Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Transkript

1 32012 Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v březnovém čísle informujeme o jednom významném výročí Česká asociace pro finanční CAFIN, která je odborným garantem časopisu, slaví v těchto dnech 2. narozeniny. Shrnutí dosavadní činnosti asociace, hodnocení jejího vývoje a informace o jejím směřování naleznete v rubrice Cafin informuje. V tomto čísle také přicházíme s řadou podnětných příspěvků. Veronika Solilová představuje v rubrice Daně, účetnictví, legislativa úvodní článek k sérii o problematice sporů v oblasti převodních cen. V rubrice Trendy a analýzy naleznete článek Dany Kubíčkové věnovaný vlivu užití IFRS na měření výkonnosti firem. Článek Helmuta Sillera ve stejné rubrice se rovněž věnuje velmi zajímavému tématu účetním podvodům. Věřím, že si z březnové nabídky vyberete. Přeji Vám příjemné čtení. Kateřina Žáčková redaktorka FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012 1

2 obsah Úvodník 1 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ ACONTROLLING Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XXVI) Manažerské rozhodování riziko a nejistota Tomáš Petřík 3 DANĚ, ÚČETNICTVÍ, LEGISLATIVA Řešení sporu v oblasti převodních cen (I) Veronika Solilová 14 Nová úprava koncernového práva (II) Vybrané problémy Tomáš Buus 21 Hlavní změny v zákoně o přeměnách od (II) Majetkové a bilanční aspekty přeměn Petr Čech 28 TRENDY A ANALÝZY Účetní výkazy dle IFRS a hodnocení finanční situace firem Dana Kubíčková 37 Účetní podvody Helmut Siller 47 Lean-ou [línou] cestou k výkonnosti (nejen) v týmech finančního controllingu Ivo Spilka 54 CAFIN INFORMUJE CAFIN slaví 2. narozeniny 60 MONITORING Z domova 61 Finanční trhy únor 2012 Jan Traxler 62 2 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012

3 Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XXVI) Manažerské rozhodování riziko a nejistota Tomáš Petřík Vbřeznovém čísle časopisu se budeme zabývat technikami podporujícími dlouhodobé a strategické, ale i variantní manažerské rozhodování, které tvoří součást manažerského účetnictví a symetrického strategického controllingu. V minulém čísle jsme začali probírat a aplikovat reálné opce (real options) v dlouhodobém manažerském rozhodování a moderním manažerském účetnictví respektující flexibilitu investice a koncepci rizika a nejistoty. V dalším výkladu budeme v souvislosti s reálnými opcemi postupovat převážně v souladu se zmíněným a respektovaným americkým účelovým pojetím. Většina reálných opcí jsou opce americké, jejichž hodnota se odvozuje na základě tzv. binomického modelu. Právě to je podle mého názoru i nejvhodnější z hlediska manažerského účetnictví a jeho mezinárodní terminologie, protože hlavním faktorem je účel jejich praktického využití v souvislosti s nutnou rozhodovací a investiční flexibilitou. Čím je tato flexibilita vyšší a více reálně dosažitelná, tím je hodnota reálné opce vpraxi vyšší. Hodnota opce se také zvyšuje se vzrůstající volatilitou (kolísavostí), která je ale povětšinou historicky nezachycená. V praxi se dostáváme k zásadním predikcím a klíčovým odhadům, analýzám a především k samotnému aktivnímu ovlivňování budoucího vývoje, což činí situaci ještě specifičtější a složitější. Údaje a data z minula nejsou zdaleka dostatečné a plně věrohodné, což v současné ekonomické realitě platí čím dál více. Jsou velmi problematickou základnou pro podporu budoucích efektivních a komplexních manažerských rozhodnutí. Nyní již přejděme k problematice reálných opcí ve zmíněném americkém pojetí. Pro připomenutí, reálné opce chápeme jako obecné a široké právo, nikoliv povinnost, na pozdější a budoucí rozhodnutí o nakládání s reálnými firemními aktivy a majetkem. Management firmy, na rozdíl od institucializované finanční opce (obchodované na finančních trzích), je schopen ovlivnit hodnotu tzv. podkladového aktiva představovaného i podnikem a jeho akciemi či podíly. Hodnota akcií v praxi dlouhodobě koreluje s hodnototvorným a ziskovým vývojem společnosti v čase. Tvorbu hodnoty jsme dnes schopni měřit univerzálním ukazatelem ekonomické přidané hodnoty EVA. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012 3

4 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Reálné opce podle manažerského účelu Reálná opce přerušení (option to interrupt) Jejím účelem je možnost a právo dočasného přerušení, případně pozastavení investice a investičního projektu. Vpraxi se týká takových druhů a forem investičních projektů, které je možné dočasně přerušit nebo pozastavit. Jakmile ovlivňující podmínky dosáhnou lepších než současných parametrů, to znamená parametrů z doby manažerského rozhodnutí o dočasném přerušení nebo pozastavení projektu, lze v projektu efektivně pokračovat. Jedná se modelově o americkou kupní opci (call option). Příkladem mohou být projekty sezónně korelovaného cestovního ruchu, když finální ceny služeb jsou pod jejich očekávanými i ekonomicky efektivními náklady. Dalším a jednoznačným příkladem je dočasné pozastavení výroby u výrobních firem, kdy se dostanou ceny produkce pod variabilní náklady a pokračování ve výrobě nastává standardně nejdříve po pokrytí variabilních a fixních nákladů. Krátkodobě pak při překročení zmiňovaných variabilních nákladů v pozitivním očekávání a kontinuálním testování ovlivňujících podmínek. V praxi je odchod z trhu mnohdy nenávratné a mimořádně nákladné i neefektivní řešení. Reálná opce zakončení/vzdání se investice (option to abandon) Existuje-li v praxi situace, že ovlivňující podmínky jsou trvale negativní a není naděje na jejich zlepšení, existuje možnost zrušit investiční projekt. Respektive ukončit jej před uplynutím předpokládané doby jeho ekonomické životnosti. Je možné odprodat aktiva/majetek společnosti za jejich zůstatkovou, ideálně maximální tržní (časovou) cenu v daném okamžiku. Tato situace je dokumentována na minule uvedeném příkladu alternativní výrobní linky Y, která je ve variantě odprodeje za zůstatkovou, tržní cenu modelovou reálnou opcí option to abandon. Platí zde analogie se známou likvidační hodnotou, jíž se budeme věnovat později. Reálná opce vyčkávání/odložení (option to wait/defer) Účelem je poskytnout managementu možnost odložit začátek investičního projektu o určitý počet let a tak získávat dodatečná data a informace o vývoji jeho zásadních ovlivňujících proměnných (zákazníci a jejich preference, provozní vstupy a výstupy, trhy a jejich struktura, chování konkurence atd.). Ty jsou v době předpokládaného a současně případně odloženého projektu obecně známé, ale jsou vysoce volatilní, tj. pravděpodobnostně nestabilní, a tudíž obtížně odhadnutelné do budoucna. Tato opce je uplatněna, když se ovlivňující podmínky v budoucnu stabilizují a vyvíjejí se pozitivně pro investici. Je kupní opcí (call option) obvykle amerického typu. To znamená, že může být na rozdíl od evropské opce uplatněna kdykoliv v ohraničeném úseku. Tím se také blíží nejvíce obecné realitě flexibilního manažerského rozhodování a jeho zajišťujícího fázování. Reálná opce fázování (option to stage) Tato reálná opce je vhodně použitelná u těch investičních projektů, které je možno postupně rozvíjet, a to jak z hlediska jeho rozsahu, tak z hlediska zdrojů. V ideálním případě je možné na základě pozitivního výsledku investice navázat pokračujícím investičním projektem. V praxi se jedná systémově o řetězec navazujících 4 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012

5 MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ RIZIKO A NEJISTOTA a modelově rozšiřovacích opcí, které se nazývají v mezinárodní praxi compound option, v překladu složená či spojená opce. Jedná se o tzv. zřetězenou americkou kupní opci, což znamená, že pro minulé opce je brána v úvahu z hlediska podkladového aktiva současná hodnota následující opce. Reálná opce rozšíření/expanze (option to alter operating scale/ /expand) Účelem je poskytnout managementu možnost rozšířit stávající investiční projekt vybudováním dodatečných provozních kapacit např. o určitou hodnotu dodatečných investičních výdajů představujících realizační cenu opce. Jedná se o kupní opci (call option) amerického pojetí realizovanou v případě, kdy na základě dodatečných informací management zjistí, že se tržní podmínky a ostatní ovlivňující parametry vyvíjejí lépe v relaci s původním očekáváním. Příkladem může být nákup nové výrobní kapacity strukturované podle požadavků zvýšené poptávky. Pro doplnění, jedná se systémově o podobnou, nikoliv analogickou, formu růstové opce (option to innovation). Ta je v praxi spojena s růstem firmy ovlivněným inovacemi a technologiemi, výzkumem a vývojem. Není překvapením, že se týká např. oborů tzv. new economy, jako IT, e-commerce a e-business, telekomunikace, případně vznikajících perspektivních odvětví, jakými se dnes zdají biotechnologie, alternativní zdroje energií atd. Jedná o kupní (call) nebo složenou opci, kdy kupující získá právo na hodnotu a užitky budoucích investičních projektů za předpokladu přijetí investičních projektů již uskutečněných. Reálná opce zúžení (option to contraction) Jedná se modelově o reciproční opci kopcinarozšíření. Management je v praxi schopen částečně rozprodat aktiva (např. provozní a výrobní kapacity) při zhoršujících se ovlivňujících podmínkách. Důležité je, že nesmí být ohrožena nosná podstata a ekonomická životaschopnost investičního projektu. V případě, kdy je možno uplatnit tuto opci kdykoliv během ekonomické životnosti projektu, jedná se o americkou prodejní opci (put option) na cash-flow z odprodávané části investičního projektu a zapojených aktiv. Reálná opce flexibility/záměny (option to flexibility/switch) Jedná se o kombinovanou, složenou opci (současná kombinace americké prodejní put a americké kupní call opce) využívanou při existenci substitučních a volatilních vstupů, jež je možné zapojit odle změny ovlivňujících podmínek. Například se může jednat o ceny průmyslových komodit, respektive klíčových vstupních substituovatelných výrobních surovin pro zpracovatelské firmy. Jedná se vlastně o dvě podmíněné a navazující kombinované opce. Z nich první je opce přerušení investičního projektu s jedním vstupem a navazující zahájení investičního projektu se substitučním vstupem. Je třeba konstatovat, že u každé reálné opce užité pro manažerské rozhodovací účely je třeba v praxi individuálně a profesionálně posoudit, o jaký typ opce (americká, evropská) a podmíněný oceňovací model (binomický; Black-Scholesův...) se konkrétně jedná. To je dnes práce pro školené specialisty, nebo přímo pro specializované matematiky a matematické modeláře. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012 5

6 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Zájemce se více dočte v kvalitní a odborné renomované literatuře. Vodítkem mohou být v daném kontextu především renomované publikace americké, zejména od známých a všeobecně respektovaných odborníků T. Copelanda a A. Damodarana. Není rozhodně od věci použít také alternativní informační zdroje, z hlediska jejich systematičnosti a propracovanosti i geografické blízkosti například zdroje německé. Ty reálné opce dělí v podstatě do třech pevných obecně účelových kategorií: Reálné opce učení Reální opce růstové Reálné opce jištění První dvě kategorie jsou opcemi kupními a třetí pak opcí prodejní. POZNÁMKA Problematiku reálných opcí zpracovala u nás RNDr. Ing. H. Scholleová, PhD. v publikaci Hodnota flexibility Reálné opce (C. H. Beck, 2007). Je zde i přehledně vysvětlen rozdíl mezi zmiňovanými institucionalizovanými a obecně známými finančními opcemi a cílenými reálnými opcemi. Doporučuji také klasickou a výbornou komplexní mezinárodní publikaci Teorie a praxe firemních financí autorů Brealeyho a Myerse, dle možností uživatelů v anglickém originále, nejlépe pak v posledním vydání. Ocenění firmy a podniku jako kupní akcionářské opce Zajímavým a specifickým využitím reálných opcí a jejich předpokladů je celkové ocenění a ohodnocení firmy a podniku pomocí Black-Scholesova modelu. Tento přístup lze pojmout přímo, případně odvozeně tržně, a určit tak celkovou tržní hodnotu společnosti na úrovni vlastního kapitálu (equity). Jde o respektovaný oceňovací model, který svým autorům získal Nobelovu cenu. V dané souvislosti je určen výhradně pro ohodnocování (stanovení hodnoty) evropské reálné opce, respektive konkrétně v případě ocenění podniku evropské kupní opce na aktiva společnosti vlastněná akcionáři, která lze uplatnit pouze v určitém pevném a předem stanoveném termínu. (Pro připomenutí, americké opce lze pak uplatnit kdykoliv a do určitého termínu.) Takto aplikovaná reálná opce má realizační cenu odpovídající nominální hodnotě dluhu cizího kapitálu v době jeho povinného umoření, respektive splatnosti. Je ji poté možno vyjádřit právě pomocí Black- -Scholesova modelu v praxi s relativně dostupnými a všeobecně přijímanými konstrukčními parametry modelu: Black-Scholesův model aplikovaný na tržní ocenění firmy E = A x N (d1) D x e r.t x N(d2) N(d1), N(d2) hodnoty distribuční funkce normálního rozdělení pro d1 a d2 e základ přirozeného logaritmu R tzv. bezriziková úroková míra T doba do vypršení opce E odvozená a výsledná tržní hodnota vlastního kapitálu společnosti A tržní hodnota aktiv D nominální výše dluhu v době splatnosti Tržní hodnota aktiv firmy může být u obchodovatelných a obchodovaných firem vpraxi odhadnuta a odvozena přímo z trhu. To je ideální případ. V ostatních případech, které jsou u nás určitě častější, pak odvození probíhá nepřímo, pomocí prognózy budoucích výnosů, respektive příjmů firmy se známým přepočtem na jejich současnou hodnotu. 6 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012

7 Shrnutí klasifikace reálných opcí Závěrem problematiky užití reálných opcí v manažerské, podnikatelské a investorské praxi uveďme pro přehlednost obecnou klasifikaci opcí z hlediska jejich typu, pozice, horizontu intervalu využití i spotové a expirační ceny. Pozice vlastníka long (existuje právo) short (existuje povinnost) MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ RIZIKO A NEJISTOTA Velcí investoři a firmy s rozsáhlým investičním programem využívají simulační finanční modely velmi často, stejně tak jako banky, pro které je řízení rizik primární. Modely umožňují firmě automatizovat a standardizovat operace zejména spojené s investičním rozhodováním a plánováním, včetně jejich vhodné vazby na finanční účetnictví a zejména na povinné finanční výkazy. Tato skutečnost má za následek podstatné zvýšení produktivity i snížení nákladů těchto operací, včetně snížení personální časové náročnosti. Základní typ call (kupní) put (prodejní) Horizont využití a realizace americká (kdykoliv do možného data využití) evropská (dané datum využití, tj. v datu využití) Vztah spotové a expirační ceny mimo peníze (realizace je neefektivní) na penězích (spotová = expirační cena) vpenězích (realizace je efektivní zisková) Finanční a simulační modely K finančním modelům nejčastěji používaným při investičním rozhodování firem se řadí simulační modely. Jejich cílem je určit důsledky alternativních investičních rozhodnutí při určitých předpokladech budoucího vývoje plánovaných na základě odhadů. U velkých investičních projektů a firem s rozsáhlým investičním programem se jedná o značně sofistikované arozsáhlé simulační modely, jež používají stovky rovnic, velké množství závisle proměnných veličin i možnost značné variability výstupů. Ve firemní praxi jsou nejvíce oblíbené a standardně používané: simulační modely založené na lineárním programování, rozhodovací matice, pravděpodobnostní a rozhodovací stromy a různé počítačové simulace (např. metoda Monte Carlo atd.) Jde o techniky pracující s matematicko- -pravděpodobnostními principy, variantním modelováním i tzv. portfoliové modely pracující s agregovaným rizikem. Jelikož se jedná o značně komplikovanou a rozsáhlou problematiku, která navíc souvisí s manažerským účetnictvím v podmínkách investičního rozhodování zatím de facto okrajově, doporučuji čtenářům v případě zájmu specializovanou odbornou literaturu (viz např. Teorie a praxe firemních financí Brealey, Myers). Portfolio investic a investičních projektů Při hodnocení investičních příležitostí se zahrnutím koncepce rizika a nejistoty bylo doposud postupováno izolovaně bez vztahu k ostatním vlivům, které konkrétní investice přinese dodatečně k stávajícím celkovým firemním investičním aktivitám. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012 7

8 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Posuzujeme-li dopad rizika vyvolaného přijetím dalšího dodatečného investičního projektu k projektům stávajícím (tj. investičnímu portfoliu), musíme zvažovat vedle jeho individuálního rizika i celkové agregované riziko nově vzniklého investičního portfolia. Jinými slovy, při investičním rozhodnutí nestačí manažerům hodnotit novou investici z hlediska rizika a nejistoty a s ním spojeného požadovaného výnosu izolovaně, ale je třeba vždy zvážit i její dopady na současné investiční projekty firmy. Není totiž v praxi neobvyklé, že individuálně posuzované investiční záměry dávají zcela opačný výsledek o přijetí nebo odmítnutí investice, než když se posuzují v kombinaci se stávajícími investičními aktivitami firmy! Přijetí nového projektu může totiž riziko stávajícího investičního portfolia zvýšit, neovlivnit nebo snížit v případě využití efektu diverzifikace. Proto je nutné určit míru rizika, které přijetí nové investice vyvolá. V praxi se používají statistické metody, jež jsou obvykle spojovány s portfoliem cenných papírů získaným na kapitálovém trhu, respektive s měřením rizika tohoto portfolia, a byly již dříve probírány v souvislosti s modelem oceňování kapitálových aktiv (CAPM). Statisticky se měří závislost dvou proměnných pomocí korelačního koeficientu, který nabývá následujících hraničních hodnot: Korelační koeficient = 1 V případě, kdy jsou na sobě proměnné statisticky zcela závislé, mluvíme o dokonalé pozitivní korelaci. Obě proměnné se pohybují stejně. To znamená, že pokles výnosu aktuálního portfolia např. o jednotku vyvolá ve stejné relaci i pokles výnosů dodatečné investice. Je to způsobeno tím, že když poklesne výnos celého investičního portfolia, poklesne současně i výnos nové investice, a to v poměru, který vyjadřuje korelační koeficient. Korelační koeficient = 0 V tomto případě jsou zkoumané proměnné statisticky nezávislé, tudíž přijetí nové investice neovlivní aktuální portfolio. Stačí tedy posoudit individuální riziko posuzovaného investičního projektu. Korelační koeficient je záporný Jde o zápornou korelaci, jedná se z hlediska rizika o ideální stav, protože se celkové riziko nové investice snižuje, a tudíž lze využít pozitivní efekt diverzifikace portfolia. Krajní hodnota korelačního koeficientu 1 by byla teoreticky ideální, protože v tom případě by bylo portfolio dokonale negativně korelováno a pohyb jednoho aktiva by byl plně kompenzován opačným pohybem druhého aktiva. Bohužel taková situace je v praxi nedosažitelná. Korelační koeficient se počítá v našem případě jako kovariance mezi výnosy posuzované investice a aktuálními výnosy stávajícího portfolia vydělená součinem jejich standardních odchylek (kovariance je stupeň, v kterém se obě aktiva pohybují společně, je počítána jako střední hodnota součinu rozdílu náhodných veličin a jejich středních hodnot). Pomocí korelačního koeficientu se určí míra statistické závislosti výnosů posuzované investice se stávajícími výnosy investičního portfolia firmy. Tak zjistíme, v jakém poměru analyzovaná investice zvýší nebo sníží stávající riziko investičního portfolia firmy (nebo zda je neovlivní). Korelační koeficient je kladný Nová investice ovlivňuje dané investiční portfolio z hlediska rizika tak, že je zvyšuje. 8 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012

9 MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ RIZIKO A NEJISTOTA PŘÍKLAD Vliv dodatečného investičního projektu na stávající investiční portfolio společnosti Rozhodněte, která investice bude přinášet firmě větší přínos, tedy zvýší její majetek, jestliže budou použity hodnoty a předpoklady, které jsou zobrazeny v následujících tabulkách: varianty odhady pravděpodobnosti pravděpodobná pravděpodobná pravděpodobná výnosové míry, hodnota (%) hodnota (%) hodnota (%) součet = 1 0,3 0,4 0,3 výnosová míra investice A ,67 standardní odchylka výnosu A (SOA) = 22 % výnosová míra investice B standardní odchylka výnosu B (SOB) = 15 % výnosová míra aktuálního 9 18,25 28 investičního portfolia C standardní odchylka výnosu C (SOC) = 18 % Nejdříve spočítáme očekávanou hodnotu výnosové míry pomocí váženého aritmetického průměru (střední hodnoty) pro jednotlivé investice. R A = (0,20 x 0,3) + (0,20 x 0,4) + ( 0,0167 x 0,3) = 13,5 % R B = 13,5 % R C = 13 % POZNÁMKA Kdybychom dané dva projekty A a B posuzovali izolovaně podle kritéria jejich očekávané výnosové míry, zvolili bychom projekt B, který má sice stejnou očekávanou výnosovou míru, ale nižší riziko vyjádřené jeho variabilitou pomocí standardní odchylky 15 %. Nyní budeme pokračovat ve výpočtu, abychom posoudili dané investiční projekty v kombinaci se stávajícím investičním portfoliem, nejdříve spočítáme jejich kovarianci. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012 9

10 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING varianty odhady pravděpodobnosti pravděpodobná pravděpodobná pravděpodobná výnosové míry hodnota (%) hodnota (%) hodnota (%) součet = 1 (1) 0,3 0,4 0,3 výnosová míra A (20 %) (2) 0,065 0,065 0,15167 průměrná očekávaná výnosová míra A = (VMA RA) / 100 = = (20 13,5) / 100 výnosová míra C (3) 0,22 0,0525 0,15 průměrná očekávaná výnosová míra C kovariance = (4) 0, , ,00682 (1) x (2) x (3) součet (4) kovariance (A,C) = 0, Dále spočítáme korelační koeficient (A,C) následovně: korelační koeficient (A,C) =KK (A,C) = kovariance (A,C) /SOAxSOC KK (A,C) = 0, / (0,22 x 0,18) = 0,246 Stejným postupem stanovíme kovarianci a její koeficient mezi projektem B a stávajícím investičním portfoliem C. varianty odhady pravděpodobnosti pravděpodobná pravděpodobná pravděpodobná výnosové míry hodnota (%) hodnota (%) hodnota (%) součet = 1 (1) 0,3 0,4 0,3 výnosová míra B (2) 0,155 0,015 0,135 průměrná očekávaná výnosová míra B výnosová míra C (3) 0,22 0,0525 0,15 průměrná očekávaná výnosová míra C kovariance = (4) 0, , , (1) x (2) x (3) součet (4) kovariance (B,C) = +0,01662 korelační koeficient (B,C) =KK (B,C) = kovariance (B,C) / SOB x SOC KK (B,C) = +0,01662 / (0,15 x 0,18) = +0, FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012

11 MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ RIZIKO A NEJISTOTA Při dalších výpočtech budeme postupovat za pomoci předpokladů dříve probíraného modelu oceňování kapitálových aktiv (CAPM). Jestliže je investor ochoten investovat do jiného aktiva, pak tuto investici porovnává s nejlepší alternativou, tj. držet určité portfolio s očekávaným výnosem, který pokrývá krátkodobě minimálně riziko tohoto portfolia: r= Rf + β(rm Rf). Tento požadovaný očekávaný výnos r (required rate of return) se tedy pro něj stává alternativním nákladem kapitálu při ohodnocení investiční příležitosti. Z toho plyne, že výši určené hodnoty použijeme nyní k výpočtu minimální očekávané výnosové míry jednotlivých projektů A a B ve vztahu k stávajícímu investičnímu portfoliu C. Zjistíme, jaký minimální očekávaný výnos by musela jednotlivá portfolia poskytnout, aby pokryla rizika s nimi spojená. Po určení těchto výnosových měr je porovnáme s individuálními výnosovými mírami jednotlivých projektů. Ta individuální výnosová míra projektu, která bude mít větší přesah nad minimálním požadovaným výnosem, indikuje lepší investiční projekt. POZNÁMKA To znamená, že nejenom pokryje nově zkalkulované riziko potencionálního portfolia, které by vzniklo přijetím daného investičního projektu, ale navíc přinese výnos v podobě rozdílu mezi individuální výnosovou mírou posuzovaného projektu a očekávaný minimálním výnosem nového investičního portfolia firmy. Výše rozdílu poté bude určujícím kritériem při výběru investičního projektu. Tento projekt totiž v případě přijetí do stávajícího investičního portfolia přinese nejvyšší přínos v podobě zvýšení majetku firmy. Předpokládejme dále, že bezriziková úroková sazba například státních pokladničních poukázek Rf = 7 % a je shodná s minimání požadovanou výnosovou mírou plynoucí ze stávajících aktivit firmy. Požadovaná výnosová míra (PVM) investičního projektu A, respektive kombinace projektu A a C, se vypočítá takto: PVMA = Rf + [(Rc Rf / SOC) x x SOA x KK (A,C) ] PVMA (%) = 0,07 + [(0,13 0,07 / 0,18) x x 0,22 x( 0,246)] x 100 = 5,2 % Přínos A = R A PVMA = 13,5 5,2 = = 8,3 % Obdobně spočítáme požadovanou výnosovou míru investičního projektu B, respektive kombinace projektu B a C: PVMB = Rf + [(Rc Rf / SOC) x SOB x x KK (B,C) ] PVMB (%) = 0,07 + [(0,13 0,07 / 0,18) x x 0,15 x(0,615)] x 100 = 10,08 % Přínos B = RB PVMB = 13,5 10,08 = = 3,42 % Závěr příkladu: Firma přijme projekt A, jelikož jeho čistý přínos k budoucímu majetku firmy je vyšší o 4,88 % ve srovnání s projektem B. Z výpočtů je patrné, jak negativní korelace projektu A [KK (A,C) = 0,246] snížila riziko nového kombinovaného investičního portfolia firmy. Je zde názorně vidět, jak diverzifikace přispěla ke snížení rizika původního investičního portfolia firmy v případě negativní korelace. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/

12 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Individuální postoj k riziku Při posuzování jednotlivých investic i jejich kombinace (tj. investičního portfolia) je nutno zahrnout důležitý a stálý aspekt investičního rozhodování, kterým je individuální přístup top manažerů k riziku a jeho manažerské vnímání. Přestože je statisticky dokázáno, že ve firemní praxi převažuje averzní postoj k riziku, nemusí to tak být pro zúčastněné manažery vždy. Proto je nutné zvážit i jejich osobní přístup k riziku každé konkrétní investice. Někteří jedinci jsou schopni preferovat vyšší riziko vyjádřené vyšší variabilitou očekávaných výnosů za předpokladu vyššího očekávaného výnosu. Jiní jedinci jsou naopak k riziku neutrální, v tom smyslu, že každý mezní přírůstek očekávaného výnosu užitečnosti má stejnou hodnotu přírůstku očekávaného výnosu (hovoříme o konstantní mezní užitečnosti příjmu). Přístup k riziku je v klasické mikroekonomické teorii vyjádřen funkcí užitečnosti, která odpovídá očekávanému výnosu. Grafické znázornění vztahu mezi užitečností a očekávaným výnosem na obrázku 1 představuje úroveň užitečnosti (U) na ose y a výši očekávaného výnosu na ose x, výsledkem jsou referenční křivky užitečnosti. Je nutno podotknout, že měření užitečnosti jednotlivých investorů je v praxi značně problematické. Obr 1: Graf funkce užitečnosti ve vztahu k riziku Investorem požadovaná užitečnost Peněžní výnos 1 averze k riziku (risk aversion) 2 neutrální postoj k riziku (risk neutral) 3 preference rizika (risk seeking) Je třeba dále zdůraznit, že investiční rozhodování ovlivňuje výrazně nejenom individuální postoj k riziku, ale i systém motivace top manažerů, který je závislý na jejich odměňování. Motivační osobní technika je velice důležitým prvkem nejenom při investičním rozhodování, ale i při celkovém řízení firmy. Motivační systém by měl být nastaven tak, aby v co nejvyšší míře podporoval přijetí efektivních projektů s přijatelným rizikem. V praxi totiž i sebelépe řízený a analyzovaný investiční 12 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012

13 MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ RIZIKO A NEJISTOTA projekt obsahuje značné množství nejistoty v podobě nahodilých nepředvídatelných událostí, které nejsou přímo závislé na rozhodnutí top manažerů a jsou spojeny pouze se štěstím či smůlou. Motivační systém (který je dnes velmi komplexní a zahrnuje jak finanční, tak nefinanční cíle a měřítka) by měl být konstruován tak, aby odměna závisela pouze na správných hodnoceních investičního záměru v čase, kdy byly všechny potřebné informace k dispozici. Top manažeři by měli být odměňováni i za taková rozhodnutí, která nepřinesla očekávaný výnos v případě správného rozhodnutí, a naopak jejich odměny by měly být kráceny, jestliže investice byla značně zisková z důvodů nepředvídatelných okolností a manažerské rozhodnutí nebylo v daném čase optimální. Nebude-li motivace v praxi ve spojení s rizikem a nejistotou založena těchto principech, dá se očekávat, že top manažeři budou preferovat krátkodobé projekty s nejnižším rizikem, což v žádném případě nepovede k maximalizaci celkového přínosu, tedy k přírůstku bohatství daných investic pro firmu a maximalizaci její celkové hodnoty v čase. Správně nastavený motivační a odměňovací systém top managementu je zásadním faktorem ovlivňujícím racionální a efektivní investiční rozhodování. A je zásadní i pro efektivní celé ekonomické a finanční řízení firmy. DOPLŇKOVÉ ZDROJE A LITERATURA: 1) PETŘÍK, T. Ekonomické a finanční a řízení firmy Manažerské účetnictví v praxi I a II. Grada Publishing, 2005 a ) CIMA and ACCA lectures, study and terminology. 3) MAŘÍK, M. a kolektiv. Metody oceňování podniku. Ekopress, ) SCHOLLEOVÁ, H. Hodnota flexibility: Reálné opce. Praha: C. H. Beck, Ing. Tomáš Petřík Absolvoval VŠE v Praze, Fakultu národohospodářskou s finanční specializací (1994). Působil jako asistent auditora, daňový poradce, obchodní ředitel renomované auditorské firmy, jako finanční ředitel ve společnosti Expandia a CFO v obchodním zastoupení americké firmy Caterpillar S. A. Poté pracoval jako výkonný ředitel české výrobní a obchodní firmy v oblasti realit a stavebnictví, v české pobočce německé firmy ThyssenKrupp a ve společnosti Body International Brokers (člen burzy BCPP) jako ekonomický a finanční ředitel. V současnosti pracuje jako nezávislý manažerský a business konzultant. Zaměřuje se na oblast manažerského účetnictví, controlling a finanční řízení, moderní corporate management, aplikace systémů ekonomického řízení, včetně komplexního řízení nákladů firem (doplněné procesním pojetím a metodou ABC/ABM) a jejich začlenění do IT systémů, FIS a MIS atd. Navrhuje optimální organizační a manažerské struktury společností, korporátní a business strategie, systémy efektivní a interaktivní motivace a výkonnostního řízení, včetně relevantních KPI/KSI. Specializuje se i na související oceňování společností/businessu (firm and business valuation) a řízení jejich hodnoty a výkonnosti (value and performance management). Kontakt na autora: petrik.ing@mybox.cz, petrik.tom@gmail.com, FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/

14 Řešení sporu v oblasti převodních cen (I) Veronika Solilová V současné době se mnoho států potýká s velkými státními deficity či stagnujícím hospodářským růstem s negativním účinkem na výši svých daňových příjmů a výdajů. Dokonce několik členských států EU stojí před reálnou hrozbou státního bankrotu. Daňové správy se proto stále více zaměřují na nástroje a procesy, které usnadní, zefektivní výběr daní a pomohou daňovým poplatníkům odvést správnou výši daně včas či vyřešit daňový spor před zahájením drahého, zdlouhavého soudního procesu s nejasným výsledkem. Obecně lze nástroje či procesy využívané k těmto účelům rozlišit na nástroje či procesy před podáním daňového tvrzení a po předložení daňového tvrzení. Jedním často využívaným nástrojem ve světě, který lze považovat za nástroj před podáním daňového tvrzení, je předběžná cenová dohoda (advance pricing agreement, APA), která dokáže předejít budoucím sporům a docílit daňové jistoty v oblasti převodních cen, neboť daňový poplatník a daňový správce se dohodnou na vhodné metodice určení převodních cen ještě před zahájením řízené transakce a před podáním daňového tvrzení. Dohoda může být uzavřena buď jako jednostranná, dvoustranná či vícestranná. Mezi další nástroje a procesy, které se nicméně k problematice převodních cen již nevztahují, lze zařadit závazná posouzení1 daňového problému ze strany daňového správce týkající se např. vzniku stálé provozovny, výběru oceňovací metody, využití daňových slev v oblasti výzkumu a jiné či tzv. horizontální monitoring2, vrámci kterého se daňový poplatník může obrátit na daňového správce s jakýmkoliv daňovým problémem, z něhož mu může hrozit či hrozí daňové riziko. V České republice zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) umožňuje, aby se daňový poplatník obrátil na daňového správce prostřednictvím závazného posouzení pouze v následujících daňových otázkách: posouzení způsobu rozdělení výdajů (nákladů), které nelze přiřadit pouze ke zdanitelným příjmům dle 24a; posouzení poměru výdajů (nákladů) spojených s provozem nemovitostí používané zčásti k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti anebo k pronájmu a zčásti k soukromým účelům, které lze uplatnit jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle 24b; posouzení skutečnosti, zda je zásah do majetku technickým zhodnocením dle 33a; 1 V rámci EU se závazná posouzení aplikují zejména ve Francii, Německu, Itálii a Velké Británii. 2 Horizontální monitoring se využívá pouze v Nizozemí a představuje nejefektivnější způsob řešení daňových sporů ještě před podáním daňového tvrzení. 14 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012

15 ŘEŠENÍ SPORU V OBLASTI PŘEVODNÍCH CEN posouzení skutečnosti, zda se jedná o výdaje (náklady) vynaložené při realizaci projektů výzkumu a vývoje dle 34a; posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednaná mezi spojenými osobami dle 38nc, který představuje jednostrannou předběžnou dohodu. Bohužel, v ostatních daňových otázkách není možné získat závazné posouzení a daňový poplatník nese riziko, že bude daná problematika rozporována v rámci daňové kontroly s dopadem na jeho daňovou povinnost. Ačkoliv daňový poplatník preferuje vyřešení daňové otázky/problému, z kterého vyplynou či vyplývají daňová rizika, před podáním daňového tvrzení, ne všechny daňové správy umožňují tento přístup. Poté tedy zbývají daňovému poplatníkovi nástroje/procesy po předložení daňového tvrzení, jejichž hlavním cílem je vyřešení daňového sporu, aniž by to vedlo k soudnímu sporu, který je zdlouhavý, drahý a s nejistým výsledkem. Mezi tyto nástroje/procesy řadíme zejména dosažení vzájemné dohody dle smluv o zamezení dvojího zdanění, arbitrážní konvence EU nebo dle národních pravidel3, která v rámci EU nalezneme zejména ve Velké Británii, Itálii, Německu a Nizozemí. Bohužel v České republice neexistují žádná zákonná ustanovení či pokyny, které by vyřešily daňový spor prostřednictvím dosažení vzájemné dohody bez soudního procesu. Nicméně spory z oblasti převodních cen je možné vyřešit, jak bylo zmíněno, pomocí arbitrážní konvence EU4, pokud jde o spor mezi členskými státy či stálými provozovnami umístěnými v EU, nebo dosažením vzájemné dohody5 mezi smluvními státy dle konkrétní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Problematika převodních cen by neměla být ze strany daňového poplatníka přehlížena, jen za rok 2010 bylo v České republice provedeno rekordní množství daňových kontrol převodních cen jejich počet překročil hranici 200 kontrol, na převodních cenách bylo doměřeno přes 90 mil. Kč, základ daně byl zvýšen o 365 mil. Kč a daňová ztráta byla snížena o přibližně 65 mil. Kč6. Nicméně je nutné podotknout, že tato čísla nezahrnují výsledky kontrol převodních cen, jež jsou součástí každé daňové kontroly u velkých daňových subjektů, poté by byl praktický dopad mnohonásobně větší. V níže uvedeném textu se proto zaměřím na možnosti českého daňového poplatníka vyřešit daňový spor v oblasti převodních cen. Nejprve představím závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami dle 38nc ZDP (dále jen závazné posouzení), který spadá mezi nástroje/procesy před podáním daňového tvrzení. Poté se zaměřím na nástroje/procesy po předložení daňového tvrzení, a to konkrétně na dosažení vzájemné dohody dle čl. 25 modelové smlouvy OECD a dle arbitrážní konvence EU. 3 Např. v Nizozemí je umožněno, aby byl nejprve daňový spor vyřešen pomocí nezávislé osoby, prostředníka, který řídí celý proces k dosažení dohody. První 2,5 hodiny procesu je zcela zdarma, poté jsou náklady rozděleny mezi obě strany. 4 Na konci roku 2010 byl dořešen jeden případ dle arbitrážní konvence, další případy jsou v řešení. 5 Problematika vzájemných dohod je řešena v čl. 25 modelové smlouvy OECD, jež zahrnuje veškeré daňové spory nejen z oblasti převodních cen. 6 více viz Výroční zpráva české daňové správy za rok 2010 dostupná na: 3EA9846C-8075B368/cds/xsl/325.html FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/

16 DANĚ, ÚČETNICTVÍ, LEGISLATIVA Předběžná cenová dohoda neboli závazné posouzení Pojem závazné posouzení byl zaveden do ZDP na konci roku 2005 vrámci jeho novely. Tím se do naší legislativy s účinností od implementovala tzv. předběžná cenová ujednání (neboli APAs7), jako standardní instrument regulace převodních cen, jak uvádí směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy (dále jen směrnice OECD o převodních cenách). V souvislosti s novým ustanovením 38nc ZDP vydalo současně Ministerstvo financí pokyn č. D-3338 Sdělení MF k 38nc zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami (dále jen Pokyn D-333) a pokyn č. D-3349 Sdělení MF k rozsahu dokumentace způsobu tvorby cen mezi spojenými osobami10 (dále jen pokyn D-334). Dále na ustanovení 38nc ZDP navazují z hlediska procesních postupů ustanovení 132 a 133 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen DŘ), které upravují řízení o závazném posouzení obecně, a dále z hlediska náležitostí písemně vydaného rozhodnutí 102 DŘ. Mimo jiné správce daně při aplikaci tohoto ustanovení vychází z postupů doporučených směrnicí OECD o převodních cenách a z výsledků jednání EU Joint Transfer Pricing Fora (dále JTPF11). Závazné posouzení provádí správce daně na žádost daňového subjektu neboli poplatníka, který sjednává ceny v obchodních vztazích s osobami spojenými ve smyslu 23 odst. 7 ZDP12 a který uhradil při podání žádosti správní poplatek ve výši Kč13. Jestliže se jedná o právnickou osobu, která ještě není založena, musí být zřizovaná právnická osoba dostatečně identifikována14 a žádost je podávána tedy jinou osobou, např. zakladatelem této právnické osoby nebo jeho zástupcem 7 Advance pricing agreements, neboli předběžné cenové dohody, se staly součástí směrnice OECD o převodních cenách od roku 1999, více kapitola IV, Pokyn D-333 nahradil s účinností od pokyn D-292 včetně jeho dodatku. Pokyn lze najít na internetových stránkách české daňové správy: pod číslem jednacím 39/86 838/ Pokyn D-334 nahradil s účinností od pokyn D-293. Pokyn lze najít na internetových stránkách české daňové správy: pod číslem jednacím 39/86 849/ Zásady uvedené v pokynu vycházejí hlavně z kodexu chování ohledně dokumentace tvorby převodních cen pro nadnárodní podniky v EU neboli EU TPD vydaného Evropskou komisí na základě jednání Joint Transfer Pricing Fora a doporučení směrnice OECD o převodních cenách. Tento kodex evropské dokumentace k převodním cenám přijaly všechny členské státy a implementovaly jeho pravidla buď do svých zákonů v podobě normy anebo jako závazné nástroje či jiné formy sdělení. 11 Vrámci EU byla díky činnosti JTPF dne schválena v směrnice APA (více JTPF: dokument COM(2007) 71 final, dostupný na Směrnice APA vysvětluje způsob, jakým lze zrealizovat proces APA včetně detailního popisu procedury, jednotlivých kroků a předběžného časového plánu, na základě kterého se předpokládá dokončení plnohodnotné předběžné cenové dohody do 18 měsíců. Mimo jiné uvádí seznam informací potřebných k předložení žádosti a praktické rady. Z dosavadního sledování její implementace mezi členskými státy vyplynulo, že procedura APA v různých formách (jednostranná, dvoustranná, vícestranná) je dostupná ve všech členských státech, nicméně existují značné rozdíly v počtu podaných žádostí, např. k evidovala Francie 54 žádostí, Velká Británie 46 žádostí. 12 Mimo definici spojených osob toto ustanovení obsahuje princip tržního odstupu, kdy správce daně má právo upravit základ daně daňovému poplatníkovi, pokud jeho transakce v rámci spojených osob nesplňují tento princip, neboli cenu obvyklou. 13 Výše poplatku vychází z přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, sazebníku, části I, položky 1, bod 1, písm. v). Do byl stanoven správní poplatek ve výši Kč, od je správní poplatek snížen na Kč. Poplatek se vztahuje k podané žádosti bez ohledu na počet posuzovaných transakcí. 14 Musí být zejména uveden její název, forma společnosti, sídlo, místo podnikání, místo v organizační struktuře skupiny podniků a popis obchodních činností. 16 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012

17 ŘEŠENÍ SPORU V OBLASTI PŘEVODNÍCH CEN v souladu s DŘ. Žádost se podává místně příslušnému správci daně, v případě zřizované právnické osoby tomu správci daně, který by jí byl místně příslušný po jejím založení. Správce daně předem rozhodne, zda navržená metodika převodních cen mezi spojenými podniky je stanovena v souladu s principem tržního odstupu, jak je obsažen v článku 9 (Sdružené podniky) smluv o zamezení dvojího zdanění a v 23 odst. 7 ZDP. V případě kladného rozhodnutí správce daně tedy za předložených podmínek a skutečností akceptuje řádné rozdělení příjmů a výdajů mezi sdruženými podniky a považuje takto stanovenou cenu v souladu s ustanovením 23 odst. 7 ZDP. Pokud poplatník bude naplňovat všechny podmínky a skutečnosti, na jejichž základě správce daně rozhodl, bude závazné rozhodnutí platné max. 3 roky ode dne, v němž nabylo právní moci. Poplatník získá určitý stupeň jistoty o postupu správce daně při případné daňové kontrole či jiném způsobu dokazování a stanovení základu daně, kdy správce daně bude považovat takto vytvořenou cenu za cenu obvyklou ve smyslu 23 odst. 7 ZDP. Žádost lze podat pouze na transakce, které probíhají v daném zdaňovacím období nebo teprve proběhnou15. Nelze žádat oposouzení těch transakcí, které už ovlivnily výši daňové povinnosti ve zdaňovacím období, za něž vznikla povinnost podat daňové přiznání. Ačkoliv závazné posouzení nemá platnost pro minulá období, lze předpokládat, v případě vydaného kladného závazného posouzení, že transakce, u nichž způsob tvorby převodních cen, podmínky i skutečnosti byly shodné v minulosti, budou také v souladu s ustanovením 23 odst. 7 ZDP. Co se týče počtu transakcí zahrnutých v žádosti, nelze jej striktně určit, vždy je třeba přistupovat k žádosti individuálně, neboť se může jednat o úzce související transakce, kombinované transakce, u nichž je vhodnější posuzovat obchodní vztah jako celek. Nicméně pokud správce daně vydá negativní stanovisko, tak se váže vždy na podanou žádost, i když byla rozporovaná jen jedna transakce ze souboru. Žádost musí být předložena v úředním jazyce dle 76 DŘ16 a musí obsahovat alespoň údaje uvedené v 38nc odst. 2 ZDP, a to konkrétně: identifikaci subjektů podílejících se na transakci; popis celosvětové organizační struktury, ovládané a ovládající osoby, majetkové vztahy, statutární orgány; obchodní činnosti zúčastněných osob včetně nesených rizik a vykonávaných funkcí; popis obchodního vztahu (transakce); zdaňovací období, na které se má rozhodnutí o závazné posouzení vztahovat; popis a dokumentace, jak byla cena vytvořena, a návrh výroku. Poplatník v žádosti zdokumentuje skutečnosti, které mohou mít podstatný vliv na posuzovaný způsob tvorby ceny, a to zejména v popisu a dokumentaci způsobu, jakým byla cena vytvořena, včetně údajů týkajících se obchodního případu (transakce). Při tvorbě dokumentace potřebné k předložení žádosti může poplatník vycházet z pokynu D-334 (viz výše). Žádost obsahující informace doporučené tímto 15 V případě budoucích transakcí se uvedou v žádosti údaje založené na předpokladech včetně specifikace předpokladů, z nichž se vychází. 16 Úředním jazykem je český jazyk. V případě písemností vyhotovených v jiném než českém jazyce musí být tyto písemnosti přeloženy do českého jazyka, pokud správce daně nestanoví jinak, a předloženy i v originálním znění. Mimo jiné je možné žádost podat v jazyce národnostní menšiny, a to ve slovenštině, polštině, maďarštině a romštině, pokud žádost podává občan České republiky příslušející k této národnostní menšině. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/

18 DANĚ, ÚČETNICTVÍ, LEGISLATIVA pokynem by měla být dostačující pro posouzení metodiky tvorby převodních cen. Nicméně pokud správce daně má pochybnosti, může na základě ustanovení 86 odst. 1 DŘ vyzvat poplatníka k objasnění skutečností deklarovaných v žádosti. Mimo jiné má dále právo, dle zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní, ve znění pozdějších předpisů a čl. výměna informací konkrétních smluv o zamezení dvojího zdanění, prověřit informace o způsobu tvorby převodních cen. Po předložení žádosti o závazné posouzení včetně příslušné dokumentace správce daně přezkoumá srovnatelné podmínky a zhodnotí, zda způsob tvorby ceny, který poplatník navrhuje, je v souladu s principem tržního odstupu. Při rozhodování správce daně vychází ze způsobu17 tvorby ceny, který si zvolil poplatník, a z postupů zmíněných v pokynu D Své rozhodnutí musí správce daně vydat bez zbytečných průtahů ( 7 odst. 1 DŘ), aniž by prodlužoval dobu vydání rozhodnutí vlastní nečinností, není však vázaný zákonem určenou lhůtou. Navíc doba vydávání rozhodnutí se prodlužuje v závislosti na úkonech (např. výzva k doplnění žádosti, mezinárodní dožádání informací atd.) nutných pro vydání rozhodnutí. Vydané rozhodnutí musí vedle podstatných náležitostí rozhodnutí podle 102 DŘ obsahovat také náležitosti dle 132 DŘ, tzn. že správce daně vydá rozhodnutí výslovně označené jako závazné posouzení, ve kterém uvede časový a věcný rozsah závazného posouzení (tj. které skutečnosti a jakým způsobem se posuzují a do kdy je toto posouzení relevantní uvedení zdaňovacího období, pro které je rozhodnutí vydáno) včetně odůvodnění rozhodnutí. Do odůvodnění správce daně uvede údaje, ze kterých se vycházelo při rozhodnutí o posouzení, a vymezí tím podmínky19, za kterých bude toto rozhodnutí v průběhu nalézacího řízení akceptováno. Dále se uvádí sdělení, že proti rozhodnutí o závazném posouzení nelze dle 132 odst. 3 DŘ uplatnit opravné prostředky. Rozhodnutí o závazném posouzení je účinné vůči správci daně, který rozhoduje o daňové povinnosti daňového subjektu, na jehož žádost bylo rozhodnutí vydáno, pokud v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo rozhodnutí vydáno (viz 133 odst. 1 DŘ). Dále podle 133 odst. 3 DŘ je rozhodnutí účinné pro zdaňovací období uvedená v rozhodnutí, tj. max. 3 roky ode dne, v němž nabylo právní moci. Rozhodnutí se doručuje na vědomí všem zúčastněným osobám a dotčeným správcům. Pokud jsou zúčastněnými osobami osoby uvedené v 2 odst. 3 a 17 odst. 4 ZDP (tzn. nerezidenti ČR), kterým nevzniká daňová povinnost z příjmů plynoucích ze zdrojů na území ČR, a tyto osoby jsou rezidenty státu, s nímž má ČR uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění umožňující provádět mezinárodní výměnu informací, pak je rozhodnutí posláno na vědomí jako tzv. spontánní výměna informací příslušnému úřadu smluvního státu. Nicméně tento postup zaslání na vědomí se neuplatní, pokud byl již zahájen s tímto státem proces uzavírání bilaterální APA dle čl. 25 smlouvy o zamezení dvojího zdanění. 17 Je vhodné dostatečně volbu způsobu zdůvodnit, aby se tento způsob tvorby ceny považoval za náležitý pro vydání závazného posouzení. 18 Pokyn D 332, Sdělení Ministerstva financí k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky převodní ceny, lze najít na internetových stránkách české daňové správy: pod číslem jednacím 39/86 829/ Tyto podmínky vyplývají ze žádosti podané daňovým poplatníkem. Tím se vyloučí pochybnosti, zda je skutkový stav v daňovém tvrzení stejný se stavem uvedeným v žádosti daňového poplatníka o závazném posouzení. 18 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012

19 ŘEŠENÍ SPORU V OBLASTI PŘEVODNÍCH CEN Na závěr je podstatné poznamenat, že správce daně z předložené žádosti předpokládá, že údaje uvedené daňovým poplatníkem jsou úplné, pravdivé a přesné. Pokud tedy v souladu s postupy DŘ zjistí, že podmínky uvedené daňovým subjektem v žádosti nesouhlasí se skutečností, nelze se řídit dle 133 odst. 5 DŘ vydaným závazným posouzením a správce daně určí dopad na základ daně. Za této situace totiž správce daně rozhodnutí o závazném posouzení neruší, jen podle něj nepostupuje. Daňový poplatník se poté může z důvodu jiného názoru na existenci či neexistenci změny podmínek odvolat proti vydanému platebnímu výměru. Zcela předejít této situaci je možné kontrolou výchozích podmínek a skutečností deklarovaných v žádosti, u níž bylo vydáno kladné rozhodnutí, a v případě změn podat novou žádost o závazné posouzení včetně opětovného zaplacení poplatku. Zhodnocení závazného posouzení Nástroj závazného posouzení je postavený na jednoduchém principu, kdy daňový subjekt v žádosti uvede daňově rozhodné skutečnosti a správce daně na základě těchto vymezených skutečností deklaruje postup při jejich posouzení. Správce daně tedy v rámci vydaného rozhodnutí zavazuje sám sebe, že v případě shody skutečností, na jejichž základě bylo rozhodnutí vydáno, a skutečností zjištěných při stanovení daně bude postupovat dle již vydaného rozhodnutí. Závazné posouzení způsobu tvorby převodních cen je víceméně jednostranný akt daňové správy, kdy daňový správce předem posoudí, zda metodika tvorby převodních cen je z hlediska daní správná. V našich právních podmínkách nejde tudíž o skutečnou dvoustrannou dohodu a nekoresponduje to s doporučenými regulemi dvojstranných jednání při sjednávání APAs, jak to uvádí směrnice OECD o převodních cenách (viz více kap. IV, ). Závazné posouzení ověřuje pouze správnost či nesprávnost předloženého postupu, nikoli samotné sdělení správného postupu. Daňový poplatník se vrámci vydaného rozhodnutí o závazném posouzení dozví, že jeho předložený postup stanovení ceny je správný, tj. v souladu s 23 odst. 7 ZDP, nebo právě naopak. Při negativním rozhodnutí si buď připraví další žádost včetně opětovného zaplacení poplatku, nebo se smíří s tím, že správce daně ví o nesprávně oceněné transakci mezi spojenými osobami, což dozajista nepřispívá daňové jistotě. Co se týče platby správního poplatku za provedení závazného posouzení, je zde otázka, zda ponechat poplatek na částce Kč bez rozdílu složitosti převodního plnění, tzn. současnou situaci, nebo jej ponechat jen pro případy negativního rozhodnutí o závazném posouzení, či poplatek zcela zrušit. V případě negativního rozhodnutí skutečně správce daně ušetří peníze daňového poplatníka za případný doměrek a penále, pokud by během daňového řízení došlo k odhalení nesprávně stanovených transakcí mezi spojenými osobami, jež nesplňují princip tržního odstupu. Platba za toto zjištění je tak na místě. V opačném případě, při kladném rozhodnutí, už správce daně žádné peníze daňovému poplatníkovi neušetřil, ba právě naopak. Zrušení poplatku za závazné posouzení po vzoru několika členských států20 by zvýšilo jeho aplikaci ze strany daňového poplatníka, nicméně by se zvýšily náklady daňové správy, což je v dnešní době nežádoucí. 20 APAs či závazné posouzení není zpoplatněno v řadě členských států EU, např. v Rakousku, Francii, Velké Británii, Holandsku atd. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/

20 DANĚ, ÚČETNICTVÍ, LEGISLATIVA Pokud nevezmeme v potaz výši správního poplatku, ale přihlédneme ke kvalitě daňových zákonů, přispívá nástroj závazného posouzení k právní jistotě daňových poplatníků, i když v omezené míře21. I přes tuto skutečnost možnosti podat závazné posouzení využívá stále více poplatníků. Dle údajů daňové správy22 k od počátku účinnosti tohoto ustanovení, tj. od , bylo podáno 78 žádostí, a dokonce přibývají i bilaterální žádosti o závazné posouzení, které zahrnují jednání dvou států bez účasti daňového poplatníka. Z celkového počtu všech podaných žádostí jich bylo 35 vyřízeno kladně, 19 zamítnuto a 17 případů je ve stadiu posuzování. 21 A to v případě vydaného kladného rozhodnutí, kdy transakce mezi sdruženými podniky splňují princip tržního odstupu. 22 Výroční zpráva české daňové správy dostupná z: Ing. Veronika Solilová, Ph.D. Vystudovala Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, kde získala i titul Ph. D. Od března 2010 působí jako akademický pracovník na Ústavu účetnictví a daní Mendelovy univerzity v Brně. Ve své vědecko-výzkumné činnosti se zaměřuje na problematiku mezinárodního zdanění, a to konkrétně na transfer pricing (převodní ceny). Pravidelně publikuje v odborném tisku a přednáší. Tip na školení 1. VOX a. s. CASH FLOW V TEORII I PRAXI Vzdělávací program s mezinárodní certifikací IES Termín: Kód: Cena: Kč (vč. 20% DPH) Kód: Cena: Kč (vč. mezinárodního certifikátu IES) Přednáší: Ing. Jana Kotěšovcová, Ph.D. (VŠFS katedra podnikové ekonomiky) Ing. Dana Kubíčková, CSc. (VŠFS odborná asistentka) REPORTING PRO MATEŘSKOU SPOLEČNOST REPORTING PACKAGE APLIKACE IFRS 3 Termín: Kód: Cena: Kč (vč. 20% DPH) Přednáší: doc. Ing. Lenka Krupová, Ph.D. Více informací na: tel , FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 3/2012