Společná obchodní politika EU v kontextu rozvojového kola z Dauhá

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy Společná obchodní politika EU v kontextu rozvojového kola z Dauhá Diplomová práce Ing. Bc. Jana Hnátková UČO: Imatrikulační ročník: 2010 Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D. Brno, 2011

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Společná obchodní politika EU v kontextu rozvojového kola z Dauhá vypracovala samostatně za pouţití uvedených zdrojů.

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. et Mgr. Oldřichu Krpcovi, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce. Rovněţ děkuji rodičům za podporu během celého mého studia.

4 OBSAH ÚVOD ROZVOJOVÉ KOLO Z DAUHÁ ZAHÁJENÍ KOLA PROJEDNÁVANÉ OBLASTI HLAVNÍ AKTÉŘI PRŮBĚH KOLA EVROPSKÁ UNIE A SVĚTOVÝ OBCHOD POZICE EU V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA EU Obsah a provádění politiky Nástroje společné obchodní politiky KONKURENCESCHOPNOST EU Nejdůleţitější sektory EU Konkurenceschopnost hlavních ekonomik EVROPSKÁ UNIE A AGENDA Z DAUHÁ DŮVODY EU PRO ZAHÁJENÍ KOLA OBCHODNÍ STRATEGIE EU NA ZAČÁTKU KOLA Strategie Evropské komise Zájmy členských států v obchodní politice OBCHODNÍ STRATEGIE EU PO ROCE ANALÝZA OBCHODNÍCH PRIORIT EU MEZINÁRODNÍ OBCHOD A VÝHODY JEHO LIBERALIZACE OBCHODNÍ PRIORITY EU V ROZVOJOVÉ AGENDĚ Z DAUHÁ NESTÁTNÍ AKTÉŘI A OBCHODNÍ POLITIKA EU BUDOUCNOST ROZVOJOVÉHO KOLA DŮVODY POMALÉHO POKROKU AKTUÁLNÍ NÁVRHY SCÉNÁŘE BUDOUCÍHO VÝVOJE KOLA ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ... 93

5 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ACEA ACP AD AS ASEAN CAP CEA CLEPA DDA DFID DTI EC EBA EFPIA EUROFER GATS GATT GSP LDCs MERCOSUR NAMA NGOs OECD TRIPS WTO European Automobile Manufacturers Association African, Caribbean and Pacific Group of States Anti-dumping measure Anti-subsidy measure Association of Southeast Asian Nations Common Agricultural Policy European insurance and reinsurance federation European Association of Automotive Suppliers Doha Development Agenda Department for International Development Department of Trade and Industry European Commission Everything But Arms European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations European Steel Association General Agreement on Trade in Services General Agreement on Tarrifs and Trade Generalized System of Preferences Least Developed Countries Common Market of the South Non-agriculture market access Non-governmental Organizations Organization for Economic Co-operation and Development Trade related aspects of intellectual property rights World Trade Organization

6 ÚVOD V listopadu 2001 se v katarském Dauhá uskutečnila čtvrtá ministerská konference WTO, na níţ bylo oficiálně zahájeno nové kolo multilaterálních jednání o liberalizaci mezinárodního obchodu. Do pracovního programu bylo zařazeno 21 témat, z nichţ lze za nejdůleţitější označit zemědělství, přístup na trhy pro nezemědělské výrobky, sluţby, pravidla WTO a některé aspekty práv duševního vlastnictví. Součástí byly původně i čtyři Singapurské otázky. Tři z nich byly ale v průběhu kola vypuštěny kvůli odmítavému postoji rozvojových zemí. Během jednání měl být kladen důraz především na potřeby a zájmy rozvojových zemí, přičemţ deklarovaným cílem kola se stalo jejich větší zapojení do světového obchodu. Z tohoto důvodu bývá pracovní program kola označován jako Rozvojová agenda z Dauhá. Původní plán stanovil, ţe kolo bude ukončeno nejpozději do začátku roku Tento záměr se však nepodařilo naplnit. Jednání stále probíhají a s ohledem na současnou patovou situaci nelze v nejbliţší době jejich ukončení očekávat. Otevření nového kola iniciovala Evropská unie, která do jednání vstupovala s rozsáhlou a poměrně ambiciózní agendou. Na začátku kola si vytyčila čtyři priority - zlepšit přístup na trhy pro nezemědělské výrobky a sluţby; zahrnout do jednání nová témata jako jsou veřejné zakázky, hospodářská soutěţ, usnadňování obchodu a investice; zajistit, aby rozvojovým zemím byla poskytnuta větší pomoc při jejich integraci do světové ekonomiky; získat více pozornosti pro témata, která jsou spojena s veřejným zájmem jako např. ochrana ţivotního prostředí. Jednání se ovšem nevyvíjela tak, jak by si EU přála, proto musela od svých vysokých cílů postupně ustoupit. Charakteristickým rysem aktuálního kola je zvýšená participace rozvojových zemí na jednáních a nárůst jejich vlivu. V předchozích kolech byla agenda obvykle formována zájmy vyspělých států, zejména pak USA a EU. Předmětem jednání tak byla tradičně liberalizace obchodu s průmyslovými výrobky, jiným tématům nebylo věnováno příliš pozornosti. Světová ekonomika se však v posledních dekádách výrazně proměnila, coţ se projevilo i změnou v rozloţení sil mezi jednotlivými aktéry. Země označované jako rychle se rozvíjející ekonomiky dnes patří mezi nejdůleţitějších hráče ve světovém obchodě, a je proto pochopitelné, ţe se chtějí na tvorbě pravidel pro mezinárodní obchod podílet. Snaha rozvojových zemí ovlivnit program jednání byla patrná jiţ v Uruguayském kole, větší úspěch ale zaznamenala aţ nyní. Velký podíl na tom má lepší organizovanost těchto zemí. Aby se staly rovnocenným partnerem pro vyspělé země, začaly vytvářet různé koalice, v jejichţ čele často stojí právě úspěšné rozvíjející se ekonomiky jako je Indie či Brazílie. Tuto taktiku rozvojových zemí lze hodnotit jako efektivní, v právě probíhajícím kole díky tomu patří mezi klíčové aktéry. 6

7 Předkládaná diplomová práce se zabývá postojem EU k současnému kolu multilaterálních obchodních jednání. Cílem práce je provést analýzu obchodní politiky EU a definovat priority, které chce v rámci probíhajícího kola prosadit. Jedná se o aktuální téma, které nebylo dosud systematicky zpracováno. Vedle aktuálnosti mě k výběru tématu vedl i zájem dozvědět se, proč se i po více neţ deseti letech jednání nedaří kolo zdárně ukončit. K naplnění cíle jsem si stanovila několik dílčích úkolů. Nejprve představit hlavní témata projednávaná v současném kole, identifikovat klíčové aktéry a popsat dosavadní průběh. Dále charakterizovat pozici EU ve světové ekonomice a mezinárodním obchodě, aby bylo zřejmé, jak významným aktérem je. Na závěr analyzovat obchodní strategii uplatňovanou EU v tomto kole, určit její cíle a provést rozbor jednotlivých priorit. Této návaznosti odpovídá i struktura práce a náplň kapitol. První kapitola se věnuje rozvojovému kolu z Dauhá. Po objasnění důvodů, které vedly k zahájení kola, jsou prezentována jednotlivá témata kola, ta nejdůleţitější a nejvíce sporná jsou blíţe okomentována. Následně jsou charakterizováni hlavní aktéři a jejich zájmy. Závěr kapitoly obsahuje shrnutí dosavadního průběhu kola. Účelem druhé kapitoly je představit obchodní politiku EU. Na úvod je vymezena pozice EU v mezinárodním obchodě. EU se řadí mezi nejotevřenější světové ekonomiky. Přestoţe dvě třetiny celkového obchodu jsou realizovány uvnitř Unie, patří jí v současné době první příčka v mezinárodním obchodu se zboţím i sluţbami. Obchod hraje zásadní roli v hospodářském růstu EU a od této skutečnosti se odvíjí její zájmy ve vnější obchodní politice. Kapitola se zabývá společnou obchodní politikou EU, způsobem její tvorby, principy i nástroji. Poslední část se soustředí na konkurenceschopnost nejen EU, ale také klíčových členských států. Třetí kapitola se zaměřuje na vystupování Evropské unie během kola z Dauhá. Impuls k zahájení kola přišel ze strany EU, pozornost je věnována důvodům, jeţ Unii k tomuto kroku vedly. Do jednání WTO vstupovala EU s vysokými ambicemi, od kterých musela v průběhu jednání postupně upustit. Rozebrána je počáteční agenda EU i příčiny její proměny. Popsán je i postoj nejdůleţitějších členských států a jejich zájmy. V závěru je představena současná obchodní strategie EU. Obsahem čtvrté kapitoly je analýza obchodních zájmů Evropské unie v rozvojovém kole. Protoţe EU ve svých strategických dokumentech o obchodní politice zmiňuje jako hlavní prioritu zachování otevřených globálních trhů, čehoţ má být dosaţeno skrze multilaterální obchodní systém WTO, soustředí se začátek kapitoly na výhody, které mezinárodní obchod resp. jeho liberalizace přináší. Následně jsou rozebrány jednotlivé obchodní priority EU v Rozvojové agendě z Dauhá z pohledu ekonomické teorie a politických zájmů. 7

8 Současné kolo multilaterálních jednání je nejdelší v historii GATT/WTO. Na začátku páté kapitoly je vysvětleno, proč je úspěšné dokončení kola tak sloţité. Dále jsou prezentovány aktuální návrhy v projednávaných oblastech, na závěr jsou nastíněny tři moţné scénáře budoucího vývoje. Práce je strukturována tak, aby na jejím konci bylo moţné zodpovědět následující výzkumné otázky: Čeho chce EU dosáhnout v právě probíhajícím kole jednání a jaké jsou její priority? Co vedlo EU ke změně postoje v průběhu jednání? Korespondují zájmy klíčových členských států s cíli EU? Představuje WTO efektivní fórum pro prosazování obchodních zájmů EU? Odborná literatura věnující se problematice současného kola WTO se začala v hojné míře objevovat ihned po zahájení kola. Analyzovány byly důvody, které k otevření nového kola vedly, témata zařazená na program jednání i potenciální přínos z výsledku jednání pro rozvinuté či rozvojové země. Rozborem kola se zabývaly texty v odborných časopisech i studie mezinárodních organizací jako je např. Světová banka. Po krachu ministerské konference v Cancúnu v roce 2003 a po neúspěchu na konferenci v Hong Kongu 2005 se zájem o toto téma postupně sniţuje. Upadající pozornost ale není vzhledem k absenci pokroku v jednáních překvapivá. Několik nových článků se objeví vţdy v souvislosti s novou ministerskou konferencí, velká očekávání však vystřídala otázka, jestli je vůbec moţné kolo úspěšně dokončit. V souvislosti s pozicí EU se autoři zaměřují převáţně na rozbor počáteční agendy, které dominovaly Singapurské otázky a další nová, tzv. post-moderní, témata. Publikace, které by komplexně analyzovaly vystupování EU v průběhu kola a její aktuální postoj, chybí. Vliv na to má bezpochyby fakt, ţe kolo stále probíhá a výsledek je nejistý. Pokud jde o časové vymezení, práce pokrývá průběh jednání v rámci celého kola. Důraz je přitom kladen na začátek kola, kdy byla utvářena agenda jednání, a poté na jeho první polovinu, kdy došlo k výrazné změně v zaměření jednání. Témata sice zůstala zachována, ale v některých oblastech byla jednání zastavena. 8

9 1 ROZVOJOVÉ KOLO Z DAUHÁ Tato kapitola se zabývá kolem multilaterálních obchodních jednání z Dauhá. Nejprve budou nastíněny důvody, které vedly k zahájení kola. Dále budou představeny projednávané oblasti a charakterizováni hlavní aktéři. V závěru bude popsán vývoj kola dle jednotlivých ministerských konferencí. 1.1 Zahájení kola Současné kolo multilaterálních jednání o liberalizaci mezinárodního obchodu bylo oficiálně zahájeno na čtvrté ministerské konferenci WTO, která se konala listopadu 2001 v katarském Dauhá. K otevření nového kola obchodních jednání existovalo několik důvodů. V předchozím Uruguayském kole se u některých bodů agendy nepodařilo jednání dokončit a také bylo nutné řešit problémy rozvojových zemí s implementací dohodnutých závazků. Negativním jevem bylo oslabení světové ekonomiky na přelomu tisíciletí a výrazné zpomalení hospodářského růstu. Podle statistik WTO zaznamenala světová produkce v roce 2001 nejniţší nárůst za více neţ 20 let, světové HDP i obchod dosáhly nejhorších výsledků za posledních 10 let. 1 Zahájení nového kola mělo posílit důvěru v multilaterální obchodní systém a vyslat signál, ţe členské státy chtějí pokračovat v odstraňování obchodních bariér. Dalším důvodem byl rostoucí počet bilaterálních a regionálních dohod. Názory na jejich prospěch pro světový obchod se různí. Zastánci poukazují na fakt, ţe takové dohody se snáze dojednávají, umoţňují větší stupeň liberalizace, a proto jsou v otvírání nových trhů efektivní. Naproti tomu odpůrci argumentují tím, ţe regionální dohody porušují jeden ze základních principů WTO, a to princip nediskriminace (byť WTO připouští určité výjimky). Výhody těchto dohod jsou odepřeny mnoha chudým zemím, protoţe ty obvykle nepatří mezi smluvní strany. 2 V neposlední řadě sehrály roli i události z 11. září Zahájení nového kola mělo demonstrovat odhodlání mezinárodního společenství pokračovat ve spolupráci a zároveň mělo posílit politickou soudrţnost. Na setkání v Dauhá byly přijaty tři důleţité dokumenty. Stěţejní ministerská deklarace v úvodní části uvádí, ţe hlavní pozornost bude věnována potřebám a zájmům rozvojových zemí, jeţ tvoří většinu členské základny WTO. Jejich větší zapojení do světového obchodu by mohlo přispět k ekonomickému rozvoji i sníţení chudoby. Další část obsahuje pracovní program s 21 tématy, která mají být v rámci kola projednána, na závěr je popsána organizace a způsob jednání. Díky rozsáhlé rozvojové dimenzi bývá pracovní program kola nazýván Rozvojová agenda z Dauhá (Doha Development Agenda, DDA). Dalšími významnými 1 WTO: Annual Report 2002, str. 2, 10 2 Fergusson, I.: World Trade Organization Negotiations: The Doha Development Agenda, s. 2 9

10 dokumenty jsou deklarace týkající se dohody TRIPS a veřejného zdraví a ministerské rozhodnutí o otázkách a záleţitostech souvisejících s implementací jiţ přijatých závazků. 1.2 Projednávané oblasti Pracovní program zahrnuje na dvě desítky témat, mezi nejdůleţitější patří zemědělství, rozvoj, přístup na trhy s nezemědělskými produkty a sluţby. Jednání formálně zastřešuje Výbor pro obchodní vyjednávání, v jehoţ čele stojí generální ředitel WTO Pascal Lamy. Vlastní jednání pak probíhají ve speciálně vytvořených pracovních skupinách i na půdě jiţ existujících orgánů WTO. Ministři obchodu se dohodli, ţe výsledky jednání budou s výjimkou otázek týkajících se rozhodování sporů podléhat jednotnému závazku (single undertaking). Dokud se státy nedohodnou ve všech projednávaných oblastech, je na výsledek jednání nahlíţeno jako by se nedohodlo nic. Účelem této zásady je zabránit členským zemím, aby přijaly závazky pouze v těch oblastech, kde je to pro ně výhodné. Na druhou stranu tento princip znemoţňuje přijetí alespoň částečné dohody. Zemědělství Zemědělství představuje klíčové téma tohoto kola. V minulosti nebylo do multilaterálních jednání zařazeno, a to především kvůli nezájmu USA a EU na liberalizaci obchodu v této oblasti. USA se nechtěly vzdát domácí podpory zemědělcům, EU zase hojně vyuţívala exportních dotací, jeţ měly usnadnit prodej přebytečné zemědělské produkce na zahraničních trzích. Obě země pak uplatňovaly vysoká cla na dovoz určitých zemědělských produktů. Důsledkem tohoto protekcionismu byly klesající ceny zemědělských komodit, coţ mělo nepříznivý vliv na výši exportních výnosů rozvojových zemí, pro které hraje zemědělství důleţitou roli. V průběhu 80. let se však ukázalo, ţe finanční náročnost ochrany vlastního zemědělství je pro obě velké země nadále neudrţitelná. 3 Výsledkem bylo přehodnocení odmítavého postoje k začlenění zemědělství do jednání GATT/WTO. Do té doby opomíjenému tématu se dostalo pozornosti během Uruguayského kola, které probíhalo v letech Zde uzavřená Dohoda o zemědělství (Agreement on Agriculture, AoA) znamenala první krok k férovějším konkurenčním podmínkám, členské státy se dohodly na zlepšení přístupu na trh i sníţení dotací. Zajištění lepšího přístupu na trhy je jedním z hlavních cílů WTO. Právě tímto způsobem lze výraznou měrou přispět k rozvoji chudých zemích. Snaha sjednotit a následně omezit různé způsoby ochrany národních trhů se zemědělskou produkcí se objevila uţ v Uruguayském kole. Dovozní cla, mnoţstevní kvóty a další omezení importu byly převedeny na cla (tzv. 3 Clapp, J: WTO agriculture negotiations and the Global South, s

11 tarifikace). Ta byla následně zredukována u zemí rozvinutých o 36 % a rozvojových o 24 %. Současná jednání v rámci DDA předpokládají další podstatné zlepšení přístupu na trhy. 4 Domácí dotace byly podle stupně narušení obchodu rozděleny do tří skupin, tzv. boxů. Ţlutý box (Amber box) zahrnuje podpory, které nejvíce deformují obchod. Jedná se o programy podporující růst produkce při cenách vyšších neţ světových. Příkladem mohou být státem garantované ceny. Určité sníţení těchto dotací bylo stanoveno jiţ v Uruguayském kole a jejich výše má být redukována i v budoucnu. Poţadavek na sníţení neplatí, jestliţe výše podpor nepřesáhla ve sledovaném roce 5 % produkce u rozvinutých zemí a 10 % produkce u zemí rozvojových. Modrý box (Blue box) tvoří podpory, které sice stimulují produkci, současně ale obsahují mechanismy bránící jejímu nárůstu. Příkladem mohou být postupně omezované přímé platby zemědělcům vázané na produkci. V současné době se na tuto skupinu ţádná omezení nevztahují. Zelený box (Green Box) obsahuje povolené druhy podpor, které obchod nenarušují vůbec či pouze minimálně. Řadí se sem např. programy na podporu vzdělanosti a vědy a výzkumu, pojištění proti přírodním pohromám, pomoc při budování venkovské infrastruktury, podpora znevýhodněným oblastem, ale také přímé platby zemědělcům, které nejsou vázány na objem produkce a výši cen. 5 Závazky vyplývající z Dohody o zemědělství měly být implementovány postupně během následujících šesti let, pro rozvojové země platilo období deseti let. Zároveň bylo domluveno, ţe snaha o reformu bude pokračovat. Další rozhovory začaly v roce 2000, po zahájení kola z Dauhá byly začleněny do jeho agendy. 6 Dlouhodobým cílem v oblasti zemědělství je vytvoření spravedlivého trţně orientovaného obchodního systému. Členské státy přislíbily, ţe v návaznosti na předchozí jednání budou usilovat o další výrazné zlepšení přístupu na trh, sníţení všech forem exportních dotací s výhledem na jejich úplnou eliminaci a značnou redukci těch domácích dotací, jeţ deformují obchod. Nedílnou součástí jednání je zvláštní a diferencované zacházení s rozvojovými zeměmi. 7 To pro rozvojové země znamená niţší závazky, delší implementační období a další úlevy. Původní termín pro dosaţení dohody byl určen na začátek roku 2005, poté Dosaţení dohody v nejbliţší době není pravděpodobné, zejména kvůli rozdílným názorům na liberalizaci zemědělství ze strany hlavních aktérů - USA, EU a různých koalic rozvojových zemí. 4 Foltýn, J. a kol.: WTO před zasedáním v Hong Kongu, s. 9 5 Clapp, J: WTO agriculture negotiations and the Global South, s Foltýn, J. a kol.: WTO před zasedáním v Hong Kongu, s WTO: Agriculture, online text [cit ] 7 WTO: Doha Ministerial Declaration, WT/MIN(01)/DEC/1, čl

12 Služby S ohledem na zvyšující se význam sluţeb v mezinárodním obchodě, nabízí tento sektor velký potenciál. Sluţby byly do multilaterálních jednání zařazeny během Uruguayského kola, jehoţ výstupem byla Všeobecná dohoda o obchodu a sluţbách (General Agreement on Trade and Services, GATS). Ta se později stala jedním ze základních pilířů nově vzniklé organizace WTO. Dohoda upravuje podmínky obchodu se sluţbami, do její působnosti však nespadají opatření členských států na ochranu veřejné morálky, veřejného pořádku, ţivota či zdraví lidí, zvířat a rostlin. Vedle toho existuje i řada bezpečnostních výjimek. Dohoda rozlišuje čtyři způsoby (mody) dodání sluţby přes hranici, kdy se poskytovatel nachází v jiné zemi neţ spotřebitel (např. bankovní sluţby); spotřeba v zahraničí (např. turistické sluţby); obchodní přítomnost (např. zřízení pobočky) a přítomnost fyzických osob, kdy dochází k migraci osob do zahraničí (např. pobyt manaţera či IT specialisty). Právě poslední způsob představuje nejcitlivější oblast. Silnou nabídku pracovní síly lze spolu se zemědělskou produkcí povaţovat za hlavní komparativní výhody rozvojových zemí. Výdělky pracovníků posílané domů ze zahraničí navíc představují důleţitý zdroj financí, coţ platí především pro chudé země. Podle údajů Světové banky se výše těchto prostředků v případě rozvojových zemí pohybuje okolo 300 mld. USD, coţ je téměř dvojnásobek oficiální rozvojové pomoci. 8 Přestoţe rozvojové země ve většině případů usilují pouze o zmírnění omezení u přesunu osob pro účely dočasné práce a nikoli trvalého přestěhování, zachovávají vyspělé země k této otázce zdrţenlivý postoj. 9 Na liberalizaci sektoru sluţeb a odstranění přetrvávajících překáţek pro jejich poskytování mají zájem především rozvinuté země. Rozvojové země zůstávají spíše opatrné, neboť chtějí chránit domácí poskytovatele před silnou zahraniční konkurencí. Některé ale mají ofenzivní zájmy uţ i ve sluţbách. Typickým příkladem je Indie, která je konkurenceschopná především v oblasti IT sluţeb (zákaznická podpora, lidské zdroje, vývoj nových produktů). Další oblastí, kde by mohly rozvojové země uspět na zahraničních trzích je zdravotní péče. Prospěch z liberalizace sluţeb by však mohly mít všechny rozvojové země. I v těch nejchudších zemích tvoří sektor sluţeb % HDP a výrazně se podílí na zaměstnanosti. 10 Pokud by otevřely své trhy, mohly by získat přístup ke kvalitnějším a levnějším sluţbám a uspořené prostředky investovat do jiných oblastí rozvoje, např. vzdělání či zdravotnictví. Přístup na trhy se vyjednává tradičně na základě bilaterálních jednání, kdy jednotlivé státy přichází s nabídkami určitých sektorů sluţeb, které chtějí otevřít zahraniční konkurenci, a s poţadavky na sektory, jejichţ liberalizaci by naopak uvítaly u jiných zemí. Dnes se 8 World Bank: Migration and Remmittances Factbook 2011 Developing Countries, [cit ] 9 Foltýn, J. a kol.: WTO před zasedáním v Hong Kongu, s Hoekmann, B. Mattoo, A: Services, economic development, and the Doha Round, s

13 objevuje i plurilaterální vyjednávání, kdy země se stejným zájmem přednesou společný poţadavek vůči jednotlivým státům. NAMA Jednání o přístupu na nezemědělské trhy (Non-agriculture market access, NAMA) se týkají těch produktů, které nejsou zahrnuty v Dohodě o zemědělství. Jde především o průmyslové výrobky, ale patří sem také rybolov. NAMA je tradičním tématem multilaterálních jednání, většina obchodních bariér byla odstraněna jiţ během počátečních kol jednání v rámci GATT. Průměrná cla jsou dnes na relativně nízké úrovni, po Uruguayském kole klesla jejich výše u rozvinutých zemí z 6,3 % na 3,8 %. Cílem současného kola je dále sníţit nebo odstranit cla a necelní bariéry, a to především u produktů, jeţ jsou v exportním zájmu rozvojových zemí. Také by se měla zvýšit vázanost cel. Při sniţování cel má být pozornost soustředěna zejména na vysoká cla, celní vrcholky a eskalaci cel. Jako celní vrcholky jsou označována cla vyšší neţ 15 %. Obvykle jsou uvalena na citlivé produkty za účelem jejich ochrany před zahraniční konkurencí. Eskalace cel představuje takovou praktiku, kdy jsou cla zvyšována v závislosti na přidané hodnotě. 11 Nezpracované komodity tedy podléhají niţšímu clu neţ hotové výrobky. Vázání cel znamená stanovení nejvyšší moţné úrovně cla, která můţe být na daný produkt uvalena. Skutečně aplikovaná výše můţe být niţší neţ je určená úroveň, ale nesmí ji překročit. Závazky dojednávané v rámci WTO se týkají právě vázaných cel. Po Uruguayském kole se vázanost cel u nezemědělských produktů v rozvojových zemí zvýšila z 21 % na 73 %, coţ výrazně zlepšilo předvídatelnost obchodu. 12 Předmětem jednání je i vymezení sektorů, ve kterých by došlo k většímu sníţení cel či k jejich úplnému odstranění. Aktuálně se uvaţuje o 14 sektorech, mj. o automobilech, elektronice, chemikáliích, nerostných surovinách, průmyslových strojích či oděvech. I v oblasti nezemědělských produktů se počítá se zvláštním přístupem k rozvojovým zemím, po kterých nebude vyţadována reciprocita. 13 Práva duševního vlastnictví Jedním z výstupů Uruguayského kola byla Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights, TRIPS), jejíţ přijetí prosazovaly rozvinuté země, především pak USA. Tato dohoda vyţaduje po členských státech, aby zlepšily ochranu práv duševního vlastnictví i jejich vynucování. Rozvojové země se zavedením standardů v této oblasti souhlasily výměnou za příslib rozvinutých zemí, ţe 11 Fergusson, I.: World Trade Organization Negotiations: The Doha Development Agenda, s WTO: Market access: A simple guide - NAMA negotiations, online text [cit ] 13 WTO: Doha Development Agenda Briefing notes on NAMA, online text [cit ] 13

14 zpřístupní své trhy se zemědělskou produkcí a liberalizují zemědělský sektor. TRIPS obsahuje řadu sporných otázek, v kontextu DDA jsou těmi nejvýznamnějšími veřejné zdraví, biopirátství a tradiční vědomosti domorodého obyvatelstva. 14 V souvislosti s ochranou veřejného zdraví byla na ministerské konferenci přijata deklarace, která interpretuje TRIPS s ohledem na potřeby a zájmy rozvojových zemích. Během jednání by měl být nalezen způsob, jak zajistit respektování práv duševního vlastnictví a zároveň umoţnit i těm nejméně rozvinutým zemím přístup k lékům. Dochází ke střetu zájmů farmaceutických společností z rozvinutých zemí a rozvojových zemí, které nemají prostředky na vývoj a výrobu vlastních léčiv. Pokud jde o biopirátství a tradiční znalosti, měl by být přezkoumán soulad TRIPS s Úmluvou OSN o biologické rozmanitosti. Dalším velkým tématem v oblasti duševního vlastnictví je vytvoření systému notifikace a registrace geografických označení pro vína a lihoviny. Názory se rozchází v tom, jestli má být účast na systému povinná nebo dobrovolná a jestli má systém v budoucnu zahrnovat i další produkty. Hlavním obhájcem zavedení systému je Evropská unie, která rovněţ podporuje jeho další rozšíření. K největším odpůrcům naopak patří USA, Kanada či Austrálie, tedy země, kde neexistuje tradice ochrany geografických označení. Tato skupina poţaduje pouze dobrovolnou participaci na systému a odmítá jeho další rozšíření. Singapurské otázky Na první ministerské konferenci WTO v prosinci 1996 v Singapuru byly zaloţeny pracovní skupiny pro čtyři nová témata obchod a investice, obchod a politika hospodářské soutěţe, transparentnost veřejných zakázek a usnadňování obchodu. Souhrnně jsou tato témata označována jako Singapurské otázky. O jejich zařazení do agendy nového kola jednání usilovala především EU podporovaná Japonskem a Jiţní Koreou, naopak většina rozvojových zemí s nimi nesouhlasila. USA na začlenění otázek netrvaly, ale daly najevo, ţe v budoucnu jsou ochotny některá nebo i všechna témata akceptovat. Jejich prioritou byla oblast přístupu na trhy. Po krachu ministerské konference v Cancúnu byly v roce 2004 tři otázky z agendy vypuštěny, předmětem jednání zůstalo usnadňování obchodu. Jedná se o nejméně kontroverzní téma, ze kterého mohou mít prospěch i rozvojové země. Cílem jednání je zvýšit efektivitu mezinárodního obchodu tím, ţe se zjednoduší a harmonizují celní procedury a administrativní poţadavky na dovoz, vývoz i tranzit zboţí. V důsledku toho bude pohyb zboţí usnadněn a sníţí se transakční náklady. Diskuze se vedou o způsobu, jak usnadnění obchodu realizovat. Rozvinuté země upřednostňují vytvoření systému zaloţeného na konkrétních pravidlech a opatřeních s jasnou odpovědností, rozvojové země preferují určitou flexibilitu, kdy si země mohou samy zvolit nejlepší postup. Protoţe se 14 Sell, S.: Intellectual property and the Doha Development Agenda, s. 56, 61 14

15 rozvojové země mohou potýkat s problémy při implementaci nových závazků, je nutné dohodnout výši a rozsah technické pomoci, která jim bude poskytnuta. 15 Pravidla WTO V Dauhá se ministři obchodu dohodli, ţe v novém kole budou zahájena jednání o antidumpingu, subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Stávající smlouvy o těchto nástrojích měly být přezkoumány a mělo dojít k vyjasnění a zlepšení prováděcích pravidel při zachování původních záměrů a principů. 16 S postupným odbouráváním cel hledají státy jiné způsoby, jak ochránit své trhy. Obecné formulace obsaţené v dohodě GATT umoţňují různé interpretace, čehoţ rozvinuté země často vyuţívají. Antidumpingovou dohodou pak bohaté státy argumentují i v případech, kdy své trhy chrání před levným dovozem, který však není prodáván za dumpingové ceny. Předmětem sporu mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi je způsob určení výše dumpingové marţe (rozdíl mezi domácí a zahraniční cenou, popř. výrobními náklady a zahraniční cenou), výše antidumpingového cla (v plné výši marţe či niţší) a způsob urovnávání antidumpingových případů mechanismem pro řešení sporů. 17 Přezkoumána měla být také opatření WTO ve vztahu k regionálním obchodním smlouvám. Ostatní témata Z hlediska zájmů rozvojových zemí jsou důleţitými tématy implementace jiţ přijatých závazků a zvláštní zacházení s rozvojovými zeměmi. V Uruguayském kole byla uzavřena řada nových dohod, které státy musely začít naplňovat. Realizace přijatých závazků představuje náročný proces, ať uţ jde o finanční prostředky, technické moţnosti či lidské zdroje. Protoţe rozvojové země nedisponují dostatečnými kapacitami, je pro ně dodrţení dohod obtíţné. Také jim vadí, ţe předchozí kolo jednání nenaplnilo jejich očekávání. Rozvinuté země nedodrţely své sliby zpřístupnit rozvojovým zemím trhy v důleţitých odvětvích jako je textil či zemědělství. Dokud nebudou tyto otázky dořešeny, nechtějí rozvojové země přistoupit na nové závazky. Jako zvláštní a diferencované zacházení jsou označovány speciální ustanovení dohod WTO, které garantují rozvojovým zemím niţší závazky, delší implementační období či výhodnější přístup na trhy pro některé jejich produkty. V Dauhá bylo rozhodnuto, ţe všechna tato ustanovení projdou revizí tak, aby lépe odpovídaly potřebám rozvojových zemí. Nejdůleţitější a zároveň nejvíce sporné body projednávané agendy byly podrobněji popsány výše. Dalšími tématy jednání jsou mechanismus rozhodování sporů, vztah obchodu a ţivotního prostředí, elektronický obchod, malé ekonomiky, vztah mezi obchodem 15 Fergusson, I.: World Trade Organization Negotiations: The Doha Development Agenda, s WTO: Doha Ministerial Declaration, WT/MIN(01)/DEC/1, čl Foltýn, J. a kol.: WTO před zasedáním v Hong Kongu, s

16 a zahraničním dluhem, přenos technologií, technická spolupráce a budování kapacit a nejméně rozvinuté země Hlavní aktéři WTO má v současnosti 153 členů, výraznou většinu z nich tvoří rozvojové země. Rozhodnutí jsou přijímána konsensem mezi všemi členskými státy. Dosáhnout shody mezi tolika státy není jednoduché, je proto obvyklé, ţe jsou témata projednávána i mimo oficiální zasedání na neformálních setkáních. Jistá kontroverze je spojena s dříve častými jednáními v menších skupinách, kdy jsou přítomni pouze reprezentanti nejvýznamnějších zemí. Ostatní členové tak mohou mít pocit, ţe je něco projednáváno za jejich zády. WTO proto klade důraz na větší transparentnost a usiluje o to, aby byly zprávy z takových setkání k dispozici všem členům. Situaci prospěla změna způsobu vyjednávání. Aby země zlepšily svoji vyjednávací pozici, sdruţují se do koalic. V některých oblastech jako je třeba zemědělství jsou prakticky všechny země členem alespoň jedné koalice. Vedle klíčových hráčů se vyjednávacího procesu účastní i koordinátoři, kteří zastupují názor dohodnutý v rámci koalice. Ostatní partnery v koalici následně informují o průběhu a výsledcích jednání. 19 Pro úspěšné ukončení kola z Dauhá bude nezbytná dohoda mezi klíčovými aktéry USA, EU a rozvojovými zeměmi v čele s Indií, Brazílií a Čínou. USA USA patří k největším hráčům ve světovém obchodě. Pokud nebereme v potaz EU jako celek, jsou USA v obchodě se zboţím druhým největším exportérem s podílem 8,4 % a největším importérem s podílem 12,8 %. V obchodě se sluţbami zaujímají první místo v exportu s podílem 14,1 % i importu s podílem 10,2 %. 20 Co se týče výše cel, USA patří k zemím s nejniţšími celními bariérami. Průměrné aplikované clo dosahovalo v minulém roce výše 3,5 %. Vyšší clo se objevuje hlavně u zemědělských produktů: mléčné produkty (20,3 %), cukr a cukrářské výrobky (10,3 %), ovoce a zelenina (4,9 %). U nezemědělských produktů je nejvyšší clo uvaleno na textil (7,9 %) a oděvy (11,7 %). 21 Rozvojové kolo z Dauhá bylo prvním kolem v historii GATT/WTO, které neiniciovaly USA. Tentokrát přišel impuls k zahájení nových jednání ze strany EU. S vidinou moţného zisku v oblasti zemědělství a přístupu na trhy USA tuto myšlenku podpořily. USA se ale nachází v nelehké situaci, která je dána především vysokým deficitem na běţném účtu platební 18 Bliţší informace k jednotlivým tématům a aktuálnímu stavu vyjednávání lze najít na webu WTO v sekci Doha Development Agenda Briefing notes on some of the main issues of the Doha Round popř. Subjects treated under the DDA, dostupné online z: < popř. < 19 WTO: Understanding the WTO Whose WTO is it anyway?, online text [cit ] 20 WTO: World Trade Report 2011, s WTO: Tariff profiles USA, online [cit ] 16

17 bilance. To se samozřejmě odráţí i na vyjednávací pozici USA a jejich ochoty ke kompromisům či dokonce úlevám pro ostatní státy. Dohoda, ve které by američtí vyjednavači museli učinit výraznější ústupky v citlivých otázkách jako je přístup na trhy s textilem, oděvy a ocelí, by byla politicky neprůchodná. Na druhou stranu USA očekávají, ţe se jim otevře cesta na trhy rozvojových zemí. Hlavní zájem pak mají na trzích rychle rostoucích ekonomik jako je Brazílie, Indie a Čína. 22 Aktuálně nepatří dokončení kola k největším prioritám USA. Důvodem nezájmu jsou poměrně malé zisky, které by USA plynuly z realizace předloţených návrhů v oblasti zemědělství a NAMA. V červnu 2010 publikovali Gary Clyde Hufbauer, Jeffrey J. Schott a Woan Foong Wong studii, která zkoumala, jaké zisky by přinesla realizace současných návrhů pro vybrané země. 23 Pro USA autoři odhadují výši exportních příjmů pouze na 7,6 mld. USD. To je také důvodem, proč se průmysl ani podnikatelé nesnaţili lobbovat u administrativy či v Kongresu za zdárné dokončení kola. Obchodní kruhy se raději zaměřily na regionální a bilaterální dohody, které mají větší potenciál. Neaktivní postoj USA by mohlo změnit doplnění dohody o další oblasti, konkrétně sluţby. Ty by mohly navýšit exportní příjmy o dalších 13,1 mld. USD. Pokud by uspěly některé sektorové inciativy a návrhy týkající se usnadňování obchodu, potenciální exportní zisky by vzrostly na 39,4 mld. USD a importní na 49,5 mld. USD. To by z rozvojového kola učinilo uţ poměrně zajímavé téma. 24 Obchodní zástupce USA Ron Kirk poţaduje po rychle se rozvíjejících ekonomikách, jejichţ pozice a význam v globální ekonomice prudce roste, aby i ony přijaly přiměřené závazky. Čína dnes představuje ekonomickou a obchodní velmoc, přesto jí současná pravidla WTO umoţňují, aby těţila z otevřeného přístupu na největší světové trhy, aniţ by musela recipročně zpřístupnit ty své. Podle USA by se měla Čína v aktuálním kole zavázat, ţe otevře své trhy s průmyslovými výrobky jako jsou chemikálie, elektronika a průmyslové stroje, tedy ty sektory, ve kterých není pochyb o čínské konkurenceschopnosti. Brazílie patří mezi deset největších ekonomik světa a má silné exportní zájmy. Přístup na její trhy zůstává omezený mj. v sektoru technologií. Od roku 1996 otevřelo 73 zemí, jeţ společně tvoří 97 % globálního trhu s informačními technologiemi, své trhy v této oblasti zahraniční konkurenci, a to podpisem dohody WTO o informačních technologiích. Mezi signatáři jsou i rozvojové země. Jedním z poţadavků USA v rámci kola je, aby k této dohodě přistoupila také Brazílie. Podle současných návrhů v rámci DDA sníţí Indie svá aplikovaná cla u průmyslových výrobků 22 Scott, J.: How the poor pay for the US trade deficit, s. 111, Autoři si pro svou studii vybrali vzorek 22 zemí, z nichţ 7 je rozvinutých (Austrálie, Kanada, EU, Japonsko, Norsko, Švýcarsko a USA) a 15 rozvojových (Argentina, Brazílie, Čína, Kolumbie, Indie, Indonésie, Jiţní Korea, Malajsie, Mexiko, Pákistán, Filipíny, Jiţní Afrika, Thajsko, Taiwan a Turecko). Čtrnáct z těchto zemí patří mezi členské státy skupiny G20, jeţ sdruţuje hlavní světové ekonomiky světa. Vybrané země se podílí víc jak 70 % na světovém exportu i importu a tvoří okolo 90 % světového HDP. Odhadované zisky z obchodu jsou kalkulovány pro kaţdou zemi zvlášť ve vztahu k obchodu se zbylými 21 státy. 24 Hufbauer, C. - Schott, J. - Wong, W.: Figuring Out the Doha Round, s. 2-9 Bergsten, F.: US trade policy and the Doha Round: An alternative view, online text [cit ] 17

18 o 3 %. To je neadekvátní závazek pro ekonomiku takového významu. Stejně jako předchozí dvě země i Indie by měla přistoupit k výraznější liberalizaci. USA vidí jako vhodné sektory farmaceutika a průmyslové stroje. Všechny tři země jsou rovněţ významnými hráči na globálním trhu se sluţbami. Čína zaujímá první místo v oblasti telekomunikací, Brazílie je sedmým největším internetovým uţivatelem a Indie je globálním leaderem v poskytování sluţeb v oblasti informačních a komunikačních technologií. Současné návrhy by ale znamenaly jen mírný pokrok v otevření trhů se sluţbami, jeţ podporují světový hospodářský růst a rozvoj. Konečná podoba dohody by proto měla být výrazně pozměněna. Kriticky se USA staví i k otázce zemědělství. Jaké pokroky se očekávají od USA je zřejmé, nejasné ovšem zůstává, čeho se mohou na oplátku dočkat američtí farmáři, zvlášť v případě rozvíjejících se ekonomik. 25 EU EU není klasickým mezinárodním aktérem, ale specifickým společenstvím 27 evropských států, které spojuje hospodářské a politické partnerství. Po vybudování jednotného trhu se z EU stala světová obchodní velmoc. Asi dvě třetiny celkového obchodu jsou realizovány v rámci Unie. Nepočítaje vnitřní obchod, je EU největším světovým exportérem i importérem zboţí s podílem 15 % resp. 16,5 %. První příčka jí patří i v obchodě se sluţbami, s podílem 24, 5 % v případě exportu a 22,1 % v případě importu. 26 V porovnání s USA jsou trhy EU liberalizovány méně. Průměrné aplikované clo bylo v loňském roce 5,1 %, u zemědělských produktů však dosáhlo výše 12,8 %. K sektorům s největší ochranou patří mléčné výrobky (48,3 %), ţivočišné produkty (22,2 %), nápoje a tabákové výrobky (20 %), cukr a cukrářské výrobky (21,6 %), obilniny (14,3 %), oděvy (11,5 %), ovoce a zelenina (11,1 %), ryby a rybí produkty (10,5 %) a textil (6,6 %). 27 Poměrně vysoká cla u vybraných produktů byla předmětem kritiky, daleko větší nespokojenost zahraničních producentů ale vyvolávaly exportní dotace poskytované evropským farmářům. Jedná se o nástroj Společné zemědělské politiky (Common Agricultural Policy, CAP), jehoţ účelem je dorovnání rozdílu mezi vysokými domácími cenami a nízkými zahraničními cenami. K první zásadnější reformě CAP došlo během Uruguayského kola, kdy byla zrušena vazba podpory na objem produkce. Výše podpory zemědělcům postupně klesá, v loňském roce tvořila 20 % jejich celkových hrubých příjmů. 28 Objem prostředků vynaloţených na exportní dotace se odvíjí od světových cen. Výše dotací klesá s vyššími světovými cenami zemědělské produkce. 25 Kirk, R.: Moving Doha forward: The U.S. view, online text [cit ] 26 WTO: World Trade Report 2011, s WTO: Tariff profiles EU, online [cit ] 28 OECD: Agricultural Policy Monitoring and Evaluation 2011, s

19 Bylo zřejmé, ţe zemědělská politika bude jedním z klíčových témat nového kola a na EU bude vyvíjen tlak, aby přistoupila k dalším výrazným změnám. Z tohoto důvodu se EU snaţila rozšířit projednávanou agendu o další témata, ze kterých by mohla mít i ona prospěch. Vedle zemědělství a sluţeb se mělo podle EU jednat i o přístupu na nezemědělské trhy, čtyřech Singapurských otázkách, pracovních standardech a ochraně ţivotního prostředí. V zemědělství byla EU ochotná jednat o sníţení cel, domácích podpor i exportních dotací, ale jen v případě, ţe ke všem formám podpory exportu bude přistupováno stejně. Počáteční vyjednávací pozice byla velmi defenzivní. Naopak tomu bylo u sluţeb. Své trhy otevřela zahraniční konkurenci a to samé chtěla i od ostatních států. Citlivými oblastmi jsou pro EU audiovizuální sluţby, vzdělání, zdravotnictví a doprava. U nezemědělských produktů sledovala Unie ofenzivní zájmy, coţ odráţelo fakt, ţe většina evropské průmyslové výroby je aţ na několik výjimek zaměřena na export. 29 O zájmech a prioritách EU v rozvojovém kole blíţe pojednává třetí a čtvrtá kapitola. Rozvojové země Charakteristickým rysem aktuálního kola jednání je zvýšená míra participace rozvojových zemí a nárůst jejich vlivu. Pro úspěšné ukončení kola bude nezbytná dohoda mezi klíčovými rozvinutými a rozvojovými státy. V této části bude pozornost nejprve věnována Indii, Brazílii a Číně, tedy nejvýznamnějším rychle se rozvíjejícím ekonomikám, jejichţ pozice ve světovém obchodě sílí. Následně budou charakterizovány nejdůleţitější koalice rozvojových zemí, jeţ vystupují v rámci WTO. Rychle se rozvíjející ekonomiky Indie je ve světovém obchodě poměrně malým hráčem, avšak její role ve světové ekonomice v posledních letech výrazně roste. V obchodě se zboţím je 14. největším exportérem a 8. největším importérem s podílem 1,8 % resp. 2,7 %, ve sluţbách jí patří šestá příčka v exportech a pátá v importech s 3,9 % resp. 4,3 %. Přestoţe je Indie velkým zastáncem liberalizace, její vlastní obchodní politika je dosti protekcionistická. To platí hlavně o zemědělství, které zaměstnává víc neţ polovinu obyvatelstva. Průměrné aplikované clo v tomto sektoru dosahovalo v loňském roce 31,8 %. K nejvíce chráněným sektorům patří mléčné produkty, ţivočišné výrobky, obilniny, ovoce a zelenina, čaj a káva, nápoje a tabákové výrobky, ryby a rybí produkty. U nezemědělských produktů je průměrné clo 10,1 %, nejvyšší je uvaleno na textil, oděvy a dopravní stroje. Kromě vyšších cel vyuţívá Indie poměrně často antidumpingová opatření. Tahounem růstu je sektor sluţeb, kde Indie těţí z kvalifikované anglicky hovořící pracovní síly. Exportní zájmy má hlavně v softwarových a IT sluţbách. V oblastech, kde je Indie celosvětově konkurenceschopná, usiluje o větší liberalizaci, v ostatních sektorech pak trvá na zvláštním zacházení. Tento postoj 29 Young, A.R.: The EU and the Doha Development Round, s

20 je kritizován ze strany vyspělých zemí, především pak USA. Ty poţadují, aby i rychle se rozvíjející ekonomiky otevřely své trhy zahraniční konkurenci. 30 Podíl Brazílie na světovém obchodě je relativně nízký, u zboţí má podíl 1,7 % v exportu a 1,6 % v importu, u sluţeb 1,1 % resp. 2,2 %. V případě zemědělské produkce není Brazílie tak ochranářská jako Indie, průměrné aplikované clo bylo v minulém roce na úrovni 10,3 %. Naopak vyšší cla uplatňuje na oděvy (35 %), textil (23,2 %) a obuv (15,7 %). Brazílie je sedmou největší ekonomikou světa, silné exportní zájmy má jak v zemědělství, tak i průmyslových výrobcích. Patří k největším producentům i vývozcům sojových bobů, obilí, kukuřice, tabáku a kávy, cukrové třtiny, kuřecího a hovězího masa. Významná je i produkce bavlny a rýţe. Z nezemědělských produktů je nejdůleţitější vývoz nerostných surovin, ropy, dopravních prostředků, průmyslových strojů a zařízení a chemických produktů. 31 Čína je dnes světovou obchodní velmocí. Na světových exportech se podílí 13,3 % a řadí se tak na druhé místo hned za EU. V importech jí patří třetí místo s 11,6 %. V obchodu se sluţbami je třetím největším exportérem i importérem s podílem přibliţně 6 % resp. 7 %. Průměrné aplikované clo bylo loni u zemědělských produktů 15,6 %, u nezemědělských 8,7 %. Zemědělství představuje důleţitý sektor, neboť je zdrojem obţivy pro venkovské obyvatelstvo. V současné době zaměstnává asi 37 % pracovní síly, jeho podíl na HDP je přibliţně 10 % a pomalu klesá. Drtivou většinu vývozů tvoří hotové výrobky. Čína vyváţí hlavně kancelářské stroje, telekomunikační zařízení, elektrická zařízení, oděvy, textil, průmyslové výrobky, automobily, ţelezo a ocel. Naopak je závislá na dovozu ropy a dalších surovin a materiálů nezbytných pro průmyslovou výrobu a rozvoj infrastruktury. Čína je členem WTO teprve od roku 2001, neměla tedy moţnost ovlivnit utváření agendy pro nové kolo. Nicméně v rámci jednání hraje díky své pozici v globální ekonomice důleţitou roli. 32 Názory na další liberalizaci se u těchto tří zemí liší. Indie schvaluje sniţování podpor domácím zemědělcům v rozvinutých zemí, sama však chce své producenty chránit. S otevřením trhů souhlasí především ve sluţbách, jinak je pro zachování zvláštního zacházení. Naopak kladný postoj k otevření trhů má Brazílie. Čína se nachází někde mezi těmito dvěma pozicemi. Tam, kde je to pro ni výhodné podporuje liberalizaci obchodu, v jiných oblastech rovněţ preferuje zvláštní zacházení. 30 WTO: World Trade Report 2011, s WTO: Tariff profiles India, online [cit ] Willliams, M.: India doesn t see Doha round concluding before 2013, Mint, WTO: World Trade Report 2011, s WTO: Tariff profiles EU, online [cit ] BusinessInfo: Teritoriální informace Brazílie, online [cit ] 32 WTO: World Trade Report 2011, s WTO: Tariff profiles China, online [cit ] BusinessInfo: Souhrnné teritoriální informace Čína, s ,

21 Koalice rozvojových zemí Vysoký počet členů WTO znemoţňuje multilaterální jednání, ve kterém by všechny státy vystupovaly ve víceméně rovnocenném postavení, zároveň však není moţné, aby jeden stát vnucoval svou vůli ostatním. Z tohoto důvodu jsou dohody dojednávány mezi zeměmi sdruţenými v různých aliancích. Některé z nich existovaly jiţ před ministerskou konferencí v Dauhá. Příkladem je Africká skupina (AG); skupina sdruţující africké, karibské a pacifické státy (ACP); skupina nejméně rozvinutých zemí (LDCs), skupina malých a zranitelných ekonomik (SVEs) a skupina podobně smýšlejících (LMG). Ţádná z těchto koalic nebyla spjata s konkrétním tématem, jednalo se spíše o bloky, které svoji agendu přizpůsobovaly aktuálním potřebám. Přesto lze konstatovat, ţe pro první čtyři skupiny byly ústředními otázkami zvláštní zacházení s rozvojovými zeměmi a eroze preferencí v důsledku liberalizace obchodu. LMG prosazovala jednání o problémech s implementací jiţ přijatých závazků a odmítala zařazení Singapurských otázek. 33 Nejdůleţitějšími novými aktéry byla Základní skupina rozvojových zemí (Core Group) odmítající Singapurské otázky; tzv. bavlnářská čtyřka (C4) sdruţující významné africké producenty bavlny, jejichţ zájmem je úplné zrušení subvencí pěstitelům bavlny; koalice zemí, jeţ poţadují speciální přístup k rozvojovým zemím v oblasti zemědělství a úlevy při otevření vlastních trhů (G33); skupina G20, jejímţ prioritním zájmem je sníţení domácích podpor v zemědělství a zrušení exportních dotací ve vyspělých zemích. Skupina G20 vznikla před ministerskou konferencí v Cancúnu v roce 2003 jako výsledek nespokojenosti rozvojových zemí s dosavadním průběhem jednání v zemědělství. Skupina si zaslouţí pozornost hned z několika důvodů. Jde o první koalici, ve které se vedoucí úlohy ujala také Čína. Členské země navíc představují silný ekonomický blok, neboť reprezentují víc neţ 60 % všech zemědělských producentů, 31 % světových zemědělských vývozů a 15 % dovozů. Jeho význam ještě podtrhuje fakt, ţe v členských zemích ţije víc neţ polovina světové populace. Za zmínku stojí i pestrá členská základna. 34 Skupina sdruţuje malé státy i nejvlivnější rychle se rozvíjející ekonomiky. Zastoupeny jsou jak exportně orientované země, jeţ jsou členy Cairnské skupiny, tak i státy, které musí potraviny dováţet. Skupina však nereprezentuje obecné zájmy rozvojových zemí, její pozice je formována především státy jako je Brazílie, Argentina a JAR, jeţ zastupují zájmy proexportně zaměřených zemí, a Čína a Indie, které mají na liberalizaci opačný názor, protoţe musí brát v úvahu zájmy milionů 33 Narlikar, A.-Tussie, D.: The G20 at the Cancun Ministerial: Developing Countries and Their Evolving Coalitions in the WTO, Členskými státy dnes jsou: Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Čína, Kuba, Ekvádor, Egypt, Guatemala, Indie, Indonésie, Mexiko, Nigérie, Pákistán, Paraguay, Peru, Filipíny, JAR, Tanzánie, Thajsko, Uruguay, Venezuela, Zimbabwe. Můţeme se proto setkat s označením G

22 domácích zemědělců. I přes značné vnitřní odlišnosti si G20 zachovává soudrţnost a vůči třetím stranám vystupuje jednotně. 35 Mimo výše zmíněné koalice existuje i několik dalších, za zmínku stojí skupina G10, jejíţ členové jsou stoupenci protekcionismu v zemědělském sektoru. Jestliţe několik aliancí sdílí v konkrétní oblasti stejný nebo podobný zájem, běţně dochází k jejich spojení do většího celku. Velký počet skupin v rámci WTO vyţaduje mechanismus, který by zprostředkoval uzavření dohody. Návrhy jsou proto projednávány mezi nejdůleţitějšími členy v rámci tzv. Nové čtyřky (dříve EU, USA, Kanada, Japonsko; dnes EU, USA, Brazílie, Indie), Pětky (+ Austrálie) nebo Šestky (+ Japonsko). 1.4 Průběh kola V Dauhá byl stanoven všeobecný rámec agendy. Konkrétní způsoby, kterými měla být DDA naplněna, měly být předmětem budoucích jednání. Technické postupy, které stanovují konkrétní metody a vzorce pro sniţování tarifních i netarifních překáţek obchodu, jsou označovány jako modality. Ty jsou obvykle předmětem sloţitých jednání. Podle Dohody o zřízení WTO se mají ministerské konference pořádat nejméně jednou za dva roky. V souladu s tímto ustanovením se první ministerská konference od setkání v Dauhá konala v září 2003 v Cancúnu. Cancún 2003 Úkolem konference bylo zhodnotit dosavadní vývoj v jednáních o realizaci DDA a pokročit ve všech zásadních oblastech. Setkání skončilo neúspěchem, kritickým bodem jednání se ukázaly Singapurské otázky, jejichţ zařazení odmítly rozvojové země. Kromě usnadnění obchodu neviděly v Singapurských otázkách přínos a jejich zahrnutí vnímaly jako snahu odvrátit pozornost od klíčové oblasti zemědělství. Naopak EU trvala na projednání všech otázek. Nutno podotknout, ţe svůj podíl na krachu měly i neshody mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi v zemědělství. Rozvojové země reprezentované především skupinou G20 poţadovaly po USA a EU sníţení domácích podpor, zrušení exportních dotací a lepší přístup na jejich zemědělské trhy. Protoţe ani jedna strana nechtěla ustoupit, mexický ministr zahraničí L. E. Derbez, který konferenci předsedal, setkání ministrů předčasně ukončil Grant, W.: The shift from duopoly to oligopoly in agricultural trade, Narlikar, A.-Tussie, D.: The G20 at the Cancun Ministerial: Developing Countries and Their Evolving Coalitions in the WTO, Mazzei, U.: WTO: life after Doha Taylor, I.: The periphery strikes back? The G20 and WTO, Clapp, J: WTO agriculture negotiations and the Global South, s WTO: Annual Report 2004, s