Právní nároky z porušení práv duševního vlastnictví

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Právní nároky z porušení práv duševního vlastnictví Bakalářská práce Autor: Ivana Klimešová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M. Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských p rací. V Mělníku, dne 7. dubna 2013 Ivana Klimešová

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu sv é práce JUDr. Jiřímu Matznerovi za odborné vedení a směřování práce, Mgr. Jitce Samkové Volemanové, ředitelce ZŠ a MŠ Malý Újezd za řadu informací a postřehŧ z praxe a Mgr. Davidovi Černému, advokátovi za několik rychlých odpovědí na mé dotazy při zpracování textu.

4 Anotace Autorka se ve své práci zabývá problematikou ochrany duševního vlastnictví se zaměřením na stav ochrany práva autorského ve vzdělávacím procesu. Práce se v úvodu zabývá teoretickými východisky, popisem právní úpravy a obecným soupisem nárokŧ, které nastávají při poruš ení autorského práva. Zvláštní pozornost je věnována ochraně autorského práva u díla literárního a uměleckého, které je nejčastěji uţitým dílem v oblasti školství. V práci je vysvětlen i vznik díla zaměstnaneckého, kolektivního a dalších. Po teoretickém úv odu práce přechází do analýzy častých případŧ, ve kterých dochází k nakládání s autorským dílem s tím, ţe v závěru práce je konstatována nízká úroveň právního povědomí osob, pŧsobících ve školství a z toho plynoucí časté porušování autorských práv. Klíčové pojmy právo duševního vlastnictví autorské právo dílo literární a umělecké licence citace porušení autorského práva Annotation The author deals in this thesis with the issue of protection of intellectual property focusing on the state of protect ion of copyright in the educational process. In the introduction the thesis deals with the theoretical basis, describing the legislation and the general overview of claims that may occur in case of breach of copyright. A special attention is paid to the protection of copyright concerning literary work and work of art as the mostly used work in education. This thesis explains also a creation of an employee work, collective work etc. After the theoretical introduction the thesis goes into analysis of frequent cases in which use of copyright mostly occurs. The conclusion of thesis notes that the legal awareness of people working in education is on a low level what results in frequent breach of copyright. Key words Intellectual property law copyright literary work work of art licence citation breach of copyrightcence citation breach of copyright

5 Obsah Úvod... 7 Zvolené metody zpracování Vlastnictví Duševní vlastnictví Právo duševního vlastnictví Třídění práv k duševnímu vlastnictví Autorské právo Pojem a předmět autorského práva Práva osobnostní Majetková práva Rozmnoţování díla Rozšiřování díla Pronájem díla Pŧjčování díla Vystavování díla Sdělování díla veřejnosti Další majetková práva Dílo literární a umělecké Zvláštní druhy literárních a uměleckých děl Zaměstnanecké dílo Kolektivní dílo Školní dílo Dílo vytvořené na objednávku a soutěţní dílo Užití díla Volné uţití díla Uţití volného díla Uţití na základě zákonné licence Citace Školní licence Knihovní licence Licenční smlouva Nakladatelská licenční smlouva

6 Veřejná licence Prostředky ochrany autorského práva Ústavněprávní ochrana Soukromoprávní ochrana Trestní ochrana soudní Trestní ochrana správní Ochrana podnikatelského prostředí a zahraničního obchodu Ochrana duševního vlastnictví prostřednictvím spotřebitelského práva Nekalá soutěţ Soukromoprávní ochrana právní nároky obecná část Určovací nárok Zdrţovací nárok Informační nárok Odstraňovací nárok Satisfakční nárok Nárok na náhradu škody a vydání bezdŧvodného obohacení Případové studie Kopírování učebního textu Vytvoření písemného testu s pouţitím obsahu učebnice Noc s Andersenem Pouţití ukázek z učebnice na interaktivní tabuli projekce části učebnice Vytvoření a pouţití prezentace Náhrada škody a vydání bezdŧvodného obohacení Závěr Seznam použité literatury Bibliografie

7 Motto: Aliis ne feceris, quo tibi fieri non vis Neuděláš druhým, co nechceš, aby se stalo tobě Úvod Cílem této bakalářské práce je analýza právní úpravy duševního vlastnictví ve vztahu k nakládání s odbornými texty a to z hlediska některých, předem vymezených situací z oblasti školství a fungování vzdělávací soustavy. Doba dramatického rozvoje informačních technologií a éra internetu a dalších sítí s sebou přináší velkou mnoţinu nových zpŧsobŧ získávání informací a následné práce s nimi. Rovněţ v rámci procesŧ výuky došlo za posledních cca 20 let k naprosto revolučním změnám a k zavádění zcela nových učebních pomŧcek a postupŧ. Tradiční úprava ochrany autorských práv ve světle těchto změn klade velké nároky jak při kodifikaci, tak zejména při aplikaci práva. V dnešní velmi rychle se vyvíjející společnosti je dŧleţité vědět, jak ochránit svoje vlastnictví a to i duševní, kdyţ údaje a informace, přestoţe jsou dostupnější neţ kdykoliv v minulosti, se zároveň stávají tou nejcennější devizou, hodnotou největšího hospodářského významu. Jedná se o velmi široké téma zasahují cí do mnoha odvětví. Proto tato práce nemŧţe obsáhnout celou mnoţinu moţných por ušení práv duševního vlastnictví. Z tohoto dŧvodu jsem pro vypracování svojí bakalářské práce zvolila zejména část týkající se děl literárních a uměleckých, se zvláštním zaměřením na aplikaci autorského práva ve vzdělávacím procesu. S duševním vlastnictvím se setkáváme kaţdý den, aniţ bychom si to vţdy uvědomovali. Často také nejsme srozuměni s tím, ţe pouţíváme něčí dílo, a tak jej mnohdy i uţijeme neoprávněně. Tato práce se zaměřuje zejména na některé případy a příklady uţití inform ací, učebních pomŧcek, studijní podkladŧ, přednášek a dalších výstupŧ vzdělávacího procesu, a to jak na teoretická východiska uţití lege artis (kapitola 5), tak i na praktické - 7 -

8 příklady, včetně uţití protiprávních, jak jsou popsány v kapitole 8, kapitoly 8.1 aţ 8.5. Vedlejším cílem této práce je seznámit studenty a vyučující, jak pracovat s odbornými texty s ohledem na autorský zákon. V závěru práce jsou uvedeny některé konkrétní příklady řešení situací, s kterými se studenti a vyučující setkávají. Příkladmo lze uvést běţné kopírování částí učebnic, pracovních listŧ, vypracování učebních pomŧcek a postupŧ, jejich uţití třetími osobami, práce s interaktivními učebními pomŧckami a další. Zvolené metody zpracování Při zpracování této práce byla v její teoretické části pouţita metoda analýzy textu a interpretace pouţitých zdrojŧ. V praktické části (kapitola 8) byla pouţita metoda analýzy a aplikace právních norem

9 1. Vlastnictví Na úplném začátku je nutné si objasnit definici pojmu vlastnictví obecně. Vlastnictví je vztah osoby k věci, právu či jiné hodnotě. Často se také vlastnictvím myslí objekt tohoto vztahu, tj. majetek. Tento pojem se pouţívá i ve spojení s duševním vlastnictvím. 1 Vlastnické právo je právem absolutním, které pŧsobí vŧči všem ostatním osobám. Ostatní subjekty mají povinnost nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva k věci. Charakteristickým znakem vlastnictví je, ţe s ním mŧţe nakládat výhradně vlastník. Ten také jako jediný mŧţe dát souhlas, aby s jeho vlastnictvím nakládala další osoba. 2 Obsah vlastnického práva je definován v občanském zákoníku. Teorie definuje vlastnictví jako nejvyšší a úplnou moc osoby nad věcí, která je předmětem jeho vlastnic kého práva, neboli přímé a výlučné právní panství individuálně určeného vlastníka nad touto věcí. Vlastnické právo patří mezi práva věcná a mezi těmito právy je právem nejsilnějším. Jedná se o právo přirozené a také právo absolutní. Tím je míněno, ţe toto právo pŧsobí vŧči všem ostatním osobám (erga omnes). O proti tomu práva, která vznikla ze závazkových vztahŧ (nejčastěji ze smluv) pŧsobí jen mezi stranami závazku, nejčastěji tedy účastníky smlouvy (inter partes). Předmětem vlastnického práva mŧţe být jakákoliv věc v právním smyslu tohoto slova. Paradoxem čes kého právního řádu je skutečnost, ţe věc jako taková není výslovně právním řádem definována. Obsahem vlastnického práva jsou tři základní sloţky, tzv. vlastnická triáda. 1 TÝČ, Vladimír. Průmyslová a autorská práva v mezinárodním obchodě. 1.vyd. Praha:, 1997, 166 Linde s. ISBN ŠPAČEK, Jindřich. Prosazování práv z duševního vlastnictví: Veřejnoprávní ochrana duševního vlastnictví, vztah mezi pojmy průmyslové a duševní vlastnictví [online]. HP, 2003[cit ]. Dostupné z: - materialy/default.html - 9 -

10 Těmito sloţkami jsou: - právo věc drţet (ius posi dendi) - právo věc uţívat a poţívat j ejí plody a uţitky (ius utendi et fruendi) - právo s věcí nakládat (ius disponendi) 3 Některé právní teorie dále hlavní vlastnickou triádu rozvádějí do dalších podmnoţin sloţek jednotlivých práv, jako například právo věc zničit, změnit, neuţívat, opustit. Zvláštní postavení má pak právo na ochranu proti neoprávněným zásahŧm do vlastnického práva. Toto právo, respektive jeho aplikace na oblast duševního vlastnictví je i předmětem této práce. Podle objektŧ (předmětu) vlastnického práva rozlišujeme vlastnické právo k věcem hmotným a nehmotným. K tomu 1011 nového občanského zákoníku uvádí, ţe vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím 4. Oproti tomu dosud platný o bčanský zákoník říká, ţe předmětem občanskoprávních vztahŧ a te dy i vlastnického práva mohou být věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. 5 3 Vlastnictví. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit ]. Dostupné z: va 4 Zákon č. 89/2012 Sb., Zákon občanský zákoník. 5 Zákon č. 40/1 964 Sb., občanský zákoník, v platném znění

11 2. Duševní vlastnictví Předmětem duševního vlastnictví jsou nehmotné statky. Nehmot ným statkem je označován výtvor lidské duševní činnosti a patří tomu, kdo jej vytvořil. Jeho tvŧrce k němu má právo, které mŧţe uplatnit vŧči všem, kteří do něj neoprávněně zasahují. Odtud je odvozen pojem práv k nehmotným statkŧm. Základním znakem nehmotného statku je, ţe mŧţe být uţíván kýmkoli, kdekoli a kdykoli. To je jedním z dŧvodŧ, proč ochrana nehmotných statkŧ není příliš jednoduchá. Jednotlivé druhy duševního vlastnictví jsou vyčísleny v Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví World Intellectual Property Organization (WIPO) z roku WIPO byla zaloţena v roce Od roku 1974 je specializovanou agenturou Organizace spojených národŧ (OSN). Cílem této organizace je podpora ochrany duševního vlastnictví na celém světě prostřednictvím spolupráce mezi členskými státy a mezi svazky na ochranu duševního vlastnictví. Významnými svazy jsou Paříţský svaz Mezinárodní svaz na ochranu prŧmyslového vlastnictví a Bernský svaz Mezinárodní svaz na ochranu literárních a uměleckých děl. 6 Od roku 2000 si kaţdý rok vţdy 26. dubna připomínáme Světový den duševního vlastnictví (World Intellectual Property Day). WIPO zvolila tento den, protoţe právě tento den v roce 1970 vstoupila v platnost Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví. Heslem letošního mezinárodního dne je Creativity, The next generation a má připomenout všechny inovátory, vynálezce, tvŧrce. 7 Smyslem Světového dne duševního vlastnictví je přiblíţit veřejnosti tuto oblast, rozšířit její informovanost, seznámit s prací patřičných úřadŧ. V této souvislosti se proto pořádají dny otevřených dveří, konference, přednášky, besedy, apod. 8 6 Informační centrum OSN v Praze. [online]. [cit ]. Dostupné z: 7 WIPO. [online]. [cit ]. Dostupné z: - outreach/en/ipday/2013/ 8 RYLICH, Jan. Ikaros. [online]. Roč. 11, č. 5 (2007). [cit ]. Dostupné z: -

12 V právním řádu České republiky není jednotná definice pojmu duševní vlastnictví. Tento pojem pochází z anglo-americké právní terminologie intellectual property. Duševní vlastnictví lze chápat jako právní a ekonomickou abstrakci, která je tvořena souhrnem rŧzných objektivně (smysly vnímatelně) vyjádřených ideálních (tj. nehmotných) předmětŧ, které nejsou věci v našem dnešním právním smyslu ani právy samými, nýbrţ j ako nehmotné majetkové hodnoty jsou zpŧsobilé být samostatnými předměty právních a ekonomických vztahŧ. 9 Předměty duševního vlastnictví mohou být výsledkem tvŧrčí činnosti (tvorby) fyzických osob nebo netvŧrčí činností fyzických či právnických osob (např. činností obchodních, provozních, atd.). V obou případech mluvíme o duševním vlastnictví, které je třeba chápat jako opak hmotného majetku. Z toho plyne, ţe i subjektivní práva k těmto předmětŧm duševního vlastnictví náleţí originálně těm osobám, které je vytvořily (autorŧm, výrobcŧm, atd.), a kteří s nimi také v souladu se zákonem mohou nakládat. Z hlediska ekonomického, které zde bývalo dříve často opomíjeno, mŧţeme říci, ţe tyto ideální objekty duševního vlastnictví, resp. práva k nim, jsou penězi ocenitelným zboţím, majícím svou směnnou a uţitnou hodnotu na trhu. Předměty duševního vlastnictví však mohou být zpŧsobilými předměty právních (i ekonomických) vztahŧ jedině tehdy, jsou -li vyjádřeny v hmotné podobě (zhmotněny). 10 Ke splnění těchto podmínek dle našeho práva postačí, aby ideální předmět byl vnímatelný smys ly. 9 TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastni ctví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994, 344 s. ISBN TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994, 344 s. ISBN

13 3. Právo duševního vlastnictví Právo duševního vlastnictví mŧţeme označit jako souhrn právních norem, které upravují společenské vztahy vznikající při duševní tvŧrčí činnosti a při netvŧrčí obchodní činnosti. Jak je jiţ výše uvedeno, výsledky těchto činností nemají hmotnou povahu. Označujeme je pojmem ideální majetkové hodnoty. Je však nutné jejich vyjádření v materializované formě. Právo duševního vlastnictví je nestejnorodým se skupením právních norem, které nenašlo výraz v jednotné kodifikaci. Právo d uševního vlastnictví upravuje i společenské vztahy, které vznikají při vyuţívání výsledkŧ těchto majetkových hodnot ve společnosti. 11 Z pojetí občanského práva vyplývá, ţe vztahy up ravené právem duševního vlastnictví mŧţeme označit jako vztahy občanskoprávní. Základní legislativní normou občanskoprávních vztahŧ je zákon č. 40/1964 Sb., (občanský zákoník). Část majetkových vztahŧ v právu duševního vlastnictví je upravena zákonem č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník). Dŧleţitým je zákon č. 121/200 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonŧ (autorský zákon), v kterém jsou upraveny majetkové vztahy práva duševního vlastnictví. Dalším takovým zákonem je například zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech, prŧmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích v pozdějším znění nebo zákon č. 478/1992 Sb. o uţitných vzorech v pozdějším znění. Rovněţ nelze opomenout, ţe pokud nedojde k nějakým změnám, bude stávající občanský a obchodní zákoník (jakoţ i řada dalších souvisejících a navazujících právních předpisŧ) nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník Třídění práv k duševnímu vlastnictví Práva duševního vlastnictví třídíme podle několika kritérií, p řičemţ nejčastějším hlediskem je okolnost, zda objekt právní ochrany vznikl jako 11 TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. 1. vyd. Br no: Masarykova univerzita, 1994, 344 s. ISBN

14 výsledek tvŧrčího procesu či nikoliv. Mezi práva chráněná v dŧsledku tvŧrčí činnosti patří - autorské právo a právo uměleckých výkonŧ - tvŧrčí právo prŧmyslového vlastnictví, tedy o patentové právo o známkové právo o vzorové právo, zahrnujeme právo uţitných vzorŧ a právo prŧmyslových vzorŧ o právo topografií a polovodičových výrobkŧ o šlechtitelské právo o právo zdravotnických metod a právo rostlinolékařských metod o zlepšovatelské právo o jiná tvŧrčí práva, která nepoţívají zákonné ochrany Mezi práva, která nevznikla jako výsledek tvŧrčí činnosti, patří: - obchodní právo duševního vlastnictví, tedy o právo na označení o právo na označení pŧvodu o firemní právo (firemní jméno) o obchodní práva podniku o obchodní tajemství o jiná práva podniku nepoţívající zákonné ochrany (goodwill, know how, technologické postupy, utajené receptury, atd.) - rozhlasové a televizní vysílání, zvukové a obrazové záznamy a obsah databáze, jednotlivá data Autorské právo V devatenáctém století vyvstala s příchodem kapitalismu potřeba chránit nejenom materiální hodnoty, ale i například vynálezy, technologic ké postupy, aj. Od této doby se ustálila definice autorského práva, jednak 12 ŠPAČEK, Jindřich. Prosazování práv z duševního vlastnictví: Veřejnoprávní ochrana duševního vlastnictví, vztah mezi pojmy průmyslové a duševní vlastnictví [online]. HP, 2003[cit ]. Dostupné z: - materialy/default.html

15 jakoţto soubor právních norem, které upravují vztahy vzni kající z tvorby literární, z uměleckých a vědeckých děl, jednak jako souhrn oprávnění příslušejících autorovi k jeho dílu. Příbuznými k autorskému právu jsou práva dalších osob, například výkonných umělcŧ, tvŧrcŧ databází a podobně. Autorské právo je upraveno zákonem č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonŧ (autorský zákon). Tento zákon byl od roku 2000 mnohokrát novelizován. Pŧvodní právní úprava byla spíše tradiční a zabývala se ochranou konvenčních objektŧ, aniţ by reflektovala dramatický vývoj na poli teorie autorských práv s ohledem na probíhající elektronizaci, snadný přístup ke kopírování a všeobecný rozmach internetu a sociálních sítí. Nejobsáhlejší novela byla provedena v roce 2006 zákonem č. 216/2006 Sb., která jednak dílčím zpŧsobem reagovala na shora popsaný dynamický rozvoj, jednak provedla harmonizaci s předpisy Evropské unie. Mezi nejpodstatnější změny, přijaté touto obsáhlou novelou, patří - nová úprava práva na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla pro vlastní vnitřní potřebu právnických osob, - rozšíření právní úpravy v oblasti rozmnoţování děl pro osobní a vlastní vnitřní potřebu zahrnutí nových technických prostředkŧ (kopírování děl bez tiskového výstupu, tedy skenování a uloţení v datové podobě, kopie textŧ pomocí digitálních fotoaparátŧ, a další), - nová úprava podmínek pro pŧjčování rozmnoţenin děl náhradní odměna, - moţnost adresování návrhu licence blíţe neurčenému okruhu osob (generální licence viz kapitola 5.4.2) 13 Autorský zákon chrání osobu autora i autorská díla samotná. 13 SRSTKA, Jiří. K některým aspektŧm novely autorského zákona. Knihovna plus [online]. 2006, roč. 2006, č. 1 [cit ]. ISSN Dostupné z: knihovnaplus61/srstka.htm

16 3.3. Pojem a předmět autorského práva Autorské právo upravuje práva autora k jeho autorskému dílu, práva související s právem autorským a právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoţeniny jím vydaného díla pro osobní potřebu. Současná úprava autorského práva chápe autorské právo jako soubor práv osobnostních a majetkových. Naše právní úprava je zaloţena na principu neformálnosti vzniku autorského práva. Jestliţe jsou naplněny shora popsané znaky autorského díla, vzniká jeho autorskoprávní ochrana automaticky, bez potřeby naplnění jakýchkoli formálních podmínek. Autorské dílo je tedy autorským d ílem samo osobě bez přihlášky či registrace. Při posuzování autorských práv je nutno se ještě zastavit u problematiky tzv. nosiče díla. Autorské právo chrání dílo, nikoli nosič, tedy hmotnou substanci, prostřednictvím které je dílo zachyceno (plátno, papír, filmový pás, datový nosič, atd.) Zničením věci (nosiče díla) nezaniká autorské právo k dílu. Rovněţ vlastnictví nosiče nezakládá jeho vlastníkovi vznik autorských práv Práva osobnostní Osobnostní práva jsou spojena s osobou autora. Jedná se například o právo rozhodnout o zveřejnění díla, právo rozhodnout jakým zpŧsobem má být autorství uvedeno při zveřejnění a dalším uţi tí díla, právo udělit souhlas k jakékoli změně nebo jinému zásahu do díla, právo před vydáním díla v přiměřené lhŧtě provést drobné tvŧrčí změny díla. Autor se těchto práv nemŧţe vzdát, jsou nepřevoditelná a jeho smrtí zanikají. Přesto autorský zákon v 11 odstavci 5) uvádí: Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo smí být uţito jen zpŧsobem nesniţujícím jeho hodnotu a, je -li to obvyklé, musí být uveden autor díla, nejde-li o dílo anonymní. Ochrany se mŧţe domáhat kterákoliv z osob autorovi blízkých, a toto oprávnění mají, i kdyţ uplynula doba 14 DOLEČEK, Marek. Autorské právo. In: BussinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online] [cit ]. Dostupné z: -pravo-opu-4575.html#b

17 trvání majetkových práv autorských. 15 Zákon tedy pamatuje i na ochranu po smrti autora. Tato ochrana není časově omezená a to přesto, ţe v prŧběhu času mŧţe docházet ke změně os oby, která má oprávnění k jejímu výkonu. Součástí této ochrany naopak není například právo rozhodnout o zveřejnění díla, právo na autorský dohled či povinnost dodrţet anonymitu autora. Zákon mluví o oprávněných osobách, jako o osobách blízkých. Těmito osobami se rozumí osoby bl ízké podle 116 občanského zákoníku Majetková práva Práva majetková jsou práva s hospodářským významem, týkající se uţití autorského díla. Majetková práva k autorskému dílu jsou nepřevoditelná a majetkových práv se autor nemŧţe vzdát. Majetková práva rovněţ nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. V praxi je často laicky zaměňována převoditelnost majetkových práv a převoditelnost výkonu majetkových práv. Zatímco majetková práva se převádí jedině děděním po smrti autora, výkon majetkových práv lze převézt sml uvně a v některých, dále uvedených případech k němu také dochází ze zákona. Uţití díla rozlišujeme na s oukromé uţití, to je uţití pro vlastní potřebu a veřejné uţití. Autor mŧţe vydat oprávnění k uţití svého díla licenční smlouvou dle 46 autorského zákona. Majetková práva obecně trvají po dobu autorova ţivota a 70 let po jeho smrti. Pokud se jedná o dílo, u kterého jiţ uplynula doba trvání majetkových práv, tzv. volné dílo, mŧţe toto dílo volně uţít kaţdý. Nadále však platí, ţe i po smrti autora si nesmí nikdo osobovat autorství k danému dílu a dílo mŧţe být uţito pouze takovým zpŧsobem, který nesniţuje jeho hodnotu. Stejně tak musí být vţdy uveden autor, pokud nejde o dílo anonymní. 17 Obsahem majetkového práva autora k uţití díla je jeho uţití v pŧvodní, zpracované nebo změněné podobě, samostatným zpŧsobem nebo v e spojení s jinými díly. Obsahem majetkového práva udělit jiné osobě oprávnění uţít 15 Zákon č. 12 1/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění. 16 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění. 17 Majetková práva. Autorské-právo Info: Informační portál z oblasti autorského práva [online]. [cit ]. Dostupné z: -pravo.info /majetkova-prava

18 dílo je právo autora stanovit pro třetí osobu rozsah oprávnění a vymezit zpŧsob uţití jeho díla. Poskytnutím oprávnění uţít dílo však nezaniká majetkové právo autora, který je pouze povinen strpět uţití díla třetí osobou, a to v rozsahu stanoveném při udělení souhlasu. Udělení souhlasu se pak děje formou licenční smlouvy. Obsahem práva uţít autorské dílo je právo na rozmnoţování díla, rozšiřování díla, pronájem díla, pŧjčování a vystavování díla a sdělování díla veřejnosti Rozmnožování díla Rozmnoţováním díla je zhotovení dočasných, trvalých, přímých či nepřímých kopií díla nebo jeho částí, za pouţití jakýchk oliv prostředkŧ a v jakékoliv formě. Tím se myslím zejména rozmnoţování tiskem, fotografií, zvukem, obrazem, stavbou, elektronicky a kombinací uvedených Rozšiřování díla Rozšiřování originálu nebo rozmnoţeniny (kopie) je zpřístupnění autorského díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným zcizením práva k originálŧm nebo ke kopii Pronájem díla Pronájem originálu nebo rozmnoţeniny (kopie) je zpřístupnění autorského díla za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského prospěchu (výnosu) jeho poskytnutím na dobu určitou zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění

19 Půjčování díla Pŧjčování díla je obsahově shodné s pronájmem díla s tím, ţe na rozdíl od pronájmu je pŧjčování zpřístupněním díla, které nevede k hospodářskému prospěchu Vystavování díla Vystavování originálu nebo rozmnoţeniny díla je zpřístupněn ím díla tak, aby se s tímto dílem mohl blíţe neurčený počet osob seznámit zhlédnutím nebo jiným zpŧsobem vnímání (obrazy, fotografie, uţité umění, atd.) Sdělování díla veřejnosti Sdělování díla veřejnosti je jeho zpřístupnění reprodukce, ať uţ v podobě ţivého vysílání nebo ze záznamu. Sdělování díla je tedy nejčastější činnost při rozhlasovém a televizním vysílání Další majetková práva Mezi další majetková práva pak patří právo na odměnu při opětovném prodeji originálu a právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu. Právo na odměnu při opětném prodeji originálu vzniká v případech, kdy je originál díla uměleckého převedeného do vlastnictví třetí osoby dá le prodáván za cenu vyšší neţ a zároveň se takového obchodu účastní osoba, která se soustavně zabývá obchodem s uměleckými díly. Právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu a vnitřní vlastní potřebu je realizováno jako poplatek vybíraný v souvislosti s výrobou a dovozem zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v plat ném znění zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění

20 přístrojŧ k zhotovování kopií, nenahraných nosičŧ záznamŧ a komerčním poskytováním kopií. 24 Obecně platí, ţe majetková práva trvají po celou dobu autorova ţivota a 70 let po jeho smrti. Pokud na díle pracovalo více autorŧ, počítá se sedmdesátiletá lhŧta od smrti posledního ze spoluautorŧ. Pokud bylo dílo vytvořeno anonymně nebo pod pseudonymem, počítá se tato lhŧta od prvního zveřejnění díla. Obecně pro počítání 70leté lhŧty dále platí, ţe tato lhŧta počíná běţet vţdy od prvého dne roku následujícího po roce, v němţ došlo k některé ze shora uvedených událostí relevantních pro počítání této lhŧty. 24 DOLEČEK, Marek. Autorské právo. In: BussinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online] [cit ]. Dostupné z: -pravo-opu-4575.html#b

21 4. Dílo literární a umělecké Zákon rozlišuje dílo literární, jiné dílo umělecké a dílo vědecké. Díla literární jsou zvláštním druhem děl uměleckých, proto lze dí la rozdělit na dvě základní skupiny a to díla umělecká a díla vědecká. V praxi se však většinou pouţívá jednoduché označení autorská díla. Díla literární mŧţeme dále členit na díla slovesná, odborná a jiná díla literární. Díla slovesná jsou díla vyjádřená mluveným slovem například projevy, přednášky, apod. a psaným slovem například básně, povídky, reportáţe, apod. Díla odborná zahrnují například znalecké posudky, uţivatelské příručky k zařízením, apod. Jiným dílem literárním mŧţe být označováno dílo ţurnalistické. Pokud se budeme zabývat problematikou autorských děl ve vztahu k vzdělávacímu procesu, pak mŧţeme říci, ţe nejčastěji se v této sféře lidské činnosti setkáváme s díly slovesnými, která jsou vyjádřena řečí nebo písmem. Aby tato díla byla uznána z a díla autorská, musí vţdy jít o jedinečný výsledek tvŧrčí činnosti a utora. Pro posouzení, zda jde o autorské dílo, není relevantní kvalita tohoto díla, umělecká hodnota, odborná zpŧsobilost, ale pouze a jen jedinečnost tvŧrčího zpracování určité myšlenky. Proto lze říci, ţe zatímco odborně vysoce kvalifikovaný věstník nemusí být autorským dílem, pozvánka na oslavu narozenin nebo jídelní lístek takovým dílem být mohou. Jestliţe vyučující provádí výklad fyzikálních zákonŧ strohým konstatováním a vysvětlování m fakt, nebude jeho přednes autorským dílem. Pokud je však tento přednes obohacen nějakými postřehy, příklady aplikací z reálného ţivota, hodnocením, pak takový výklad bude splňovat náleţitosti autorského díla. Jednou z aktuálních otázek, které přináší pra xe, je problematika autorských práv ve vztahu k přednášce a k nakládání s audio záznamem nebo audiovizuálním záznamem této přednášky. Předně je třeba rozlišit, zda přednáška je pouze reprodukcí jiného autorského díla nebo zda obsahuje vlastní tvŧrčí činnost přednášejícího. Jde-li o pouhou reprodukci, pak autorské právo chrání pouze pŧvodní originální obsah literárního díla

22 Nelze však vyloučit, ţe přednášející toto dílo vlastním tvŧrčím zpŧsobem obohatí, a to jak v části literární, tak i v některých případech i v části umělecké (herecký přednes, přednáška na DAMU, prezentace tanečních prvkŧ, atd.). Výsledkem takové činnosti přednášejícího je pak smíšené dílo. Nakládání s takovým dílem (jeho záznam a další zveřejnění) pak musí být posuzováno s přihlédnutím k ochraně všech výše popsaných prvkŧ, jejichţ ochrana jednotlivě je autorským právem garantována. Jako příklad lze uvést záměr studenta vysoké školy zveřejnit přednášky, prezentované během jeho studia, na vlastních vzdělávacích stránkách. Zdánlivě prospěšný záměr naráţí na zákonnou ochranu jak osobnostních, tak majetkových práv. Většina osob v podobné situaci si vŧbec neuvědomí, ţe k zveřejnění audiovizuálního záznamu přednášky potřebují jak souhlas přednášejícího s ohledem na jeho osobnostní autorská práva, tak i příslušné vysoké školy neb přednáška jako autorské dílo zpravidla vzniká jako autorské dílo zaměstnanecké a drţitelem těchto práv je tedy zaměstnavatel (viz podkapitola 4.1.1). Další podstatnou okolností je s ohledem na znění autorského zákona skutečnost, zda je zmíněný souhrnný studentský web projektem komerčním či nikoliv. Zákon umoţňuje, jak je dále v této práci uvedeno (podkapitola 5.3.1), uţít dílo, tedy i audiovizuální záznam přednášky, při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, pokud záměrem není dosaţení hospodářského nebo obchodního prospěchu a zároveň toto uţití nepřesáhne rozsah, který odpovídá sledovanému cíli. Vţdy je nutno uvést jméno autora, název díla a pramen. 25 Zajímavou otázkou je vkládání jiţ zveřejněných audiovizuálních záznamŧ na vlastní webové stránky. Například největší světový se rver pro sdílení videí označuje záznamy, u kterých je povoleno vkládání na jiné webové stránky, poznámkou embed. Právní povaha tohoto příznaku nebyla dosud teorií ani soudní praxí uspokojivě vyřešena. Na jedné straně stojí názor, ţe pokud autor vkladatel audio záznamu opatřil odst. 1) písm. c) zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění

23 video tímto příznakem, má se za to, ţe veřejně udělil licenci k bezplatnému uţití díla všude a za všech okolností. Na druhé straně existuje názorový proud, který dovozuje, ţe p říznak embed se vztahuje pouze k právŧm provozovatelŧ serveru Pro úplnost je rovněţ třeba říci, ţe licenční politika se řídí autorskoprávními předp isy státu Kalifornie, USA, zatímco konkrétní zveřejnění českého audio vizuálního záznamu bude posuzováno v souladu s českým právem Zvláštní druhy literárních a uměleckých děl Stejně jako ostatní autorská díla, tak i dílo literární a umělecké mŧţe být vytvořeno některými, v zákoně zvlášť vyjmenovanými postupy. Pro další orientaci v této práci je třeba uvést některé formy vytvoření autorského díla: Zaměstnanecké dílo Zaměstnaneckým dílem je dílo, které vytvořil zaměstnanec při plněn í svých povinností plynoucích z pracovně právního či sluţebního vztahu k zaměstnavateli. Osobnostní autorská práva drţí zaměstnanec, majetková autorská práva vykonává zaměstnavatel. Zaměstnavatel je rovněţ oprávněn domáhat se veškeré ochrany majetkových aut orských práv k zaměstnaneckému dílu. Zaměstnavatel však není nabyvatelem majetkových práv, je pouze oprávněn je vykonávat. Autor zaměstnanec svá majetková práva nepozbývá, je však zbaven práva je uplatňovat. Fakticky tak zaměstnanci zŧstává pouze čisté a utorství Kolektivní dílo Kolektivním dílem jsou díla nákladná na vytvoření, na kterých se podílí více autorŧ, přičemţ zpravidla někteří z autorŧ dodávají sloţku literární, jiní vizuální a další. Na rozdíl od běţných spoluautorských děl je nezbytnou podmínkou pro existenci kolektivního díla podnět a vedení jedné 26 Autorská práva na YouTube. YouTube [online]. [cit ]. Dostupné z:

24 fyzické či právnické osoby, pod jejímţ jménem je dílo uváděno. Pojem kolektivního díla dále znamená, ţe jednotlivé dílčí příspěvky spoluautorŧ nejsou zpŧsobilé k samostatnému uţití Školní dílo Jde o dílo vytvořené ţákem či studentem ke splnění školních nebo studijních povinností, vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacímu zařízení (viz podkapitola 5.3.2) Dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo Dílem vytvořeným na objednávku rozumí autorský zákon dílo, které bylo vytvořeno na základě smlouvy o dílo, uzavřené dle obchodního či občanského zákoníku. Jedná se tedy o dílo s předem definovanými a smluvně vymezenými parametry. Příslušná smlouva o dílo pak zpravidla definuje pouze poţadované vlastnosti takového díla, přičemţ podmínky uţívání díla objednatelem jsou řešeny samostatnou smlouvou (licence). V praxi bývají obvykle oba tyto smluvní vztahy upraveny jednou listinou. Obdobná úprava se vztahuje i na soutěţní dílo, které vzniká na základě veřejné soutěţe 27, případně veřejné zakázky dle zvláštního zákona Užití díla Autorské právo k dílu vzniká okamţikem vzn iku díla v materializované, tj. smyslově vnímatelné podobě. Mezi vnímatelné podoby patří například slovo, psané i mluvené, písmo, náčrt, stavba, model, apod. Autorským dílem tak nemŧţe být samotná myšlenka či námět. K jeho vzniku není potřeba, aby bylo dílo zveřejněno. Jak je uvedeno v kapitole 3.5, jsou v autorském zákoně v 12 uvedeny příklady zpŧsobŧ uţití díla. Těmito zpŧsoby má právo uţít své dílo autor, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění 28 Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění

25 není-li v zákoně stanoveno něco jiného (školní dílo, kolektivní dílo a další). Autor, případně další ze zákona oprávněné osoby (např. škola, zaměstnavatel), má právo udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu práva uţití díla některým ze zpŧsobŧ ; jiná osoba mŧţe dílo uţít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem. 29 Jedná se o případy uvedené v 29 autorského zákona. Zákon zde uvádí taxativní výčet případŧ, kdy není třeba souhlasu autora k uţití díla. Uţití děl mŧţeme rozdělit na: - uţití díla se souhlasem autora; jedná se o základní primární zpŧsob uţití autorského díla, ostatní zpŧsoby jsou zvláštními zpŧsoby uţití, které stojí v jakési opozici oproti tomuto zpŧsobu nebo jsou výjimkou z tohoto zpŧsobu - uţití díla vyloučeného z ochrany ve veřejném zájmu; do této kategorie pro úplnost patří právní předpisy a nor my, soudní a správní rozhodnutí, státní symboly, zákonné peníze, obecní kroniky a výtvory tradiční lidové kultury - volné uţití díla ( 30 autorského zákona), - uţití volného díla - uţití na základě zákonných licencí. Lze tedy uzavřít, ţe dílo mŧţe být uţito buď na základě zákona, nebo na základě smluvního vztahu s oprávněnou osobou, zpravidla autorem nebo vykonavatelem majetkových autorských práv. Jiný zpŧsob uţití díla je vţdy uţitím extra legem, které je sankcionováno zpŧsoby popsanými v kapitole 6. Praktické příklady některých zpŧsobŧ uţití literárních a uměleckých děl v oblasti vzdělávání, včetně právního posouzení zákonnosti postupŧ zainteresovaných osob a dále zhodnocení nárokŧ oprávněných osob v případě porušení jejich práv jsou uvedeny v kapitole Volné užití díla Volné uţití díla je dle autorského zákona uţití díla pro osobní potřebu. U právnické osoby hovoříme o vnitřní potřebě této osoby. O sobní potřebou 29 Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění

26 mŧţe například být samostudium, osobní zábava, apod. Volné uţití lze rovněţ definovat jako uţití díla pro osobní potřebu fyzické osoby, kdyţ účelem uţití díla není dosaţení prospěchu (například čtení knihy). 30 Jedním z nejčastějších zpŧsobŧ uţití díla pro osobní potřebu jistě bude rozmnoţování díla. Osoba, která si pro svoji potřebu rozmnoţí dílo, tak nezasahuje do autorských práv. I v tomto případě je třeba dŧsledně dbát na zásadu, ţe takovou činností nesmí být dosahováno hospodářského prospěchu jednotlivce, který kopie pořizuje a koneckoncŧ ani třetích osob. Z praxe uveďme následující příkla d. Škola si mŧţe zhotovit kopii učebnice pro svoji vlastní potřebu například školení svých zaměstnancŧ, nikoliv však pro ţáky. Ţáci nejsou součástí školy jako právnické osoby. Pŧjčování či rozdávání kopií učebnice ţákŧm je proto neoprávněným uţitím autorského díla. V současné době se školy často potýkají s nedostatkem peněz. Některé školy tuto situaci řeší právě oním kopírováním učebnic, čímţ se dopouštějí porušení autorského zákona Užití volného díla Volným dílem rozumíme takové dílo, jehoţ majetková au torská práva nejsou chráněná. Nejčastěji se v souladu s výše popsanými pravidly o majetkových právech jedná o díla, u kterých jiţ vypršela doba ochrany majetkových práv (uplynutí lhŧty 70 let od smrti autora). Volné autorské dílo mŧţe být vyuţíváno libovol ně. V ţádném případě však nesmí dojít k narušení osobních práv autora. Tato podmínka fakticky znamená, ţe autorství díla při uţití díla musí být uvedeno (pokud je autor znám) a zároveň uţitím díla se nesmí sniţovat nebo znevaţovat jeho hodnota zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění

27 5.3. Užití na základě zákonné licence Uţití na základě zákonných licencí je upraveno v autorském zákoně takzvaným demonstrativním výčtem v 31 aţ 39. Jedná se o některé speciální zpŧsoby vyuţívání díla, při nichţ lze dílo uţít bez s volení autora a bez úhrady autorských o dměn. Nejčastěji se jedná o následující příklady zákonných licencí Citace Citace byla zahrnuta jiţ v první verzi Bernské úmluvy z roku 1886 jako bezúplatná licence pro citaci z díla, které bylo zpřístupněno veřejnosti, jestliţe rozsah citace je odŧvodněn sledovaným účelem a uvedení citace je v souladu s poctivými zvyklostmi. Rovněţ je moţno citovat pro potřeby vzdělávací a vyučovací. Dovolené uţití citací zahrnuje moţnost citace rozmnoţovat a výdělečně rozšiřovat pouze v rámci díla, do něhoţ byly zařazeny. V rámci ochrany práv citovaného autora je zpravidla třeba uvést jeho jméno, název díla a pramen Školní licence Školní licence je oprávnění školy nebo jiného vzdělávacího zařízení uţít nevýdělečně dílo, vytvořené ţákem či studentem při plnění školních nebo studijních povinností (školní dílo, jak je popsáno v podkapitole 4.1.3). Opět platí povinnost uvádět jméno a autora a identifikaci školního díla Knihovní licence Netýká se pouze knihoven. V zákonně je taxativně uveden seznam osob, které mohou cizí dílo uţívat. Jedná se o knihovny, archivy, muzea, galerie, školy, vysoké školy a jiná školská zařízení. Zákon uvádí, ţe uvedené oprávněné osoby mohou pořizovat tz v. archivační rozmnoţeniny děl. Jedná se pouze o rozmnoţeniny v podobě, v které slouţí archivačnímu účelŧm. To například znamená, ţe takto zhotovené kopie, včetně kopií datových (kopie zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění

28 audio knih), nemohou být pŧjčovány. Zajímavou otázkou pak je případ, kd y dojde ke zničení originálního nosiče např. audioknihy. Zde se výkladová praxe přiklání k tomu, ţe knihovna mŧţe pŧjčovat dříve pořízenou kopii originálu jen tehdy, jestliţe originální nosič (CD) byl zničen a zároveň audio záznam jiţ není moţno opatřit na trhu Licenční smlouva Autor mŧţe poskytnout oprávnění k výkonŧm práva dílo uţít a to licenční smlouvou. Toto oprávnění mŧţe být ke všem zpŧsobŧm nebo pouze k jednotlivým zpŧsobŧm uţití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném. Nabyvatel takového oprávnění se v licenční smlouvě zavazuje zaplatit autorovi odměnu. 33 Autor mŧţe udělit licenci výhradní či licen ci nevýhradní. Pokud se jedná o výhradní licenci, nemŧţe autor poskytnout licenci třetí osobě a často se musí sám také zdrţet výkonu práva uţít dílo zpŧsobem, ke kterému licenci udělil. Naopak v případě nevýhradní licence mŧţe autor nadále vykonávat práva k uţití díla zpŧsobem, ke kterému licenci udělil i poskytnout licenci třetí osobě. Nevýhradní licence nemusí mít písemnou podobu. Avšak v praxi se v této souvislosti objevuje řada problémŧ. Ve smlouvě musí být uvedena výše odměny, aţ na výjimky. Licence mŧţe být omezena na konkrétní zpŧsoby uţití díla. Pokud zemře fyzická osoba, které byla udělena li cence, přechází práva a povinnosti z licenční smlouvy na dědi ce, pokud je to v licenční smlouvě připuštěno. Zánikem právnické osoby, které byla udělena licence, přechází práva a povinnosti z této smlouvy na jejího právního nástupce. Autor také mŧţe za určitých podmínek od licenční smlouvy odstoupit a to například 32 Pŧjčování kopií audioknih. In: Ptejte se knihovny [online]. [cit ]. Dostupné z: -kopiiaudioknih 33 DOLEČEK, Marek. Autorské právo. In: BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2009, [cit ]. Dostupné z: -pravo-vyjimky-a-omezeni-opu html#b6-28 -

29 z dŧvodŧ nečinnosti nabyvatele licence nebo z dŧvodŧ změny přesvědčení autora. Základní náleţitosti licenční smlouvy podle českého právního prostředí tvoří čtyři okruhy: - smluvní strany určení subjektŧ, které uzavírají licenční smlouvu, - předmět licence specifikace autorského díla, kterého se licence týká, - rozsah a zpŧsob uţití díla pokud není ve smlouvě výslovně uvedeno, vykládá se rozsah a zpŧsob uţití díla podle účelu smlouvy, případně se podpŧrně pouţijí zákonná ustanovení (výhradní vs. nevýhradní licence, územní pŧsobnost, atd.) - úplatnost licence nedostatek tohoto ujednání zpŧsobuje neplatnost licenční smlouvy; právní význam této skutečnosti spočívá v tom, ţe i u bezúplatných licencí musí být výslovně uvedeno, ţe licence je poskytována zadarmo. Povinný obsah licenční smlouvy mŧţe být stanoven i odkazem na licenční podmínky, které jsou obvykle uţívány při li cencích pro šíření software a u veřejných licencí, o který je pojednáváno dále Nakladatelská licenční smlouva Nakladatelská smlouva licenční je zvláštní podtyp typové smlouvy licenční. Vzniká z ní závazek mezi stranami, jehoţ účelem je veřejné uţití díla jeho prvním či dalším vydáním. 34 Předmětem této licence je dílo slovesné, hudebně dramatické, hudební, výtvarné, dílo fotografické a dílo vyjádřené zpŧsobem podobným fo tografii. Nakladatelská smlouva je většinou poskytována výhradně. Autor má zpravidla právo na autorskou korekturu díla. Jedná se vlastně o autorské přehlédnutí díla. Zákon stanoví rozsah práva na autorskou korekturu. Pokud na kladatel tuto korekturu 34. : komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2007, xviii, 971 p. ISBN

30 autorovi neumoţní, vzniká autorovi právo na odstoupení od nakladatelské smlouvy. Ale lze to pouze v případě, ţe by vydáním díla bez autorovy korektury došlo k uţití, které sniţuje hodnotu díla Veřejná licence Veřejnou licenci je moţno chápat jako velmi zvláštní vztah mezi auto rem, respektive drţitelem majetkových autorských práva a osobou, která má zájem uţít legálním zpŧsobem autorské dílo. Zatímco tradiční pojetí licenčního práva znamenalo setkání dvou právních úkonŧ dvou projevŧ vŧle, a sice konkrétní nabídky ze strany drţitele práv a přijetí této nabídky konkrétní osobou, veřejná licence se vyznačuje adresováním nabídky blíţe neurčenému počtu osob. Akceptace nabídky se u veřejných licenc í děje velmi často konkludentně, tedy tak, ţe příjemce licence se chová předpokládaným zpŧsobem. Další odlišností je fakt, ţe u nabídky adresované blíţe neurčenému počtu osob se poskytovatel licence zpravidla nedozví o jednotlivých akceptacích. Veřejné licence tak mŧţeme chápat jako veřejné návrhy k uzavření licenčních smluv se standardizovaným obsahem. Nejznámějšími veřejnými licencemi jsou GNU GPL a Creative Commons. GNU GPL je nejčastější licence pro poskyt ování tzv. open source software. Ve stručnosti ji lze charakterizovat jako soubor pravide l, dle kterých je software poskytován jako otevřený a volný s tou výhradou, ţe jakýkoliv další produkt vytvořený pomocí tohoto softwaru (derivát) musí být rovněţ poskytován jako otevřený a volný, tedy ţe nelze pomocí tohoto open source software vytvořit produkt, který by bylo moţno distribuovat komerčním zpŧsobem pod smluvní licencí. 35 Soubor veřejných licencí Creative Commons lze stručně popsat heslem některá práva vyhrazena. Zatímco obvyklá ujednání licenčních smluv jsou postavena na tezi, ţe autor si vy hrazuje veškerá práva a licencí jednotlivě tato práva poskytuje příjemci licence, pak veřejné licence typu 35 GNU General Public license [online]. [cit ]. Dostupné z:

31 Creative Commons jsou charakteristické tím, ţe jsou sjednány na dálku podle předem definovaných podmínek (nabídka blíţe neurčenému okruhu zájemcŧ), nikdo není dopředu vyloučen z přijetí licence, licence je poskytována na neomezenou dobu, bezúplatně a s právem dále autorské dílo šířit. 36 Omezující podmínky bývají veřejně dostupné, jejich obsah je realizován zpravidla nějakým jednoduchým odkazem na publik ované znění. To rovněţ předpokládá, ţe po celou dobu ochrany autorských práv jsou podmínky neměnné. Pokud se jedná o omezení u Creative Commons tak ta jsou určena tzv. licenčními prvky, který byly vytvořeny jako soubor vzorových pravidel pro zjednodušení a zautomatizování procesu udělování licencí v prostředí informačních sítí. Jedním z projektŧ, který vyuţívá licence Creative Commons, jsou Digitální učební materiály, tzv. DUM. Setkáme se s nimi na Metodickém portálu rvp.cz, inspirace a zkušenosti učitelŧ 37, který vznikl jako metodická podpora učitelŧ. Portál je provozován Národním ústavem pro vzdělávání, školským poradenským zařízením a zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníkŧ. Učitelé zde naleznou mnoho uţitečných rad, nápadŧ, včetně toho, jak s příslušnými informacemi a pomŧckami nakládat. 36 Creative Commons [online]. [cit ]. Dostupné z: 37 Metodický portál rvp.cz: Metodický portál, inspirace a zkušenosti učitelů [online]. [cit ]. Dostupné z:

32 6. Prostředky ochrany autorského práva 6.1. Ústavněprávní ochrana Ústavněprávní ochrana práva duševního vlastnictví je v České republice vymezena v Listině základních práv a svobod, která je jako ústavní zákon součástí ústavního pořádku České republiky. Její výz nam spočívá v jejím nadzákonném charakteru, který determinuje souladnost zákonných a podzákonných předpisŧ s pravidly, která jsou v této listině zakotvena. 38 Procesním pilířem ústavněprávní ochrany duševního vlastnictví je Ústavní soud. Tento zvláštní, mimo soustavu běţných soudŧ stojící orgán, kontroluje dodrţování ústavní konformity při výkonu pravomocí všech orgánŧ České republiky. Kontrola ústavnosti je prováděna ve sféře abstraktní i ve sféře konkrétní. Abstraktní kontrola znamená pravomoc Ústavního soudu rušit neústavní předpisy (předpisy, které byly shledány v rozporu s ústavním pořádkem, tedy i s Listinou základních práv a svobod). Tato pravomoc mŧţe být aplikována bez ohledu na to, zda fakticky došlo k protiprávnímu zásahu do ústavou zaručených práv a svobod jednotlivých subjektŧ. Oproti tomu konkrétní kontrola je mimořádným prostředkem pro přezkoumání zda v konkrétním případě nedošlo jednáním orgánu veřejné moci do zásahu ústavně zaručených p ráv a svobod Soukromoprávní ochrana Soukromoprávní ochrana práv duševního vlastnictví je nejčastějším zpŧsobem obrany poškozených. Tato práce se jednotlivými zpŧsoby ochrany zabývá ve zvláštní kapitole i s popisem jednotlivých případŧ. V obecné rovině je třeba uvést, ţe soukromoprávní ochrana práv duševního vlastnictví v České republice trpí značnou roztříštěností, neexistencí 38 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk, 2006, 114 s. ISBN TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk, 2006, 114 s. ISBN

33 jednotné kodifikace, kdy hmotněprávní nároky jsou pojmenovány v jednotlivých zákonech. Přes rŧznorodost hmotněprávní úpravy lze definovat společná procesní pravidla pro soukromoprávní ochranu. Základním procesním prostředkem ochrany je soukromoprávní ţaloba. 40 Ve všech případech civilní ochrany práv duševního vlastnictví je řízení zahajováno z iniciativy oprávněné (poškozené) osoby, n ikoli z úřední povinnosti Trestní ochrana soudní Trestným činem mŧţe být podle ústavního pořádku České republiky pouze takový čin, který je nebezpečný pro společnost, a který naplňuje zákonem vymezené znaky. Některé zásahy do práv duševního vlastnictví j sou definovány i jako skutkové podstaty několika trestný ch činŧ a to v hlavě VI, díl 4, zákona č. 40/2009 Sb. zákon trestní zákoník, v platném znění. Tato část nese název Trestné činy proti prŧmyslovým právŧm a proti autorskému právu a obsahuje definici čt yř skutkových podstat. Obecně platí, ţe ne kaţdé porušení práv duševního vlastnictví je trestným činem. Kromě podmínky definice skutkové podstaty trestného činu, musí být splněny i některé další podmínky, jako jsou určitý stupeň společenské nebezpečnosti protiprávního jednání a další. Odpovědnou osobou trestného činu dle 270 trestního zákoníku mŧţe být dle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, i právnická osoba. V rámci trestního řízení se poškozené osoby mohou domáhat některých svých nárokŧ s kategorie náhrady škody v tzv. adhezním řízení, coţ je řízení připojené k řízení trestnímu. 41 V praxi to znamená, ţe pokud trestní soud při objasňování trestné činnos ti získal dostatek podkladŧ pro rozhodnutí o náhradě škody, mŧţe o ní rozho dnout samostatným výrokem k návrhu poškozeného. 40 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk, 2006, 114 s. ISBN TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk, 2006, 114 s. ISBN