SLOVO. Bulletin pro cizince a o cizincích. Slovo #01_ rocník NEPRODEJNÉ

Transkript

1 SLOVO Bulletin pro cizince a o cizincích Slovo #01_ rocník NEPRODEJNÉ Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

2 03 21 Když Drak vystrídá Zajíce Úvodní slovo V sedmdesátých letech minulého století v bývalé SR Německo, v zemi, která dlouho ochotně vítala imigranty, začala růst nezaměstnanost a následkem toho i vlna protestů proti cizincům, kteří berou práci domácím. Protesty byly namířené nejenom proti laxním imigračním předpisům, ale také bylo požadováno, aby se cizinci, kteří už dostali nějaký druh pobytu, posílali domů a tímto způsobem se uvolňovala pracovní místa pro německé občany. O zpřísnění předpisů se uvažovalo i v parlamentu (nebo možná v té době už byla změněna legislativa). Nejvíce byla cizinci obsazována místa na pozicích nevyžadujících kvalifikaci, o která němečtí občané vůbec neměli zájem, protože to byla těžká dřina za málo peněz. V té době nevládní organizace natočily dokumentární film, jehož titul, jak se pamatuji, přibližně zněl Co by se stalo, kdyby nás opustili všichni cizinci? Ve filmu to vypadalo dost apokalypticky a katastroficky: ulicemi se nedalo projít byly blokované hromadami odpadu až do výše prvního patra, na rozestavěných stavbách nových budov nikdo nepracoval, vysoké pece vyhasly, průmysl se zastavil, v halách u strojů nikdo nebyl, nemocnice a veřejné prostory nikdo neuklízel atd. Každá země má v čase ekonomické krize právo a úkol ochránit svůj trh práce. České Ministerstvo práce a sociálních věcí v tomto smyslu poslalo v lednu úřadům práce pokyn o nevydávání nových povolení k zaměstnání na volná pracovní místa, pro něž se požaduje nižší kvalifikace než střední škola s maturitou. Fakticky by se mělo od 1. července zastavit vydávání pracovních povolení cizincům ze zemí mimo Evropskou unii. Úřady práce by měly počítat s českými uchazeči o práci, což znamená, že pokud by někdo z nich chtěl na takovém místě pracovat, cizinec z třetí země automaticky ztratí povolení k práci, a bez práce nemá nárok na prodloužení pobytu a musí se vrátit do své vlasti. Od ledna pokyn trošku ztratil na tvrdosti, protože ministerstvo práce si uvědomilo možné negativní ekonomické dopady nevydávání nových pracovních povolení pro méně kvalifikované pozice. Jak úřady práce budu fungovat od 1. července, jak se situace bude vyvíjet, si můžete přečíst v tématu tohoto čísla Děkujeme, odejděte na stranách 5, 6 a 7. Centra na podporu integrace cizinců fungují v osmi krajích České republiky a poskytují kromě výuky českého jazyka, kurzů sociokulturní orientace, sociálního a právního poradenství také doprovody do lékařských zařízení a asistenci na úřadech včetně tlumočnických služeb. Jak Centra na podporu integrace fungovala v loňském roce a kolik cizinců využilo jejich služeb, se dočtete na stranách 8 a 9. Jaká je politika, zkušenost a praxe v integraci cizinců některých evropských měst (která mají více přistěhovalců než Praha), to byla témata mezinárodní konference konané koncem února v Praze. Pozvaní odborníci z Vídně, Amsterodamu, Hamburku, Stockholmu, Lisabonu, Madridu a Osla přednesli příspěvky o problémech, se kterým se setkávají, o politice svých měst a také o osvědčené praxi oceňované na mezinárodní úrovni (strany 10 a 11). Lidé původem z Balkánu nebo ti, kteří znají Balkán, vědí, že žádné jiné balkánské jídlo si nezaslouží svůj esej tak jako sarma. Co je sarma se dozvíte v textu Sarma mater balcanica (strany 22 a 23). Přečtěte si ho, možná vás tento text inspiruje k tomu, abyste napsali ódu na nejoblíbenější jídlo ve vaší zemi. Čekáme váš text!!! Příjemné čtení vám přeje Dragoljub Matić Obsah: Úvodní slovo 3 Važme si kultury druhých 4 Děkujeme, odejděte téma čísla 5 Centra na podporu integrace cizinců 8 Mezinárodní konference k integraci cizinců na municipální úrovni 10 Za padělaný cestovní pas zaplatíte i v řádech tisíců eur 16 V Česku bude multikulturní policie 17 Jaro s příchutí sakury rozhovor 19 Když Drak vystřídá Zajíce 21 Sarma mater balcanica 22 Co se dělo, co se děje, co se bude dít 24 Cizinci evidovaní úřadem práce k Informační bulletin pro cizince a o cizincích vydává občanské sdružení SLOVO 1 Redakce: Dragoljub Matić (šéfredaktor) Goranka Oljača, František Kostlán, Lyubov Grunkovskaya ADRESA VYDAVATELE: Francouzská 2, Praha 2 Tel. fax: slovo_bulletin@centrum.cz GRAFIKA: Adam Bláha blaha.adam@seznam.cz Jazyková redakce: Lenka Jandáková TISK: Datapont s. r. o. OBÁLKA: Petr Šálek 01 12

3 04 Komentár 05 Text: Jiřina Šiklová Foto: Archiv Text: Goranka Oljača Važme si kultury druhých. Jsou a budou to naši sousedé Nevěřím kartářkám, většinou ani prognózám ekonomů, burzovním zprávám nerozumím. Věřím ale prognózám demografů, tedy těch, kteří léta sledují statistické údaje o obyvatelstvu. Z přehledů České demografické společnosti se dozvíte o počtu a složení obyvatelstva této republiky dle věkových skupin a pohlaví, také kolik procent tvoří v té které věkové skupině ženy a kolik procent muži, jaké mají dokončené vzdělání, zaměstnání, kolik se rodí dětí, dokonce i sumárně přehled nejčastějších nemocí a počet hospitalizací. A samozřejmě i počet cizinců mezi námi, etnických a národnostních skupin i to, ke kterým náboženstvím se hlásí. Pak jsou každoročně vydávány přímo přehledy o jednotlivých skupinách cizinců v ČR a zase jsou členěny dle počtu žen a mužů, zaměstnání a dalších údajů, které je dobré znát. Proč to všechno? Například proto, abychom věděli, kolik budeme potřebovat školek a škol v určitých letech, jak se budou vylidňovat některé kraje naší republiky a kde bude lidí naopak přibývat, kam se stěhují, kolik mladých lidí se asi přihlásí na vysoké školy a kolik jich půjde do určitých profesí. Je to sice jen pravděpodobné, ale nedojde-li v této části světa k významným změnám v podobě válek, hladomoru, dýmějového moru, erupcí sopek či zemětřesení, a to v této naší lokalitě nehrozí, tak se to asi bude vyvíjet dle těchto trendů. Kdybych vlastnila továrnu na lyže, lanové dráhy nebo dětské kočárky, tak by mě to velice zajímalo. Nevlastním je, a tak mě zajímají jen hlavní, celkové údaje. Porodnost se u nás dramaticky snižuje. Čím jsou lidi bohatší, čím vzdělanější jsou ženy, čím vyšší je individualismus, tím méně touží po dětech. Je to závazek na celý život a veliké omezení. Proto v bohatých státech i bohatých krajích počet nově narozených dětí klesá a bude klesat. Nejlepším příkladem je Itálie. Na severu, kde je průmysl a velké výdělky, se rodí dětí ještě méně, než u nás. Na Sicílii, kde je bída, se jich rodí až trojnásobně více. A tak to funguje po celém světě. Kdybychom si chtěli zachovat dnešní počet obyvatelstva, tak by každá žena u nás v tzv. fertilním věku, tedy mezi rokem svého života, musela na svět přivést nejméně 4 děti. PhDr. Jiřina Šiklová Protože některé ženy prostě děti mít nemohou. Zatím se jich rodí asi 1,4 na jednu ženu. Tedy nikdo nepřivádí na svět jen půlku dítěte, ale zase, ne všechny opravdu porodí dvě děti. To nestačí ani na pouhou reprodukci našeho obyvatelstva. Bez dalšího příchodu cizinců začneme početně vymírat již od příštího roku. V celé Evropě bude podle evropských statistik chybět již v roce 2025, tedy za třináct let, 66 milionů lidí v produktivním věku. Do roku 2040, a to je taky skoro za dveřmi, by se sem do střední Evropy mělo přistěhovat aby to bylo optimální a zachoval se současný počet lidí více jak sto milionů. Jinak nepřežijeme na této společenské úrovni. Cizinci zde usazení sice taky budou stárnout, ale budou-li se zde usazovat a budou-li zde spokojeně žít, tak se to rychlé stárnutí evropské populace trochu zpomalí. Protože porodnost žen v naší republice je a asi zůstane relativně nízká, bylo by dobré, kdyby se k nám v nejbližších třech desetiletích přistěhovalo každým rokem alespoň cizinců. Tedy přistěhovali se, usadili se zde, naučili česky, adaptovali na naši, zatím většinovou, kulturu a přiváděli zde svoje děti na svět a do zdejších škol. V tomto směru je to nejlepší se skupinou Vietnamců. Ti u nás tvoří asi 6 % všech cizinců a jsou ze všech cizinců nejvzdělanější, nejspokojenější a míní zde trvale žít. Mezi jejich dětmi je také nejvíce dětí s vysokoškolským vzděláním, které již nyní pracují ve zdejších vědeckých ústavech, vyučují na našich vysokých školách, z dalších jsou právníci a konstruktéři. A to se jedná o teprve druhou generaci přistěhovalců. Kéž by jim podobných bylo více. To není přání tak důležité pro mě, která je sama již v penzijním věku, ale přání, které by měly toužebně vyslovovat naše děti a zvláště naši vnuci. Až naši vnuci a vnučky půjdou do penze, budou na jejich penzijní pojištění přispívat také cizinci, kteří sem nyní přicházejí a jejichž děti vítáme v našich českých školách. Uvědomujeme si to a vítáme je dostatečně mile a hezky? DEKUJEME, ODEJDETE? Ministerstvo vnitra jako koordinátor migrační politiky připravuje nový cizinecký zákon, který by nahradil současnou nepřehlednou právní úpravu. Ač obsahuje i některé pozitivní změny, ve věcném záměru je celá řada problematických míst a k nim bude ochránce v rámci připomínkového řízení uplatňovat zásadní nesouhlasné stanovisko, říká JUDr. Pavel Pořízek, vedoucí oddělení justice, migrace a financí kanceláře veřejného ochránce práv. I když se počet cizinců v České republice snižuje, každé migrační rozhodnutí a opatření státní správy vyvolává nejen různé reakce, ale ovlivňuje životy tisíců migrantů včetně jejich rodin. Letošní pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí o nevydávání nových povolení k zaměstnání na volná pracovní místa, u nichž se požaduje nižší kvalifikace než střední škola s maturitou, je příkladnou ilustrací. Zároveň se už vydaná povolení cizincům pocházejícím ze zemí mimo EU budou prodlužovat jen omezeně. Mnozí už pokyn slušně pojmenovali jako Děkujeme, odejděte, hrubší verze zní: Nechceme vás, vypadněte. Je tomu tak? Rozhovor, který nám poskytl ředitel odboru koncepcí trhu práce Ing. Štefan Duháň, by měl vnést více světla do motivů Ministerstva práce a sociálních věcí. Proč a jak se k pokynu dostalo? Strategickým rámcem je dokument Evropské unie Evropa 2020, kterým se český stát zavázal, že zvedne zaměstnanost Čechů ve věku 20 až 64 let na 75 procent. To znamená aktivovat všechny lidi, kteří jsou v současnosti mimo trh práce. Co se pak týká aktuálního pokynu, ředitel Duháň nabídl následující vysvětlení: Pokyn je třeba brát jako jistý časový úkol, který řešíme dnes, kdy máme více než půl milionu nezaměstnaných registrováno na úřadech práce a ekonomickou prognózu EU a ČR, která nevypadá nejrůžověji, a nezdá se, že by měl růst HDP. To znamená, že se nebudou vytvářet nová pracovní místa, a proto vzniklo toto opatření. Znovu říkám, je to omezení dočasné. Tak, jako jsme v roce 2008, kdy situace byla diametrálně jiná, naopak umožňovali cizincům, aby u nás mohli pracovat jednodušeji, tak dneska jsme v opačné situaci kdy se soustředíme na lidi v ČR, kteří jsou bez práce. Kolik je mezi evidovanými uchazeči o zaměstnání těch s nižším stupněm kvalifikace, než je ukončené středoškolské vzdělání s maturitou? Z více než 500 tisíc nezaměstnaných je v současné době téměř 360 tisíc lidí bez vzdělání nebo se základním vzděláním, popřípadě nemají střední školu s maturitou. Pokud si vzpomínám, MPSV nevydává takto profilovaný pokyn poprvé. Jaké efekty přinesl dříve? Máte pravdu, v letech 2009/10 došlo k pokynům směrem k úřadům práce a skutečně došlo k poklesu počtu zaměstnanců z třetích zemí. Tím pádem se udržela pracovní místa pro občany ČR, respektive občany EU. Tehdy se zvýšil počet zaměstnaných domácích obyvatel? Já bych neřekl, že by se zvýšil, ale naopak nedošlo k razantnímu nárůstu míry nezaměstnanosti v ČR, což bylo opatření, které tomu mělo zabránit. Kolika cizincům z třetích zemí pracujícím na území ČR se může stát, že jim nebude prodlouženo povolení k zaměstnání? Máte nějaké odhady? Tohle se těžko odhaduje. My jsme zatím nedělali hloubkovou analýzu typu, kolika lidí se to bude týkat. Záleží skutečně na konkrétních podmínkách v daném regionu. Pokud cizinci pracují ve firmě, která něco produkuje, a jsou tam i zaměstnanci z ČR nebo EU, samozřejmě budeme brát v potaz tu skutečnost, že případným neprodloužením pracovního povolení cizincům, kteří tam už jsou, by mohlo dojít k selhání dané firmy, k jejímu zavření, a v konečném důsledku by to paradoxně mohlo zvýšit i míru nezaměstnanosti občanů ČR, což nechceme. Naší snahou spíš bude, pokud to půjde, pokud dané místo, které dneska zastává cizinec, bude možné nahradit uchazečem o zaměstnání evidovaným na úřadu práce, to tak samozřejmě udělat a budeme za to rádi. Ale pokud ta možnost nebude, existující povolení budeme prodlužovat, tak aby byl zabezpečen chod dané firmy. Pokyn počítá i s udělením výjimek. O jaké výjimečné případy se může jednat? Při výjimkách budeme myslet individuálně na důvody jako rodinné a podobně. Rozhodující ale bude další existence a fungování dané firmy. Uskutečnily se meziresortní konzultace ohledně vydávání pokynu? Určitě jsem se setkal s partnery z ministerstva vnitra a ministerstva průmyslu a obchodu, diskutovali jsme o daném opatření, takže ano. Pokyn svým způsobem říká otevřeně, koho chceme mít jako pracovníky ze zahraničí. Zkrátka velice zjednodušeně řečeno, nemáme zájem o dělníky s nižšími kvalifikacemi. Je to velice zjednodušené. Já jsem už mluvil o zhruba 360 tisících lidí, kteří mají právě toto vzdělání a jsou evidováni na úřadech práce jako nezaměstnaní. Snahou MPSV je tyto lidi nějakým způsobem vrátit do pracovního procesu a nemůže nám být lhostejno, jestli tato místa budou obsazena cizinci z třetích zemí. Myslím si, že dojde k nějakému prolínání nebo kompromisu. To znamená, že část míst bude obsazena současnými uchazeči o zaměstnání a část z nich bude obsazena cizinci z třetích zemí. Určitě to bude nějaký mix. S představou, jak se nové opatření dotkne běžné agendy Odboru pro azylovou a migrační politiku Ministerstva vnitra, nás seznámil jeho ředitel PhDr. Tomáš Haišman: Bezprostřední souvislost v tom nevidím. My dlouhodobě monitorujeme délky povolení k zaměstnání. Toto opatření není zas tak dramatické, ochrana českého trhu práce je v kompetenci MPSV a my se k tomu nebudeme hlouběji vyjadřovat. V této souvislosti je důležité říci, že by bylo velmi nežádoucí, aby lidé, kteří za účelem práce přijíždějí do ČR,

4 06 propadli do podobných věcí, jako je švarcsystém, anebo kvazi podnikání. To znamená, pokud někdo přijel a deklaroval jako účel své cesty a pobytu v ČR zaměstnání, pak po jeho skončení pravděpodobně bude muset Českou republiku opustit. Že se někteří snaží zuby nehty na úkor ohýbání zákona na území ČR udržet, to je také pravdou, a je možné očekávat, že dojde k dalšímu podobnému propadu, k jakému došlo po roce 2008/09 například ve vietnamské komunitě. A je to problém sociální, který je hluboký a dodneška není překonaný. Máte nějaké odhady o tom, jestli se může zvýšit počet cizinců s nelegálním pobytem nebo kriminalita? Toho se vždy obáváme v souvislosti s ekonomickou krizí a s represivními opatřeními. Nevím jestli se toho obáváte vy, ale my se toho neobáváme. Pro nás tahle záležitost není relevantní. Prostě, buď ten člověk splňuje, nebo nesplňuje pobytové podmínky. A v případě, že se rozhodl propadnout do ilegality, tak je to jeho věc. Na druhou stranu každý z nás ví, že existuje možnost návratu v době, kdy se dostane tato země do konjunktury. To, co je pravděpodobně velmi nepřijatelné, je, aby zde ti lidé zůstali a spadli do sociální sítě. Jak to myslíte? Že nebudou mít žádné příjmy nebo že jejich příjmy budou nižší než příjmy, které jsou požadovány. V ČR má na sociální dávky nárok každý, kdo tu legálně pobývá více než 365 dní. Pokud někdo přijel za účelem zaměstnání, ale to zaměstnání tady už nemá, tak by prostě měl odjet tam, odkud přijel, nebo by si měl zaměstnání najít někde jinde. Imigrace je ve své podstatě vždycky jakousi dohodou mezi zájmy cizince a zájmy státu. Já to respektuji, ale také je možné, protože život není pevná linka, že se časem kromě zaměstnání jako účelu pobytu vyskytne zcela legálně a oprávněně ještě nějaký jiný zájem a vztah k České republice. To je to riziko imigrace. O souvislostech a reakcích, které vyvolává pokyn MPSV, s námi hovořil i JUDr. Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům a zároveň předseda Výboru pro práva cizinců Rady vlády pro lidská práva. První reakce, které jsem zaznamenala v neoficiálních rozhovorech s cizinci, obsahovaly především otázku, jestli opatření neprohlubuje nerovné postavení cizinců z třetích zemí ve vztahu k ekonomickým migrantům z EU. Jsou takové reakce na místě? Já si myslím, že ano. Ostatně je to politika známá v celé EU, to znamená ochrana pracovního trhu pro vlastní občany. Takže, je to i oficiální postoj, který v současné politice převládá, a samozřejmě my to vnímáme jako budoucí zhoršení práv cizinců z třetích zemí v ČR. Nutno říci, že opatření je oznámeno včas. Přesto vnáší výraznou nejistotu do života lidí, kteří tady pracují a mají dlouhodobý pobyt. Jaké možnosti mají podle zákona v případě, že jim opravdu nebude prodlouženo pracovní povolení, a tím pádem ztratí povolení k pobytu? Ty možnosti jsou velice omezené. Bude možné proti tomu podávat opravné prostředky, stejně tak proti neprodloužení pobytu. Myslíme si, že se nakonec nějaká cesta pro cizince v tomto postavení najde. Zatím tomu byli vždycky nějakým způsobem schopni čelit. V minulosti to často bylo agenturní zaměstnávání, potom se objevil přechod na živnostenské listy, je možné, že by to do budoucna mohla být družstva, ale těžko říci. Právě občané z třetích zemí jsou cílovou skupinou vládní koncepce integrace cizinců. Někteří z nich, pokud zůstanou bez práce a povolení k pobytu, ztratí i možnost získat trvalý pobyt, pro který je podmínkou nepřetržité pětileté pobývání na území ČR. Jak se díváte na tyto případy? Samozřejmě, je to škoda, hlavně u těch lidí, kteří už jsou dobře integrovaní, mluví českým jazykem a na pracovním trhu už místo našli. Já tady vidím problém v tom, že v podstatě jdou proti sobě plány MPSV, ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva vnitra, a cizinec se dostal do takového mlýnského kola těchto institucí. Život cizinců v ČR se opravdu ztíží, hlavně život rodin, v nichž jeden má trvalý pobyt, druhý například dlouhodobý, který mu teď nebude prodloužen, mají různé závazky atd. Myslím, že to bude ohromný problém, a ohlasy cizinců, které máme, jsou velmi špatné. Zaznamenal jste už i nějaké reakce z podnikatelské sféry? Mají podnikatelé zájem o zaměstnávání této skupiny cizinců? Pracovních míst pro tyto lidi je stále mnoho, protože je stále ze strany státu podporován rozdíl v odměňování a v pracovněprávním postavení cizinců z třetích zemí oproti českým zaměstnancům. Cizinci byli vždycky znevýhodňováni, vykořisťováni, nechci říci za podpory, ale za tolerance státu, a myslím si, že toto pokračuje dál. Existuje celá řada firem, která má zájem na tom zaměstnávat levnou pracovní sílu ze zahraničí, která se málo orientuje na českém pracovním trhu a má malou schopnost se bránit. Podnikatelé asi nezůstanou bez pracovní síly toto opatření prý počítá se zvýšením zaměstnanosti domácího obyvatelstva. Já se též domnívám, že primárním cílem je, aby český občan, který je nezaměstnaný, byl donucen se o to místo ucházet, a pokud ho nepřijme, tak aby vypadnul ze systému státní sociální podpory. To je prvotní záměr MPSV donutit dlouhodobě nezaměstnané aktivizovat se, a buď tedy práci najít, nebo ze systému vypadnout, aby státní rozpočet takto ušetřil. Bohužel, cizinci poslouží coby oběť tomuto opatření a uvidíme, jak to nakonec dopadne. V některých reakcích, například Česko- -vietnamské společnosti, zaznělo, že opatření MPSV připomíná ne slogan Děkujeme, odejděte, ale Nechceme vás, vypadněte. Není to přehnané? Myslím si, že se k cizincům v ČR v posledních letech opravdu chováme velmi špatně. Velmi se zpřísnily podmínky jejich pobytu, ať už je to zdravotní pojišťění nebo nové nesmyslné opatření o nostrifikaci vzdělání a profesních znalostí. To je řada takových jakoby jednotlivostí, které vysílají cizincům jasný vzkaz, že by měli odejít, což já považuji za nespravedlivé a chybné i vzhledem k demografickému vývoji v ČR. Výbor pro práva cizinců se brzy bude zabývat pokynem ministerstva práce a sociálních věcí. Do července zbývá ještě nějaký čas, je možné ho využít k přemýšlení o tom, jestli by řešením nebyla jednodušší a jednotná politika, která by byla rychlejší a průhlednější než restrikce a řada výjimek jak pro podniky velkého rozsahu, tak pro některé kategorie zahraničních pracovníků. Ministerstvo ustupuje firmám, cizince do Ceska pustí Na povolení pracovat v ČR čekají stovky cizinců ze zemí mimo Evropskou unii. Jejich šance by se nyní měly zvětšit. Firmy totiž společným tlakem na stát dosáhly toho, že získat pracovní povolení by nyní mělo být snazší. To bylo od začátku roku velmi problematické, protože vláda výrazně zpřísnila podmínky. Cizinci mohli získat povolení maximálně na půl roku, a ještě museli složitě obíhat úřady a dokazovat dosažené vzdělání. Řada nadnárodních firem Nejnovější zpráva!!! Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty vítá, že úřady práce nebudou paušálně zamítat vydávání nových pracovních povolení pro cizince (Tisková zpráva - reakce na TZ MPSV z 16. března 2012) Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v České republice vítá aktuální úpravy pokynu Ministerstva práce a sociálních věcí z 25. ledna 2012, který měl zastavit vydávání pracovních povolení cizincům ze zemí mimo Evropskou unii. Podle dnešní tiskové zprávy si Ministerstvo práce uvědomilo možné negativní ekonomické dopady nevydávání nových pracovních povolení pro méně kvalifikované pozice. Podle Konsorcia, které sdružuje osm migračních nevládních organizací, nemá MPSV a úřady práce ani jinou zákonnou možnost než posuzovat individuálně každou jednotlivou žádost o pracovní povolení. Původní pokyn byl podle právníků nevládních organizací v jasném rozporu s prosincovým rozhodnutím Nejvyššího správního soudu. Tento soud prohlásil, že paušální zamítání pracovních povolení s odkazem se však vzepřela. Bránilo jim to nabírat experty, kterých je ve světě nedostatek. Firmy tak přes organizace jako Svaz průmyslu a obchodu, CzechInvest či Americká obchodní komora vytvořily tlak na ministerstvo práce. Tito pracovníci vytváří nejen nové kapacity, ale také udržují nebo vytváří nová pracovní místa pro Čechy, říká Weston Stacey, výkonný ředitel Americké obchodní komory v ČR. Ministerstvo zareagovalo tak, že v těchto dnech přepracovává pokyny pro na obecnou situaci na trhu práce, je nezákonné: Za situace, kdy zákon o zaměstnanosti nestanoví jasně situaci na trhu práce jako jeden z předpokladů pro možné zamítnutí žádosti, nelze ani s ohledem na právní jistotu dalších účastníků vztahů o zaměstnanosti, příslušné ustanovení vyložit jinak. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že pokud bylo pracovní místo, pro které cizinec žádá o povolení k zaměstnání, ohlášeno v souladu se zákonnými podmínkami a nelze-li toto místo obsadit jinak s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil, úřad práce vydá povolení k zaměstnání. Úřady práce a Ministerstvo práce a sociálních věcí by se vystavovaly riziku žalob ze strany žadatelů o pracovní povolení a zaměstnavatelů, pokud by tento výklad zákona nerespektovaly. úřady práce. V blízké době dojde k vydání upřesnění, jakým způsobem mají krajské pobočky Úřadu práce realizovat pokyny k provádění politiky zahraniční zaměstnanosti, vzkázal přes tiskové oddělení Karel Machotka, náměstek ministra práce. Konkrétnější informace nechtěl sdělit. Přes tiskový odbor pouze dodal, že bude více posuzovat udržení konkrétních firem na trhu práce. (Zdroj: Lidové noviny) Rychlá úprava zmíněného pokynu MPSV pro úřady práce vypovídá o jeho nepromyšlenosti. Odpovědný výkon státní správy by neměl spočívat ve vydávání pokynů, které pouze znejišťují migranty a zaměstnavatele, a poté, co se ukáže, že neodpovídají realitě, tak se rychle mění, říká k pokynu Pavel Čižinský z Multikulturního centra Praha. Pokyn nevychází z hlubší analýzy role migrantů na trhu práce v České republice, jakož i dopadu předchozích opatření od začátku ekonomické krize na podzim Je založen na rovnici: vyženeme migranty z trhu práce a na tato místa naženeme domácí nezaměstnané. Tak jednoduše ale globalizovaný trh práce v České republice a Evropské unii nefunguje, podotýká Marek Čaněk, policy officer Konsorcia. Zkušenosti z posledních několika let například svědčí o částečném nahrazování pracovníků ze zemí mimo Evropskou unii pracovníky, kteří jsou občany EU. Kromě zájmů zaměstnavatelů, na což dává důraz tisková zpráva MPSV, je podstatné zohlednit i zájmy migrantů, z nichž mnozí už několik let žijí v České republice a mají zde i své rodiny. Konsorcium vítá, že si Ministerstvo práce a sociálních věcí uvědomilo byrokratickou a časovou náročnost nostrifikací při dokládání kvalifikace migrantů. Nevidí však důvod pro zachovávání automatického požadavku nostrifikace, tak jak to naznačuje tisková zpráva MPSV.

5 08 Centra na podporu integrace cizincu Text: Karla Čížková Foto: Archiv V minulém roce vykonala velký kus práce s cizinci i s majoritní spolecností V jednotlivých krajích České republiky pomáhají cizincům se zapojením do většinové společnosti různé organizace. Jimi spravovaná centra se specializují především na sociální poradenství, kurzy českého jazyka a také na akce, jejichž záměrem je představit většinové společnosti kultury cizinců žijících v ČR. Největší organizací zaměřující se na integraci cizinců je Správa uprchlických zařízení MV, která zřizuje Centra na podporu integrace cizinců. Tato centra fungují v osmi krajích České republiky. Dalšími organizacemi jsou například Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců zřizované Jihomoravským krajem, Poradna pro integraci v Ústeckém a Středočeském kraji, Centrum multikulturního vzdělávání v kraji Vysočina a další. Největší z integračních center, Centra na podporu integrace cizinců provozovaná Správou uprchlických zařízení MV, fungují na území České republiky již čtvrtým rokem. Své služby nabízí cizincům v celkem osmi krajích v Karlovarském, Libereckém, Plzeňském, Jihočeském, Pardubickém, Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském. Služby Center jsou poskytovány ambulantní i terénní formou a kromě výuky českého jazyka, kurzů sociokulturní orientace, sociálního a právního poradenství také nabízí doprovody do lékařských zařízení a asistenci na úřadech včetně tlumočnických služeb. Centra na podporu integrace cizinců organizují pravidelné regionální platformy odborníků za účasti zástupců úřadů a institucí přicházejících do styku s cizinci (Odbor azylové a migrační politiky, Úřad práce, Živnostenský úřad, Služba cizinecké policie, krajské úřady, magistráty, neziskové organizace aj.). Pracovníci Center v roce 2011 také organizovali celostátní konference v Plzni a Ostravě zaměřené na problematiku integrace a migrace. V loňském roce (2011) využilo služeb Center klientů z více než 40 zemí mimo EU, převážně z Ukrajiny, Vietnamu a Mongolska. Celkem osob využilo nabídky některého z typů poradenských služeb (sociální, právní), přičemž bylo poskytnuto celkem hodin poradenství. Nejvíce poptávanou službou byla účast na kurzech českého jazyka, které navštěvovalo osob, kurzy sociokulturního minima navštívilo osob. Z oblasti sociálního poradenství zaměstnanci Center upozorňují na trend narůstajícího počtu cizinců, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením v důsledku ztráty pravidelných příjmů. Dlouhodobě také řeší problém vlivu klientského systému na život cizinců. Snahou Center je omezit vliv zprostředkovatelů profitujících zejména z nízké informovanosti cizinců. Ve specifické situaci se pak často nacházejí ženy, zvláště samoživitelky. V některých případech také museli pracovníci řešit problematiku domácího násilí. Většina Center se shoduje, že změna zákona o pobytu cizinců nezpůsobila výraznou změnu z hlediska využívání právních služeb, a to jak z pohledu obsahu, tak kvantity dotazů. Stále platí, že pobytová agenda je dlouhodobě nejčastěji řešenou zakázkou napříč všemi Centry. Velký prostor je také věnován pracovně právní problematice zneužívání neznalosti smlouvy u zahraničního pracovníka, nevyplácení mzdy, práce v nevyhovujících podmínkách apod. V rámci podpory otevřené společnosti směřovala Centra svou činnost i na majoritní společnost. Mezi jinými můžeme zmínit například literární soutěž Žijeme tady, v jižních Čechách, kterou pořádalo Centrum v Českých Budějovicích ve spolupráci s Jihočeskou vědeckou knihovnou a Krajským úřadem Jihočeského kraje. Úkolem účastníků soutěže bylo zpracovat zadané téma literární formou (vyprávění, novela, povídka, esej, úvaha, báseň). Soutěž byla ukončena v květnu. Na konci června se sešla hodnotící komise, v níž byli zastoupeni organizátoři soutěže a také odborníci z řad veřejnosti (učitelé českého jazyka a lektorka českého jazyka pro cizince). Dne proběhlo slavnostní vyhlášení vítězů a předání cen. Hlavní cena výlet do Prahy se uskutečnila dne Té se účastnili všichni vítězové Literární soutěže. Pro účastníky byl připraven bohatý program prohlídka Národní knihovny a dalších památek (Václavské náměstí, Karlův most, Pražský hrad, Staroměstské náměstí). V Karlovarském kraji se zase Centrum podílelo na 16. ročníku Karlovarského folklorního festivalu. Na tuto akci si Centrum pozvalo soubor Sonhuong z Vietnamu a soubor Ural z Ruské federativní republiky. Během vystoupení vietnamského souboru pak vietnamské dívky procházely mezi přihlížejícími a nabízely k ochutnání závitky. Olomoucké Centrum 4. června 2011 přichystalo společenské setkání k Mezinárodnímu dni dětí. Akce nesla název Cesta kolem světa za 180 minut. Během celého dne si mohly děti vyzkoušet různé soutěže a seznámit se se zajímavými zeměmi a jejich kulturami. Dále bylo pro děti i rodiče připraveno malé občerstvení, společné malování, malování na obličej a odměny za splnění soutěží. Soutěže byly rozděleny na osm stanovišť, ta děti postupně procházely a plnily na nich úkoly, které byly inspirovány zvyky a životem odlišných kultur. Centrum na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj ve spolupráci s dvacítkou partnerů včetně Magistrátu města Pardubic připravily na přelomu dubna a května již druhý ročník Multikulturního týdne, který nabídl na mnoha místech ve městě bohatý kulturní, společenský a sportovní program. Cílem Multikulturního týdne bylo zprostředkovat různými formami setkávání cizinců, etnických a národnostních menšin žijících na území našeho regionu a majoritní společnosti, a podpořit tak jejich vzájemné bezproblémové a obohacující soužití. Na programu Multikulturního týdne byly mimo jiné taneční dílny, na kterých se zájemci mohli naučit irskému stepu, salse nebo mongolskému tanci. Jeden den byl věnován sportovním hrám, dále zde byl k dispozici program pro rodiče a děti a konala se také vernisáž výstavy mongolského umělce Enkgbayra Bataa. Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců v loňském roce pořádalo také velké množství akcí. Podobně jako výše zmíněná Centra se zaměřovalo především na sociální poradenství, výuku češtiny pro cizince, sociokulturní kurzy, počítačové kurzy a odborné přednášky pro cizince. Vedle toho však probíhaly také multikulturní akce a odborné semináře pro studenty, pedagogy a odbornou veřejnost. Kurzů českého jazyka se v uplynulém roce zúčastnilo 451 osob. Do dalších kurzů a odborných seminářů se zapojilo 294 cizinců a sociálně právního poradenství využilo 596 osob z třetích zemí. Centra pro integraci cizinců po celé republice odvádějí velký kus práce jak v pomoci cizincům zorientovat se v českém prostředí, tak v projektech zaměřených na majoritní společnost, které představují kultury různých zemí a pomáhají v setkávání lidí z různých zemí a kultur.

6 10 Text: Marie Říhová Mezinárodní konference k integraci cizincu na municipální úrovni Ve dnech února 2012 se konala mezinárodní konference k integraci cizinců se zaměřením na politiku a praxi měst a obcí. Tuto konferenci pořádalo o. s. Slovo 21 z prostředků Evropského integračního fondu Ministerstva vnitra a s expertní podporou IOM mise v ČR. Různorodost zemí původu migrantů, nízká jazyková vybavenost, obtížnější integrace na trhu práce, dopady ekonomické krize, soužití s majoritou v různých nově se utvářejících lokalitách aj. přinutila vyspělá evropská města reagovat flexibilně, prakticky, ale i politicky na tyto nové otázky. Pozvaní odborníci z Vídně, Amsterodamu, Hamburku, Stockholmu, Lisabonu, Madridu a Osla přednesli příspěvky referující o politice svých měst a také o osvědčené praxi oceňované na mezinárodní úrovni. Všechna města mají znatelné procento populace imigrantů, ať už první či druhé generace. Například ve Vídni, která má dlouhou historii přistěhovalectví, pochází 20 % obyvatel přímo z cizích zemí a u 44 % je alespoň jeden z rodičů cizincem. V Portugalsku ještě na počátku 90. let 20. století žilo pouze okolo sta tisíc imigrantů, v současnosti je to téměř půl miliónu lidí, tj. v zemi došlo k nárůstu o 400 % během dvaceti let. V Amsterodamu je dokonce 51 % obyvatel z řad přistěhovalců, nebo potomků rodičů, z nichž se alespoň jeden narodil v zahraničí. Kvůli těmto vysokým počtům přistěhovalců musí města flexibilně reagovat na novou situaci. Většinou se však při plánování opatření již nemluví o potřebě integrovat cizince do majoritního prostředí, ale hovoří se o politice diverzity a potenciálu, který z ní plyne. Diverzita je novou charakteristikou těchto evropských měst v 21. století. Oslo si zvolilo příhodné heslo, které charakterizuje novou situaci OXLO Oslo Extra Large, v Portugalsku je mottem Více diverzity, větší lidskost. Ve Vídni byl zaznamenán velký posun v chápání otázek diverzity, kdy je celá společnost a její instituce, včetně města jako poskytovatele služeb a zaměstnavatelů, považována za zodpovědnou v otázkách integrace cizinců. Dále je také kladen důraz na participaci ve všech sférách společnosti. V Hamburku je participace hlavním mottem politiky města. V Madridu je hlavním mottem soužití, kdy každý obyvatel spoluvytváří prostředí Madridu, ve kterém chce žít. Soužití je založeno na dialogu, což se také odráží v různých tzv. dynamizačních projektech ve veřejných prostorech a v sousedstvích podporovaných městem Madrid. Ačkoliv každé z měst účastnících se mezinárodní konference bylo ve své politice a praxi trochu odlišné, všechna se intenzivně věnují jazykové výuce pro nově příchozí imigranty, kterou města poskytují buď zcela zdarma, nebo za symbolický poplatek. Znalost místního jazyka je považována za klíčovou pro úspěšnou integraci do nového prostředí a zejména na trh práce. Kraj Stockholm ohromil účastníky částkami ve sta miliónech EUR, které ročně vydává na jazykovou vybavenost nově příchozích migrantů. Stockholm zajišťuje specializované kurzy pro různé profese, zejména pak ty, po kterých je poptávka na místním trhu práce. Z hlediska vzdělávacích aktivit byl také zajímavým příkladem vídeňský vzdělávací pas, ve kterém jsou evidovány všechny jazykové a další socio-kulturní kurzy, kterými imigrant od svého příjezdu do Vídně prošel. Imigranti ve Vídni nejprve podepíší integrační smlouvu, ve které se zavazují, že do 2 let absolvují jazykovou zkoušku na úrovni A2. Dobrou praxí pro inspiraci může být také výuka holandštiny pro dospělé ve školách, kde se učí děti rodičů cizinců. Díky tomuto opatření dochází také ke kontaktu s matkami dětí, které pochází z uzavřených komunit. Přistěhovalci v Amsterodamu jsou také podporováni ve stážích v různých organizacích, kde mohou praktikovat holandštinu v praxi nebo s dobrovolníky, kteří se přihlásí do ročního dobrovolnického programu výuky holandštiny v praxi. Díky kontaktu s holandskými dobrovolníky je tak i podporováno vzájemné soužití původních obyvatel s nově příchozími. Z institucionálního hlediska je pro českou praxi zajímavé Portugalsko, kde existuje centrální veřejná instituce ACIDI Komisariát pro imigraci a interkulturní dialog. ACIDI spravuje celonárodní integrovanou síť poraden pro cizince fungujících od roku Poradny jsou v Lisabonu, Portu a městě Faro. Jedná se o tzv. one-stop-shop centra, tedy centra, kde jsou v jednom místě umístěny různé služby potřebné pro imigranty: pohraniční a cizinecká služba, sociální zabezpečení, ochrana pracovních podmínek zaměstnanců, centrální registr, ministerstvo vzdělávání a zdravotnictví. Aby byla podpořena co největší blízkost s imigračními komunitami, bylo založeno postupně také 86 lokálních center, která poskytují jednotný servis. Tyto lokální úřady jsou výsledkem spolupráce mezi ACIDI a obcemi, ale i asociacemi migrantů, neziskovými organizacemi, nábožen- skými obcemi aj. Tam, kde je potřeba individuální asistence, je využíváno kulturních mediátorů, kteří s ACIDI spolupracují. Za zmínku také stojí politika lidských zdrojů na jednotlivých magistrátech. Odbor MA17 pro integraci a diverzitu magistrátu města Vídně tvoří šedesát zaměstnanců, z nichž dvě třetiny mají cizí původ a pochází z 18 různých zemí a mluví 20 různými jazyky. Jazyková vybavenost a kulturní spřízněnost napomáhá zaměstnancům v jejich komunikaci s komunitami žijícími ve Vídni. Stejně tak město Hamburk si dalo za cíl, aby v jeho administrativě pracovalo třicet procent obyvatel cizího původu. Proto se snaží ve veřejné kampani My jsme Hamburk. Chceš se přidat? přilákat do svých řad imigranty, kteří zvýší inter-kulturní kompetence na magistrátu. Ačkoliv se mnoho z poskytovaných služeb těchto EU měst zdá být nepřenosné do českého prostředí vzhledem k odlišným finančním podmínkám pro otázky integrace, mnoho z prezentované nejlepší praxe nevyžadovalo výrazné navýšení finančních zdrojů. Často se jednalo jen o invenci zaměstnanců magistrátů, která přispěla ke zlepšení vzájemného soužití, nebo bylo využíváno dobrovolnických sítí. Zástupce magistrátu Osla inspiroval účastníky právě tím, že v rámci své administrativy vyhledávají i v zahraničí projekty nejlepší praxe, které jsou finančně velmi nenáročné a využívají širokých partnerství a místních sítí, jako jsou univerzity nebo podnikatelské prostředí pro efektivní politiku diverzity. Konference byla jedinečnou příležitostí zejména pro politiku českých měst, ale také praxi neziskových organizací a občanského sektoru inspirovat se při utváření své vlastní koncepce, ale také projektů vedoucích k lepší integraci cizinců na obecní úrovni. Výstupem projektu o. s. Slovo 21 Vzájemná komunikace = lepší integrace II bude mimo jiné publikace shrnující nejlepší praxi vybraných EU měst. Další aktivitou projektu bude kulatý stůl pro zástupce měst a obcí dne 15. května 2012 v Praze. Díky projektu Vzájemná komunikace = lepší integrace II financovaného z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí, který aktivně zapojil několik městských částí, obcí z jiných krajů i zástupce z hl. m. Prahy, se podařilo v hl. m. Praze podat projekt, který by měl stávající situaci v přístupu hl. m. Prahy zásadním způsobem změnit. Doposud totiž hl. m. Praha tuto oblast téměř žádným způsobem neakcentovalo. Pouze několik městských částí si uvědomilo váhu tématu integrace cizinců. Za podpory Ministerstva vnitra ČR se ve větší míře realizovaly projekty a aktivity specificky zaměřené na cizince. Aktivity byly zaměřeny na různé věkové skupiny. Cílem napříč všemi aktivitami však byla snaha otevřít dialog a aktivizovat všechny zainteresované instituce. Koncepčně se hl. m. Praha nachází ve vzduchoprázdnu. Tento stav by měl změnit nový projekt, který vytvoří Centrum pro integraci cizinců. Městským částem, které se aktivně zapojily, chybí z hlediska koncepčního zastřešení regionální stupeň. Hl. m. Praha dosud nemá zpracovanou koncepci integrace cizinců, která by navazovala a rozvíjela cíle a priority koncepce přijaté Vládou ČR. V České republice se ukazuje, že v minulosti bylo správné rozhodnutí podporovat jako poskytovatele služeb pro cizince nevládní neziskové organizace. Často jsou to ony, které nesou břímě komplexu služeb, jejichž cílem je vyřešení problému cizince (klienta). Obec, kraj by si měly dělat pravidelně analýzu stavu této sítě poskytovatelů a výsledky těchto analýz promítat do svých rozpočtů. Za základní služby můžeme označit sociální a právní poradenství a terénní práci. Existuje mnoho poměrně dosti úspěšných projektů. Ačkoliv se jedná o prověřené a úspěšné výstupy, je poměrně často s jejich šířením či využitím problém. Jako důvody můžeme označit: - nedostatek finančních prostředků - nedostatek politické podpory - neprovázanost s koncepčním rámcem - prostý nezájem. Využití dobré praxe může pomoci dotvářet prostředí, které vhodným způsobem podpoří integraci cizinců do společnosti, např. není rozšířeno používání komunikačních karet pro zdravotníky s pacienty-cizinci, není rozšířeno tzv. sociální tlumočení aj. (Úryvky z příspěvku Davida Beňáka na konferenci)

7 12 Projekty Text: PhDr. Pavla Jedličková, zástupkyně manažera a tisková mluvčí projektu Text: Archiv Text: Lucie Grolmusová MC Praha-Libuš vzdelává cizince ze tretích zemí v Ceské legislative MČ Praha-Libuš je široké veřejnosti známa vietnamskou velkotržnicí Sapa. V důsledku toho disponuje největší koncentrací vietnamské komunity v České republice, početní jsou ale i cizinci z dalších třetích zemí. Vzájemné soužití není lehké a přináší řadu problémů. Jedním ze způsobů, jak jim čelit, je pomoci cizincům zorientovat se v české legislativě tak, aby zde žili, pracovali a podnikali v souladu s českým právním řádem. K tomu slouží mezinárodní integrační projekt Všichni společně na trhu práce, který MČ Praha-Libuš realizuje od prosince roku 2010 a který je financován z ESF a státního rozpočtu ČR. Celý název projektu je Využití zkušeností zahraničních partnerů pro řešení problematiky začlenění cizinců MČ Praha- -Libuš na trh práce. Jedná se o pilotní projekt, který bude probíhat do roku V jeho průběhu MČ Praha-Libuš testuje a uvádí do praxe nový produkt speciální modulově zaměřený šestiměsíční program vzdělávání pro cizince ze třetích zemí s dlouhodobým či trvalým pobytem (zaměstnance, zaměstnavatele i OSVČ) s cílem jejich udržení či zapojení se na trhu práce v souladu s právním řádem České republiky. Účastníci se během školení od zkušených lektorů odborníků na daná témata dozvědí, jaké právní předpisy musí dodržovat, aby jejich pobyt a pracovní aktivity nebyly v rozporu s českými zákony. Obsahem půlročního školení, které spočívá ve 24 hodinách výuky, 3 hodinách konzultací a v závěrečném mezinárodním workshopu zaměřeném na sdílení zkušeností, je tak především seznámení se s daňovou legislativou, s legislativou upravující podnikání a obecně pobyt cizinců v ČR. Účastníci získají znalost předpisů například v potravinářském a nepotravinářském sektoru, v obchodě, ve službách, seznámí se s hygienickými předpisy a finančními produkty umožňujícími podnikání, ale také s českým systémem zdravotní péče. V současné době probíhá již třetí běh projektu. První běh, který se konal od února do července 2011, byl určen výhradně vietnamským účastníkům kvůli početnosti této komunity v MČ a také díky dobré spolupráci se Svazem Vietnamců v ČR, který je jedním z partnerů projektu. V druhém běhu jsme měli vedle dvou vietnamských skupin již také dvě skupiny rusky mluvících účastníků. O třetí běh projektu, který začal v únoru, projevili zájem i mongolští a čínští občané žijící v České republice. Podmínkou účasti v kurzu není znalost českého jazyka, školení probíhá v rodném jazyce účastníků. Vzhledem k tomu, že ve třetím běhu projektu máme čínskou, mongolskou, ruskou a vietnamskou skupinu, výklad lektorů je konsekutivně tlumočen do těchto řečí. Rovněž veškeré podklady a materiály dostávají účastníci v příslušných jazycích. Záštitu nad posledním workshopem převzal Bohuslav Svoboda, primátor hl. m. Prahy Každý běh začíná úvodní přednáškou vedenou odborníkem z ministerstva vnitra, která se týká pobytového režimu cizinců ze třetích zemí na území ČR a poskytne účastníkům také úvod do státoprávního uspořádání této země. A každý běh končí mezinárodním integračním workshopem, na kterém jsou nejlepším účastníkům předány zlaté certifikáty. Workshop je ale především určen k vzájemné výměně informací a sdílení zkušeností z oblasti imigrace a integrace a zapojování cizinců na trh práce, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Při realizaci projektu Všichni společně na trhu práce může MČ Praha-Libuš využívat zkušeností zahraničních partnerů, kterými jsou její partnerská města Caudebec-les-Elbeuf (Francie) a Vigarano Mainarda (Itálie). Odborníci z obou partnerských měst se stejně jako odborníci z dalších institucí a představitelé české správní správy, politiky a zástupci zahraničních ambasád workshopů pravidelně účastní. Záštitu nad posledním workshopem, kterým na počátku února vyvrcholil druhý běh projektu, převzal Bohuslav Svoboda, primátor hl. m. Prahy. Během tří let realizace projektu bude proškoleno v právních předpisech této země 500 cizinců ze třetích zemí. Velmi náročný je zejména pro lektory, kteří musí obsah školení neustále upravovat na základě získaných zkušeností a reakcí od účastníků a rovněž na základě stále se měnící legislativy. Naprostou nezbytností se ukázalo být doplňovat přednášky co největším množstvím příkladů z praxe, aby došlo k dokonalému pochopení přednášených problematik. Lektory zajišťuje český partner projektu a zároveň jeho odborný garant, Středočeská asociace manažerek a podnikatelek. MČ Praha-Libuš realizuje projekt v rámci II. výzvy Mezinárodní spolupráce Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost s rozpočtem téměř 6 miliónů korun. Projekt Všichni společně na trhu práce má své www stránky ve třech jazykových mutacích Zájemci o školení se mohou přihlásit různými způsoby, například vyplněním a odesláním elektronické přihlášky přímo z www stránek, odesláním přihlášky poštou na Úřad MČ Praha-Libuš nebo em na pjedlickova@praha-libus.cz. S oslovením zájemců nám velmi pomáhají rodilí koordinátoři z čínské, mongolské, vietnamské a rusky mluvící komunity. Sdružení Rozkoš bez rizika slaví 20 let Cinnosti ROZKOŠ bez RIZIKA, zkráceně R-R (čti R mínus R), je nestátní zdravotnické zařízení, které vzniklo v roce 1992 v Brně, postupně rozšířilo své služby na území téměř celé republiky a má další pobočky v Praze a Českých Budějovicích. Sdružení působí ve 12 krajích také prostřednictvím 9 terénních týmů v lokalitách, kde se poskytují placené sexuální služby. Sdružení má k dispozici mobilní ambulanci, se kterou vyjíždí do službami hůře dostupných lokalit. Cílem sdružení a náplní jeho činnosti je mapování prostituční scény, testování na pohlavně přenosné infekce včetně HIV/ AIDS, prevence, diagnostika a léčba pohlavně přenosných infekcí (PPI) a snižování jejich výskytu, předávání preventivních informací a prostředků prevence, poskytování základního a odborného sociálního poradenství, terapeutické služby, informování veřejnosti i sexuálních pracovnic o jejich právech, nabídka volnočasových aktivit. Cílovou skupinou pro sociální a zdravotní služby jsou sexuální pracovnice, bývalé sexuální pracovnice a osoby ohrožené rizikovým způsobem života, u kterých je riziko, že vstoupí do sexbyznysu. Při terénní práci pracujeme okrajově i s muži, kteří se vyskytují na prostituční scéně a jsou v potenciálním ohrožení PPI. Jinak je organizace i její služby k dispozici pouze pro ženy. Sociální i zdravotní služby poskytujeme v kamenných centrech v Praze, Brně a Českých Budějovicích a také v terénu. Terapeutické služby nabízíme pouze v kamenných centrech. Pro čerpání služeb není potřeba se objednávat, stačí přijít v otevírací době a dostanete všechny potřebné informace. V rámci sociálních služeb klientkám nabízíme informace o bezpečnějším sexu a osobní bezpečnosti zahrnující informace, jak se chovat, aby klientka snížila pravděpodobnost, že bude napadena, zneužita, okradena apod., jak situaci předcházet a jak ji řešit, kde hledat pomoc atd. Dále se na nás klientky obracejí nejčastěji pro pomoc při hledání ubytování a zaměstnání. Klientky mají v centru možnost samy nebo za pomoci sociální pracovnice bezplatně využít počítač a internet k hledání bydlení či práce apod. Pomoc s dluhovou problematikou je další oblast, se kterou se na nás klientky obracejí. Další důležitou oblastí, zejména pro migranty, je pomoc při komunikaci s úřady a nabízení různých druhů poradenství (sociálně-právní, psychosociální, zdravotní ad.) i v jazyce, kterému rozumí. V neposlední řadě poskytujeme i drogové poradenství, pomáháme s kontaktováním odborných zařízení a při zprostředkování léčby apod. Sociální služby mohou být poskytovány anonymně, jsou vždy dobrovolné, bezplatné a diskrétní. V rámci terapeutických služeb poskytujeme individuální psychoterapii bohužel pouze ženám, které rozumí a mluví česky, ale nabízíme také skupinovou terapii jako efektivní metodu sdílení a podpory ve skupině žen s podobnými problémy. Zdravotní vyšetření jsou do jisté míry zpoplatněna, nicméně na HIV/AIDS a syfilis testujeme jednou za 3 měsíce vždy zdarma. Ženy, které nemají pojištění nebo jsou pojištěné u pojišťovny, která s naším zařízením neuzavřela smlouvu, si musejí vyšetření ze stěrů hradit samy. Ženy pojištěné u našich smluvních pojišťoven hradí 30 Kč (regulační poplatek). Zdravotní služby nejsou anonymní (anonymně lze testovat pouze HIV/AIDS), jsou dobrovolné a diskrétní. Terénní práce spočívá ve vyhledávání, oslovování klientek a nabízení služeb klientkám přímo v místě jejich působení, tedy na ulici, v erotických klubech či na privátech. Smyslem terénní práce je oslovit ženy, které z různých důvodů nemohou nebo nechtějí přijít do kamenné instituce, ale přesto potřebu čerpání těchto služeb mají. Terénní práce zahrnuje poskytování služeb sociálních i zdravotních. Pokud mají ženy zájem, mohou se zapojit do hraní divadla v divadelním souboru Rozkoš. Soubor funguje již 16 let, vystupují v něm klientky, bývalé klientky i pracovnice organizace a její přátelé a nacvičili společně již 11 her. Cizinky tvoří asi 30 % naší klientely. Nejčastěji se jedná o ženy ze Slovenska, dále z Ukrajiny, Ruska, v menší míře také ženy z Afriky a z Balkánu aj. Přístup ke službám mají ženy z cizích zemí stejný,

8 14 Text: Markéta Cudlínová problém bývá ve zdravotním pojištění, při jehož absenci si musejí část vyšetření hradit. Sociální služby jsou jim k dispozici ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako residentkám. Specifika práce se ženami z jiných zemí spočívají především v komunikační a kulturní bariéře. V naprosté většině případů se s ženami domluvíme prostřednictvím angličtiny, ruštiny či jiných jazyků, které sociální a zdravotní pracovnice ovládají. K dispozici máme také tlumočníky a překladatele. Základní materiály, které klientkám předáváme, i dokumentace potřebná k testování a informace o jeho průběhu jsou většinou v jejich rodném jazyce, máme je k dispozici v 6 jazykových mutacích (česká, Text: Kateřina Dederová, SIMI, dederova@refug.cz Text: Archiv anglická, bulharská, ruská, ukrajinská a rumunská). Další specifika práce se zahraničními klientkami spočívají v poradenství. Část z nich nemívá ani základní informace (např. o způsobech přenosu nemocí, kultuře dané země, právním systému apod.) a je tedy třeba přizpůsobit předávání informací tomuto faktu, vycházet z reakcí klientky. Větší pozornost věnujeme také jejich právům. Cizojazyčně mluvící klientky mohou také být oběťmi obchodování s lidmi a i tento fakt je třeba vzít v potaz. V sociální práci se ženami z cizích zemí se snažíme kontakt přizpůsobit jejich kulturním, komunikačním a dalším možnostem a specifikům. Když se Rekne Dejme šanci imigrantum Co víme o životě cizinců v ČR? Jaké to je žít v Čechách? Odkud přišli a proč si vybrali zrovna Českou republiku? Známe skutečné příběhy těchto lidí? A jak k cizincům vlastně sami přistupujeme? Tyto a podobné otázky si klademe společně se studenty při setkáních na besedách a multikulturních večerech, které Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) pořádá v rámci projektu Dejme šanci imigrantům podpořeného z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků ze třetích zemí. Každý měsíc ve spolupráci s vybranými základními školami a víceletými gymnázii v Praze a Středočeském kraji připravujeme besedy s cizinci z řad klientů SIMI. Ti pocházejí z různých zemí a jsou pozváni, aby společně se studenty strávili část dopoledního vyučování a podělili se s nimi o svůj osobní příběh a zkušenosti spojené s cestou do ČR a životem tady. Ve dvou vyučovacích hodinách každý z nich vypráví o tom, co za radosti a starosti jim toto rozhodnutí přineslo, jaká překvapení a přijetí je čekala a jak se s touto životní výzvou vypořádali. Většina studentů na besedě měla již v životě příležitost si roli cizince v jiné zemi vyzkoušet, mnozí z nich mají kamarády cizince a téma multikulturality a společného soužití jim tak není nikterak neznámé. Samotné setkání s člověkem z jiné země a seznámení se s jeho konkrétním příběhem je zajímavou příležitostí pro reflexi vlastních pocitů a zkušeností. Co máme společné a v čem se naopak lišíme a proč? Co znamená žít v jedné společnosti, městě či vesnici a současně si uvědomovat svou vlastní kulturní identitu? Kromě besed tak SIMI připravuje ve spolupráci s cizinci také multikulturní večery, které na setkání na školách navazují. Večery jsou věnované zemím původu našich hostů, kteří vypráví o zajímavostech z historie, krásách přírody, kulturních zvyklostech nebo tradicích. Na večery jsou vždy pozváni také rodiče dětí, které se účastnily besedy, a široká veřejnost. Společně s povídáním o tom, jak se žije jinde, mají všichni návštěvníci možnost ochutnat i speciality tradičních Kontakty na organizaci: Pobočka R-R Praha Bolzanova 1 (vchod z Opletalovy ul.) Praha 1 Poradna: PONDĚLÍ: hod Poradna a ordinace: ČTVRTEK: hod Tel.: , dotazy@rozkosbezrizika.cz terapie@rozkosbezrizika.cz (pro zájemkyně o terapii) Pobočka R-R Brno Vlhká 10, Brno Poradna a ordinace: STŘEDA hod Tel.: poradna: Tel.: ordinace: brno@rozkosbezrizika.cz Pobočka R-R České Budějovice Česká 20, České Budějovice, Tel.: kancelář: , budejovicko@rozkosbezr jídel. Říká se, že láska prochází žaludkem, zamilovat jsme se tak již společně mohli do zemí jako Kyrgyzstán, Namibie, Čečensko, Etiopie, Kapverdské ostrovy, Taiwan, Kurdistán. Pro všechny lektory/cizince tato setkání také bývají skvělou příležitostí pro vzájemné sblížení a pochopení. Míst na planetě je tolik a lokální klima, politické poměry či kultura vyvíjející se po tisíciletí dala vzniknout rozmanitým národům a kulturám. Pro ty z nás, kteří se chceme otevřít jejich poznávání, je zde příležitost se našich setkání zúčastnit, nechat se provést místními průvodci a poznat nejen zemi očima těch, kteří se zde narodili, ale také to, co se jeden od druhého můžeme naučit. Multikulturních večerů proběhlo již 9 z plánovaných 13. Do začátku léta se tak setkáme ještě čtyřikrát, abychom se dozvěděli, že jinakost nás může obohacovat, a co víc, poznali lépe ty, kteří si stejně jako my vybrali život v České republice. SIMI (Sdružení pro integraci a migraci) je lidskoprávní nezisková organizace hájící práva cizinců v ČR. Jednou z našich důležitých aktivit je kromě rozvíjení tolerance vůči cizincům také podpora jejich integrace prostřednictvím právního a sociálního poradenství, které poskytujeme zdarma v centru Prahy. Více informací o spolupráci na projektu Dejme šanci imigrantům nebo poradenství najdete na našich stránkách Cizinci si zkouší výberové Rízení nanecisto Nácvik výběrového řízení formou Assessment centra Jak zajistit, aby si mě zaměstnavatel pozval na pohovor? A jak se na pohovor dobře připravit? Na podobné otázky se určitě snaží nalézt odpověď každý, kdo chce najít dobré zaměstnání. A když čeština není váš mateřský jazyk a máte zcela odlišné zkušenosti s hledáním zaměstnání, pak se hledání práce může snadno stát noční můrou. Pro migrantky a migranty, kterým se z různých důvodů nedaří nalézt práci odpovídající jejich kvalifikaci a zkušenostem, organizuje Evropská kontaktní skupina (EKS) tréninková výběrová řízení formou Assesment centra (AC). V čem spočívá technika AC AC by se dalo přeložit jako hodnotící středisko, často se využívá za účelem obsazení pracovní pozice. Tvoří ho soubor různých metod a technik (testy, zkoušky odborných znalostí, pohovor, simulace). Cílem AC je zhodnotit a porovnat schopnosti a dovednosti účastníků a vybrat uchazeče, který nejlépe odpovídá pracovní pozici. Během jednotlivých aktivit jsou sledovány předem určené kompetence, které jsou pro pracovní pozici důležité. Jak využíváme AC v kurzech Možnost pozorovat kompetence uchazečů v praxi jistě patří k hlavním výhodám techniky AC, a přispívá tím k stále větší populárnosti této metody mezi zaměstnavateli. To byl jeden z důvodů, proč jsme techniku AC zařadili do projektu V práci otevřeno, který je zaměřen na integraci kvalifikovaných migrantů a migrantek na trh práce. Nácvik výběrového řízení formou AC probíhá během víkendové lekce, účastníci mají možnost vyzkoušet si pohovor, rolovou hru, případovou studii a diskusi. Všichni také získají písemnou a ústní zpětnou vazbu na svůj výkon od lektorů a lektorek. Pomocí AC si účastníci mají možnost vyzkoušet výběrové řízení nanečisto, zlepšit své komunikační a prezentační dovednosti v českém jazyce a získat větší sebejistotu pro další výběrová řízení. Po dnešním pohovoru už se nebojím ničeho. Byl to pro mě velký zážitek, viděla jsem své chyby a budu na nich pracovat, uvedla po víkendové lekci jedna z účastnic, Alexandra Laparová. Samotné AC je součástí 3měsíčního kurzu, jehož hlavním cílem je připravit účastníky na výběrové řízení. Lekce jsou zaměřeny na přípravu před výběrovým řízením a zároveň se snaží účastníky motivovat k aktivnímu přístupu k hledání práce po skončení kurzu. Velký důraz během celého kurzu je kladen na identifikaci kompetencí účastníků, trénink sebeprezentace a posílení sebedůvěry. Pozitivní sebeprezentace a zdravé sebevědomí hrají totiž během výběrového řízení klíčovou roli. Kurz je v rámci projektu třikrát opakován, celkem se ho zúčastní 36 migrantů a migrantek. Mnozí z nich nikdy předtím neabsolvovali pohovor v České republice nebo nikdy nepracovali v české firmě. Byla to moje první zkušenost s výběrovým řízením v českém jazyce. Už vím, co mohu čekat a myslím, že tak mám větší šanci najít si lepší práci, řekla účastnice kurzu Tatiana Nová. Celý kurz je hodně zaměřen na práci s kompetencemi účastníků. Při jeho tvorbě jsme se také inspirovali švýcarskou metodou kariérového poradenství CH-Q, která se specializuje na odhalování, rozvoj a uznávání kompetencí, které si člověk osvojil v průběhu celého života. Výhodou metody CH-Q je velmi široká možnost jejího využití je vhodná pro lidi, kteří chystají změnu v profesním nebo osobním životě, kteří se vracejí po pauze na trh práce nebo kteří chtějí lépe poznat sami sebe a ujasnit si své kariérní plány. Využívá se také při vzdělávání profesionálů zabývajících se kariérním poradenstvím. Další výhodou metody CH-Q je, že kurzy je možné flexibilně upravovat pro potřeby konkrétní skupiny. V současné chvíli pořádáme kurzy, které z této metody vychází, pro cizince připravující se na změnu v kariéře i pro zájmové skupiny, které připravují rozjezd nově vznikající organizace. Protože zájem o kurzy je skutečně velký, plánujeme otevřít nové pro další zájemce v průběhu jara. Také nabízíme možnost vytvoření kurzu s využitím technik CH-Q na míru pro skupiny. Využití technik AC a CH-Q v kurzu V práci otevřeno se osvědčilo, mnozí účastníci kurzu se nám po jeho skončení pochlubili svými úspěchy při hledání zaměstnání. Podařilo se mi najít práci jako programátor v dobré společnosti. Myslím, že kurz mi pomohl dobře se na pohovor připravit. Děkuji za pomoc, napsal nám Mikhail Kuznetsov 4 měsíce po ukončení kurzu. O Evropské kontaktní skupině Evropská kontaktní skupina ( cz) je nezisková organizace, která prosazuje rovné příležitosti mezi muži a ženami, bojuje proti rasismu a diskriminaci cizinek a cizinců a snaží se měnit zažité genderové stereotypy a předsudky v Česku i v Evropě. V současné chvíli máme otevřeno několik kurzů pro migranty a migrantky v Praze a Plzni zaměřené na vstup a orientaci na trhu práce a podporu začínajících podnikatelů. Projekt V práci otevřeno (září 2010 srpen 2012) je spolufinancován Evropským sociálním fondem a rozpočtem hl. m. Prahy.

9 16 Rozhovor Text: Tomáš Bystrý Foto: Rena Horvátová Za padelaný cestovní pas zaplatíte i v Rádech tisícu eur V loňském roce cizinecká policie odhalila téměř devět stovek padělaných dokladů. Nejčastěji za nimi v dlouhodobém měřítku alespoň podle dat cizinecké policie stojí Ukrajinci, Moldavané a další příslušníci postsovětských republik, Vietnamci, ale také sami Češi. Vyrábějí je organizované skupiny gangů, nebo se jedná spíše o jednotlivce? A kolik takový padělaný cestovní pas vůbec stojí? Otázky pro vedoucího oddělení dokladů Ředitelství služby cizinecké policie Huberta Langa: Zaznamenali jste za posledních pár let nárůst počtu padělaných cestovních pasů? Ano, určitý nárůst tu je, a to zejména v loňském roce, kdy jsme zadrželi téměř devět stovek padělaných dokladů. Tady je nárůst oproti roku 2010 zhruba o třetinu. Šlo o falšování cestovních pasů, občanských průkazů, dokladů o povolení k pobytu jednotlivých členských států a celou řadu listin, které cizinecká policie sleduje a kontroluje. Chápu, že podrobné informace poskytnout asi nemůžete, ale přeci jenom kdo stojí u nás za paděláním cestovních pasů? Jsou to organizované skupiny gangů, které fungují i mimo Česko? Cizinecká policie většinou šetří koncového uživatele zfalšovaného dokladu. My pak během vyšetřování samozřejmě zjišťujeme, jak k němu zadržená osoba přišla, kolik za něj musela zaplatit a jestli to bylo na území České republiky nebo za jejími hranicemi. Je ale potřeba říci, že ne v každém případě musí jít o organizované gangy. Jsou tu i jednotlivci. Zvláště u těch méně zdařilých padělků zjišťujeme, že za nimi stojí sami držitelé jednotlivých dokladů. Pro ilustraci: člověk potřebuje rychle odcestovat, náhle zjistí, že mu již skončila platnost cestovního pasu. A tak některé údaje vymaže, jiné přepíše. V tomhle případě se asi nejedná o žádný gang. Ale víme i o případech, kdy za falšováním pasů stály organizované skupiny lidí, které se zabývaly nelegálním transportem osob z bodu A do bodu C. Jde opravdu o celé spektrum případů. Co vlastně můžeme chápat pod pojmem padělání dokladů? Z hlediska odbornosti rozlišujeme několik kategorií. Doklady jsou jednak padělány to znamená, že od první do poslední stránky je celý doklad fiktivně vytvořen. Potom existují doklady pozměněné u nich dochází například k výměně fotografie nebo k jiným zásahům do personálií. Patří sem také doklady, které jsou bianco odcizené a neoprávněnou osobou vyplněné, nebo ty, jež jsou zneužité. Těmto dokladům říkáme cesta na podobnost. Jde o pravé platné doklady, akorát je kontrolujícímu úředníkovi předkládá jiná osoba než původní držitel. Poslední kategorií jsou naprosto smýšlené doklady neexistujících subjektů. Někde jsem četl, že jste dokonce narazili na člověka, který za svůj pas vydával pozměněnou průkazku z knihovny. Přesto, který způsob padělání je v současnosti nejběžnější? Jednoznačně to jsou doklady pozměněné výměna fotografií, pozměňování personálních údajů nebo vízových štítků, vytrhávání určitých stránek. Bohužel se čím dál častěji setkáváme s kategorií, kterou nazýváme cesta na podobnost. Souvisí to například právě se zaváděním biometrických prvků do cestovních pasů (pozn. red.: jde například o čip s digitální fotografií nebo snímání otisků prstů). Ty už padělatelé neumějí napodobit, a tak předkládají pravý oficiální doklad, který jim ovšem nepatří. Je to typické například pro Vietnamce. Laická veřejnost asijské jedince od sebe pořádně nerozezná, může se nám jevit jeden jako druhý. My ale neustále školíme nejen naše pracovníky, ale i policisty ČR, aby i v těchto případech dokázali pomocí tak zvané portrétní identifikace určit, zda ten, který jim předkládá svůj jakýkoliv doklad, je skutečně jeho. Nerad bych, abychom paušalizovali, nicméně můžete z dat, která máte k dispozici, říci, jestli je u nás padělání cestovních pasů typické přímo pro příslušníky nějakého konkrétního státu? Samozřejmě monitorujeme příslušníky, kteří k tomu inklinují poněkud více. V takové pomyslné top pětce figurují zejména státní příslušníci z Ukrajiny, pak to jsou paradoxně sami Češi, kteří z nějakého důvodu potřebují zakrýt svou totožnost nebo se vydávají za někoho jiného. Patří sem i Vietnamci, protože na území České republiky žije mimo Vietnam největší komunita Vietnamců. A v této pětce se objevují také občané Moldavska a dalších postsovětských států. Ono to má svou logiku vesměs jde totiž o občany, kteří za normálních podmínek potřebují pro vstup a pobyt na území České republiky vízum. Zneužívají doklady, které jsou pro vstup nejen do České republiky, ale i celého Schengenského prostoru bezvízové. Zlepšila se za posledních pár let kvalita padělaných cestovních pasů vzhledem k stále se vyvíjející technologii? Je důležité rozdělit dvě období: než Česká republika vstoupila do Schengenského prostoru a poté, co do něj vstoupila. V době, kdy jsme měli ve vnitrozemí státní hranice, tak ta kvalita zachycených padělaných dokladů nebyla příliš vysoká. Opět příklad: migrant se dostal do České republiky za Text: Iveta Kováčová Foto: Střední policejní škola MV V Cesku bude multikulturní policie Téměř každý z nás měl nějakou zkušenost s policií nebo alespoň slyšel vyprávět podobně smutnou historku. Vzpomínám, kdy mě neobsloužili v restauraci s tím, že mám jít jinam, že tam nic nedostanu. Když jsem se personálu a vedoucích ptala proč? Před časem tady byli Cikáni a nadělali tu pěknej bordel, řekli jednohlasně. Byla jsem zmatená, jistá si tím, že jsem nic neprovedla a že ti Cikáni, o kterých je řeč, nejsou mí příbuzní ani známí. Přivolaný přítel dostal při dalších zvídavých otázkách pěstí do nosu. Když dorazila policie, všichni vše popřeli. Kluci, co pomáhaj a chráněj se na nic neptali, nevyšetřovali, přestože se našel jeden host, který byl ochotný incident dosvědčit. Odešli jsme spráskaní, zneuctění a stále hladoví, chlapci v uniformách si konečně vydechli, sedli, usmáli se na své dobré restaurační známé a jako každý den dobře zadarmo posnídali. Ruka ruku myje, říká jedno přísloví, já říkám, možná bychom se měli o dost vážněji a komplexněji věnovat své hygieně. Že se věci mění a někdy snad i k lepšímu, dokážou už za pár let adepti Střední policejní školy MV v Holešově na Moravě. O projektu, který získal podporu EU, a to dotací osmi miliónů korun, nám řekl jeho manažer Daniel Stanislav. účelem toho, že emigruje dále například do Německa nebo do Rakouska. Když je u nás, dostal tu nějaký doklad, ten posléze nějakým způsobem pozměnil, nelegálně překročil hranici České republiky a na území kupříkladu Spolkové republiky Německo pak požádal o azyl. Se vstupem naší země do Schengenského prostoru nám tohle napadání dokladů prakticky vymizelo, ale na druhou stranu se zvýšila nebezpečnost kvůli zvyšující se kvalitě padělání dokladů. Kvalita se samozřejmě odvíjí od toho, kolik jsou schopni příslušníci daných zemí za něj zaplatit. A dovedl bych tvrdit, že jde skutečně o přímou úměru kvality padělku a jeho ceny. V rámci integrace cizinců nás v blízké budoucnosti čeká situace, kdy bude Vietnamec u cizinecké policie nebo Rom u pořádkové služby. Pracovat můžou kdekoli u bezpečnostních složek, zejména u policie, ve státním sektoru mohou vykonávat bezpečnostně právní činnost. Jako policisté budou moci sloužit kdekoli, pracovat pro kohokoli, stát proti komukoli. Kromě lepší možnosti dorozumívání v případě práce s cizinci, bude policie i v Česku, jako je tomu například ve Francii multikulturní různorodá. Česko má v tomto směru pověst spíše xenofobní země. Začleňování národnostních menšin drhne a Ukrajinec, Rom či Vietnamec má v stereotypních představách Čechů své místo maximálně na stavbě, v ghettu nebo ve večerce. Policejní škola v Holešově se rozhodla různorodá etnika programově podporovat a za pomoci evropských fondů je umísťujeme do svých lavic. Taková je představa Vyšší a Střední policejní školy MV v Holešově, která na začleňování národnostních menšin čerpá peníze z evropských fondů. Z 337 studentů čtyřletého maturitního vzdělávání se zaměřením na budoucí službu u Policie ČR je 51 příslušníků 16 národnostních menšin. Škola aktivně vyhledává talentované žáky ze základních škol po celé republice. Slibujeme Jsou opravdu případy, kdy narazíme na velmi kvalitní zfalšované pasy, které odhalíme až po skutečně podrobnějším zkoumání nebo až na základě mezinárodní spolupráce. Dokonce jsme se setkali s padělanými doklady, které byly lépe zabezpečeny než originál. To je opravdu paradox. Kolik může stát takové zhotovení padělaného pasu? To je opravdu různé. Záleží, jak jsem již zmínil, na kvalitě. Existují padělky, které se pohybují v řádech tisíců korun, můžou to být také desetitisíce korun, případně tisíce eur. uplatnění, kariéru, výjimečnou kvalitu výuky, odbornou přípravu. Například Angelika z Kazachstánu přijela s rodiči do Děčína v roce Základní školu dokončila s mimořádným prospěchem a chtěla studovat cestovní ruch. Vidina uniformy, společenské důležitosti a možnosti pomoci příslušníkům vlastní komunity znalostí zákona je motivací pro mnoho z těchto studentů, tvrdí Daniel Stanislav. Vedle všeobecných předmětů a speciální tělesné výchovy, zahrnuje výuka základy kriminalistiky, dopravní bezpečnosti, střelby nebo trestního práva. I přes současný stop stav v řadách české policie se nám daří lovit v etnických vodách nové ryby, maluje situaci manažer projektu a závěrem dodává: Mongolka Solja přijela do Čech teprve před šesti lety. Zvládla jazyk a nakonec dala přednost policejní škole před obchodní. Mnoho studentů v projektu vzdělávání národnostních menšin na SPŠ v Holešově bylo pečlivě vybráno. Mnohé z nich mohli nastoupit bez přijímaček téměř kamkoliv. Službu u policie považují především rodiče těchto dětí za prestiž a jistotu. V každé třídě je kolem 10 zástupců z etnických menšin, což je v celorepublikovém měřítku unikátní.

10 18 Nadežda Osina Text: Kateřina Čížková Text: Archiv Text: Iveta Kováčová Ceny za nejnadejnejší/nejhorší pocin v oblasti integrace cizincu Již počtvrté se 2. března odehrálo předávání ceny Osina za nejhorší počin v oblasti integrace cizinců. Jde o cenu, kterou uděluje Centrum pro integraci cizinců Praha (CIC). Letos se k této anticeně poprvé přidala také cena s názvem Naděžda, která oceňuje naopak nejnadějnější počin v oblasti integrace cizinců v ČR. Impulzem pro vyhlášení ankety byla podle slov ředitelky CIC Zuzany Ramajzlové především snaha o osvětovou činnost v oblasti integrace cizinců: Viděli jsme v tom formu, jak oslovit veřejnost a přitáhnout k tomuto tématu trochu více lidí. Do obou kategorií mohou své nominace udělovat lidé z široké veřejnosti. O nominovaných pak mohou lidé hlasovat na stránkách CIC. Nominace i následné hlasování jsou anonymní, CIC se však domnívá, že hlasující jsou především novináři, odborná veřejnost nebo sami cizinci. V loňském roce se na cenu Osina sešly dvě nominace, čtyři nominovaní se pak ucházeli o Naděždu. Organizátoři během vyhlašování zdůraznili, že nominací na Osinu by bylo víc, ale nevyhovovaly pravidlům, která byla pro nominace stanovena. Pravidlem je především to, že nominovaným musí být nějaký konkrétní počin nebo výrok, který je doložitelný. Díky tomuto omezení se proto do závěrečného hlasování dostaly pouze tyto dvě instituce: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR za přístup k problematice začleňování dětí se speciálními potřebami (včetně dětí cizinců) do vzdělávacího systému a za přístup k inkluzivnímu vzdělávání vůbec (viz př. transformace Národního akčního inkluzívního plánu a de facto zrušení pracovních skupin NAPIV v březnu 2011) a Ministerstvo vnitra ČR za stanovení vysokých správních poplatků pro získání povinných biometrických průkazů pro cizince ze 3. zemí (poplatek za povinný biometrický průkaz pro cizince ze třetích zemí (2500,- Kč v roce 2011) není srovnatelný s platbou, kterou platí čeští občané např. za vystavení biometrického pasu (600,- Kč v roce 2011). Vítězem se stalo Ministerstvo vnitra, které je pravidelným držitelem této ceny. Organizátoři ocenění každoročně posílají vítězi, dosud však ze strany Ministerstva nepřišla nikdy odezva. Na cenu Naděžda byly nominace bohatší, což je pro všechny zainteresované dobrá zpráva. Nominovaní tedy byli: Poradna pro integraci za organizaci multietnického hudebního festivalu Barevná planeta v Ústí nad Labem, Agency for Migration and Adaptation AMIGA, o. s. za projekt Zapojení dobrovolníků z řad migrantů do sociálních a volno-časových aktivit na Praze 2, Multikulturní centrum Praha za dlouhodobou celospolečenskou osvětu ohledně otázek migrace a napomáhání procesu integrace cizinců do české společnosti prostřednictvím svých aktivit a Iniciativa za práva pracovních migrantů a migrantek za organizaci Kampaně za stromkaře, která různými akcemi upozornila na vykořisťování pracovních migrantů společnostmi provádějícími zakázky pro Lesy ČR. Na vyhlašovacím večeru se představily dvě organizace, které dostaly v anketě Naděžda nejvíce hlasů občanské sdružení Amiga a Iniciativa za práva pracovních migrantů a migrantek. Tato iniciativa nakonec také obdržela nejvíce hlasů. Na otázku, co organizátory nejvíce překvapilo v loňském ročníku ankety, odpovídá paní ředitelka Zuzana Ramajzlová: Na jedné straně je překvapením malý počet nominací, v čemž ale může hrát roli spousta věcí, o kterých nevíme a které nemůžeme ovlivnit. Na druhé straně je však příjemným překvapením to, že nejvíce hlasů v anketě Naděžda dostaly dvě velmi neformální iniciativy, což svědčí o tom, že i práce takových skupin je vidět. Do příštího ročníku může kdokoliv nominovat počiny, které považuje na nejnadějnější nebo naopak nejhorší. Spolu s organizátory ankety můžeme doufat, že bude z čeho vybírat a že se opět sejde především hodně těch nadějných počinů. Jaro s príchutí sakury Z Japonska (Nipon-koku), tedy doslovně ze Země vycházejícího slunce, pochází klavíristka a cembalistka Kayoko Zemanová, která před deseti lety zakotvila u nás, v Česku. Narodila se v Saitamě v Japonsku a už jako čtyřletá se věnovala hudbě. Vystudovala Uměleckou fakultu obor klavír u profesorky Reitei Yoh na Nihon University. V Japonsku byla členkou sboru Wadači pod vedením dirigenta Shoji Moroi, se kterým koncertovala i v ČR. Do České Republiky přijela studovat hru na klavír a cemballo. Dnes tu má rodinu, učí na Mezinárodní konzervatoři klavír, koncertuje například se soubory staré hudby jako je II Paienco a v duu ji doprovází na tradiční šamicen japonský lidový hudebník Kenya Sató. Kayoko vystupuje také se šansoniérkou Ester Kočičkovou, slyšet ji ale můžete i sólově. Střetla jsem se s japonskou pověstnou strohostí ve vyjádřeních i drobných gestech, s obrovskou uzavřeností a nedůvěrou k cizím, jako by je někdo naložil do papiňáku a pomalu dusil a dusil, osobně. Tedy ani tenhle výraz sem nepatří. Protože jejich pokora, víra a úcta k člověku a jakási fata morgana srdečnosti je tu sice trvale a jakoby samozřejmě, oni ale zůstávají vždy ostražití, vzdálení a neosobní. K tomu zřejmě patří i velice tichý, vysoký a jakoby škrcený zvukový projev paní Kayoko, když souhlasila s rozhovorem po mailu Ovšem větší ukázku střídmosti, skromnosti a ne-potřeby se vyslovit jen tak neuvidíte Kayoko, kdy jste přijela do Čech a z jakého důvodu? Asi před deseti lety pro postgraduální studium hudby. Jste i dnes ráda, že jste se tady rozhodla žít a pracovat? Mám velice ráda hudbu včetně lidové, a proto se mi v Čechách líbí. Co je pro vás nejtěžší na životě jinde než doma? Zima tu trvá dlouho a je ve srovnání s Japonskem velmi studená. Samozřejmě, na severu Japonska, na Hokaidu, je zima podobná té české. Jak se Japonec přizpůsobí životu v ČR, co vás tady šokovalo, co se vám tu naopak líbí? Určitě to je velice individuální, mezi mými japonskými přáteli je mnoho hudebníků a to možná ovlivňuje naše priority. Velice mě osobně těší, že pokud člověk chce, je možno každý den chodit na koncerty tak vysoké úrovně, jaké jsou na programu například v Rudolfinu. Jak moc vás změnil/ovlivnil život v Česku? Jako pro hudebníka to pro mě byla nová, velice cenná zkušenost. Žijete tady plnohodnotným životem, nebo jako cizinec? Můj manžel Jakub Zeman je japanolog, který miluje japonskou tradiční kulturu, takže se vzájemně doplňujeme. Co ráda děláte máte nějaké denní nebo jiné rituály? Co vás zajímá kromě hudby? Mám ráda kulturní život, výstavy, koncerty, cestování... Japonec a Čech co mají společného? Je možné zcela národnostně a lidsky splynout? Určitě existují rozdíly i styčné body. Můžeme se vzájemně respektovat a snažit se pochopit. A kultura a třeba hudba může v takových případech stavět mosty. Máte ráda jaro? Jak jej vítáte v Japonsku a jak v Česku? Mám ráda jaro. U nás v Japonsku máme jarní tradici obdivování se sakurovým květům (hanami). Tady v Čechách vnímám velký rozdíl mezi zimou a probouzením se jara a nového života. Je to hezky vyjádřeno v lidové hudbě či ve skladbách Bohuslava Martinů. V oblasti Kantó rozkvetly sakury. Plný květ už ale mají za sebou, vítr roznáší jejich drobné kvítky po okolí a chvílemi to vypadá, že sněží. Na pouhý týden se obalí větve sakur do této nádherné róby. Říká se, že právě proto mají Japonci sakury rádi. Během chvíle vykvetou do krásy, veškerou svou sílu vženou do květů. Jen na pár dní se promění v půvabné dámy, aby právě v okamžiku té největší krásy plně rozevřené květy začaly opadávat jako sněhové vločky. Když se za pár dní ohlédnete, nic po nich nezbude. Tím jsou sakurové květy ztělesněním samurajských ideálů v pravý čas vložit do svého konání veškerou svou sílu a energii, vydat ze sebe všechno a pak už není kolem nic, nic, k čemu by bylo třeba se vracet. V poslední době je zejména mezi staršími páry populární nesmířit se s pouhým týdnem, během kterého sakury obšťastňují okolí svými květy. Informace o tom, kde právě kvetou sakury, jsou součástí řádného zpravodajství. Sakurové kvítky se přidávají do různého cukroví a zákusků nebo třeba do zmrzliny. O hanami znamená dívání se (obdivování se) sakurovým květům. V několikakilometrových alejích se čas od času vytvoří zácpy sakurové zácpy, jak se nikomu nechce přidat plyn a zástup aut se jen pomalu šine bílým tunelem. Současně jsou i chodníky plné obdivovatelů bílých, narůžovělých i sytě růžových květů. V parcích si pod rozkvetlými stromy hrají děti ze školky a v hloučku opodál posedávají stařečci. Večer se pod korunami sakur rozprostřou deky a plachty a skupinky popíjejí, zpívají a dlouho do noci se těší z té kvetoucí nádhery pod rozsvícenými lampióny.

11 20 Reportáž Text a foto: Rena Horvátová Když Drak vystrídá Zajíce Podle čínského lunárního kalendáře, o kterém je datována první zmínka z roku 2637 před naším letopočtem, se určuje příchod čínského nového roku, který nastává s druhým novým měsícem po zimním slunovratu. Tentokrát toto období připadá na 23. ledna, kdy ukončí svou vládu rok Zajíce a započne rok Draka. A díky festivalu SongFest, který je pořádán již po páté, jej mohli přivítat i Pražené 19. ledna ve známém žižkovském Paláci Akropolis. Letošní ročník se nekoná pouze v naší metropoli, přes týden se objeví v různých obdobách v Českém Krumlově, Hradci Králové nebo Českých Budějovicích. Vstupenky vyprodané, říká mi usměvavý hlas organizátora festivalu do telefonu a už mě doplňuje na seznam akreditací pro novináře. Spolu se mnou jde i kolega Tomáš z Českého rozhlasu. Cestu od tramvaje nám znepříjemňuje drobný déšť. Jen co si odložíme promáčené kabáty do šatny, dostáváme u vstupu neonovou pásku na zápěstí. Pod schody nás na malém podiu vítá Květa Bílková čajovým obřadem. Její názorná ukázka přípravy čaje a jeho podávání stylizované do prvků čínské kultury v sobě snoubí vůni, jemnost a harmonii. Jak se později dovídám, Čajovna Dračí studna nabízí nejen ochutnávky lahodných čínských čajů, ale také těch z ostatních koutů světa. Oceňuji, že stejně jako v minulých čtyřech letech nebude ani letošní ročník Songfestu pouze o zpěvu a hudbě. Odpolední program myslí i na rodiče s dětmi. K dispozici jim byl barevný jarmark a program, v němž děti mohly uplatnit svou kreativitu v rámci výtvarné a hudební dílny. A kdo z návštěvníků dostal chuť na něco dobrého z vegetariánské restaurace Govinda, mohl ochutnat například zeleninový špíz obalený v těstíčku a usmažený dozlatova. Hudba ve znamení Draka se nesla první částí koncertu, který odstartovala svým působivým zpěvem čínská zpěvačka Feng-yűn Song pocházející ze severovýchodní Číny, konkrétně z města Jiamusi, dnes avšak již 20 let žijící v Praze. Ta je nejen zakladatelkou festivalu SongFest, hlasovou pedagožkou, ale také cvičitelkou a terapeutkou. Tato charismatická dáma svým osobitým zpěvem dokázala během okamžiku ztišit celý sál žižkovského Paláce Akropolis, pohrát si v jednotlivých tónech se svým dokonalým hlasem a navodit tu správnou atmosféru večera. Její dlouhá červená sukně a havraní vlasy se na tmavém podiu krásně vyjímaly. Během písní své domoviny ji doprovázelo šansonově jazzové trio PUO. Moderátorského žezla se mistrně ujal herec a zakladatel divadla Vizita Jaroslav Dušek. Jeho hravý vtip a lehkost projevu nenechala žádného diváka bez hlasité salvy smíchu. A v tomto duchu se nesl i kratičký rozhovor před samotným vystoupením držitelky mnoha prestižních cen, čínské virtuosky na klasickou čínskou loutnu a čerstvé laureátky celočínské soutěže Zlatý zvon 2011 v kategorii národních hudebních nástrojů Gao Yingying, která okouzlila všechny přítomné svou mistrovskou hrou hned v několika skladbách. Jedna z nejzajímavějších částí večera patřila písničkáři a spisovateli Janu Burianovi, který mimo jiné přednesl jeden ze svých fejetonů doprovázený hrou na klavír. Vyslovil i přání, aby se rok Draka nestal rokem na draka. Škola čínského bojového umění Qui Fei, která nový rok přivítala tradičním lvím tancem pro štěstí, předvedla divákům několikaminutovou barevnou show. To zaujalo i sálem pobíhající děti, které následně bedlivě pozorovaly spisovatelku a cestovatelku Pavlínu Brzákovou, držitelku ceny Josefa Hlávky z roku 1996, již získala za autorské knihy sibiřských pohádek a příběhů Goromomo Goroló a Jamtana. Ta svým šamanským rituálem na prahu nového roku očistila nejen diváky, ale i celý prostor Paláce Akropolis. Po řádné očistě novoročního požehnání se na podiu vedle Jaroslava Duška a Pavly Brzákové schází také zakladatelka festivalu Feng-yűn Song spolu s Janem Buriánem. Diskuzní fórum o času Draka, které je rovněž součástí programu, je nejen zajímavé, ale i velmi humorné. Kromě dotazu, čím se liší rok Draka od toho předchozího, zazněly od diváků i ty filozofičtější. V jednom z nich kupříkladu stálo, co si myslí diskutující o konci světa. Na to reagoval Dušek humorem sobě vlastním, když sdělil divákům, že konec světa už dávno byl. Od zakladatelky festivalu se diváci dovídají, že tento ročník bude důležitý právě proto, že nastává rok Draka, jemuž vládne element vody. Ten je energeticky vůbec nejsilnějším obdobím z celého cyklu čínského zvěrokruhu. Lidem přinese nejen mnoho změn, ale i pozitivní energii. A podle tamější astrologie se přisuzuje tomuto období i velmi dynamický pohyb. Lidé narození ve znamení Draka se mohou těšit na pozitivní proměnu, vysvětluje význam nadcházejícího roku Draka Song, která mimo jiné doporučí zakoupení předmětů červené barvy pro štěstí. Po slovech přichází na řadu hudba. Na podiu se objevuje Feng-yűn Song spolu s virtuoskou Gao Yingying, soulad těchto dám je úchvatný. Zaznívá dokonce i známá moravská píseň okořeněná operními prvky v podání zpěvačky. První část koncertu uzavírá Dračí tombola a poté je odstartována jeho druhá část, v níž nechybí Tančírna Tanec s drakem. Po cestě ze sálu se ještě na chvilku zapovídám s Květou Bílkovou, pořídím fotografii a vykračuji společně s Tomášem do ulic provoněných deštěm.

12 22 Esej o jídlu Text: Marija Vlašić SARMA MATER BALCANICA Balkán je svérázný kousek světa. Písnička říká, že je to země ze snu nacházející se na pomezí mezi mocnými silami dobra a zla, již stvořili básníci a bojovníci. Balkán je temperamentní, otevřený, bez šminek a rád se dívá druhým do talíře. Podíváme-li se rovnou do talířů těchto básníků a bojovníků, najdeme na nich to, čemu říkáme balkánská kuchyně. Je to kuchyně, do které se zapsaly hlavně kuchyně turecká a řecká, a zároveň ji sobě přizpůsobovaly národy žijící na území dnešní Albánie, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Černé Hory, Chorvatska, Makedonie, Rumunska a Srbska. Balkánských zemí je poměrně dost a je to krajina rozmanitá, proto jsou i regionální variace v balkánské kuchyni různé. Mají ale v základě zabudované společné typické rysy Balkánu nelíčenost, vroucnost a pohostinnost. Kromě toho jsou společné i ingredience, ze kterých se pokrmy všude připravují. Zpravidla se na talíře s předkrmem nakládají různé druhy sýrů, pršut a olivy; ryby či maso se grilují (čevapčiči, pljeskavice apod.), na jídelníčku je kromě vepřového a hovězího běžné i jehněčí maso, hojně se používá zelenina jako salát (např. i v Čechách zdomácnělý šopský salát), jako příloha (ajvar, ljutenica, pindjur apod.), grilovaná, plněná, všechno se posype čerstvým kořením a na závěr se podávají kalorické bomby v podobě koláčků s různými druhy oříšků zalitých sladkým sirupem a všudypřítomná turecká káva. V balkánské kuchyni se vynakládá hodně úsilí, aby výsledkem času stráveného u plotny byl kompletní stravovací zážitek od předkrmu až po kávu (s cigaretou), který organismu dodá všechny potřebné výživné látky a duši rovnováhu ze společného stolování. Jedno takové jídlo, které v sobě sjednocuje vše, co člověk potřebuje od vydatného oběda, je sarma. Etymologie názvu jídla prozrazuje turecký původ je odvozeno z tureckého slovesa sarmak (zabalit) a doslova znamená zabalená věc. V jihoslovanských jazycích se toto jídlo vyskytuje pod názvem sarma, v rumunštině je to sarmale, řečtina pro něj má slovo σαρμάδες, maďarština používá popisný název töltött káposzta (plněné zelí), němčina Kohlrouladen, zatímco nebalkánští Slované podobné jídlo pojmenovali podle jeho tvaru holoubátka (polština gołąbki, ruština голубцы). Zjednodušeně řečeno, sarma je zelný závitek plněný mletým masem. Je to národní jídlo všech balkánských národů a podobně jako je to s tureckou kávou, každý národ ji připravuje trošku jinak a přitom pevně věří, že ta jeho varianta je ta nejlepší. Dokonce se kdysi objevovala i na menu jedné pražské studentské menzy. Ta ale už na první pohled nepůsobila jako její nejlepší provedení, protože každý ví, že se dělá z listů kysaného zelí. Vzhledem k tomu, že žijeme v ČR, kde není zvykem nakládat celé hlávky zelí, nezbývá než se přidat k sektě Balkánců, kteří v nějakém koutku svých českých domů najdou místo pro kbelík na nakládaní zelí anebo aspoň místo ve své cestovní tašce, ve které z vlasti přiváží cennou kysanou hlavičku. Zbytek se dá dokoupit i tady. Na jednu hlavičku potřebujeme 600 g mletého masa (půl na půl hovězí a vepřové), 50 g rýže, 1 cibuli, olej, sůl, pepř, mletou papriku a petržel. Všechno pořádně smícháme a touto směsí naplníme jednotlivé listy zelí a zavineme je do trubky. Na dno hrnce dáme zbytky zelí (aby se roličky nelepily a nepřipálily a abychom si potom pochutnali na zelíčku), na ně natěsno naskládáme závitky, mezi něž nacpeme plátky uzeného masa, podlijeme vodou a dobře přitlačíme poklici. Vaří se asi hodinu. Ke konci se může přidat (záleží na národní a rodinné tradici) rajčatový protlak rozmíchaný s moukou ve vodě tím se sarma podlije a nechá se ještě povařit. Stručný návod na přípravu sarmy toho o ní moc neříká, protože sarma je nejen jídlo, ale i instituce. Její příprava není práce, ale rituál. Podle mého soukromého receptu se nemá připravovat ani konzumovat o samotě. K dobré přípravě sarmy potřebujete minimálně jednoho a ideálně 2 3 přátele Balkánu. Měli byste se sejít, otevřít láhev (tu první, určenou na popíjení až do okamžiku, kdy se sarma pozvolna vaří, k čemuž existuje terminus technicus krčkati se ) a zahájit sarmování. K tomu je doporučeno i zpívání mantry: Sarma time, time, time, child, living is easy Tak to u mě začalo s první pražskou sarmou, již jsme kdysi vařily s mou českou kamarádkou, která se pro lásku jistého Chorvata nechala vyškolit v sarmování. Poslední sarmu jsme vařili zrovna tento víkend v jejich společném pražském domě, kde nám při sarmování pomáhal i jejich synáček. Že by sarma byla i afrodiziakem? To snad ne, i když v chorvatském filmu Ta krásná splitská noc je natočena, mám za to, první erotická scéna se sarmou. Pár tam souloží na kuchyňském stolu, zatímco ona v extázi stačí myslet i na jiné potěšení jednou rukou protřásá kastrol se sarmou, aby se nepřipálila. Dělá to, protože je silvestrovský večer. A na Silvestra sarma musí být. Nesmí chybět ani na svatbách, vánočních hostinách, pravoslavných oslavách rodinných svatých, křtinách, narozeninách, hodí se k uctívání vzácných hostů, domácím posezením a prakticky ke každé příležitosti, protože je to pokrm všední i sváteční. Když se oslava protáhne, nevadí, ohříváním další den dostává sarma ještě lepší chuť. Sarma je proto oblíbené jídlo napříč celým Balkánem. Pro Balkánce žijící v cizině dosahuje rozměru symbolické vlasti na talíři pohladí při rolování, připomene vůně domova, když se krčká, a následně spolknutím zastoupí svaté přijímání. Je to matka živitelka Balkánců všeho druhu. Ta, která odkojila, vykrmila a vychovala generace Balkánců, a tím je navždy poznamenala jako kastu sarmofilů, kteří na sarmu, to znamená na Balkán a jeho hodnoty, nedají dopustit. V mé rodině se první sarma tradičně vaří o Vánocích. Všeobecně je sarma považována za zimní jídlo a u nás Jižanů se její sezóna zahajuje až v prosinci. Je to taková rodinná tradice, od babičky přes maminku po mě. Ta první sarma se vaří na Štědrý den. Marný je celý advent a přípravy na svátky, protože Vánoce nezačnu, dokud není v celém domě cítit vůně sarmy. Je v tom ale háček. Štědrý den je den postní a sarma se i přes vábnou vůni ochutnávat nemá. Ačkoliv dnes už v tom dokážu vidět i hlubší smysl, stejně se neubráním reflexu z dětství při knězově závěrečném zvolání jděte v pokoji na konci vánoční mše půlnoční, a slyším dobrou chuť. Kouzlo popůlnočních sarm mě doprovázelo i v teenagerské době, když jsem zjistila, že po návratu z večírku má studená sarma zvláštní šmrnc, obzvlášť když se konzumuje přímo z hrnce, na pokličce. Sarma, v hotové podobě, mě doprovázela i během pražských začátků, když maminka pevně věřila, že si se sarmou zabalenou do tisíce pytlíků odvezu do ČR i kousek domova, a celník zase, že mám asi náročnou stravovací poruchu, když do republiky pašuji podivné roličky. Sarma je jednoduše univerzální jídlo. Profánní i duchovní. Prosté i noblesní. Je symbolem rovnováhy, klíč pro soužití rozmanitostí, který neuznává žádné národnostní, náboženské nebo sociální roztřídění. Je to jídlo všech a pro všechny. Přesně tak, jak nám kdysi paní učitelka vysvětlovala, co to znamená průměr: Průměr je, milé děti, že je někdo bohatý a jí jen maso, někdo je chudý a jí jen zelí, v průměru všichni jíme sarmu. Svojí mnohofunkčností použití a mnohotvárností variací, přizpůsobivostí a zdánlivou protichůdností je sarma podobná svému Balkánu je protikladná, ale skvěle fungující podle nějakých svých vlastních zákonů. Divoce přitažlivá, domácky voňavá a neodolatelně chutná. A hodně, hodně návyková. Jako Balkán i ona v sobě má kyselou příchuť zelí (žádné dolce vita to tam není), k tomu nádech těžkosti, za niž může cibule a maso (jsou tam přece ti bojovníci a básníci a ti to v životě nemívají lehké ), a navíc ještě rýže, která tomu všemu naopak dává lehkost ( ale mají povahu, která jim to všechno ulehčuje). Ty malé zelné závitky jsou Balkán na talíři i kvůli tomu, že připouštějí variace. Jak v kořeních, tak i ve způsobu přípravy, kterými se může vyjádřit individualita kuchaře. Není tam žádné přísné zadání, hlavně že je výsledek vonný a chutný. Někdo roluje závitky tak, někdo jinak, někdo má rád malé samičky, někdo velké, někdo do směsi s masem přidává vejce, někdo směs před rolováním ještě i orestuje, někdo sarmu podává s bramborovou kaší, jogurtem nebo křenem, někdo to považuje za zneuctění... Variací je hodně, podstata však stejná. Spočívá v tom, že se necháme na sarmu pozvat od svého souseda a společně si na ní pochutnáme. Je to sarma a je to Balkán. Připouští onu rozmanitost a na oplátku nabízí hodně požitků. Jen se musí dávat pozor, i v nejintimnějších chvílích, aby se nedostala přes bod připálení. V Praze už sarma zanechala své stopy (kromě výše zmíněné traumatické rádoby napodobeniny ze studentské menzy) a dá se ochutnat v každé dobré balkánské restauraci (reklamu přece dělat nemůžeme, malá nápověda: Vršovice, Žižkov). Zároveň je tady i stopa v symbolické rovině balkánského stylu života a stravování v názvu legendární skupiny balkánských hudebníků, pražského Sarma Bandu. Proto na závěr nezbývá, než popřát dobrou chuť všem přátelům sarmy a Balkánu. S dobrou hudbou a dobrou myslí do nového sarmování!

13 24 25 Text: Redakce Text: Redakce Co se delo, Co se deje, Co se bude dít Na zemekouli nejsou cizinci každý je odnekud Čeští Vietnamci tráví v práci zhruba o 12 hodin týdně víc než většina obyvatel Česka. Průměrně vietnamští přistěhovalci pracují 54 hodin, jen o dvě hodiny méně pak Moldavané a Ukrajinci, vyplynulo z šetření Centra pro výzkum veřejného mínění. Vietnamci si za měsíc průměrně vydělají zhruba 19 tisíc korun čistého, polovina z nich se ale musí spokojit s méně než korunami. Rusové si průměrně přijdou na více než 20 tisíc, Ukrajinci a Moldavané zhruba na 17 tisíc. Obyvatelé Česka podle průzkumu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) průměrně pracují hodin ročně. Při odečtení dovolené a státních svátků stráví v práci zhruba 42 hodin týdně. Průměrný hrubý měsíční plat je v Česku přibližně 24 tisíc korun. Do průzkumu CVVM se koncem roku 2010 zapojilo tisíc lidí z Ukrajiny, Ruska, Vietnamu, Moldavska a zemí bývalé Jugoslávie kromě Slovinska. Údaje ze Sčítání lidu, domů a bytů i výkazy cizinecké policie uvádějí, že v Česku žije na půl milionu cizinců. Ze statistik MPSV vyplývá, že zaměstnáno je cizinců více než 300 tisíc, z toho dvě třetiny mužů. Více než dvě třetiny ze zaměstnaných cizinců tvoří lidé evidovaní na úřadech práce, necelou třetinu živnostníci. Typickými živnostníky jsou Vietnamci, zaměstnanci jednoznačně převažují zejména mezi Slováky a Poláky. Více než polovina ze zaměstnaných cizinců k nám přišla ze zemí EU, EHP nebo ESVO, zbytek z ostatních zemí. Ze západoevropských zemí pracuje u nás necelých pět tisíc Němců, přes tři tisíce Britů a více než dva tisíce Francouzů. Z Evropské unie k nám přicházejí lidé na smlouvu. Nejpočetnější národností mezi zaměstnanými cizinci byli ke konci roku 2010 Slováci bylo jich u nás zaměstnáno 111 tisíc, přibližně dvě třetiny z toho byli muži. Ukrajinců bylo evidováno 72 tisíc, opět asi dvě třetiny mužů, třetí nejpočetnější národností jsou Vietnamci, kterých u nás pracuje 35 tisíc. Vietnamci tu mají živnost, ostatní většinou pracovní úvazek. V Jihomoravském kraji se za posledních deset let zčtyřnásobil počet cizinců. Nejpočetnější skupinu tvoří Ukrajinci, v roce 2001 to byli Slováci. Z celkového počtu obyvatel tvoří cizinci tři procenta. Nejvíce jich žije v Brně, kde jich je šest procent, uvedla ředitelka Krajské správy Českého statistického úřadu v Brně Helena Kratochvílová. Cizinců bylo při sčítání v roce 2011 zhruba , v roce 2001 jich bylo Za Ukrajinci, kterých na jižní Moravě žije přes , tvoří nejpočetnější skupinu cizinců Slováci, dále Vietnamci, Poláci a Rusové. Čeští obchodníci se čím dál více snaží oslovit početnou komunitu Vietnamců, v ČR jich žije přes padesát tisíc, firmy si k nim ale jen těžko hledají cestu. Začínají proto zaměstnávat rodilé Vietnamce, kteří k asijským zákazníkům dokážou lépe proniknout. Nejčastěji se to týká bank, pojišťoven, výrobců zboží denní potřeby, obchodních řetězců, prodejců užitkových automobilů, ale také třeba realitních společností. Pro firmy bývá hlavní překážkou jazyk. Většina Vietnamců především střední a starší generace česky stále příliš neumí a vztahy mimo svou komunitu moc nenavazuje. To, že zájem o vietnamské zaměstnance roste, potvrzují i lidé z personálních agentur. Často je takový nábor problematický, protože ze zákona firma nemůže upřednostňovat žádnou národnostní skupinu uchazečů. Často se tak v inzerátu pouze objeví nenápadný požadavek na znalost vietnamského jazyka. Hlavní město má podle předběžných výsledků loňského sčítání vůbec nejvíc obyvatel ve své historii. Žije v něm 1, lidí, tedy o víc než před deseti lety. Za přírůstkem jsou hlavně cizinci, kteří tvoří už 14 procent obyvatel. Každý sedmý člověk, který v Praze žije, nepochází z Česka. na území hlavního města žijí dvě pětiny všech lidí ze zahraničí, kteří do Česka přišli. Do metropole nejčastěji zamířili Ukrajinci, Rusové a Slováci. Klíčoví zaměstnanci zahraničních investorů a nadnárodních podniků ze zemí mimo EU dostanou v případě, že je bude jejich podnik potřebovat převést na práci do České republiky, povolení k zaměstnání v ČR a dlouhodobé vízum rychleji než v minulosti. Doba, po kterou na ně čekají, se zkrátila zhruba o polovinu na maximálně 30 dnů. Zákonná lhůta pro vydání víza je 90 dní, v průměru se to nyní stíhá za zhruba 44 dní. Zrychlení se přitom týká pouze velkých společností, které zaměstnávají v celosvětovém měřítku 2500 zaměstnanců, z toho 500 v České republice. Projekt zrychleného vydávání víz vybraných zahraničním zaměstnancům byl spuštěn na počátku února. Podle informací, které má ČTK k dispozici, by zkušenosti z realizace projektu mohly být využity při přípravě nového zákona o vstupu a pobytu cizinců na území ČR. Nejrychleji rostoucí komunitou přistěhovalců ve Velké Británii nejsou Afričané, Asiaté či obyvatelé některého ze státu Blízkého východu, nýbrž Slováci. Vyplývá to ze zveřejněných údajů Britského statistického úřadu. Ještě v roce 2004 žilo ve Spojeném království jen osm tisíc Slováků. Loni už 49 tisíc. To znamená nárůst o 513 procent během sedmi let a také to, že téměř procento Slováků už žije na britské půdě. Nejrozšířenějším východoevropským národem ale zůstávají v Británii suverénně Poláci. Oficiálně jich tam je přes půl milionu. Údaje o Češích žijících v Británii nejsou přesně známé. Britský registr pracovníků (WRS) uváděl za rok 2008 číslo 20 tisíc Čechů. Hospodářské problémy vyhánějí z Evropy desítky tisíc kvalifikovaných odborníků, z nichž mnozí podlehnou lákavým nabídkám z bývalých evropských kolonií v Latinské Americe a Africe, čímž obracejí zavedené migrační vzorce. Asie a Austrálie, stejně jako USA či Kanada, přijímají další z těch, kdo opouštějí problémy sužovanou eurozónu. Zároveň řídne příliv imigrantů ze zemí třetího světa, jejichž práce pomáhala pohánět evropský růst. Statisíce z nich včetně části kvalifikovaných odborníků se vracejí domů. Tento exodus vyvolává obavy z potenciálních dlouhodobých důsledků ekonomické krize: například vysychání talentů, které by mohlo brzdit nejslabší ekonomiky eurozóny, jež se snaží vydrápat z recese. Počet odcházejících roste v případě Španělska a Portugalska; obě tyto země ztrácejí kvalifikované odborníky odcházející do bývalých kolonií. Ze Španělska, Portugalska, Irska, Slovinska a Kypru emigruje víc lidí, než kolik do nich přichází, a v Řecku se oficiální činitelé obávají obdobného trendu. Evropská unie nemá celkové údaje o migraci, ale obává se, že dopad tvrdých rozpočtových škrtů sílí v Británii, Francii, Německu a Itálii, které se všechny potýkají s odchody nejtalentovanějších vědců. Legální pobyt a práci od počátku příštího roku umožní cizincům amnestie. Amnestie se bude týkat nehlášených přistěhovalců, kteří přijeli do Polska před 20. prosincem 2007, a těch žadatelů o azyl, kterým nebyl před 1. lednem 2010 přiznán status uprchlíka, a stále žijí v Polsku. Od příštího roku budou moci dostat kartu, která jim umožní v zemi dva roky legálně žít a pracovat. Tento krok má především pomoci polské ekonomice. Jako legálně pracující totiž budou muset přistěhovalci platit daně. Podle údajů Eurostatu se jen 0,1 procenta lidí žijících v Polsku narodila v zahraničí. To je nejnižší číslo v Evropské unii. Od vstupu země do EU v roce 2004 oproti tomu velké množství Poláků odešlo za prací do ciziny. Nově jmenovaná ministryně pro azyl a přistěhovalectví Maggie De Blocková vyhlásila plán snížení počtu čekatelů na povolení k pobytu v zemi. Loni o azyl požádalo 25 tisíc lidí. Oproti předchozímu roku to bylo o 6 tisíc víc. Ministryně proto chce vyslat případným zájemcům o příjezd do Belgie za účelem získání azylu jasný vzkaz: Belgie není Eldorádo. Řízení o udělení azylu z humanitárních nebo zdravotních důvodů se často zneužívají, prohlásila před poslanci belgického parlamentu nově jmenovaná ministryně pro azylovou a přistěhovaleckou politiku Maggie De Blocková. Podle jejího návrhu má řízení o žádosti o azyl trvat maximálně 6 měsíců. Návrhy na udělení azylu ze zdravotních důvodů podle ní často podávají lidé, které by jinak čekalo zamítnutí povolení k pobytu. Protimuslimské nálady jsou ve Francii na vzestupu. Množství protimuslimských činů a hrozeb zaregistrovaných loni policií ve Francii se oproti předchozímu roku zvýšilo o více než třetinu. Uvedla to agentura AFP s odvoláním na Francouzskou radu muslimského vyznání (CFCM). Počet protimuslimských činů a hrozeb, kterých se týkaly podněty oficiálně podané na policejních a četnických stanicích, vzrostl ze 116 v roce 2010 na 155 v roce 2011, což znamená zvýšení o 33,6 procenta. Itálie porušila práva afrických migrantů, když je vyhostila zpět do Libye. Rozhodl o tom Evropský soud pro lidská práva. Porušila tak třetí článek Evropské dohody o lidských právech, který zakazuje nelidské a ponižující zacházení. Podle soudců rovněž tento čin porušil čtvrtý článek, který zakazuje hromadné vyhošťování. Soud nařídil, aby každému z nich zaplatila odškodné ve výši 15 tisíc eur. Poškozených 13 Eritrejců a 11 Somálců odplulo do Itálie v roce Ta je ale vrátila zpátky a tím je podle rozsudku vystavila velkému riziku. Dva uprchlíci z této skupiny již zemřeli. Rozhodnutí soudu je konečné a pro Itálii závazné.

14 26 Statistika Cizinci evidovaní úřadem práce k ZEMĚ Cizinci evidovaní celkem z toho ženy celkem Slovensko Polsko Bulharsko Rumunsko Německo Spojené království Francie Itálie Rakousko Nizozemsko Maďarsko Španělsko Litva Belgie Lotyšsko Švédsko Irsko Řecko Portugalsko Dánsko Finsko Švýcarsko Slovinsko Estonsko Norsko Kypr 28 7 Malta 19 5 Island 16 3 Lucembursko 11 5 Ostatní země, celkem Ukrajina Rusko Mongolsko Vietnam Moldavsko Spojené státy Čína Bělorusko Uzbekistán Srbsko Kazachstán Indie Bosna a Hercegovina Japonsko Makedonie Thajsko Korea Turecko Arménie Chorvatsko Filipíny Tunisko Kanada Egypt Izrael Kyrgyzstán Alžírsko Austrálie ZEMĚ Cizinci evidovaní celkem Kosovo Pákistán Brazílie Gruzie Mexiko Ázerbájdžán Sýrie Nepál Nigérie Kuba Írán Indonésie Irák Kolumbie Albánie Libanon 63 9 Bangladéš 61 6 Maroko 60 9 Afghánistán Jihoafrická republika Nový Zéland Tádžikistán 50 6 Jemen 48 1 Jordánsko 48 4 Venezuela Angola 41 5 Chile Peru Ekvádor Malajsie Argentina Ghana 34 2 Srí Lanka Pobřeží slonoviny 32 4 Tchaj-wan Palestina 29 - Kamerun 28 5 Keňa 26 8 Černá Hora 25 7 Bolívie 24 6 Guinea 23 6 Kongo 22 5 Etiopie 19 5 Myanmar 19 4 Senegal 19 1 Singapur 17 5 Turkmenistán Kongo, demok.rep Benin 15 1 Zimbabwe 15 5 Ostatní + bez státní příslušnosti Pramen: MPSV ČR-SSZ z toho ženy 8 9 práce s cizinci i s majoritní spolecností

15