KULTURNÍ SPECIFIKA JAKO ZDROJ

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Regionalistka a veřejná správa KULTURNÍ SPECIFIKA JAKO ZDROJ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE NA PŘÍKLADU SLOVÁCKA diplomová práce Autor: Hana Rybová Vedoucí práce: Doc. Ing. Jiří Patočka, CSc. Rok: 2008

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ nám. W. Churchilla 4, Praha 3 Žižkov Zadání diplomové práce

3 Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Hana Rybová V Praze, dne

4 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu mé diplomové práce, panu doc. Ing. Jiřímu Patočkovi, CSc., za cenné připomínky a rady při vedení diplomové práce. Dále bych chtěla vyjádřit poděkování paní RNDr. Evě Heřmanové i všem ostatním, kteří mi pomáhali při vzniku této práce. Velký dík patří rovněž mým rodičům a přátelům, kteří mě podporovali během celého studia.

5 Anotace Diplomová práce se vztahuje k etnografické oblasti Slovácko. Jejím cílem je zjistit, zda kulturní specifika této oblasti (se zaměřením na tradiční lidovou kulturu) mohou skutečně být zdrojem regionálního rozvoje. Obsahuje vymezení území Slovácka z různých hledisek a také přibližuje jeho nejvýznamnější kulturní potenciál. Práce dále vysvětluje dosažitelnost regionálního rozvoje území prostřednictvím rozvoje cestovního ruchu, kde vychází ze statistických dat a marketingových šetření nabídky a poptávky cestovního ruchu. Zabývá se také problematikou realizace projektů spolufinancovaných z fondů EU na území Slovácka, které vedou k zachování kulturních specifik, ke zvýšení atraktivnosti území a jeho následnému rozvoji. Annotation The diploma thesis refers to the ethnographic area called Slovacko. Its aim is to find out whether cultural specialities of this area (concentrated on traditional folk culture) could really be a source of regional development. The thesis contains the determination of the area Slovacko from different point of view and also specifies its most important cultural potential. It explains the availability of regional development of the area through development of the tourist industry and it is based on statistical data and marketing study of demand and offer of tourist industry. It also deals with problems of projects realization in area of Slovacko, which are co-financed from EU funds and which lead to the preservation of cultural specialities and increase of attractiveness of the area and its further development.

6 Obsah diplomové práce: Úvod Vymezení regionu Etnografické vymezení Slovácka Vymezení Slovácka z hlediska cestovního ruchu Administrativní vymezení regionu Slovácko Specifika regionu Slovácko Základní charakteristiky subregionů Slovácka Tradiční lidová kultura Lidové zvyky a tradiční slavnosti Lidové kroje Tanec na Slovácku Tradiční lidová řemesla Sídla a lidová architektura Vinařství Další významné kulturní památky Slovácka Vybrané sociodemografické ukazatele Náboženství versus politické cítění Národnost obyvatel Slovácka Referendum o vstupu do EU Hlavní zaměření regionálního rozvoje Statistická data a marketingová šetření Příprava projektů v rámci Strategie 2002 a Akčního plánu Podpora a propagace regionu Slovácko Středisko školy lidové tvořivosti a řemesel (Blatnička a Uherský Ostroh) Baťův kanál Projekty mikroregionu Ostrožsko a MAS Ostrožsko a Horňácko Projekt MAS: Společná strategie k rozvoji Horňácka a Ostrožska Projekty Mikroregionu Ostrožsko 100 Závěr 106 Přílohy..109 Literatura..111

7 Seznam tabulek a obrázků 116 Summary Keywords..118 Jel Classification...118

8 Seznam zkratek Zkratka CR ČCCR ČR ČSÚ ERDF EU JMK LVA MAS NÚLK NUTS ORP ROP SROP TLK TO ÚLK ZK Vysvětlení zkratky Cestovní ruch Česká centrála cestovního ruchu Česká republika Český statistický úřad Evropský regionální zemědělský fond Evropská Unie Jihomoravský kraj Lednicko-valtický areál Místní akční skupina Národní ústav lidové kultury Nomeklatorní územní statistická jednotka Obce s rozšířenou působností Regionální operační program Společný regionální operační program Tradiční lidová kultura Turistická oblast Ústav lidové kultury Zlínský kraj

9 Úvod Již od pradávna mají lidé tendence sdružovat se do různých útvarů či skupin. Vytvářet rozličné komunity a vdechnou tak život kultuře, která komunitu drží pohromadě, stmeluje ji. Na druhou stranu tím zase vytváří určitá specifika, kterými se někdy více někdy méně odlišuje od kultur ostatních komunit. Tato homogenita společnosti uvnitř a heterogenita navenek je tvořena právě kulturními odlišnostmi, o kterých bude pojednávat má diplomová práce. Konkrétněji bych se chtěla pokusit prokázat, že kulturní specifika (se zaměřením na tradiční lidovou kulturu) mohou být považována za zdroj regionálního rozvoje určité oblasti v tomto případě na příkladu Slovácka. Kulturu lze také chápat jako složitý společenský jev či proces, který se neustále vyvíjí, který je specificky lidským výtvorem a který slouží k mnohostranné kultivaci jedinců a sociálních skupin. Kultura ať už sféra vědomí, vzdělanosti, způsob komunikace nebo jakožto soubor hodnot, norem, vzorců chování, znalostí, dovedností nebo i jako živé umění či nehmotné kulturní dědictví se šíří v prostoru a čase a je předávána mezigeneračně. 1 V dalších několika kapitolách mé diplomové práce budu poukazovat právě na hodnoty, normy a hmotné statky, které charakterizují oblast Slovácko. Mým cílem bude dokázat, že hmotná i nehmotná kultura typická pro tento region může být velkým hnacím motorem pro jeho regionální rozvoj. Výchozím bodem je ovšem vymezení hranice Slovácka (kapitola 1), což bylo leckdy tvrdým oříškem i pro odborníky, kteří se o to pokoušeli již dávno přede mnou. Na Slovácko lze pohlížet z mnoha různých hledisek já jsem si nakonec vybrala tři, které jsou nejpodstatnější pro mou diplomovou práci. V prvé řadě, podle mého úsudku, nejvýznamnější z nich je vymezení etnografické. Vyjadřuje totiž specifičnost Slovácka z pohledu dialektu, lidových krojů nebo třeba lidové architektury. Až o mnoho později, s rozvojem cestovního ruchu začal být tento region vnímán jako turistický, což je druhý pohled na Slovácko, o kterém se zmiňuji. V závěru kapitoly, do třetice, uvádím ještě 1 Patočka, J., Heřmanová E. Lokální a regionální kultura v České republice. 1.vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 47 9

10 administrativní členění Slovácka, jež bude mít své opodstatnění v další části mé diplomové práce. Druhá kapitola bude pojednávat o kulturních specificích regionu Slovácko, která by mohla sloužit jako potenciál regionálního rozvoje. Nejprve charakterizuji vnitřní diferenciaci regionu podle jeho jednotlivých subregionů. A poté se postupně pokusím rozkrýt jedinečnost oblasti, která je dána především tradiční lidovou kulturou zvyky a tradicemi, lidovými kroji a výšivkami, tancem, charakteristickou architekturou či třeba vinařstvím. Mimo to, lze na území Slovácka nalézt nepřeberné množství dalších kulturních památek, které tak společně dotváří typický ráz Slovácka. Neopomenutelný význam mající vliv na kouzlo celého regionu je tvořeno také zdejšími lidmi. Proto jednu subkapitolu práce věnuji i některým socio-demografickým specifikům obyvatelstva tohoto regionu; a to se zaměřením na jejich náboženské a politické vyznání, národní cítění, ale také jejich postoj ke vstupu ČR do EU. Veškerá výše zmíněná specifika regionu Slovácko považuji tedy za významný zdroj regionálního rozvoje. Zároveň se ovšem domnívám, že tyto předpoklady samy o sobě nejsou dostačujícími. K regionálnímu rozvoji je také nutno vypracovat určitou strategii stanovit jasné cíle a prostředky, kterými jich lze dosáhnout. Právě zde se mnoho subjektů působících na Slovácku potýká s problematikou administrativně vymezených hranic (viz. kapitola 1) a také s problematikou vymezení hranic Slovácka z pohledu cestovního ruchu. Obojí výše zmíněné souvisí se snahou o zajištění dostatečných finančních prostředků pro rozvoj regionu. Toto jsou zásadní informace, prostřednictvím nichž bych ráda osvětlila hlavní zaměření regionálního rozvoje Slovácka (kapitola 3). Jak ovšem mohu prokázat skutečný vliv a význam kulturních specifik na rozvoj regionu Slovácko? Jednou z možností je využití a interpretace nejrůznějších statistických ukazatelů a marketingových šetření. Avšak získávat statistické údaje za etnografickou nebo turistickou oblast Slovácko není zrovna snadné. Proto jsem se rozhodla čerpat informace především z výzkumů z let 2001 a 2006, které jsou součástí strategických dokumentů turistické oblasti Slovácko. Jiným způsobem ověření pravdivosti hypotézy mé diplomové práce je uvedení několika příkladů z praxe. Postupně poukáži na jednotlivé konkrétní projekty subjektů 10

11 působících na území Slovácka, které svou realizací přispívají právě k regionálnímu rozvoji (kapitola 4) a poté se pokusím zhodnotit míru jejich úspěšnosti. Záměrně se snažím volit projekty diametrálně odlišné s rozdílným charakterem jejich zaměření, výší a zdrojem finanční podpory i mírou jejich předpokládaných dopadů. V závěrečné části se budu snažit stručně a výstižně shrnout nejdůležitější poznatky mé diplomové práce a také porovnat předpokládanou hypotézu možnost postavení regionálního rozvoje na kulturních specificích dané oblasti (se zaměřením na tradiční lidovou kulturu) se skutečnými závěry. 11

12 1. Vymezení regionu Hýřivá pestrost krojů, zachycená na obrazech Joži Úprky, ohniví cifrující šohaji se džbánky vína v rukou, modrobílé domky s malovanými okénky a bujné i tklivé melodické písně to je Slovácko našich představ. 1 Přesně tímto způsobem lákal nový turistický průvodce Slováckem své možné budoucí návštěvníky v roce A myslím si, že se od té doby do dnešního dne žádná z výše zmíněných představ o Slovácku nezměnila. Spíše naopak. Stále se zvyšující počet turistů 2 jasně naznačuje vzrůstající atraktivitu tohoto regionu. Nádherná příroda, velké množství kulturních památek, vinařská tradice, ale především také lidová kultura tj. dodržování tradic, ukázky místní lidové architektury, lidové malby na domech, tradiční lidové kroje, cimbálové muziky, typická nářečí a další - to jsou pojmy, s nimiž je oblast Slovácka spojována téměř vždy. Vždyť kam jinam se vydat za Jízdou králů, masopustními obchůzkami s tradičními masopustními maskami, mečovými tanci či za unikátním slováckým verbuňkem? Odpověď jednoznačně zní na Slovácko Etnografické vymezení Slovácka Etnografie je kulturně historická vědní disciplína zabývající se některými aspekty lidské kultury (hmotná kultura, sociální vztahy, náboženství, obyčeje). Alternativně nazývaná národopis. 3 Vymezuje také jednotlivé etnografické oblasti, které mají určitá společná kulturní specifika. Jednou z nich je právě národopisná oblast SLOVÁCKO, která se rozkládá na území jihovýchodní Moravy v úrodném Dolnomoravském úvalu. Východní část ohraničuje pohoří Bílých Karpat na česko-slovenském pomezí, jižní část je tvořena převážně tokem řeky Moravy a Dyje, západní hranici tvoří Ždánický les a pohoří Chřibů a nakonec severní oblast je vymezena Napajedelskou branou (viz. obrázek č. 1). 1 Pernica, M. a kolektiv. Slovácko. Turistický průvodce ČSSR.. Praha: Olympia nakladatelství ČSTV, Viz. srovnání návštěvnosti turistických regionů po sobě jdoucích letech (statistiky agentury CzechTourism) 3 Velký slovník naučný: A L. 1. vydání. Praha: DIDEROT,

13 Obrázek 1 Mapa jižní a jihovýchodní Moravy se zvýrazněným Slováckem Zdroj: Blahůšek, J. Krist, J. M. Matuszková, J. Pavlištík, K. Slovácký verbuňk. Mistrovské dílo ústního a nemateriálnícho dědictví lidstva. Vydal NÚLK Strážnice, 2006, s. 98 Správnější (nebo také dřívější) název regionu Slovácko je Moravské Slovensko. Tento pojem se užíval spíše ve starší národopisné produkci, vznikl jako protějšek dnes už historicky chápaného pojmenování uherského Slovenska (ungarische Slowakei), tedy Slovenska jako součásti rakousko-uherské monarchie. 4 Podle Otakara Máčela a Jaroslava Gajdoše název Moravské Slovensko také charakterizoval jakýsi kulturní soulad obyvatel jižní Moravy s obyvateli žijícími na přilehlém území Slovenska. 5 V literatuře se lze také setkat s názvem Slovácko či jeho poetičtějším příbuzným názvem Moravská Slovač. Pojem Slovácko se údajně začal užívat v první polovině 19. století a časem pak nahradil původní pojmenování Moravské Slovensko. 6 Někdy se také užívá zkomoleného názvu Moravské Slovácko, ten ale není etnografy považován za správný. 4 Jančář, Josef a kol. Vlastivěda Moravská. Země a lid. Nová řada. Svazek 10. Lidová kultura na Moravě. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2000, s Máčel, O. Gajdoš, J. Slovácko. Architektonický vývoj vesnice. 1. vydání. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958, s. 9 6 Jančář, Josef a kol. Vlastivěda Moravská. Země a lid. Nová řada. Svazek 10. Lidová kultura na Moravě. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2000, s

14 Podle typu nářečí, lidového kroje, lidové architektury atp. se region Slovácko ještě dále člení na několik různě velkých subregionů: 7 - Dolňácko, - Horňácko, - Podluží, - Moravské Kopanice. Někdy jsou k Slovácku přiřazovány také přechodné oblasti (další 2 subregiony): 8 - Hanácké Slovácko (jako přechodná oblast mezi Slováckem a Hanou), - Luhačovické Zálesí (jako přechodná oblast mezi Slováckem a Valašskem). Toto rozdělení Slovácka jako regionu jihovýchodní Moravy a jeho rozdělení na jednotlivé subregiony je schématicky znázorněno na následujícím obrázku (č. 2). Obrázek 2 Jihovýchodní Morava Zdroj: staženo dne Jeřábek, R. České, moravské a slezské národopisné oblasti. OPUS MUSICUM 1990, hudební měsíčník, ročník XXII/90/1. Vydávají Státní filharmonie Brno, Český hudební fond a Svaz českých skladatelů a koncertních umělců. 8 tamtéž 14

15 Výše uvedená poloha regionu Slovácko je spíše obecnějšího charakteru. Avšak podrobně vymezit hranice tohoto regionu není vůbec tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je potřeba mít na paměti, že Slovácko jako region etnografický má různá ohraničení podle volby odlišných kriterií např. typu zástavby, nářečí, krojů, verbuňku atp. K nejednoznačnému vymezení hranic Slovácka přispívá zejména fakt, že v průběhu vývoje daného regionu docházelo k vzájemnému pronikání prvků lidové kultury mezi sousedními etnografickými oblastmi a dochází tak k vytváření přechodných oblastí, které jsou dle různých kritérií přiřazovány k různým regionům. 9 Proto se může jednoduše stát např. že oblast Moravských Kopanic je z hlediska výskytu typu krojů nebo nářečí považována za etnografický subregion Slovácka, nicméně dle kritéria výskytu verbuňku tam jednoznačně řazena není. Dalším důležitým faktem, který znesnadňuje jasné vytyčení hranic Slovácka, je nedostatečné a neúplné množství informací o původní lidové kultuře v tomto regionu. V důsledku neustálého vývoje lidové kultury zůstaly v současné době zachovány již jen určité fragmenty její původní podoby, často pozměněny nebo uměle rozšířeny do jiných oblastí. 10 K problematice vymezování hranic Slovácka významně přispěli autoři jako F. Bartoš, J. Bělič, V. Frolec, D. Holý, R. Jeřábek, J. Klvaňa, L. Niederle, A. V. Šembera, F. Trávníček, A. Václavík aj. Následující 3 mapky (obrázek č. 3-5) jsou namátkovými ukázkami vytyčení území regionu Slovácko dle různých kritérií a autorů. Na všech obrázcích můžeme vidět rozložení Slovácka převážně ve čtyřech okresech břeclavském, hodonínském, uherskohradišťském a zlínském, avšak s drobnými obměnami. Na obrázku č. 3 je tučnou červenou čarou znázorněno vymezení hranic Slovácka Lubora Niederleho. Použitím kritéria výskytu lidových krojů rozdělil danou oblast na Horňácko, Moravské Kopanice, Podluží a ostatní. Tato mapka vyšla v roce 1918 v publikaci Moravské Slovensko. 9 Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference Česká geografie v evropském prostoru, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech , [CD-rom] Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference Česká geografie v evropském prostoru, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech , [CD-rom]

16 Obrázek 3 - Slovácko v pojetí L. Niederleho Zdroj: Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference Česká geografie v evropském prostoru, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech , [CD-rom] 2007 obrázek 4 - Slovácko v pojetí F. Bartoše Zdroj: Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference Česká geografie v evropském prostoru, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech , [CD-rom]

17 Obrázek č. 4 ukazuje vytyčení hranic Moravského Slovenska podle Františka Bartoše, který ve své 11 knize Dialektologie moravská v roce 1886 využil kritéria jazykového. Na mapce je jasně viditelné rozdělení tohoto regionu do jednotlivých částí právě podle typu nářečí. Barva od oranžové, přes hnědou, červenou po starorůžovou značí oblasti, v nichž je užíváno nářečí slovenské; naopak barva světle a tmavě zelená ukazuje části Slovácka s dolským nářečím. Při porovnání vymezeného území Slovácka podle kritérií výskytu krojů a nářečí zjistíme nejpatrnější rozdíly na severovýchodě území. Zatímco z hlediska krojů zahrnuje Slovácko spíše jižnější část Zlínského kraje, dle kritéria typu nářečí je znatelný přesah do severnější části Zlínského kraje. Jižní část území je vymezena státními hranicemi. Zaměříme-li se na severní část území, vidíme, že kroje typické pro oblast Slovácka jsou užívány v širším měřítku než nářečí. Obrázek 5 Mapa Slovácka a jeho subregionů (Verbuňk) Zdroj: Blahůšek, J. Krist, J. M. Matuszková, J. Pavlištík, K. Slovácký verbuňk. Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Vydal NÚLK, Strážnice, 2006, s. 98, upraveno 11 Ve spolupráci s dalšími autory. 17

18 Obrázek č. 5 představuje ohraničení oblasti Slovácka z hlediska výskytu verbuňku 12 a také rozdělení oblasti do jednotlivých subregionů podle typu tohoto tance. Mapka je součástí dokumentace, která byla vytvořena ve snaze o zápis verbuňku mezi Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva na Seznam světového dědictví UNESCO. 13 Oproti předchozím dvěma ohraničením Slovácka je v tomto dokumentu také vymezen konečný počet obcí, jež leží na Slovácku. Je jich 194, z toho v 142 obcích (tj. 73,2 %) se tančí verbuňk dodnes, ale ve zbylých 52 obcích (tj. 26,8 %) se tento tanec bohužel již nedochoval. 14 Dalším zásadním rozdílem vzhledem k předchozím mapkám je v zařazení Moravských Kopanic do oblasti Slovácka. Podle kritéria výskytu krojů nebo nářečí jsou Moravské Kopanice jednoznačně součástí Slovácka, avšak podíváme-li se na mapku vymezení Slovácka podle výskytu verbuňku, rozhodně tam Moravské Kopanice nenajdeme. Ve stručnosti tedy můžeme říct, že Slovácko je etnografickou oblastí, jejíž hranice jsou obecně dány geograficky (pomocí pohoří, řek atp., které jej obklopují). Ve snaze o konkrétní vymezení území Slovácka podle jednotlivých kritérií (př. výskytu lidových krojů, jazykového, výskytu verbuňku) zjistíme určitou míru variability jeho hranice. Národopisná oblast Slovácko se dále člení do 6 subregionů (z toho 2 přechodných subregionů), které vykazují svá vlastní specifika (viz. kapitola 2.1). 12 Verbuňk je charakterizován jako mužský improvizovaný tanec skočného charakteru, typický právě pro oblast Slovácka listopadu 2005 byl verbuňk zapsán mezi Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva. 14 Blahůšek J., Krist J.M., Matuszková J., Pavlištík K. Slovácký verbuňk. Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Vydal NÚLK Strážnice, 2006, s

19 1. 2 Vymezení Slovácka z hlediska cestovního ruchu V současné době se stává stále významnějším odvětvím národního hospodářství ČR právě odvětví cestovního ruchu. Byla vytvořena agentura ČCCR - CzechTourism 1, která se snaží pomocí marketingových strategií zvyšovat povědomí o ČR a lákat stále více turistů (zejm. zahraničních) na naše území. Dochází tím k zvyšování devizových příjmů do státního rozpočtu i příjmů do jednotlivých rozpočtů obcí a krajů. Tím tyto územní celky mají větší motivaci a příležitost investovat dále do své infrastruktury i celkového rozvoje. Čímž opět dochází k zvyšování atraktivity regionu a dalšímu přílivu turistů i finančních prostředků. Troufám si říct, že souvislost cestovního ruchu s regionálním rozvojem je zde naprosto jasně zřetelná. V letech se agentura CzechTourism pokusila rozčlenit turistický potenciál ČR do jednotlivých turistických regionů 2. Tato rajonizace v následujících letech pokračovala rozdělením každého turistického regionu ještě do několika menších turistických oblastí. V současné době tedy existuje 15 turistických regionů a 43 turistických oblastí (obrázek 6). 3 Obrázek 6 - Turistické oblasti ČR 1 Je příspěvkovou organizací MMR ČR. 2 Původní (pracovní) název turistických regionů byl marketingové regiony. Název vyjadřuje účel, za nímž byly regiony zřízeny tj. pro propagaci, zvýšení povědomí o regionu. 3 staženo dne

20 Zdroj: staženo dne Důvodem rajonizace bylo vytvoření ucelené nabídky produktů cestovního ruchu na celém území ČR. Každý turistický region má svá specifika, jimiž láká turisty a produkty všech turistických regionů dohromady pak vytváří jakousi kompletní nabídku, ať už pro zahraniční či domácí návštěvníky. Nabídky turistických oblastí, jako menších celků vzniklých při rajonizaci, jsou určeny spíše pro domácí cestovní ruch. 4 Touto rajonizací bylo vymezeno i SLOVÁCKO, a to jako přirozená turistická oblast, což je dáno určitou návazností na vývoj Slovácka v etnografickém pojetí. Spolu s turistickými oblastmi Moravský kras a okolí, Brno a okolí, Podyjí a Lednicko-Valtický areál vytváří Slovácko turistický region Jižní Morava. (Na obrázku č. 6 pod čísly a 37). Obrázek 7 - Turistická oblast Slovácko (s nejvýznamnějšími centry) Zdroj: staženo dne Turistická oblast Slovácko leží v Jihomoravském kraji (okres Hodonín, částečně okres Břeclav) a Zlínském kraji (okres Uherské Hradiště). Na rozdíl od předchozích etnografických vymezení nezasahuje do území zlínského okresu, ten spadá do turistické oblasti Zlínsko a turistického regionu Severní Morava a Slezsko. 4 staženo dne

21 Koordinátorem turistické oblasti Slovácko se stal Region Slovácko sdružení pro rozvoj cestovního ruchu 5 se sídlem v Uherském Hradišti. Ovšem podíváme-li se na jejich oficiální internetové stránky zjistíme, že rozloha Slovácka zde znázorněná se výrazně liší od území turistické oblasti Slovácko, které bylo vymezeno v rámci rajonizace. Patrné je to zejména v západní části Slovácka, která na obsahuje i celý Lednicko-Valtický areál, Pálavu a Nové Mlýny, celé Kloboucko a Hustopečsko. Ve východní části zasahuje až do Zlínského kraje. Vysvětlení se mi dostalo od tajemníka Regionu Slovácko, pana Hapáka. Turistická oblast Slovácko byla sice vymezena v rámci rajonizace ČR, nicméně toto vyčlenění není striktně dodržováno. Slovácko je přirozenou turistickou oblastí právě pro její vazbu na etnografický region Slovácko. Tudíž, pokud obce ležící na území Slovácka mají zájem na svém začlenění do této turistické oblasti, není nejmenší důvod tak neučinit. Nejedná se samozřejmě pouze o obce, ale i ostatní právní subjekty jako jsou různá sdružení atp. 6 V příloze č. 1 uvádím seznam obcí zahrnutých do regionu Slovácko (seřazených podle jednotlivých okresů). Turistická oblast Slovácko je tedy územně poněkud větší rozlohy než je znázorněno na mapě turistických oblastí ČR (obrázek č. 6). Dále budu vycházet z tohoto širšího vymezení. K datu zpracování Strategie rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko 2002 obsahuje tato oblast 229 obcí, z toho 26 měst. Rozloha jádra Slovácka činí km 2 a přechodná pásma tvoří 618 km 2. Celkový počet obyvatel Slovácka činil 448 tisíc a hustota osídlení 134 obyv./ km 2. 7 Časem vznikla potřeba Slovácko rozčlenit (z hlediska cestovního ruchu) ještě do menších celků. Byl využit třístupňový model regionalizace (obrázek č. 7). Obrázek 7 Zdroj: Strategie Regionu Slovácko 2002, část 2, s Jedná se o sdružení právnických osob vzniklé ke dni Osobní konzultace s panem Mrg. Josefem Hapákem, tajemníkem Regionu Slovácko ze dne Data uvedené ve Strategii rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko,

22 V rámci přirozeného turistického regionu Slovácko bylo vymezeno ještě 14 menších celků nazvaných přirozená turistická oblast (obrázek č. 8). Nejednalo se o rozdělení území beze zbytku, spíše vymezení určitých centrálních oblastí, v nichž se budou vytvářet turistické produkty. A tyto přirozené turistické oblasti dále zahrnují několik konkrétních cílových turistických lokalit. Obrázek 8 Zdroj: Strategie Regionu Slovácko 2002, část 2, s. 10. V rámci rajonizace území z pohledu cestovního ruchu došlo také k vytvoření turistické oblasti Slovácko, která díky své návaznosti na etnografický region Slovácko je označována za přirozenou turistickou oblast. Jejím koordinátorem se stal Region Slovácko sdružení pro rozvoj cestovního ruchu. Výše vymezené území TO Slovácko však ve skutečnosti úplně nekoresponduje s etnograficky vymezenou oblastí Slovácko v kapitole 1.1. Proto sdružení Region Slovácko dává možnost zapojení do rozvoje cestovního ruchu na Slovácku všem subjektům, které se cítí být vázány ke Slovácku a zapojit se chtějí. Dále budu tudíž vycházet ze seznamu obcí zahrnutých do regionu Slovácko (příloha č. 1), který je součástí Strategie rozvoje šetrného cestovního ruchu regionu Slovácko

23 1.3 Administrativní vymezení regionu Slovácko Do třetice uvádím ještě administrativní členění na území Slovácka. Důvod je následující. Slovácko jako etnografická oblast nekopíruje hranice územního členění České republiky. Výjimku tvoří pouze část území na jihu a jihovýchodě, kde prochází státní hranice se Slovenskem a Rakouskem. Svou rozlohou zasahuje Slovácko do území dvou krajů (obrázek č. 9) - Jihomoravského a Zlínského. Z toho v Jihomoravském kraji se rozkládá v okrese Hodonín a částečně v okrese Břeclav; ve Zlínském kraji v okrese Uherské Hradiště a částečně v okrese Zlín. Vycházím tedy z širšího vymezení území Slovácka z pohledu cestovního ruchu (viz. kapitola 1.2), resp. ze seznamu obcí (příloha č. 1). Obrázek 9 - Mapa krajů a okresů ČR se zvýrazněním přibližné oblasti Slovácka Zdroj: staženo dne , vlastní úpravy Každý z těchto dvou krajů patří také do jiné územní statistické jednotky NUTS II 8, což má obrovský dopad např. při čerpání finančních prostředků ze Strukturálních fondů EU, čímž se budu zabývat v dalších kapitolách mé diplomové práci. Obce, jež patří 8 NUTS II je nomenklaturní územní statistická jednotka, tzv. region soudržnosti. V rámci Slovácka jde o NUTS II Jihovýchod (tj. Jihomoravský kraj a kraj Vysočina) a NUTS II Střední Morava (tj. Zlínský kraj a Olomoucký kraj). 23

24 do Jihomoravského kraje, spadají dále do NUTS II Jihovýchod, kdežto obce Zlínského kraje patří do NUTS II Střední Morava. I když v tomto případě nejde ani tak o jednotlivé obce, ale spíše o sdružení obcí či jiné právnické osoby, jež leží na území obou jednotek NUTS II. Jak jsem se již zmiňovala v kapitole 1.1, označení Slovácka jako Moravské Slovensko poukazuje na určitý soulad regionů ležících na obou stranách státní hranice. To je jední z důvodů, proč jsou zde realizovány projekty přeshraniční spolupráce vedoucí k rozvoji obou území. Na několik z nich se zaměřuji ve 4. kapitole. Vzhledem k tomu, že region Slovácko neodpovídá administrativnímu členění, je obtížné získávat statistické údaje pro tuto diplomovou práci. Proto vymezuji také obce s rozšířenou působností (dále ORP), do nichž Slovácko zasahuje. Toto členění použiji v kapitole 2.4 vybrané sociodemografické ukazatele. Vzhledem k tomu, že v této kapitole budu čerpat statistická data z práce J. Doležálka, vymezuji ORP podle něj. Obrázek 10 Mapa ORP se zvýrazněnou oblastí Slovácka Zdroj: staženo dne

25 Jak znázorňuje obrázek č. 10, na území Slovácka zasahuje - v Jihomoravském kraji ORP Hodonín, Břeclav, Kyjov, Veselí nad Moravou; v Zlínském kraji ORP Uherské Hradiště, Uherský Brod. Problematikou územní roztříštěnosti Slovácka (v rámci krajů a NUTS II.) ve spojitosti s rozvojem regionu se budu dále zabývat v nadcházejících kapitolách 3 a 4. 25

26 2. Specifika regionu Slovácko V předchozí kapitole jsem vymezila území Slovácka z několika hledisek a nyní je na řadě vyzvednout jeho skutečný význam, poukázat na hodnotný kulturní potenciál, jímž region disponuje. Pro tuto kapitolu jsem ale záměrně použila obecnější název specifika (nikoliv kulturní specifika) regionu Slovácko. Důvod je ten, že bych ráda jednu podkapitolu věnovala i některým sociodemografickým ukazatelům tedy lidskému faktoru, který mimo jiné stojí za zrodem místní kultury a jejích specifik. Nejprve se však pokusím (v návaznosti na kapitolu 1.1) přiblížit jednotlivé subregiony Slovácka. Poté se zaměřím na problematiku tradiční lidové kultury - její definici, právní úpravy a konkrétněji na některé její složky. Zejména se jedná o lidové zvyky, kroje, tance, řemesla, architekturu i tradiční lidovou kulturu spojenou s vinařstvím. Na celou tuto část kladu velký důraz a ráda bych v diplomové práci dokázala, že právě tradiční lidová kultura (v rámci kulturních specifik) je hodnotným a významným potenciálem rozvoje Slovácka. Na kapitolu 2.4 další významné kulturní památky nekladu takový důraz, spíše je uvádím pro jakousi celistvost kulturních specifik na území Slovácka Základní charakteristiky subregionů Slovácka Slovácko je jedním z větších etnografických celků ležících na Moravě. Vykazuje určité charakteristiky, kterými si zachovává svůj typický ráz a odlišnosti od jiných oblastí. Nicméně je také považováno za region uvnitř značně diferencovaný. Pro přehlednost a lepší orientaci v dalších podkapitolách nejprve přiblížím jednotlivé subregiony Slovácka (viz. obrázek č. 2). HORŇÁCKO je malou etnografickou oblastí, která se nachází v podhůří Bílých Karpat u hranic se Slovenskou republikou. Patří do ní 10 obcí - Velká nad Veličkou, Hrubá Vrbka, Malá Vrbka, Kuželov, Javorník, Nová Lhota, Vápenky, Suchov, Louka a Lipov. Přirozeným centrem Horňácka je obec Velká nad Veličkou, kde se také odehrává hlavní kulturní dění. 1 Každoročně v červenci se zde pořádá oblíbený folklorní festival Horňácké slavnosti, 1 Frolec V. Holý D. Jeřábek R. Horňácko: Život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. 1. vydání. Brno: Nakladatelství BLOK, 1966, s

27 ke konci srpna zase Horňácké ozvěny. Ve Velké nad Veličkou a v Lipově se v dubnu koná i Dětský folklorní festival Mladé Horňácko. Národopisná oblast Horňácko své pojmenování dostala až počátkem 20. století. Do té doby byla členěna k Moravským Kopanicím, přestože se formovala jako jednolitý etnografický celek již mnohem dříve a od okolí se dodnes nápadně odlišuje nářečím, krojem a dalšími složkami lidové kultury. 2 MORAVSKÉ KOPANICE jsou nejmenším slováckým subregionem. Svou polohou v hornaté oblasti Bílých Karpat je tento region poněkud izolován. A snad právě proto zde lidové tradice zůstaly mnohem déle živé než jinde. 3 Moravské Kopanice zahrnují pouze 5 obcí Starý Hrozenkov, Lopeník, Vápenice, Vyškovec a Žítková. Někdy jsou k nim ještě přičleňovány obce Strání a Březová. Svůj název Moravské Kopanice získaly podle způsobu obdělávání půdy na úbočích Bílých Karpat kopáním motykou. 4 Významným centrem je zde Starý Hrozenkov, ve kterém se každoročně konají Kopaničářské slavnosti. DOLŇÁCKO je na rozdíl od Moravských Kopanic největším subregionem Slovácka. Leží v nížinné oblasti Dolnomoravského úvalu s výbornými podmínkami pro pěstování vína. Některé kulturní prvky této oblasti jsou však od sebe natolik odlišné, že se Dolňácko ještě často rozděluje na několik menších částí: o uherskohradišťské, o uherskobrodské, o strážnické, o kyjovské. Známými centry jsou zejména Uherské Hradiště se Slováckým muzeem a festivalem Letní filmová škola; Strážnice se sídlem Národního ústavu lidové kultury (dále jen NÚLK) a místem konání největšího folklorního festivalu v ČR Mezinárodní 2 staženo dne staženo dne staženo dne

28 folklorní festival Strážnice; Kyjov s festivalem Slovácký rok nebo třeba Vlčnov známý svou Jízdou králů. PODLUŽÍ je subregionem Slovácka ležícím v jeho jihozápadní části. Podlužím dnes označujeme rovinný kraj, ohraničený na jihu soutokem Dyje a Moravy na státní hranici česko-slovensko-rakouské; na východě hranicí moravsko-slovenskou; západní a severní hranice Podluží je vymezena obcemi Hlohovec, Ladná, Starý Poddvorov, Dolní Bojanovice a Lužice. 5 Podle publikace Podluží z roku 1962 zpracované R. Jeřábkem, V. Frolcem a D. Holým zahrnuje tento subregion 14 obcí 6, podle Folklorního sdružení ČR dnes Podluží zahrnuje 18 obcí. Své pojmenování oblast získala díky stojatým vodám, které se zde vyskytují a jsou nazývány luže. 7 Asi nejnavštěvovanějším folklorním festivalem na Podluží jsou Národopisné slavnosti v Tvrdonicích. HANÁCKÉ SLOVÁCKO je přechodnou národopisnou oblastí mezi Hanou a Slováckem. Z toho je patrné, že zde muselo docházet k prolínání prvků lidové kultury obou sousedních regionů. Z administrativního hlediska Hanácké Slovácko leží z velké části v okresu Břeclav a zasahuje také do okresu Hodonín. Často bývá také rozčleňováno na jižní a severní část - např. podle typu kroje nebo dialektu, který je v jednotlivých částech odlišný. 8 Například F. Trávníček rozdělil území Hanáckého Slovácka podle kritéria jazykového do 2 částí pásma tzv. dolských nářečí a severozápadní část do nářečí hanáckých. 9 Nejznámějšími centry jsou např. Čejkovice, Kobylí, Velké Pavlovice, Velké Bílovice. Oblíbenými akcemi jsou nerůznější vinařské slavnosti či hody, které se konají téměř v každé obci. 5 Jeřábek, R. Frolec, V. Holý, D. Podluží: kniha o lidovém umění. Brno: Krajské nakladatelství, 1962, s. 7 6 Hubáčková, V. Slovácko: vymezení hranic regionu. Konference Česká geografie v evropském prostoru, XXI. sjezd České geografické společnosti ve dnech , [CD-rom] staženo staženo dne Jeřábek, Richard. Hanácké Slovácko a hanáčtí Slováci. In: Národopisná revue 1/96, ročník VI Vydal ÚLK Strážnice, 1996, s

29 LUHAČOVICKÉ ZÁLESÍ je druhou přechodnou etnografickou oblastí ležící na Slovácku, tentokráte mezi Slováckem a Valašskem. Profesor A. Václavík jej vymezil jako území rozkládající se mezi řekou Dřevnicí a Olsavou, po případě mezi úseky železničních tratí, které údolím těchto řek probíhají, a to dráhy z Otrokovic přes Zlín do Vizovic a vlárské trati, jdoucí z Brna do Trenč. Teplé a zahrnul do něj obcí. 10 Nejznámějším centrem jsou samozřejmě Luhačovice. Luhačovické Zálesí je místem se specifickými lidovými tradicemi, kroji, tanci, písněmi i lidovou architekturou, u nichž lze shledat některé shodné znaky s oblastmi Hanácka, Valašska či Slovácka. 10 Václavík, A. Luhačovické Zálesí, příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané. Nákladem Musejní společnosti v Luhačovicích s přispěním Ministerstva obchodu, průmyslu a živností. Luhačovice, 1930, s. 8 29

30 2. 2. Tradiční lidová kultura Obyvatelé Slovácka jsou relativně silně vázáni ke své místní kultuře, jejíž zvyky již po staletí přenášejí z generace na generaci. Tyto mezigenerační vazby jsou ale s každým dalším pokolením slabší a slabší. Je to dáno zejména procesy urbanizace, industrializace i celkového pokroku. Moderní doba si žádá změny. Ubývá tetiček i strýců, kteří celý život chodí v kroji. Na venkovské tancovačky proniká čím dál tím víc novodobé hudby i tanců. Velká část zvyků a obyčejů je udržována jakoby uměle pomocí folklórních souborů, které místní tradice ukazují světu prostřednictvím svých vystoupení. Hrozící ztráta kulturní identity i možný zánik jednotlivých projevů tradiční lidové kultury vyvolal potřebu právní úpravy a to jak na poli národním, tak i mezinárodním. Vláda ČR v roce 2003 uznala tradiční lidovou kulturu jako významnou součást kulturního bohatství České republiky, a to svým usnesením č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v ČR. Tato právní úprava zároveň reflektuje Doporučení k ochraně tradiční a lidové kultury, které vydala organizace UNESCO v roce 1989, a definuje tradiční lidovou kulturu jako soubor výtvorů, hmotných i nehmotných, vyvěrajících z kulturních společenství, založených na tradici, vytvářených skupinou nebo jednotlivci a uznávaných jako obraz tužeb společenství, které odrážejí jeho kulturní a sociální identitu. 1 Koncepce klade důraz zejména na 3 základní okruhy činností: - identifikace projevů tradiční lidové kultury, - jejich dokumentace, - předávání dalším generacím 2. Celkově byla stanovena výše potřebných finančních prostředků na období na tis. Kč. (Tato částka je ovšem pouze orientační a od konečné částky se může lišit.) 3 Projevy tradiční lidové kultury zahrnují zejména hudební, taneční a slovesný folklor, hry, mytologii, obyčeje a zvyky, způsob obživy a tradiční zemědělské postupy, řemeslnické výrobky a technologie, architekturu a další druhy lidové umělecké tvorby. 4 1 Usnesení Vlády ČR ze dne 11.června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. 2 Usnesení Vlády ČR ze dne 11.června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. 3 Usnesení Vlády ČR ze dne 11.června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. 30

31 V podkapitolách se proto pokusím poukázat na z mého pohledu nejvýznamnější projevy tradiční lidové kultury na Slovácku lidové zvyky a tradiční slavnosti, lidové kroje, tance, řemesla i architekturu. Ministerstvo kultury ČR je mimo jiné i zřizovatelem několika organizací, jež se zabývají právě péčí o tradiční lidovou kulturu (resp. o její jednotlivé části). Významnou organizací je např. Národní muzeum v Praze nebo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Na Slovácku je velmi podstatnou organizací Národní ústav lidové kultury ve Strážnici (s celoplošnou působností v oblasti lidové kultury). Důležitými subjekty pečujícími o lidovou kulturu jsou také samostatné obce (popř. sdružení obcí nebo mikroregiony) a dále různé místní soubory či spolky. Poznámka: Přiložené fotografie v této kapitole mají především ilustrativní charakter a jsou příliš malé, aby pod nimi mohly být uváděny zdroje. Lze je nalézt v zadní části diplomové práce v seznamu obrázků. 4 Usnesení Vlády ČR ze dne 11.června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. 31

32 Lidové zvyky a tradiční slavnosti Značný důraz v rámci tradiční lidové kultury je kladen na její nehmotnou část především na zvyky, obyčeje. Tradice vznikaly a vyvíjely se postupně přirozenou cestou v rámci mezigeneračního předávání a stejně tak docházelo i k jejich určitému přizpůsobování a tím zároveň i k udržování. Můžeme určit několik hlavních témat, k nimž jsou tradice vázány 1. V prvé řadě jde o vyjádření úzkého sepětí člověka a přírody, z něhož bylo odvozeno i mnoho pohanských (a později i křesťanských) zvyků. Velký důraz byl kladen na oblast týkající se obživy př. zemědělství, vinařství kdy lidé vykonáváním určitých rituálů děkovali za úrodu či se snažili o zabezpečení dostatečné úrody na příští rok, o zdraví dobytka i rodiny. Jedná se např. o zvyky související s vinobraním, dožínkami, dočesnou, ale patří sem také Velikonoce jako svátky jara. Další významné motivy tradic vycházející z liturgického kalendáře - jako např. dodržování zvyků na Velikonoce, Vánoce, obchůzka Tří králů po domech, poutě, masopustní zábavy, posvícení atp. Neopomenutelné a časté jsou tradice vztahující se k událostem, které jsou běžnou součástí života - např. obyčeje vázané k narození dítěte, svatbě či smrti; odvody na vojnu atp. Některé tradice se vážou i k historickým událostem, jež leckdy přechází v pověsti a pověry příkladem mohou být Jízdy králů ve Vlčnově, Kunovicích či Hluku. Ústav lidové kultury ve Strážnici pod záštitou Ministerstva Kultury ČR provedl roku 1999 dotazníkové šetření na téma Lidové obyčeje a tradiční slavnosti v současném životě. Toto šetření proběhlo celoplošně, byly osloveny všechny obce České republiky. Návratnost dotazníků činila 76 %. 2 Podstatou této akce bylo zjištění míry dodržování lidových obyčejů, tradic nebo slavností v České republice. 3 Dotazníkové šetření se nezaměřovalo na jednotlivé národopisné celky, tudíž nelze získat informace ani za národopisnou oblast Slovácko. Přesto mně sesbíraná a utříděná data 1 Některé tradice či zvyky lze přiřadit i k více tématům, nelze je jednoznačně zaškatulkovat. 2 Existuje předpoklad, že obce, jež se dotazníkového šetření nezúčastnily, nejsou silně (či vůbec) vázány místními lidovými tradicemi. Tudíž i při jejich účasti na této dotazníkové akci, by pravděpodobně došlo k procentuálnímu poklesu obcí s dosud živými tradicemi. 3 Zemánek, Lukáš. Lokální kultura v životě našeho venkova. In: Jančák, V. Chromý, P. Marada, M. Geografie na cestách poznání: sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2003, s

33 umožňují interpretovat a porovnat výsledky šetření oblasti Čech s oblastí Moravy a Slezska, a také za jednotlivé okresy ležící na Slovácku. Nejprve bych však uvedla interpretaci výsledků tohoto šetření podle pana Lukáše Zemánka, jak ji zveřejnil ve svém článku Lokální kultura v životě našeho venkova. Z pohledu zemského 4 došel k těmto závěrům: - NEJČASTĚJI dodržovanými tradicemi v ČR jsou velikonoční koledy s pomlázkami; obchůzky Mikuláše, anděla a čerta; - tradice nejčastější v ČECHÁCH jsou jarní pálení ohňů a posvícení; - tradice nejčastější na MORAVĚ jsou masopustní zábava; průvod masek; velikonoční obchůzky s řehtačkami; vánoční vystavování jesliček; obchůzka Tří králů po domech; - ČASTÉ, ale zároveň také ubývající tradice v ČR jsou např. dětský karneval; stavění máje; pouť; společný vánoční stromek na návsi; - MÁLO ČASTÝMI tradicemi v ČR jsou masopustní karneval s maskami; vynášení Smrti / Morany; slavnost na počátku léta např. Jízda králů; dožínky, vinobraní nebo dočesná; adventní zvyky např. obchůzky Lucek či Barbor. 5 Závěrečná část knihy Od folkloru k folklorismu vydané ÚLK Strážnice obsahuje Statistické výsledky k již zmiňované dotazníkové akci v ČR. Jsou zde zpracována data k 19-ti otázkám šetření, a to i za jednotlivé okresy ČR. Vyberu tedy informace týkající se okresů, které leží na Slovácku, a ty se pokusím dále interpretovat. Jak jsem se již v kapitole 1 zmiňovala do oblasti Slovácka spadají okresy Hodonín a Uherské Hradiště, ale jen částečně okresy Břeclav a Zlín. Právě proto nelze očekávat zcela přesnou vypovídací hodnotu těchto údajů při jejich interpretaci. Volím tedy trochu jiný postup. Dále představím nejvýznamnější tradice dosud žijící na Slovácku, vždy připojím krátkou interpretaci výsledků dotazníkového šetření k jednotlivým tradicím a na závěr uvedu také aktuální informace o kulturně-společenském dění na Slovácku např. kdy a kde je prezentaci těchto zvyků možno shlédnout. 4 Tzn. z pohledu výskytu tradic v Čechách a na Moravě. 5 Zemánek, Lukáš. Lokální kultura v životě našeho venkova. In: Jančák, V. Chromý, P. Marada, M. Geografie na cestách poznání: sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2003, s

34 U charakteristik jednotlivých obyčejů či slavností vycházím vždy z publikací NÚLK Strážnice - Od folkloru k folklorismu a Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy 6 - tato část u každé níže popisované slavnosti je tedy spíše výtahem z těchto dvou knih, doplněna vlastními zkušenostmi autora. Každý další zdroj je citován. MASOPUST Začíná 6.1. na svátek Tří králů a trvá až do popeleční středy, po níž následuje 40-denní půst až do církevních Velikonoc. V tomto období docházelo ve všech hospodářstvích na Slovácku k dokončovacím pracím předchozího zemědělského roku jako např. k domlacování obilí, opravování strojů, nářadí apod. Velmi časté byly také zabijačky nebo svatby. Přes to vše je ale Masopust především znám jako období bujarého veselí, tanečních zábav, veselic či v dnešní době asi nejvíce plesů. V poslední dny Masopust 7 vrcholí masopustními obchůzkami 8 a průvody masek. Na Slovácku mužská chasa za doprovodu muziky obchází obec a tančí podšable 9 (viz. foto). Na oplátku jsou odměňováni špekem, uzeným masem, vajíčky či koblihami a také je jim zavdáváno slivovicí. V průvodu maškar lze velmi často zhlédnout masky zvířecí (př. kůň, koza, medvěd), které měly přinést do hospodářství zdraví a plodnost (nejen dobytka); dále masky tradičních postav (př. ženich s nevěstou, bába s dědkem v nůši, šaškové, cikánka s dítětem); pohádkových postav; představitele různých profesí, ale také parodizované postavy ze soudobé politické či jiné scény. Fašanek je ukončen tradiční scénkou pochování basy 10 na sobotní zábavě, příp. v některých obcích až v úterý před popeleční středou. Podle dotazníkové šetření NÚLK se masopustní zábava v okresech Slovácka koná zhruba v % obcích, zvýšené procento je v okrese UH (až 55 %). 6 Od folkloru k folklorismu: slovník folklorního hnutí v Čechách. Zpracoval kolektiv autorů, redakce PhDr. Alena Vondrušková. 1. vydání. Vydal Ústav lidové kultury ve Strážnici za podpory Ministerstva kultury ČR. 2000, s Šimša, M. Kalábová, P. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, Strážnice. Vydal NÚLK, Strážnice vydání. Str Vrcholící období Masopustu bývá též nazýváno fašanek, končiny, ostatky, škarky nebo podškarky dle jednotlivých oblastí. 8 Při masopustních obchůzkách masopustní průvod navštěvuje dům od domu a dochází tak k daleko intenzivnějšímu kontaktu masopustních masek a místního obyvatelstva. 9 Podšable je archaický mužský mečový tanec, který se tančí s dřevěnými šablemi. 10 Pochování basy je tradiční komickou scénkou, jíž je masopust ukončen. (Basa zde slouží jako zástupný symbol masopustu, období zábavy). Za basu figurka komického faráře vykoná zádušní mši, po které je basa za recesisticky přehnaného nářku plaček i ostatních průvodem doprovázena na své poslední cestě. 34

35 Zvyk pochování basy se na Slovácku doposud udržuje např. v Ostrožské Nové Vsi, Pitíně či Uherském Hradišti Mařaticích; fašanková obchůzka např. v Bojkovicích, Bystřici pod Koprníkem, Komni, Nivnici či Uherském Brodě; fašankový průvod v Hostětíně, Prakticích či Drslavicích. VYNÁŠENÍ SMRTI / MORANY Tento zvyk předkřesťanského původu se vztahuje k datu Smrtné (Černé) neděle, což je 14 dní před církevními Velikonocemi. V tento den se koná obchůzka obcí (dříve se jí účastnily především děti). Vytvořená figurína smrti (často ze slámy) je oděna jako ženská či mužská postava. Ta je nesena obcí k řece či rybníku, kde je Morana jako symbol zimy, nemoci či nepohody vhozena do vody. V některých obcích bývá Morana odstrojena a zapálena. Tato tradice symbolizuje loučení se zimou a vítání jara. V dnešní době bývá častěji praktikována konkrétními skupinami osob jako jsou děti ve školách či mateřských školkách 11 než celými obcemi. To je také jeden z důvodů, proč v dotazníkovém šetření pouze 6 12 % obcí na Slovácku uvedlo svou aktivní účast na této tradici. Jednou z těchto obcí jsou např. Tvrdonice, kde byla letos vynášena smrtka. 12 VELIKONOCE Jsou ve svém termínu svátky pohyblivými, které se slaví v neděli po prvním úplňku (po jarní rovnodennosti, tj. 21. březnu). Předchází jim 40-tidenní půst. Na Velikonoce se můžeme dívat jako na nejdůležitější církevní svátky vzpomínající umučení a zmrtvýchvstání Ježíše nebo také jako na mimokřesťanské svátky vítající jaro a přinášející prosperitu hospodářství a zdraví hospodářům i dobytku. Před Velikonocemi čeká každou domácnost na Slovácku velký jarní úklid, byty se zdobí jívovými větvičkami a během svátků se pečou Jidáše a mazance. Spousta dalších zvyků, které se vážou k velikonočním svátkům, bohužel postupně zanikala, ale tradice velikonočního řehtání či pondělní pomlázky se dochovaly dodnes. VELIKONOČNÍ ŘEHTÁNÍ se váže k biblickému příběhu umučení Ježíše. Na Zelený čtvrtek po ranní mši naposledy zazní zvony a odlétnou do Říma jako symbol 11 Nebo v Čechách také ekologickými aktivisty, kteří vynášejí Moranu a Uranu v rámci protestu pro jaderné elektrárně Temelín. 12 Přehled vybraných folklorních festivalů a národopisných akci pro rok NÚLK Strážnice, 2008, str

36 smutku. Poté funkci zvonů zastávají malí chlapci, kteří obchází vesnici s řehtačkami, a to až do Bílé soboty, kdy po symbolickém vzkříšením Ježíše se zvony znovu vrátí. Tento zvyk na Slovácku udržuje % obcí, výjimkou je okres Břeclav, kde je velmi nízká účast obcí 27 %. PONDĚLNÍ POMLÁZKA je dodnes velmi užívaným zvykem, kdy chlapci pletou pomlázky z jívového nebo vrbového proutí a poté navštěvují děvčata. Dotek pomlázky symbolizuje zdraví a svěžest děvčete po celý rok. V ČR více jak 93 % obcí dodržuje tuto tradici, na Slovácku % a v okrese Hodonín dokonce 100 % obcí. Letos Boží hod velikonoční (velikonoční neděle) a velikonoční pondělí vycházejí na 23. a 24. března STAVĚNÍ MÁJE Vždy na konci měsíce dubna či počátku května ve většině obcí na Slovácku probíhá stavění máje. Tento starý zvyk symbolizuje příchod jara a lásku. Máje je v podstatě vysoký holý kmen stromu nahoře s ponechanou špičkou větvoví ozdobenou barevnými papírovými růžičkami a pentlemi. Výzdoba se ponechává veskrze dívkám, stejně jako samotné stavění máje zase chlapcům. Každá obec se snaží mít máji co nejvyšší, aby již z dálky byla vidět, a co nejkrásněji ozdobenou, aby mohli přespolní závidět. Velmi často se totiž chasa ze sousední obce pokouší máji ukrást a tak zahanbit celou obec. Proto se i v noci střídají hlídky u máje a střeží ji. Samozřejmě nejočekávanější částí slavnosti stavění máje je pro místní (i přespolní) mládež večerní taneční zábava. Vzhledem k velkému celospolečenskému významu této slavnosti pro obyvatele obcí na Slovácku je i procento zjištěné v dotazníkové šetření relativně vysoké. V okresech Hodonín a Uherské Hradiště je to %. Každým rokem na přelomu měsíce dubna a května se v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici koná folklorní pořad Stavění máje. Před zraky letošních návštěvníků byla vztyčena máje strážnickým folklorním souborem Danajem s pozvaným souborem Detva ze Slovenska. 36