledat uï na konci 14. století. Barbakán pfiedstavoval masivní stavbu oblého ãi vícehranného tvaru nacházející se pfied ãelní linií opevnûní, zpravidla v úrovni pfiíkopu. Plnil rovnûï úlohu ba ty vysunuté do pfiedpolí. Svou hmotou kryl bránu, s kterou byl propojen úzk m krãkem opevnûní, pfied dûsledky dûlostfielby. Barbakánem vïdy procházela pfiístupová komunikace, pro kterou bylo z dûvodu lep í obrany charakteristické zalomení. Barbakán je vlastnû pokroãilej í formou pfiedbraní. U nûkter ch mûstsk ch bran není zcela jednoznaãné, zda se v jejich ãele se nacházel barbakán ãi pouhé pfiedbraní. Dokladem mûïe b t Nivnická brána v Uherském Brodû. V stavba barbakánû pfied mûstsk mi branami se v 15. století stala nutností. Zejména ãesko-uherské války za Jifiího z Podûbrad ukázaly nezbytnost budování tûchto vnûj ích ãástí bran. Brány se tak promûnily ve sloïité soustavy vysunuté daleko do pfiedpolí mûsta a svou mohutností pfiipomínaly samostatné hrady. Ná nejznámûj í a nejstar í barbakán, pocházející z druhé poloviny 15. století, tvofiil ãelo dnes jiï zaniklé impozantní PraÏské brány v Tábofie. Z fiady dal ích míst s barbakány uveìme Louny, KadaÀ nebo Jemnici. Fortifikaãní v voj vyuïívající barbakány pokraãoval je tû i v první tfietinû 16. století. OpevÀování mûst s v stavbou nákladn ch bran se na pfielomu 15. a 16. století stalo bezmála prestiïní záleïitostí. Mûsta se snaïila o pozvednutí své hospodáfiské a politické prestiïe jako souãásti mocenského zápasu se lechtou. Dal ím dûvodem této aktivity bylo stoupající turecké nebezpeãí. Na rozdíl od popsaného v voje vznikaly ale v prûbûhu 15. století také mnohem jednodu í formy bran. Byly souãástí novû opevnûn ch, zpravidla poddansk ch mûst. Brány tvofiily ãasto jen nízké vûïe, nebo jedin m prvkem jejich zaji tûní byly ba ty. Napfiíklad Jiãínskou bránu v Sobotce chránila ba ta. Na konci 15. století vzniklo také nové opevnûní umperka. Mimo kamennou hradbu s nûkolika drobn mi ba tami obsahovalo jen dvû vûïovité brány. Po nezdafieném stavovském spiknutí v roce 1547 do lo k potrestání, vlastnû oïebraãení, královsk ch mûst králem Ferdinandem I. Proto- Ïe byl tûmto mûstûm odàat jejich majetek, nemûla je tû po celou tfietí ãtvrtinu 16. století na opevàování Ïádné finanãní prostfiedky. Král rovnûï vydal nafiízení, kter m se bez královského souhlasu zakazovalo opravovat mûstské hradby. Podle nafiízení musela b t vrata bran a forten trestem stiïen ch mûst trvale otevfiená ãi vysazená. V pfiípadû Îatce jiï lo o snahu zbofiit mûstské brány úplnû. To znamenalo znaãnou ãi spí e úplnou degradaci mûstsk ch opevnûní. Poklesla moïnost jejich údrïby nebo dokonce vylep ení jejich obranyschopnosti nov mi fortifikaãními prvky. NeudrÏované hradby byly ãasto mimo fiádnû zfiízené branky novû doplnûny fiadou prûchodû a otvorû slouïících obyvatelstvu pro jejich osobní potfieby. O to hor í byla obranná úroveà mûstsk ch bran. V jimkou nebyla ani v znamná Kutná Hora. To se ukázalo ne tûstím jiï za dal- ích sedmdesát let se zaãátkem tfiicetileté války. Pfiitom právû mûstské brány ãasto hrály klíãovou roli v koneãném v sledku. Brány neohrazen ch mûst V fiadû ãesk ch ãi moravsk ch mûst a mûsteãek v celé jejich historii nedo lo k tomu, Ïe by byly po svém obvodu ohraniãeny mûstsk mi branami. A pokud brány vznikly, byly pouze právní, celní a policejní hranicí mûstského prostoru s jin m právním systémem. Takové brány nelze spojovat s ohrazením mûsta. Historick mûstsk znak mnoha mûst a mûsteãek se pfiesto py ní branou s hradebními vû- Ïemi. Tato skuteãnost nûkdy souvisí s tím, Ïe mûsto sice získalo od své vrchnosti právo ohradit se, ale z více pfiíãin k vybudování opevnûní nikdy nedo lo. Zásadní pfiekáïkou obvykle byl nedostatek finanãních prostfiedkû. Pokud se mûsteãko nestaãilo vãas opevnit, nemusela jiï dal í vrchnost toto právo potvrdit. V pfiípadû Teplé získalo mûsteãko právo hradeb od krále Jifiího z Podûbrad, av ak klá terní vrchnost jeho stavbu nepovolila. Poddanská mûsta ovládaná sv mi drïiteli se mnohdy opevàovala se znaãn mi obtíïemi. V Sobotce nebylo opevnûní mûsta s branami asi nikdy dostavûno do urãené podoby. Také v Turnovû bylo nejspí e ve 14.

11 HISTORICK V VOJ MùSTSK CH BRAN a pak 16. století ohrazení stavûno, ale nikdy nebylo nedokonãeno. Pfii v stavbû mûstsk ch fortifikací totiï existoval urãit sled stavebních prací. Jednou z moïností bylo vystavût nejdfiíve právû vstupní brány, pfiípadnû jejich nejniï í ãást. ada mûstsk ch bran pozdûji neopevnûn ch mûsteãek byla vlastnû zárodkem neuskuteãnûného ohrazení mûsta. V nûkter ch mûstech patrnû nedo lo ani v stavbû brány. Zjevnû k nim patfií napfiíklad Rosice na Brnûnsku. Neopevnûná mûsteãka vût inou budovala jednoduchou kulisovou bránu se zdí napojenou na dvojici protilehl ch domû v okrajové ãásti nebo na samém zaãátku námûstí. Pfii stfiízlivém pohledu lze tuto skupinu bran povaïovat spí e za mûstská vrata. Praha-Staré Mûsto, Pra ná brána, Leopold Peukert 1790 Mûstské brány od 17. do 19. století Pokud budeme hovofiit o mûstsk ch branách od období tfiicetileté války aï do konce rakousko- -uherského mocnáfiství, je nutné odli it mûsta pfiedstavující bastionové pevnosti a mûsta s do- Ïívajícím star ím opevnûním. Zaãátek tfiicetileté války zastihl ãeská a moravská mûsta co se t ká obrany aï na nûkolik v jimek zcela nepfiipravená. Stav opevnûní a funkãnost mûstsk ch bran z nich ãinily prakticky mûsta neopevnûná. Snahy o urychlené opravy mûstsk ch zdí byly jiï jen marnou snahou o nûco, co zastaralá opevnûní nemohla poskytnout. Jak se ukázalo, i hradbami obehnanou PlzeÀ bylo moïné dob t. Jin m pfiíkladem byl Tábor. Z fiady mûst, která se bránila déle, pfiipomeàme tfieba Lipník nad Beãvou. Obrana pevností vïdy závisela na odhodlání obráncû a jejich materiálních moïnostech. A to odhodlání v závûru tfiicetileté války v na ich zemích prakticky v ude scházelo, snad s v jimkou Brna v roce 1645 a Prahy v roce Zdaleka nejhor í situace nastala ve tfietím desetiletí války. védská taïení v jejím závûru a následná okupace jednotliv ch mûst znamenaly úplnou pohromu. Na védskou svévoli upomínají zprávy o úmyslném niãení mûstsk ch bran. K jejich zniãení do lo napfiíklad v Prostûjovû, ale i jinde. ada pevností se nepfiíteli radûji vzdala, protoïe mûla malou posádku, nebo dûsledky védské dûlostfielby byly niãivé. Z mûst neodolal zprvu úspû n Lipník nad Beãvou. Pfied védy nebylo moïné udrïet Litomûfiice, Uniãov nebo Jihlavu, se sv m zastaral m opevnûním neodolala ani Olomouc. Naproti tomu zmínûné obleïení Brna se pilberkem bylo pro védy neúspû né, zde v ak sehrála svou úlohu silná vûle obleïen ch. Dûlostfieleckému, mnohem razantnûj ímu zpûsobu dob vání jiï neodpovídaly nejen hradby, ale ani mûstské brány. Komplexy bran s vysok mi vûïemi a masivními barbakány byly stejnû jako hradby niãeny velice úãinnou dûlostfielbou nepfiítele. Ifiada mûst, která nakonec nebyla z rozliãn ch dûvodû dobyta, utrpûla znaãné kody a jejich opevnûní bylo silnû poniãené. védské obleïení Starého a Nového Mûsta praïského v roce 1648 mûlo za následek, Ïe pûvodní Horská brána byla posléze zbofiena. Po ukonãení tfiicetileté války nebylo v ãesk ch zemích mnoho mûstsk ch pevností, které by bylo moïné dobfie hájit. Rondelové opevnûní si udrïely védy nedobyté Pardubice, hodnotn byl i Uniãov. Rozhodnû k nim jiï nepatfiila PlzeÀ. Proto zaãaly vznikat tzv. zemské pevnosti s dûkladn m, bastionov m opevnûní. Jejich úãelem bylo zajistit habsburské mocnáfiství pfied vnûj ím nepfiítelem, neboè ze severu hrozila expanze védû, od jihov chodu stále trvalo turecké nebezpeãí a koneãnû ani na západû z nûmeck ch zemí se nedal oãekávat trval mír. Jako první byly za zemské pevnosti prohlá- eny Cheb, Praha a Kladsko. V roce 1655 byly vyhlá eny za ãtvefiici moravsk ch zemsk ch pevností Brno, Jihlava, Olomouc a Uherské Hradi tû. Posléze k nim v roce 1663 pfiibyl Loket. Bastionovou pevností se ke konci 17. století staly je tû âeské Budûjovice. Teprve mnohem pozdûji byly vybudovány pevnosti s mûsty uvnitfi, Josefov a Terezín, které mûly zemi ochraàovat pfiedev ím pfied prusk m nebezpeãím. Vznik nov ch bastionov ch opevnûní ov em neznamenal, Ïe by star í vnitfiní opevnûní s branami bylo vïdy zbofieno. Ve vût inû pfiípadû byly jak hradby, tak brány zachovány. PÛvodnû stfiedovûká mûsta byla posléze obklopena soustavou opevnûní podle rûzn ch opevàovacích systémû. Nejvût í a nejsloïitûj í pevnostní systém pochopitelnû pfiedstavovala Praha. Lev bfieh Vltavy s PraÏsk m hradem, Hradãany a Malou Stranou se stal západní ãástí pevnosti, protilehl prav bfieh se Star m a Nov m Mûstem navazoval na jiïnûji poloïenou vy ehradskou citadelu. Vstup do praïské pevnosti byl v 18. století veden jedenácti branami a brankami. Nutno pfiipomenout, Ïe tyto brány nebyly v majetku vojska a Ïe se velice rychle dostaly do drïení praïsk ch mûst. V pfiípadû Nové brány se 11

12 HISTORICK V VOJ MùSTSK CH BRAN tak stalo v roce 1661, Pofiíãské 1663, Vy ehradské 1683, Strahovské 1691, Nové Újezdské 1704 a Písecké Poãátek bran pevnostního charakteru lze hledat jiï ve stfiedovûku. Nûkterá mûsta dûkladností svého opevnûní pfiedstavovala témûfi nedobytné pevnosti. Tady je nutno pfiipomenout PlzeÀ, Tábor nebo Jihlavu. Odolnost opevnûní byla zaloïena i na dûkladnosti mûstsk ch bran. Jako pfiíklad mohutnosti komplexu brány uveìme PraÏskou bránu v Tábofie. K ãásteãnému zaji tûní mûsta mohly doãasnou úlohu pfiední linie fortifikací plnit i ohrazená pfiedmûstí. Ale teprve od tfiicetileté války lze hovofiit o rozvoji pevnostních bran. Pro ty jsou charakteristické nûkteré spoleãné znaky. Z boãních stran jiï na takovou bránu nenavazovaly klasické hradby, n brï byla vestavûna mezi sypané, z ãela armované kurtiny. Uprostfied brány se vïdy nacházel hlavní prûjezd pro povozy a jezdce. Na jedné, ale zpravidla po obou stranách se nacházely men í prûchody pro pû í. Vnitfiní prostor brány tvofiil aï trojit klenut koridor, dûlen podélnû i pfiíãnû mohutn mi sloupy. Sálovit vnitfiní prostor byl vïdy zaklenut cihlov mi klenbami. Hlavní stfiední klenby byly zpravidla valené s v seãemi, boãní pak ãasto kfiíïové. Vnitfiek brány byl doplnûn boãními klenut mi místnostmi jako skladi tû, stráïnice apod. Tím se brány 17. století pfiíli neodli ovaly od mlad- ích pevnostních bran z 19. století. Napfiíklad z mlad í Cihelné brány na Vy ehradû v Praze vznikl vstup do boãních kasemat. Oproti tomu Terezská brána v Olomouci je dnes po odbourání navazujícího pevnostního valu osamocenû stojící stavbou na okraji men ího mûstského parku. Pokud mûly brány dal í podlaïí, lo o sklepní ãást nebo první patro. Vstup do prvního patra byl fie en z vnitfiního prostoru. V pfiípadû Cihelné brány na praïském Vy ehradû nebyl nikdy dokonãen, nebyly realizovány ani omezené prostory prvního patra. Sklepní ãást nacházíme napfiíklad v Horní vodní bránû v Terezínû. Pevnostní bránu nemusela pfiedstavovat pouze impozantní, do ancí zapu tûná hlavní prûjezdná stavba. Pokud brána tvofiila souãást hlavní obranné pevnostní linie, v jejím ãele se nacházelo vnûj í opevnûní s venkovní branou. Ta pak byla vystavûna jako pfiedbraní v ravelinu. 12 Vût ina mûstsk ch pevnostních bran, vystavûn ch pfieváïnû v barokním a pozdûji v klasicistním stylu, mûla stejn osud jako star í gotické a renesanãní brány. Války v 19. století jmenovitû prusko-rakouská válka v roce 1866 jasnû ukázaly, Ïe vojenská taktika stavûná na nedobytn ch pevnostech je jiï pfiekonaná. Po zru ení statutu jednotliv ch pevností byly jejich brány vût inou zbofieny. Ztráta obranné funkce bran UÏ z období od poloviny 17. století existuje fiada písemn ch archivních zpráv svûdãících o tom, Ïe se mûstské brány vyuïívaly nejen pro obranné, komunikaãní a celní úãely. Asi nejdûleïitûj í jsou mûstské úãty, které dokládají bezpoãet drobn ch v dajû na údrïbu bran ãi jejich vnitfiních prostor. Opravy oken, kamen ãi pavlaãí a rûzné fiemeslnické práce dokazují, Ïe brány nebyly jen prosté prûjezdy ven z mûsta, ale i dobfie vyuïitelné stavby. V branách se nacházely byty mûstsk ch zfiízencû, pozdûji nájemní byty. Obranná funkce bran naopak stále více ustupovala do pozadí. V prûbûhu 18. století jiï docházelo k ru ení padacích mostû u mûstsk ch bran a jejich nahrazení pevn m mostem ãi zasypáním pfiíkopu. RovnûÏ byly ru eny padací mfiíïe. Koncem 18. století bylo upu tûno od zavírání mûstsk ch bran a jejich vrata byla vysazena. Dûlo se tak na základû nafiízení zemsk ch orgánû a mûsta se tomu aï do konce první ãtvrtiny 19. století bránila, protoïe si logicky chtûla ponechat kontrolu nad tím, kdo vchází do mûsta a kdo ho opou tí. Napfiíklad brann v Rokycanech uzavíral PlzeÀskou bránu aï do tfiicát ch let 19. století. V Nymburce byla v roce 1816 z bran odstranûna a prodána vrata. V mezibraní byly jiï dfiíve umísèovány krámky, kde prodávající vstupujícím do mûsta nabízeli ke koupi rozliãné vûci. V období napoleonsk ch válek pfiedstavovaly brány stále je tû urãitou formu mûstské svébytnosti. V prûbûhu první poloviny 19. století v ak ztratilo mûstské opevnûní s branami jiï zcela svûj pûvodní smysl. Znaãn v znam pro ru ení mûstského opevnûní a mûstsk ch bran mûl rok 1858, kdy bylo zbofieno mûstské opevnûní ve Vídni, hlavním mûstû rakouského mocnáfiství. To se stalo vzorem pro fiadu dal ích mûst. Îivelné bofiení hradeb a bran, v té dobû velmi oblíbené, bylo jedním z typick ch projevû moderní doby, kterou zapoãala prûmyslová revoluce. Samotná mûsta obvykle ãinila tyto kroky s rozpaky a z pfiímého nafiízení vy ích úfiadû. Mnohem zdrïenlivûj í k bofiení bran byly vrchnostenské správy a feudální vrchnosti. Tak tfieba v KromûfiíÏi se zachovala aspoà jediná brána. Nebyla v majetku mûsta, lo o biskupsk majetek. Jiné pfiíklady známe z v Ostrova nebo z Vimperka. V 19. století byla zbofiena vût ina mûstsk ch bran. Pfiidáme-li k tomu brány zniãené do konce 18. století a dále brány zbofiené ve 20. století, je to naprostá vût ina. Projevy nezájmu a názor, Ïe brány ãi vûïe nemají Ïádnou historickou cenu, vypl valy z toho, Ïe tehdej í spoleãnost je tû nedospûla do stupnû, aby si uvûdomila, Ïe tyto stavby budou jednou vzácn m klenotem mûsta, státu a nedílnou souãástí celosvûtového kulturního dûdictví. V této dobû byla je tû památková péãe v zárodku a snahy jedincû o záchranu vzácn ch historick ch památek se vût inou nesetkaly s kladn m v sledkem. Z fiady obhájcû bran musíme jmenovat na eho známého historika Augusta Sedláãka. DÛvodÛ k bofiení mûstsk ch bran bylo bohuïel nûkolik: a) fortifikace mûsta zcela ztratily svûj vojensk v znam; b) brány a hradby vadily prûmyslovému rozvoji, protoïe omezovaly prûchodnost ulic a vysoké formanské vozy se do nûkter ch bran neve ly ãi uvázly; c) brány byly velmi lacin m zdrojem stavebního materiálu; d) v pfiípadû zchátralosti znamenaly nûkdy i znaãné náklady na údrïbu; e) patn vztah obyvatelstva k historick m památkám ze strany mûsta, majitelû a vy ích rozhodujících úfiadû, jmenovitû krajsk ch úfiadû; f) ohroïení obyvatelstva padajícími zdmi ãi kamením, nûkdy nebezpeãn vstup do mûsta; g) nevábn vzhled neudrïované stavby; h) moïnost získání v hodné stavební parcely na nov objekt na okraji jádra mûsta; ch) pfii pfiípadném poïáru mûsta tûsné brány

13 znemoïàovaly únik prchajícího obyvatelstva a sniïovaly moïnost ha ení ohnû; i) dûvody byly nûkdy aï zcela nepodstatné, v pfiípadû Slánské brány ve Velvarech byla dûvodem ku zbofiení pouze skuteãnost, Ïe stínila sousední zahradu. V nûkter ch pfiípadech k záchranû brány vedlo jen to, Ïe bylo moïné prorazit irokou komunikaci vybouráním sousedního domu ãi domû. Tuto situaci známe ze Staré Boleslavi nebo z Îatce. V PraÏské bránû v HoraÏìovicích byla umístûna s pka a nebyl Ïádn jin vhodn objekt, kam by ji bylo moïné pfiemístit. Mûstské brány v souãasnosti Teprve po vzniku ãeskoslovenského státu se dostalo mûstsk ch branám lep í ochrany. Pfiesto i v období první republiky a v dobû socialistického státu do lo k nûkolika dal ím pfiípadûm zniãení brány, neïádoucím zásahûm ãi odstranûní pozûstatkû zb vající ãásti. Otfiesn pfiípad se stal v Rokycanech. Zdej í barokní brána byla zbofiena v roce 1950! Nejmlad ím pfiíkladem je pak zniãení pozûstatku barbakánu Brtnické brány v Jihlavû ve druhé polovinû padesát ch let 20. století. Lhostejnost, neznalost, nezájem a sobectví mohou i dnes vést k zániku nûkteré z bran ãi jejích stavebních pozûstatkû. V dne ní dobû je vût ina stojících mûstsk ch bran opravena a jejich pfiízemní prûjezd je pfiístupn vefiejnosti ãi slouïí jako vefiejná komunikace. Vlastní budova ãi vûï brány je dostupná pouze v men ím poãtu pfiípadû. Za zmínku stojí Valdická brána v Jiãínû, Zelená brána v Pardubicích, Mûnínská brána v Brnû anebo v echny praïské brány. Pfiíkladné vyuïití mûstské brány nacházíme v Bûlé pod Bezdûzem. Tamní âeská brána slouïí jako prodejní galerie, a je proto pfiístupná vefiejnosti. Byla vyuïita i jako místo pofiádaní hudebních akcí. Nûkteré brány slouïí muzejním úãelûm ãi jsou urãeny pro pofiádání pfiíleïitostn ch v stav. Do ãásti bran je pfiístup moïn za urãit ch podmínek. Jiné lze nav tívit pouze ve zvlá È urãen ch termínech, jako jsou Dny evropského dûdictví, poutû nebo Dny otevfien ch dvefií. Jsou brány, které slouïí vefiejn m institucím a vstup do nich je moïn HISTORICK V VOJ MùSTSK CH BRAN pouze po pfiedchozí dohodû a zdûvodnûní úãelu vstupu. V Mohelnici je v prvním patfie brány a podobnû téï v Brance v DomaÏlicích umístûno holiãství a kadefinictví. Mnohem hor í je situace v pfiípadû, kdy se brána stala souãástí soukrom ch prostor. MÛÏe jít o nájemní byty ãi dokonce soukrom majetek. Zde je vstup témûfi nemoïn. Opravdu nepfiístupná je brána v Kyn perku nad Ohfií. V nûkter ch mûstech jsou ov em mûstské brány zcela nevyuïité, pfiípadnû jejich vnitfiní stav je uboh a za obnovenou fasádou a novou stfiechou se ukr vají zpráchnivûlé trámy, holubí trus, hnízda a zároveà pohfiebi tû mûstsk ch holubû. Brány zachované pouze ve zbytcích zdiva jsou pak viditelné v prostoru ulic, kde jsou typické zkosen mi úhly stûn, v stupky ãi dal ími útvary, pfiípadnû posud stojícími zbytky zdí v zástavbû budov. Ve tramberku na Moravû je z Horní brány zachován viditeln kus zdiva. Úsek toãitého schodi tû vidíme v Nov ch Hradech u Tfiebonû. 13

14 STAVEBNÍ ROZBOR MùSTSK CH BRAN Bránu mûïeme charakterizovat jako komunikaãní prvek umoïàující prûchod obrannou linií do nitra opevnûného celku. Brána tvofiila vût inou nejzranitelnûj í místo celé obrany. Po obvodu mûstsk ch opevnûní se mohlo nacházet více bran, pfiípadnû men ích branek zvan ch také fortny. Na rozdíl od hradebních zdí nevyznaãujících se zpravidla vysok m stupnûm architektonického ztvárnûní pfiedstavovaly mûstské brány ãasto reprezentativní stavby. Na jejich v stavbu a stavební úpravy byly vynakládány nemalé finanãní prostfiedky. Jak jiï bylo uvedeno, mûstské brány byly symbolem mûstské obce a projevem její svéprávnosti. Mûstské brány ve své historii ãasto pro ly sloïit m stavebním v vojem a dodnes zachovan m branám je právem vûnována pozornost. O branách existuje velké mnoïství literatury a studií, zpravidla pojednávajících o opevnûní jako uceleném komplexu. Bylo zpracováno i více stavebnû-historick ch prûzkumû. Pfiedním odborníkem na v voj stfiedovûkého âesk Krumlov, fortna k fiece mûstského opevnûní v âechách je PhDr. Vladislav Razím ze stfiedoãeské poboãky Národního památkového ústavu. Pfies znaãn poãet odborn ch ãlánkû od nûj i mnoha dal ích autorû nelze v ak problematiku bran stfiedovûk ch opevnûní, vãetnû bran neopevnûn ch mûsteãek, plnû obsáhnout. O fiadû zbofien ch bran jsou k dispozici jen velmi povrchní údaje, rovnající se pouhé skuteãnosti, Ïe tyto brány musely existovat. Stavební rozbor mûstsk ch bran je nutné pro snadn pfiehled ãtenáfiû zaãít rozdûlením bran podle jejich stavebních podob. Jedná se o základní stavební rozdûlení, fiada bran pro la sloïitûj ím stavebním v vojem a jedna brána mohla v prûbûhu svého v voje patfiit i k více typûm. Pfii postupném stavebním v voji také vznikaly pomûrnû sloïité komplexy mûstsk ch bran se tfiemi ãi dokonce ãtyfimi branami umístûn mi za sebou. Itady lze jednotlivé brány zafiadit do níïe uveden ch typû. Rozdûlení bran podle jednotliv ch typû: (pofiadové písmeno typu brány odpovídá oznaãení písmeny na jednotliv ch skicách) A) Jednoduchá vrata v palisádû nebo polském plotu. Takové ohrazení mûla mûsta zpravidla ve 13. století. Spí e neï o trval stav se jednalo o provizorní fie ení. Opevnûní ze závûru stfiedovûku mûla zpravidla aspoà brány vyzdûné. B) Brána v podobû nízké dfievûné ãi hrázdûné vûïe ãi budovy v palisádû nebo polském plotû, pfiípadnû jiï zapojená do zdûné hradby. Jde o pokroãilej í formu pfiedchozí varianty. Takové brány mûïeme pfiedpokládat po zdokonalení lehkého ohrazení ãi jako provizorní fie ení dlouhodobû budovan ch zdûn ch opevnûní. C) Kulisová brána byla zpravidla zaklenut m otvorem v mûstské hradbû nebo zdi pfiepa- Ïující prûchod ulicí. D) Brána jednoduch m zpûsobem proraïená v hradební zdi, na vrcholu doplnûná vûïiãkou nebo dfievûn m srubem pro hlásného ãi fortného. E) Pilífiovité brány brány v podobû dvou postranních pilífiû, pûvodnû opatfiené dfievûn mi ãi Ïelezn mi vraty. Pilífie stávaly samostatnû ãi navazovaly po obou stranách na prostou zeì ãi hradbu. Tyto brány vznikaly aï v období baroka. Vût inou nahrazovaly pûvodní gotické, bohuïel zbofiené brány, pfiípadnû ãásteãnû vyuïívaly pûvodní zdivo. Pfiíkladem mûïe b t dne ní PraÏská brána v Mladé Boleslavi nebo zbytek Horní brány ve Dvofie Králové nad Labem. Tyto brány mohly b t i zcela dfievûné. Pfiíkladem je nûkdej í mûstská brána v RoÏìalovicích. F) Brána v podobû jednoduché vûïe s prûjezdem, zapojená do hradební linie. Nejobvyklej í zpûsob vzniku brány, roz ífien od stfiedovûku aï po novovûk. Vût ina tûchto bran 14

15 STAVEBNÍ ROZBOR MùSTSK CH BRAN A D G B E H C F Ch K N I L O J M P 15

16 STAVEBNÍ ROZBOR MùSTSK CH BRAN byla zmûnûna v stavbou jednoduchého ãi rozsáhlej ího vnûj ího opevnûní. Pfiíkladem je Valdická brána v Jiãínû. G) Vnitfiní brána v podobû jednoduché vûïe s prûjezdem, opatfiená ze své vnûj í strany pfiedbraním, které se k ní po obou stranách pfiipojovalo. Pfiedbraní mûlo ãtvercov ãi obdéln tvar. V jeho ãele se nacházela brána, vût inou v podobû jednoduchého prûjezdu. Pfiedbraní mohlo vzniknout souãasnû s vnitfiní branou. G) Nejstar í pfiedbraní, které je u na ich bran doloïeno, se nacházelo u PraÏské brány v Koufiimi. H) Vnitfiní brána v podobû jednoduché vûïe s prûjezdem, doplnûná pfiedbraním, av ak s pfiední vûïí ãi budovou opatfienou vstupní branou. Pokud pfiedbraní obsahovalo zastfie- enou ãi zaklenutou stavbu, mohlo jít o pozdûj í vylep ení pfiedchozího typu. Pfiedbraní mohlo vzniknout aï pozdûji, coï mûïe dokládat jeho ãasto zcela renesanãní podoba vãetnû zakonãení renesanãní atikou a cimbufiím. Ch) Jednoduchá kulisová brána v hradební zdi (odkaz na typ C), chránûná z boãní strany hranolovou nebo válcovou vûïí. VûÏ a brána mohly vzniknout souãasnû, nebo vûï je star- ího ãi mlad ího pûvodu. Hranolová Vlkova vûï stojí posud ve Znojmû, pfiíklady bran 16 Olomouc, Îidovská brána s hranolovou a válcov mi vûïemi známe ze Dvora Králové nad Labem. G) Obdobou tohoto typu je náhrada vûïe pûlkruhovou ãi hranatou ba tou. Branka tohoto typu vznikla napfiíklad ve Fr dlantu v âechách. Pokroãilej í formu opevnûní s mohutnou kruhovou ba tou nacházíme v Hustopeãích. I) Brána s prûjezdem mezi dvûma hranolov mi vûïemi. VûÏe neb valy stejnû veliké. Stfiední ãást s kulisovou branou mohla obsahovat hradební ochoz. Pfiíkladem je PraÏská brána v Litomy li ãi trojice bran ve Vysokém M tû. Obdobou je pak ve zbytku zachovaná M tská brána v Hradci Králové. J) Brána umístûna v boku ba ty vystavûné do ãela hradební linie. Ve své podstatû se jednalo o skromnûj í variantu barbakánu, vyuïitelnou u drobn ch bran a forten. Tento pfiípad je znám z Nového Jiãína. K) Kulisová brána v hradební zdi doplnûná jednoduch m pfiedbraním s vnûj í branou nebo barbakánem. Tento zpûsob zaji tûní jednoduchého vstupu do mûsta dûkladnûj ím opevnûním známe tfieba z Jihlavy. L) Budova brány doplnûná po obou stranách velik mi polokulat mi ba tami, opatfien mi dvûma podlaïími stfiílen. Pfiíkladem jsou ãásteãnû zachované brány Skalická a Veselská ve StráÏnici. Nelze zamûàovat s typem brány se dvûma postranními vûïemi. M) Pevnostní brána s hlavním prûjezdem, vût inou dvojicí boãních branek pro pû í a zapojená mezi boãní armované kurtiny. BliÏ í rozbor tûchto bran je uveden v podkapitole Rozdûlení bran podle jejich úãelu. N) Vnûj í pevnostní brány umístûné v ravelinu. Tato skupina bran je typická jak pro samostatné pevnosti, tak pro pevnosti mûstské. Tyto brány pfiedstavovaly prûchod v bastionovém opevnûní a tvofiily souãást ravelinû. Jejich umístûní záviselo jednak na pouïitém typu bastionového systému a jednak na specifick ch podmínkách vlastní pevnosti. O) Pevnostní v pady (poterny) pfiedstavovaly spí e neï vstup do mûsta souãást obrany pevnosti. V padem byl vlastnû men í stavební komplex s branami, urãen k náhlému útoku proti oblehatelûm s moïnosti rychlého staïení obhájcû zpût do mûsta. V pad mohla tvofiit dlouhá schodi tní a stfielecká chodba, dobfie hájitelná proti útoãícímu nepfiíteli, snaïícímu se vniknout do mûsta spoleãnû s ustupujícími v padními oddíly. Pfiíkladem takové brány je zachovan Michalsk v pad v Olomouci. P) Mostní brány tvofiily nedílnou souãást kamenn ch stfiedovûk ch mostû. Sv m umístûním bránily vstupu na most ze strany moïného útoku ãi byly umístûny aï na konci mostu pfied vlastní obrannou linií mûsta. Mostní brány se mohly souãasnû nacházet na obou koncích mostu. Mûly vïdy charakter vûïe s prûjezdem, svou základnou byly postaveny na mostních pilífiích. Mimo dodnes zachované mostní brány v Praze a ve Stfiíbfie lze uvést zaniklé brány v Písku a Roudnici nad Labem. Rozdûlení bran podle jejich polohy: a) brány tvofiící souãást provizorního ãi zdûného mûstského opevnûní. Pokud mûsta nebyla opevnûna, byly brány vystavûné na jejich právním obvodu; b) brány uprostfied vnitfiního mûsta, napfiíklad vstupy do Ïidovského mûsta ãi pozûstatek star ího obvodu opevnûní; c) brány na pfiedmûstích; d) brány ostatní, napfiíklad oddûlující mûsto od zámeckého parku (Zbiroh, Vla im) nebo pouze pfiepaïující dálkovou komunikaci v prostoru mûsta (Vilémov). Za mûstské brány nelze povaïovat brány a branky opevnûn ch kostelû ãi bránovité prûchody mûstsk mi ãi kostelními vûïemi. Mûstsk mi branami rovnûï nebyly nikdy brány a branky do lechtick ch ãi jin ch vrchnostensk ch sídel vedoucí z areálu opevnûného mûsta. Taková branka se napfiíklad nacházela v Kolínû, kde spojovala zámek (hrad) s mûstem a pozdûji byla zazdûná. DÛvodem byly patné vztahy mûsta s vrchností. Za mûstskou bránu proto nemûïeme pova- Ïovat ani bránu zámeckého pfiíhrádku v Pardubicích a nebo bránu do pfiedzámãí v Bechyni. Naproti tomu v echny brány citadely na Vy ehradû v Praze lze k mûstsk m branám poãítat. Rozdûlení bran podle jejich úãelu: Do kaïdého stfiedovûkého mûsta smûfiovala nejménû jedna vstupní brána. Jak jiï bylo uvede-

17 no, hlavní vstup do mûsta tvofiila jen jediná brána a tou do mûsta vjíïdûl panovník. Mûsteãka ulicového typu mohla mít dvû protilehlé brány, velká ãást mûst mívala podle svého rozsahu mûstsk ch bran i více. Pfiíkladem mûïe b t Kutná Hora nebo Brno. Mimo tyto víceménû rovnocenné brány existovala celá fiada dal ích men ích bran, branek a forten. Mezi branou a brankou nemusel b t ve stfiedovûku v raznûj í rozdíl, nûkdy je tent Ï vstup naz ván stfiídavû branou i brankou. K rozli ení, zda se jedná o bránu ãi branku, nerozhodovala ífika a v ka daného prûjezdu, ale velikost samotné stavby. Mnohem sloïitûj í záleïitostí jsou branky a fortny. Fortny mûïeme dûlit na jednoduché a sloïitûj í stavební celky. Za jednoduchou fortnu mûïeme povaïovat prost prûchod v hradební zdi. V pfiípadû, Ïe mûsto bylo obklopeno dvûma ãi dokonce tfiemi pásy hradeb, byla fortna vlastnû úzk m koridorem obklopen m boãními zdmi a mohla obsahovat dvû ãi tfii branky v tomto prûchodu. Nûkteré fortny pokraãovaly do mûsta jako úzké uliãky a k jejich zaklenutí docházelo aï v mlad ím období. V hradební linii obsahovaly tyto fortny vstupní branku ãi branky. Fortnou se také naz valy vstupy do klá terû ãi palácû nebo dokonce skalní prûchody. Oproti tomu branka nebyla v Ïádném pfiípadû fortnou. Branky neobsahovaly úzké uliãky vedoucí z námûstí ãi hlavní ulice a lo spí e o skuteãné vedlej í brány. ada bran se stfiídavû naz vala branami ãi brankami. Problematika branek a forten nebyla posud spolehlivû rozhodnuta. Praha-Vy ehrad, Táborská brána z ãelní strany Vedlej í mûstské vstupy mohly slouïit k pfiímo urãen m úãelûm. Prakticky kaïdé mûsto mûlo svou vodní branku, která nemusela b t vïdy trvale uïívána. Branka vedla smûrem k fiece, potoku ãi rybníku a byla urãena k zásobování mûsta vodou v dobû sucha. Je otázkou, v jakém rozsahu bylo moïné tyto branky pouïít k no ení vody do mûsta v pfiípadû poïáru, kdyï v protismûru prchali lidé v panice z mûsta. Jinou skupinu byly tzv. Ïidovské brány ãi branky. Tvofiily vstup do Ïidovského mûsta, mnohdy vlastnû do jediné Ïidovské ulice. Îidé mohli vyjít z ghetta i do nûj vstoupit pouze a jedinû touto branou. âást mûst mûla také katovské branky a katovské fortny, vyhrazené mistru popravãímu a jeho pacholkûm pro vstup do mûsta a odchod z nûj. PrÛchod tûmito brankami vyuïívali i dal- ím neãisté osoby, napfiíklad ras. ada branek jiï od 16. století vznikala jako aktivita nûkter ch majetn ch obyvatel mûsta, zpravidla fiemeslníkû nebo jejich cechû. Tyto jednoduché prûchody ve zdi usnadàovaly cesty související s jejich podnikáním, napfiíklad pfiístup k blízkému ml nu apod. Tak vznikly branky jako Mlynáfiská, Hrnãífiská nebo Barváfiská. Od 17. století se poãet prûchodû nefunkãními hradbami zvût oval a ve vût inû pfiípadû jiï ani nelze mluvit o mûstsk ch branách ãi brankách. Jinou skupinou bran jsou brány pfiedmûstské. Vznikaly jiï od stfiedovûku a tvofiily vstup do ohrazen ch pfiedmûstí. V fiadû pfiípadû, napfiíklad v Chrudimi, byly první obrannou linií mûstského opevnûní. Mnohdy toto ohrazení tvofiila pouze palisáda nebo prostá zídka bez moïnosti hájení. Pfii urãit ch stavebních úpravách mohly v ak tyto linie plnit i obrann úãel. PrÛchod tímto hrazením umoïàovaly právû pfiedmûstské brány a branky. Bez archeologického prûzkumu nelze ale v fiadû pfiípadû zjistit bliï í informace o jejich podobû, protoïe ikonografické prameny se nûkdy rozcházejí. Nemusí jít vïdy o urãitou nevûrohodnost, ale o rychl stavební v voj. To je ov em problematikou v ech bran v krátk ch obdobích zcela rûznû znázornûn ch. Za pfiíklad mûïe slouïit vûï Horní brány ve Îluticích. Mûstské pevnostní brány se zcela odli ovaly od pûvodních bran stfiedovûk ch mûst. Zde se jiï nejednalo pouze o ohrazení královského ãi STAVEBNÍ ROZBOR MùSTSK CH BRAN Broumov, snad zazdûn portál branky poddanského mûsta, ale o opûrné body v rámci celého státu, od 17. století habsburské monarchie. Statut pevnosti znamenal pro obyvatele tûchto mûst urãitou formu omezení mûstské svobody. Naproti tomu jim dával vûdomí bezpeãnosti na rozdíl od v ech dal ích hrazen ch ãi nehrazen ch mûst. Zemská pevnost mûla svou stálou vojenskou posádku a prûchod branou byl stfieïen nikoliv pouze brann mi, ale i vojskem. Brány podle stavu, ve kterém se dochovaly do dne ní doby: a) brány do dne ní doby zcela zachované, obnovené ãi pfiestavûné; b) brány dochované v podobû zbytkû zdiva nebo jako ãást stojící stavby; c) zbytky brány zji tûné archeologick m v zkumem; d) brány zaniklé, av ak doloïené nákresovou ãi fotografickou dokumentací; e) brány, jejichï podobu dnes nedokáïeme blí- Ïe urãit; f) brány pfiedpokládané. âlenûní mûstsk ch bran na jednotlivé úãelové ãásti: Venkovní prûãelí mûstsk ch bran VûÏe bran byly ãtyfihranného pûdorysu. Jednot- 17

18 STAVEBNÍ ROZBOR MùSTSK CH BRAN livá zamûfiení ukazují urãité odchylky, napfiíklad mírn kosoúhelník. ada tûchto vûïí mûla bosovaná nároïí, prûãelí vûïí a budov bran mohlo b t dûleno fiímsami. Okenní otvory mûïeme rozdûlit na stfiílnovitá okénka a na vût í okna osvûtlující obytné prostory ãi stráïnici. Stfiílny byly umísèovány zpravidla na vnûj í ãi boãních stranách brány, vût í okna se nacházela ve vy - ích podlaïích ãi na stranû smûfiující do vnitfiní ãásti mûsta. âást otvorû byla urãena pro boãní obranu opevnûní. U nûkter ch vûïí se vyskytovaly dlouhé úzké stfiílny pro luãi tníky. Pozdûj í doba spí e pfiála pfiízemním stfiílnám pro palné zbranû. VûÏ brány ve vût inû pfiípadû obsahovala prûjezd. JelikoÏ v pfiípadû prûjezdu nemohla b t brána pouze kulisová, na ãelní i vnitfiní stranû mûla portál. âelní neboli vnûj í portál byl v místech pfiístupu do mûsta, vnitfiní byl na stranû do ulice. Vstupní portál byl zpravidla ãlenitûj í a architektonicky hodnotnûj í neï protilehl portál do prostoru mûsta. V jimkou mohou b t nûkteré skromnûj í brány a branky. Venkovní portál b val opatfien vpadlinou pro padací most. Pokud byl padací most zvednut a uzavfien, jeho konstrukce zapadla do vpadliny. Mimo jiné podrobnosti je nutné pov imnout si i ãasto zachované dvojice otvorû s kladkami pro Písek, most Putimské brány nûkdej í padací most. Padací mosty pfies pfiíkop byly nedílnou souãástí obrany vût iny bran. Mnohé jiné brány mûly padací mfiíï, tzv. hfieben. Jeho vpadlina byla mnohem hlub í a mohla dosahovat aï do v ky druhého patra vûïe. âást bran byla opatfiena jen okovan mi ãi zcela dfievûn mi vraty. Podle písemn ch dokladû musíme tuto nepfiíli reprezentativní podobu brány rovnûï povaïovat za bránu a nikoliv jen za pouhá vrata. Mûstské brány podle moïností mûsta a pfiíslu né doby obsahovaly bohat í ãi skromnûj í venkovní v zdobu. V renesanãním období byly opatfieny sgrafity ornamentálního ãi psaníãkového typu. K doplàkûm mohly náleïet sluneãní hodiny a v zdoba kolem oken. Nad ãelním portálem b val vymalován ãi umístûn kamenn znak mûsta, tít s ãesk m lvem ãi jin symbol. Vedle nápisû v ãe tinû ãi latinû o vzniku ãi obnovû brány tu byly znázornûny urãité osoby ãi v jevy. V prûjezdu brány ãi na její vnitfiní stranû byl umístûn men í zvon urãen brannému ãi stráïi pro rychlé pouïití v pfiípadû potfieby. PoblíÏ vnitfiního portálu se zpravidla nacházel kfiíï pro duchovní útûchu pfiicházejících a odcházejících z mûsta. PrÛjezdní prostory mûstsk ch bran NejdÛleÏitûj í souãástí kaïdé brány byl její prûjezd. Ten byl zpravidla zaklenut kfiíïovou ãi valenou klenbou. U bran vznikl ch ve 13. století nebo ve mûstech s chud ími finanãními prostfiedky se mohl nacházet i trámov strop. Pokud brána pfiedstupovala pfied linii hradby, v jejím boku se nacházely stfiílny slouïící pro boãní stfielbu flankující sousední úsek hradby. Pokud byly dodateãnû zazdûny, mohou je dokládat je tû existující v klenky. V jin ch pfiípadech se zde mohl nacházet portál. Ten vedl zpravidla do boãní místnosti pûvodnû slouïící jako stráïnice ãi místnost pro branného, pfiípadnû jako vstup do parkánu. U nûkter ch bran nalézáme v prûjezdu zaãátek schodi tû do horních ãástí budovy ãi do její vûïe. V dobû, kdy brány je tû slouïily svému úãelu, v jejich klenutí visel ko na smolné louãe. Îelezem pobitá, zpravidla dubová vrata, nûkdy pokrytá hfieby, obsahovala masivní závoru a jako dal í zábrana proti neïádoucímu pfiíchozímu se napfiíã natahovaly Ïelezné fietûzy. V fiadû pfiípadû existoval boãní prûchod v podobû branky pro pû í, tvofiící souãást hmoty brány. Pfiíkladem je tfieba Zelená brána v Pardubicích. Ostatní pfiízemní ãásti mûstsk ch bran Sklepní prostory v areálu mûstsk ch bran nebyly pfiíli obvyklé. Ale jak uï bylo fieãeno, ãást bran obsahovala vedle prûjezdu pfiízemní místnost ãi místnosti. Ty byly vïdy zaklenuté, pfiípadnû doplnûné schodi tûm do prvního patra vûïe. Místnost slouïila buì jako stráïnice mûstsk m stráïím ãi k potfiebû branného. Mohla to b t také zbrojnice. V té nemusela b t pouze mûstská zbroj, ale i soudobé hasicí prostfiedky. Mohly se zde nacházet rovnûï skladovací prostory. S úpadkem v znamu mûstsk ch bran byly tyto prostory vyuïívány jako krámky ãi fiemeslnické dílny. Schodi tní pfiístavky, schodi tní vûïe a vnitfiní schodi tû Vstup do horního patra ãi vy ích podlaïí vûïe byl veden nûkolika zpûsoby. Nejãastûj í pfiístup byl z pfiilehl ch hradebních ochozû. U stojících vûïí jsou dûkazem zazdûné portály ve v ce odpovídající moïnému pfiístupu z jedné strany 18

19 STAVEBNÍ ROZBOR MùSTSK CH BRAN hradební linie. U nûkter ch vûïí se vstup dochoval nebo je doloïen boãní schodi Èovou vûïí. Tento pfiíklad známe z Valdické brány v Jiãínû. V fiadû pfiípadû se vstupovalo do horních podlaïí po venkovním dfievûném ãi hrázdûném pfiístavku, kter mohl b t ãásteãnû vystavûn i z kamene. Pokud k vûïi pfiiléhala boãní budova ãi domek branného, vstup mohl b t veden odtud. Z tohoto dûvodu dnes napfiíklad neexistuje pfiístupová komunikace na vûï Robiãské brány v Lokti. Jen u ãásti bran se setkáváme s vnitfiními schodi ti budovan mi v síle zdi, pfiíkladem mûïe b t Beroun. Zbytek schodi tû nacházíme také v Nové Bystfiici. Praha-Hradãany, Radnická brána, vnitfiní schodi tû Vy í podlaïí mûstsk ch bran V nûkter ch pfiípadech se v prvním patfie vûïe nacházel byt ãi souãást bytu branného. Mohla tam b t také mûstská atlava se svûtniãkou pro vûzeàského dozorce. VyuÏití vûïí bylo v dobû jejich jiï klesajícího v znamu rûznorodé. V Labské bránû v Dûãínû se nacházela mûstská s pka, podobnû pak v PraÏské bránû v HoraÏìovicích. Rozlehlá VídeÀská brána v Tfiebíãi byla upravena dokonce na kolu. Podobnû tomu bylo u Svûrácké brány v Turnovû. Pro nedostatek vhodn ch prostor byla v mûstské bránû v PobûÏovicích dokonce zfiízena mûstská radnice. Pokud se blíïe zamûfiíme na stavební podobu jednotliv ch vûïí, musíme jednoznaãnû potvrdit, Ïe první patro mûlo pûvodnû zcela obranné úãely. Zafiízení na ovládání padací mfií- Ïe i navíjecí zafiízení kladky padacího mostu doplnûného lany ãi fietûzy nemohlo b t umístûno v pfiízemní ãásti vûïe. První patro je proto nutno povaïovat za technickou prostoru celé brány. V nejvy ím patfie se zpravidla nacházely mûstské hodiny ãi orloj. Mezi hodinov m strojem a ciferníky byla spojovací táhla. âas na nûm pûvodnû b val ãesk, od 17. století do dne ních dob nûmeck. (U ãeského ãasu byl ciferník hodin rozdûlen na 24 hodin a hodinová ruãiãka obûhla ciferník pouze jednou za den. Nûmeck ãas má ciferník hodin rozdûlen tak, jak ho známe dnes na 12 hodin a hodinová ruãiãka ho obûhne dvakrát za den.) Vy í podlaïí brány bylo pouze v nûkter ch pfiípadech doplnûno zvonov m patrem se zvony. Lze pfiedpokládat, Ïe v nûkter ch branách se nacházela protiohàová mezipatra. Nízk prostor vyplnûn jílem mohl v pfiípadû poïáru stfiechy zastavit postupující oheà. Zpravidla staãila vrstva tlustá 20 centimetrû. Hlásné patro Jen ãást mûstsk ch bran plnila rovnûï úãel mûstské vûïe a obsahovala hlásné patro. Pfiesto i ve vûïích dal ích mûstsk ch bran se nacházela v nejvy ím patfie svûtniãka ãi dokonce byt Telã, detail prûjezdu Dolní brány s otopn m zafiízením. TûÏko mohla b t obydlena brann m, jeho povinnosti byly vût inou vázány k prûjezdu a prvnímu patru brány, odkud ovládal padací mfiíï nebo padací most. Pokud nûkterá vûï mûstské brány obsahovala hlásné patro, dûlilo se nejvy í podlaïí na venkovní ochoz a vnitfiní byt nebo aspoà svûtniãku. Ochoz se témûfi vïdy nacházel po celém obvodu vûïe. Byt se dûlil nejménû na dvû prostory, a to na obytnou místnost a pfiedsíà. V té konãil nejvy í úsek vnitfiního schodi tû. V echny vûïní byty byly vybaveny otopn m zafiízením, jejich vyuïití bylo celoroãní a hygienická zafiízení byla zpravidla v niï í ãásti vûïe. (Mûstsk m vûïím je vûnována samostatná publikace Encyklopedie mûstsk ch vûïí v âechách, na Moravû a ve Slezsku, Libri 2006.) Stfiecha a krovní prostory bran Podle nejstar ích znázornûní mûstsk ch bran byl vrchol vûïe zakonãen cimbufiím a uprostfied nízkou stanovou stfiechou. V pozdûj í dobû následovaly dlátkové stfiechy, pfiípadnû vûïe zakonãené cibulovitou bání. VûÏím hrozil neãekan úder blesku a zdaleka nejvíce byly ohroïeny pfiípadn m nepfiítelem obléhajícím mûsto. Stará znázornûní ukazují i stfiechy niï ích, napfiíklad pfiedmûstsk ch bran. Od hlavních bran se prakticky odli ovaly jen skromnûj ími rozmûry. Stfiechy kulisov ch bran byly pokryty 19

20 STAVEBNÍ ROZBOR MùSTSK CH BRAN DomaÏlice, pohled na Dolní bránu od námûstí z mûstské vûïe nízkou, zpravidla indelovou stfií kou bez hlub- ího ztvárnûní. Nedílnou souãástí vût iny stfiech byly jejich pice v podobû jednoho ãi dvou hrotû, vût inou doplnûn ch makovicemi. Nejãastûj í podobou renesanãních bran bylo vrcholové renesanãní cimbufií, tvofiící na ploché stfie e brány ochoz. Pfiíkladem je vrchol brány Matky BoÏí v Jihlavû. Vnûj í opevnûní mûstsk ch bran Jen ve struãnosti je moïné se zmínit o dal ím stavebním pfiíslu enství brány tvofiící rozsáhlej- í stavební komplex. Takovou bránu jiï nelze chápat pouze jako prûchod ve zdi, vûï nebo nízkou budovu. Její úãel byl vût inou fortifikaãní a ãasto se dûlila na nûkolik zcela odli n ch ãástí. Mimo vûïe, které byly nanejv tfii, mohly tvofiit bránu úseky hradeb, pfiedbraní, mosty, ba ty a barbakán. Zaji tûním vlastního opevnûní a pûvodních bran byly vodní ãi suché pfiíkopy, pfiemostûné dfievûn mi a pozdûji kamenn mi mosty. Vstup do prûjezdu brány byl pûvodnû veden pfies padací most vãetnû mûstku pro pû í. Pfiíslu enstvím rozsáhlej ích komplexû bran byly právû mosty rozdûlující bránu na vnitfiní a vnûj í ãást. Mimo hlavní prûchod existovaly boãní prûchody pro pû í, tvofiící boãní portály. Vedle hlavního padacího mostu pak existovaly men í padací mûstky. Pfiedbraní, jak je zfiejmé jiï z názvu, bylo vystavûno pfied branou, konkrétnû pfied hlavní branou. Tou je vïdy my lena vnitfiní brána, tedy brána v hlavní linii mûstského opevnûní, zpravidla ãasovû nejstar í v celém komplexu. Pfiedbraní bylo tvofieno obvykle jen hradební zdí. Pokud pfiedbraní obsahovalo ãelní vûï, tak boãní hradby spojovaly po obou stranách ãelní a vnitfiní bránu. Ve vût inû pfiípadû tvofiilo pfiedbraní obdéln ãi ãtvercov pfiístavek pfied hlavní branou. Ten byl z boãních stran tvofien hradbou se stfiílnami, ve stfiední spojovací ãásti byla prolomena jednoduchá kulisová brána ãi brána s prûjezdem umístûn m v budovû ãi vûïi. Za ba tu lze povaïovat pûlkruhovou nebo ãtyfihrannou, do vnitfiní strany otevfienou stavbu, urãenou k boãní a ãelní palbû proti postupujícímu útoãníkovi. Ba ty mûly na svém ochozu stfií ku jako u hradeb ãi byly zastfie eny podobnû jako vûïe. Byly opatfieny v nejménû jedné v kové úrovni stfiílnami. Od poãátku 15. století aï do v stavby bastionové obranné soustavy vzniklo v ãesk ch zemích pomûrnû velké mnoïství barbakánû. Ten se evidentnû vyvinul z pûvodního pfiedbraní. Vzhledem k tomu, Ïe naprostá vût ina barbakánû jiï zcela zanikla, je poznání jejich stavebního v voje znaãnû problematické. V chozím bodem by mohl b t zanikl barbakán PraÏské brány v Tábofie. Jako jeden z posledních asi vznikl barbakán Brtnické brány v Jihlavû. Barbakány vznikaly v okrouhlém nebo oválném tvaru ãi v podobû víceúhelníku. V ose brány byly vïdy zalomeny do boãního smûru. Na existenci zanikl ch barbakánû upomínají dodnes zalomené ulice, napfiíklad ve Znojmû. Barbakánem byla vlastnû velká ba ta s branou ãi do její hmoty mohla b t vestavûna vûï. Ze zachovan ch barbakánû pfiipomeàme Jemnici, KadaÀ, Louny nebo Slavonice. Pfied vnitfiní vûïí s prûjezdem byla umístûna v ãele pfiedbraní druhá brána, a jako vnûj í opevnûní do ãela vysunut barbakán s tfietí branou. 20

21 ÎIVOT V BRANÁCH Mûstské brány jako nedílná souãást mûsta tvofiily v bûïném denním Ïivotû jedno z jeho klíãov ch míst. Byly totiï bodem, kter m do mûsta pfiicházeli jeho obyvatelé a náv tûvníci a kter m je opou tûli. To, Ïe to byla místa nadmíru ru ná, je zfiejmé. Sv m umístûním na obvodu mûsta byla i v pfieneseném smyslu branou mezi dvûma odli n mi Ïivotními styly Ïivotem ve mûstû a Ïivotem na venkovû. Brány se objevují i v lidov ch rãeních, napfiíklad: Posud paty za mûstské brány nevytáhl. Od období stfiedovûku aï po 17. století existovala nedotknutelnost hradeb a bran. Tato symbolika, charakterizovaná dobov m pojmem mûstství, se postupnû vytrácela, aï v 19. století prakticky zanikla. Vztah k branám jako symbolu mûsta byl bezmála posvátn a byly ve veliké váïnosti. Podlézat vrata mûstsk ch bran, dopou tût se v nich v trïností apod. bylo pova- Ïováno za tûïk zloãin. Iv pozdûj í dobû hrozil za tasení kordu v bránû nejvy í trest. SluÏbu u mûstsk ch bran a branek vykonávali mûst tí sluïebníci. Ty mûïeme rozdûlit na branné a dal í jako stráïné, peh fie, stfielce, trubaãe a hlásné ãili vûïníky. Brann byl v bránû nejdûleïitûj ím pfiedstavitelem mûsta a byl váïenou osobou. Do této funkce byl pfiísn v bûr spojen se zkou kou postfiehu a bystrosti, a rovnûï poctivosti. K dal- ím podmínkám patfiila fyzická zdatnost, v pozdûj í dobû pak i znalost nûmãiny a dobr pfiehled o celém mûstû. Branní museli umût ãíst, psát a zvládat jednoduché úãetní úkony. Pfiednost mûli vyslouïilí vojáci díky tomu, Ïe umûli ovládat zbranû. Branní byli pfiijímáni na prûbu, tedy na zkou ku, a za tuto dobu se zjistilo, zda jsou hodni vykonávat své zamûstnání. Poté následovala závazná pfiísaha pfied mûstskou radou. Ve druhé polovinû 16. století byla pfiísaha branného v Tábofie zakonãena slovy: K tomu mi dopomáhej pán BÛch na vûky poïehnan. V e bylo stvrzeno sepsáním dekretu. Branní byli mnohem lépe placeni neï napfiíklad hlásní. Mimo vlastní plat brali naturální plat a drïeli mal pozemek. JiÏ pro 16. století je fiada dokladû o v i jejich platu. Dokladem jsou zpravidla zachované mûstské knihy v dajû. Av ak po tfiicetileté válce v znam brann ch postupnû upadal a jejich plat jiï nebyl tak velik. V Rokycanech ãinil v roce 1800 plat branného pouze 12 krejcarû t dnû. Mimo urãen plat mohl brann získat materiální pomoc od mûsta, napfiíklad topivo nebo urãit druh potravin. Existuje i fiada dokladû o tom, Ïe si vydûlával také vedlej í ãinností. To ãasto záviselo na tom, jak m zpûsobem získával svou obïivu, neï se stal brann m. Povinnosti brann ch se li ily podle toho, ve které bránû pûsobili, zda bylo období hlubokého míru ãi zufiila válka. Rozdíl byl mezi brann m svobodného královského mûsta ãi poddanského mûsteãka bez hradeb. A pochopitelnû byl rozdíl mezi stfiedovûkem a poãátkem 19. století. Brann mûl ve své náplni fiadu povinností. Jeho hlavní povinností bylo otvírat a zavírat mûstskou bránu. Branami sousedé vyjíïdûli a vraceli se se sv mi potahy z pfiedmûstsk ch hospodáfiství, polí ãi luk. Pro veãerní uzavfiení brány a její ranní otevfiení platily pfiesnû urãené hodiny. Je tû na poãátku 19. století se brány v âesk ch Budûjovicích zavíraly po deváté hodinû veãerní. Po uzavfiení brány ji branní uzamkli a klíã na noc odevzdávali urãen m pfiedstavitelûm mûstské obce. To bylo napfiíklad v Poliãce zvykem je tû po tfiicetileté válce. V Berounû tomu bylo aï do roku 1704, doãasnû pak je tû i roku 1713 v dobû moru a pak 1744 za války s Pruskem. Vstup do mûsta po uzavírací hodinû mohl b t vût inou moïn na povolení radních. V dobû váleãného nebezpeãí nebyl ale zpravidla povolen vûbec. Roku 1540 existovalo pro pozdní vstup do âesk ch Budûjovic svérázné nafiízení. Formani mohli b t do mûsta vpu tûni jen ve v jimeãn ch pfiípadech a nejv e tfii vozy najednou. Nikdy nesmûla b t otevfiená dvoje vrata brány souãasnû. Pokud na vrata nûkdo zatloukl pozdûji, ãeskobudûjovick brann se mûl nejprve nûmecky a pak ãesky zeptat: Kdo to tluãe? K dal ím povinnostem branného patfiilo vybírat od pfiíchozích mûstské clo. Vstup do mûsta se podobal hraniãní celnici. Pfiíchozí byl pfii vstupu do brány povinen na dotaz branného oznámit, jak se jmenuje a za jak m úãelem chce mûsto nav tívit. Cla vybíraná v bránû byla urãena na opravu mûstsk ch zdí, ba t a pochopitelnû mûstsk ch bran. Kupec ãi venkovan si zde musel zakoupit kolky nebo cejchy v hodnotû odpovídající pfiivezenému zboïí. Pfii odchodu z mûsta se musel prokázat i sv m prodejem. Clo bylo téï vybíráno z vozû a dobytãat. Vybrané ãástky byly ukládány do skfiíàky. Zpravidla v sobotu bylo povinností branného tuto ãástku odevzdat na radnici. Tam byl obnos pfiepoãítán písafiem a pukrmistrem. Z tohoto cla mûl brann urãit podíl, kter dostal ãi si jej v dané hodnotû jiï mohl ponechat. Podle v e odvodu byl brann cenûn. (Od 16. století se zaãínají v branách vyskytovat dal í zfiízenci, a to m tní. Tím ãást povinností Loket, otvor do vûzení ve vûïi brány 21

22 ÎIVOT V BRANÁCH Praha, Malostranská mostecká vûï, zazdûn portál branného pfie la do rukou k tomu urãen ch osob.) Nápis na PraÏské bránû ve Slaném uvádûl, Ïe v e cla ãinila v dobû okolo roku 1472 jeden gro. Pro Îidy, ktefií neumûli ãíst, byla tato skuteãnost nakreslena v podobû gro e a vedle nûj znázornûní Îida. Clo vybírané v mûstské bránû ale vïdy nemuselo náleïet mûstu. U poddansk ch mûst patfiilo ãasto jeho vrchnosti. V Kostelci nad Labem byla situace sloïitûj í. Clo vybírané v Pfiední bránû náleïelo mûstu, oproti tomu clo vybírané v Zadní bránû bylo odvádûno jako královsk dûchod nebo zástavním drïitelûm královského statku. V Podûbradech mû Èané o své právo pfii li v roce Velké problémy ãasto pûsobily vedlej í branky a fortny. Pokud se dostaly do správy ãi dokonce majetku soukrom ch osob, docházelo k náfikûm a v hrûïkám ze strany pfiedstaven ch mûsta. Do mûsta totiï mohlo proudit neproclené zboïí, a proto tûmto brankám ãasto hrozilo zazdûní. Pfiíkladem je tfieba Kutná Hora. Brann mûl dále z vy í úrovnû brány pozorovat pfiilehlé okolí mûsta a podle dan ch moïností stfieïit mûsto pfied nepfiítelem. V pfiípadû poïáru se mûl zachovat obdobnû jako mûstsk hlásn nebo vûïník. Pokud mûla brána vûï, bylo nutné smûrem k poïáru vyvûsit ãerven praporec, v noãní dobû ãervenou lucernu. Pokud byl v bránû umístûn zvon, bylo povinností branného na zvon turmovat. Zvuk zvonu vïdy oznamoval v jimeãnou událost. Mohlo jít o náhlé uzavfiení vrat ve snaze zabránit neãekanému útoãníkovi vniknout do mûsta. Pokud ve mûstû vypukl oheà, musela se naopak brána otevfiít pro útûk obyvatelstva. Zvon oznamoval, Ïe brána je volná. Brann podle urãen ch nafiízení nemusel kaïdého pfiíchozího do mûsta vpustit. Mohlo jít o podnapilého sedláka, skupinu romsk ch hudebníkû, Ïebráka nebo osoby, kter m byl vstup z urãitého dûvodu do mûsta zapovûzen. KdyÏ byl v mûstû pronásledován zlodûj ãi jin zloãinec, mûstské brány byly uzavfieny. V dobû válek byly nûkteré brány i fiadu let zazdûny a prûchod byl obnoven aï v dobû míru. Nejvíce pfiíkladû je z období tfiicetileté války. V tom pfiípadû byla sluïba branného zru ena a po zprûchodnûní brány obnovena. Povinnosti brann ch byly i ménû dûstojné. V nûkter ch místech mûli za zvlá tní plat slou- Ïit jako ras. VyváÏení jímek s neãistotou z atlavy v mûstské bránû bylo brannému v Lounech za jednu noãní sluïbu honorováno aï 4 gro i. V urãit ch pfiípadech byla pravdûpodobnû svûfiena tato ãinnost mistru popravãímu a jeho pacholkûm. Tábor, vnûj í portál BechyÀské brány Jen v nûkter ch pfiípadech mohl v echny povinnosti branného vykonávat pouze jedin ãlovûk. To platilo o vedlej ích branách nebo brankách. Ale v hlavních branách nemohl brann vykonávat svûj úfiad trvale a pouze sám, a proto mûl ãasto pomocníky. Pokud se ve mûstû konal trh, jarmark ãi podobná událost, aè uï kaïdoroãnû se opakující nebo mimofiádná, byla sluïba v branách doplnûna o dal í osoby. Jako pomocníci mohli slouïit mûstské stráïe ãi pacholci, pfiípadnû dal í mûst tí sluïebníci. V nûkter ch pfiípadech bylo brann ch více a po urãen ch smûnách se na vûïi stfiídali. Neodmysliteln m pomocníkem branného b vala ãasto jeho manïelka, která pfiejímala ãást jeho povinností, napfiíklad v dobû nouze ãi v jeho nepfiítomnosti. Brann zpravidla ob val k tomu urãen samostatn domek na vnitfiní stranû brány nebo bydlel v domû pfiímo k bránû pfiiléhajícím ãi tvofiícím s ní spoleãn celek. První patro brány nad vlastním prûjezdem bylo brann mi rovnûï uïíváno, av ak spí e jako úfiední místo. Obdobou brann ch byli u branek a forten fortní ãi fortn fii. Fortn ãasto nad fortnou bydlel v men í vûïi, pfiístavku ãi stavbû asi právem naz vané srub. Jeho povinnosti byly skromnûj- í, ale v mnohém podobné povinnostem branného. 22

23 ÎIVOT V BRANÁCH Existuje vût í mnoïství pfiípadû, kdy branní byli napadeni a tfieba i zranûni. Jejich protivníkem nemusel b t jen opil mû Èan ãi jin obyvatel mûsta. Vedle cizích pfiíchozích, napfiíklad sedlákû, byli velmi ãasté potíïe s osobami lechtick mi. Jedním ze zásadních problémû byla jejich snaha podvést branného pfii placení mûstského cla. IkdyÏ byli ãlenové vy ích stavû osvobození od placení cla za zboïí pro svou vlastní potfiebu, bylo nesnadné odli it je od zboïí, které pfii li do mûsta prodávat. Mimo branné lze pfiipomenout dal í mûstské sluïebníky, napfiíklad peh fie a stfielce. Zejména stfielci byli velmi váïení, neboè mûli na starosti tehdej í palné zbranû, tj. jejich údrïbu a obsluhu pfii pfiípadné obranû opevnûní. peh fii plnili úlohu zvûdû, prûzkumníkû a pozorovatelû. Pokud plnila brána úãel mûstské hlásky, nacházel se v nejvy ím hlásném patfie vûïní byt, osazen hlásn m, vûïníkem ãili vûïn m (povûïn m). Hlásn vût inou na vûïi Ïil s celou svou rodinou. StfieÏil bezpeãnost mûsta zpravidla z obvodového ochozu, vyhla oval ãas troubením a zpûvem, staral se o vûïní hodiny apod. Jinou skupinou mûstsk ch sluïebníkû byli ãlenové mûstské stráïe. Jejich úkolem bylo stfie- Ïit v dobû nebezpeãí hradební úseky. Tuto funkci mohli plnit vyslouïilí vojáci ãi najaté osoby z chud ích fiad mûstského obyvatelstva. V pozdûj ích staletích tuto úlohu zastávali najatí Ïoldnéfii. Pfiím m nadfiízen m mûstské stráïe v bránû byl pochopitelnû brann. V dobû nouze mohl úlohu sluïby v bránû zastat i nûkter z mû ÈanÛ. Napfiíklad v Chebu brány stfieïily hlídky sestavené z mû ÈanÛ a povinnost na nû dozírat mûli radní. Mûstské stráïe vybavené halapartnami zji Èovaly, zda pfiíchozí hodlá uïít stavuàku v mûstû ãi pojede turch. U v znaãnûj ích bran se setkáváme se sluïbou samostatn ch hudebníkû, pozounérû a trubaãû. Tito sluïebníci b vali rovnûï pod pfiísahou a s urãen m platem. Zpravidla nevykonávali stráïní sluïbu a nebyli ani brann mi. Jejich úkolem bylo vyhla ování ãasu troubením, sv mi fanfárami vítali do mûsta vzácné hosty, napfiíklad pfiíjezd panovníka nebo vysoce postaveného dvorního ãi zemského hodnostáfie. V prûbûhu 18. století a hlavnû po roce 1800 Bor, severní brána v roce 2006 v znam mûstsk ch bran zfietelnû upadal. Brány obsahující pfiízemní místnosti ãi obytné patrové prostory byly zpravidla pronajímány jako byty. U dvou bran mûsta Poliãky tomu tak bylo v roce Pfiíkladem je dále Koufiimská a Horská brána v Kolínû. Na zaãátku 19. století byla pfiízemní místnost v prûjezdu brány v Novém Jiãínû zmûnûna na krámek a pronajímaná kupcûm. Z fiady jin ch pfiíkladû vidíme, Ïe v branách vznikaly fiemeslnické provozovny, do lo k ru ení hlásn ch a stráïí ãi se jejich povinnosti silnû omezily. Postupnû byla po staletí obvyklá sluïba brann ch zcela zru ena. 23

24 24 Praha-Vy ehrad, Leopoldova brána

25 KATALOG MùSTSK CH BRAN B BAVOROV (okres Strakonice) Bavorov se stal mûstem patrnû uï ve 14. století, ale poprvé je tak uvádûn v roce Ve sv ch poãátcích bylo mûsto ohrazeno lehk m opevnûním. Podle jeho urbanistického fie ení byl vstup veden nejspí e dvûma branami, a to na severní a jiïní stranû mûsta. Literatura: Kuãa 1996, s ; Olejník 2006, s , 71. BEâOV nad Teplou (okres Karlovy Vary) Jako mûsteãko se Beãov uvádí v roce Právo opevnûní získal aï od krále Vladislava II. v roce Mûsto bylo opatfieno jedinou vstupní branou. JiÏní brána se nacházela na jiïní stranû mûsta, sv m umístûním stávala jiïnû od Námûstí 5. kvûtna. Na plánu mûsta pocházejícím z roku 1727 je zachycená jako jednopatrová stavba s prûjezdem a vûïiãkou na stfie- e. V roce 1841 jiï podle mapy stabilního katastru neexistovala. Literatura: Kuãa 1996, s ; Buratoviã 1997, s. 9. ãásti Táborské ulici mezi stojící mûstskou zdí a domy ãp Touto branou procházela cesta dolû k jihu okolo západní strany pfiedhradí a vlastního hradu a nad potokem Smutn m aï k mostu pfies fieku LuÏnici. Severozápadní fortna Stávala nedaleko jiïní strany nároïní ba ty mûstského opevnûní pfii ãp. 73 a 77. Fortna je asi aï novodobého pûvodu. Dne ní prûchod do ní z Dlouhé ulice je nepfiístupn, neboè je v soukromém majetku. Fortna tvofií ãtyfihrann prûchod v hradební zdi zakonãen ãelním schodi - tûm mezi boãní zástavbou. a PraÏská brána Zvaná také Severní nebo Velká. Stávala uprostfied severního ãela mûstského opevnûní na konci dne ní Libu iny ulice v úrovni nákupního stfiediska Jednoty a protilehlé proluky mezi stojícími domy. Je tû v roce 1842 byly vrchnostensk m úfiadem vyhotoveny plány na její obnovu, av ak o dva roky pozdûji bylo rozhodnuto o jejím zbofiení. Brána byla zbofiena je tû pfied polovinou 19. století. Pozoruhodn celek brány se dûlil na tfii ãásti. Svou v kovou úrovní byla jednopatrovou stavbou, jejíï vnitfiní prostory byly valenû zaklenuty. Brána mûla pouze jedin prûchod s ãelním gotick m portálem. Zde se nacházely vstupy do obou boãních ba tovit ch ãástí, spí e v ak pûtibok ch vûïí. Smûrem z mûsta vystupovala dvojice bfiitû. Ty mûly hrázdûné ochozy a vysoké stanové stfiechy. BûÏnû se uvádí, Ïe uvedené boãní ãásti doposud stojí. Podle zji tûné situace jsou zbofiené. V chodní fortna Na v chodní stranû mûstského obvodu k fiece LuÏnici existovala pouze fortna. Z té se zachovalo strmé schodi tû ústící do uliãky mezi pfiedzámãím a klá terem. Literatura: Menclová 1972, s. 330; Bene 1994, s. 4; Kuãa 1996, s ; Krajíc a kol. 2000, s BECHYNù (okres Tábor) Mûsto se poprvé uvádí v roce 1323, kdy na pfiíkaz Jana Lucemburského do lo k v stavbû mûstského opevnûní. Zdûné opevnûní vzniklo aï v dobû podûbradské. Obsahovalo dvû brány a postupnû pfiibyly dvû fortny. b Západní brána Stávala jihozápadnû od farního kostela v zadní Bechynû, PraÏská brána v roce 1844, podle Jifiího Bene e pfiekreslil autor, a) první patro, b) pfiízemí 25

26 BENÁTKY NAD JIZEROU Benátky nad Jizerou, pohled na Nové Benátky od v chodu, F. B. Werner v polovinû 18. století BENÁTKY nad Jizerou (okres Mladá Boleslav) Mûstské opevnûní vzniklo jiï se zaloïením mûsta kolem roku 1343 a obsahovalo dvû brány a branku. Severní branka Zvaná také branka u kostela. Nacházela se severov chodnû od dûkanského kostela sv. Máfií Magdaleny. Zde vedla cesta do sousední vsi Obodfi. Boleslavská brána Nacházela se na severozápadní stranû mûsta na nejuï ím místû dne ní Vanûãkovy ulice. Její zbytek se zachoval jako dva podpûrné pilífie mezi domy ãp. 2 a 131. Jednalo se patrnû o kulisovou stfiedovûkou bránu chránûnou z boku hranolovou vûïí. Podle mapy stabilního katastru z roku 1842 mohla je tû existovat. K ochranû brány slouïila hradební vûï o v ce 18 metrû, s masivními kamenn mi zdmi a zakonãená nízkou jehlancovou stfiechou. Pozdûji byla zmûnûna na (b valou) vodárenskou vûï a zapojena do ãerpacího systému, kter mûsto zásoboval vodou z fieky Jizery. 26 PraÏská brána Nacházela se na jihozápadní stranû mûsta ve Smetanovû ulici u ãp. 25 a protûj ího ãp. 34. Stfiedovûká brána mûla v roce 1842 snad jiï podobu pouhé kulisové brány. Její zbytek se zfiejmû dodnes nachází v ãp. 34. Jen om elá kamenná patka vyãnívající ze zdi tvarem pfiipomíná, Ïe se jedná o pilífi. Protûj í pilífi byl zbofien pfii stavbû domu ãp. 25. V roce 2007 má b t místo této brány vyznaãeno odli n m kamenem v dlaïbû. Literatura: Bare 1905, s. 296; Vik 1953, s. 41, 51; Kuãa 1996, s BENE OV (okresní mûsto) Mûsto se poprvé uvádí sice aï v roce 1327, lehãí formu opevnûní v ak získalo zfiejmû jiï ve druhé polovinû 13. století. V roce 1420 bylo dobyto táborsk m vojskem. Opevnûní bylo prolomeno pouze men ími branami v místech zúïení pfiístupov ch ulic. Mûsto mohlo mít nejv e ãtyfii brány, ty byly patrnû kulisové, pravdûpodobnû dfievûné. Severozápadní branka Stávala v dne ní ulici Nad brankou jako zaãátek PraÏské ulice. V chodní branka Stávala asi v prostoru u Malého námûstí smûrem na Vla imskou ulici. JiÏní branka Stávala asi v ulici F. V. Mare e. Jihozápadní branka Stávala v dne ní Tyr ovû ulici smûrem od Masarykova námûstí ke Konopi ti. Literatura: Choc 1957, s. 287; Kuãa 1996, s ; Procházková 2005, s. 8. BENE OV NAD âernou (okres âesk Krumlov) Mûsteãko se poprvé uvádí v roce 1347 a bylo nepochybnû ohrazeno, av ak jen lehãí, nezachovanou formou opevnûní. Obvodovou hradební linii dokládá existence okruïní ulice zvané Na pfiíkopû. Opevnûní bylo nejspí e doplnûno ãtyfimi vstupními branami s padacími mosty. Dvû ukonãovaly podélné námûstí na západním a v chodním konci. Tfietí byla severnû od stfiedu námûstí a ãtvrtá na jiïní stranû. Podrobnûj í údaje se nepodafiilo objevit. Literatura: Kuãa 1996, s BENE OV NAD PLOUâNICÍ (okres Dûãín) Mûsteãko je doloïeno jiï v roce 1283, jednoznaãnû v ak aï v roce Dfievûné opevnûní bylo nahrazeno kamenn m v dobû kolem roku Mûsto po svém obvodu obsahovalo tfii brány s vûïemi.

27 Dûãínská brána Stávala na západní stranû mûsta jiïnû od Dolního zámku v dne ní Dûãínské ulici a je tû v 17. století se naz vala Trãkova. Snad vznikla aï s v stavbou kamenného opevnûní kolem roku Podle dobového znázornûní byla vûïovitá. Na historickém vyobrazení z roku 1832 je pfiízemní kulisová brána s hrotit m gotick m portálem. Podle mapy stabilního katastru z roku 1843 jiï neexistovala. Kamenická brána Stávala na severov chodní stranû mûsta v dne - ní Palackého ulici. RovnûÏ tato pozdnû gotická brána byla doplnûna vûïí. Podle znázornûní z roku 1832 byla jiï zfiíceninou. V roce 1843 podle mapy stabilního katastru jiï nestála. Na kresbû z roku 1832 lo o masivní stavbu s pfiízemním pûlkruhov m portálem. Temeno zdiva zarûstala vegetace a dílem kryla provizorní stfií ka. âeskolipská brána Stávala na jiïní stranû mûsta v dne ní ulici âeskoslovenské armády. Také tato brána byla pozdnû gotického pûvodu a byla doplnûna vûïí. Na znázornûní z roku 1830 má kulisovou podobu s gotick m hrotit m portálem. Zbofiena byla nejspí e jiï pfied rokem Bene ov nad Plouãnicí, pohled na Kamenickou bránu v roce 1832, pfiekreslil autor existovaly vûïní hodiny, ãesk orloj je pfiipomínán v roce Jeho souãástí byly zvony na hfiebeni vysoké stfiechy. Brána byla v 16. století renesanãnû upravena a ozdobena sgrafitovou v zdobou. Pfii poïáru mûsta roku 1599 byla po- kozena ohnûm. Pfii katastrofálním poïáru v roce 1735 znovu vyhofiela. Pfiitom byly zniãeny hodiny i zvony. Tehdy byl pfied branou zru en BEROUN most a pfiíkop zasypán sutinami ze spáleni È ve mûstû. K barokní obnovû brány do lo v letech PÛvodní ãesk orloj byl nahrazen nûmeck m. Tehdy vznikl i dne ní baàat krov stfiechy s lucernou. AÏ do roku 1752 se v této bránû vybíralo clo. Dal í oprava brány probûhla v roce Do konce 19. století byla vûï opatfiena sgrafitovou dekorativní v zdobou, kterou Literatura: Vlãek 1977, s. 4, 19 20; Hnig 1995, s. 4 8; Kuãa 1996, s BEROUN (okresní mûsto) Jako mûsto se poprvé uvádí v roce To bylo opevàováno od konce 13. století aï do první poloviny 14. století. Opevnûní bylo pfiístupné dvûma branami a dvûma fortnami. Ohrazení získala i berounská pfiedmûstí. a c b d Brány vnitfiního mûsta Horní brána Také PlzeÀská. Nachází se západnû od námûstí a uprostfied západní strany mûstského opevnûní v Palackého ulici. Vznik brány lze hledat pfii v stavbû opevnûní na poãátku 14. století. JiÏ v 15. století zde Beroun, Horní brána, podle plánû V. Razíma pfiekreslil autor: a) pfiízemí, b) první patro, c) druhé patro, d) tfietí patro 27

28 BEROUN nahradil obraz malífie V. Preise. Dnes je brána majetkem muzea a byla v ní instalována expozice pfiístupná vefiejnosti. Horní brána byla pûvodnû osazena brann m, pozdûji mûstsk m hlásn m. K doãasnému zru ení funkce hlásného do lo v roce PovûÏn Antonín umpert se odstûhoval a povûïnictví nebylo dále udrïováno. Av ak men í po- Ïáry mûsta v letech 1817, 1823 a 1824 ukázaly nezbytnost této funkce, a tak byla znovu obnovena. V Horní bránû byl zfiízen a znovu uïíván vûïní byt. K obnoven m povinnostech branného-povûïného v roce 1825 patfiilo kaïdou hodinu bít na cimbál a kaïdou ãtvrthodinu pískat pí Èalkou. Po zru ení funkce povûïného v polovinû 20. století byl vûïní byt obydlen aï do roku Pfied vûïí brány se pûvodnû nacházela dvû dnes jiï zbofiená pfiedbraní se stfiední a vnûj í branou. Tato pfiedbraní zanikla poãátkem 19. století. Pfiízemí vûïe je tvofieno prûjezdem zaklenut m valenou klenbou se dvûma hrotitû lomen mi portály s profilovan m ostûním. Hlubok v klenek, nacházející se na venkovní jihozápadní stranû vûïe, slouïil jako prostor pro vyzdviïení padací mfiíïe. Z jihov chodního boku vûïe je vedeno do prvního patra vfietenové schodi tû. První patro brány je rovnûï zaklenuto valenou klenbou. Beroun, Horní brána z vnitfiní a venkovní strany Dnes slouïí jako pokladna pro náv tûvníky. Do druhého patra pokraãuje schodi tû v síle severov chodní zdi. Místnost druhého patra je rovnûï zaklenuta valenou klenbou. PodlaÏí osvûtluje okno na jihov chodní stranû. V této v kové úrovni jsou umístûny i vûïní hodiny s ciferníky do obou stran prûjezdu. Tfietí, nejvy í patro brány je pfiístupné dal ím úsekem schodi tû, a to opût v síle zdi. KfiíÏovû klenutá prostora je opatfiena tfiemi okny. Zde byl byt povûïného. Otopné zafiízení svûtniãky tvofiila kamna. Brána nemá vûïní ochoz. Stfiechu tvofií barokní helmice zakonãená malou vûïiãkou. âeská fortna Nacházela se na severní stranû mûsta v dne ní âeské ulici. Za ní vedla cesta ke vsi Zdejcinû a dvoru zvanému Za Ptákem. Branka zanikla na poãátku 19. století. Pfied fortnou byl most, jehoï poslední ãást byla padací. Rozsáhl v kop pro novostavbu mezi zbytky severní mûstské hradby a boãní Bifiickou ulicí ukázal v roce 2006 pod úrovní terénu na okraji âeské ulice profil zbofiené hranolové stavby. Pokud fortna nebyla pouze portálem v hradbû, mûïe se jednat o její moïné pozûstatky. Dolní brána Také zvaná PraÏská. Nachází se v chodním smûrem od námûstí pfii ulici Na pfiíkopû. Vznik této brány lze hledat na samém konci 13. století. V ãele vûïe bylo asi v 15. století vystavûno pfiedbraní. Dolní branou v roce 1421 proniklo do mûsta husitské vojsko Jana ÎiÏky. Je tû v pozdnû gotickém období byla vûï zakonãena cimbufiím a nízkou stanovou stfiechou. Ve stfiedovûku a na poãátku novovûku vûï slouïila i jako mûstské vûzení. Pfiedbraní zaniklo jiï na poãátku 19. století. Ve ãtyfiicát ch letech 19. století a následnû v letech hrozilo zbofiení brány, av ak v obou pfiípadech byla zachránûna. Je tû v nedávn ch letech slouïily prostory vûïe potfiebám Okresního archivu v Berounû. Dolní brána je zvlá tû hodnotná, protoïe se dochovala aï do dne ní doby v pûvodní pozdnû gotické podobû. Dnes je v majetku mûsta Berouna. Je pfiístupná vefiejnosti (vãetnû vûïe) a slouïí k v stavním úãelûm. Brána je ãtyfipodlaïní stavbou s prûjezdem. Ten je valenû zaklenut a opatfien kruhov m otvorem. Oba portály jsou lomené. Zvenku na v chodní stranû je zachován vysok hrotit v klenek pro spou tûní padací mfiíïe. Vstup do vû- Ïe je portálem ve vnitfiním prûjezdu. Do prvního patra se vstupuje po vfietenovém schodi ti. Podle hrotitého portálku pod úrovní prvního patra vedl pûvodní vstup do vû- Ïe po mûstku z jiïního hradebního ochozu. První patro vûïe je zaklenuto valenou klenbou a opatfieno novodob mi kamny. Druhé patro je jiï plochostropé a se zachoval m pilífiem komína v hlavní svûtniãce. Pfied ní se nachází pfiedsíà Beroun, Dolní brána, plán stfiední ãásti (druhého podlaïí), podle Václava Matou ka pfiekreslil autor 28

29 BùLÁ POD BEZDùZEM Ml nsk ostrov pfied Dolní branou obsahoval patrovou bránu na cestû od Prahy, dal í, av ak pfiízemní brána je viditelná pfied mostem pfies Berounku na Závodí. Literatura: Winter 1890, s. 244; Seydl 2003, s ; Kuãa 1996, s ; Razím 2003, s. 1 22; Koutek 2003, s ; Fi era 2006, s Beroun, Dolní brána z vnitfiní strany s ukonãením vûïního schodi tû a Ïebfiíkovit m schodi tûm ke krovnímu prostoru. Ten lze s jeho vyzdûn mi stûnami povaïovat za nejvy í, ãtvrté podlaïí vûïe. Trojice okének byla vestavûna do proluk mezi stinkami nûkdej ího cimbufií. VûÏ je zakonãena dlátkovou stfiechou se dvûma picemi s makovicemi a korouhviãkami. Po nûkdej ím pfiedbraní se nezachovaly viditelné stopy. Nûmecká fortna Stávala na jiïním konci Slapské ulice uprostfied jiïní linie mûstského opevnûní. Fortna slouïila Beroun, Dolní brána z venkovní strany pouze jako pfiístup do sousední vsi Tetína. Na poãátku 19. století mûla b t jiï zbofiena. Dnes jejím místem prochází chodník pro pû í z námûstí pfies mûstek nad Litavkou k Ïelezniãní stanici. Branka byla zcela jistû jen prost klenut prûchod v hradební zdi. Na v chodní stranû k její ochranû slouïila hranolová ba ta, dnes aï na základové zdivo zbofiená. Pfiedmûstské brány Beroun ve své stavební historii mûl i pfiedmûstské, dnes jiï zbofiené branky. Dvû jsou patrné na Willenbergovû znázornûní mûsta z roku BEZDùZ (okres âeská Lípa) Sporná lokalita Mûsteãko Bezdûz zaloïil v roce 1264 král Pfiemysl Otakar II. Nová lokace dostala právo mûsta praïského a svobody obvyklé v královsk ch mûstech. Z toho lze usuzovat, Ïe zde musela b t snaha i o stavbu obvyklého opevnûní. Jako první fáze ohrazení mohly vzniknout brány. Nev hodné umístûní mûsteãka pfii patû hradní hory bez vodního zdroje vedlo k tomu, Ïe kleslo na úroveà pouhé vesnice. Literatura: Kuãa 1996, s BùLÁ pod Bezdûzem (okres Mladá Boleslav) Mûsto je doloïeno v roce Dfievûné ohrazení bylo nahrazeno kamenn m mûstsk m Beroun, celkov pohled na mûsto od Jana Willenberga v roce

30 BùLÁ POD BEZDùZEM opevnûním aï v prûbûhu 15. století. Opevnûní bylo doplnûno pûti branami a fortnou. Nûmecká brána Zvaná také Klá terská. Nacházela se na severní stranû západního úseku mûstského opevnûní a na konci Klá terské ulice, dnes mezi domy ãp. 20 a 47, pfiedbraní aï do úrovnû ãp. 43 a restaurace Waldstein. Roku 1776 zde byl brann m Václav Kadlínsk. Brána byla zbofiena v roce 1813 pfii v stavbû silnice od Mladé Boleslavi na âeskou Lípu. Vzhled této brány rámcovû odpovídal sousední âeské bránû. âtyfihranná vûï s prûjezdem byla z ãelní západní strany doplnûna pfiedbraním, v jehoï ãele se nacházel padací most pfies nûkdej í pfiíkop. Pfiíslu enstvím brány byl i obraz nakreslen na plechu a znázoràující 14 pomocníkû. Pak byl uloïen do bûlského muzea. Bûla pod Bezdûzem, âeská brána z vnitfiní strany Fortna Nacházela se na západní stranû severního úseku opevnûní smûrem k fiece, na severním konci dne ní Arno tské ulice u domu ãp V roce 1680 byl fortnáfiem Jan Volák a roku 1722 Ka - par Preys. Brankou byl pfiístup k vodû na Podolí (pfiedmûstí). Fortna byla zbofiena nejspí e v prûbûhu 19. století. Mazaná brána Také Kufiivodská. Stávala na severov chodní stranû mûsta a vedla ke KufiivodÛm. Její polohu Bûlá pod Bezdûzem, pfiedbraní âeské brány lze hledat na severním konci Krupské ulice pfied pfiíãnou Bezdûzskou ulicí, a to mezi domy ãp. 197 a 189. Název Mazaná vychází ze skuteãnosti, Ïe brána byla dfievûná a hlínou omazaná. JiÏ v roce 1764 nemûla brána svého branného a sluïbu nûkolik let pfied tím konala vdova imková. Zbofiena byla nedlouho pfied rokem Souãástí brány mûla b t vûï, pravdûpodobnû hrázdûné konstrukce. Zedraná brána Patrnû se jedná o bránu zvanou téï Odraná. Nacházela se proti Mazané bránû, nejspí e na jiïní stranû mûsta jihozápadnû od farního kostela vyzdviïení sv. KfiíÏe. imeãek ji klade do slepé uliãky odboãující v chodním smûrem z konce Stfielecké ulice. Brána snad pocházela ze star ího dfievûného opevnûní a byla v polovinû 16. století velmi se lá. V roce 1559 byla jako komunikaãnû nevyuïitá zazdûna a posléze roku 1582 zcela zru ena zbofiením vûïe, která se nad ní nacházela. Bûlá pod Bezdûzem, pfiízemní pûdorys âeské brány, podle V. Razíma upravil autor Dolní brána Zvaná také PraÏská ãi Zámecká. Stávala na v chodní stranû mûsta v blízkosti tvrze (souãasného zámku) v dne ní Zámecké ulici. V její blízkosti vznikl domek ãp V roce 1776 zde byl brann m Václav Louzal. Brána byla zbofiena pfii v stavbû silnice v roce

31 BÍLINA portálem jeho prûjezdu jsou dvû klíãové stfiílny. Vstupní portál je zasazen do vpadliny pro padací most. V jeho rozích se nacházejí otvory pro stûïejky padacího mostu. Z boãní severní strany pfiedbraní je viditelná dnes zazdûná flankovací klíãová stfiílna. Do ãásti pfiedbraní je z boku vestavûn rodinn dûm. PÛvodní pfiíkop pfied branou je zasypan. Literatura: imáãek 1937, s ; Líbal a kol. 1972; Razím 1985, s ; Kuãa 1996, s ; Koutek 2003, s Bûlá pod Bezdûzem, novodobé schodi tû do âeské brány âeská brána Tato dochovaná brána se nachází na jiïní stranû západního úseku opevnûní v dne ní âeské ulici. Vznikla v první tfietinû 14. století, vnûj í opevnûní v podobû pfiedbraní patrnû v první polovinû 15. století. Ke sníïení vûïe do lo v roce Je tû v roce 1671 zaplatila obec za Bûlá pod Bezdûzem, âeská brána na staré pohlednici Bûlá pod Bezdûzem, podpûrná zeì pfii zámku, zde pfiiléhala PraÏská brána zhotovení mostu u této brány 3 zlaté a 24 krejcarû. Jako brann se v roce 1776 uvádí Josef paldák. K dûkladné rekonstrukci brány do lo v letech Brána je majetkem mûsta a je pfiístupná vefiejnosti. Je moïné si ji prohlédnout a slouïí i jako prodejní galerie. âeskou bránu lze dûlit na vlastní vnitfiní vû- Ïovitou budovu brány a posud existující ãelní pfiedbraní. Hranolová vûï ãtvercového pûdorysu je umístûná v hlavní hradební zdi, z poloviny v ak vystupuje do prostoru parkánu. Pfiedstavuje trojpodlaïní stavbu z lomového kamene o pravideln ch rozmûrech 9,8 x 9,8 metru. PrÛjezd brány je zaklenut valenou klenbou. Oba portály prûjezdu jsou hrotitû zaklenuté v gotickém stylu. Z vnitfiní strany vûïe se nachází pûlkruhem pfieklenutá vpadlina pro nûkdej í padací mfiíï. Zachováno je i mohutné bfievno vrat. Vstup do horní ãásti vûïe je po nedávné rekonstrukci veden Ïelezn m schodi tûm na severní stranû vûïe do portálu v prvním patfie. Zrekonstruovan vnitfiek tvofií jednotnou prostoru aï do v ky krovu. Pomocí schodi È je ãlenûn na dvû pavlaãe v úrovni druhého patra a obvodovou plo inu v podkrovním prostoru. VûÏ vysoká 13 metrû je zakonãena hrotitou stfiechou. Pfiedbraní na západní stranû je proti vûïi posazeno v odklonûném úhlu. Nad mírnû hrotit m BùLâICE (okres Strakonice) Sporná lokalita Mûsteãko pouze vesnického charakteru nebylo nikdy opevnûno. Otázkou zûstává, zda na svém západním a v chodním konci neobsahovalo kdysi brány, doloïena je ov em jen jediná mûstská branka. Ta stávala na jiïní stranû námûstí na zaãátku Blatenské ulice. Zbofiením nároïního domu hostince U melounû na poãátku 20. století zaniklo zúïené torzo nûkdej í branky. Literatura: Kuãa 1996, s BÍLINA (okres Teplice) Mûsto se poprvé uvádí v roce 1289 a pfied rokem 1366 bylo opevnûné hradbami, které obsahovaly celkem tfii brány. K jejich zániku do lo nedlouho pfied rokem Mostská brána Stávala na západní stranû mûsta. V ãele brány byl most pfies fieku Bílinu. Její vûï byla zbofiena v roce Pfied sv m zánikem byla dvoupatrovou stavbou s prûjezdem a stanovou stfiechou. Podle Wernerova znázornûní z poloviny 18. století se v ãele vûïe nacházelo nevelké pfiedbraní. Vnûj í opevnûní mûstsk ch bran v Bílinû bylo zbofieno jiï v roce Teplická brána Stávala na severní stranû mûsta na konci Tep- 31

32 BÍLOVEC BÍLOVEC (okres Nov Jiãín) První zmínka o mûstû je kladena do let 1316 nebo Mûstské opevnûní vzniklo po roce 1383 a obsahovalo dvû brány. lické ulice pfied dne ním mostem pfies Lukovsk potok. Pfii niãivé vichfiici v roce 1714 byla strïena horní ãást vûïe, proto tato ãást musela b t zbofiena a novû postavena. VûÏ byla zbofiena v roce âtyfihranná vûï této brány byla nejmohutnûj í z bílinsk ch bran. Podle starého znázornûní byla vícepatrová, po její boãní západní stranû se nacházela hranatá schodi Èová vûï, prûjezd byl patrnû z venkovní strany opatfien padacím mostem. VûÏ byla zakonãena stanovou stfiechou. PraÏská brána Stávala na jiïní stranû mûsta na konci Dlouhé Bílina, PraÏská brána v dobû kolem roku 1830 ulice. Její gotick vzhled odpovídal branám Berouna. Brána byla zbofiena v roce Podle znázornûní G. M. Busse z doby kolem roku 1830 byla ãtyfihrannou pûtipodlaïní vûïí s goticky lomen m prûjezdem. Do úrovnû druhého patra zasahoval z venkovní strany hrotit v klenek pro umístûní zdvihací mfiíïe. Okno prvního patra bylo goticky hrotité. VûÏ byla zakonãena dlátkovou stfiechou s vik fiem a dvûma picemi. Literatura: Juzová, Ságl 1984, s ; âtverák, Lutovsk, Slabina, Smejtek 2003, s. 37; Kuãa 1996, s , 118; Fi era 2006, s Horní brána Stávala na severní stranû mûsta na konci dne - ní Panské ulice vedle budovy Mûstského úfiadu. Stfiedovûká brána je vyznaãena je tû v roce 1836 na mapû stabilního katastru jako ãtyfihranná stavba pfiepaïující ulici. Krátce nato v ak byla zbofiena. Uvádûn m nepatrn m zbytkem zdiva je snad mínûn boãní podpûrn pilífi, znázornûn na staré pohlednici ulice. Dolní brána Stávala na jiïní stranû mûsta v nejstrmûj ím místû ulice Mûstsk kopec, a to v místû pfietnutém Valovou ulicí. Podle katastrální mapy z roku 1836 byla v té dobû jiï zbofiená. Literatura: Kuãa 1996, s BLATNÁ (okres Strakonice) Sporná lokalita V roce 1513 povolil Zdenûk Lev z RoÏmitálu obehnat mûsto hradbami. Ty v ak nebyly archeologick mi v zkumy minul ch let potvrzeny a patrnû nikdy nevznikly. Zda vznikly alespoà brány, není jednoznaãné. V daném pûdorysu dvojice námûstí ulicového tvaru by bylo moïné poãítat nejménû se severní a v chodní branou. Literatura: Menclová 1964, s. 16; Kuãa 1996, s BL ANY (okres Louny) Bílina, veduta F. B. Wernera z poloviny 18. století První zmínka o mûsteãku je z roku PÛvodnû bylo asi ve stfiedovûku opevnûno a muselo obsahovat vstupní brány. Z opevnûní je doloïená pouze jediná brána na v chodní stranû 32