Fotoarchiv Bořka Chaloupky - Rallye Tatry

Transkript

1 Fotoarchiv Bořka haloupky - allye Tatry Autor: Bořivoj haloupka, :32Na Slovensku se o nadcháejícím víkendu uskuteční novuobjevená ally Tríbeč, která má hodně dlouhou a hlavně silnou tradici v československých rally. V minulosti se dokonce pyšnila návem Barum ally Tríbeč. Jiná slovenská soutěž, která byla také v minulosti hodně slavná, se vám představí v dnešním pokračování seriálu fotoarchivu Bořka haloupky. Tento novinář a fotograf se na tratích českých rally pohybuje už od sedmdesátých let a ve svém archivu má takové skvosty, které jistě stojí a shlédnutí. Ponořte se tedy dnes pět, do dob, kdy se na Slovensku jedila krásná ally Tatry, kde nechyběly ani náročné šotolinové úseky. Přetěžký ročník V. Havel s tovární stotřicítkou ještě jede, ale cíl nakonec nespatřil Popradská soutěž, která před mnoha lety patřila do trojlístku velkých československých rallye, mě chytla a srdíčko ihned po přečtení novinového článku. Tuším, že to bylo ve Světě motorů v roce Z reportáže na mě tenkrát dýchla úžasná atmosféra soutěže arámovaná scenérií tatranských velikánů a umocněná úžasnými souboji mei posádkami i týmy bojujícími o body do Poháru míru a přátelství socialistických emí na těžkých rychlostních kouškách. I přes fakt, že je to do Popradu pěkně daleko, jsem se rohodl prožít tento podnik na vlastní kůži! Někdo se dnes možná při vyslovení seriálu s návem Pohár míru a přátelství pousměje, ale já jsem si na místě potvrdil, že tyhle souboje na přetěžkých rychlostních kouškách vždycky stály a to! Naši na stotřicítkách, usové na ladách, jedci ND s wartburgy nebo Poláci s fiaty či velkými polonéy. To byl prostě náře! A kdo to viděl, dá mi a pravdu!

2 Na městském okruhu právě bojuje litvínovská posádka P. Müller K. Schestauberová 1978 Psal se rok 1978 a já to vidím, jako by se to událo právě včera. Sedím v nočním rychlíku do Košic narvaném k prasknutí. Svítá a většina cestujících pomalu otevírá oči. Po noční cestě na Slovensko jsem byl stejně jako všichni ostatní poněkud mačkán a ani nevím, jestli jsem vůbec cestou oko amhouřil. Najednou se v uličce vagonu vtyčí snědá postava, bere do ruky housle a ahraje tklivou melodii. To je pro mě doslova symbolické uvítání na Slovensku! Na Slovensku jsem poprvé v životě a tak trochu se obávám, jak to všechno dopadne. Vlak konečně astavil v želeniční stanici PopradTatry! Po hodinách cesty jsem tady a už nedaleko od nádraží, u Hotelu Gerlach, vidím první námky toho, že se tady pojede rallye. Po prostudování programu jišťuji, že určitě uvidím městský okruh, který posádky čeká odpoledne a taky večerní start do soutěže na Gottwaldově nábřeží.

3 Třetí místo absolutně ískal v roce 1978 Švéd H. Britth s fordem, který se pak do Popradu ještě několikrát vrátil S klasickou tatranskou rychlostkou to ale bude vhledem k vdálenostem a nenalosti terénu horší. Ještě vůbec nevím, jak se tam dostanu. A tak se už na okruhu v ulicích Popradu snažím pořídit co nejvíc áběrů. Se Zenitem a áklaďákem to proti příslušníkům VB a pořadatelům nemám jednoduché, ale celkem se daří. Je před devatenáctou hodinou a na Gottwaldově nábřeží ní červené tribuny nebytné projevy papalášů. hystám se na focení a mým dalším úlovkem dne je autogram špičkového sovětského jedce té doby S. Brundy. Pak už startují první jedci a já snad nejvíc v duchu fandím továrnímu jedci na Škodě 130 S ing. J. Šedivému. Ten už vyhrál allye Škoda i Barumku a tady by mohl ískat skvělý československý hattrick roku Odstartovala poslední posádka startovní litiny Smrek-Pavlík se Š 100 a mě nebývá nic jiného než se uchýlit do budovy ředitelství soutěže, kde můžu sledovat výsledky. Ale už před půlnocí jsem klamaný, když J. Šedivý končí. Ale není v tom sám! Těžká trať i noc si vybírají svoji daň. Odpadá jedna posádka a druhou, taktika týmů se hroutí. Žádný nich už není kompletní. Je náročná i chladná noc a tak se přesouvám do recepce hotelu Gerlach, kde předstírám čekání na něco či někoho. Tady si mohu v teple na chvíli aspoň i sednout a ároveň pooruji cvrkot.

4 K. Žahour na trati první Z roku V těchto místech u Sp. Teplice jsem byl a ty roku mnohokrát. Úsek byl pěšky dostupný Popradu a bylo tady hned několik ajímavých míst. Především na kopci Občas vrnou vchodové dveře a přicháí další posádka, která už odstoupila. Velká část startovní listiny totiž bydlí právě tady. Podě v noci přicháejí unavení a klamaní Pech s Gottfriedem Agro Teamu JZD Slušovice. Bohužel pak musím vyklidit své poice v hotelu. Na čas se uchyluji na nádraží a courám ulicemi nočního Popradu. Pomalu svítá, v prostoru startu je nepořádek, klid a u stadionu odstavuje tovární stotřicítku odstoupivší V. Blahna. Jedci jeli celou noc a ještě je čeká dalších deset rychlostních koušek a cíl až po jedenácté dopoledne. Nakonec jsem se rohodl pěšky vyrait na 25. rychlostní koušku Stratená Hrabušice. Be toho, že bych někoho stopoval, astavuje u mě dacie. Mám štěstí, dva vysokoškoláci jedou stejným směrem a mě vemou sebou. Tak se včas a hlavně be námahy dostávám na šotolinovou rychlostku. Tady spolu s dalšími diváky jišťuji, proč už odpadlo tolik posádek. Tak náročnou trať automobilové soutěže jsem ještě neviděl. Soutěž je dost opožděná. Těžká šotolina plná kamení a nerovností dokonale prověřuje bytek startovního pole. Kolem nás už projíždí jen patnáct osmdesáti posádek na startu. Tovární jedec V. Havel, soukromník K. Žahour (oba Š130 S), Švéd H. Britth s bílo-eleným escortem, S. Brunda, několik žigulíků, trabant, dva wartburgy a nějaká dácie. Do popradského cíle nakonec v tom roce 1978 dorailo jen devět posádek, ale poue sedm jich bylo klasifikováno!

5 Tovární posádka ing. J. Šedivý J. Janeček použila na městské koušce speciální okruhová kola 1979 Vyhrál us ejmanis s žigulem před Žahourem a Švédem Britthem. Takovou úmrtnost jsem při rallye a dalších více než třicet let už nikdy nikde neažil. Absolvování dalších ročníků dejší soutěže mi jen potvrdilo, jak jsou Tatry náročné, ale přitom krásné. allye totiž měla ve svém programu až neskutečné úseky rychlostek. Kdo byl mei Važcem a Helpou, u Hrabušic či na úseku Pusté PoleVernár určitě ví, o čem je řeč. Do Tater jsem vyrail i v době vojenské služby. To bylo o dva roky poději a moje třetí návštěva v Popradu. Viděl jsem tenkrát dvě rychlostní koušky a noční pauu. Do nedalekého Svitu, kde startovala první kouška, jsem si dojel vlakem a do Spišské Teplice v pohodě došel Popradu pěšky. A tenkrát jsem se tady poprvé v životě setkal s tím, co k rallye bohužel také patří. Na jednom úseků havarovala bulharská posádka Poptošev Georgiev s ladou a jedec v havarovaném voe uhořel. Dlouho jsem u výsledkové tabule na ředitelství soutěže stál, nevěřil svým očím a srovnával se s tím hroným faktem, že při soutěži emřel člověk. I taková je rallye.

6 Poprad roku Manželé Trajboldovi a dobře připravená stotřicítka - spolehlivá součást českého týmu v PMP. Naše nejpopulárnější manželská posádka té doby si vychutnala i celkové vítěství v PMP. A ne jen jednou! Další e vpomínek na Poprad byla naštěstí daleko příjemnější. Dnes už nevím, ve kterém roce to bylo. Bloumal jsem (jako obyčejně)během noci po budově ředitelství, byl jsem už pěkně utahaný a nevěděl, jak se dočkám rána. Najednou mě oslovil jeden místních novinářů a poval mě do tiskového střediska. Zřejmě si mě tenkrát asi s někým spletl, ale já se ani moc nebránil. To pro mě bylo něco nového a neskutečného. A tak jsem pronikl někam, kde jsem nikdy nebyl. Do tiskového střediska. Kromě jiného tady redaktoři tehdejší populární rohlasové relace Poor, ákruta s několika dalšími kolegy poctivě připíjeli na dar posádek, roebírali průběh ávodu, ákulisí tohoto sportu a já se k nim přidal. Až nad ránem činnost v tiskovém středisku pomalu ustala. Oni šli spát do hotelu a já vyrail ven fotit. Proto jsem si v dalších letech snažil příjemnit pobyt na této pěkné soutěži a objednával si raději spaní v hotelu. Navíc jsem po radě kamaráda ačal spolupracovat s pardubickým tiskem a mohl posílat na soutěže a tedy i do Popradu žádosti o akreditaci. To už bylo jiný kafe! Záemí v tiskovém středisku mělo během soutěže své výhody.

7 Ulicemi města uhánějí bratři Končekové 1979 Měl jsem perfektní informace o průběhu soutěže a nemusel trávit čas po ulicích a jinde. Druhá polovina osmdesátých let byla v Tatrách přímo skvělá. Jedil se tady nejen PMP, ale také mistrovství Evropy či AA. Startovali tady výborní jedci, kteří byli ten rok třeba v Mladé Boleslavi nebo Gottwaldově. Italové, Němci, Švédové, Finové, Nor J. Haugland, posádky PMP a domácí špička. Prostě skvělé ávody té doby. Už jednou jsem se při svém vpomínání na mínil, že pořadatelé připravovali pro akreditované novináře ajímavý program i autobus, který je odvel na předem vytipované rychlostní koušky. A tak jsem se i v Tatrách dostal na místa, které bych asi jinak neviděl. Dodnes si pamatuju na cikánskou osadu růně poslepovaných chatrčí přilepených pod kopcem (už přesně nevím, kde to bylo) a ten vláštní pocit při pohledu na ni. Jako by byl člověk v jiném světě. V roce 1986 se mi asi podařilo dost pobavit své kolegy novináře a fotografy (skutečné profíky používající daleko lepší techniku než jsem měl tenkrát já), když jsem si vylel na srá nad tratí šotolinové koušky. hystal jsem si místo, odkud budu fotit a najednou mi výšky asi dvou metrů spadl na trať můj milovaný Zenit-E. A je po něm! Ponamenal suše jeden kolega autobusu. Pěkně mi atrnulo, ale přesto jsem sebejistě prohlásil, že určitě není, že je to ruská technika a ta přece něco vydrží! Doufal jsem, že to aparát přežil. A taky jo! Když přijel Němec Petersen s mantou Zenit cvakl a sloužil mi spolehlivě ještě pár dalších let. Jedinou památkou na ten pád je ásek na jeho kovovém plášti. Prostě charóšaja těchnika, jak vždycky říkal můj táta. Z tohoto ročníku mi utkvěla v paměti i úžasná jída Švéda. Wennerstranda s voem Volvo 242, když adek jeho severské lodi létal po kamenech i asfaltu tatranských rychlostních koušek, apálení místních činovníků, chuť místní borovičky a halušek.

8 Uavřené parkoviště u imního stadionu 1980 Vždycky jsem se snažil na fotkách achytit neopakovatelnou kulisu soutěže v poadí se štíty vysokých hor. Někdy to vycháelo, někdy ne. Ale nejhečí byly slovenské hory při východu nebo ápadu slunce. A když byl v popředí soutěžní vů To byl áběr jako stvořený do fotosoutěže, kterou pořadatel pravidelně vyhlašoval. Párkrát jsem tam fotky poslal a nebyl jsem úplně neúspěšný. Tatry, stejně jako jiné naše soutěže, se potýkaly se spoustou růných problémů. Tenkrát to ještě nebylo velké množství diváků jako o dvacet let poději. Největším trápením pořadatelů byly tenkrát noční koušky, při nichž se místní diváci mocně posilňovali alkoholem, a občas docháelo k tomu, že prádné lahve ale i kameny létaly na soutěžní auta. Nejedna posádka tak přišla o čelní sklo.

9 Sověti sáeli vedle kvalit žigulíků na i robustnost moskvičů. Jejich jedci jeli často na hraně, ale neskutečně rychle 1980 V roce 1989 se tady jel naposledy PMP a musím konstatovat, že s jeho odchodem jsem se Tater vytrácel i já. Naposledy jsem tady byl v roce Tahle soutěž moje očekávání dokonale splnila a snad i překonala. Jenže další ročníky pro mě už tak nějak postrádaly svůj půvab. Alespoň tak nějak jsem to cítil. Na allye Tatry vpomínám moc rád. Podařilo se mi na Slovensku udělat řadu pěkných áběrů, ažil jsem tady krásný sport a ponal mnoho dobrých lidí.

10 Je chladno a těsně po roednění, na stráních kolem trati plápolají malé ohníčky. Na kopci nad Sp. Teplicí absolvuje L. Pavlík poslední kilometr další Z soutěže roku Ve stopce astavuje s tovární škodovkou S. Kvaiar 1982

11 P. Mattig se mi usmívá do objektivu. Je noční servisní paua a on ještě netuší, že letos pod Tatrami vítěí 1982 Do podvečerního cíle rychlostní koušky přijela stotřicítka slušovické posádky V. Blahna P. Schovánek 1982

12 V roce 1982 startoval Švéd H. Joki v Popradu s opelem a neuspěl. O dva roky poději si ale s toyotou dojel pro vítěství V roce 1983 tady vyhráli Italové F. eccato a. Falcon s legendárním voem Fiat 131 Abarth

13 S. Brunda patřil k hvědám sovětského týmu. V Tatrách ale nikdy nevyhrál K pravidelným a hvědným účastníkům tatranské soutěže patřil také Nor J. Haugland, který právě projíždí moji nejnavštěvovanější atáčku na kopci nad Sp. Teplicí

14 Stotřicítka litvínovského Z. Pipoty bojuje o body do hodnocení družstev PMP allye Tatry pod dohledem orgánů i tatranských hřebenů

15 Na startu asfaltové Z ve Svitu. Řadu aut jsem si tady v klidu vyfotil na barevný diapoitiv Po važecké šotolině uhání slovenská naděje v rallye M. Határ. Škoda, že mu osud abránil v další kariéře 1984

16 P. Sibera patřil v historii Tater k nejúspěšnějším jedcům. Ovšem v roce 1985 s tovární stotřicítkou havaroval a soutěž nedokončil Noční paua v Popradu. Do časové kontroly přijel. ichter s asconou

17 L. Pavlík oslavuje vítěství Po svých amatérských ačátcích jsem se na cílovou rampu snažil dostat pokaždé Několikrát jsem byl fotit na šotolině a Važcem. S těžkou šotolinou právě bojuje Polák Sadowski 1985

18 Téměř domácí jedec J. akottyai mi udělal svým průjedem radost a nebyl v roce 1985 sám, kdo si tady pěkně skočil Úsměv na tváři posádky J. Sedlář J. Častulík je oprávněný. Jsou v cíli a navíc druí a. Petersenem na silné mantě 1986

19 o víc si může fanoušek rallye a fotograf přát! Na trati silný vů, a volantem skvělý jedec. Petersen a a autem se práší 1986 V textu jsem mínil pro mě skvělý rok Na snímku tohoto roku novinář L. Bárta ml. právě organiuje živý hever pro výměnu kola vou posádky P. Janeba J. Krečman

20 Pěkná scenérie. Sluníčko pomalu apadá, ale na rychlostních kouškách se bojuje. Polone FSO 2000 Poláka J. Serly 1986 Při prohlížení tohoto áběru si pokaždé vpomenu na pád svého aparátu na trať rychlostní koušky. Měl jsem tenkrát štěstí. Dokladem o jeho nepoškoení jsou fotky roku 1986

21 Švéd. Wennerstrand to s velkým volvem uměl. A nejen v Tatrách 1986 Škoda, že voy Š 130 L měly tak krátký život. Průjed v podání J. Urbana s továrním autem 1986

22 Jedci tehdejší ND v PMP nejčastěji používali rychlé a spolehlivé voy Wartburg Klasika v okolí rychlostní koušky té doby. Zaparkovaná auta diváků a doprovody v plné práci 1988

23 Když v Tatrách pršelo, bylo to pokaždé hodně nepříjemné Přetěžký úsek rychlostky právě dolává Němec G. Hochwimmer s mantou. To byly panečku koušky!

24 Na startu posledního ročníku apočítávaného do Poháru Míru a Přátelství Posádka P. Zedník M. Pražák s Lancií na trati allye Tatry 1990

25 V roce 1991 jsem byl na allye Tatry naposled. V. Blahna v nočním servisu