Profil Viktora Szabó na ewrc-results.com

Transkript

1 Profil: Viktor Sabó Autor: Vlastimil esl, :04 Pleňský soutěžák Viktor Sabó ( ) má a sebou velmi pestrou sportovní minulost. Pilotoval také speciály elitní kategorie W, ale největších úspěchů dosáhl s voy načky Mitsubishi. Jeho kariéru však přerušila těžká havárie na loňské allye Šumava, ale milovník cestování, lyžování a sportu obecně pevně věří, že ještě napíše její další kapitolu. Profil Viktora Sabó na -resultsom allyové ačátky Viktor: K motorismu měl vřelý vtah už můj dědeček. Také táta k soutěžím lehce přičichl účastí na několika boaskách (pon.red.:někdejší branně orientační automobilové soutěže). V prostředí ávodů se často pohyboval a mei tehdejšími soutěžáky měl mnoho kamarádů, například Slávu Horu, Pecha staršího, Ivana ipru, Peška a další. Já pro měnu od malička kamarádím s jejich syny. Většina nich přiroeně také poději usedla do ávoďáků. U nás doma je však rallye tabu.

2 První soutěže jsem navštěvoval již jako malý kluk a od té doby jsem se snažil téměř žádnou nevynechat. Ihned po obdržení řidičského průkau jsem v roce 1997 neodolal a navdory velkému odporu rodiny akoupil Škodu 1000 MB pro rallye pravidelnosti. Mým prvním spolujedcem byl Míša Hora, s nímž jsme se ve snech proávodili pubertou. Opravdovou premiéru jsme si poději odbyli na ally Úslava Blovice. Tehdy jsem již připravené auto vykutálel týden před startem přes střechu při koušení ostré jídy. obité auto jsem si pak během dvou dní a tří nocí sám vyklepal a nastříkal, byť hroně. Další soutěží byly o rok poději opět Blovice se stejným voem. Michal však byl tou dobou na vojně a tak ho vystřídal dobrý kamarád David Srp. Pravidelnost byla velká ábava, ale samořejmě jsme to tenkrát brali naprosto vážně.

3 Po Michalově návratu vojny se role otočily, když a pomoci rodiny pořídil nového ostrého favorita ve třídě N1. Neodolal jsem a vedle usedl tentokrát já. Těšil jsem se, protože Michalovo talent byl nesporný. Dvě soutěže mi však stačily ke jištění, že patřím spíše a volant. Pomohla tomu rána o strom. Další rok jsem již seděl a volantem enkové felicie 1,6 opět s osvědčeným Davidem Srpem. Program jsme rošířili již na tři sprinty v seóně. Na více jsem krátka svýma rukama při studiu vydělat nedokáal. Následující seónu mě už v áčkové felicii navigoval Michal Ježek, se kterým nám spolupráce nejen seděla, ale také vydržela, a tak jsme ačali sbírat první poháry. Jeli jsme opět tři nebo čtyři sprinty. Se stejnou felicií od stejného týmu tehdy ačínal také Martin Prokop dostával hroně :-))

4 Léta v týmu OTO Viktor: Velmi krásné roky jsem strávil s nissany pleňského týmu OTO. Vpomínám na ně opravdu rád. Nejdříve šlo o almeru ve třídě N3, s níž jsme absolvovali téměř kompletní sprinty a nějaké velké. S ní jsem se také dočkal prvního vítěství v Tatrách po obrovském boji, kdy jsem měl po hruba dvou stech kilometrech k dobru šest vteřin. Další seónu už nás čekal velký mistrák s áčkem. Byl to neuvěřitelně brutální ávoďák a pro soutěžáka opravdová radost. Na sedadle spolujedce se vedle mě v té době už ačal objevovat Vláďa Tichý.

5 Nejdražší víkend v životě Viktor: V roce 2004 jsem udělal další výnamný krok v kariéře a přestoupil na auta s pohonem čtyř kol. Přivedl mě k tomu Hona Kubíček, manažer týmu harou acing System. Původně jsem od nich chtěl odkoupit Ford Escort Maxi Kit ar, s nímž předtím ávodili například Jan Trajbold, Jaroslav Starý či Jaromír Malý, jenže ten putoval na vrchy a Hona mě přesvědčil, že bych si mohl roumět s wéercéčkem. Čekal mě jeden nejfantastičtějších ážitků v životě. Posadili mě do focusu a já několik týdnů téměř nespal. První testy proběhly na letišti v Hořovicích a k údivu všech mi to při rojedu ani jednou nechcíplo. Takového tam ještě neměli :-) Měl jsem neuvěřitelný respekt. Při samotném ávodě, sprintu v Okříškách, jsem proto byl velmi překvapen, že jsem se v tehdejší konkurenci netratil a ajížděl šesté, sedmé časy. Má nekušenost mě však stála uražené adní kolo. Najel jsem na vytažené bláto a sežral to Dvě seóny s W Viktor: Spolupráce s týmem Antonína haroue byla ovšem podmíněna starty Tomáše Engeho se stejným autem v MMČ. Jeho manažer ho však nasměroval jinam a focus šel do trhu. htěl jsem s voem elitní kategorie pokračovat a tak jsem se dohodl na pronájmu oktávie od týmu Profiko. Znamenalo to však dvě protrápené seóny s poruchovou technikou. Neustále jsem také střídal tři růná auta a nikdy si na žádné pořádně nevykl. Přesto i na tato léta vpomínám heky, protože tým byl jinak rohodně fajn a kluci se opravdu snažili dělat pro úspěchy maximum. Jída s wéercéčky byla vždy neuvěřitelným ážitkem a každá minuta a volantem obrovským svátkem. Do mého soutěžáckého života rovněž vstoupil ohromný kamarád a velká opora ve všech směrech Milan Skočovský.

6 Sáka na spolehlivost Viktor: Pro seónu 2006 jsem se rohodl vsadit na spolehlivost a volil přechod na Mitsubishi Lancer EVO VIII M. Původně si jí chystal pro mistrovství světa Martin Prokop, ale nakonec se rohodl jí prodat. htěl jsem jí koupit, ovšem v té době mi v ávodění pomáhal Michal Mládek a nakonec ji koupil on a já si jí pronajímal. Tohle auto se stalo mojí srdeční áležitostí, protože jsme si ohromně porouměli. První seónu jsme sice odstupovali na růné dětské nemoci, ale další rok již dokáal kušený tým vše vládnout na výbornou a projevilo se to i na výsledcích. Ani jsem netušil, v jaké pohodě se dá ávodit. Perfektně připravené a spolehlivé auto, vynikající spolujedec a skvělá parta lidí v týmu i fandů okolo. Byl to vážně splněný sen.

7 Po většinu seóny jsme dokonce absolutně vedli a sváděli neskutečné bitvy s Lumírem Firlou, Honou Jelínkem, Petrem Hoákem, Milanem Pantálkem a dalšími. Nic nebylo dopředu rodáno a dle mého náoru se jelo dost na hraně. Našimi nepatrnými handicapy byla jída na pneumatikách Matador a jako jediný, jsem měl auto vypůjčené, tedy komerční. Velký mistrák s ním jeli jiní piloti a před poslední soutěží jsme přišli o převody. Musel jsem se rohodnout, da se spokojit se sériovou převodovkou, nebo kusit jiné auto. Pomocnou ruku mi opět podal tým e Žebráku. Šlo o hodně a jiné rohodnutí než nabídku přijmout by bylo fatální. Stál jsem před úkolem vítěit a tak se také stalo. Tahle devítka však uměla vyhrávat sama. Naučil jí to oman Kresta a můj úkol tak byl velmi jednodušen. Jeseníky byly naše :-) a tím ároveň tituly vicemistrů v absolutním pořadí (před námi byl jen Trněný s W) i v produkčních voech. Třešinkou na dortu bylo vítěství v Matador upu.

8 Moji milovanou osmičku po seóně pohřbil na Pražském rallysprintu Michal Fiala a já opět řešil problém, s čím vyrait do seóny. Volba dopadla nešťastně a následkem byl všem již dobře námý několikanásobný kotrmelec na loňské Šumavě. Učitelé a rádci Viktor: Žádného klasického učitele jsem nikdy neměl. Nikdy jsem nechtěl být profík a bral jsem tento sport jako srdeční áležitost a velkého koníčka. Začínal jsem s již míněnou partou kamarádů,

9 Oblíbená soutěž ale ani dobrou radou například od Vaška Pecha nebo třeba Michala Mládka či dalších jsem nikdy nepohrdl. Hodně velká škola byla Bohemka s kamarádem Milošem Hůlkou. V mých očích je to velký borec a opravdový profík. Své idoly jsem měl spíše v mistrovství světa, ale každý soutěžák, který v ávodním autě někdy seděl, je pro mě obrovskou osobností. A je jedno, jestli jedil třeba v trabantu. Viktor: Paradoxně to je asi nejvíce Šumava, i když se mi de nikdy moc nedařilo a naposledy jsem de spatřil cíl v roce 2004 s pátou evolucí mitsubishi. To auto bylo tenkrát pronajato jednoráově poue na tuto soutěž, abych právě tady nevynechal. Na Šumavě jsem trávil a dodnes trávím hodně svého volného času, nejvíce na chalupě, kterou máme přímo na jedné bývalých rychlostních koušek e Špičáku do Hamrů. Staré žigulíky nám jedily přímo kolem oken. Velmi líto mi je rušení blovických soutěží, protože tam jsem s nadšením ačínal a bylo tam vždy super.

10 Čas a finance Viktor: Čas byl pro mě vždy velkým úskalím. Dělám práci, kterou mám rád a také jí opravdu hodně obětuji. Jedině tak asi ale může přinášet své ovoce a proto se člověk může ocitnout na rychlostce v ávodním autě. Nikdy jsem nedokáal pokrýt své ávodění sponory, protože ani na jejich shánění jsem si čas nedokáal pořádně udělat. Hodně času si také žádá má velká áliba v cestování. Často mě to láká někam vyrait a jsem si jist, že tyto vpomínky cest mi nikdy nikdo neveme. Viděl jsem už slony a žirafy v Africe, mrakodrapy na Manhattanu, ale také například Marcuse Grönholma na asfaltu či Sebastiana Loeba na šotolině. Nejčastěji mě to však táhne do hor a fakt si jich umím užít. Na lyžích jsem opravdu šílenej :-)

11 allyová budoucnost Viktor: allye je plné neuvěřitelných ážitků a když člověk v tom autě někdy seděl, asi těžko na to jen tak apomene. Přinávám, že stále přemýšlím, kterou cestou vyrait pět na tratě a s čím by to mělo být. Každopádně mě soutěže daly velikou spoustu dobrých přátel a kamarádů, se kterými je radost posedět a popovídat. Téma je vždy předem dáno.