100 let v roby. minerálních hnojiv v Lovosicích. aneb z jejich historie v ãesk ch zemích

Transkript

1 100 let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích aneb z jejich historie v ãesk ch zemích

2

3 100 let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích aneb z jejich historie v ãesk ch zemích

4

5 Obsah Staletá zku enost s puncem teorie Hnojiv gyps Kosti do polí Exotické fosfáty Domácí guano neboli ãlovûãina Zrození superfosfátu Chilské zlato Nestárnoucí veterán Hnojivo z vysoké pece Pruská sûl Otcové legendy PoÏehnaná krize Na kraji Lovosic, v polích u Labe Pfiíbûh zaãíná Triumf dusiãnanû Hladová zemû Pod kfiídly Fosfacidu Hedvábn byznys v sousedství hnojiv Pováleãná léta Socialistická éra Ani hnojiva, ani hedvábí ReÏimy se mûní, hnojiva zûstávají Zaãíná nová kapitola let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích 3

6 Staletá zku enost s puncem teorie Poãátky uïívání minerálních hnojiv souvisejí jak se staletími ovûfien mi zku enostmi zemûdûlcû, tak s poznatky osvícenské vûdy a zavádûním moderní zemûdûlské v roby. JiÏ ve stfiedovûku byl znám úãinek popela pfii Ïìáfiení lesû, které se mûnily v nová pole. Nejstar ím minerálním hnojivem byly slín a vápno. V 18. století se k hnojení zaãal vyuïívat také odpad, kter vznikal pfii v robû pota e nebo salnytru, ãili ledku draselného. Za ãasû vlády Josefa II. se na nûkolika panstvích v âechách zaãala sádrovcem hnojit novû zavádûná plodina jetel. Zemûdûlství se odpradávna fiídilo kolobûhem pfiírody do polí se vracelo v e, co samo z pûdy vze lo. Obvyklou praxi podloïil koncem 18. století vûdeck mi argumenty Albrecht Thaer zformuloval tzv. humusovou teorii hnojení, která vládla zemûdûlství aï do roku Tehdy Justus Liebig publikoval v sledky sv ch bádání o tom, Ïe dusík, fosfor, draslík nebo vápník jsou stejnû jako voda a vzduch nepostradatelné látky pro Ïivot rostlin. Na základû tûchto poznatkû formuloval tzv. zákon minima o v nosu plodin rozhoduje právû ta Ïivina, která je v pûdû, resp. v rostlinû, nejménû zastoupena. Liebigova teorie podnítila celoevropsk rozvoj chemické anal zy pûd a rostlin a dal ího pokusnictví s hnojením. S Liebigov mi názory i dal ími soudob mi novinkami ze zahraniãní zemûdûlské technologie seznamoval ãeské hospodáfie v lidov ch ãasopisech a kalendáfiích popularizátor pokrokov ch zemûdûlsk ch metod a LiebigÛv souãasník Filip Stanislav Kodym. První rady jak a ãím hnojit publikoval také J. B. Lambl. Na základû jejich doporuãení se jiï na poãátku 19. století zaãalo do polí rozvá- Ïet uhlí s vy ím obsahem síry nebo tehdy jiï prûmyslovû vyrábûná zelená skalice. Draslík pûda pfiijímala z dfievného popela a i ze stavební suti, pfiedev ím z trosek star ch chlévû, které byly nasáklé fekáliemi s velk m obsahem fosforu, jenï byl povaïován za zdroj velké síly hnojivé. Ten pr na pole pfiiná eli i tzv. povûtroàové, tedy kousíãky vesmírn ch meteoritû. Ov em dávno pfied Liebigem, jiï koncem 16. století, popsal Konrad Heresbach sloïení rostlinn ch látek jako nerozpustné soli, které jsou jejich Ïivotadárn m zdrojem. O princip rostlinného tûla se zajímala i renesanãní alchymie, která inspirovala pûstitele napfiíklad k tomu, Ïe do stromu navrtávali skofiici nebo med, protoïe vûfiili, Ïe tím ovoce pûknû zesládne. Aby plodû bylo co nejvíce, vpravovali pod kûru stromû dokonce i rtuè. V polovinû 18. století pfii el v carsk uãenec Charles Bonnet s vûdeck m v kladem, Ïe rostliny ke své v Ïivû potfiebují vzduch, a v roce 1748 jeho souãasník Petr Kretschmer vydal spis, ve kterém doporuãoval nenechávat pûdu pro její obnovu leïet ladem, ale provádût na ní kaïdoroãnû hlubokou orbu. V roce 1770 byla v Praze zaloïena Spoleãnost pro orbu a svobodná umûní pro království ãeské. Souãástí vozového parku kaïdého vût ího statku b valy tradiãní dfievûné cisterny, které slouïily k rozvozu tekut ch Ïivoãi n ch i minerálních hnojiv. Justus Liebig ( ) let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích

7 Hnojiv gyps V první polovinû 19. století se kála hnojiv uïívan ch na ãeském venkovû roz ífiila i o tzv. hnojivou sádru. Jejím zpracováním vzniká síran vápenat, s nímï jiï na poãátku 19. století experimentoval v Katefiininû huti ve Vranovicích na PlzeÀsku hrabû Hochberg. V roce 1822 obdrïel na její v robu tovární privilegium. Sádru získával tak, Ïe pyritické horniny louhoval v kyselinû sírové, a potom roztok sráïel mlet m vápencem nebo pálen m vápnem. Úspûchy tohoto hnojiva podnítily vznik dal ích továren, jen v âechách jich bylo v roce 1836 registrováno tfiináct. Poãínaje 70. lety zaãala hnojivá sádra ustupovat rodící se legendû mezi minerálními hnojivy superfosfátu. Kosti do polí Po roce 1825 se po Evropû roz ífiilo hnojení rozdrcen mi kostmi domácích zvífiat, tzv. kostní mouãkou, a to zejména poté, co byly ve Skotsku postaveny první speciální ml ny na jejich prûmyslové zpracování. Nejstar í zprávy o hnojení kostní mouãkou pocházejí ale jiï z 18. století, kdy jihofrancouz tí vinafii pfiihnojovali vinnou révu právû kostní mouãkou. O tomto zpûsobu hnojení informoval v âechách jako první jiï zmínûn vlasteneck hospodáfisk buditel Filip Stanislav Kodym. V roce 1830 byly centrálním nafiízením SchwarzenbergÛ na jejich velkostatcích zakládány první ml ny na mletí kostí. První továrna na kostní mouãku vznikla v roce 1831 u A. Richtera na praïské Zbraslavi. Kostní mouãka jako první fosforeãné hnojivo postupem ãasu ztrácela na v znamu a její v roba zaïívala jiï koncem 19. století pozvoln úpadek. Její místo nahradil úãinnûj í superfosfát. Exotické fosfáty Kromû kostí se staly dûleïit m zdrojem fosforu i minerály tzv. fosfáty, dováïené pfiedev ím ze zámofií. Fosfáty vzniklé z usazenin a mineralizací ptaãích exkrementû nebo jejich tûl, se oznaãují jako fosfority a k nejstar ím nalezi tím tohoto druhu fosfátû patfiila pobfieïí Peru, Bolívie ãi ostrovy v chodního Pacifiku. Od roku 1888 se zaãaly do Evropy dováïet z Floridy a v roce 1896 byla jejich loïiska objevena i v AlÏíru a Tunisu. Vzácnûj í, ménû roz ífien druh fostátû, tzv. apatity vzniklé sopeãnou ãinností, se dodnes tûïí ve Vietnamu, Jihoafrické Republice a zejména na poloostrovû Kola, odkud se tato surovina dováïí i pro v robu minerálních hnojiv v Lovosicích. Tzv. guano, dávno pouïívané jihoamerick mi indiány, objevil pro Evropu v roce 1804 cestovatel Alexander Humboldt. V roce 1842 se s ním poprvé seznámili i zemûdûlci v ãesk ch zemích, kam ho dováïela praïská Hospodáfiská spoleãnost. 20 tun tohoto velmi vzácného hnojiva koupilo v roce 1852 i lovosické panství SchwarzenbergÛ. 100 let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích 5

8 Domácí guano neboli ãlovûãina Îivoãi n pûvod guana s velk m obsahem fosforu a dal ích stopov ch prvkû inspiroval Evropu k tomu, Ïe v polovinû 19. století zahájila v robu tzv. poudretty. Pod tajemn m názvem se skr valo hnojivo z lidsk ch exkrementû smíchan ch s hlínou, pilinami nebo jin m odpadem z mûstsk ch smetáren. V robou ãlovûãiny nebo také novinky, jak se kdysi tomuto hnojivu fiíkalo, zaãala rychle se rozrûstající mûsta fie it svûj kanalizaãní problém. I pokrokové lovosické panství jiï v roce 1854 vyzkou elo na sv ch polích tfii vagony domácí poudretty. Z iniciativy nûkolika osobností v ãele s hrabûtem âernínem dokonce vznikl v Praze roku 1872 v bor pro zaloïení spoleãnosti, která by v Praze toto hnojivo vyrábûla. Souãasnû mûla b t postavena továrna na v robu minerálních hnojiv, ve které se podle plánu poãítalo se zpracováním masa a kostí padl ch zvífiat, su en ch mofisk ch ryb, dusiãnanu draselného, guana, popela v eho druhu, nerostû draseln ch a dal ích vápenat ch a sirn ch minerálû. Aplikace hnojiv pro la mnoha promûnami let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích

9 Zrození superfosfátu Patent na rozklad pfiírodních fosfátû kyselinou sírovou získali v roce 1842 dva Angliãané. První továrna na tzv. superfosfát vyrostla v roce 1846 v Liverpoolu. Prameny uvádûjí, Ïe kromû Liebiga jiï v roce 1835 jak si Gottfried Escher, fieditel evangelického gymnázia v Brnû, navrhoval rozklad jemnû mlet ch kostí kyselinou sírovou. Ov em prûmyslová v roba superfosfátû se do Nûmecka roz ífiila aï v roce Odtud byl uï jen krok k zaloïení prvních továren v ãesk ch zemích. Vût ina nejstar ích továren na v robu superfosfátov ch hnojiv nevznikala na zelené louce, ale rozvinula se pfii továrnách na v robu kyseliny sírové, která patfiila k nejstar ím surovinám uïívan m v chemickém prûmyslu. A právû tato kyselina byla schopna rozkládat fosfátové horniny i Ïivoãi né fosfáty, respektive umoïàovala získat z nich ve vodû rozpustnou kyselinu fosforeãnou. K roz ífiení superfosfátu v âechách v znamnû pfiispûl i 18. zemûdûlsk celoevropsk sjezd konan v Praze roku 1856, na kterém o tomto novém druhu hnojiva poprvé referoval tehdy tfiicetilet Jan B. Lambl, nestor ãeského zemûdûlského kolství. O pár let pozdûji Lambl na adresu minerálních hnojiv poznamenal: Dvacetilet mi zku enostmi dokázala ve Francii, Ïe rozumné uïívání umûlého hnojiva pfii pûstování fiepy plnû nahrazuje chlévskou mrvu. S hrdostí budou tedy rolníci na í vlasti vítati v robu hnoje umûlého, ku povznesení fiepafiství slouïícího. V roce 1861 zaãala v roba superfosfátu v Ústí nad Labem a v roce 1868 v podniku Davida Starcka v Kaznûjovû. Následovaly dal í továrny, napfiíklad v roce 1869 továrna kníïete Auersperga v Lukavicích. Zásluhou rytífie Horského z Horsk sfeldu vyrostl v roce 1871 závod v Kolínû. Zpoãátku byl on sám coby majitel kolínského panství jedin m odbûratelem 400 tun superfosfátu roãnû, pfiiãemï továrna byla stavûna na roãní produkci 60 tisíc tun. Odbytovou krizi podnik nakonec ustál a v roba zaãala stoupat. V roce 1872 byl zaloïen dal í provoz v Peãkách, rok po tom, co s v robou superfosfátu zaãala Schramova dynamitka v Zámkách. Nové továrny vyrostly i v Petrovicích u Karviné (1888), ve âtyfiech Dvorech u âesk ch Budûjovic (1891) a v odstupu dvou let ve Slaném a v Pfierovû. Vût ina tûchto podnikû prosperovala i v polovinû 20. století, neboè superfosfátová hnojiva sv m mnohostrann m vyuïitím a iroce dostupnou cenou stále kralovala na trhu minerálních hnojiv. Inzerce z let 1904 a let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích 7

10 Chilské zlato Dusiãnan sodn ãili ledek chilsk je vûbec nejstar ím dusíkat m minerálním hnojivem, na jehoï roz ífiení v Evropû má zásluhu ãesk botanik a cestovatel Tadeá Haenke, kter jej poznal na sv ch cestách po Peru a Bolívií. V âechách s ním provádûl hnojivé experimenty, jejichï v sledky publikoval v roce 1808, tedy o sedmnáct let dfiíve, neï se toto hnojivo stalo pfiedmûtem prvního exportu do Evropy. Jeho nejv znamnûj í loïiska se nacházela v západním podhûfií Kordiller v chilské pou ti Atacama, kde byla ukryta v tenké vrstvû jen pfiibliïnû metr pod zemí. KdyÏ se ukázalo, jak poklad pou È skr vá, rozpoutala se o nûj vzájemná tzv. ledková válka mezi Chile, Peru a Bolívií. V âechách jej zaãala od 19. století pouïívat nejdfiíve jen bohatá panská hospodáfiství, podobnû jako guano. K jeho ífiení ãesk m venkovem napomohla i pokusná zemûdûlská stanice v Lovosicích, kterou coby souãást svého panství zaloïil ve 2. polovinû 19. století kníïe Jan Adolf Schwarzenberg spoleãnû s Komitétem pro srovnávací pokusy pfii Vlastenecké hospodáfiské spoleãnosti v âechách. Nestárnoucí veterán Síran amonn byl vûbec prvním umûle vyroben m dusíkat m hnojivem v âechách. Pokusy s ním, s cílem dosáhnout lep ích v nosû cukrovky, provádûl na zbraslavsk ch pozemcích Antonín Richter. K jeho pfiípravû vyuïil svoji továrnu na spodium, vyrábûné ze smûsi popela z kostí, ãpavkové vody a kyseliny sírové. Se vznikem koksárenského prûmyslu a plynárenství zaãal b t síran amonn k dispozici jako vedlej í produkt pfii v robû koksu v severomoravsk ch uheln ch podnicích a také v nûkolika velk ch mûstsk ch plynárnách pfii ãi tûní surového svítiplynu. Po objevu Haberovy syntézy ãpavku roku 1909 a jejím prûmyslov m vyuïitím Carlem Boschem se za první svûtové války rozjela v roba síranu amonného v Mariánsk ch Horách u Ostravy a minimální náklady Boschovy technologie uãinily síran amonn vedle superfosfátû iroce dostupn m hnojivem. Pfiesto mûl stále velkou konkurenci v draï ím chilském ledku, a tak se témûfi tfii ãtvrtiny jeho domácí produkce exportovaly do Nûmecka, Itálie a na Balkán. Je tû v roce 1925 si zástupce v robcû hnojiv st ská, Ïe: v dohledné dobû ledek lze sotva nahraditi jin mi dusíkat mi hnojivy, neboè pouïívání chilského ledku je mezi zemûdûlci pfiíli vïito. Hnojivo z vysoké pece Thomasova mouãka byla vlastnû odpadem, kter vznikal pfii zkujàování surového Ïeleza. lo o specifick technologick postup, kter byl v roce 1878 patentován v Anglii. Metodou pojmenovanou po svém objeviteli se z litiny vytavené ve vysok ch pecích odstraàoval fosfor, kter byl pfiíãinou její vysoké kfiehkosti. A tak na svût pfii lo dal í levné fosforeãné hnojivo, které se do âech dováïelo z nûmeck ch hutí nebo se vyrábûlo ve vítkovick ch a kladensk ch hutích. (viz inzerát z roku 1904 na stranû 11) let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích

11 Pruská sûl Úãinek draseln ch hnojiv, respektive draseln ch solí, byl objeven témûfi náhodou v solné oblasti u nûmeckého Stassfurtu. Draselné soli tvofiily mocnou vrstvu, která kryla bohatá loïiska kamenné jedlé soli. Pfii jejich vytûïování konãily bez uïitku na v sypkách. AÏ díky pozorování jednoho místního chemika byly poãátkem 60. let objeveny jejich hnojivé úãinky a sylvín, karnalit a kainit se staly vyhledávan mi draseln mi hnojivy. První hnojení s kainitem provádûli v âechách na dûãínském panství. Draselná hnojiva, jejichï tûïba byla nûmeck m monopolem, se masovû roz ifiovala zejména mezi pûstiteli cukrovky, ktefií chtûli dosáhnout maximální cukernatosti, a také mezi bramboráfii, jejichï prioritou byl vysok obsah krobu pro dal í prûmyslové zpracování brambor. Díky pomûrnû vysoké cenû ale nemohla draselná hnojiva konkurovat levnûj ím superfosfátûm let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích 9

12 Otcové legendy Pfiíbûh v roby hnojiv v Lovosicích zaãal psát August Schram, kter se v roce 1843 narodil v rodinû sokolovského obchodníka Adalberta Schrama. Vzdûlání se mu dostalo na reálce v Lokti a první obchodní zku enosti zaãal sbírat v Lipsku. Neb t jeho pozdûj í praxe v obchodním oddûlení jedné praïské továrniãky na v robu chemikálií, kdo ví, kter m smûrem by se jeho osud ubíral dál. Do Ïivota vstupoval v dobû vrcholící prûmyslové revoluce, kdy se chemické objevy promítaly do Ïivota obyãejn ch lidí, kdy se na pultech obchodû témûfi dennû objevovaly nové druhy chemick ch v robkû. Rostla po nich poptávka, a tak se August rozhodl otevfiít si vlastní komisní obchod. A odtud byl uï jen krûãek k tomu, aby rok po objevu dynamitu zaloïil v roce 1868 vlastní firmu, která se pro ãeské zemû stala prvním a v hradním obchodním zástupcem v bu nin Alfreda Nobela, resp. jeho akciové spoleãnosti se sídlem v Hamburku. Dynamit na el své uplatnûní zejména pfii stavbû Ïeleznic a v dûlním prûmyslu, takïe o zákazníky nemûl Schram nouzi. Zaãal proto s v stavbou nové továrny na v robu dynamitu v Zámkách u Prahy, první svého druhu v rakouské monarchii. Pfii v robû dynamitu vznikala odpadní kyselina dusiãná jako vedlej í produkt pfii v robû nitroglycerinu. VyuÏití na la pfii v robû minerálních hnojiv a v roce 1871 vyrostla pfii dynamitce u praïsk ch Roztok první továrna na její zpracování. V 80. letech si Schram nechal patentovat i vlastní v robu superfosfátu. Také odpad z jeho v roby zaãal zpracovávat a jako svûj patent ho nabízel ke konzervování ãpavkov ch látek a vazbû pachû hnoje a moãûvky. Od konce 19. století zaãal vyrábût míchaná hnojiva z ledku, draseln ch a amonn ch solí. Roku 1880 byl August Schram jmenován ãestn m obãanem Sokolova a na jeho pamûè a pfiipomínku 50. v roãí vlády císafie Franti ka vyrostla v roce 1898 na sokolovském námûstí litinová ka na, která dodnes nese Schramovo jméno i jeho podobiznu. August mûl o pût let mlad ího bratra Adolfa, kter také upsal svûj Ïivot chemii. V roce 1869 dokonãil její studia na vídeàské a praïské univerzitû a do roku 1875 pracoval v chemické továrnû Adolfa Jordana v Kralupech nad Vltavou, v jejímï v robním programu byla i minerální hnojiva. S nabyt mi zku enostmi potom vstoupil do sluïeb svého bratra jako vedoucí chemik a technick poradce. Souãasnû zastával i funkci prokuristy firmy. KdyÏ jeho bratr v roce 1891 zemfiel, stal se coby jeho dûdic jedin m majitelem celé firmy. V robky Schramov ch továren nechybûly na tuzemsk ch i zahraniãních hospodáfisk ch v stavách. Adolfu Schramovi, nositeli fiádu Franti ka Josefa, generálnímu fiediteli August Schram ( ) obchodního zastoupení vídeàské Nobelovy firmy na dynamit, ãlenovi správní rady nûkolika bank a jin ch spoleãností, zástupci vedoucího Chemicko-technologické fakulty Vysoké koly technické v Praze, ãlenovi a pozdûj ímu prezidentovi rakouské Spoleãnosti pro podporu chemického prûmyslu, nechybûl samozfiejmû ani politick vliv. Sám Franti ek Josef II. jej v roce 1908 vyznamenal diplomem za zásluhy v zásobování rakousko-uherského trhu hnojivy. Adolf Schram ( ) let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích

13 PoÏehnaná krize Po roce 1880 zasáhla rakouské zemûdûlství hospodáfiská krize, která zpûsobila hlubok pokles cen zejména obilí a cukrovky. SníÏila se jejich produkce a tím se sníïila i spotfieba minerálních hnojiv. Ceny tûchto hnojiv, které byly pfiedtím díky poptávce vysoké, prudce klesly. Na trhu se objevila nová laciná hnojiva, jako byla Thomasova struska nebo nûmecké draselné soli. V echny tyto faktory mûly za následek v eobecné sníïení cen hnojiv. Paradoxnû tak hospodáfiská krize napomohla jejich dal ímu roz ífiení i mezi sociálnû slab í vrstvy zemûdûlcû. Koncem 80. let 19. století patfiila v roba superfostátû k nejrozvinutûj ím a nejroz ífienûj ím odvûtvím chemického prûmyslu v ãesk ch zemích. Vyrábûly se zde více neï tfii ãtvrtiny celkové produkce minerálních hnojiv v rakouské monarchii. A v ãesk ch zemích byla i jejich vysoká spotfieba. K tomu pfiispívala i osvûta národohospodáfiû v zemûdûlském tisku a pfiedná ky fiady odborníkû, mezi jin mi Antonína Pavce ( ), které byly organizovány po vsích ãeského i moravského venkova. Díky rostoucí poptávce moravsk ch pûstitelû fiepy byla na pfielomu let 1883 a 1884 uvedena do provozu dal í Schramova továrna na v robu minerálních hnojiv v Po torné u Bfieclavi. Inzerce z let 1896 a let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích 11

14 Na kraji Lovosic, v polích u Labe Schram si Lovosice pro zaloïení své dal í továrny nevybral náhodou. Úrodné Polabí patfiilo odjakïiva k obilnici ãesk ch zemí a s odbytem hnojiv zde obchodníci nemûli nouzi. JiÏ koncem 19. století pfiímo v Lovosicích vedli bratfii Gläznerové obchod s chilsk m ledkem a superfosfáty. Procházela tu Ïeleznice z Prahy do DráÏìan a dopravní uzel se krátce pfied dokonãením továrny roz ífiil také o traè do Loun. A byla tu samozfiejmû nejstar í dopravní tepna Labe, ideální cesta pro pfiísun v robních surovin z Hamburku, rovnou z palub zaoceánsk ch lodí. od roku 1900 vyrábûl vazelínu, mazací oleje, umûlé pryskyfiice a mycí pasty. Jeho firma byla nadto obchodním zástupcem petrolejáfiské firmy Shell. Teãku za historií Grögrovy továrny s dvûma desítkami dûlníkû udûlalo znárodnûní v roce Na troskách základû jejich v robních hal se pak zaãala rozrûstat budoucí Lovochemie. KdyÏ zaãala vyrûstat Schramova továrna, byly Lovosice, jejichï obyvatelé byli z více neï tfií ãtvrtin nûmecké národnosti, prosperující pûtitisícové mûsteãko s fiadou prûmyslov ch podnikû. V sousedství Schramem zakoupeného pozemku stála za mûstem pfii Labi továrniãka nebo spí e dílna mladého Bohdana Theodora Grögra, kter zde Pohled na Schramovu továrnu z roku let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích

15 Plán Schramovy továrny z roku 1903 a její roz ifiování v 2. polovinû 20. let 100 let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích 13

16 Pfiíbûh zaãíná V záfií 1902 mûl Schram v ruce hotov projekt stavby, na základû kterého poïádal okresní hejtmanství o Ïivnostenské povolení ke zfiízení továrny na kyselinu sírovou a v robu superfosfátu. 29. ledna pfií tího roku obdrïel kladné vyfiízení své Ïádosti a 21. dubna roku 1904 vydalo litomûfiické hejtmanství koneãné povolení k provozu. Povolení v roby bylo mj. podmínûno zabezpeãením ãistoty vody v Labi a zákazem skladovat v továrnû ãerstvé kosti, které se rovnûï k v robû superfostátu vyuïívaly. 10. kvûtna roku 1904 byly podepsáním smlouvy zahájeny stavební práce a na podzim jiï z parních kotlû stoupal k nebi ãern d m. Kyselina se vyrábûla na svou dobu ve velmi moderních tzv. Mayerov ch tangenciálních komorách (vysok ch 9 m a majících prûmûr 10 m), prvních svého druhu v Rakousku-Uhersku. V nich se parou skrápûly sirné v pary kyzu a pyritick ch hornin, které se praïily ve speciálních pecích. Pyrity, fosfátové horniny i kosti z kafilerií a jatek pfiiváïely po Labi nákladní lodû, pro jejichï snaz í vykládku byla v roce 1906 vybudována lanová dráha, která suroviny dopravovala pfiímo do továrny. Hroudy fosfátov ch hornin se drtily ve dvou kulov ch ml nech a potom se ve zvlá tních bazénech rozkládaly pomocí kyseliny sírové. Vzniklá ka ovitá hmota se expedovala do rozsáhl ch skladi È, kde se po nûkolik dní vysou ela. Nesourodá hrudkovitá masa se opût mlela a dûlníci ji ruãnû, s átky pfies obliãej, prosívali a balili do papírov ch pytlû. Schramovy továrny v Lísku, Praze-Roztokách, Po torné a Lovosicích dosahovaly v roce 1908 roãní produkce celkem 20 tisíc tun kyseliny sírové a pfiibliïnû 40 tisíc tun superfosfátu. Firma ve sv ch poboãkách zamûstnávala 40 úfiedníkû, 350 dûlníkû a sv m rozsahem v roby ji po kolínské a ústecké továrnû patfiilo tfietí místo mezi v robci superfosfátu v Rakousku-Uhersku. JiÏ v roce 1911 do lo k prvnímu roz ifiování továrny, zejména o v robní sklady. Modernizace pokraãovaly i v dal ích letech, kdy tûïkou ruãní práci, pfii níï se vyprazdàovaly komory, v nichï se rozkládal superfosfát, nahradil v roce 1913 transportní pás. O dva roky pozdûji byla v továrnû zfiízena první hasiãská stanice. Továrna kolem roku 1905 Záhlaví Schramova dopisu z roku let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích

17 Triumf dusiãnanû V roce 1898 obletûla svût popla ná Crookesova zpráva o brzkém vyãerpání zásob chilského ledku. Pod jejím vlivem zaãaly v zkumy moïnosti zuïitkování vzdu ného dusíku, jejichï cílem bylo vyrobit adekvátní náhradu nedostatkové suroviny. Díky tomu se na trhu objevila nová dusíkatá hnojiva a jejich objev zahájil novou etapu rozvoje minerálních hnojiv: v roce 1905 bylo pfii v robû kyanidu náhodnû objeveno dusíkaté vápno, Norové ohlásili v robu ledku vápenatého a od roku 1916 ve Falknovû nad Ohfií (dne ním Sokolovû) zavedl severoãesk Spolek pro chemickou a hutní v robu jeho tovární v robu. Slouãeniny vzdu ného dusíku v ak na ly velké uplatnûní také pfii váleãné v robû stfieliva a v bu nin. Není divu, Ïe za války byla v roba síranu amonného a dusíkatého vápna zastavena ve prospûch zbrojní v roby a Ïe po válce byl jeho v voz v raznû omezen. Poãátkem dvacát ch let nedosahovala kapacita jeho v roby ani ãtvrtiny stavu pfied rokem Válka zastavila i dovoz chilského ledku, kter do roku 1914 pfiedstavoval pfiibliïnû 80 % roãní spotfieby zhruba 65 tisíc tun v ech minerálních hnojiv v ãesk ch zemích. Kromû superfosfátû ovládl zbytek trhu zejména po roce 1910 síran amonn, ledek norsk a dusíkaté vápno. Za války musela valná ãást továren odevzdat olovo z v robních zafiízení vojenskému eráru. Tomu se nevyhnula ani lovosická továrna za obûè padly její olovûné komory na v robu kyseliny sírové Schramova inzerce z roku 1891 Detail zafiízení z v roby superfosfátu z roku 1904 Pohled do v robny superfosfátu, 20. léta 100 let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích 15

18 Hladová zemû Po válce v roba hnojiv stagnovala pro naprost nedostatek surovin. Továrnám chybûlo uhlí i vagony. Kolaboval tak i obchod s minerálními hnojivy, kter ch byl na trhu kritick nedostatek. Není divu, Ïe v nosy ãesk ch polí poklesly v prûmûru o 50 % oproti roku I Schram se zamûfiil na dovoz levnûj ích draseln ch solí a kainitu, které do mûsíce expedoval rychlolodûmi nebo Ïeleznicí. Bujela lichva kromû mnoha velkoobchodû také vût ina bank mûla zvlá tní oddûlení pro úvûry na nákup a prodej minerálních hnojiv. Rozpadem trhu b valé monarchie zaãali v robci ztrácet svá tradiãní odbyti tû. Ke zhor ení odbytu hnojiv pfiispûla i transformace velkostatkû v rámci pozemkové reformy na drobné zemûdûlce, ktefií si drahá hnojiva nemohli dovolit. Nedostatek hnojiv stát vyfie il v roce 1920 zfiízením dotaãního fondu pro jejich nákup ze zahraniãí. Fond byl urãen pfiedev ím k nákupu chilského ledku a surovin k v robû superfosfátû. Fond mezi zemûdûlské podniky rozdûlil pfies 60 tisíc tun hnojiv, z toho 50 tisíc fosforeãn ch v podobû Thomasovy mouãky a 10 tisíc tun dusíkat ch. V roce 1921 ze zahraniãí nakoupil a domácím zemûdûlcûm rozprodal jiï více neï ãtyfinásobné mnoïství hnojiv. Teprve aï s ústupem hospodáfiské krize v roce 1923 se zaãaly stabilizovat i pomûry v zásobování minerálními hnojivy. Stát si pfiesto ale ponechal koneãné slovo pfii stanovování v e jejich maximálních cen. I kdyï byly napfiíklad ceny superfosfátû aï dvakrát niï í neï v Nûmecku, byla minerální hnojiva pro mnoho drobn ch zemûdûlcû stále cenovû nedostupná. Úãelnou propagandou v robcû hnojiv se podafiilo sniïovat spotfiebu chilského ledku (která jen v roce 1925 ãinila 56 tisíc tun) ve prospûch levnûj ích domácích, ale ménû znám ch dusíkat ch hnojiv síranu amonného a dusíkatého vápna. Tato situace vedla k tomu, Ïe jiï v roce 1920 uzavfielo 15 v robcû minerálních hnojiv vãetnû Schramova podniku kartelovou dohodu o spoleãném postupu na trhu. Z pfiístavu u Ïelezniãního mostu se lanovou drahou naváïely do továrny suroviny a zpût do lodí se expedovala vyrobená hnojiva let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích

19 Plány zafiízení k v robû kyseliny sírové a superfosfátu z poãátku 20. století 100 let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích 17

20 let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích

21 Pod kfiídly Fosfacidu Spolupráce v robcû se prohloubila, kdyï ãlenové kartelu navázali kontakt se spoleãností Fosfacid, která od jednotliv ch v robcû hnojiva centrálnû nakupovala a zaji Èovala jejich odbyt do spotfiebitelské sítû. V rámci tohoto uskupení mûly i Schramovy továrny pfiidûlen kontingent v roby, kter se kaïdoroãnû aktualizoval. Celkovû se pohyboval kolem 35 tisíc tun hnojiv, coï znamenalo pfiibliïnû jejich 20% podíl na trhu. Lovosická továrna mohla ve své reïii prodávat vlastní hnojiva pouze v okruhu do tfiiceti kilometrû. I za této tûïké hospodáfiské situace pokraãovalo roz ifiování a modernizace provozû lovosické továrny. V polovinû 20. let byla do provozu uvedena nová technologie v roby kyseliny sírové v tzv. Gay Lussacov ch vûïích a byla také postavena nová pec na kyz ãi nov kulov ml n na fosfáty. Po smrti Adolfa Schrama v roce 1927 pfievzali firmu jeho dva synové technick m fieditelem se stal ing. Adolf Schram a obchod mûl na starosti Albin Schram. Ten zastupoval firmu i v Mezinárodním spoleãenství v robcû superfosfátu v Hamburku a v fiíjnu roku 1936 se zúãastnil i prvního mezinárodního kongresu strojen ch hnojiv FITA v ímû. Permanentní krizi v nedostatku dusíkat ch hnojiv dováïen ch ze zahraniãí zaãal od roku 1932 zmíràovat norsk ledek (dusiãnan vápenat ), jehoï v roba byla zahájena v Ostravû. V rámci Fosfacidu si v robci v roce 1930 trh znovu pfierozdûlili a lovosické továrnû pfiipadl rajon ve star ch hranicích okresu âeská Lípa. Superfosfát jiï v té dobû pfiestal b t pfiedmûtem ãeskoslovenského zahraniãního obchodu a Schramova firma, která se v roce 1931 stala vefiejnou obchodní spoleãností, dosahovala koncem 30. let roãní produkce v prûmûru jen 10 tisíc tun. Po záboru Sudet se vedení spoleãnosti pfiestûhovalo ze svého sídla v RÛÏové ulici v Praze do Lovosic. Vznikem protektorátu se kartelové uskupení rozpadlo a zanikly tak hranice obchodních rajonû jednotliv ch továren. Za okupace pro la továrna dal ími rekonstrukcemi, pfii nichï byla v roba superfosfátu na starém v robním zafiízení typu Beskov zastavena a byla nahrazena moderní kontinuální linkou systému Moritz-Standard let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích 19

22 Hedvábn byznys v sousedství hnojiv V znamnou kapitolu v historii spoleãnosti Lovochemie pfiedstavovala továrna na v robu umûlého hedvábí pod názvem Böhmische Glanzstoff. Na jejím zaloïení se dohodl ústeck Spolek pro chemickou a hutní v robu s Îivnostenskou bankou a nûmeckou spoleãností Elberfeld, která za poskytnutí sv ch v robních technologií získala v novém podniku poloviãní podíl akcií. 15. srpna 1921 byla zahájena stavba továrny a 6. bfiezna 1923 se rozjela v roba se 665 zamûstnanci. V roce 1928 jich zde pracovalo aï Byla to první továrna svého druhu v âeskoslovensku, kterou krátce po jejím otevfiení následovaly dal í men í továrny v Rudníku u Vrchlabí a v Senici nad Myjavou. V chozí surovinou k v robû umûl ch vláken byla smrková buniãina, která se sloïit mi chemick mi procesy rozpou tûla na tzv. viskózu a po dal ích úpravách vznikl roztok tryskal pod vysok m tlakem svazky jemn ch zlato-platinov ch trysek do zvlákàovací láznû, ve které praménky tuhly na jednotlivá vlákna, jeï dohromady vytváfiely nit viskozového hedvábí. Navinuté hedvábí se potom v cívkách propíralo, su ilo a na závûr olejovalo. Jeho roãní v roba se od roku 1924 zv ila bezmála estkrát, kdyï v roce 1938 dosáhla 2354 tun. Lovosická továrna patfiila k nejv znamnûj ím dodavatelûm pro ãesk textilní prûmysl, pfiedev ím v robce dámsk ch punãoch. Za dob první republiky rozloha v robního areálu továrny zcela dominovala Schramovu provozu na v robu minerálních hnojiv. Areálu dne ního podniku dominovala na konci 20. let továrna na v robu umûl ch vláken let v roby minerálních hnojiv v Lovosicích