BÁJE A POVùSTI Z âech A MORAVY. JIÎNÍ âechy

Transkript

1

2

3 BÁJE A POVùSTI Z âech A MORAVY JIÎNÍ âechy V l a d i m í r H u l p a c h Nakladatelství Libri Praha 2007

4 Vladimír Hulpach, 2007 Libri 2007 ISBN

5 OBSAH Z DOBY NEJSTAR Í A ST EDNÍ Kdo pfii el první, aneb uãinil to Hospodin patnû? (Krkono e, umava) Nûco málo o Zvíkovû (Písecko) O prvním zlatu a perlách (Písecko) Jak to bylo v Kájovû se svat m Wolfgangem (âeskokrumlovsko) O umavském Blaníku (Prachaticko) O Vítkovû kameni i o dûlení RÛÏí (âeskokrumlovsko) Lapkové a loupeïníci (âeskokrumlovsko, Jindfiichohradecko, Táborsko) K BudûjicÛm cesta (âeskobudûjovicko) Zlatá nebo Trnová Koruna? (âeskokrumlovsko) Zrada na zradu ãili o Závi ovi z Falken tejna (âeskobudûjovicko) Jak kapfii zachránili panovníka a tfiem bratfiím panství získali (Táborsko) Proã bechyàsk purkrabí Dobe neprosadil Habsburka na ãesk trûn (Táborsko) O válce RÛÏí (Jindfiichohradecko) O kamenné Ïábû i o zlodûjích (âeskobudûjovicko) O dobytí hradu Pfiíbûnice (Táborsko) Od ÎiÏkova dubu k Noãní stráïi (âeskobudûjovicko, Táborsko) Pfiedojemné vyprávûní o Bílé paní Perchtû (âeskokrumlovsko, Jindfiichohradecko) O Lopatû a Huse (PlzeÀsko, Prachaticko) Kterak proslul v jiïních âechách pan PÛta (Strakonicko) O katech a Katovicích (Strakonicko) Z DOBY NOVÉ KdyÏ je tû strakonické dudy pískaly v udy (Strakonicko)... 52

6 O lhenickém znaku (Prachaticko) ëábel nebo rychtáfi? (Písecko) O novohradsk ch stra idlech (âeskobudûjovicko) Kdy mají pekelníci svátky? (Pelhfiimovsko) O dvou poddan ch pánû Viléma i o nûm samém (âeskokrumlovsko, Jindfiichohradecko) O paní Perchtû je tû jednou, ale hlavnû o Petru Vokovi (Jindfiichohradecko) Krãínovské vyprávûnky (âeskobudûjovicko, Jindfiichohradecko, Sedlãansko) A je tû o ãertech (Jindfiichohradecko, âeskokrumlovsko) Mrtvá voda (Prachaticko) Dal Jakub Kubata vskutku hlavu za Blata? (âeskobudûjovicko) Pecen od hastrmanice (âeskokrumlovsko) Jak mal ptáãek vyhnal morové hosty z Pfiídolí (âeskokrumlovsko) Pomsta raãího krále (Písecko) Kterak se stala z Kábovy Lhoty Lhota âervená (Jindfiichohradecko) Orlík (Písecko) O divoké honbû, jindfiichohradecké Trucovnû i o záletn ch paniãkách (Jindfiichohradecko) O císafii Josefovi (Slánsko, Pardubicko, Táborsko) Co se fofitová o hastrmanu Vinckovi nedovûdûla (Jindfiichohradecko) Jak stra idlo kejchadlo po tmistra vylekalo (Písecko) vec nebo kouzelník? (Jindfiichohradecko) Pacholi tû, pacholi tû, sprav mi tohle lopati tû! (Jindfiichohradecko, Prachaticko) Je tû pár kocourkovsk ch (Strakonicko) Jak to bylo s umrlãími prkny (Prachaticko, Klatovsko) O stra livé kocoufií hrûze (Táborsko) Podivn vandrovní, Sklenûn a nevûfiící skláfii (Strakonicko) el jeden do Pekla, ãert ho tam nes... (Strakonicko) âertova vûï (Táborsko, Jindfiichohradecko) Kde nebylo o mûry nikdy nouze (Prachaticko) Boubínsk ãarodûj (Prachaticko) Kostlivec a kostelník (Písecko)

7 Jak se pálily milífie, ale hlavnû o divousech (Jindfiichohradecko) O podivném obrazu v Blatné i jak to tam vlastnû bylo s templáfii (Strakonicko) O grázlovi (Jindfiichohradecko) Slovníãek ménû obvykl ch v razû Literatura

8

9 Z doby nejstar í a stfiední Krása pohledu na cel ten kraj se zasnûn mi vesniãkami v náruãi lesû, luk, bfiezov ch hájkû, oïiven proudn mi fiekami ãi tolika oky rybníkû s odrazem vysokého nebe, které jako by odjakïiva chránil prstenec umavsk ch kopcû to jsou na e jiïní âechy. Ale nejen to; mûsta, hrady, zámky, co je krá lily uï od svého vzniku, mûly vïdy co fiíci k dûjinám celé zemû, neboè právû tady mûïeme hovofiit o díle vskutku znamenit ch osobností, aè jiï náleïely k panskému rodu, anebo mezi prosté a moudré venkovany, stejnû jako o kolébce hnutí, které se pro nás zapsalo písmem nejtrvalej ím o kolébce husitství. Bylo by to v ak pfiece jen stále málo, kdyby uï od tûch nejstar ích bájn ch dob neoïivila a nezpfiítomnila celkovou pamûè kraje také místní povûst, putující z pokolení na pokolení aï do na ich dnû G 9

10 Kdo pfii el první, aneb uãinil to Hospodin patnû? buï starofiecké báje a m ty hovofií pfii vzniku svûta o obfiích Titánech a Titánkách, o Gigantech, ktefií vze li ze spojení Zemû a Tartaru, o divok ch kruhook ch Kyklópech, budovatelích obrovsk ch staveb. UÏ ve starozákonní Knize Samuelovû se mluví o Goliá ovi, jenï mûfiil pln ch est loktû a dlaà! Jak tedy div, jestli se i na e báje zmiàuje o takov ch obrech. Podle ní se to stalo tenkrát, kdyï uï âechy byly srdcem Evropy, jenïe jako zem nevelká potfiebovaly ochranu zvenãí proti jakémukoliv nebezpeãí. To si také uvûdomil sám Hospodin a poruãil sv m podfiízen m obrûm, aè kolem postaví prstenec hor a kopcû, které je ochrání. Tak se i stalo. Na severu se zanedlouho tyãily hory nejvy í Krkono e, které se táhly je - tû dál na západ a na severov chod; stejnû jako vrchy kolem hranice jiïní ãi západní. Pouze na v chodû lo o nepfiíli vysokou vrchovinu. Pfiesto jsi v ude na el prûsmyky a brány, aby se sousedé z obou stran mohli nav tûvovat. Z âech pak obvykle b val v stup do kopcû povlovn, na druhé stranû naopak padaly jejich srázy ãasto pfiíkfie do roviny. I kdyï ne lo pokaïdé o ãinnost obrû, neboè do hlubin ukládali cenné kovy také v elijací skfiítkové, po skonãení namáhavé dfiiny Hospodin v echny kolohnáty ze sv ch sluïeb zase propustil; jenom pr Krakono e tu na jeho Ïádost ponechal, ponûvadï se mu u nás velice zalíbilo. Zatímco ov em domácí lidé Pánaboha za jeho ãin chválili, ti na druhé stranû hranic brblali. Tak tfieba Bavoráci mu mûli za zlé, Ïe se k nám nemohou pfies umavu dostat, a navíc jim v tom brání Chodové, ktefií zde hlídají. Mûli Hospodinu za zlé i to, Ïe se do âech nemohou dostat ani po nûjaké fiece. To pr Sasíci na severu jsou na tom pfiece jen lépe, kdyï k nim pfiitéká iroké Labe Na pfietfies pfiicházelo v tûch dávn ch dobách i to, proã zrovna âechy musí vypadat pûknû jako zahrádka a dal í a dal í vûci, které si rûzní závistivci vymyslili. AÏ si nûkdo mûïe nakonec poloïit otázku, jestli to pfiece jen Hospodin nezafiídil s tûmi obfiisky patnû 10

11 Nûco málo o Zvíkovû íkalo se mu odedávna král ãesk ch hradû a podle povûsti jeho ãernou vûï Markomanku uï postavili germán tí pfiedchûdci âechû. Podle jiné povûsti byl ov em Zvíkov vybudován z kamene pro pohanského kníïete Nezamysla, a kdyï se kníïe kameníka zeptal, co to bude stát, dostal tuhle odpovûì: Milosti, o téhle stavbû zví Vá kov dobfie, Ïádn strach, ãímï samozfiejmû myslel kov jeho penûz, ale také, aniï si to uvûdomoval, dal vlastnû hradu název. Marnû bychom v ak hledali skuteãn záznam o jeho zaloïení; víme jen, Ïe stejnû jako Hluboká to bylo sídlo královské, které vzniklo (zfiejmû po pûvodní tvrzi) asi v polovinû 13. vûku. Co se jin ch povûstí t ãe, teprve po del ím hledání najdeme jednu, a pravdûpodobnû i jedinou, zajímavûj í neï ty obvyklé o pokladech, které se smrtelníkûm odkr vají na Kvûtnou nedûli, anebo o podzemní chodbû, vedoucí aï k soutoku Vltavy s Otavou. Nicménû ani povûst, kterou tu chceme pfiipomenout, není pfiíli originální; podobné vyprávûní známe o hradu Pfiimdû na Tachovsku i o Andûlské hofie na Karlovarsku. Pfiimdu pr totiï nechal vybudovat v neprostupn ch lesích mlad hrabû Albrecht z Oldenburka, ponûvadï sem uprchl pfies hranice s dcerou nûmeckého císafie Jindfiicha v 9. století, kdyï otec nepfiál jejich lásce. Po pûti letech ov em císafi uprchlíky pfii lovu na el, vytáhl sem pak s vojskem, aby Pfiimdu dobyl, ale na poslední chvíli se s milenci pfiece jen usmífiil. Povûst o Andûlské hofie dokonce pfiipomene rytífie Tristrama z druïiny krále Artu e. Také jeho dcera Albína aï sem na Karlovarsko uprchla se sv m milencem Richardem, zvan m Medvûdí dráp, a to dokonce pfies mofie z Británie! Také Tristram ov em zvûdûl, kde jsou. A s vojskem zaãal jejich hrad na Andûlské hofie obléhat. Jak ov em smutnû vyznívá celková báje o Tristramovi samém, tak ani tohle dobfie nedopadlo. Rytífi Richard chtûl totiï zachránit pfied rozezlen m otcem alespoà svou milou, i nalil si do poháru s vínem jed. KdyÏ padl mrtv na zem, odvezl otec Albínu na korábu domû a tam jí na el vhodnûj ího Ïenicha. Jiná verze pfiíbûhu fiíká, Ïe pohár s jedem vypila omylem sama Albína A co vypravuje báje o Zvíkovû? Ta hovofií dokonce o dcefii Praotce âecha. Dejme tomu, Ïe se jmenovala Háta po staroãesku a Ïe si rovnûï zamilovala jakéhosi mládence z otcovy 11

12 druïiny. Ani tentokrát v ak otec jejich lásce nepfiál, ponûvadï mûl s dceru kou jako kvût docela jiné úmysly. Uprchli tedy ti dva z otcova hradi tû u dne ní Roudnice a vydali se pfies hory a doly na jih, jen aby byli od rozezleného tatíka co nejdál. I tady tím smûrem rostlo hodnû lesû, ãlovíãka jsi nepotkal, takïe kdyï se koneãnû dostali k soutoku dvou fiek, rozhodli se, Ïe právû zde zûstanou. Vystavûli si jakousi chatrã na vysokém ostrohu a zaãali zde Ïít i hospodafiit. V obou fiekách bylo pr tenkrát tolik ryb, Ïe se lososi pfii svém tahu ani do jejich koryt neve li, v lese zase nemálo lovné zvûfie ãi ptactva, takïe ani o potravu nemûli Ïádnou nouzi. Po nûjakém ãase se jim narodily i dvû dûti, kter m po veãerech u ohnû pak vyprávûli kromû jiného také o jejich dûdovi, praotci celého kmene âechû, i o tom, jak pfii el se sv m kmenem do na í zemû a kde v ude se kmen usadil. Tou dobou uï ov em i dal í lidé z âechovy druïiny zaãali roz ifiovat svoje území a netrvalo dlouho, kdyï se jednoho dne s nûkolika z nich objevil sám Praotec. Tehdy v ak zastihl u chatrãe jenom svá dvû vnouãata, ponûvadï otec byl na lovu a Háta sbírala nedaleko lesní plody. JenÏe teprve kdyï zaãal s dûtmi hovofiit a ony mu vyprávûly v e, co sly ely od rodiãû, pfii el na to, Ïe to jsou dûti jeho oplakané Háty. Dávno uï také zapomnûl na svou zlobu. A tak se rád smífiil jak s dcerou, tak i s jejím muïem, jakmile se vrátili domû. I kdyï ale chtûl, aè s ním opût odejdou k ípu, zavrtûla Háta hlavou a fiekla mu: UÏ jsme si tady zvykli, otãe; nepûjdeme proto zpátky, ale budeme vïdy rádi, nav tíví -li nás pfii sv ch cestách A pfii tom také zûstalo. Ze zvyku, Ïe uï tu celá rodina tak dlouho pob vala, pojmenovali proto místo Zvykovem, z ãehoï pr vznikl je tû pozdûji Zvíkov O prvním zlatu a perlách 9Stojíte-li za mûsíãního svitu na bfiehu u soutoku Blanice s Otavou za Putimí, docela snadno je tû dnes pochopíte, proã kdysi lo o fieky zlatonosné i perlorodé. Rychl proud Blanice jako by do iroka rozléval svûj stfiíbrn tfipyt po obou bfiezích, jako by hfiebínky vln zvonily odedávna pfies pan mi perla- 12

13 mi. Pomalej í Otava, iroká i tichá v ústraní stínu vysok ch vrb a ol í, moïná uï jenom vzpomíná na svoje dávné ãasy, kdy i její bfiehy plné zlat ch tfipytek lákaly sv m bohatstvím. Ale pfiece jenom tam, kam pronikne pod hladinu zvûdav mûsíãní paprsek, alespoà tu íte tu b valou nádheru zlat ch zrnek, které uï od raného stfiedovûku, ba je tû dfiív nenechávaly Jihoãechy ãi rûzné pfiivandrovalce na pokoji. UÏ totiï v oné dobû, o které hovofiili dávní bájeãní starci, tedy v dobû moudrého Kroka, Hleìova syna, se pfiihodilo toto. KdyÏ Krok, jeho rodina i ãeleì se na radu sv ch vladykû pfiestûhovali na nov hrad Budeã, povolal stafie ina uï jako mocn pán i skuteãn kníïe mnohé sluïebníky a zpytáky, aby jim fiekl: PÛjdete odtud na v echny ãtyfii strany svûta, ohledáte fieky i potoky, hory i doly, stejnû jako v e ostatní. Nevrátíte se v ak dfiív neï po tfiech dnech a tfieba je tû pozdûji, bude-li si to Ïádat va e zpráva na bfiezové kûfie, kterou pro mne tak pfiipravíte I vydali se Krokovi lidé na ten pokyn z Budãe v ichni, kdoï chtûli. Nûktefií na koni, jiní pû mo. Po návratu z cesty v roce 685 pfiedstoupili pfied Kroka synové vladyky Rohslava Jícha a Domoslav, z koïen ch mí kû mu nasypali plné dlanû zrnitého zlata a fiekli: KníÏe a pane ná, nejen radou tvou, n brï i radou tvé vû tné Ïeny Bofieny jsme se fiídili pfii své pouti na jih. Právû ona nám doporuãila, abychom se drïeli fiíãních tokû. TakÏe jsme pfiekroãili tok vltavsk, nejsilnûj í, a vydali se dál po pfiítoku z jeho levé strany. A hle ãím dál, tím víc se tfipytila v luãinách mezi pískem zlatá zrnka. Ta ti pfiiná íme, av ak není to v e. PonûvadÏ jich tam bylo dost a dost, pfietavili jsme je i do hroudy Po tûch slovech podal Jícha jako star í syn Krokovi zlatou hroudu zvící pûsti. KníÏe si ji dlouho prohlíïel, obûma mládencûm upfiímnû podûkoval a hned ukazoval zlato v em rádcûm a vladykûm, ktefií byli tou dobou na Budãi pfiítomni. Tak se pr na el na Otavû i Blanici ten nejcennûj í kov a brzy nato sem pfii- li i lidé, aby tu zlato r Ïovali. A tfiebaïe ne lo o nûjakou horeãku, na li se mnozí, ktefií radûji pfiestali obdûlávat svá políãka a brzy nato podle povûsti zaloïili pr roku 760 i mûsto Písek. Cel zlat poklad je v ak také ukryt v nedalekém vrchu Jarníku, jenomïe ho hlídají zlí trpaslíci, a tak ho radûji nehledejte Abychom v ak je tû nezapomnûli. Brzy po nálezu zlata se na Otavû a Bla- 13