Národní systém uznávání výsledků neformálního a informálního učení. Situace v České republice a doporučení ze strany romských žen a neziskových

Transkript

1 Národní systém uznávání výsledků neformálního a informálního učení. Situace v České republice a doporučení ze strany romských žen a neziskových organizací OS Slovo 21 Romská ženská skupina Manushe říjen 2013

2 Obsah ÚVOD... 3 EVROPSKÝ KONTEXT... 3 PROJEKT ROM-ACT... 5 NÁRODNÍ ZPRÁVY: OBSAHY A METODOLOGIE SYSTÉM UZNÁVÁNÍ INFORMÁLNÍHO A NEFORMÁLNÍHO UČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE NÁRODNÍ PRÁVNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC PRO OVĚŘOVÁNÍ KOMPETENCÍ Právní rámec Národní soustava kvalifikací Sektorové rady Základní a středoškolské vzdělávání: Rámcové vzdělávací programy... Error! Bookmark not defined Kvalifikace Hodnoticí standardy Autorizované osoby Rozdělení odpovědnosti v rámci národní koordinace OVĚŘOVÁNÍ KOMPETENCÍ V PRAXI Vývoj v posledních letech Zainteresované strany Náklady a financování Co dělat pro získání osvědčení Související projekty DOPORUČENÍ ROMSKÝCH ŽEN A OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ DOPORUČENÍ ROMSKÝCH ŽEN Povědomí o systému a přístup k informacím Nízká úroveň motivace v romských komunitách Vysoké nároky na uživatele Finanční nároky získání kvalifikace Bariéry v rodině Souhrn DOPORUČENÍ PRACOVNÍKŮ NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ Problematická využitelnost kvalifikací Omezený přístup k informacím o systému uznávání kvalifikací a složitost informací Finanční, prostorová a znalostní nedostupnost uznávání kvalifikací Souhrn

3 ÚVOD Tato zpráva analyzuje současný stav systému uznávání neformálního a informálního učení v České republice a shromažďuje doporučení romských žen a občanských organizací, jak ho zpřístupnit. Národní vlády a evropské instituce si uvědomují potřebu uznávat všechny kompetence každého jednotlivce, získané jak prostřednictvím formálního, tak neformálního a informálního učení. Uznávání neformálního a informálního učení by mělo jednotlivcům umožnit získat úplnou nebo dílčí kvalifikaci na základě uznaných zkušeností, získaných prostřednictvím neformálního a informálního učení. Jak ukazují usnesení, pracovní skupiny a výzkumy, uznávání neformálního a informálního učení je v současnosti jednou z forem sociální, vzdělávací a pracovní inkluze, zvláště v případě neakademických osob. Romská komunita je jednou ze skupin, které v současnosti čelí větší exkluzi a obtížím v oblasti pracovní inkluze, mimo jiné právě z důvodu nedostatku úředních osvědčení a titulů. Uznávání neformálního a informálního učení proto může zlepšit jejich zaměstnatelnost a stát se jednou z možných forem jejich sociální, pracovní a vzdělávací inkluze. EVROPSKÝ KONTEXT Uznávání neformálního a informálního učení nabývá všude v Evropě na důležitosti. Kodaňská deklarace z listopadu 2002 zahájila evropskou strategii pro posílenou spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy (VET), o které se obvykle hovoří jako o kodaňském procesu a která zahrnuje potřebu dobře etablovaných systémů uznávání neformálního a informálního učení. 1 Evropské instituce zdůrazňují důležitost implementace národních systémů uznávání neformálního a informálního učení. V Komuniké z Brugg z prosince 2010 o posílené evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy v období evropští ministři pro odborné vzdělávání a přípravu, evropští sociální partneři a Evropská komise prohlásili, že zúčastněné státy by měly začít nejpozději roce 2015 vytvářet národní postupy pro uznávání a validaci neformálního a informálního učení, podporované národními kvalifikačními rámci. 2 Různé evropské organizace prosazují začleňování systémů uznávání neformálního a informálního učení do programů a politik vzdělávání dospělých. Usnesení Rady z listopadu 2011 o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých 3 definovalo implementaci plně funkčních systémů uznávání neformálního a informálního učení jako jednu z prioritních oblastí v období , 1 Deklarace evropských ministrů pro odborné vzdělávání a přípravu a Evropské komise, která byla ujednána v Kodani ve dnech 29. a 30. listopadu 2002 o posílené evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy Kodaňská deklarace. 2 Komuniké z Brugg o posílené evropské spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy v období Komuniké evropských ministrů pro odborné vzdělávání a přípravu, evropských sociálních partnerů a Evropské komise, setkání v Bruggách 7. prosince 2010 s cílem vyhodnotit strategický přístup a priority kodaňského procesu v období Usnesení Rady z listopadu 2011 o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých (2011/C 372/01). 3

4 stejně jako prosazování jejich využívání ze strany dospělých všech věkových kategorií a na všech kvalifikačních úrovních, ze strany podniků a dalších organizací. V posledních deseti letech zdůrazňovaly evropské instituce potřebu systémů uznávání neformálního a informálního učení pro usnadnění sociální integrace těch, kteří nemají základní kvalifikace. V nejnovějším a nejdůležitějším doporučení z prosince 2012 o uznávání neformálního a formálního učení 4 zdůrazňuje Evropská rada významnou úlohu, kterou uznávání znalostí, dovedností a kompetencí, získaných prostřednictvím neformálního a informálního učení, může hrát v posilování zaměstnatelnosti a mobility a zvyšování motivace k celoživotnímu učení, zvláště v případě socioekonomicky znevýhodněných nebo málo kvalifikovaných osob, protože uznávání může zvýšit jejich účast v celoživotním učení a jejich přístup na trh práce. V tomto doporučení z prosince 2012 doporučuje Evropská rada členským státům zavést opatření pro uznávání neformálního a informálního učení nejpozději do roku Nejen evropské instituce, ale i národní zákonodárci si uvědomují důležitost zahrnutí uznávání neformálního a informálního učení do národního rámce kvalifikací a vzdělávací politiky, protože otevírá dveře celoživotnímu učení a přináší sociální a ekonomické výhody pro jednotlivce a komunity. Evropské země vytvořily a dále rozvíjejí své národní rámce kvalifikací s cílem podporovat přístup k celoživotnímu učení a účast v něm a umožnit uznávání kvalifikací. Za účelem možnosti srovnání mezi jednotlivými národními rámci se evropské instituce v roce dohodly na implementaci Evropského rámce kvalifikací (EQF), všeobecného rámce, podle kterého musí všechny státy přizpůsobit své národní úrovně kvalifikace neutrálnímu referenčnímu bodu, který určil EQF za účelem podpory geografické mobility a mobility trhu práce a celoživotního učení v Evropě. Jádro evropského rámce tvoří osm kvalifikačních úrovní, které jsou popsány prostřednictvím výsledků učení (znalostí, dovedností a schopností). 6 S cílem usnadnit státům implementovat zmíněné národní systémy uznávání byla vytvořena řada nástrojů. Evropské středisko pro rozvoj odborné přípravy (CEDEFOP), referenční středisko Evropské unie pro odborné vzdělávání a přípravu, uveřejnilo v roce 2009 evropské pokyny pro uznávání neformálního a informálního učení. Po vzoru těchto společných evropských zásad poskytují evropské pokyny odborná doporučení zákonodárcům a profesionálům v oblasti vzdělávání, zapojeným do rozvoje a implementace postupů uznávání. 7 Od roku 2004 navíc pravidelně vychází evropský katalog pro uznávání neformálního a formálního učení, který shromažďuje informace o stávajících praxích uznávání v evropských státech. 8 Přestože většina evropských států úspěšně buduje právní rámec, který reguluje uznávání neformálního a informálního učení, většina z nich zatím nedosáhla na zranitelné skupiny nebo rizikové skupiny, včetně romské komunity. 4 Doporučení Rady z 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení (2012/C 398/01). 5 Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení Evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení. 6 Viz více informací o Evropském rámci kvalifikací (EQF). 7 Evropské pokyny pro uznávání neformálního a informálního učení (CEDEFOP, 2009). 8 Evropský katalog pro uznávání neformálního a informálního učení. 4

5 V tomto smyslu je jednou z nejdůležitějších výzev Evropy učinit přítrž exkluzi Romů. Sdělení Evropské komise 9 v roce 2011 zdůraznilo trvalou ekonomickou a sociální marginalizaci největší evropské menšiny a navrhlo přijetí vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 za účelem prolomit začarovaný kruh chudoby v romské komunitě. Evropská komise každoročně vyhodnocuje pokrok, dosažený v oblasti zajišťování účinné implementace těchto vnitrostátních strategií integrace Romů 10, a poskytuje členským státům podporu v inkluzi Romů. Společně s těmito doporučeními a sděleními EU poukázaly předchozí výzkumné projekty jako například Workaló, 11 Callí Butipén, 12 Include-ed 13 a Drom-In 14, na to, že příslušníci romské komunity si osvojili specifické schopnosti a kompetence vztahující se k druhu práce, kterou vykonávají, ačkoliv většina z nich nemá příslušné vzdělání a formální pracovní zkušenosti. Nedostatek oficiálních osvědčení jejich kompetencí ztěžuje inkluzi romské komunity. Také Mezinárodní kongres romských žen: Ostatní ženy, který se konal v říjnu 2010 v Barceloně a na kterém se sešlo tři sta neakademických romských žen ze čtrnácti zemí, zdůraznil potřebu uznávání předchozího učení romských žen jako jedné z forem jejich úspěšné inkluze na trh práce. Systémy uznávání neformálního a informálního učení se v oblasti podpory sociální, vzdělanostní a pracovní inkluze romských žen v Evropě ukázaly jako klíčové. To dokazuje, že potřeba zpřístupnění systémů uznávání neformálního a informálního učení romským ženám je prioritou. PROJEKT ROM-ACT Projekt ROM-ACT (leden 2013 prosinec 2014) zohledňuje současný evropský kontext, vychází z výsledků a připomínek předchozích výzkumných projektů a zaměřuje se na zpřístupnění systémů uznávání neformálního a informálního učení ženám z romských a travelerských komunit Evropy. ROM-ACT je nadnárodní projekt, který sdružuje osm organizací z celé Evropy. Konsorcium partnerských organizací má dlouholeté znalosti v oblasti neformálního a informálního učení, vzdělávání dospělých a záležitostí týkajících se Romů a Travelerů. Cílem projektu ROM-ACT je zkvalitnit stávající systémy uznávání neformálního a informálního učení v Evropě, přiblížit je potřebám neakademických a znevýhodněných skupin, jako je romská komunita, a usnadnit přístup neakademických osob k systémům uznávání neformálního a informálního učení. 9 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 ze dne 5. dubna Poslední podpůrná zpráva Komise z června 2013: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Kroky vpřed v implementaci vnitrostátních strategií integrace Romů Workalò: Tvorba nových vzorců zaměstnávání pro kulturní komunity: Případ cikánů. Výzkumné centrum pro teorii a praxi překonávání nerovností (CREA) Barcelonská univerzita Callí Butipén: Romské ženy a pracovní trh. Výzkumné centrum pro teorii a praxi překonávání nerovností Barcelonská univerzita INCLUD-ED. Strategie pro začleňování a sociální soudržnost v Evropě z hlediska vzdělávání. CREA UB. Výzkumné centrum pro teorii a praxi překonávání nerovností Barcelonská univerzita DROM-IN. Romská imigrace ve Španělsku: výzvy sociální inkluze a koexistence. GEDIME (Skupina pro studium imigrace a etnických menšin)

6 Inovativní charakter projektu ROM-ACT spočívá v jeho přístupu a metodologii. Neakademické ženy z romských a travelerských komunit budou přímo zapojeny do rozvoje projektu a jejich připomínky budou zahrnuty do hlavních výstupů. Všechny připomínky budou shromážděny prostřednictvím inter a intra generačního dialogu mezi ženami z romských a travelerských komunit různého věku a zázemí. Hlavní výstupy projektu zahrnují pět národních zpráv a jednu evropskou zprávu, obsahující nejnovější připomínky na poli systémů uznávání neformálního a informálního učení v Evropě a doporučení žen z romských a travelerských komunit, zástupců center pro vzdělávání dospělých a romských a travelerských organizací. Navíc bude spuštěna informační kampaň, která bude mimo jiné zahrnovat DVD s rozhovory s ženami z romských a travelerských komunit, objasňující jejich pozitivní zkušenosti s uznáváním, evropskou příručku na podporu organizací doprovázejících neakademické skupiny v procesu uznávání a vlastní webovou stránku. Kromě toho bude spuštěna kampaň s cílem ovlivnit politiky uznávání a bude vytvořena síť asociací zapojených do doprovodu při uznávání. Prostřednictvím projektu bude padesát neakademických žen z romských a travelerských komunit validovat své neformální a informální učení. S těmito výsledky bude projekt přispěním nejen pro romské ženy, ale pro všechny znevýhodněné skupiny. Zajištění kvality projektu ROM-ACT je jedním z hlavních zájmů konsorcia projektu. Na externí úrovni bude kvalitu projektu v první řadě zajišťovat ustavení Národních poradních výborů v pěti zemích: Řecku, Rumunsku, Irsku, České republice a Španělsku. Každý výbor bude tvořený zástupci učitelů z oblasti vzdělávání dospělých, zástupci komunit Romů a Travelerů a zástupci veřejné správy. Bude validovat výsledky projektu a jeho připomínky budou zohledněny při tvorbě konečné verze. Současně bude ustavena Skupina pro evaluaci kvality složená z členů Výzkumného centra pro teorii a praxi překonávání nerovností (CREA) Barcelonské univerzity. Bude hodnotit konsorcium ve všech fázích projektu a kontrolovat hrubé verze všech zpráv a produktů s cílem zjistit, jestli jsou konzistentní s předchozími výzkumy a doporučeními mezinárodní vědecké komunity. Dalším cílem konsorcia partnerských organizací v souvislosti s projektem ROM-ACT je usnadnit přístup k systémům uznávání neformálního a informálního učení ženám z romských a travelerských komunit v Evropě za účelem posílit jejich vzdělanostní, sociální a pracovní inkluzi. NÁRODNÍ ZPRÁVY: OBSAHY A METODOLOGIE Národní zprávy jsou, jak je zmíněno výše, jedním z hlavních výsledků projektu ROM-ACT. Jsou vypracovávány za účelem definování stávajícího stavu systémů uznávání neformálního a informálního učení ve všech zúčastněných zemích a vypracování doporučení, jak je více zpřístupnit. Národní zprávu, analyzující stav systémů uznávání neformálního a informálního učení v příslušné zemi, vypracovalo pět členů konsorcia partnerských organizací: Španělsko, Řecko, Rumunsko, Irsko a Česká republika. Projekt ROM-ACT je založený na kritické komunikativní metodologii. Tato metodologie podporuje epistemologii intersubjektivního dialogu v rámci rovnocenného vztahu mezi výzkumným týmem a těmi, kterými se výzkum zabývá. Zapojuje cílovou skupinu do sociální reality, která je předmětem trnansformace, a vytváří realitu prostřednictvím interakce mezi lidmi. Hlavní přístupy jsou: dialog mezi rovnocennými subjekty (v němž jsou všechny připomínky zohledňovány na základě opodstatněnosti argumentů, nikoliv na základě postavení osob, které je vytváří, ženy z romských a travelerských komunit se budou podílet na diskusních sekcích a poskytovat názory a připomínky k 6

7 systémům uznávání), transformace (rozbíjení konzervativního diskursu o nevyhnutelnosti sociální reprodukce), tvorba nových významů (objevuje se, když lidé vidí, že jejich zapojení přivozuje změny a transformace, které zlepšují kvalitu jejich života, ženy z romských a travelerských komunit přestávají být pouhým předmětem výzkumu a stávají se aktivními subjekty v procesu vlastní transformace), rovnoprávnost epistemologických rovin (předpokládá odstranění interpretativní hierarchie mezi výzkumníkem a předmětem výzkumu, ženy z romských a travelerských komunit pracují po boku výzkumníků a přispívají a obohacují teoretickou racionálnost o praktický přístup). 15 Proto jsou obsah a použitá metodologie pro všechny národní zprávy stejné. Zprávy jsou rozdělené do dvou částí. V první části shromáždily všechny partnerské organizace data a provedly analýzu stávajícího stavu uznávání neformálního a informálního učení v příslušné zemi. V druhé části zorganizovaly všechny partnerské organizace čtyři komunikativní diskusní skupiny, dvě s neakademickými ženami z romských a travelerských komunit a dvě se zástupci organizací, založené na informacích získaných v první části. Připomínky získané v těchto čtyřech diskusních skupinách byly zahrnuty do příslušných národních zpráv. V první diskusní skupině s neakademickými ženami z romských a travelerských komunit vypracovaly účastnice doporučení, jak přiblížit systémy uznávání jejich dovednostem a schopnostem, analyzovaly existující překážky a výzvy v přístupu k uznávání neformálního a informálního učení a vypracovaly návrhy na jeho zlepšení. V druhé diskusní skupině ty samé ženy z romských a travelerských komunit validovaly výsledky získané konsorciem v první diskusní skupině. První diskusní skupina s občanskými organizacemi byla zaměřená na jejich informovanost v oblasti systémů uznávání neformálního a informálního učení a na to, jakou by podle nich organizace měly v uznávání učení neakademických osob hrát úlohu. V druhé diskusní skupině ti samí účastníci validovali výsledky získané konsorciem v první diskusní skupině. Ačkoliv pro obě komunikativní diskusní skupiny existoval rámec otázek, použitá metodologie také umožňovala otevřenou a plynulou diskuzi a vytvářela prostor, v němž se lidé cítili pohodlně. Diskusní skupiny sestávaly z poměrně nízkého počtu účastníků, šesti až deseti, a byly vedeny moderátorem. Ve všech pěti zemích byly údaje z komunikativních diskusních skupin analyzovány s ohledem na faktory exkluze (překážky) a faktory inkluze (možnosti). Zmíněných pět národních zpráv bude základem pro vytvoření evropské zprávy, která umožní identifikovat klíčové prvky inkluze a exkluze neakademických skupin v systémech uznávání neformálního a informálního učení a připomínky neakademických žen z romských a travelerských komunit a organizací s cílem je zlepšit. 15 Gómez, J., Latorre A., Sánchez M., Flecha R. (2006): Metodología Comunicativa Crítica. Barcelona: El Roure Editorial. 7

8 1. SYSTÉM UZNÁVÁNÍ INFORMÁLNÍHO A NEFORMÁLNÍHO UČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE 1.1 NÁRODNÍ PRÁVNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC PRO OVĚŘOVÁNÍ KOMPETENCÍ Právní rámec Základ pro český legislativní rámec validace výsledků učení získaných dalším vzděláváním (tedy mimo školskou soustavu) byl zasazen v září 2007 nabytím účinnosti zákona č.179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Zákon č. 179/2006 Sb. (novelizován novelou 53/2012) stanovuje celkový právní rámec, který upravuje podmínky a proces uznávání dalšího vzdělávání. Zákon definuje způsoby získání úplné profesní kvalifikace a profesní kvalifikace. Profesní kvalifikace jsou definovány v Národní soustavě kvalifikací, která společně se zákonem č. 179/2006 Sb. tvoří kostru pro validaci výsledků dalšího vzdělávání. Zákon č. 179/2006 Sb. obsahuje přímé odkazy na Národní soustavu kvalifikací a tím ustanovuje právní i institucionální rámec, podle kterého se národní aktivity validace kompetencí určují. Zákon č. 179/2006 Sb. definuje následující: a) Systém ověřování a uznávání dalšího vzdělávání, b) Profesní kvalifikace, c) Úplné profesní kvalifikace d) Kvalifikační standardy profesní kvalifikace, e) Hodnoticí standardy profesní kvalifikace, f) Národní soustavu kvalifikací, g) Pravidla udělování, prodlužování platnosti a odnímání autorizace k ověřování výsledků dalšího vzdělávání, h) pravidla a postupy zkoušek z profesních kvalifikací, i) Působnost orgánů vykonávajících státní správu v oblasti ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání umožňuje každé osobě starší 18 let, která má základy vzdělání, přihlásit se ke zkoušce z profesní kvalifikace ve vybrané profesní oblasti. Podle zákona jsou kvalifikace popsány prostřednictvím výsledků učení formulovaných v kvalifikačních standardech profesních kvalifikací. Vlastní hodnocení provádějí tzv. autorizované osoby, což jsou fyzické nebo právnické osoby, které získají autorizaci, čili oprávnění zkoušet příslušnou profesní kvalifikaci. Zkouška probíhá podle hodnotícího standardu příslušné profesní kvalifikace Národní soustava kvalifikací Národní soustava kvalifikací rozlišuje dva druhy kvalifikací: a) Úplná profesní kvalifikace způsobilost vykonávat určité povolání, b) profesní kvalifikace způsobilost vykonávat určitou činnost nebo soubor činností, umožňující uplatnění na trhu práce. 8

9 Profesní kvalifikace bývá součástí úplné profesní kvalifikace (většinou obsahuje úplná profesní kvalifikace více profesních kvalifikací, výjimečně jen jednu). Profesní kvalifikace sestává ze souboru dovedností a znalostí, které jsou potřebné pro výkon jejích pracovních činností, ale které samy o sobě nejsou dostatečné pro úplnou profesní kvalifikaci. Příkladem profesní kvalifikace je příprava teplých pokrmů, kterou tvoří konkrétní soubor dovedností v rámci úplné profesní kvalifikace pro povolání kuchař. Všeobecné postupy po získávání profesních a úplných profesních kvalifikací stanovuje zákon 179/2006 Sb. Každá profesní kvalifikace je popsána dvěma standardy, kvalifikačním standardem (výčet očekávaných výsledků učení) a hodnoticím standardem (soubor hodnoticích kritérií, způsobů ověřování a dalších pokynů ke zkoušce): Kvalifikační standard zahrnuje seznam dovedností, požadovaných pro příslušnou profesní kvalifikaci. Hodnoticí standard stanovuje kritéria hodnocení, způsoby ověřování a další pokyny k validaci dovedností, požadovaných kvalifikačním standardem příslušné profesní kvalifikace. Mezi nejdůležitější subjekty, které hrají v systému akreditace výsledků dalšího vzdělávání roli, patří sektorové rady. Ty stanovují, které profesní kvalifikace jsou potřebné na trhu práce a ustavují a řídí pracovní skupiny odborníků, které tvoří jejich kvalifikační a hodnotící standardy Sektorové rady Sektorové rady sdružují reprezentativní zástupce zaměstnavatelů v jednotlivých odvětvích (sektorech). Hlavní úlohou sektorových rad je navrhovat, které kvalifikace jsou potřebné na trhu práce a zajišťovat tvorbu a revize jejich standardů Kvalifikace Proces ověřování a uznávání neformálního a informálního učení v České republice je těsně spjatý s vývojem rámce kvalifikací. Zákon 179/2006 Sb., který stanovuje postup uznávání neformálního a informálního učení, stanovuje také soustavu kvalifikací, která je základem národního rámce kvalifikací. Postup uznávání určují kvalifikační a hodnoticí standardy. Kvalifikační standardy zahrnuté v soustavě kvalifikací jsou seznamem požadovaných výsledků učení. Kvalifikace v soustavě jsou vyvíjeny v rámci stanoveného procesu sektorovými radami a jsou popsány ve speciálně navrženém formátu - prostřednictvím kvalifikačních a hodnotících standardů. Vývoj soustavy kvalifikací je nedílnou součástí reformy profesního vzdělávání a přípravy, jejímž hlavním cílem je zlepšit propojení mezi profesní přípravou a potřebami trhu práce. Tento vývoj probíhal souběžně s vývojem nové soustavy kvalifikací. Soustava kvalifikací zahrnuje úplné profesní kvalifikace a profesní kvalifikace, s tím, že profesní kvalifikace se mohou skládat do úplné profesní kvalifikace (to znamená, že úplná profesní kvalifikace se skládá z profesních kvalifikací), ale mohou být také nezávislé a tvořit navazující kvalifikaci ke stávajícím kvalifikacím. Sektorové rady stanovují všechny potřebné profesní kvalifikace do úrovně EQF 5, mohou stanovovat také profesní kvalifikace i pro vyšší úrovně, ale tyto se již neskládají do úplných profesních kvalifikací 9

10 Úplné profesní kvalifikace lze získat po předložení osvědčení o všech profesních kvalifikacích potřebných ke složení úplné profesní kvalifikace a poté úspěšným složením závěrečné zkoušky. K úplné profesní kvalifikaci tedy vedou dvě cesty. První cestou je absolvování formálního vzdělávání ve škole, které je touto zkouškou zakončeno a druhou cestou je získání stanovené sestavy profesních kvalifikací, která opravňuje přihlásit se k této závěrečné zkoušce. V minulosti bylo získání vzdělání odpovídajícího dnešním úplným profesním kvalifikacím založeno pouze na učebních plánech a učebních osnovách a předepsané délce studia, které musel každý absolvovat, proto kompetence získané vně formálního systému nemohly splňovat tyto požadavky Hodnoticí standardy Hodnoticí standardy zahrnují hodnoticí kritéria, způsoby ověřování a pokyny k realizaci zkoušky pro každou profesní kvalifikaci. Rozlišují se tři základní způsoby ověření: Praktické předvedení, písmeně a ústně. Hodnoticí postupy neformálního a informálního učení jsou založené výhradně na standardech pro profesní kvalifikace. Organizace zodpovědné za hodnocení jsou tzv. autorizované osoby. Jsou to školy, soukromé instituce, společnosti i jednotlivci. I řemeslník se může stát autorizovanou osobou pro hodnocení dovedností v daném řemesle nebo povolání. V některých případech vyžadují hodnoticí standardy zkoušku před komisí složenou složené ze dvou nebo tří autorizovaných osob, resp. autorizovaných zástupců (je-li autorizovanou osobou škola či firma, zkoušejí její tzv. autorizovaní zástupci). V souladu s hodnoticím standardem a stanoveným způsobem hodnocení jsou autorizované osoby odpovědné za výběr příslušného způsobu ověřování, prostředí, nástrojů a přesného postupu hodnocení. Postup hodnocení zahrnuje formulaci otázek a úkolů Autorizované osoby V případě hodnocení neformálního a informálního učení pro úplnou kvalifikaci, jsou hlavním zajišťovatelem hodnocení školy. Školy jsou oprávněné tento úkol provádět výlučně v souladu s regulacemi a specifikacemi pro určitou úplnou kvalifikaci. Všechny závěrečné zkoušky pro kvalifikace získané odborným vzděláváním a přípravou na vyšší úrovni středoškolského vzdělání jsou stanoveny celostátně a osoby, které získaly profesní kvalifikace, ale neúčastnili se úplného formálního programu, skládají stejné zkoušky jako řádní studenti. V případě profesních kvalifikací je oficiální uznání neformálního a informálního učení udělováno prostřednictvím úředního osvědčení. Osvědčení je vydáno autorizovanou osobou na základě úspěšného složení zkoušky před touto autorizovanou osobou nebo před komisí složenou z více autorizovaných osob. Zákon 179/2006 Sb., resp. jeho prováděcí vyhláška 208/2007 specifikuje konkrétní formu a obsah osvědčení. V případě úplných profesních kvalifikací mohou příslušná osvědčení vystavit výhradně školy. V těchto případech se jedná o stejný typ dokumentu, který škola uděluje osobám, které získaly kvalifikaci prostřednictvím formálního vzdělávání a přípravy (výuční list nebo maturitní vysvědčení). 10

11 Co se týče zajištění kvality, ustavuje zákon 179/2006 Sb. požadavky týkající se dokumentace a archivace záznamů a také provádění kontrol nad průběhem zkoušek, za které odpovídají autorizující orgány (věcně příslušná ministerstva). Proces ověřování a uznávání výsledků neformálního a informálního učení zahrnuje také postup odvolání. Pokud mají zájemci o profesní kvalifikaci pocit, že došlo k porušení jejich práv nebo že proces nebyl řádný, mohou požádat autorizující orgány o přezkoumání. Autorizované osoby získávají autorizaci (oprávnění zkoušet profesní kvalifikace) od autorizujících orgánů (ministerstev) odpovědných za konkrétní profesní oblasti, do nichž profesní kvalifikace spadá. V současnosti se to týká osmi ministerstev: Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zemědělství, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva dopravy, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva kultury. Autorizace se vztahuje na stanovené profesní kvalifikace a platí na dobu pěti let. Organizace a jednotlivci, kteří mají zájem se stát autorizovanou osobou, musejí podat žádost o autorizaci v souladu s požadavky uvedenými v zákonu 179/2006 Sb. k příslušnému autorizujícímu orgánu Rozdělení odpovědnosti v rámci národní koordinace Národní ústav pro vzdělávání (NÚV) je ze zákona odpovědný za správu a rozvoj Národní soustavy kvalifikací, Ministerstvo školství, mládeže a kvalifikací je odpovědné za gesci celého systému uznávání podle zákona č. 179/2006 a za schvalování standardů profesních kvalifikací, autorizující orgány jsou odpovědné za udělování autorizací, za kontrolu nad činností autorizovaných osob, za archivaci záznamů o zkouškách a také se podílejí na schvalování standardů. Toto všechno je dáno zákonem č. 179/2006. Střešní zaměstnavatelské svazy (Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora a Agrární komora odpovídají (již ne ze zákona, ale na základě všestranného konsensu) za ustavování, řízení a podporu sektorových rad, které zajišťují věcně obsahovou stránku standardů kvalifikací. Metodickou stránku standardů zajišťuje NÚV. Veřejná služba zaměstnanosti stanovuje příslušné strategie, včetně užívání ověřování a uznávání neformálních a informálních výsledků učení pro rekvalifikaci nezaměstnaných. V případě krajské úrovně nemají sice krajské orgány jasně vymezenou odpovědnost v oblasti ověřování a uznávání neformálních a informálních výsledků učení v legislativě, mají nicméně důležité kompetence v některých souvisejících oblastech. Kraje jsou odpovědné za infrastrukturu vzdělávání a přípravy, např. zřizují střední školy a mohou je i slučovat a rušit. Klíčovými aktéry v procesu ověřování a uznávání neformálních a informálních výsledků učení jsou školy, které tvoří většinu autorizovaných osob a mnohé z nich realizují kursy vedoucí k profesním kvalifikacím. Kraje mohou školy motivovat, aby se zapojily do aktivit celoživotního vzdělávání (včetně uznávání). V současnosti existuje celonárodní projekt (UNIV), který rozvíjí krajské sítě škol nabízejících odborné vzdělávání a přípravu s cílem zvýšit jejich odbornost a kapacity v oblasti poskytování dalšího vzdělávání a uznávání výsledků neformálního a informálního učení pro dospělé, včetně poskytování poradenských služeb (tzv. průvodci). Projekt kromě jiného zajišťuje školení zaměstnanců škol v oblasti užívání kvalifikačních a hodnoticích standardů pro uznávání výsledků neformálního a informálního učení (a také pro vývoj programů vzdělávání dospělých Třebaže Veřejné služby zaměstnanosti (VSZ) fungují na lokální úrovni (obce), úlohou krajů je šířit informace mezi zaměstnanci veřejných služeb 11