Jifií Vondráãek ISBN

Transkript

1

2

3 Jifií Vondráãek ISBN

4

5 Úvodem Kniha vznikla pfiepisem záznamu, natoãeného ve dnech pro desetidíln pofiad Jan Vladislav rozhlasové vzpomínky básníka, esejisty a pfiekladatele z cyklu Osudy. Text zachovává zámûrnû mluvní charakter fieãi. Jan Vladislav vypráví krásn m, bohat m a vût inou spisovn m jazykem, a pfietváfiením spontánního mluvního vyjádfiení podle úzu kniïního vydávání by se autentiãnost jeho projevu ztratila. Krátili jsme periferní slova vlastnû, prostû, samozfiejmû a nûkterá opakování slov tam, kde to nenaru- uje rytmus textu. Text jsme pro kniïní vydání doplnili o epizody a úvahy, které byly vzhledem k potfiebnému rozsahu vysílání v rozhlasové úpravû vypu tûny. Dûkuji reïisérce Hanû Kofránkové, která uspofiádala poãátkem roku 2008 dva veãery k 85. narozeninám Jana Vladislava a Rudolfa Pellara a na tato setkání mû pozvala. Díky tomuto osobnímu kontaktu jsem zjistil, Ïe Jana Vladislava v té dobû dosud nikdo o vyprávûní memoárû pro cyklus Osudy nepoïádal, a natáãení jsem si ihned sjednal. Fotografie z veãera, kter se konal v âeském rozhlase v karlínském studiu, pofiídila hereãka Vûra Huãínová a do této knihy mi nûkteré ochotnû poskytla. Za rady pfii pfiípravû kniïního vydání dûkuji redakãním kolegûm Petru Turkovi a Milo i DoleÏalovi, kter také zaznamenal na i spoleãnou poslední náv tûvu u Jana Vladislava v lednu roku 2009 a dovolil mi, abych jeho postfiehy zde uvefiejnil. Jifií Vondráãek 5

6

7 Dûtství na Slovensku Já jsem literát. Ale je to vlastnû taková náhoda. ProtoÏe jsem dfiíve jako vût ina klukû mûl v elijaké jiné sny a rûzné pfiedstavy. Nûkteré ty pfiedstavy mi zûstaly. Ale byly dány asi tím, Ïe jsem mûl dost zvlá tní dûtství. Musím fiíct, Ïe to bylo dûtství vcelku Èastné. Já jsem byl spokojen. Ale protoïe rodiãe, mûj otec a moje maminka, pfii li na Slovensko z âech nûkdy ve dvacát ch letech, poãátkem dvacát ch let, a Ïili tam vlastnû aï do roku tfiicet devût, tak byli samozfiejmû odtrïeni od sv ch pfiíbuzn ch. Já jsem nikdy nemûl Ïádnou babiãku ani dûdeãka, ani z otcovy strany, ani z maminãiny strany. TakÏe ta na e rodina byla vlastnû velmi malá. Já jsem si to neuvûdomoval. Teprve pozdûji jsem pochopil, jaké to bylo. Îe to bylo dost zvlá tní, Ïe jsem o nûco pfii el. Ale zase jsem asi nûco získal. Co jsem získal? MoÏná to, Ïe jsem byl odkázán sám na sebe. Navíc, tatínek byl zamûstnán na po tû, pûvodnû jako po tovní podúfiedník, nûco jako lep í sluha. TakÏe chodil ráno velmi brzy z domu, protoïe jeho úkolem ze zaãátku bylo vozit po tu k vlaku. Tu, která byla z minulého dne pfiipravená v balících, to znamená v pytlech, a zase pfiijímal po tu. NaloÏili to na takové vozy taïené konûm a pfiivezli na po tu. Samozfiejmû musím fiíct, Ïe to bylo v mûstû, které se jmenovalo a jmenuje dodnes Hlohovec. Mûlo tfii jména. Hlohovec bylo slovensky, Galgóc bylo po maìarsku a Freistat neboli Fraj tat bylo nûmecky. A také se tam takto mluvilo. Vût ina pochopitelnû byli Slováci, ale hodnû 7

8 tam bylo lidí, ktefií mluvili pfiece jenom maìarsky, a mluvilo se tam také nûmecky. Dokonce nedaleko v jedné vesnici byla men ina, která mluvila s ostatními Slováky slovensky, ale mezi sebou mluvili hanácky. TakÏe mûj kmotfiíãek, protoïe já jsem mûl u kfitu kmotra, jak se to tenkrát dûlávalo ostatnû kmotfiíãek, kter na mû mûl dost velk vliv, tak ten tam jednou pfii el a byl pfiekvapen, Ïe jsou tam jeho krajané, protoïe on byl také z Hané. Krátce a dobfie: na po tû byli jednak Slováci, hlavnû mladé dámy, které se ujaly takov ch sluïeb, které byly zapotfiebí, protoïe mûly pfiece jenom nûjaké vzdûlání. A potom tihle ãe tí úfiedníci mezi tûmi Slováky. A tam jsem se tedy narodil a tam jsem mûl to dûtství, o kterém jsem zaãal. To dûtství bylo opravdu takové zvlá tní. Napfiíklad v tom, Ïe jsem se narodil v domû, kter byl Ïidovsk. Patfiil totiï panu Rónayovi, a to byla ortodoxní Ïidovská rodina, která zachovávala v ecky Ïidovské svátky, která se fiídila podle svého pfiesvûdãení a byla dost pfiísná. Ale byli to lidé pfiátel tí. Myslím, Ïe doma mluvili maìarsky nebo nûmecky, ale samozfiejmû umûli také slovensky. A mûli obchod, koloniální obchod se v ím v udy. Mûli biãe, mûli kolomaz, mûli také sádlo, mûli máslo, mûli mouku a takovéto vûci. Ale také moïná podkovy, prostû v ecko moïné. Byl to rohov dûm, byl to velik dvûr, do toho se pfiijíïdûlo, konû tam pfiiváïeli rûzné zboïí. Ale také se tam vyrábûlo zboïí. Napfiíklad pokaïdé na podzim se tam pfiipravovala vestková povidla. A to se dûlalo na dvofie, ve velikém kotli, do kterého se naházely odpeckované vestky, ãasto uï tro ku nahnilé, ale právû to bylo 8

9 dobré. A pak se to muselo takovou kopistí míchat z dálky, protoïe ono to stra nû prskalo. A byl to ráj pro dûti, protoïe se mohly kolem toho v elijak toãit, nosit dfiíví, vylizovat ke konci veãera ten kotel. Veãer, kdyï uï v ecko vybrali, tak ten kotel nechali. A my jsme ho vylizovali. Pomocí lïiãek nebo dfiívek jsme vy krabovali takové ty zbytky, které uï se nedaly nûjak pouïít, protoïe by to byla velká, zbyteãná práce, tak nám to dali. Ale také to bylo nebezpeãné, protoïe kdyï se ãlovûk pfiiblíïil a ono to prsklo, pak vám to pfiilnulo ke kûïi a pálilo to cel den a je tû nûkolik dní potom. Já jsem se tam narodil, ale tenkrát rodiãe byli chudí a bydleli v podnájmu. Ten podnájem, to byl takov pfiístûnek, kter tamti víceménû zámoïní majitelé domu a dvora postavili pro svou chudou pfiíbuznou, které fiíkali Sidi néni. Sidi byla asi Sidonie nebo nûco takového, a néni, to je teta. âili to byla teta Sidi. Ta mûla tfii pokoje. Jeden pokojík uprostfied slouïil jako kuchyà a vchod a tam byl uprostfied sporák. A potom napravo byl pokoj, kde bydleli moji rodiãe a kde jsem se já narodil. A nalevo byl pokoj, kter mûla Sidi néni, tam spala ona. Ten sporák uprostfied byl rozdûlen kfiídou. Na jedné stranû toho sporáku to bylo tréflich to bylo pro nás jako neãisté. Na druhé stranû to bylo ko er a to bylo pro Sidi néni. A tam obû Ïeny vafiily. Tedy Sidi néni mohla b t skoro na e babiãka. Tak ta Sidi néni tam mûla svoje hrneãky a maminka mûla svoje tam na druhé stranû. A Sidi néni se ãasto pohor- ovala, kdyï maminãin hrneãek pfie el tro ku na tu druhou stranu a ocitl se, aspoà ou kem, na té ãisté stranû a ne na té prostû tréflich. A Sidi néni vïdycky 9

10 fiíkala: Ale paninko, to nemûïete pfiece atd., a postrkovala na e hrneãky pryã. Potom jsme se pfiece jen tro ku zmohli, kdyï tatínek se stal úfiedníkem. Udûlal v ecky zkou ky, které bylo zapotfiebí, s bídou a nouzí, protoïe pro nûho to byl velik v kon. A pfiestûhovali jsme se do druhé ãásti domu, vlastnû dvora, to znamená do té ãásti, kde byla okna do ulice. To uï byl jako lep í byt. Tam jsme mûli dva pokoje a velikánskou obytnou kuchyà, chodbu a je tû takovou komoru. A to uï mi bylo asi tak ãtyfii nebo pût let. No a od té doby jsem tam zaïíval to svoje zvlá tní dûtství. ZaÏíval jsem také v elijaké svátky, protoïe jsme Ïili v dobré shodû. Nic nás nedûlilo. Jedni sousedé byli také âe i, druzí sousedé byli Slováci, majitelé byli Rónayovi. Ti mûli dva dospûlé syny, ktefií chodili k nám. ProtoÏe oni uï nebyli ortodoxní. A kdyï se jim zachtûlo jitrniãky, tak pfii li k mé mamince a maminka jim ty dvû jitrniãky upekla na na em nádobí, na na ich kastrolech nebo hrncích. A dala jim je na talífi a oni je tam snûdli. Samozfiejmû jejich rodiãe to nesmûli vûdût, no ale bylo to tak. Myslím si, Ïe to bylo dûleïité pro mû, Ïe jsem vidûl, Ïe svût je rûzn. Îe tam nebyla nûjaká roztrïka, nevzpomínám si, Ïe by tam byly nûjaké spory zaloïené na tom, Ïe nûkdo byl Slovák, nûkdo nebyl Slovák. Ostatnû to mûsto mûlo svoje zvlá tní dûjiny. Pravda, kdyï tam rodiãe pfii li, tak bylo je tû dost poznamenané tím, Ïe Slovensko bylo vlastnû souãástí Maìarska, Ïe v ecky úfiady byly vedeny v tomto duchu, Ïe nebylo dost slovensk ch kol. V Hlohovci byla jedna 10

11 zvlá tnost, tam byla Hospodáfisko-technická stfiední kola. Byla to Ïidovská kola, ale chodili do ní i evangelíci a katolíci, protoïe pfied první svûtovou válkou tam jiná stfiední kola nebyla. A toto myslím bylo dost dûleïité pro ducha té oblasti, té ãásti mûstské, ve které jsme bydleli, protoïe to byla spí oblast chud í. Byla na bfiehu fieky. Vedla tam silnice podél fieky a ta fieka se jmenovala Váh. A moje dûtství bylo pfiirozenû spojeno s touto fiekou. A dodne ka pro mû mûsto, které nemá fieku, není úplné. Já mám rád, kdyï je tam fieka. A ve v ech mûstech, v kter ch jsem strávil vût í ãas, jako tfieba ve Francii, v Grenoblu a nebo v PafiíÏi, tak tam jsem mûl také na dohled fieku. A v Praze samozfiejmû, kdyï jsem pfii el do Prahy, tak to bylo podobné. Jedinû v Poliãce, kde jsem trávil také kus svého mládí, fieka nebyla. Tam byl jen velik rybník. Tu fieku Váh jsem znal od jara do zimy. KaÏd rok tam pfii la veliká voda. Tak veliká voda, Ïe zaplavila ãasto i ná dvûr, a tak jsem ãasto v neckách jezdil po dvofie, protoïe tam bylo tak ãtvrt metru vody a je tû to uneslo ty necky se mnou. Nebylo to ãasto, tak velká voda nebyla kaïd rok. Ale pfiece jenom jsem poznal, co je to fieka, co je to velká voda a co je to plavat a také co je to topit se! Tam jsem se také poprvé v Ïivotû topil. No nûjak jsem se vyhrabal, protoïe mû strhla voda. Najednou tam totiï byla nûjaká jáma, u bfiehu, kde bylo normálnû po kolena vody, tak najednou tam byla nûjaká jáma, já do toho lápl a div jsem se neutopil. Ta fieka pfiiná ela s sebou rûzné vûci. KdyÏ byla velká voda, plavaly tam celé stromy. Plavali tam také utopenci. To bylo velice takové pfiekvapivé a první 11

12 setkání se smrtí, kdyï jsem vidûl, jak v dálce nûkdo plave a on se nemá k tomu, aby h bal rukama nebo nohama. A pak ho vylovili a ukázalo se, Ïe se utopil nûkde na hlavním toku fieky. Naproti pfies fieku byla pevnost Leopoldov, která se pozdûji stala slavnou, protoïe to bylo vûzení. Bylo to vûzení uï za Rakouska a za první republiky, a bylo to také vûzení potom i po druhé svûtové válce. Do Hlohovce jsem se vlastnû nikdy potom uï nevrátil. AÏ jednou, a to byla v jimka. MÛj otec, kter se tam dostal víceménû náhodou jako francouzsk legionáfi, prostû hledal místo a dozvûdûl se, Ïe v jakémsi Hlohovci, kter pochopitelnû neznal a nikdy tam ani nebyl, Ïe tam je místo podúfiedníka u po ty, tak se pfiihlásil. Byl demobilizován, dostal se tedy do Hlohovce. Dûdeãek z otcovy strany Matûj Bambásek s babiãkou Annou, rozenou Chumovou. 12

13 Dûdeãek TaÈoun se svou druhou Ïenou a dcerami, vlevo nejstar í Marií, matkou Jana Vladislava, vpravo prostfiední RÛÏenou a nejmlad í BoÏenou (sedící). 13

14 A to také urãilo i tu moji situaci, Ïe jsem se tam narodil a Ïe tedy jsem nemûl ani jednoho pfiíbuzného. Ono to totiï bylo daleko. TatínkÛv rod pocházel z jiïních âech, z VolyÀska. Maminãina rodina bydlela u Jiãína, v Îeleznici, také témûfi na druhém konci republiky. A nutno fiíct, Ïe tehdy se nejezdilo jako dnes, a pfiedev ím tenkrát to bylo dost drahé. A nebylo zvykem pou tût dûti samotné, aby cestovaly. TakÏe jsem poznal svého dûdeãka, jednoho, jenom asi ãtrnáct dní, kdyï mû vypravili vlakem samotného do toho Jiãína. A potom dûdeãek mû vyzvedl na nádraïí. Otec sám mûl zvlá tní osud. Byl to chud venkovsk chlapec z domkáfiské rodiny. A nemûl vlastnû Ïádné vzdûlání. Chodil do dvanácti let do obecné koly, ale potom uï nebyly peníze v rodinû, aby chodil do nûjaké vy í koly. Jedinû mu pomohl dobrotiv uãitel, kter snad poznal, Ïe by ten chlapec se mûl je tû nûco uãit, a poslal ho do zemûdûlské koly. JenÏe ta zemûdûlská kola byla aï pro ãtrnáctileté chlapce, tak ten uãitel opravil jeho rodn list v tom smyslu, Ïe mu pfiidal dva roky. A on jako dvanáctilet el mezi ty ãtrnáctileté hochy a je tû dva roky studoval takovou hospodáfiskou kolu, kde se uãili kromû ãe tiny, dûjepisu a náboïenství napfiíklad lukafiství a vãelafiství a sadafiství. Vidûl jsem to jeho vysvûdãení. No, nebylo nejlep í, ale bylo vidût, Ïe se tam mezi tûmi kluky snaïil a Ïe nûco se nauãil. A s tím potom el jako ãtrnáctilet patnáctilet pracovat, nejdfiív snad nûkam do DuryÀska, do Nûmecka, kde pracoval v nûjaké cihlárnû, pomáhal. Co tam dûlal, to jsem se nikdy nedozvûdûl. A potom el do Vídnû, do Rakouska. 14

15 ProtoÏe z jiïních âech ti lidé se nejãastûji stûhovali do Rakouska za lep ím. Vût inou dûlali podomky, fiemeslníky. JenÏe tatínek nebyl nic vyuãen, tak pomáhal zedníkûm ve Vídni. A hlavnû se Ïivil jako takov pomocník tím, Ïe tam oklepával prkna, která se pouïívala ke stavbû le ení. A protoïe ta prkna byla od malty za pinûná, tak se samozfiejmû nedala pouïívat jako palivo a nedala se pouïívat ani na stavbu dal- ích le ení. Tak on to musel oklepávat kladivem nebo lïící zednickou to o kraboval a pak se to fiezalo na podpal, bylo to pro vídeàské hospodyàky jako takov materiál na topení. Otec Petr Ladislav Bambásek jako rakousk voják 1. svûtové války. Otec jako rakousk voják ve vycházkové uniformû. 15

16 No a v té dobû také vypukla svûtová válka a on byl mobilizován. Stal se tedy vojákem první svûtové války. Já jsem vidûl jeho fotografie z tûch dob. A ty fotografie jsem na el, kdyï uï mu bylo tak let, a on na tûch fotografiích vypadal jako takov chlapeãek navleãen do starého vojenského mundúru a mnû pfiipadal jako mûj mlad í bratr, kterého bych mûl trochu chránit, no ale chránit jsem ho nazpátek do té minulosti vûbec nemohl. Z toho dûvodu, Ïe byl povolán do války, otec nemûl Ïádné pofiádné vzdûlání. A v echno to ostatní si potom musel v Hlohovci dohnat. Nejdfiív dodûlal mû Èanku a pak je tû dûlal stfiední kolu, pfii zamûstnání. A protoïe musel ráno vstávat v pûl sedmé, aby stihl ten ranní vlak, a veãer zase odváïel po tu k vlaku, nûkdy kolem pûl sedmé, tak vlastnû nebyl cel den doma, kromû poledne, kdy mûli na po tách dvouhodinovou pfiestávku. A on pfii- el domû a dostal obûd a my jsme obûdvali s ním. Potom se vrátil aï veãer. Jedinû na jafie a v létû, protoïe byly dlouhé dny, jsme mohli je tû po veãefii chodit na procházky. A musím fiíct, Ïe na to vzpomínám, protoïe on se mi snaïil leccos vysvûtlovat, co ãetl nebo co vûdûl. To mû moïná uvedlo do m ch pozdûj- ích zájmû, protoïe zfiejmû ãetl knihy, které tenkrát byly z francouz tiny pfiekládány, o vesmíru a o sluneãní soustavû. Hlavnû knihy tehdej ího popularizátora vûdy a astronomie, Francouze Camilla Flammariona. To byla tenkrát proslulá literatura tohoto druhu. A on mi vysvûtloval, Ïe to je tro ku jinak, neï mi fiíkají v náboïenství, tedy v Bibli. Îe samozfiejmû Bible je posvátná kniha, ale toto Ïe je vûda a ta se od toho trochu li í, a Ïe to bylo asi tak a tak. No a vysvûtloval mi 16