Jolana Poláková Smysl dialogu. O SMÃÿOV NÕ K PLNOSTI KOMUNIKACE

Transkript

1 VYäEHRAD

2 Jolana Poláková Smysl dialogu O SMÃÿOV NÕ K PLNOSTI LIDSK KOMUNIKACE VYäEHRAD 2008

3 Jolana Pol kov, 2008 ISBN

4 OBSAH VOD Kontext a z mïr ñ ñ 7 P edbïûnè vymezenì Ñdialoguì ñ ñ 8 I DIALOG JAKO TECHN P ek ûky dialogu ñ ñ 11 NiËenÌ druh ch ñ ñ 11 Ovl d nì druh ch ñ ñ 14 Parazitov nì na druh ch ñ ñ 16 Lhostejnost k druh m ñ ñ 17 PodmÌnky dialogu ñ ñ 20 Svoboda ñ ñ 20 OdpovÏdnost ñ ñ 23 Tolerance ñ ñ 26 N stroje dialogu ñ ñ 28 UmÏnÌ r st ñ ñ 30 UmÏnÌ d vat ñ ñ 32 UmÏnÌ p ijìmat ñ ñ 35 UmÏnÌ respektovat ñ ñ 38

5 II DIALOG JAKO EPIST M Alterita ñ ñ 43 Hranice pozn nì ñ ñ 43 Setk nì se skuteënostì ñ ñ 46 Univerzalita ñ ñ 48 NejvyööÌ idea ñ ñ 48 B h ñ ñ 50 Identita ñ ñ 53 Spontaneita ñ ñ 53 Receptivita ñ ñ 56 III DIALOG JAKO MYST RION LidskÈ osobnì bytì ñ ñ 61 NezniËitelnost osob ñ ñ 62 Nepouûitelnost osob ñ ñ 64 Tvo ivost osob ñ ñ 67 B t s Bohem ñ ñ 70 AbsolutnÌ tajemstvì ñ ñ 71 T i tv e ñ ñ 74 VÏËn ûivot ñ ñ 76

6 (7) VOD KONTEXT A Z MÃR Fakt komunikaënì globalizace vytv Ì p Ìleûitost ke glob lnìmu dialogu: rodì se novè kontakty mezi jednotlivci nap ÌË celou planetou, probìhajì nejr znïjöì v mïny mezi kulturami a vznikajì r znï centrovanè univerzalistickè koncepce. Roste vöeobecn dostupnost p Ìleûitosti k tomu, co se i v tomto textu pokusìme naz vat slovem Ñdialogì. Ve v gnìm povïdomì je toto slovo synonymem Ñdiskuseì, Ñdebatyì, Ñrozhovoruì, Ñp eì, Ñvyjedn v nìì, oznaëuje tak ka jakoukoli v mïnu n zor, dokonce vëetnï jednostrannèho n tlaku. Nechceme-li upadnout do fat lnì entropie myölenì a ûivota, musìme se pokusit rezervovat slovo dialog pro to, co znamen ve svèm vlastnìm Ëi nejhluböìm smyslu. NemusÌme ñ a snad ani nesmìme ñ je nechat zcela poklesnout a vypr zdnit. V podobnèm postavenì se ocitajì i jin d leûit slova: Ñfilosofieì, Ñl skaì Ö ñ kter se Ëasto uûìvajì i v kontextech zcela popìrajìcìch jejich p vodnì v znam. P esto nem smysl tato slova opouötït: k oznaëenì jejich skuteënèho v znamu nem me jin.

7 (8) Slovo dialog budeme tedy v celèm dalöìm textu uûìvat ve v znamu, kter plnï nevystihuje û dnè jinè slovo. PokusÌme se tento v znam uk zat v celèm jeho rozsahu. OdpovÌd öì i a hloubce dialogickè komunikace, tak jak se v lidskèm ûivotï skuteënï odehr v a tak jak je i v situacìch eventu lnì n silnè Ëi umïlè redukce vûdycky znovu rozvinuteln. PÿEDBÃéN VYMEZENÕ ÑDIALOGUì Na rozdìl od monologu ñ jednosmïrnèho zp sobu komunikace, kter neakceptuje nebo potlaëuje komunikaënì aktivitu protïjöku a je pop ÌpadÏ moûn i bez jeho p Ìtomnosti Ëi existence ñ lze jako dialog oznaëit ten zp sob verb lnì i neverb lnì komunikace, kter je bytostnï podmìnïn spolu ËastÌ druhèho Ëi druh ch. Nejde p itom jen o Ëast ve vnïjöìm smyslu: o faktickou p Ìtomnost, o pr vo na autentick projev, o empirickou vz jemnou znalost nebo o schopnost psychologickè empatie. MÌru dialogiënosti charakterizuje p edevöìm stupeú celkovè, tedy i vnit nì spolu Ëasti ñ stupeú bytostnè vz jemnè otev enosti. Dialog je vztahov m dïnìm, jehoû smysl se nevyëerp v p en öenìm informacì nebo vytv enìm konsenzu; t k se lidì ne jako zp edmïtniteln ch a zastupiteln ch jednotek, ale jako jedineën ch osob s vlastnì svobodou a odpovïdnostì. Jejich vz jemnè porozumïnì je cìlem dialogu.

8 (20) PODMÕNKY DIALOGU OËisti mè srdce, aù vidìm tvou tv. (Liturgick antifona) O podmìnk ch dialogu platì, ûe umoûúujì dialog uû tehdy, vyskytujì-li se alespoú Ë steënï na stranï alespoú jednoho z ËastnÌk komunikace: dialog lze zah jit i v minim lnï p Ìzniv ch podmìnk ch a samotn m jeho dïnìm tyto podmìnky postupnï zlepöovat. SVOBODA Nezbytnou umoûúujìcì podmìnkou dialogu je silì osvobodit se od jeho p ek ûek. Nedialogickou situaci nelze zmïnit jinak neû nejprve vnit nìm p ekroëenìm jejìch mezì, a pak i otev enou vnïjöì komunikacì tohoto svobodnèho odstupu. P itom se ukazuje, ûe aktèr nedialogickèho poëìn nì je jeho prvnì a nejvìce zasaûenou obïtì: zotroëenost ni- ËenÌm, ovl d nìm, parazitov nìm a lhostejnostì je ne-

9 (21) vyhnutelnï vïtöì u toho, kdo je p sobì, neû u toho, kdo jìm trpì. Ten m ûe b t i ve zcela nedialogickè situaci vnit nï svobodn a uvïdomovat si hodnotu dialogu pr - vï tìm vìc, ËÌm vìc je v danè situaci ohroûena. V jakèkoli situaënì konfrontaci dialogickèho a nedialogickèho ûivotnìho postoje je z ejmè, ûe dialog je vnìm n a zast v n jako z sadnì etickè dobro. Naopak p ek ûky dialogu mohou b t sv mi p vodci kladnï hodnoceny a pïstov ny jen jako situaënï podmìnïnè zp soby dosahov nì dìlëìch uûitkov ch cìl, jejichû problematick öiröì smysl nenì reflektov n. Tato neetick omezenost m negativnì d sledky vöech rozmïr ñ od nen - padnèho rozkladu rodinn ch vazeb aû po vztahovè katastrofy planet rnìho dosahu. silì o odstup od p ek ûek dialogu se proto opìr o lidskou schopnost svobodnï se povznèst nad situaënì a utilit rnì horizont myölenì a jedn nì, a svobodnï do nïj znovu vstupovat vûdycky jen se st le obnovovan m vïdomìm hodnotovèho zakotvenì v tom, co je na vöech situacìch a na vöech lidsk ch cìlech absolutnï nez vislè. Tuto schopnost k etickè svobodï postupnï ve vöech jejìch z kladnìch souvislostech prozkoumali t i velcì filosofovè. V nejvïtöì struënosti p ipomeúme, ûe proslul Kant v kategorick imperativ ñ zavazujìcì ËlovÏka k mor lnï dobrèmu jedn nì ve vöech situacìch a p ed jakoukoli jinou motivacì 11 ñ je (na rozdìl od princip p ed Kantem p evaûujìcì aristotelskè eudaimonistickè etiky) v chozìm vyj d enìm ËistÈho, jin m Ëel m nepod ÌzenÈho etickèho pravidla. Kantovo form lnì zd vodnïnì tohoto imperativu z rozumovè ideje z kona bylo pozdïji doplnïno a p ekon no Schelerovou fenomenologickou anal zou celku mravnìho vïdomì, 12 kter odhalila vnìmajìcìm cìtïnìm zprost edkovanou obsahovou vazbu tohoto vïdomì k nepodmìnïnï platn m etick m hodnot m. Nakonec pak LÈvinasovo zkoum nì tèto niëemu nepod ÌzenÈ etickè orientace vedlo k odha- 11 Srov. zejm. Kritik der praktischen Vernunft (1788). 12 Srov. zejm. Der Formalismus in der Ethik und die materiale Wertethik (1913).

10 (22) lenì jejìho vztahovèho z kladu: eë mravnìho z kona i eë mravnìch hodnot je nejp vodnïji vnìmateln jako v zva transcendentnìho Boha ñ vysloven mimo vöechny kontexty, a proto ËlovÏku blìzk tak, ûe p edch zì (a umoûúuje) i jeho svobodu. 13 Z toho je z ejmè, ûe je-li samo nejhluböì zakotvenì etiky takto dialogickè, poskytuje etika d leûitou oporu pr vï svobodï k dialogu. Z kladnìm polem st etu tèto etickè svobody s p ek ûkami dialogu, p en öen mi v Ëase soci lnì dïdiënostì a v prostoru jakousi soci lnì infekcì, je vnit nì a individu lnì Ëas a prostor kaûdè lidskè bytosti. V nïm se otvìr prim rnì öance k odstupu od cizìch destruktivnìch vliv i od vlastnìch nedialogick ch tendencì, öance zìskat a udrûet si nejprve autonomnì ñ z hloubek vlastnì bytosti vych zejìcì ñ nez vislost. K tomuto cìli smï uje mnoho dnes uû velmi zn m ch tradiënìch i modernìch duchovnìch cest ñ ch pajìcìch nesvobodu nap Ìklad jako ÑotroctvÌ h Ìchuì, ÑulpÌv nìì, Ñuv znutì v kolobïhu ûivot ì a svobodu jako ÑoËiötÏnÌì, osvìcenìì, ÑpravÈ bytìì apod. ñ kterè kombinujì etiku s asketikou a r zn mi druhy mystiky. DosaûenÌ hlubokè mor lnì Ëistoty a tv rëì nez vislosti je urëitï û doucì maximum toho, co m ûeme pro svou svobodu udïlat sami. Avöak svoboda k dialogu vyûaduje jeötï podstatnï vìc, neû Ëeho jsme ñ i na samèm vrcholu svè autonomie, ale st le jen sami pro sebe ñ schopni dos hnout. ÑMnoho k esùan peëuje o malomocnè a naprosto nedbajì o svè vlastnì ûivoty. DÏl tohle takè nïjak tibetsk mnich?ì 14 Co tuto svobodu umoûúuje? SamotnÈ negativnì odstranïnì p ek ûek dialogu evidentnï nestaëì. Dialogickou svobodu, tak hlubokou a z sadnì, ûe je schopna smï ovat k druh m i za cenu vlastnìho utrpenì a ohro- 13 Srov. zejm. Autrement quíêtre ou au-delà de líessence (1974). 14 DALAJLAMA, ProbuzenÌ mysli a osvìcenì srdce. Z kladnì uëenì tibetskèho buddhismu, Praha 1997, s. 31. (Orig.: Awakening the Mind, Lightening the Heart, The Library of Tibet Inc )

11 (23) ûenì ûivota, v n s patrnï m ûe pozitivnï vyvolat jen nïco Ëi nïkdo vìc neû my sami. Anglick kanclè Thomas More, kter z n boûensk ch a etick ch d vod odmìtl loajalitu kr li Jind ichu VIII., vedl na popraviöti s vïzeúskou str ûì, katem a publikem svobodn rozhovor pln humoru. P edtìm v jednom z dopis z vïzenì v Toweru psal: ÑJe mi, jako by mï B h drûel na kolenou a houpal mï jako zh ËkanÈ dìtï.ì 15 Podle Morova svïdectvì (kterè je v k esùansk ch dïjin ch jen jednìm z milion dalöìch) je B h ñ absolutnì Partner v pozadì veökerèho naöeho dialogickèho poëìn nì ñ tìm, kdo je schopen drûet n s v dialogu za jak chkoli okolnostì: uchov vat a pïstovat v n s dialogick postoj i v situacìch pro dialog velmi nep Ìzniv ch. Svoboda podmìnïn vztahem k Bohu ñ tato heteronomnì svoboda ñ nenì tedy jen svobodou k, n brû svobodou p Ìmo uû v dialogu. ODPOVÃDNOST Druh podmìnka dialogu je vnit nï propojena s prvnì. OdpovÏdnost dovröuje a naplúuje svobodu, protoûe m ûe ñ jako nic jinèho ñ ËlovÏka uvolnit od v luënè gravitace k sobï samèmu a vèst ho k druh m. OdpovÏdn ËlovÏk se st v ñ LÈvinasov mi slovy ñ ÑrukojmÌm druhèhoì: bere na sebe jeho situaci a d v mu k dispozici to, co m a ËÌm je. 15 R. MARIUS, Thomas More. A Biography, Cambridge (Mass.) ñ London 1999, 465. Obdobn popis bezpeënè a l skyplnè podpory najdeme i ve filosofickè literatu e: ÑDuöe je v BoûÌ l sce klidn jako dìtï v n ruëì matky; aù je na öirèm mo i nebo p ed branami smrti, je vûdycky u NÏho.ì (F. ROSENZWEIG, Der Mensch und sein Werk. Gesammelte Schriften, Haag 1976ñ79, Dordrecht-Boston-Lancaster 1983ñ84, svazek II., s. 191.)

12 (24) ÑTv druhèho jako by mi velela, jako by ke mnï hovo il nïkdo svrchovan! A z roveú je obnaûen ; je to chud k, pro kterèho mohu vöechno a jemuû jsem vöìm povinen. A j, aù uû jsem kdokoli, j v,prvnì osobïë, jsem ten, kdo v sobï nach zì zdroje, aby na v zvu odpovïdïl.ì 16 U LÈvinase je odpovïdnost myölena v plnè öì i ñ za vöechny, s nimiû se setk m, ñ i v plnè hloubce ñ s ruëenìm celou svou bytostì ñ, a koneckonc i nepodmìnïnï ñ zcela neziötnï, bez n roku na vz jemnost: ÑJsem za druhèho odpovïdn, aniû od nïho oëek v m totèû, i kdyby mï to mïlo st t ûivot. Reciprocita je jeho vïc.ì 17 Je moûno namìtat, ûe odpovïdnost za druhèho je zneuûiteln. ée se za nep Ìzniv ch okolnostì m ûe st t sama sobï pastì: neprobudì v druhèm z jem o dialog, jen v nïm utvrdì n vyk vyko isùovat druhè. RovnÏû lze konstatovat, ûe sice jsou situace, za kter ch nenì moûno odpovïdnï couvnout ani p ed smrtì ñ ËlovÏk by si vyëìtal vlastnì zbabïlost aû do konce n - slednèho Ñp eûìv nìì ñ, ale jsou p ece i takovè situace, za nichû je z ejmè, ûe vystavit se ohroûenì ûivota znamen nechat si vzìt moûnost dalöìho, pokraëujìcìho odpovïdnèho p sobenì. Je takè zn mo, ûe v situaci trvalè jednosmïrnosti odpovïdnèho vztahu m ûe dojìt i k Ñsyndromu vyho- enìì ñ k vìce Ëi mènï p echodnè neschopnosti chovat se nad le odpovïdnï, kter vznik n sledkem ne nosnèho vyëerp nì. Poûadavek lèvinasovskè ÑnekoneËnÈ odpovïdnostiì se tak dost v do kolize s koneën mi lidsk mi silami. V nejn roënïjöìch situacìch vöak ukazujì rozhodujìcì eöenì ti lidè, kte Ì se nauëili svè omezenè sìly ËinnÏ spojovat s ñ tèû lèvinasovskou ñ ÑinspiracÌ NekoneËnemì: 16 E. L VINAS, Etika a nekoneëno, Praha 1994, s. 179ñ180. (Orig.: Ethique et Infini, Paris 1982.) 17 E. L VINAS, op. cit., s. 183.

13 (25) Ñ»lovÏk m ûe p inèst sp su jen tehdy, kdyû opravdu pracuje s Bohem. (Ö) PokouöÌme se p inèst svïtu svou pracì pokoj. Ale nenì tato pr ce BoûÌm darem? (Ö) Nikdy jsem nemïla pochyby, protoûe jsem byla p esvïdëena, ûe se dìlo zda Ì, kdyû B h poûehn. Lidsky vidïno, bylo to nemoûnè, naprosto vylou- ËenÈ. (Ö) To je z zrak vöech tïchto sest iëek na celèm svïtï. B h je pouûìv ñ jsou mal mi n stroji v jeho rukou. (Ö) V okamûiku, kdy bychom si ekly:,to jsem j, to je moje dìloë, bude naöe jedn nì egoistickè. Kongregace a dìlo zahynou. (Ö) B h v n s p eb v. TÌm se pro n s st v podivuhodnou silou.ì 18 LidÈ, kte Ì experiment s ÑnekoneËnou odpovïdnostìì ñ a se vöemi jejìmi v ûn mi obtìûemi ñ d slednï vyzkouöeli, svïdëì niëìm menöìm neû cel m sv m ûivotem o tom, ûe B h, kter tuto odpovïdnost ukl d, 19 m ûe z roveú s tìm takè s m vstupovat do lidskè situace: m ûe b t se svou nevyëerpatelnou obïtavostì rovnïû nï- ËÌm jako ÑrukojmÌmì ËlovÏka, kter je na Boha ñ na jeho zdroje a jeho vedenì ñ mïrnï radikalitï svè odpovïdnosti odk z n. OdpovÏdnost, kter p ipravuje dialog ñ kter moûnosti dialogu nejen p ijìm, ale takè iniciativnï vytv Ì nebo rozöi uje ñ se pr vï proto obracì ne pouze k tïm, kte Ì jsou (uû) schopni dialogickè reciprocity. Pro odpovïdnost vych zejìcì k druhèmu i proti p ek ûk m dialogu nep est v ani ztroskot vajìcì dialog ñ zaloûen na jednostrannè, asymetrickè odpovïdnosti ñ b t potenci- lnìm, trvale û doucìm dialogem. Slovy Ericha Fromma: ÑI nejhoröì ËlovÏk z st v ËlovÏkem.ì 20 OdpovÏdnost uskuteëúovan s Bohem tedy nejen umoûúuje realizaci vöelidskè vztahovosti v jejìm plnèm rozsahu, ale pom h takè nepodlehnout obav m a rezignaci za situace element rnìho nedostatku vz jemnè komunikace a odpovïdnosti. Je schopn jìt pro dru- 18 MATKA TEREZA Z KALKATY v knize D. DOIG, Matka Tereza, Praha 1991, s. 86ñ ÑMiluj svèho bliûnìho jako s m sebe.ì (Lv 19,18; Mt 5,43. 19,19. 22,39; Mk 12,31; Gal 5,14) 20 E. FROMM, op. cit., s. 420.

14 (26) hèho aû Ñna konec svïtaì, jako v onè poh dce o zakletèm princi nebo princeznï ñ aniû by jeho ÑzakletÌì propadla. Jako B h st le pod v ruku a nabìzì cestu. TOLERANCE T etì umoûúujìcì podmìnka dialogu doplúuje a vyvaûuje aktivnì charakter dvou p edchozìch sv m charakterem pasivnì zdrûenlivosti. Avöak ñ pr vï proto, ûe smï uje k dialogu ñ jejì pasivita nenì neutr lnì: dialogick tolerance je z sadnï pozitivnì, benevolentnì, kladnï oëek - vajìcì. Je to podmìnka dialogu, kter druhèho nejen vyz v, ale vytv Ì mu i pot ebn akceptujìcì prostor. Tolerance proto souvisì s ctou a pokorou. Jak Ìk samo slovo, Ñtoleranceì je sn öenì: sn öenì jinèho, p ekvapivèho a z hadnèho, sn öenì i projevenèho nep telstvì, kterè se rozhodneme neopl cet. ÑKdyû ten, komu jsem s velkou nadïjì p in öel prospïch, bezd vodnï mne tïûce zranì, budu se uëit hledït na takovèho ËlovÏka jako na skvïlèho duchovnìho r dce.ì 21 Tolerance nenì snadn. Proto je v plnèm rozsahu moûn opït jen v radik lnì otev enosti mimo sebe a nad sebe. JejÌm element rnìm v chodiskem je schopnost ne- Ëinit s m ze sebe mï Ìtko. Na rozdìl od sebejistèho postoje ÑVöechno je dovolenoì (kter se s m r d vyd v za Ñtoleranciì) je dialogick tolerance zaloûena na ochotï i k velmi z kladnìmu ohleduplnèmu sebezpochybnïnì: ÑM m pr vo b t? NezabÌr m tìm, ûe jsem, mìsto na svïtï nïkomu jinèmu?ì LANGRI TANGPA, Osm verö pro v cvik mysli, in: DALAJ- LAMA, op. cit., s E. L VINAS, op. cit., s. 190.

15 (27) Tolerance jako podmìnka dialogu vöak z roveú nenì nesoudnè ustupov nì zlu. SmÏ ovat k dialogu p edpokl d jasnï pojmenovat Ëiny a postoje, kterè dialog ohroûujì, a postavit se proti nim ñ ovöem s dialogick m respektem k lidskè d stojnosti, s trpïlivostì a se schopnostì odpouötït. Tolerance tedy doplúuje podmìnky dialogu komponentou povzbudivèho oëek v nì dobra. RiskantnÌ vydanost a nevyko enitelnï pozitivnì otev enost ñ v nìû ËlovÏk z sadnï nech v na druhèm, aby s m, zevnit navenek, zmïnil svè sm ölenì a poëìn nì ñ je paradoxnï nejsilnïji p sobìcì podmìnkou dialogu. 23 NejËistöÌ radost, sympatie, pochopenì a l ska v Ëi jinakosti druhèho vych zì totiû pr vï z tolerance. 23 ÑNejsilnÏjiì samoz ejmï neznamen Ñnej ËinnÏjiì: srov. kladn efekt pokus o dialog veden ch Mah tmou G ndhìm a Martinem Lutherem Kingem v Brity spravovanè Indii a ve Spojen ch st tech, a na druhè stranï efekt obdobn ch nen siln ch pokus na ËÌnskÈm N - mïstì nebeskèho mìru nebo v sovïtskèm Rusku. Eventu lnì ne spïönost dialogickèho poëìn nì vöak p itom nijak neruöì jeho obecnou smysluplnost.

16 JOLANA POL KOV SMYSL DIALOGU Edice ModernÌ myölenì Ob lku a grafickou pravu navrhl VladimÌr Verner Vydalo nakladatelstvì Vyöehrad, spol. s r. o., roku 2008 jako svou 836. publikaci Vyd nì prvnì. AA 3,14. Stran 80 OdpovÏdn redaktor Martin éemla Vytiskly Tisk rny HavlÌËk v Brod, a. s. DoporuËen cena 138 KË NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., Praha 3, VÌta NejedlÈho 15 info@ivysehrad.cz ISBN