ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA

Transkript

1 ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA Pi pedvádní steleb ze stedovkých dl na hrad Pyrmontu jsem se seznámil s velmi bohatým feudálem. Slovo dalo slovo a vzáptí se poala v jedné kovárn podle mých nákres vyrábt bombarda. Ráži dla jsem stanovil na 55 cm, kováním se ale zmenšila na 54 cm. Výrobu dla svil feudál šedesátiletému vynikajícímu kováivelmistrovi, který se svými šestnácti pomocníky vzal velmi nároné vykování bombardy jako záležitost osobní cti. Je možné, že po mém odchodu do dchodu napíši knihu o palných zbraních stedovku (urité nabídky od vydavatel zejména ze zahranií mám). Proto v následujícím struném píspvku o bombardách vynechávám celou adu údaj, které pak pípadn podrobn rozvedu v publikaci. Smyslem tohoto lánku je také uvést na pravou míru rzné omyly ohledn bombard, které se v literatue hojn vyskytují. Chtl jsem k tak ojedinlému experimentu výroby bombard a dalších dl a k následnému pokusnému obléhání a steleb z nich pizvat pana prof. T. Durdíka a další odborníky, ale feudál pojal obléhání a stelby jako svoji soukromou zábavu financovanou svými penzi a nijak nechtl diskutovat o významu experiment pro poznání vojenství 15. století. Feudál dsledn dbal, aby nedošlo k jakékoli publicit pokus. Byly postaveny repliky stedovkých tavných pecí a v nich došlo k petavení velkého množství rudy na houbovité železo. Po zhotovení pípravku byly za jeho pomoci vykovány precizní segmentové pásy železa velmi dkladn skovaného na vynikající kvalitu (samozejm byly všechny úkony provádny za mého nekompromisního dohledu výhradn v 15. stol. dosažitelnými metodami). Pásy byly poskládány za tepla jeden po druhém vedle sebe okolo kulatiny o prmru 55 cm, vyrobené z tisových segment, hojn napuštných zvíecí krví a rostlinným výluhem. Po zdlouhavém vzájemné skování pás byla pes n za tepla navlékána první vrstva stahujících, pedem vykovaných obruí. Pes pláš prachové komory, vytvoené svinutím vykovaného železného plátu okolo trnu, byly navleeny z nábojové komory penívající segmentové pásy. Vzniklý celek byl po mnohokrát opakovaném zahátí neobyejn dkladn skován. Po nakování dalších vzájemn se pekrývajících vrstev obruí došlo k nakování zesilovacích prstenc. Po proražení otvoru zátravky byla celá bombarda naposledy opakovan zaháta, naisto okována a zkontrolována Struné pojednání o bombardách Zdenk Hefner 49 roník XXII, 2011,. 4 ultrazvukovým defektoskopem s výsledkem bez závad. Velmistr se vyznamenal. Velmi nároná manipulace s tém 1,9 tuny vážící hlavní ve výhni, neustálé velmi zdlouhavé zahívání masy železa a nekonené runí kování dla si vyžádalo pesn 1912 hodin práce, potebných k výrob bombardy. Více jak pt msíc pracovalo v šestihodinových smnách dopoledne a odpoledne vetn sobot 17 lidí. Dalších 12 pracovník prbžn tavilo rudu a vyráblo v milíích devné uhlí. K zahátí výkovk bombardy ho bylo spotebováno kg. Lze jen pln souhlasit s historickými prameny, že výroba bombardy byla extrémn technicky náronou a neobyejn drahou záležitostí. Po zaplacení pímo astronomické sumy feudálem velmistrovi byl bombarda pevezena do pedpolí hradu, situovaného uprosted rozsáhlé a veejnosti nepístupné feudálovy obory, kde jsem krom jiného nechal postavit z lomového zdiva pesné repliky hradeb a vží. Vzhledem k tomu, že bombarda svým majestátním vzezením pozitivn zapsobila na feudála, rozhodl se povolit a hlavn zafinancovat výrobu dalších dl. Proto krom výroby hrubých kus s tarasnic došlo ke zhotovení další bombardy ráže 40 cm. Za pedlohu posloužilo vyobrazení bombardy v jedné zahraniní stedovké kronice, kde po nabití vynívá koule z jedné tvrtiny svého objemu z hlavn dla ven. Vykování této menší bombardy bylo provedeno mén dkladn, s výrazn kratší dobou skovávání vytaveného železa, aby bylo možné zjistit vliv kvality kování na životnost dla. A tak jednoho ervencového dne jednoho požehnaného roku stálo ped jedním hradem kompletní obléhací opevnní vybavené veškerými náležitostmi a osazené dvma bombardami, hrubými kusy ráže 15 a 20 cm, temi tarasnicemi ráží 6, 8 a 11 cm a dalšími malorážovými dly. Manipulace s bombardou 1863 kg vážící hlave dla usazená na manipulaním loži sestávajícím ze dvou dlouhých trám, spojených tymi krátkými pínými trámy, byla k loži pipevnna etzy. Po vyrobení repliky stedovkého vozu bylo vyzkoušeno, kolik koní je teba zapáhnout do vozu, aby bombardu uvezli do svahu o rzném stoupání (pro nedostatek místa tabulku uvedu jindy). Na kopec s hradem o stoupání 9 promile táhlo vz s naloženou hlavní 14 koní. Byly také vyzkoušeny poty koní potebných k utažení voz naložených koulemi, pra-

2 Obr. 1: Nákres postupu složení bombardy z vozu na zem. chem, trámy atd. Po zastavení vozu byla vedle nj narovnána hromada peliv poskládaných trámk a fošen. Bombarda byla páidly nadzvednuta a po kulatinách pesunuta z plošiny vozu na hromadu trámk. Na každé stran bombardy stáli dva muži a páidly nadzvedli jeden konec lože dla. Z pod lože byly na té stran vytaženy trámky a bombarda našikmo poklesla. Totéž bylo uinno i na opané stran lože. Opakováním tohoto postupu došlo ke složení bombardy z vozu až na zem. Složení dla trvalo tyem mužm 76 minut. Stejným zpsobem provedená nakládka dla na vz trvala 157 minut (obr. 1). Po vypodložení pepravního lože bukovými kulatinami jsme pokusn ve dvou lidech pesouvali bombardu 367 m daleko po znan nároném zvlnném terénu do palebného postavení. K popostrkování dla opt posloužila vykovaná páidla. Nkteré terénní nerovnosti šlo odstranit i zarovnat krumpái a lopatami, jiné vtší nerovnosti jsme jednoduše pejeli a rzné prohlubn o hloubce až ti metry jsme zarovnali trámky a kulatinami. Pes n a i pes zeminu jsme položili dv vrstvy vzájemn se pekrývajících dubových 6 cm silných fošen, po kterých se na kulatinách lehce pohybovala bombarda. Pesun dla na uvedenou vzdálenost trval dvma mužm vetn terénních úprav 19 hodin a 23 minut. Následující rok provedený pesun bombardy na stejnou vzdálenost a obdobn nároným terénem, ale za použití 25 osob, spoteboval pouze 218 minut asu. Bombardu jsme také vytáhli na kopec s pevýšením 12 metr. Za stromy jsme zavsili dva jednoduché kladkostroje obsluhované tymi muži. Za zadní ást dly byl umístn kolíky zajištný trámek, o které se pes železné roznášecí plotny opela páidla a za pispní kladkostroj se bombarda po kulatinách posunula po prudkém svahu o 7 cm vzhru. Po zajištní dla kolíky proti posunu dol byl popsaný úkon opakován. Tuto innost provádlo 8 muž. Pi použití 35 osob k vytažení dla na kopec byl potebný as zkrácen o 60 %. V pozdjších letech jsme bombardu vytahovali i na podstatn vyšší kopce. Dále byla na další lože upevnna závaží z traktoru o celkové hmotnosti 6000 kg. Rzné vyzkoušené manipulace s touto hmotností potvrdily, že ani takto tžká fiktivní bombarda neklade žádné neešitelné problémy pi pesunu a umísování zbran do palebného postavení, pouze se prodloužily manipulaní asy. Vše je záležitostí jednoduché mechaniky, kdy jsou poteba páidla, klíny, trámky, fošny, kulatiny, provazy a tžší kladiva, tedy vci ve stedovku snadno dostupné. Nabíjení dla replika stedovkého erného prachu byla vyrábna v mnohatunovém množství na základ vlastních mnohaletých zkušeností a s pihlédnutím k pvodním recepturám v rozsáhlém vtraném sklepení hradu, kde to posléze vypadalo jako v pohádce o ertech. Z devin lze použít k výrob prachu pro dosažení maximálního výkonu pouze olši o prmru kmene cm (v nouzi lze použít i bízu, ale výkon prachu bude nižší) pokácenou výhradn v dob vegetaního klidu a ne za mrazu. Z kmene lze použít pouze okrajové štpiny, ne sted. Výroba devného uhlí v milíi vyžaduje velké zkušenosti. Staí petáhnout dobu vývinu devoplynu o 30 vtein a prach už má píliš vysokou zápalnou teplotu a snížený výkon z dvodu sníženého obsahu uhlíku v devném uhlí. Vyzkoušeli jsme také výrobu tzv. hadího prachu, používaného ve 14. století. V souladu s tvrzeními historických pramen prach hoí pomalu a tím má nízký výkon, je nespolehlivý a pi peprav dochází k rozmísení jeho jednotlivých složek. Prmrným pracovním tempem jsme docílili tchto pibližných as nabíjení bombardy: vyškrabání hlavn a prachové komory od nespálených piškvaených zbytk stelného prachu 16 min., vymytí hlavn vodou 7 min., vysušení hlavn (v závislosti na okolní teplot) 15 až 30 min., uložení prachu v komoe 10 min., navalení koule do hlavn po devném mstku 18 min., utsnní koule v hlavni 24 min. (obsluha kleí tsn ped hlavní dla s nabitou koulí, za kterou je v dle uloženo nkolik desítek kg prachu z bezpenostních dvod musí být zátravka bez prachu a až do výstelu dkladn zakryta) 8 min., umístní a opatrné postupné prošouchávání jemného prachu do zátravky 8 min., píprava k výstelu a výstel žhavým želízkem 2 minuty. Celkem tedy prmrn v lét cca 111 minut a v zim minut. Po mnoha pokusech s rznými ucpávkami se nejvíce osvdil bukový špalíek, vyrobený tak, aby tsn uzavel prachovou komoru a pitom svou tlouškou píliš nesnížil její kapacitu. Špalíek bylo nutné do komory run pedsadit na utsnný prach a pak jej kladivy za pomoci nabiják do komory natlouct. Po vyzkoušení rzných možností utsnní koule v hlavni se jako nejvýhodnjší zpsob osvdilo vložit do místa, kde se povrch koule stýká s hlavní dla, velím voskem napuštný provaz a dvakrát jím omotat kouli kolem dokola. Pak je 50

3 Obr. 2: Nákres testovaných bombard. nutné zarážet kladivem mezi stny hlavn a kouli s uritým úhlem sklonu a ve form kruhové výsee pesn vyrobené dubové klíny, umístné tsn jeden vedle druhého. Na kvalit výroby klín a pelivosti jejich zaražení do hlavn pímo závisí dostel bombardy. Pouze v takto utsnné hlavni vznikl dostatený tlak stovek MPa, potebný k dosažení mezních výkon bombardy (v prachové i v nábojové komoe byla zašroubována idla tlaku tabulky dosahovaných tlak uvedu jindy). Stelba z dla zvýšeným pracovním tempem jsme dokázali vystelit z bombardy maximáln jedenáctkrát za den, ale veer jsme byli velmi fyzicky vyerpáni. Praktická kadence bombardy ráže 54 cm je tyi až šest výstel za den. Jako munice byly použity pískovcové koule o hmotnostech od 180 do 215 kg do vtší bombardy a kg pro menší dlo. Krom opukových, pískovcových a granitových koulí jsme nejvíce používali žulové koule vážící kg pro bombardu ráže 54 cm a kg koule pro menší bombardu. Rozdílné hmotnosti koulí zpsobovala nestejnorodá homogenita materiálu, vetn rzných dutinek a puklin, které pak byly píinou praskání koulí pi nárazu na zdivo. Pi námru osm stup dostelila tato replika bombardy z poátku až 30. let 15. století nejtžší žulovou koulí o hmotnosti 225 kg úsovou rychlostí 85 m/s na vzdálenost 96 m. Nejvyšší úinnosti pi stelb ze základní roviny plus mínus 0 m, shodné se základnou hradeb, dosahovala bombarda pi námru 8 15 stup. Pi stelb z roviny plus 12 m se úinnost dla zvtšila. Pi výrazn vtších námrech se poal paradoxn dostel bombardy zmenšovat. Po odzkoušení námru 45º, kdy dla mají nejvtší dostel, tato bombarda dostelila pouhých 48 m, což vyplývá z píliš tžkých koulí, jejich nízké úsové rychlosti, krátké hlavn, zemské pitažlivosti a malému obsahu prachové komory. Výsledkem etných pokusných steleb bylo zjištní, že bombarda 30. let 15. století je pi stelb vzhru nad úhel námru 15º nap. na skálu s hradem jen obtížn použitelná a málo úinná. Nejvtších boících úink dosahuje pi stelb z nižšího návrší dol na hrad. Po osmi výstelech se obrovskými zptnými rázy dla poaly uvol- ovat hluboko do zem zaražené podprné kly zápor a zajišovací etzy a po dalších výstelech je bylo nutné opravovat. Mee, které jsme mli zavšené v závsech na opasku natolik pi nabíjení a obsluze dla pekážely, že jsme je museli odložit. Bombarda byla odpalována elektricky z nedalekého betonového bunkru a po každém výstelu bylo dlo pekontrolováno defektoskopem. Protože bombarda nevykazovala žádné mikroskopické trhlinky tla, odhodlal jsem se z ní vystelit pímo. Po odpojení svazk kabel od idel vnitní a vnjší teploty, tlak a prhyb stn dla stála nabitá bombarda v celé své impozantnosti namíená na bránu hradu, uzavenou vraty a zvednutým padacím mostem. Po rozfoukání devného uhlí na trojnožce mchem a rozžhavení odpalovacího želízka došlo k zapálení jemného prachu na zátravce. Ohromující rána, silné zachvní zem od penášeného zptného rázu, obrovská vzduchová tlaková vlna, která zakymácí lidským tlem, hukot koule a tymetrový šlehající plamen z hlavn spolu s rozsáhlým prudce se rozpínajícím mrakem dýmu, zanechalo na všech pihlížejících hluboký dojem. Úinky dla na opevnní hradu koule o hmotnosti 240 kg narazila na padací most ze vzdálenosti 60 m s velkou prudkostí, mohutné trámy mostu zapružily a kouli odhodily do píkopu. Obdobn dopadly další ti výstely bombardy. Proto jsme vedle bombardy umístili do palebného postavení tarasnici s dlouhou hlavní ráže 11 cm, která 26 výstely rozstílela železnými koulemi ob pískovcové tonice mostu i s epy tak, že most zstal voln viset na brán pouze na obou spouštcích etzech. Po devíti pesných zásazích železnými koulemi vypálených z hrubého kusu ráže 15 cm na horní ást pohupujícího se mostu povolily etzy a most se s rachotem zítil do píkopu. Pak pišla ke slovu opt bombarda. Následující železem okovaná vrata postupn praskala pod zásahy 240 kilogramových koulí až je další zásah rozrazil a vyrval z pant (pokud by posádka hradu bránu nezasypala). Parkánovou hradbu tlustou 70 cm a vysokou 2,7 m dokázaly pískovcové koule o prmrné hmotnosti 195 kg znan poškodit, obdobn cimbuí a devné podsebití, kde byl zásah obzvlášt efektní na všechny strany lítaly zlomky prken a kusy trámk. O hradbu tloušky 185 cm se pískovcové koule vždy roztíštily na mnoho kus s minimálními destrukními úinky. Po mnoha pokusech i s jinými dly jsem došel k závru, že na boení zdiva jsou koule zhotovené z pískovce prakticky nepoužitelné. Velkorážové pískovcové koule lze použít s menší efektivitou a s výhradami proti zdivu do síly maximáln 70 51

4 cm. Žulové koule jsou vzhledem ke své tvrdosti a vyšší mrné hmotnosti nejúinnjším materiálem použitelným do bombard k boení zdiva. V parkánové zdi o tloušce 70 cm byl probourán prlom 2 m vysoký a 2,5 m široký pouze dvma výstely. Zub cimbuí, široký 1,5 m o tloušce zdiva 60 cm dokázala bombarda zboit i s kusem hradby jedním výstelem. Také hrázdné podsebití jeden zásah koule doslova smetl v délce tém 2 m z vrcholu hradby na zem. Avšak použití bombardy proti cimbuí a podsebití by bylo ve skuteném boji velmi neekonomické. K této innosti se výborn osvdily hrubý kus ráže 15 cm a tarasnice ráží 8 a 11 cm s 1,8 m dlouhými hlavnmi. S šestinásobn a patnáctinásobn menší spotebou prachu, mnohem vyšší kadencí a pesnjšími zásahy byla tato dla oproti bombard celkov úinnjší a výrazn ekonomitjší. S rostoucí mocností dobývaného zdiva úinnost bombardy rapidn klesala. V hradb tlusté 185 cm vystílela bombarda menší prlom po padesáti ranách. Se zdivem tlustým 3,8 m si už nedokázala poradit. Proto také v zahranií v poetných obléhacích dílech jsem nevidl žádnou bombardu do ráže 70 cm použitou proti zdivu o tloušce nad 3 m. Naprostou výjimkou je obležení jistého zahraniního hradu uskutenného v r. 1457, kde byla proti jeho válcové obytné vži nasazena obí Obr. 3: Skica ukázek zahraniních postavení bombard. bombarda ráže cca 80 cm, u které jen délka zápory proti zptnému rázu inila 5,5 m. Po devítimsíním obléhání rozstílela bombarda 3,7 m tlusté zdivo vže natolik, že vž se zítila. Na stanovišti dla, v troskách vže a zejména pod skalkou s vží leží dodnes velké množství úlomk koulí z bombardy a celé koule o hmotnosti až 800 kg. Nkteré žulové koule, které jsme vystelily z naší bombardy ráže 54 cm se po nárazu na zdivo rozpadly na plky až na tvrtiny, jiné pekaly ti výstely a osm koulí bylo opakovan použito až dvanáctkrát. Oteplení dla ani po celodenní zrychlené stelb, tj. po jedenácti výstelech, nedošlo v ticetistupovém letním žáru k takovému oteplení dla, aby bylo potebné jakýmkoliv zpsobem bombardu chladit. Dlo bylo ponecháno na ervencovém slunci, které bombardu rozpálilo na povrchovou teplotu 82º C. tyi minuty po výstelu (z dvodu tepelné setrvanosti) stoupla teplota prachové komory o 2,8º C a nábojové komory o 3,2º C. V zimních manévrech, kdy jsme bombardu usadili proti hradu za teploty -12º C, se po výstelu zvýšila její teplota o pouhých 0,8º C. Po zapálení prachu dochází k psobení teploty vzniklé pi jeho hoení na dlo po dobu 2 3 sekund. To je píliš krátká doba psobení tepla, která nestaí tak velkou masu železa výrazn ohát. U pozdjších bronzových dl dochází k jejich velkému oteplování také prudkým tením koule o stny hlavn pi výstelu. U bombardy vzhledem k nižší tepelné vodivosti železa oproti bronzu a zejména k velmi krátké uvnit nerovné hlavni, ve které koule píliš netsní, dochází k minimálnímu tení koule o hlave a tím i k jejímu nízkému oteplování na rozdíl od tvrzení rzné literatury, napsané od stolu teoretiky. Bombarda ráže 40 cm nedostatek místa nedovoluje rozepsat podrobnosti pokusy jednoznan ukázaly, že dla, u kterých po nabití ásten vynívá koule ven z hlavn, jsou slepou ulikou ve vývoji dlostelectva. Balistické vlastnosti této bombardy byly více než mizerné. Na vzdálenost 52 m (více bombarda nedostelila) byl rozptyl koulí až plus mínus 4 m, pi foukání silnjšího vtru byl ješt o dalších 1,5 m vtší a nízká úsová rychlost m/s dávala koulím malou boící schopnost. Pi velkém rozptylu stel bez praktické možnosti njakého míení a malé údernosti koulí bylo dlo použitelné proti cimbuí, podsebití a slabší parkánové hradb, kde zásah byl pouze dílem náhody. 52

5 Obr. 4: Informativní skica situace zahraniního obléhacího komplexu (stav hradu v dob obléhání). 1 zdné palebné postavení bombardy, situované ve svahu. 2 palebné postavení dla ráže cca 11 cm. 3 palebné pozice lehkých dl ráže 4 5,5 cm. 4 zemnice. 5 prakovišt. 6 velitelské stanovišt. 7 opevnní tábora obléhatel proti pístupové šíji. 8 zákopy stelc z runích zbraní. 9 nákres zdné pozice bombardy. 10 výstelný otvor v tarasu. 11 otvory pro zasunutí hlavních nosných trám tarasu. 12 šikmé podpry tarasu. 13 otvory po záporách proti zptnému rázu bombardy. 14 místo usazení bombardy. 15 otvory po nosných trámech zábradlí. 16 šikmý sokl. A pdorys postavení bombardy informativní skica. B bokorys postavení. 53

6 Poznámka ke sklopnému tarasu: Horní i dolní ást otoného tarasu musí být pi nabíjení bombardy zajištna proti sklopení. Železná koule o hmotnosti 12 kg vypálená z dla umístném na obléhaném hrad a zamíená na dolní ást tarasu jej pi zásahu tak velmi prudce peklopila, že obsluha bombardy by byla pravdpodobn zranna až zabita (jednalo se o pokus, kdy za tarasem nikdo nestál). Proto byl na zem zevnit k tarasu pipevnn trám, který spolehliv zabraoval peklopení tarasu do pozice dla. Obdobn musí být zajištn i horní díl tarasu odnímatelnou závorou, kterou jsme ped otevením tarasu a výstelem odnímali ze závsu dol. Životnost bombard velká bombarda vyrobená ve špikové kvalit vystelila 327 ran kamennými koulemi pomocí repliky stedovkého erného prachu (v bombard byl opatrn vyzkoušen i Vesuvit jeden výstel pišel na tisíc K). Po uvedeném potu ran se v tle dla objevily první mikroskopické trhlinky. Poítaový tomograf ukázal zmny ve struktue železa a únavu materiálu. Po dalších tech ranách se trhliny zvtšily a pibyly nové. A tak po 330 výstelech byla ostrá stelba z bombardy Dunivé Luitgardy definitivn ukonena, protože jsem ji nechtl nechat roztrhnout (výstely z bombardy se projevovaly v 5 km vzdáleném msteku jako temné dunní a ped obléhaným hradem byla ve 14. stol. svým milencem omylem zastelena kuší dívka Luitgarda, proto jsem bombardu takto pojmenoval protože každá správná bombarda mla ve stedovku své jméno). Poté nechal feudál bombardu postavit na terasu svého zámku, odkud pro pobavení svých pátel stílel pi oslavách do zahrady malými dávkami prachu devné koule. Na moji prosbu, zda by bombardu nechtl vnovat do muzea ve své zemi, nebo dokonce do muzea v echách, neprojevil velkorysost a bombardu m nabídl k pednostnímu odkupu za sníženou cenu Eur, což jsem pochopiteln musel odmítnout. Bombarda, která se úastnila pti obléhání hrad, tí zimních manévr a nkolika bitev, nabyla mezitím na cen a byl o ní mezi zahraniními velkopodnikateli obrovský zájem. Nakonec byla Dunivá Luitgarda prodána za podstatn vyšší cenu obchodnímu partnerovi feudála, jistému šejkovi do Arábie, kde dodnes zdobí s bronzovou destikou se svým vyrytým jménem vstupní halu jeho paláce. Druhá bombarda ráže 40 cm, zvaná Štkavá Trudi (podle zlé a hašteivé manželky feudálova správce), vyrobená úmysln mén kvalitn, byla urena k roztržení. Oba poítaové pístroje, které jsem ml k dispozici, poaly ukazovat defekty materiálu po vystelení pouhých 28 ran. Pi jedenáctém výstelu došlo k trojitému vjíovitému puknutí nábojové komory dla, piemž jeden úlomek odletl 4,4 m daleko od dla a zbývající dva zstaly pes úzké zlomy kovu spojené se zbytkem dla. I o toto torzo dla byl velký zájem a místo do muzea bylo bohužel prodáno za velké peníze jako sbratelská rarita do ciziny. Pokusy ukázaly, že kvalitn vyrobená bombarda zkušeným kováem s bohatou praxí s výrobou dl, který nelituje asu na její dkladné vykování, musela vydržet až stovky výstel. Pokud bombardu koval nezkušený ková s nízkou úrovní znalostí konstrukce dla a potebné síly stn hlavn, nebo objednavatel dla nechtl zaplatit za nj vyšší ástku a ková tedy nebyl motivován vnovat kování bombardy potebný as, mohla se roztrhnout i pi prvním výstelu. Životnost bombardy je tedy pímo závislá na kvalit navržení její konstrukce a na kvalit jejího vykování a tím na hloubce a rozsahu zkušeností výrobce a také na jeho zodpovdnosti. V Evrop jsem navštívil velké množství prokazatelných postavení bombard z obléhání hrad ve 14. a 15. stol. Za prokazatelná považuji ta postavení, kde se nachází neodvezené velkorážové koule i jejich zbytky a také pípadné koule spadlé do píkopu pod hradbami, které byly jednoznan vysteleny z nedaleké pozice bombardy. V zahranií jsem nevidl ani jedinou prokazatelnou pozici jakéhokoliv dla, zahloubenou pod úrove okolního terénu aby za dešt nebylo dlo zaplaveno vodou nebo blátem. V cizin existuje celá škála rzn ešených palebných postavení bombard. Prozatím uvádím jen nkolik nejastji po celé Evrop používaných typ: - pozice, kde byla bombarda postavena pímo na zem bez podstatnjších terénních úprav. Místo, kde bylo dlo usazeno, prozrazují na stanovišti ponechané celé koule urité ráže nebo jejich zlomky a po protažení pomyslné pímky od pedpokládané hlavn bombardy k hradu se velmi asto nachází v tomto smru další koule shodné ráže spadlé do píkopu po odrazu od hradby. Výjimen lze v pd rozeznat stopy po zápoe dla. - vyvýšené postavení o velikosti pibližn odpovídající ráži dla a o výšce cm, nasypané z udusané hlíny, obvykle hojn promíchané plochými kameny. V nkterých pípadech je plošina šikmo nivelizována (na protjších svazích vyšších než obléhaný hrad) tak, aby dlo stílelo doprosted brány, a pod. K plošin je nkdy pisypán šikmý nájezd pro transport koulí a také pípadné schdky. Ped postavením stál nkterý z typ soudobých taras (obr. 3-B). - postavení stejného provedení jako pedchozí. Navíc je v ele pozice nasypán násep o výšce cm s konci obvykle krátce obloukovit zahnutými. Nkdy násep pokra- uje od pozice dla dále rovn a je v nm ponechána mezera pro zízení asto bohat okovaných dvíek, sloužících k vycházení obsluhy ped taras. Nebo násep pokrauje po zahnutí podél celého boku postavení a dvíka jsou situována a lépe chránna ped stelami obléhaných v tomto boku náspu. Násep sloužil ke zpevnní uchycení tarasu v zemin a hlave dla míila pes jeho vrchol s dostateným manipulaním odstupem od nj na hrad (obr. 3-A,C,D). - ženijn mírn upravená a srovnaná plocha, která má v ele vyhozený 2,5 3,5 m vysoký násep, perušený uprosted výstelnou mezerou, za který se obsluha dla spolehliv ukryla ped stelbou obležených. Oba boky perušení náspu a dno mezery jsou asto zpevnny nasucho kladenými kameny. Mezera byla nepochybn uzavírána sklopným tarasem. Vedle výstelné mezery jsou v náspech na nkterých pozicích umístna již zmínná vrátka (obr. 3-E). - v nkolika pípadech, kdy do bitu zalomená hradba obléhaného hradu neumožovala úinnou palbu bombardy kolmou na zdivo z protjšího návrší, musela být palebná pozice vybudována na boku kopce, ve svahu (obr. 4). Základní plošina byla jednou podélnou stranou opena o svah a zbytek plochy byl vytvoen šikmo nasucho peliv poskládanými kameny (obr. 3-F). Nalezl jsem také unikátní, ve svahu zízené postavení bombardy, celé vyzdné z kamen, spojovaných maltou. V ele postavení se nachází mohutné obdélné otvory, urené pro zasunutí nosných trám tarasu a jejich podpr, vzadu se dochovaly ásten poškozené vyzdné ady otvor pro ukotvení zápory dla v délce 2,7 m. Podle na postavení dodnes ležících fragment koulí, rozbitých pi manipulaci, mlo dlo ráži 67 cm (obr. 4-A,B). 54

7 Obr. 5: Nákres rzných typ bombard prozatím bez mítka. A bombarda z r pevážela se v celku na vozech. B bombarda zhotovená kolem r kola, lafeta a hlave se pevážely samostatn na tech vozech. C kolem r. 1437, trámové lože a hlave byly peváženy samostatn. D bombarda vyrobená ped r Prozatím jsem vyhledal po celé Evrop krom mnoha jiných 72 gotických obléhacích tábor, které mly prokazateln ve svých pozicích nasazeny proti hradu 1 4 bombardy v tomto poetním zastoupení: 51 tábor 1 kus dla, 16 tábor 2 kusy dl, 4 tábory 3 kusy dl a 1 tábor 4 kusy bombard. Ráže bombard byly zastoupeny takto: ráže 27 až 29 cm 2 kusy, ráže 30 až 39 cm 28 kus, ráže 40 až 49 cm 49 kus, ráže 50 až 59 cm 12 kus, ráže 60 až 69 cm 5 kus, ráže 70 až 79 cm 3 kusy. Z pehledu je vidt, že nejpoužívanjšími rážemi byly bombardy s vnitním prmrem hlavn cm. Po celou dobu existence bombard byla tato dla pojmenovávána rznými až pitoreskními jmény prozatím jen nkolik ukázek bez datace a bližších okolností: španlský erný drak, Maurv hrob, Boží vítr, portugalský Hidalgv jazyk, Bázlivý Alfonso, skotská Hrbatá Meggy, anglický Král blázn, francouzská Hromová Luisa, Milá píbuzná, Ohnivý bs, Vzteklý Reinan, nmecká Líná Magda, Satanovo peklo, italské Hrabcí kladivo, Jidášv plamen atd. Na nkterých stedovkých ilustracích jsou vyobrazeny hlavn bombard a hrubých kus voln šikmo položené na podprné devné koze, a pod. bez jakéhokoliv pipevnní, což je v praxi samozejm nesmysl. Tento zpsob uložení dl na nosné konstrukci jsem vyzkoušel s hlavní tarasnice ráže 11 cm o hmotnosti (zaokrouhlen) 200 kg a s hrubými kusy ráže 15 a 20 cm o hmotnostech 480 a 800 kg. Ve všech pípadech hlavn dl pi výstelu rznými zpsoby odletly z lafety prudce vzad. Opt pokusy prokázaly, že hlavn hrubších dl v žádném pípad nemohou ležet voln na jakémkoliv typu lafety, ale musí být k ní pipevnny (lany, kováním, etzy) a zárove i s lafetou ádn ukotveny do zem nap. pomocí kolík a etz i lan. Mnozí stedovcí ilustrátoi neznali do detailu konstrukci dl a asto pravdpodobn ani neumli i nechtli svá vyobrazení až natolik podrobn vykreslovat. A ješt poslední poznámka. V dalším roce jsem do dlostelecké stílny obléhaného hradu umístil tém pltunový hrubý kus ráže 15 cm s dlouhou hlavní a s více jak dvojnásobným dostelem, než mla bombarda Dunivá Luitgarda. Železné koule o hmotnostech kg vystelované z tohoto dla s kadencí 4 6 výstel za hodinu plus 20 minut chladící pestávka, niily tarasy bombardy tak, že musely být zpevnny až na tloušku 80 cm. Dubové trámy o prezu 30 x 30 cm po úderu koulí ze vzdálenosti 60 m praskaly, tarasy byly vyvraceny ze svých lžek a na všechny strany létaly kusy lámajících se fošen. Ve skuteném boji by došlo i k nezanedbatelným ztrátám na životech obléhajících a to i za pispní hákovnic, kuší a menších dl, stílejících do vzniklých mezer mezi tarasy. Obléhající tém nestaili poškozované tarasy opravovat. Pokusy ukázaly, jak velký význam má vlastnictví hradního dla vtší ráže pro obranu hradu. Pokud je odhodlaná posádka obléhaného hradu dobe zásobena stelivem veškerého druhu a má k dispozici dlo stední ráže s hlavní alespo 1 m dlouhou, dokáže velmi úinn poškozovat obléhací opevnní, zpomalovat jeho výstavbu, niit protivníkova dla a zpsobovat ztráty na životech obléhatel a tím znan oddalovat dobu dobytí hradu. Pokud posádka hradu nemla k dispozici alespo jedno dlo, mohla se z hradeb pouze bezmocn dívat, jak jsou postupn svíráni krunýem devných a zemních opevnní. Pi bdlém a dobe organizovaném obléhání nemla posádka hradu moc šancí uspt ani noním výpadem, zameným na niení obléhacích opevnní a dobývacích prostedk mnohokrát odzkoušeno. Tento píspvek je z dvodu nedostatku místa jen nepatrným zlomkem nashromáždných údaj o bombardách. Snad budu mít v historické dob dostatek asu k publikování získaných poznatk vetn pdorys a popis vybraných zahraniních obléhacích komplex v plném rozsahu. Nkteré další struné údaje o bombardách byly zveejnny v Hlásce. 4/

8 Tvrz Budiš Otto Slabý hloubenina o velikosti 1 x 1,5 m s delší osou rovnob žnou s hranou tvrzišt. Okraje jsou ostré, hloubka 20 30cm, ve svislých st nách jsou patrné kameny r zné velikosti. Výrazná oválná prohloubenina lemovaná kamennou destrukcí se zaoblenými okraji a konkávním dnem o velikosti 3 x 4 m a o hloubce až 40 cm je p i východním okraji a zasahuje hranu tvrzišt p ímo naproti výtoku Doláneckého potoka z vodního p íkopu. Další okrouhlé m lké snížení terénu o pr m ru cca 8 m lze spat it ješt v západní ásti. Zajímavá situace je p i jihozápadním okraji jádra tvrzišt. Okraj je zde v rozsahu od jižní k západní stran Tvrzišt po zaniklé tvrzi Budiš najdeme v katastru obce Podbo anský Rohozec (okr. Louny) asi 1,3 km západn od vsi. Místo je ukryto v lesíku uprost ed luk v míst, kde se stýká n kolik menších vodote í, aby práv v míst tvrzišt vytvo ily Dolánecký potok. Louky jsou ohrani eny kulisou zalesn ných výb žk Doupovských hor (sou adnice S a V ). O tvrzi nemáme žádné písemné zprávy. Podle Augusta Sedlá ka.pat il ke K e ovu v letech plat v Budiši a Budišský háj..1) Roku 1455 jsou p ipomenuty ke K e ovu náležející poplužní dv r a kmetcí dvory s platem v pusté vsi v Budiši.2) Pro místo tvrzišt se v pozd jší dob vžil název Rundel. Podle Hrad nakladatelství Svoboda bylo tvrzišt koncem 19. století prozkoumáno a nalezeny etné p edm ty halapartny, podkovy a mince ze 14. století, které byly odevzdány údajn do Národního muzea v Praze.2) Encyklopedie eských tvrzí uvádí domn nku, že Budiš mohla být zni ena sou asn s K e ovem za k ížové výpravy proti nedalekému Žatci roku 1421 a posléze spojena s k e ovským hradním panstvím, protože k její obnov již nedošlo.3) Budiš severovýchodní ást vodního p íkopu (O. Slabý 2010). Budiš tvrzišt od severovýchodu (O. Slabý 2010). Budiš terénní ná rt tvrzišt (O. Slabý 2010). Na míst se dnes nalézá p kn zachovalé tvrzišt ne p íliš hust porostlé k ovinami a p evážn listnatými stromy, obklopené výrazným vodním p íkopem. Vnit ní okrouhlý plochý pahorek tvrzišt má pr m r m a p evyšuje okolní terén až o 3 metry, nejvíce na severovýchod. Byl z ejm obehnán hradbou její spodní ásti z lomového kamene jsou z etelné na jižní stran t sn nad vodou, odtud obloukovit p echázejí na stranu západní. Zbytky rozvalené obvodové zdi jsou dále patrny na severní stran jádra tvrzišt. Plocha vlastního tvrzišt je rovná, s etnými roztroušenými kameny a n kolika terénními depresemi. Necelý metr od severního okraje je nejvýrazn jší obdélná pro- Budiš výtok z p íkopu na východ (O. Slabý 2010). 56

9 západ p i vtoku vodote í je sice stále široký, ale m lký, spíše bažinatý. Kolem vodního p íkopu registrujeme dob e z etelný vn jší násep (val). Násep je p erušen na východní stran, kde p íkop tvrzišt opouští voda Doláneckého potoka a dále dv ma p ítoky na severozápad a jihozápad. Povrchovým pr zkumem se nepoda ilo nalézt žádné artefakty, což se s ohledem na vrstvu humusu dalo ekat. Vzhledem k pom rn velké ploše jádra tvrzišt je pravd podobné, že na jeho ploše bylo více staveb, z nichž n které zcela jist z kamene. Z popsané situace je z ejmé, že objekt byl obehnán obvodovou hradbou, jejíž alespo spodní ást byla z kamene. Srpkovitá deprese p i jihozápadním okraji m že souviset se vstupem. Další zajímavé poznatky by zcela jist p inesl odborný archeologický pr zkum, stejn žádoucí je i p esné zam ení objektu. Použitá literatura: 1) Sedlá ek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského XIV. Praha 1923, s ) Friedrich, G. (ed.): tvrtá kniha provolací desk dvorských z let In: Archiv eský XXXVII/2, s ) Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku III. Praha 1984, s ) Kolektiv: Encyklopedie eských tvrzí I. Praha 1997, s. 54. Budiš prohloubenina p i východním okraji tvrzišt (O. Slabý 2010). výrazn snížen. Tato deprese má srpkovitý tvar. Na jižní stran je až 1 m pod úrovní plochy tvrzišt, široká je 2,5 3 m a stá í se kolem jihozápadního nároží na západní stranu, kde se zužuje a klesá až do úrovn p íkopu. Tento útvar je sm rem k p íkopu lemován výše popsanou zdí z lomového kamene. St edový pahorek tvrzišt je v celém rozsahu obklopen vodním p íkopem. Ten je nejširší a z ejm i nejhlubší na východ, kde dosahuje ší ky až 10 m. Naopak na K nov zjišt nému vyobrazení hradu Vl tejna Petr Rožmberský i potom a mohla být do alba vložena kdykoli po tomto V Národopisném muzeu, odd lení Západo eského roce. muzea v Plzni, je uložen pod íslem plán na rov erném ráme ku na bílém papí e vidíme št tcem mantickou úpravu z íceniny hradu Vl tejna (okr. Plze a barvami nevýrazných tón namalovanou z íceninu jih). Byl vypublikován ve 23. ísle edice Zapomenuté hradu Vl tejna. Pod ráme kem stojí: Schloss Wltsstein. hrady, tvrze a místa,1) ovšem bez hlavní legendy. Ta byla Hradní palác na skále je nezast ešený a na korunách zdí voln interpretována v textu spole n s datací p estavby roste tráva. Ve zdi p íhrádku podep ené op rákem je (plán z roku 1822, dokon eno 1823) a informací o autoru zachyceno okno, po n mž se po další úprav z ícenin ve plánu (pražský stavební inženýr Václav Nedemlejnský). 40. letech 20. století nezachovaly stopy.4) Vstupní partie Stavebníkem byl Josef Maria hrab Krakovský z Kolovrat.2) do p íhrádku v podstat neexistovala a byla z v tší ásti Po více než deseti letech se náhodou dostal do rukou autora tohoto p ísp vku dosud neznámý pohled na Vl tejn, který našel V. Rupert, zam stnanec Muzea jižního Plze ska v Blovicích, a autora na n j upozornil (tímto d kuji nejen jemu, ale i editelce pí Pan íkové za svolení k publikování). Muzeum jižního Plze ska toto vyobrazení chová v Albumu obrázk z cest hrab te Hanuše Kolovrata, inv.. 2. V Albumu jsou p edevším obrázky z cest Hanuše Kolovrata po Itálii a vyobrazení Vl tejna do nich nám tov nezapadá. Syn Josefa Marii, hrab Hanuš z Kolovrat, podnikl cestu do Itálie roku 1837,3) ovšem to k dataci kresby nijak nenapomáhá. Kresba mohla vzniknout p edtím Vyobrazení hradu Vl tejna z Heberových Hrad. 57

10 Vyobrazení hradu Vltejna uložené v Muzeu jižního Plzeska. znovu vystavna pi této akci. V popedí vidíme patrn zbytky obvodové hradby pedhradí, z nichž zdivo v levé ásti kresby by mohlo pocházet z hypotetické vže chránící bránu. 5) Za ním je zachycena ást zastešeného objektu s obdélným, nadél položeným otvorem typickým sýpkovým oknem. Valy a píkopy ješt nejsou moc zarostlé kovím a dokonce se zdá, že jsou z vtší ásti využívané jako pastvina. Více se patrn ze znázornné situace nedá vyíst. Otázkou je, kdy tato kresba vznikla. Pokud víme, po smrti otce Josefa Marii roku 1824 jeho ddic hrab Hanuš o Vltejn nedbal, v pízemí ubytoval šafáe a ováka vltejnského dvora ped hradem. Souástí tohoto dvora byla i sýpka, zízená z velkého obdélného stavení na pedhradí v neznámé dob. Kámen z hradeb byl použit pi výstavb nedaleké císaské silnice v letech Okolo roku 1831 byl pi ní vystavn nový vrchnostenský dvr. Na katastrální map z roku 1838 ješt v pedpolí hradu stály dva velké zdné objekty starého poplužního dvora i sýpka na hrad. Roku 1842 byla prý sýpka na hrad poboena a zmizely i zmínné objekty starého dvora. 6) Podle tradice se hrab Hanuš jednou úastnil honu a slavnosti na zámku Kozel, kde mu ostatní šlechtici pohanili ervenou stechu (tj. prejzovou i taškovou) na Vltejn s tím, že by mla být jako na starých hradech šedá, kamenná. To prý hrabte namíchlo a dal Vltejn opt obrátit ve zíceninu. 7) Když Vltejn roku 1845 navštívil F. A. Heber, byla kamna v paláci rozboena, ze schodišt do patra zbývaly jen zbytky, okna byla odnesena a také stecha byla snesena. Krytina byla použita na pokrytí staveb v novém dvoe, krov byl prý snesen a trámy použity pro nové zastešení kostela v nedalekých Zdemyslicích. Ovšem rytina vzniklá podle jeho kresby ukazuje ješt palác zastešený nejspíše jde o fikci. 8) Vc moc neosvtlilo ani uvedené použití trám na zdemyslický kostel. Dochovaly se totiž úetní knihy této svatyn, podle nichž velká oprava krovu a stechy probíhala v letech (koupeno 8 trám, 11 tisíc kus šindele a pod.), další menší opravy stechy se konaly až v letech 1843 a ) Až pi nich tedy mohly být použity snad jen nkteré trámy z Vltejna. Na Heberov vyobrazení již nevidíme okno ve zdi píhrádku, je zde však zachyceno ješt torzo ohradní zdi. V místech, kde bychom tušili stechu sýpky, je prázdný prostor. Také koviska a stromy jsou vzrostlejší než na obrázku z Muzea jižního Plzeska, zarostlý je i píhrádek. 10) Na základ uvedených fakt (a dohad) je možné pedpokládat, že nov nalezené zobrazení zíceniny Vltejna pravdpodobn zachycuje její stav ješt ped rokem 1822/1823, tedy ped romantickou úpravou hradu. Svdí pro to zejména tráva na korunách zdí paláce, malý stav zelen na pedhradí a píhrádku a zastešená sýpka. Jedná se tedy za zatím nejstarší známou ikonografii Vltejna. Poznámky: 1) Novobilský, M. Rožmberský, P.: Hrad Vltejn. Plze 2000, s ) Citace v pozn. 1, s. 26, 28. 3) Rožmberský, P.: Zámek Hradišt. Plze 2004, s ) Citace v pozn. 1, s , 40. 5) Citace v pozn. 1, s ) Citace v pozn. 1, s ) Citace v pozn. 3. 8) Citace v pozn. 1, s ) Láska, J. Rožmberský, P.: Kostel sv. Mikuláše ve Zdemyslicích. In: Jižní Plzesko V. Blovice 2007, s ) Podle reprodukce uveejnné v díle cit. v pozn. 1, s