Henri Bergson. Vyöehrad

Transkript

1

2 Henri Bergson

3 Henri Bergson Vyöehrad

4 Cet ouvrage, publiè dans le cadre du programme díaide à la publication F. X. äalda, bènèficie du soutien du ministère franáais des Affaires Ètrangeres et europèennes, de líambassade de France en RÈpublique tchèque et de líinstitut franáais de Prague. Commentary Tom ö Chud, 2007 Translation Josef HrdliËka, 2007 Typography Clara Istlerov, 2007 ISBN

5 Obsah KAPITOLA I Mor lnì z vazek / 9 [P Ìroda a spoleënost / 9 Jedinec ve spoleënosti / 12 SpoleËnost v jedinci / 15 Spont nnì posluönost / 16 Odpor v Ëi odpor m / 17 Kategorick imperativ / 21 Z vazek a ûivot / 24 Uzav en spoleënost / 24 V zva hrdiny / 27 Uzav en a otev en duöe / 29 PuzenÌ emoce / 31 Emoce a tvo enì / 32 Emoce a p edstava / 36 OsvobozenÌ duöe / 40 Postup vp ed / 41 Uzav en a otev en mor lka / 44 Mezi uzav en m a otev en m / 46 cta k sobï / 49 Spravedlnost / 51 N tlak a zanìcenì / 60 O intelektualismu v mor lce / 62 éivotnì vzmach / 70 V cvik a mystika / 71] KAPITOLA II StatickÈ n boûenstvì / 75 [O nesmyslnosti u rozumnè bytosti / 75 FabulaËnÌ funkce / 79 Fabulace a ûivot / 81 V znam ÑûivotnÌho vzmachuì / 82 SpoleËensk loha fabulace / 85 Fragment rnì osoby / 91 ZajiötÏnÌ proti rozvratu / 92 ZajiötÏnÌ proti sklìëenì / 94 Obecn tèmata uûiteënè fabulace / 96 äì enì nerozumnèho / 98 ZajiötÏnÌ proti nep edvìdatelnosti / 100 V le k spïchu / 102 O n - hodï / 104 ÑPrimitivnÌ mentalitaì u civilizovanèho ËlovÏka / 109» steën personifikace ud losti / 110 O magii obecnï / 118 PsychologickÈ ko eny magie / 120 Magie a vïda / 123 Magie a n boûenstvì / 125 VÌra v duchy / 127 ZvÌ e ch panè jako druh / 131 Totemismus / 132 VÌra v bohy / 134 Mytologick fantazie / 137 FabulaËnÌ funkce a literatura / 141 O existenci boh / 144 HlavnÌ funkce statickèho n boûenstvì. (ObÏù a modlitba) /145]

6 KAPITOLA III DynamickÈ n boûenstvì / 151 [DvojÌ v znam slova n boûenstvì / 151 ProË je uûìv no jen jedno slovo / 153 ÿeck mysticismus / 156 V chodnì mysticismus / 160 K esùansk mysticismus / 164 Mysticismus a obrozenì / 167 IzraelötÌ proroci / 172 O BoûÌ existenci / 175 Filosofick v znam mysticismu / 176 Povaha Boha / 180 Tvo enì a l ska / 183 ProblÈm zla / 185 Posmrtn ûivot. (Zkuöenost a pravdïpodobnost v metafyzice) /189] KAPITOLA IV Z vïreënè pozn mky: mechanika a mystika / 191 [Uzav en a otev en spoleënost / 191 Trvalost p irozenèho / 195 Rysy p irozenè spoleënosti / 198 P irozen spoleënost a demokracie / 202 P irozen spoleënost a v lka / 204 V lka a pr myslov vïk / 207 V voj tendencì / 209 ÑDichotomieì a ÑdvojÌ bou livostì / 213 Moûnost n vratu k prostèmu ûivotu / 215 Mechanika a mystika. (Duch a radost) / 218] Myölenkov svït ÑDvou zdroj ì (Tom ö Chud ) / 229 Pozn mky / 264

7 Myölenkov svït ÑDvou zdroj ì (Tom ö Chud ) I text m ûe uvèst myölenì v jist druh pohybu, dìky nïmuû se dok ûe ÑrozbÏhnoutì, je-li dostateënï otev enè, aby se vydalo ne jiû po vyölapanè stezce zvyku, ale aby se povzneslo, roztanëilo a tvo ivï sledovalo onu ûivoucì, tèmï hudebnì dynamiku, kter p imïla Hanse Urse von Balthasara Ìci, ûe Ñpravda je symfonick ì. 1 Tento pohyb si myölenì samo nedalo, ale m ûe do nïj vstoupit a tïûit z nïj nevyëerpatelnè mnoûstvì podnït. Ovöemûe je tu eë o myölenkovèm proudu, kter se kriticky vymezuje v Ëi filosofii racionality (intelektualismu), a s zì na tvo ivou intuici, aby dos hl hluböìho rozmïru lidskè osobnosti, a v jehoû r mci b v mezi myslitele, jako jsou sv. Augustin Ëi Blaise Pascal, za azov n takè Henri Bergson. Hned na vod ale poznamenejme, ûe je t eba postupovat st ÌzlivÏ a vyvarovat se hry se vöelijak mi souëasn mi Ñ-ismyì, bergsonismem poëìnaje a modernismem konëe. Je to vhodnè ze dvou zcela prost ch d vod. Za prvè pokud to uëinìme, vyhneme se tìm tomu, ûe mineme pravou povahu stylu dìla a rozdrolìme je na jakousi mozaiku (nap Ìklad tvrzenìm ûe Ñbergsonismus je proudem modernismuì) jen proto, abychom je potè vtïsnali do p ipravenè slupky, kter onen styl zkresluje. Za druhè m tento p Ìstup oporu u Bergsona samotnèho, vûdyù podle nïj kaûd filosof cel ûivot Ìkal jen jedno jedinè 2 a odìval je do r zn ch h v podle toho, jakè vyjad ovacì prost edky mu sk tal okolnì filosofick kontext. Orientujme se tedy ne na nauku, ale na jejì st ednì myölenky, a vyvstane p ed n mi ona jednoduch p edstava, z nìû se vöechny ostatnì odvìjejì. Jak potom Henriho Bergsona charakterizovat? MyölenÌ tohoto francouzskèho filosofa, v jimeënï nadanèho eënìka a p ÌmÈho 229

8 uëitele Ëi inspir tora takov ch osobnostì, jak mi byli Gabriel Marcel, Jacques Maritain, Pierre Teilhard de Chardin Ëi Vladimir JankÈlevitch, b v vcelku v stiûnï naz v no filosofiì ûivota. Snad bychom chtïli p Ìliö, mïlo-li by se v naöem prost edì, p ivyklèm vyjad ovat se prost edky fenomenologie, zabydlet a st t tradicì. M ûe vöak jako alternativnì stanovisko inspirovat jiû zavedenè filosofickè proudy, ba co vìce, dìky svèmu interdisciplin rnìmu p Ìstupu m ûe slouûit jako prubì sk k men k provï enì a vyt ÌbenÌ vöech jednostrannï orientovan ch dogmat modernìch vïd, p edevöìm humanitnìch, nemluvï o svïûì dynamice, s nìû se ch pe tradiënìch tèmat, aby je rozvinulo do plnè öì e. Dovolme si vöak p ece jen nïkolik liter rnï historick ch pozn - mek. V roce 1932, kdy se Dva zdroje mor lky a n boûenstvì poprvè objevily v knihkupectvìch, byl jiû Bergson svïtozn m a v ûen filosof, jehoû proslulè dìlo V voj tvo iv (Lí volution crèatrice, 1907) d vno staëilo k tomu, aby byl p ijat mezi velik ny filosofie. P esto i v autorov ch 83 letech byla snad m lokter kniha tè doby tolik oëek v na jako pr vï Dva zdroje. JejÌ vyd nì bylo navìc odv ûn m poëinem i proto, ûe tehdy jiû 13 let, nepoëìt me-li tl svazek vïnovan diskusi s Einsteinovou teoriì relativity, Bergson nepublikuje, zato se objevujì kritickè monografie o jeho dosavadnì filosofii, a nepochopenì bezprost ednï p edch zejìcìho dìla Trv nì a simultaneita (DurÈe et simultaneitè, 1922) Bergsona dokonce vedlo k tomu, ûe se rozhodl upustit od jeho druhèho vyd nì, vyëerp n pr vï tak reakcemi na kritiku jako dlouhodobou nemocì, jeû mu ztïûovala ûivot. NicmÈnÏ ani tyto okolnosti mu neubraly na obdivuhodnè v eënosti a svïûìm stylu. Na druhè stranï jinè okolnosti jistï v znamnï napom haly obrazu, kter p ed n mi ve Dvou zdrojìch vyvst v. Z st v pravdou, ûe Ñûit filosofieì se projevila takè ve stylu Bergsonova psanì, jeû se samo st v vykon v nìm takto pojatèho filosofov nì. Nejde p i nïm o strukturaci abstraktnìho systèmu, Bergson spìöe ch pal filosofickou pr ci jako zachycov nì skuteënï ûit ch myölenek, vybrouöen ch kaûdodennìm proûitkem do koneënèho tvaru. Tyto myölenky nach - zely u Bergsona v jimeënï rodnou p du a jejich sìla se n sobì takè autorov m liter rnìm talentem: d kazem toho je udïlenì Nobelovy ceny za literaturu v roce 1928, kterou zìskal ne jako filosof, n brû 230

9 jako Ñfrancouzsk spisovatelì. V tèto souvislosti se zamï me pr vï na letopoëet. Jde o obdobì, kdy Ñspisovatelì pracuje na knize o mor lce, a v dïkovnè eëi, jeû byla vinou jeho nemoci tehdy ve Stockholmu pronesena in absentia, se jiû oz vajì nïkter jeho tèmata: Ñpolitick m problèmem par excellence je problèm vzdïl nìì, klìëovè pro eöenì tohoto problèmu je ÑnapÏtÌ mezi dostupn mi spoleëensk mi n stroji a odpovìdajìcìm duchovnìm silìmì. 3 Aù uû ölo p i p ednesenì tèto eëi sebevìce o pouh form lnì akt, ve slavnostnì atmosfè e Bergson nejen problèm ve ejnï pojmenoval, ale takè se tìm zav zal, ûe jej tak Ëi onak vy eöì. Zhostil se toho kolu tak, jak by se od liter ta oëek - valo: nejsme snad takè p i ËetbÏ Dvou zdroj samotn ch strh v ni vìrem obraz, jeû knize prop jëujì svïûest a zp ÌstupÚujÌ myölenky, kterè by za pomoci pouh ch pojm bylo moûnè jen tïûko vyj d it? Jiû na prvnì pohled takè pochopìme, proë byla kniha odmïnïna celou lavinou reakcì, mezi nimiû nechybïly jak Ël nky filosofickè, tak stati poch zejìcì z okruhu teolog, sociolog, etnolog Ëi psycholog. 4 Nic n m nebr nì ËÌst ji z r zn ch perspektiv, p esto je moûnè vysledovat, ûe na pozadì tïchto perspektiv se r suje spoleën terèn. ÿe- Ëeno ponïkud p epjatï, ambicì knihy je proniknout ke zdroji ûivota jako metafyzickèho fenomènu (zcela jistï vöak nejde o jakousi nereflektovanou Ëi skrytou metafyziku), kter p ekraëuje viditeln soubor funkcì, jejichû vykon v nìm se vyznaëuje ûivot ve vöednìm, ekli bychom p irozenèm slova smyslu, a poloûit jej na podstavu sv ch vah jako jak si jungovsk archetyp majìcì v znam jak pro individuum, tak pro kolektiv, jak pro historickè typy, tak pro souëasnost. Dva zdroje mor lky a n boûenstvì tedy v jistèm smyslu odhalujì zdroj jedin, spoleën, jenû se vztahuje k samotnèmu ûivotu hrajìcìmu zde fundament lnì roli. JistÏ nenì moûnè ËÌst takovè dìlo bez kontextu poznatk jin ch spoleëensk ch vïd, to vöak p ed n s klade ot zku, zda nenì p Ìliö tïûkè vyznat se v nïm pr vï pro jeho syntetiënost a mnoûstvì odkaz na odbornè teorie. P esto se domnìv me, ûe lze k jeho ËetbÏ najìt spoleën klìë. Snad nejp esnïjöì porozumïnì BergsonovÏ knize a jejì originalitï lze oëek vat pr vï u filosof, i kdyû ve skuteënosti obsahuje mor lnì filosofii, kter nenì v luënï filosofick. Podstatn m poûadavkem je p itom schopnost vnìmat jejì celkovè vyznïnì, kterè jì prop jëuje svèbytn charakter a dovoluje p ekraëovat hranice jednotliv ch disciplìn. 231

10 ÿekli jsme pr vï, ûe filosofovè mohou nejlèpe pochopit toto vyznïnì, ani oni vöak vûdy nedocenì dvojì originalitu ñ jednak originalitu tèto knihy v r mci bergsonismu a jednak originalitu bergsonismu v r mci filosofie mor lky a n boûenstvì a snad i v r mci ûidovsko- -k esùanskè civilizace. Bylo by proto nedostateënè vidït tuto knihu jako poslednì ohbì jiû beztak zavröenè cesty bergsonismu. Vûdyù v nì jde nepochybnï o novou uk zku plodnosti autorovy metody, jeû nejenûe dok ûe odhalit styënè plochy filosofie a n boûenstvì, ale dovoluje jim najìt intenzivnì bod dotyku, a to jak mezi sebou navz jem, tak ve vztahu k absolutnìmu mï Ìtku, jehoû platnost si m ûe kaûd ovï it. NemusÌme jiû zd razúovat, ûe st ednì roli hraje u Bergsona ûivot: odvol v se na nïj snad ve vöech sv ch vystoupenìch a je svornìkem vöech z tohoto pohledu dìlëìch tèmat, od zn mèho pojetì Ëasu jako Ñtrv nìì aû po Ñtvo iv v vojì. P esto m ûeme Ìci, ûe kniha stavì do pop edì svèho z jmu takè lidskou kulturu a mnohè z toho, co je v nì exponov no, je podobnè klìëi vysoustruhovanèmu ne k jednomu, ale k mnoha z mk m. Je tedy t eba ËÌst ji z roveú ve spojenì s osobou autora, i s ohledem na eëov pravidla, jichû se drûì, a vnìmat, co implikujì. JistÏ bychom mohli Dva zdroje srovn vat s dìly resumujìcìmi stav evropskèho filosofickèho prostoru, jako je Husserlova Krize evropsk ch vïd, nebo s jin mi specializovan mi pracemi, nap Ìklad s Durkheimov mi Element rnìmi formami n boûenskèho ûivota, Weberov m hlavnìm dìlem Hospod stvì a spoleënost Ëi s Freudov m spiskem MojûÌö a monoteismus, a moûn jeötï s jin mi jim podobn mi. ÿeknïme rovnou, ûe je to moûnè pr vï dìky neobyëejnè syntetickè pr ci, v nìû Bergson triumfuje. Dok ûe totiû p ekonat dvojì redukci n boûenstvì na pouh v tvor spoleënosti ve smyslu jakèhosi kolektivnìho ide lu (Durkheim), 5 resp. na iluzornì v raz jistè psychickè pot eby (Freud), byù obojì je v jeho teorii inkorporov no v podobï kolektivnìho intelektu, 6 resp. fabulaënì funkce, a snaûì se oslovit je na jeho vlastnì p dï n boûenskè zkuöenosti Ëi, jak by ekl teolog, ûitè vìry. Z tohoto pohledu podrûuje kniha r z vïdeckèho dìla z oblasti mor lnì a n boûenskè filosofie, a p esto lze Ìci, ûe je snad na vinï jen pozdnì ustavenì religionistiky jako samostatnèho oboru se sv mi metodami zkoum nì, jeû zdrûelo p esnïjöì za azenì dìla do dïjin tèto disciplìny. PodobnÈ klasifikace mohou mìt jen orientaënì v znam, p esto vöak 232

11 v tèto souvislosti zmiúme, ûe Bergson v souëasnìk a p Ìtel William James publikuje v roce 1902 svè Druhy n boûenskè zkuöenosti (Varieties of religious experience), kterè m ûeme oznaëit za v znamnou inspiraci zvl ötï t etì kapitoly Dvou zdroj. Oba auto i majì spoleënèho vìc, neû se zd : kromï toho, ûe jejich mate sk m jazykem byla angliëtina, se traduje historka o jejich prvnìm osobnìm setk nì v Lond nï roku 1908, p i nïmû po nïkolika chvìlìch mlëenì bez jakèhokoli vodu William James nadhodil: ÑSo what about the problem of religion?ì 7 a navzdory p ekvapenì svèho p Ìtele projevil z jem o rozhovor pr vï o tèmatu n boûenstvì. Bez zajìmavosti nenì ani skuteënost, ûe oba myslitelè byli pozv ni k pronesenì vïhlasn ch Giffordsk ch p edn - öek, kterè se konajì na univerzit ch ve Skotsku (James 1901ñ2, Bergson 1914), kterè jejich auto i pozdïji rozpracovali, aby p inesly plody v podobï velk ch dïl. V p ÌpadÏ Jamese se tìmto dìlem staly pr vï Druhy n boûenskè zkuöenosti, u Bergsona byl v voj delöì: celèmu cyklu p edn öek pod n zvem ProblÈm osobnosti (The problem of personality), z nïhoû se n m vöak dochovaly pouze kusè pozn mky, poloûil za z klad myölenku, ûe nejvlastnïjöìm rysem lidskè osoby je dynamickè tvo enì sebe sama jako v raz toho specificky lidskèho. P estoûe trvalo dlouho, neû uzr la koncepce do koneënè podoby, m ûeme se pt t, zda nemïla snad pr vï tato teze b t jednìm z st ednìch bod, od nichû se odvìjì dynamick mor lka a n boûenstvì Dvou zdroj. Ale nep edbìhejme. Je jistè, ûe Bergson ûil a psal svou knihu v dobï, kdy bylo moûnè poukazovat na nïkterè jinè historicko-filosofickè okolnosti, kterè mïly Ëi musely mìt vliv na formov nì jeho myölenek. Za vöechny jmenujme jen ty nejd leûitïjöì, ani historismus na jednè stranï, ani novokantovstvì (reprezentovanè LÈonem Brunschvicgem) na stranï druhè nedok zaly p inèst odpovïdi na hlavnì ot zku filosofie n boûenstvì, totiû jak souvisì individu lnì lidsk schopnost dos hnout nejvyööìch rovin n boûenstvì se stavbou spoleënosti, a to trvale a nutnï. Vedle toho p inesla nïkterè novè vhledy do studia onoho fenomènu n boûenstvì, jak se ustavilo zejmèna v modernì dobï, takè pr ce nïmeckèho religionisty Rudolfa Otta Posv tno. D Ìve neû se pustìme do jednotlivostì, je zde proto t eba poloûit ot zku jeötï z jinèho hlu. Vyp jëìme si tentokr t terminologii ryze filosofickou. Ontologickou lze obvykle nazvat jen takovou vahu, kter vykazuje alespoú v z kladnì podobï ontologickou diferenci, 233

12 odliöenì jsoucìho od bytì. Najdeme takovou p inejmenöìm implicitnì ontologickou diferenci takè ve Dvou zdrojìch? NenÌ snad v ohnisku z jmu jak si ontick dokumentaristika, report û o podob ch, jeû na sebe berou mor lnì a n boûenskè instituty, a v posledku poukaz na jejich spoleënou strukturu danou nejspolehlivïjöìmi konstantami, jakè lze v bergsonovskèm myölenì vysledovat ñ totiû jak msi triumvir tem Ñt Ì inì: instinktu, intelektu a intuice? Neznamen to snad, ûe prav m klìëem ke ËtenÌ Dvou zdroj je psychologie, a to jeötï za p edpokladu, ûe uzn me posun, jejû prodïlaly ony t i p vodnï pozn vacì mohutnosti smïrem k etice (m me zde ovöem na mysli etiku ne jako systèm p Ìkaz, n brû jako myölenì odhalujìcì urëit styl ûivota)? JistÈ je pro Bergsona to, ûe n boûenstvì Ñvûdy hr lo spoleëenskou roliì. 8 UvidÌme jeötï, v jakèm smyslu ölo ne o jednu, ale o dvï jeho podoby, statickou a dynamickou. V kaûdèm p ÌpadÏ nejde o dvï podoby oddïlenè, ale komplement rnì, z nichû jedna druhou doplúuje, a pr vï to n s opravúuje Ìci, ûe za nimi lze tuöit jeötï jinou rovinu, snad rovinu ûivota, jeû se nach zì ve vztahu diference k obïma zmìnïn m podob m. TakÈ mor lka obsahuje dvï r znè Ë sti, z nichû jedna m sv j d vod v p vodnì struktu e lidskè spoleënosti a druh ve vysvïtlujìcìm principu tèto struktury. A tak je na prvnì pohled z ejmè, ûe vöechny epizody z dïjin n boûenstvì spìöe pom hajì Ìci cosi vìc o dïnì, jìmû je ûivot s m, tak jako v aristotelskè Poetice jsou ud losti skloubeny do jedinèho dïje, jemuû AristotelÈs Ìk praxis. Zdrûme se vöak u tohoto p irovn nì jeötï dèle. Jak zn mo, AristotelÈs si v jednè z kapitol k divu mnoha interpret vybìr za p Ìklad pr vï Odysseovu pouù, tedy û nrovï epos, p estoûe chce definovat celistvost dïje u dramatu; sledujme, nakolik n m tato analogie pom ûe objasnit epopej ûivotnìho el nu jak ve smyslu biologie, tak ve smyslu spirituality. Je zn m teze, podle nìû je Odyssea koncipov na jako cesta za identitou, jako jak si anab ze, p i nìû hlavnì hrdina prodïl v zkouöky, v nichû je jeho identita nejd Ìv pop ena (Ñ j jsem Nikdoì) a nakonec z nich vych zì spïönï potè, co Penelopa svèho manûela pozn v. Analogicky m ûeme uvaûovat i o p edkl danè knize: nejde zde o lidskou identitu, ale o to, ûe se text st v vypr vïnìm o r zn ch promïn ch jedinè intuice, jeû rozdm ch v a vyûivuje vïdomì na zp sob dramatu a vyjad uje se v promïn ch ûivotnìho el nu p sobìcìho nejprve v instinktu, potè ve fabulaënì funkci a nakonec se vracì 234

13 ke svè p vodnì podobï skrze privilegovanè osoby, jeû pr vï uprost ed spoleënosti naplúujì posl nì ûivota. Tuto metaforu samoz ejmï nem ûeme p ecenit. NavÌc kdykoli se koherence p ÌbÏhu opìr o jednotlivosti, hrozì, ûe toho pojme p Ìliö na to, aby bylo jeötï moûnè o koherenci hovo it. NicmÈnÏ kdyû se jì budeme drûet, tak plnï zase nepochybìme ñ v sledn personifikace v hrdinech dob e ukazuje, ûe el n dos hnuv jiû poslednìho nejvyööìho stupnï p i biologickèm v voji teô tvo Ì tìm, ûe zdokonaluje v r mci poslednìho druhu ÑËlovÏkì jeho jednotlivè p edstavitele tak, ûe rodì velikè osobnosti, jeû jsou schopny Ëinit a p ed vat to, co je v lidstvu nejlepöìho. Je p itom z ejmè, ûe jsou zde postupnï ËinÏna rozliöenì brilantnï rozvìjejìcì klìëovou myölenku dìla: ûivotaschopn podoba mor lky a n boûenstvì je podoba dynamick. Je zde takè patrn z mïr jaksi vystupúovat to, co je od poë tku nosnè, a popsat je od z kladnìho z rodku aû k nejvyööì intenzitï. Je-li tomu tak, pak z roveú sledujeme, jak dìlëì vahy tvo Ì organickou jednotu, coû takè odpovìd modelu tak p ÌznaËnÈmu pro cel bergsonovsk korpus, kde se jednotliv tèmata v r zn ch variacìch opakujì a Ë steënï p ekr vajì. Pr vï z toho d vodu se budeme v tèto studii drûet v r mci toho, co bych nazval autorov m diskurzem, v kaûdèm p ÌpadÏ proto, ûe to ñ jak se domnìv me ñ vyûaduje z jem na adekv tnìm vyznïnì dìla. Takto m ûeme na jednè stranï dost t maximï, kterou stanovil jiû Hegel, totiû porozumït urëitè filosofii z jejìch nejsilnïjöìch tezì, na druhè stranï budeme vöak takè moci zachytit vìce z bohatè nabìdky motiv, jeû se zde prolìnajì. Biologie v öirokèm smyslu slova D Ìve neû urëìme, v jakèm smyslu lze ve Dvou zdrojìch hovo it o biologii, zmiúme se struënï o hlavnìch motivech. V BergsonovÏ mor lnì teorii oproti p edchozìm dìl m stojì v pop edì dvojice prvk : prvek sociologick a prvek mystick Ëi spiritu lnï-psychologick, coû v danèm p ÌpadÏ bezpochyby p edstavuje origin lnì prov z nì pohled tradiënì psychologie a spiritu lnì teologie. Bez n roku na novè objevy v tïchto dvou disciplìn ch je novè pr vï jejich prolnutì, jìmû se dosahuje pozoruhodn ch n hled a jìmû se z roveú potvrzuje dneönì 235

14 religionistick trend, zamï ujìcì se p ev ûnï na sociologickou a spiritu lnì komponentu n boûenstvì. Z tohoto hlediska je d leûitè zejmèna pochopenì toho aspektu, kter hraje hlavnì roli a ud v tûn pohybu, vyuûìvajìcìmu tak ladnï filosofickou techniku, totiû st ednìho v znamu toho, co Bergson naz v mystikou, pro dynamickè n - boûenstvì, mor lku i kulturu. Jestliûe jsme ekli na poë tku, ûe pr vï filosofovè jsou zvl ötï disponov ni pro pochopenì tèto knihy, pak nicmènï j dro vah tvo Ì p ekvapivï teze religionistick. Ne n hodou vöak zaëìn kniha kapitolou o mor lnìm z vazku: jde o jakousi p edehru, v nìû se mihnou vöechna d leûit tèmata knihy, jak tomu takè ve spr vnè ouvertu e m b t. Na diskusi o n boûenstvì je na tomto mìstï jeötï brzy, jako bychom se nejprve pohybovali na fenomen lnì rovinï, kde vystupujì rodiëe, uëitelè a instituce vyd vajìcì relevantnì p Ìkazy pro ûivot, jako bychom na uvedenì pravèho pohybu ûivotnìho el nu v r mci myölenkovè strategie mïli b t p ipraveni teprve aû s prohloubenìm pojetì v chovy o prvek tvo ivosti a osobnì v zvy na konci zmìnïnèho oddìlu. Dva zdroje mor lky a n boûenstvì, jak jiû n zev napovìd, potè p in - öejì v st ednìch, po sobï azen ch kapitol ch dva r znè pohledy, statick a dynamick. Tyto pohledy charakterizujì mor lnì a n boûensk ûivot, a naopak mor lku a n boûenstvì berou vûdy v vahu jako tèma jedinè Ëi alespoú jako dvï tèmata analogick. Jin mi slovy, jestliûe oëek v me pojmovè rozliöenì mezi mor lkou a n boûenstvìm, pak ve v slovnè podobï takovè rozliöenì nenajdeme, jakkoli je lze z textu implicitnï vyëìst. Zato je vûdy patrn plynul p echod od jednoho k druhèmu, hranice mezi nimi je propustn, mor lka a n - boûenstvì p sobì na lidskè chov nì ve spoleënosti v jednom duchu. Je tomu tak proto, ûe v centru z jmu stojì vûdy konkrètnì uzlov bod, jenû mor lnì Ëi n boûenskè paradigma utv Ì a rozvrhuje jeho pole moûnostì a ot zka tedy nenì kladena po fenomènu jako takovèm, n brû po jeho v znamu, kter m pro ûivot. Tento v znam na prvnì pohled sk t nïkolik r zn ch n hled, jeû bude nutnè rozliöit. Pokusme se nynì nastìnit, v Ëem tento v znam z leûì a jakè je ono öirokè pojetì ûivota, jak si druh biologie, jeû leûì v jeho z kladu. Bergson nejprve vysvïtluje, ûe chceme-li porozumït tomu, jak spoleënost zavazuje jednotlivce, je nutnè proniknout za n nos spole- Ëensk ch Ñsediment ì (zvyk) aû na roveú ûivota, kter ovöem nenì ñ 236

15 jak d le uvidìme ñ totoûn s fungov nìm organismu ani s typick m vöednìm tr venìm ûivota, jeû je standardnìm p edmïtem sociologick ch pojedn nì, n brû nïëìm vìc; potè si vöak klade ot zku, jak m ûe jednotlivec posuzovat spoleënost a v posledku na ni vykon vat sv j vliv: a tehdy pronik jeötï hloubïji, aû k Ñprincipuì ûivota. 9 Jiû nynì je z ejmè, ûe nepostradateln m korektivem veöker ch n sledujìcìch vah se zd b t skuteënost, ûe se hled ûivot, jehoû jsou lidskè spoleënosti, ale takè lidsk druh jako takov, jen projevy. PodobnÏ öiroce vymezuje stejn pojem takè Nietzsche, zde je vöak t eba velmi jemnï rozliöovat. Jde o obecn, a p ece ne klasicky metafyzick bïûnìk, do nïhoû se jako do krajiny vepisujì jednotlivè obrazce, spoleënosti v nejöiröìm smyslu slova, a jenû platì za jak si hypertextov odkaz (p esto vöak nejde jen o pouh explikativnì princip), jin mi slovy, cokoli m ûe b t eëeno o posunech v mor lnï-n boûenskè sfè e, se v posledku zakl d na p vodnìm smïru ûivotnìho pohybu, ubìrajìcìho se sv m vlastnìm, se sv mi projevy nezamïniteln m smïrem. Bergson potè pìöe: ÑDejme tedy slovu biologie velmi obs hl v znam, jak by mïlo mìt, jak snad jednoho dne zìsk, a eknïme nakonec, ûe vöechna mor lka, aù n tlak Ëi zanìcenì, je biologickè podstaty.ì 10 N tlak a zanìcenì, to jsou dva pûly, vzhledem k nimû lze proûìvat mor lnì z vazky. Mohlo by se zd t, ûe tìm je ËinÏn pokus redukovat oblast spirituality (a takè oblast intelektu) na biologickou str nku vïci, jeû dokonce p ebìr lohu p vodnìho tvo ivèho pramene, z nïhoû vyööì projevy ûivota vyvïrajì. Ale ne Ìk snad Bergson, ûe Ñprincipem ûivotaì je l ska, majìcì u nïj ovöem v znam p emìry ËistÏ spiritu lnìho hnutì, jeû sv m Ëinkem ûivot pozved do dovï jinè kvality? Ano, nem ûe o tom b t pochyb: spiritualita je podstatn m prvkem biologie, tak jak ji Bergson ch pe. Vyp jëìme-li si jeden z klìëov ch pojm hegelovskè dialektiky, lze Ìci, ûe to spiritu lnì dokonce aufhebt, ruöì, uchov v, pozved a promïúuje z roveú tïlesnè projevy ûivota, tedy to, co b v bïûnï povaûov no za p edmït biologie v obvyklèm smyslu slova. Co v tomto kontextu znamen tak vïhlasn a tolik probìran ûivotnì el n? Mohli bychom Ìci, ûe je principem ûivota jako metafyzickèho fenomènu. éivot pro Bergsona nenì v sledkem fyzik lnï-chemick ch reakcì ani n hodn m v bïrem ûivoëiön ch a rostlinn ch druh, n brû tvo iv m v vojem nesen m zevnit, a to jednolitï, plynule. 237

16 Jako zcela jednoduch metafora plynulosti el nu Bergsonovi v tomto ohledu poslouûì t eba pohyb zdvihajìcì se ruky. Teorie ûivotnìho el nu m vöak takè sv j p esn smysl, kter je nejpropracovanïjöì pr vï ve Dvou zdrojìch a je zobraziteln jako vnit nì tlak, p ech zejìcì Ñod j dra k j dru skrze jednotlivceì. 11 Nep sobì p itom mechanicky, ale postaven p ed nutnost eöit problèmy kladenè vnïjöìmi podmìnkami, uchov v si svoji tajemnou povahu, nicmènï p i hled nì konkrètnìch zp sob koordinace Ë stì a celku je vûdy p i dìle. Bergson takto vypoëìt v v pas ûi, na kterou odkazujeme, celkem devït p edstav, kterè myölenka ûivotnìho el nu vyvol v. Zd razúuje p itom, ûe sama o sobï je tato myölenka naplnïna obsahem jen tehdy, kdyû se neust le drûì fakt, ale takè ûe el n z roveú shrnuje to, co z ûivotnìho procesu zn me, a z roveú odkazuje i na to, co nevìme. JistÏûe dnes jiû p ÌrodnÌ vïda nehraje tu roli univerz lnìho integrujìcìho prost edku, kterou snad hr la jeötï v dobï vzniku Dvou zdroj (podle nejnovïjöìch teoriì jsou jìm dnes spìöe mèdia 12 ). Ale to, co bylo v sadou vïdy, bylo p edevöìm oproötïnì se od schopnosti fabulovat. P ece vöak podle Bergsona nedok zala zachytit to podstatnè z ûivotnìho dïje. TÌm je pr vï poûadavek pohybu vp ed, zbytek tlaku uchovan z p edeöl ch etap v voje, jin mi slovy ûivotnì el n, dìky nïmuû lze hovo it o skoku od statickèho k dynamickèmu. Tento el n takè koresponduje s pot ebou öì it se (jeû m ñ pokud jde o spoleënost ñ podle Bergsona ûidovsko-k esùansk p vod 13 ), a proto n s nep ekvapì, ûe s nìm takè souznì osobnì mor lka nïkter ch jedinc. Na jednè stranï tedy Bergson trv na z sadnì skuteënosti, totiû ûe mor lnì ûivot v jeho pravè konkrètnì podobï obklopuje dvojì kontext: jednak poûadavky spoleëenskè existence s tlaky, jeû na n s vyvìjì, jednak atmosfèra n boûenskè a mystickè zkuöenosti s touhou po sjednocenì s Bohem a jeho l skou, jejìmiû velk mi svïdky jsou svïtci a svïtice. Mor lka, kterou lidè skuteënï ûijì s pravidly chov nì, jeû rozpozn vajì ve vïdomì a jeû v praxi uplatúujì nebo odmìtajì, nem ûe existovat bez tohoto dvojìho kontextu. Ale na druhè stranï z tohoto dvojìho kontextu, jednoho o sobï supramor lnìho a druhèho o sobï inframor lnìho, jako by Ëinil Bergson dvï poloviny, kterè dohromady skl dajì mor lku samotnou, mor lku v öirokèm smyslu slova biologickou, Ëi spìöe ony dvï mor lky, zav enou a otev enou, jejichû prolìn nìm v pr bïhu dïjinnèho v voje vznik mor lka v obvyklèm smyslu slova. 238

17 Tvo it kulturu? PosuÚme se nynì na ponïkud jin terèn. Dva zdroje jsou nejen knihou o spoleënosti, ale i knihou o kultu e. TakÈ kulturu je tu t eba ch pat v öirokèm smyslu slova: je pozoruhodnè, ûe by dnes nïkterè intelektu lnï tak odliönè skupiny lidì asi souhlasily se stejnou myölenkou: jist Ë st n boûensk ch mision, spisovatel, ale t eba i kapitalistick ch pr myslnìk, Ëi dokonce biolog -neodarwinist by se shodla na tom, ûe vïtöina z toho, co je na ËlovÏku v jimeënè oproti jin m ûiv m tvor m, se d shrnout do jednoho slova ñ do slova Ñkulturaì. Co vöak p esnï slovo kultura znamen? OdpovÏdÌ m ûe b t upozornïnì na paralelu, kter navazuje na p edchozì kapitolu: jestliûe ûivotnì el n znamen nïco jinèho neû p irozen v bïr druh, pak takè teorie kultury zaloûen na tomto el nu pracuje jinak neû dnes popul rnì teorie mem, poslednì mutace v bïru druh vztaûen na kulturu, a to p edevöìm proto, ûe mechanismus replikace a v bïru jednotek kulturnìho p enosu, 14 jimiû memy jsou, pracuje toliko s memy jako s jiû hotov mi kulturnìmi kvanty (pro p Ìklad mohou jimi b t t eba Beethovenova symfonie Ëi Pythagorova vïta), zp sob jejich öì enì je p itom sdïlenìm z jednoho mozku do druhèho (v jinèm pojetì se memy öì Ì sdïlenìm od jednè osoby k druhè), nevysvïtluje vöak obmïnu a vznik nov ch mem (jinak neû mìöenìm jiû existujìcìch mem ) ani celkovou replikaënì funkci mem (jinak neû analogiì s geny v chromozûmech). Deterministick p Ìstup vyp jëen z biologie ukl d teorii mem tedy urëit omezenì, nicmènï jeho z sluha spoëìv v tom, ûe do centra vah o kultu e postavil mechanismus osobnì imitace, a dokonce poodhalil jejì tvo iv potenci l. SpoleËn m v chodiskem pro Bergsona i tuto teorii je teze, ûe doöel-li ûivot po cestï v voje aû k druhu ËlovÏk, pak by zde jeho dynamika ukonëila svè p sobenì, kdyby se nenaskytla p Ìleûitost p sobit i d le, totiû p sobit rozvoj kultury. V dalöìm se vöak oba p Ìstupy liöì. Ponechme stranou specializovanè druhy v zkum prokazujìcì schopnost imitace i u pt k Ëi ostatnìch savc a dejme slovo Bergsonovi, abychom porozumïli, do jakè mìry jde p i tvorbï kultury o dynamick proces, u nïhoû je z - kladem jednoduch pohyb ûivota a univerz lnï ch pan tvo iv emoce. 239

18 V z kladï stojì p esvïdëenì, ûe existuje cosi jako lidstvo, jeû lze charakterizovat jednou spoleënou vlastnostì, a tou je vztah k ûivotu v onom öirokèm smyslu, jejû jsme p ed chvìlì uvedli. Je zde pak z ejm snaha uchopit tento vztah skrze soubor post eh, v nïmû se prolìnajì filosofickè distinkce, psychologickè popisy, historickè vahy a jejich politickè implikace. To je na jednè stranï pïknou uk zkou jednoho z oblìben ch Bergsonov ch paradigmat, podle nïhoû se v ûivèm celku jednotlivè prvky vz jemnï pronikajì a k p vodnì intuici tohoto celku lze dospït jen na z kladï jejich souhry. V tomto smyslu se takè tato autorova poslednì velk kniha jevì jako vrchol metody, jiû m ûeme nalèzt nap Ìklad jiû v Eseji o bezprost ednìch datech vïdomì. 15 ZmÌnÏnÈ aspekty se ale z roveú sbìhajì na p dï, kterou bychom mohli nazvat p dou kultury proto, ûe je jim vöem spoleën, vûdyù jde o p du aktivnìho a sdìlenèho utv enì prostoru pro ûivot ve smyslu colere, pïstov nì, bïhem nïhoû jsou vtiskov ny Ëi se nech vajì vyvstat specifickè rysy (nïmëina pro to m kr snè slovo pr gen), jeû zrcadlì vztah k ûivotu. Ale neölo by v pravèm smyslu slova o knihu o kultu e, kdyby autor chtïl mluvit jen o teoretick ch konceptech bez n roku na to, vzt hnout svè v vody k souëasnè situaci a d t impuls k jejì promïnï. P esvïdëìme se o tom, kdyû si vöimneme, ûe Bergson jiû od svè prvnì velkè pr ce s ne navnou vytrvalostì mluvil o podstatnèm zamï- enì vïdomì do budoucnosti; tato kniha je vöak jedinou, v nìû se odvaûuje nastìnit vizi budoucnosti, r sujìcì se p ed lidstvem, reprezentovanèm z padnì civilizacì. V souvislosti s konkrètnì podobou kultury je dobrè pouk zat na to, co stojì za nì, totiû na kulturotvornè silì urëit ch jedinc. Pracuje-li se p itom s mystickou zkuöenostì jako s jakousi pracovnì hypotèzou, nesmì n s to strhnout k tomu, ûe bychom o nì uvaûovali odtrûenï od standardnìch myölenkov ch kontext. Mystick zkuöenost byla vûdy odk z na na teologii zjevenì.»erpala z nì nejen myölenkovou v bavu, ale takè ony n dhernè metafory, kterè m ûeme ËÌst u Jana od K Ìûe nebo t eba u Juliany z Norwiche. RozhodnÏ by vöak mystika bez teologie nebyla schopna dos hnout vlivu, kter zìskala, p estoûe se t k omezenèho poëtu osob. V povïô poezie sv. Jana od K Ìûe byla umocnïna pedagogikou vepsanou do teologick ch v klad stejnï tak, jako ûivot sv. Frantiöka zrcadlil praktickou z sadu ûivota podle evangelia sine glosa. DÌky tomu obsahovala zkuöenost, o nìû je eë, 240

19 vûdy praktick v chovn prvek, kter byl takè kulturotvorn. Proto takè mohla aspirovat na ono st ednì postavenì v dïjin ch mor lky a n boûenstvì, kterè jì Bergson p ipisuje. Jakkoli by se to mohlo zd t zvl ötnì, pozorujeme, ûe se dot k nejen ot zek v chovy, ale takè ot - zek kultury ûivota vëetnï vöech institucì, jeû ji vyjad ujì. M to platit nejen pro obdobì 16. a 17. stoletì, zlatèho vïku mystiky, n brû takè pro obdobì modernì industri lnì spoleënosti, v dobï naps nì Dvou zdroj jiû plnï rozvinutè. ExplicitnÏ vyvstane toto srovn nì, p ipomeneme-li, ûe v BergsonovÏ knize je sice silou obnovujìcì spoleënost l ska, ale takov, kter je ËÌmsi vìc neû n klonnostì k rodinï, vlasti Ëi p tel m. Bergson se tedy snaûì Ìci, ûe zde bïûì o jak si jin druh v chovy, zaloûen ne jiû na pravidlech typu ÑsluöÌ se ctìt svou rodinuì, ale na osvobozenì od ËasnÈho, k esùansk m jazykem eëeno na osvobozenì od svïta pro Boha. Pr vï to je snad smyslem tvrzenì, ûe Ñpln m mysticismem je mysticismus velk ch k esùansk ch mystik ì. 16 Pr vï to dovoluje p ekonat l kavou p edstavu öì enì kulturnìch kvant (mem ) a pracovat s jinou dynamikou, charakterizovanou spìöe öì enìm impuls, pramenìcìch z jistè zkuöenosti. JeötÏ uk ûeme jakè. Vraùme se ale k hlavnì myölence. Jak jiû bylo eëeno, je na prvnì pohled z ejmè, ûe tèma ûivota m st ednì mìsto i ve Dvou zdrojìch mor lky a n boûenstvì, p estoûe jeho mnohotv rnost umoûúuje rozmanitè exkurzy do oblastì kulturnì antropologie stejnï tak jako do spiritu lnì teologie. P estoûe se Bergson do povïdomì kulturnìch antropolog nijak v raznï nezapsal, m jistï k teorii kultury co Ìci. PlatÌ to o p esnèm popisu jejìho v voje zaloûenèm na pot eb ch a funkcìch, ale takè a p edevöìm o tvrzenì, ûe mezi dvïma z kladnìmi tvary spoleënosti, otev en m a zav en m, existuje rozdìl v kvalitï. Co vnìm me jako hlavnì, je bezpochyby öiroce formulovan teze, ûe mor lka i n boûenstvì slouûì ûivotu a pracujì k jeho zachov nì, hloubïji je vöak znateln touha osvobodit jedno i druhè od statickèho prvku a Ñrozh batì je, aby bylo moûnè spat it jejich pravou dynamiku. P ekvapujìcì je, ûe diskurzy zn mè z historie, jeû majì dokl dat tezi o pronik nì spiritu lnìho prvku do kultury a jeû by vydaly na samostatn pojedn nì, p iëemû mnoho takov ch pojedn nì bylo takè naps no, aù uû jde o ÌmskÈ pr vo nebo o öpanïlskou mystiku, si podrûujì svèbytnost, z roveú jsou zde ale Ëteny nar z optikou ûivota a pr vï toto ËtenÌ vrh na jejich p Ìnos lidstvu novè svïtlo. 241

20 ZamÏ me se nynì na ono klìëovè rozliöenì otev enèho a zav enèho; m ûeme je zn zornit za pomoci schèmatu: otev en } spoleënost, duöe, mor lka zav en Vezmeme-li v vahu to, co Ìk Bergson v prvnì kapitole Eseje, vidìme, ûe m -li jìt o rozdìl v kvalitï, vyûaduje p echod mezi zav en m a otev en m, aby tentokr t vstoupila do hry myölenka transcendence v pravèm smyslu slova: reform tor p ekraëuje dosavadnì tendenci, ale z roveú provokuje n vrat k jinè tradici, p it hne k prostèmu ûivotu. Lidstvo by samo o sobï z p vodnì tendence (jemu imanentnìmi prost edky) nevyb edlo: takov je logika v voje, jenû je zde popisov n. A pr vï takov logika ruöì p edstavu humanismu o pokroku ûivota, jenû je svï en lidstvu jako kol, na nïjû staëì samo. Aniû bychom do detailu rozv dïli, nakolik tato myölenka p ipomìn obrodn mechanismus popisovan americk m historikem Toynbeem, m ûeme prohl sit, ûe ûivotaschopn ñ a to znamen vûdy otev en ñ spoleënost je moûn jen tam, kde je p Ìtomna transcedence. M ûeme p itom povaûovat za p ÌnosnÈ, ûe se v tèto souvislosti znovu hled a rehabilituje evropsk i v chodnì mor lnì a n boûensk tradice, a snad jeötï p ÌnosnÏjöÌ je, ûe takto znovuoûiven tradice poskytuje v chodisko pro srovn nì se souëasnou situacì. Text nejenûe ukazuje dva zdroje, ale souëasnï takè naznaëuje dva zp soby, jak p edëit postoj, kter je typick m produktem moderny a zakl d se na neomezenè d vï e v ËlovÏka. Jde nejen o Comt v pozitivismus, ale obecnïji o jak koli druh humanismu. JistÏ, ËlovÏk dok zal vynalèzt mnoho prost edk, jak zdokonalit svè okolì a koneënï i mor lnï zdokonalit sebe sama. Dokonce m ûeme spolu s Bergsonem Ìci, ûe ono neutuchajìcì silì proklesùujìcì lidstvu cestu vp ed pomocì technick ch vyn lez se zakl d pr vï na pohybu ûivota. UpozornÏme vöak na jeden podstatn rozdìl: vöechny kulturnì v dobytky jsou zde sice pro ËlovÏka a jistï jsou i plodem jeho silì, avöak podlèhajì jeötï jakèmusi externìmu korektivu, bez nïhoû nakl d nì s nimi m ûe b t slepè a br nit naopak v dalöìm rozvoji. Podle Bergsona stojì a padajì s jistou z vaûnou skuteënostì, totiû s tìm, nakolik se v tomto pokroku 242

21 pozn v prap vodnì el n. Je velmi pravdïpodobnè, ûe se lidskè silì ponech no samo sobï Ëasto klame a vytv Ì zd nì v voje, samo znecitlivïlè pro ûivotnì impuls; tìmto zd nìm je rostoucì luxus, schopn opanovat spoleënost na tak dlouho, neû se s m vyëerp (z kon dvojì bou livosti/frenesie). A v tomto bodï sledujme p sobiv lèk, jejû Bergson p edkl d : tak jako se obnovovala d Ìve, musì se i nynì spoleënost nevyhnutelnï otev Ìt (p ipomeúme, ûe mezi otev en m a zav en m je rozdìl v kvalitï, ne ve stupni), jen tak opït najde ztracenou cestu. Zb v objasnit, jakou roli p itom hrajì v jimeënè osobnosti. Jde o lidi obda enè vnìmavostì ke zdroji el nu, jin mi slovy v k esùanskèm smyslu inspirovanè. NenÌ pochyb o tom (a smï uje k tomu cel p edch zejìcì v klad), ûe pr vï to, co Bergson naz v mysticismem, uschopúuje ËlovÏka vnìmat tendenci (v li) p esahujìcì jakoukoli lidskou tendenci (v li) a z roveú milovat lidstvo tak, ûe se pro nï angaûuje v tè kterè historickè situaci. Neznamen to vöak, ûe by tìm mïla b t oslabena ona podpora demokracie, jiû lze vyëìst v z vïreënè kapitole. Jedn se naopak o jejì obhajobu. Kupodivu totiû nenastupuje obvykle p ijìmanè tvrzenì, ûe jde o onen ÑnejmÈnÏ öpatn systèm vl dyì, z demokratickè spoleëenskè existence spìöe vysvìt cosi p vodnï tvo ivèho, ponech v sv m ËastnÌk m plnou Ñspontaneitu, kter m ûe dospït aû ke svobodnèmu jedn nìì. 17 P esto je dnes z ejmè, ûe se zavedenè zp soby uvaûov nì o mor lce a n boûenstvì ocitajì v ËÌm d l tìm svìzelnïjöì situaci. Velk podìl na tom m jiû zmiúovan druh propag tor ûivota, Nietzsche. I jemu Bergson d v za pravdu, ûe mor lnì z vazky mohou ûivot v jeho p vodnì dynamice dusit, z roveú jej vöak p ekon v, a to v dvojìm ohledu. 1) N boûensk mystika m oproti tomu, jak se o nì vyjad uje Nietzsche, pozitivnì hodnotu. Dynamika ûivota transcenduje dosaûenè viditelnè podoby a pokraëuje v utv enì civilizovanè spoleënosti pr vï dìky tomu, ûe ji strhnou do pohybu otev enè duöe, a to nikoli navzdory mor lce Ëi mimo ni, n brû pr vï jejìm pln m a pozitivnìm proûitìm. Bergson neust le zd razúuje, ûe otev en mor lka nenì Ñmor lkou sentimentuì. Je vöak mor lkou tvo ÌcÌ v konkrètnì situaci vûdy nïco novèho, a je takov proto, ûe stavì na plnosti ûivota, kter skrze nïkterè osobnosti strh v do pohybu duöe ostatnìch. 243

22 2) Otev en mor lka nenì mor lkou sentimentu, jak se domnìval Nietzsche, ale v zvou osobnostì siln ch ostatnìm. L ska zde ztr cì svou ban lnì tv, se kterou vede Nietzsche spor, naopak st v se ûivotnì silou, jeû se dere na povrch z hloubi kolektivnìho vïdomì a m svè pozitivnì vyj d enì nikoli ve v li k moci, n brû v tvo ivè emoci; vnit nì spontaneita v jimeën ch osobnostì je p edurëuje k tomu, aby podnïcovaly v lidech Ñneodolatelnou p itaûlivostì, jeû je vtahuje na zp sob Beethovenov ch symfoniì do centra supra-morality, v jistèm smyslu se jiû nejedn o mor lku v pravèm slova smyslu (a tedy ani zde nenì Nietzscheho polemika na mìstï), spìöe o el n, kter je p ÌËinou toho, ûe tito lidè ani nemohou jednat jinak. RozdÌl spoëìv v tom, ûe tvo iv podnït vn öejì do spoleënosti skrze l sku k lidstvu; jejich p Ìklad prohlubuje pojetì ûivota, a proto vyz v k tvo enì osobnosti, k nïmuû vyz val takè Nietzsche. Osobnost»ten i, kter poprvè otev e knihu o mor lce a n boûenstvì, postupnï doch zì, ûe v nì jde o angaûovanè v povïdi, kterè poch zejì od osoby pokornèho i odv ûnèho filosofa a kterè jako by dlouho zr ly v nejhluböìch z hybech jeho vïdomì, neû byly vysloveny. Jsou vpleteny do ûivota svèho autora v znamnïji neû jen jako post ehy akademicky poupravovanè do pat iënè formy vïdeckèho pojedn nì. To ostatnï m ûeme Ìci do jistè mìry i o ostatnìch Bergsonov ch textech, vûdy v nich prosvìt urëit v zva, zde vöak nach zìme v jistèm smyslu jejì nejzazöì vyj d enì. JeötÏ neû ekneme, v Ëem spoëìv, pokusìme se zachytit naladïnì, jìmû se projevuje: odhalenì zdroje ûivotnìho el nu prov zì vûdy radost, a jeû vlastnï smï uje k podstatï samotnè tvo ivè emoce, hrajìcì v oblasti mor lky podobnou lohu jako nap Ìklad u Kanta pocit povinnosti; radost jako tvo iv emoce tedy sama o sobï sk t jen jakèsi vodìtko u tak komplexnìho tèmatu, jak m mor lka a n boûenstvì nepochybnï je. P estoûe autor o uv dïnì sv ch biografick ch daj do souvislosti se sv mi texty nest l, je kniha d kladnï vpletena do Bergsonova ûivota, a musìme ji proto jako takovou ËÌst. To platì i o celèm stylu jeho myölenì (m me-li se vyhnout slovu nauka, jeû pro Bergsona v slovnï 244

23 znamenalo toliko derivovanou podobu filosofie). Lze vysledovat jakèsi ÑstyËnÈ bodyì, jeû knihu charakterizujì: bod dotyku s osobnostì autora a s dobou, v nìû pìöe, je zde ost ejöì a citelnïjöì neû kdykoli jindy, 18 m ûeme jej p i adit k bodu dotyku mezi filosofiì a n boûenstvìm. 19 Z kladnì polaritu kaûdèho pojedn nì o mor lce musìme hledat na ose jedinec-spoleënost. Jiû jsme vidïli, ûe p echod od zav enè k otev enè spoleënosti je p echodem k jinè kvalitï; jak je tomu nynì v p ÌpadÏ jednotlivce? UpozornÏme na zaë tku, ûe jednotlivec a osoba se nech pou jako synonymnì v razy, je mezi nimi rozdìl podobn rozdìlu mezi zav en m a otev en m, ba onen je na tomto vlastnï zaloûen. D Ìve neû objasnìme, proë tomu tak je, poznamenejme, ûe v chova, jìû jedinec proch zì, je ch p na nejprve ve smyslu ryze mor lnìm, pozdïji vöak ñ kdyû na scènu vstupuje n boûenstvì ñ takè ve smyslu öiröìm, kulturnìm, jak jsme uk zali v öe. To, co zpoë tku skrze vychovatele vyvìjì tlak na jedince a co se zprvu jevì jako cosi ohromnèho Ëi neurëitèho, je pojmenov no v souladu se z kladnìm sociologick m axiomem jako spoleënost. M lili bychom se vöak, kdybychom tento axiom povaûovali za v chozì bod, protoûe cel pravda je takov, ûe pr vï individu lnì osobnosti, Ëi spìöe nïkterè z nich mohou naopak svou vitalitou v znamnï spoleënost formovat; vz jemnè utv enì obou pûl je tak p itom charakterizov no zp sobem tèmï hermeneutick m, oba se podmiúujì a vykl dajì navz jem. Tato p ekvapiv, zato vöak z sadnì strategie, n m takè umoûúuje nahlèdnout do toho, co se dïje uvnit osobnosti samotnè. TakÈ zde se ocit me mezi dvïma pûly a velmi z leûì na tom, kter zvolìme za pevn, chceme-li hovo it o rozdìlu mezi otev en m a zav en m. Existuje-li nïjak metafora, jeû tuto osobnì polaritu dob e vyjad uje, pak je jì ono neust lè krouûenì okolo urëitèho pojetì hloubky. V vodnì kapitole je rozvinuto takto: ËlovÏk opravdu m ûe podlèhat sv m choutk m, a dokonce m ûeme Ìci, ûe jinak neû vylìëenìm sklonu k individu lnìmu poûitk stvì nelze ani p edstavit fakt mor lnìho z vazku, jenû vznik pr vï proto, aby mu br nil. Individualita je zmìt na zcela Ñpr hledn miì tuûbami a mor lnì z vazek ji poslèze vëleúuje do organismu spoleënosti, jehoû fungov nì se p irovn v k ûivotu samèmu. Zde p ich zì ke slovu skuteënost, ûe i takto charakterizovan jednotlivec je schopen cosi produkovat, ovöem jen v mechanickèm slova smyslu. Protiklad poûitku a radosti je tu hlavnìm rozliöujìcìm rysem mezi 245

24 dvïma mody tvo enì, jednìm zaloûen m na fabrikaci (nap. pr myslov v roba usilujìcì jen o spïch a prosperitu) a druh m autentick m, v nïmû triumfuje ûivot (nap Ìklad radost z vytvo enì umïleckèho dìla Ëi z vïdeckèho objevu) a jehoû je v z sadï schopen kaûd (alespoú na rovinï rozvoje vlastnì osobnosti). JeötÏ se k tomuto tèmatu vr tìme. PodstatnÈ je vöak to, ûe prvnì zp sob tvo enì je neosobnì, druh naopak osobu p edpokl d, a budeme-li postupovat d le, uvidìme, ûe pr vï osoba je mìstem, kde se zprost edkuje dvojì zkuöenost, jeû propojuje hloubku s povrchem: Ñ Jestliûe vïdomì zamï enè do hloubky odhaluje ËlovÏku osobnost tìm p vodnïjöì, ËÌm hloubïji sestoupì, nesoumï itelnou s jin mi a navìc nevyslovitelnou, pak sv m povrchem souvisìme s ostatnìmi osobami, navz jem podobn mi a spojen mi disciplìnou, kter mezi nimi a n mi vytv Ì vz jemnou z vislost.ì 20 Mohli bychom Ìci, ûe nejd leûitïjöìm kolem je hlubinnï vnìmat osobnì ûivot, a to v kontextu jak osobnï-individu lnìm, tak kulturnï- -spoleëenskèm. P edkl d se dvojì moûnost Ëerpat potenci l mravnosti: pono Ìme-li se do hloubky naöì nejvlastnïjöì osoby, m ûeme nalèzt to nejautentiëtïji mravnì a takè n boûenskè. 21 TÌm vöak dynamika mor lky nekonëì a ani nem ûe, m -li platit, ûe pr vï ona je tìm nejcennïjöìm, co lidstvo posouv vp ed: ne uû bezzub m v cvikem, ale osobnìm p Ìkladem v jimeën ch jedinc. DÌky nì se rodì mravnì kultura, kterou bychom mohli nazvat kulturou dynamickou, vych zejìcì z ËinnÈho uplatúov nì tv rëì sìly jednoho ËlovÏka mezi druh mi. Uûijeme-li opït jednè ze slavn ch Bergsonov ch metafor, na vrcholech (coû neznamen na povrchu) hor p itom nalèz me totèû co v hloubk ch, podobnï jako se l va p elèv ven, aby p etvo ila a mnohdy z rodnila svè okolì. 22 PodstatnÏjöÌ vöak je, ûe uveden pas û o hloubce a povrchu osobnosti jednotlivce je jen p edehrou k hlavnìmu tvrzenì, na nïû si jeötï budeme muset poëkat, totiû ûe hloubka osobnosti reform tor naopak skr v impuls, jenû m ûe poh nït spoleënost vp ed, a ûe kaûd ËlovÏk m ûe ve svèm nitru zaslechnout ozvïnu jejich slov. 23 OstatnÏ pokud jde o mor lnì nauku, b v takov obsah vcelku bïûn a nov m jej v naöem p ÌpadÏ neëinì ani tak odkaz na katolickè mystiky (vûdyù podobnï vidì jejich kulturotvornou roli nap. Unamuno i jinì) jako spìöe kontext tvo ivè dynamickè mor lky, zd raz- 246

25 ÚujÌcÌ, ûe z vazek osobnost nepotlaëuje, n brû je proûìv n jako p itaûliv sìla tvo ivè l sky, naplúujìcì princip ûivota. Jin mi slovy Ñv le spìöe spont nnï vykon v (exercise) tento z vazek, neû ûe by mu podlèhala (undergo)ì. 24 Vyhneme se tak dilematu vötïpov nì z vazk (Bergson hovo Ì o v cviku, dressage) a svobody, protoûe toto dilema platì v p ÌpadÏ Dvou zdroj jen potud, pokud se ûivè nach zì v ohroûenì sv ch vlastnìch instinkt a je nuceno za pomoci intelektu zajistit svè p eûitì ve spoleënosti, v nìû hrozì uplatnïnìm tïchto instinkt to, ûe jeden zaëne z pasit proti druhèmu. P esto nenì n hodou, ûe Bergson hledal mravnì velik ny, o kter ch mluvì jiû v p edn öce VÏdomÌ a ûivot, 25 v okruhu katolick ch svïtc, Ëetl totiû jejich texty jiû dlouho p ed tìm, neû zaëala jeho kniha o mor lce zìsk vat konkrètnì obrysy. Od poë tku svè myölenkovè dr hy, kdy samotn proud vïdomì vybìzì k silì o vyööì zkuöenost ve smyslu dokonalejöìho p ekrytì s dynamismem ûivota a jeho simulakrem je zamï enì na budoucnost, hled Bergson dïjinnou podobu tèto zkuöenosti, a proto se snaûì nap ÌË staletìmi rozeznat ty reform tory, jejichû vynalèzavost zjevuje, podle jeho vlastnìch slov, metafyzickou pravdu. Co jinèho znamen v tomto osobnìm p ÌpadÏ mor lka aspirace neû zcela jednoduöe pohled vïdomì up en na onen Ñpramenì, z nïhoû je moûnè Ëerpat tvo ivou inspiraci, samoz ejmï nikoli jen k oproötïnì od hmotn ch z jm, 26 n brû k sympatizov nì s tïmi siln mi, kte Ì nep est vajì tvo it novè a otevìrat sko pku zav enè spoleënosti? Skryt teologie? M me tedy p ed sebou dvï charakteristiky toho, ËÌm se vyznaëuje dynamick mor lka: jde jednak o situaci, kdy se otevìr m obrodnè v zvï v jimeënè osobnosti, kter p edstavuje to nejlepöì z lidstva, a jednak o situaci, kdy tvo iv emoce uv dì mè vïdomì do pohybu. Jen m lo interpret se vïnovalo tomu, jak vystihnout tyto dva pohledy na totèû jedin m slovem. Snad to ani nenì moûnè, jakkoli jsme k obojìmu doöli podobn m zp sobem, jak msi negativnìm vymezenìm, byù z r zn ch smïr : pop enìm nejvyööì hodnoty systèmu z vazk -zvyk, danèho svazujìcìmi mor lnìmi pravidly, resp. p ekon nìm odpovìdajìcì vnit nì disciplìny, kterou podporuje v kon intelektu. Tato ot zka 247

26 m dvojì moûnè eöenì. Jedno spoëìv v tom, ûe dovedeme to, co je v textu eëeno, aû tam, kam nevyhnutelnï sahajì jeho implikace, ËÌmû provedeme legitimnì interpretaci, kter jen o m lo p ekraëuje p vodnì r mec. DruhÈ pak spoëìv ñ struënï eëeno ñ v tom, ûe se vr tìme k principu hlubokè vnit nì zkuöenosti, z nìû text Dvou zdroj bezprost ednï Ëerp. Nejde zde o ÑöpatnÈ problèmyì, kter m se Bergson tolik br nil, protoûe je ve skuteënosti nelze vy eöit; tento postup naopak postihuje j dro Bergsonovy v povïdi, a tomu odpovìd takè to, ûe jedno eöenì podporuje druhè. NastÌnÌme struënï obï. Jednak si lze pomoci v razy bïûn mi v teologii a Ìci, ûe ûiji-li podle dynamickè mor lky, pak to neznamen nic jinèho, neû ûe se zcela odd v m vanutì Ducha svatèho, jenû se skrze osobnì zprost edkov nì, totiû skrze to, co ÌkajÌ Ëi konajì svïtci, opìr do m ch plachet a mohu Ìci, ûe pokud je napodobuji, ûiji pod habitu lnìm vlivem dar tohoto Ducha, a p estoûe jiû nejsem nucen ûìt podle mor lnìch pravidel (sv. Pavel by ekl, ûe nejsem jiû pod z konem 27 ), ubìr m se po spr vnè cestï vp ed. 28 DruhÈ eöenì spoëìv v tom, ûe duöe se neust - le pohybuje a jejìm kolem je v tomto pohybu neustat a na zp sob vytrvalèho bïûce novï utv et celou osobnost naslouchajìc tomu inspirujìcìmu, totiû l sce. Toto druhè eöenì lze post ehnout, jen pokud se vïdomì nech vèst ÑemocÌ, analogickou tvo ivè emoci b snìka, avöak vyööì a hloubïji transformujìcì, v nìû duöe ustupuje p itahov na samotn m principem ûivotaì. 29 ProhloubÌme-li tento postup, p ivede n s to k Teilhardovu v razu ÑvÌc neû ûìtì 30 a k v slovnèmu p itak nì transcendenci. Moûn je tedy v tomto smïru blìûe diskurzu Dvou zdroj myölenì Teilharda de Chardin neû dnes p evl dajìcì interpretace Gillese Deleuze. Je nespornè, ûe spojenì ûivotnìho el nu a intuice mystik probouzelo stejn div jak v Bergsonovi, tak v Teilhardovi. Zn m esej BoûskÈ prost edì 31 dokonce postupuje cestou modlitby p es jednotlivè f ze ûivota a rozvìjì p itom myölenky Dvou zdroj. TÈmÏ nechtïnï vöak pouûìv vyhranïnï n boûensk jazyk takè Bergson, kdyû chce popsat zkuöenost mystik, jak si vöiml Worms. 32 NenÌ divu, vûdyù vrcholn Ë st st ednì kapitoly o dynamickèm n boûenstvì je naplnïna (skrytï) teologick m obsahem, nap. kdyû autor mluvì o nesmrtelnosti duöe. VidÌme, jak neodmyslitelnè je pro porozumïnì tèto knize intuitivnì pojetì teologie. 248

27 V n vaznosti na centr lnì myölenku dynamickè mor lky lze podotknout, ûe bylo jiû mnoho naps no o tom, nakolik je B h v p vodnìm ûidovskèm myölenì ch p n nikoli staticky jako bytì, n brû jako ten, kter bude tam a v takovè situaci, kde bude (t eba). 33 Takov je vöak i dynamick mor lka mystik : mor lnì z sady tryskajìcì z duöe velk ch osobnostì nemajì o nic menöì obsah, neû jak vymezujì preskriptivnï danè z vazky, spìöe jsou tyto osobnosti natolik spont nnì v jejich dodrûov nì, ûe nenì t eba vnïjöìho tlaku (pression), neboù spìöe proûìvajì svè z vazky jako p ÌmÈ kvality situacì, v nichû se ocitajì (aspiration). Jsou schopny lehce vetk vat ctnosti do Ëasu a p i pohledu zvenku zosobúujì sice mor lnì dynamiku ve spoleënosti, ale jejich svobodn m a tvo iv m gestem je oproötïnost od nì a v bec vkl d nì veöker ch svïtsk ch prvk do tvo ivèho vztahu s Bohem. VlastnÏ jsou jen tlumoënìky je samè transcendujìcì BoûÌ v le, pro sebe nen rokujì nic, p estoûe tuto v li jiû lze p eëìst z toho, co konajì a Ëeho se zdrûujì (zcela po pr vu je asketika souë stì teologie jakoûto praktickè uchopenì n boûenskèho ûivota). V tomto ËtenÌ spoëìv jejich hlavnì vliv na lidskou spoleënost: obraznï vyj d eno, lemem vöeho, co mystikovè konajì, je inspirace pro druhè. V z kladï vöak sv m jedn nìm ukazujì ke Kristu, k nïmuû d vïrnï zamï ujì sv j ûivotnì el n a zpïtnï jej formujì vûdy tak, jak konal on. VidÌme, ûe je tìm vlastnï vyj d en zn m pojem rovnov hy mezi ûivotem teoretick m a ûivotem aktivnìm, jejû vystihuje dominik nsk devìza contemplare et contemplata aliis tradere (rozjìmat a rozjìmanè p edat druh m). Aù tak Ëi onak, prozatìm si dovolìme vyhnout se d sledk m, kterè se projevily v BergsonovÏ osobnìm ûivotï; p ijmïme jen tolik, ûe aspiruje-li filosof na to, aby zakotvil bezprost ednï v katolicismu, jak jsme toho svïdky v p ÌpadÏ Bergsonovy z vïti, Ëi konkrètnïji ve spiritu lnì tradici, jeû b v oznaëov na za mystickou, uzn v tìm p inejmenöìm, ûe je nutnè p es hnout imanentnì vysvïtlenì fenomènu ûivota a vno it se do ûivlu, kter shora filosofii ûivota vyûivuje a vystupuje jako jejì zdroj (mor lka je zde jen konkrètnìm p Ìpadem, jde ale v z sadï o ot zku metafyzickou). I tentokr t jsme vedeni k urëitèmu pojetì transcendence, jeû vöak nenab d k lhostejnosti k ûivotu, n brû operuje v jeho st edu. Je z ejmè, ûe bychom uëinili p Ìliö velk skok, kdybychom hned p eöli do roviny, v nìû panuje jiû vyzr lè n boûenskè vïdomì, 249