BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace. Economic development of the Czech Republic during transformation.

Transkript

1 BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Aleš Krajíček

2

3 UnicornCollege 2010 Unicorn College, V kapslovně 2767/2, Praha 3, Název práce v ČJ: Název práce v AJ: Economic development of the Czech Republic during transformation Autor: Aleš Krajíček Akademický rok: 2010/2011 Kontakt: krajicek.ales@gmail.com Tel.: (+420)

4 1. ZADÁNÍ - 3 -

5 2. ABSTRAKT Tato bakalářská práce je zaměřena na přechod z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku trţní. Výchozí situace pro tento přechod je pro ČSR (ČSFR) spíše pozitivní, především pokud tuto situaci srovnáme například se státy, jako je Maďarsko nebo Polsko. Velice důleţitou kapitolou je Transformační strategie na počátku samotné transformace, protoţe ani vláda, ani Centrální banka a ani ekonomové neměli s transformací ţádné zkušenosti. Proto v tomto období docházelo k vůbec nejdůleţitějším rozhodnutím, jaké musela vláda v průběhu transformace udělat, a tato rozhodnutí dala naprostý základ celému průběhu transformace. Pro transformaci České ekonomiky byly důleţité pojmy jako Cenová liberalizace či liberalizace zahraničního obchodu, které proběhly hned v první fázi transformace ( ). V dalších fázích transformačního procesu probíhalo mnoho dalších rozhodnutí, které prováděla vláda, nebo Centrální banka. I tato rozhodnutí byla velmi důleţitá. Snahou vlády bylo vytvořit široký soukromý sektor a dát tak prostor pro vznik zdravé konkurence, díky které by se trh řídil mnohem snáz, neţ za dob státních podniků, do kterých tekla spousta peněz bez jakéhokoli logického uváţení. Snahou centrální banky zase bylo udrţet a následně cílovat inflaci v předem stanovených inflačních pásmech. V květnu 1997 došlo k významné měnové krizi, jejíţ kořeny jsou v krizi v jihovýchodní Asii, která přispěla k nárůstu nedůvěry investorů ve všechny vznikající trhy. Důsledkem byl květnový útok na fixní kurz koruny, kdy domácí i zahraniční subjekty začaly v očekávání devalvace masivně prodávat koruny a nakupovat zahraniční měny. Centrální banka tak musela i přes veškeré snaţení udrţení fixního kurzu koruny zavést floating. Také se dostaneme k období po roce 2000, které sice uţ nebylo tak bohaté na transformační reformy či jiné krize, ale je to naopak důleţité období před vstupem do EU

6 3. ABSTRACT This bachelor thesis is focused to transmission from centrally planned economy to a market economy. The starting position for transformation of Czech republic is positive, especially if you compare this situation with countries such as Hungary or Poland. Very important chapter is Transformation strategy at very first moments because the government or the central bank did not have any experience with transformation. Therefore there were made the most important decisions at this part of transformation. For transformation of Czech economy, there were important terms such as Price liberalization or liberalization of the international trade which took place in the very first stage of transformation ( ). In the next stages of the transformation process there was done much more other decisions which are also important. The main goal of government was to establish the private sector and create position for healthy competition which would make the market more easily controlled than in the days of state-owned enterprises financed without any logic. The main goal of central bank was to maintain the inflation target and keep it in predetermined inflation zone. In May of 1997 there was a big currency crisis whose roots are in crisis in Southeast Asia which made investors to not believe at all emerging markets. The result of this currency crisis was the May attack on a fixed exchange rate so residential and foreign business subjects have begun to sell Czech crowns and buy foreign currency and because of it Central bank had to establish floating rate. And another very important stage in transformation process is period after year 2000 which is important period of time right before Czech republic entered to EU

7 4. PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe svou bakalářskou práci na téma jsem vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s pouţitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou v práci citovány a jsou téţ uvedeny v seznamu literatury a pouţitých zdrojů. Jako autor uvedené bakalářské práce dále prohlašuji, ţe v souvislosti s vytvořením této bakalářské práce jsem neporušil autorská práva třetích osob, zejména jsem nezasáhl nedovoleným způsobem do cizích autorských práv osobnostních a jsem si plně vědom následků porušení ustanovení 11 a následujících autorského zákona č. 121/2000 Sb. V Praze dne Aleš Krajíček

8 5. PODĚKOVÁNÍ (DOBROVOLNÉ) Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Petr Hájek Ph.D. za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé bakalářské práce - 7 -

9 6. Obsah 1. Zadání Abstrakt Abstract Prohlášení Poděkování (dobrovolné) Úvod Výchozí situace v bývalém Československu Politický systém Stav na mikroekonomické úrovni Reformní kroky a hospodářská politika Transformační strategie Transformace v průběhu let Cenová liberalizace Liberalizace zahraničního obchodu Fáze růstu v letech Fáze recese v letech Měnová krize Inflační cílování Období po roce Základní indikátory ekonomiky Transformační recese ( ) Obnova a boom ( ) Recese ( ) Příčiny krize Obnova a růst ( ) Závěr Conclusion Seznam použité literatury Seznam použitých symbolů a zkratek Seznam obrázků

10 16. Seznam tabulek Seznam příloh Příloha 1 Diskontní sazba, PMR (1990) Příloha 2 Diskontní sazba, PMR (1991) Příloha 3 repo sazby (květen-červen 1997)

11 7. ÚVOD Ekonomická transformace patřila na konci 80. a na začátku 90. let k nejaktuálnějším ekonomickým tématům a na toto téma bylo vedeno spoustu diskusí a sporů. Dnes uţ zájem o toto téma není tak aktuální a v ekonomických diskusích se prosazují nová témata jako např. vstup ČR do EU. Ale zároveň uţ uplynula dostatečně dlouhá doba na to, aby se daly vyvodit určité závěry. Transformace v této práci není pojata v širokém slova smyslu jako proces, který překonává všechny deformace a nedostatky plynoucí ze 40 leté socialistické vlády, ale je zde popsána v trochu uţším slova smyslu, jako přechod od socialistického systému zaloţeného na centrálním plánování ke kapitalistickému systému zaloţeném na trţním hospodářství. V tomto pojetí u nás proběhla transformace v podstatě v první polovině 90. let a vytvořila tak určité podmínky pro následující vývoj a pro dlouhodobý ekonomický růst. V této bakalářské práci se na začátku pokusím nastínit výchozí podmínky Československa, jakoţto země připravené v určitých směrech na velkou změnu transformaci. Do roku 1989 zde byla vláda socialismu, vláda jedné strany, komunistů. Na počátku transformace měla ČSSR potaţmo ČSFR z makroekonomického hlediska výborné podmínky pro tak velkou změnu (nízký veřejný i zahraniční dluh), coţ bylo veliké plus a na počátku transformace nebylo třeba se tolik soustředit na tyto problémy, ale naopak zde byl velký problém naprosté neexistence soukromého sektoru, s čímţ je spojena privatizace, o které si v této práce povíme také více. Následně se podíváme na zvolenou strategii, se kterou ČSR odstartuje ekonomickou transformaci, zmíním se o Washingtonském konsensu, o jeho charakteristice, obsahu a jeho vztahu k České republice, protoţe v tomto případě se jedná o jedno ze základních doporučení předních amerických ekonomů, s jehoţ aplikací měla být dosaţena prosperita naší země. V další kapitole si povíme o politickém pozadí celé transformace a vztáhneme jeden z nejdůleţitějších makroekonomických ukazatelů, HDP, na určité volební cykly. Dále se podíváme na samotný makroekonomický vývoj naší ekonomiky v celém průběhu transformace od roku , coţ bylo období recese, poté následovalo období hospodářského oţivení v letech V další části se opět dostaneme k recesi a to v období mezi lety a poslední část je věnována období po roce 2000, která je z ekonomického hlediska mnohem radostnější. V závěru práce se pokusím posoudit úspěšnost transformace, vyhodnotím data a informace získaná z různých zdrojů, pokusím se zhodnotit nutnost přechodu z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiky trţní a zhodnotím i současný stav ekonomiky v porovnání se zeměmi EU

12 8. VÝCHOZÍ SITUACE V BÝVALÉM ČESKOSLOVENSKU Před rokem 1989 patřilo Československo k totalitním státům s vládou jedné strany komunistů. V této době podléhalo veškeré ekonomické rozhodování státnímu plánování a tento systém byl zaloţen na tzv. všelidovém vlastnictví výrobních prostředků. Tato centrálně plánovaná ekonomika v podstatě vůbec nerespektovala hlavní vztahy nabídky a poptávky a vedla k neefektivní alokaci a vyuţívání zdrojů, coţ mělo za následek spoustu zbytečně vynaloţených nákladů a toto v konečném důsledku vedlo k hospodářské stagnaci a technologické zaostalosti, nedostatečnému uspokojování potřeb občanů, ale na druhou stranu tento systém poskytoval relativní jistotu práce a sociálního zabezpečení. Tato situace ovlivnila vývoj transformace jak příznivě, tak i nepříznivě. Určitou výhodu zde představovala relativně vysoká ekonomická a ţivotní úroveň, vysoká úroveň kvalifikace pracovní síly, menší stupeň narušení makroekonomických narušení (nízký veřejný i zahraniční dluh). Naopak nepříznivý vliv měla např. téměř naprostá neexistence soukromého sektoru, centralizace řízení hospodářství, která znemoţnila zavedení alespoň dílčích prvků trţního hospodářství. Dalším problémem byla příliš velká orientace zahraničního obchodu na východní trhy, zaostalost sektoru sluţeb a nadměrný podíl těţkého průmyslu, který zhoršoval ţivotní prostředí a stěţoval následnou restrukturalizaci. V následující tabulce je srovnána Česká republika s dalšími zeměmi Evropy a je zde vidět čistý štít ČR na začátku transformačního období. Tabulka 1: Rozpočtový přebytek (deficit) jako % z HDP ve vybraných transformujících se ekonomikách Zdroj: ŠVEJNAR, Jan a kol. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Praha, Academia 1997 Naproti tomu zde můţeme spatřit jeden zásadní handicap oproti Maďarsku a Polsku a tím je soukromý sektor. V těch zemích zůstal alespoň částečně zachovalý, kdeţto u nás prakticky

13 neexistoval. Komunisté u nás za 40 let vlády zavedli extrémně vysoký podíl státního vlastnictví (téměř 100%). V dřívějším Československu neexistovalo na prahu transformace nic podobného jako legální soukromý sektor a částečné trţní instituty přeţívající v Polsku a Maďarsku. [Švejnar, 1997] Ale i v tomto ne zrovna ekonomicky úspěšném období existoval růst některých makroekonomických ukazatelů, tento růst však netrval moc dlouho a tempo ekonomického růstu v průběhu komunistické nadvlády postupně klesalo. Příčina je v samotné podstatě socialistického ekonomického systému. Ale i v dobách vysokého tempa růstu ekonomicky (v 50. letech) byl charakter tohoto vzestupu specifický. Tehdy byl ekonomický růst zaloţen především na přidání dodatečných zdrojů do výroby a ne na zlepšení efektivity práce a výroby. Z toho je jasné, ţe komunisté usilovali spíše o maximalizaci vstupů a minimalizaci výstupů [Holman, 2000]. Postupem času se zdroje v ekonomice vyčerpaly a tím došlo i k tomu, ţe nebylo moţno dále přidávat zdroje, coţ vedlo k tomu, ţe subjekty neměly dostatek surovin, energie a pracovní síly. 8.1 Politický systém Konkurence mezi politickými stranami prakticky neexistovala, protoţe v Ústavě byla zakotvena vedoucí úloha komunistické strany. I kdyţ formálně fungovaly další politické strany, jejich reálný vliv byl minimální. Strany byly navíc sdruţeny v Národní frontě, coţ bylo seskupení politických stran, které vzniklo jiţ v poválečném Československu a které mělo reálně monopol na politickou moc. Strany, které nebyly členem Národní fronty, neměly právo obnovit svou činnost. Národní fronta byla totiţ plně podřízená potřebám komunistické strany. Pouze malá část obyvatelstva vykazovala aktivní odpor vůči reţimu a usilovala o pluralitu politických názorů. Společnost proto nebyla připravena na politická vyjednávání a hledání kompromisů charakteristických pro demokratický reţim. Pro Československo v druhé polovině 80. let byla navíc příznačná vysoká míra politické strnulosti. Pokud v Maďarsku nebo v Polsku docházelo k politickému uvolňování v reakci na perestrojku v Sovětském svazu, pak vedoucí představitelé v ČSSR se reformám vyhýbali. [Ţídek, 2006] Pokud se opět podíváme na srovnání ČSSR, Polska a Maďarska, pak v ČSSR byla větší restrikce na cestování a méně svobody na vyjadřování nebo na výzkum. Tato politická situace se v ekonomice promítala především tak, ţe do manaţerských pozic v podnicích byli vybíráni manaţeři podle jejich příslušnosti ke komunistické straně

14 8.2 Stav na mikroekonomické úrovni Podniky byly zvyklé na situaci, kdy měly zajištěný odbyt, ale musely usilovat o získání dostatku vstupů. Nákupní oddělení byla naddimenzována, snaţila se sehnat dostatek výstupů a na druhou stranu prodejní oddělení byla malá, nadbytek peněz vedl k situaci, kdy se prodalo téměř vše, co se vyrobilo a marketingová oddělení téměř neexistovala. Podniky se snaţily maximalizovat vstupy a minimalizovat výstupy, tedy úplný opak proti trţní ekonomice, kde se vedení snaţí minimalizovat vstupy a maximalizovat výstupy. Celý systém byl dále deformován rozdílnou mírou zdanění jednotlivých podniků a subvencemi, které podniky dostávaly. Toto ekonomické prostředí, kde podniky neměly konkurenci a zároveň dostávaly subvence, bylo značně demotivační. Jejich situace byla dále ulehčena praktickou neexistencí zahraniční konkurence, tudíţ management nebyl vůbec připraven, ţe bude muset usilovat o zákazníka a bojovat s konkurencí

15 9. REFORMNÍ KROKY A HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA V předchozí kapitole jsme se seznámili s podstatou transformačního procesu, ve kterém došlo ke kompletní změně fungování celého ekonomického systému a fungování hospodářství. V následující části bakalářské práce se budeme soustředit na jednotlivé reformní kroky, jeţ byly v průběhu transformace uskutečněny. V této kapitole budu postupovat chronologicky od počátku transformace, kde bude z logického hlediska kladen největší důraz na počátek transformace. Hospodářská politika je samozřejmě úzce svázána s hospodářskými výsledky, proto zde bude lehce nastíněna a důkladněji probrána v další kapitole této práce. 9.1 Transformační strategie Prvním ucelenějším projektem přechodu k trţní ekonomice byl Návrh strategie přechodu k trţní ekonomice vypracovaný Hospodářskou radou ČR pod vedením Františka Vlasáka. Tento návrh obsahoval trochu pomalejší tempo transformace. Pomalejší měla být u liberalizace zahraničního obchodu. Celkový návrh tak odpovídal gradualistickému pojetí ekonomické transformace. Druhý projekt vypracovaný federálním ministerstvem financí, který v té době vedl Václav Klaus, byl předloţen krátce po návrhu F. Vlasáka. Projekt kladl důraz na rychlost reforem, cenovou liberalizaci, liberalizaci zahraničního obchodu a zmíněna byla i denacionalizace a devalvace koruny. V září roku 1990 byl schválen oficiální postup transformace Scénář ekonomické reformy [Hospodářské noviny, ]. Program byl kombinací obou předchozích návrhů, ale většina podnětů byla převzata z federálního návrhu. Scénář byl z části podobný polskému plánu šokové terapie, ale na rozdíl od něj zahrnoval i rychlou privatizaci. Proti tomu reformy uskutečňované v Maďarsku byly většinou povaţovány za gradualistické. Reforma se tedy blíţila šokové terapii. Tvrdé jádro nutných reformních opatření definujících kritickou masu pro změnu systému zahrnuje několik velmi jednoduchých kroků: - Včasnou, rychlou a masovou privatizaci - Deregulaci cen - Liberalizaci zahraničního obchodu a směnitelnost měny - Rovnováţnou makroekonomickou stabilizační politiku (měnový a finanční konzervatismus)

16 Můţeme překročit Rubikon s kterýmkoli z klíčových opatření, ale protějšího břehu můţeme dosáhnout jen se všemi dohromady. [Václav Klaus, 1992, s. 78] Scénář obsahoval tyto body: Makroekonomický rámec ekonomické reformy, v němţ měla hrát hlavní úlohu především restriktivní měnová a fiskální politika s připravovanou daňovou reformou. Změna vlastnických poměrů v ekonomice, která měla být urychlena malou privatizací, restitucemi a následně velkou privatizací. Liberalizace cen, stanovená na 1. Leden 1991, při níţ se měla uvolnit převáţná část velkoobchodních cen s přímým propojením na maloobchodní ceny. Vnitřní směnitelnost československé měny, jako nezbytný předpoklad liberalizace dovozů. Zásadní problém zavedení vnitřní směnitelnosti představovalo stanovení výchozí úrovně kurzu československé koruny k volně směnitelným měnám přičemţ Scénář obsahoval dvě alternativy: řádově 20Kčs resp Kčs za US dolar. Sociální souvislosti ekonomické reformy, které měli vyústit v předloţení návrhů zákonů v oblasti sociálního zabezpečení, zaměstnanosti, kolektivního vyjednávání a státní sociální podpory. Strukturální politika, která měla především podpořit ţádoucí strukturální změny, umoţnit přechod na trţní mechanismus a udrţet chod národního hospodářství. Specifika agropotravinářského komplexu. Program formulovaný ve scénáři zajisté významně ovlivnil celý proces transformace. Postupně však rozhodující úloha připadla praktické hospodářské politice. Tu jiţ neovlivňoval scénář, ale vládnoucí politické strany. Pokud se zamyslíme nad tím, jakými myšlenkovými proudy byli reformátoři ovlivněni, pak uvidíme, ţe šlo o celou škálu proudů. Jedním z hlavních byl liberalismus (např. A.F. Hayek), nebo např. konzervativní školy 80. let jako je monetarismus, škola racionálního očekávání nebo škola veřejné volby. Spory se vedly o úlohu zahraničních institucí a poradců. Zde měl hrát nejvýznamnější roli tzv. Washingtonský konsensus. Jde o soubor pravidel pro vznikající trţní ekonomiky, který měly společně prosazovat MMF (mezinárodní měnový fond), Světová banka a americké ministerstvo financí. Součástí pravidel byla deregulace, cenová liberalizace, liberalizace zahraničního obchodu, nebo změna institucí. Washingtonský konsensus však nikdy nebyl institucemi kodifikován a ani nebyl určen pro post-komunistické země, jakoţto spíše pro země Latinské Ameriky. V předchozí části jsme se zabývali obecnými důvody sporu mezi gradualisty a zastánci šokové terapie. Reformátoři měli ale i další důvody k rychlému uskutečnění reformních

17 kroků. Proto, abychom dobře pochopili tehdejší rozhodnutí, je nutné se zamyslet nad hlavními obavami reformátorů v době před přijetím transformační strategie. Obavy vycházely ze situace na počátku 90. let. Zdá se, ţe jako vůbec největší nebezpečí byl vnímán nekontrolovatelný růst cen po cenové liberalizaci (tyto obavy nebyla neoprávněné, např. Polsko trpělo v této době hyperinflací). Další zdroje obav byla spojeny se zneuţitím monopolní struktury a třetí s rozvrácením platební bilance. Všechny tři problémové okruhy byly navzájem propleteny. Jak jsem jiţ dříve uváděl, podniková struktura byla velice blízká monopolním strukturám. Reformátoři se obávali, ţe tyto podniky budou moci snadno zneuţít svou pozici a zejména zvyšovat takřka neomezeně své ceny [Klaus, 1995a; Jonáš, 1997]. Tato skutečnost však nebyla jen jedním z inflačních faktorů. Další obavy byly spojeny s potencionálním extenzivním růstem, který by v situaci nedostatku surovin také vedl k vzestupu cenové hladiny [Holman, 2000]. Obecně se reformátoři obávali, ţe růst cen se projeví na vzniku inflačně mzdové spirály vzestup cen povede k tlaku na nárůst mezd, které se samy stanou inflačním faktorem [Holman, 2000; Klaus, 1995a]. Druhou obávanou spirálou byla inflačně devalvační spirála [Jonáš, 2000; Hampl, 2001]. Problém vznikal následujícím způsobem: Liberalizace zahraničního obchodu povede ke vzniku nerovnováhy běţného účtu platební bilance, potaţmo i celé platební bilance. Z toho vznikne tlak na devalvaci koruny. Devalvace ovšem znamená růst importních cen, který se přelije i do růstu cen domácích, a tedy do inflace. Dopady devalvace se navíc budou šířit i jinými kanály. Znehodnocení měny v praxi znamená pokles reálných mezd. Zaměstnanci proto budou usilovat o vyšší nominální mzdy. Růst mezd zvýší náklady a sníţí zisky a majitelé firem na něj budou reagovat zvýšením cen svých výrobků. Vzestup cen ovšem znamená i pokles mezinárodních konkurenceschopnosti výroby, jenţe se projeví tlakem na změnu kurzu, tedy na devalvaci. Je zřejmé, ţe se dostáváme do začarovaného kruhu devalvačně-inflační spirály, kterou se reformátoři rozhodli přetnout jiţ na jejím počátku pomocí restriktivní hospodářské politiky. Vzájemná propletenost problémů je nejlépe vidět u problematiky monopolních struktur. Nedalo se očekávat, ţe nově vzniklá domácí konkurence bude okamţitě schopna čelit monopolním podnikům na domácím trhu. Jedinou moţností, jak zvýšit konkurenční tlak na domácím trhu, bylo otevření se konkurenci ze zahraničí. Ovšem liberalizace zahraničního obchodu sebou nesla právě ono nebezpečí devalvačně-inflační spirály, proto není překvapivé, ţe se reformátoři rozhodli pro restriktivní hospodářskou politiku, která měla přetnout pro ekonomiku nebezpečné spirály. Československý stabilizace byla úspěšnější neţ polská především díky lepším makroekonomickým podmínkám. V Československu nebyl před revolucí téměř ţádný měnový převis a díky tomu vyvolala cenová liberalizace mnohem menší cenový skok neţ v Polsku, díky čemuţ se také podařilo udrţet měnový kurz

18 Kdyţ se podíváme na mzdovou regulaci, tak ta byla také úspěšnější díky tomu, ţe se vládě podařilo vytvořit základ pro úspěšné tripartitní vyjednávání. K tomuto úspěchu přispělo několik okolností. V první řadě to byla velká podpora, které se dostávalo Klausově reformě od obyvatelstva. Dále to byla jiţ výše zmíněná makroekonomická rovnováha, která slibovala udrţet do budoucna nízkou inflaci. Pozitivní roli také sehrála ochota úřadů ke spolupráci s vládou. Odbory byly na počátku transformace slabé a neměly šanci vyvolávat stávkové akce. Jedním z bezesporu nejdůleţitějších faktorů úspěchu stabilizace byla tzv, transformační kotva. Tehdejší reformátoři se totiţ domnívali, ţe by v ekonomice měla zůstat alespoň jedna fixní veličina. Touto kotvou se stal měnový kurz, který měl hlavní zásluhu na udrţení nízké inflace. To bylo mezi postkomunistickými zeměmi neobvyklé a svědčilo to o nesporném úspěchu stabilizace. V Polsku a Maďarsku docházelo v průběhu 90. let k opakovaným devalvacím, které byly reakcí na vysokou inflaci. Devalvace ale zpětně přispívaly k inflaci a tyto země pak trpěli devalvačně-inflační spirálou, které se podařilo Československu hned na začátku transformace vyhnout

19 9.2 Transformace v průběhu let V následující části budeme probírat uţ konkrétní transformační kroky, které byly učiněny v průběhu začátku transformace. V těch prvních třech letech se odehrály nejvýznamnější reformy. První rok transformace, 1990, byl rokem přípravným, kdy bylo třeba připravit veškeré dílčí reformy, protoţe základní reformní kroky byly prováděny aţ od 1. ledna následujícího roku. Základní událostí, o které jsem se jiţ zmiňoval v předchozí kapitole, bylo přijetí scénáře celé transformace v září Další významnou skutečností bylo přijetí zákona o soukromém podnikání, který prakticky stanovil pouze to, ţe soukromé podnikání jiţ nebylo trestné. Z předchozí kapitoly je zřejmé, ţe jedním z nejzávaţnějších problémů té doby byla nefunkčnost cenového mechanismu. Ceny byly fixní a podléhaly subvencím a byly aplikovány záporné daně z obratu 1, coţ se týkalo hlavně potravin. Reformátoři avšak usilovali o zachování veřejné podpory pro proces transformace. Proto byl souběţně s odstraněním dotací zaveden tzv. státní vyrovnávací příspěvek ve výši 140 korun. Tento příspěvek dostávali měsíčně všichni obyvatelé Československa a tato částka byla rozpočítaná ze záporné daně z obratu na jednotlivé občany. Odstranění cenových subvencí se projevilo na 24 % skoku cen potravin [Holman, 2000] a na poklesu poptávky po nich. V průběhu roku byly ještě zvýšeny ceny osobní ţelezniční dopravy o 100 %, autobusoví dopravy o 30 % a cena benzinu se zdvojnásobila a to především proto, aby se ceny domácí postupně přibliţovaly cenám trţním. Dalším problémem bylo zcela nereálné nastavení směnného kurzu. Vláda proto spolu s centrální bankou přistoupily k několikanásobné devalvaci, které doprovázelo sjednocení systému více směnných kurzů v jeden (viz. Tabulka 2). Tabulka 2: Směnné kurzy československé koruny k americkému dolaru Kurz obchodní 14,29 16,81 16,51 15,71 28 aukční 114,35 59,15 39,36 31,04 39,4 turistický x 39,96 27,85 26,49 28 černý 43,48 41,49 35,57 33,56 45,65 Zdroj: DOBEŠOVÁ, D. a kol. The Transformation of the Czech Economy, Privatizační proces s tendencí přiblíţit naši ekonomiku západní odboural státní dotace, které ve formě tzv. záporné daně z obratu umoţnily prodejcům nabízet dětskou obuv v cenových relacích, které dnes nepokrývají ani ceny na nákup materiálu

20 Jako velmi obtíţné se jevilo výsledné nastavení směnného kurzu. O jeho výši se vedly usilovné spory a svá stanoviska poskytovala i řada zahraničních expertů. Klaus (2001) dokonce uvádí, ţe šlo o nejtěţší rozhodnutí za celé období transformace. Vláda se v roce 1990 rozhodla pro reţim fixního kurzu a koruna tak byla připoutána k pěti měnám, čímţ byla vytvořena jiţ dříve zmiňovaná kotva. V důsledku devalvací byla koruna na začátku transformace podhodnocena, čímţ vznikl jeden z dvou tzv. transformačních polštářů. To znamenalo, ţe domácím subjektům byla poskytnuta dočasná výhoda. Výsledkem tohoto podhodnocení bylo, ţe zahraniční konkurence měla znevýhodněné podmínky na našem trhu a naopak tuzemští výrobci měli výhodu ve vývozu do cizích zemí [Ţídek, 2006]. Na druhou stranu ale devalvace přispěla ke sníţení reálných mezd. V následujícím období tak docházelo k postupnému vyčerpávání tohoto polštáře díky zhodnocování koruny i přesto, ţe byla fixní, tak zhodnocovala na základě zhodnocování měn, ke kterým byla koruna fixována - coţ zároveň způsobovalo, ţe domácí ceny rostly rychleji, neţ ceny zahraniční. Nelehký úkol měly banky na počátku transformace, jak Centrální banka, tak komerční banky, musely nastavit optimální mnoţství úvěrů pro ekonomiku. Banky se zde potýkaly s absolutní neznalostí trţního systému. Jediné, co bylo zřejmé, byly obavy z inflačních tlaků, coţ zapříčinilo restriktivní politiku těchto bank. Například diskontní sazba byla zvýšena ze 4 % ( ) na 8,5 % ( ) a také vzrostly povinné minimální rezervy (viz příloha). Centrální banka se tak rozhodla pro transmisní (monetaristický) mechanismus jako základ měnové politiky. Měnové cíle tak měly být dosaţeny přes zprostředkující cíl měnovou zásobu. Monetaristická politika, stejně tak jako fiskální politika, je značně restriktivní. Vláda omezila výdaje proti dříve schválenému rozpočtu a sestavila tak rozpočet jako přebytkový. Pokud bychom měli vybrat jedno důleţité datum v období počátku transformace ekonomiky, pak by to byl 1. leden roku 1991, kdy se odehrála liberalizace cen i obchodu. Cenová liberalizace byla jakýmsi jádrem celého transformačního procesu. Pokud měly trhy začít fungovat, pak bylo zcela nezbytné, aby ceny poskytovaly relevantní informace. Stát tedy přestal zasahovat do tvorby cen. Díky liberalizaci cen však ceny vystřelily prudce nahoru, s čímţ zároveň vyplula na povrch potlačená inflace (9,7%) z konce roku Cenová liberalizace Cenová liberalizace je nezbytným opatřením pro plnohodnotné fungování trhu a pro vytvoření podmínek efektivní alokace výrobních nákladů. Právě administrativně tvořené ceny v centrálně plánované ekonomice byly důvodem pro okamţitou liberalizaci cen. Cena má v trţní ekonomice dvě základní funkce. Jednak reguluje mnoţství výrobků na trhu a jednak eliminuje výrobu s příliš vysokými náklady, tedy neefektivní výrobu. Toto se ale v centrálně plánované ekonomice nemohlo projevit, protoţe ceny nebyly tvořeny trhem, ale státem

21 Východiska pro liberalizaci cen a vymezení mantinelů pro regulaci cen byla zakotvena do zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Ten umoţnil vyhlásit rozsáhlou liberalizaci cen k 1. lednu V tom roce se státní regulace omezila na zhruba 15 % objemu hrubého domácího produktu s cílem důsledně přizpůsobovat krátkodobé regulační zásahy vývoji situace na trhu, pečlivě je dávkovat a po dosaţení rovnováhy je neprodleně rušit. Takto pojatou regulací byla poskytnuta i dočasná ochrana strategicky významným výrobám před plným rozevřením nůţek mezi růstem cen vstupů a přirozeně klesající poptávkou po těchto relativně zbytnějších produktech [MFČR, 2005] Po mnoha úvahách ekonomických reformátorů byl nakonec prosazen model jednorázové liberalizace. Nejprve se začalo s cenovým uvolňováním, ve kterém neproběhlo veškeré uvolňování najednou. Byl pouţit model dočasné regulace cen. Tento model spočíval v tom, ţe byly vytvořeny hranice, ve kterých se měla pohybovat cena, aby nedošlo k extrémnímu zdraţení. Výsledkem bylo uvolnění cen u 85 % zboţí. Toto dalo vzniknout reálným cenovým informacím, čímţ se začala nastolovat rovnováha nabídky a poptávky na základě nově vzniklých reálných informací. Tento fakt zároveň poskytl základ pro soukromé podnikání V prvních měsících po zrušení jiţ výše zmiňovaných subvencí, vzrostly ceny potravin více neţ o čtvrtinu. U komodit, jejichţ ceny byly administrativně stanovovány, docházelo k rapidním růstům cen. Například uhlí podraţilo o 240 %, plyn o 100 % a teplo o 320 %. [Jonáš, 1997]. V následujících měsících však tento růst spotřebitelských cen zpomaloval, jak ukazuje následující tabulka. Tabulka 3: Měsíční růst spotřebitelských cen v roce 1991 Zdroj: CEP-kolektiv autorů (2006): Patnáct let od obnovení kapitalismu v naší zemi. Praha, CEP 2006, str Liberalizace zahraničního obchodu Liberalizace zahraničního obchodu spolu s cenovou liberalizací byly připravovány od roku 1990 a oficiálně zavedeny do praxe 1. ledna

22 Do této přípravné fáze lze zahrnout sloučení do té doby dvou kurzů koruny do jednoho pro pouţití v obchodním i neobchodním sektoru, částečnou devalvaci koruny a úplně nejdůleţitějším krokem před nastávající liberalizací bylo vyjednání mezistátních smluv o moţnosti vstupu československých výrobců na zahraniční trhy a naopak. Podle Karla Dyby, tehdejšího ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj, byly obsahem liberalizace zahraničního obchodu dva základní kroky: 1. Plošné zrušení administrativních překáţek v zahraničním obchodě, tj. zrušení monopolu zahraničního obchodu, kdy jen státem financované firmy, tzn. podniky zahraničního obchodu, mohly exportovat a importovat zboţí a sluţby a zrušení kvantitativních omezení na vývoz a dovoz zboţí a sluţeb, které centrální plánovači předepisovali podnikům zahraničního obchodu resp. domácím výrobcům. 2. Nastolení konvertibility koruny pro zahraničně obchodní transakce, tedy vytvoření trhu se zahraničními měnami, na kterém libovolné firmy i domácnosti prodávají respektive kupují zahraniční měny za jednotný kurz. [Dyba, 2006] Liberalizovaná ekonomika musela čelit řadě nepříznivých vnějších šoků. Došlo k naprosté dezintegraci trhu zemí RVHP, zejména k propadu exportu do SSSR. Nepříznivě také působil výpadek exportu do tehdejší NDR díky sjednocení Německa. Dalšími nepříznivými faktory bylo prudké zvýšení cen uhlí, ropy, plynu a dalších surovin v důsledku přechodu na trţní ceny, u kterých jsme byli závislí na dovozu ze Sovětského svazu, coţ mělo za následek hluboký pokles reálných směnných relací o 25% oproti předchozímu roku. Ale i za těchto nepříznivých okolností byl nakonec schodek běţného účtu platební bilance v konvertibilních měnách mnohonásobně niţší, neţ byl 2,5 miliardový odhad (USD) Mezinárodního měnového fondu. Ve velice krátké době se kompletně změnila struktura obchodu se západním trhem na úkor obchodování s bývalými socialistickými zeměmi, jak se také můţeme podívat na následujících dvou grafech. Tabulka 4: Teritoriální struktura dovozu

23 Zdroj: DYBA, K. Patnáct let od obnovení kapitalismu v naší zemi. 1. vydání. Praha : CEP, s. Tabulka 5: Teritoriální struktura vývozu Zdroj: DYBA, K. Patnáct let od obnovení kapitalismu v naší zemi. 1. vydání. Praha : CEP, s. Pokud se podíváme na rok 1992, pak zjistíme, ţe zde se jiţ neodehrávaly tak dramatické hospodářské změny, jako v roce předchozím. Nejdůleţitější událostí tohoto roku je zcela jistě zahájení první vlny masové privatizace, kde převládala metoda kuponové privatizace, která spočívala v převodu majetku na občany, kteří tak investovali své peníze do kuponů a stávali se z nich akcionáři. Také stále byla provozována fiskální politika s restriktivními omezeními. Rozpočet k tomuto roku byl velice vyrovnaný. V první polovině roku 1992 se měnila měnová politika a představitelé centrální banky se domnívali, ţe inflace nepředstavuje pro ekonomiku větší nebezpečí a proto zmírnila restrikce a tak sníţila úrokové sazby, čímţ se snaţila přispět k obnovení hospodářského růstu. Ve druhé polovině roku se sazby opět zvedly kvůli negativním očekáváním. 2 Rok 1993 byl rokem, kdy proběhlo rozdělení společného státu, ke kterému došlo od 1. ledna. Toto rozdělení však neslo jak pro nás, tak pro Slovensko značné náklady a zbrzdilo tak oţivení ekonomiky. 2 Přesto došlo k masivnímu nárůstu úvěrů pro soukromé firmy. Na počátku roku 1990 byly úvěry téměř nulové, na konci roku 1991 jiţ dosahovaly 71,4 miliardy a na konci roku 1992 jiţ 125 miliard. (Dyba, Švejnar, 1997)