Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta. Adam Preissler. Likvidace obchodní společnosti. Diplomová práce

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Adam Preissler Likvidace obchodní společnosti Diplomová práce Olomouc 2010

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma likvidace obchodní společnosti vypracoval samostatně a citoval jsem všechny použité zdroje. V Olomouci dne 22. září Adam Preissler

3 Tímto děkuji paní doc. JUDr. Ludmile Lochmanové, Ph.D. za její pomoc, ochotu a cenné připomínky při vypracování diplomové práce. Adam Preissler

4 Obsah Obsah... 4 Seznam použitých zákonů Úvod Stručná charakteristika a vymezení práce Důsledky likvidace společnosti ve vztahu dalším zákonům Likvidace jako neprávní disciplína Likvidace v širších právních souvislostech Závěrečná poznámka Základní pojmy Obchodní společnost Vymezení likvidace Charakteristické znaky likvidace Úpadek Řešení úpadku Další související pojmy Podnik Obchodní majetek Obchodní jmění Čistý obchodní majetek Zrušení společnosti Zrušení subjektu dle obchodního zákoníku Klasifikace právních skutečností zrušujících společnost Formy zrušení Důvody zrušení Způsoby zrušení Dobrovolné způsoby zrušení Nucené způsoby zrušení Neplatnost společnosti Účinky spojené se vstupem společnosti do likvidace Zápis likvidace společnosti do obchodního rejstříku Povinnost užívat obchodní firmu s dovětkem v likvidaci Další účinky spojené se vstupem společnosti do likvidace Likvidátor K osobě likvidátora

5 7.1.1 Obecně k podmínkám způsobilosti likvidátora Ustanovení likvidátora do funkce Jmenování likvidátora soudem Zánik funkce likvidátora Odměňování a náhrada hotových výdajů likvidátora Právní postavení likvidátora Práva a povinnosti likvidátora v průběhu likvidace Povinnost likvidátora Výčet oprávnění likvidátora, resp. jeho působnost Působnost likvidátora v případě úpadku likvidované společnosti Závazky (dluhy) společnosti Splnění závazků Vypořádání obchodního majetku a jeho zpeněžování Zpeněžování majetku Postupy při zpeněžování majetku Závěrečná poznámka Závěr likvidace Ukončení likvidace Likvidace směřující k rozdělení likvidačního zůstatku Případy likvidace po zrušení konkursu z některých zákonem stanovených důvodů Ukončení likvidace z důvodu revokace rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací Případy ukončení likvidace z důvodu přeměny společnosti Skončení likvidace Obnovení likvidace Obnovení likvidace po skončení likvidace Obnovení likvidace po výmazu společnosti z obchodního rejstříku Průběh obnoveného likvidačního procesu Obnovení likvidace v souvislosti s obchodní firmou Speciální ustanovení o likvidaci jednotlivých obchodních společností a družstva Speciální ustanovení o likvidaci jednotlivých obchodních společností Speciální ustanovení o likvidaci veřejné obchodní společnosti Speciální ustanovení o likvidaci komanditní společnosti Speciální ustanovení o likvidaci společnosti s ručením omezeným Speciální ustanovení o likvidaci akciové společnosti

6 11.2 Speciální ustanovení o zrušení a likvidaci družstva Zrušení družstva Likvidace družstva Likvidace právnických osob dle zvláštní úpravy Likvidace některých subjektů kapitálového trhu Stručné vymezení kapitálového trhu a jeho účastníků Konkrétní případy likvidace subjektů působících na kapitálovém trhu Likvidace některých právnických osob, které mají veřejnoprávní postavení Stručná poznámka k likvidaci dalších, doposud neuvedených subjektů Hodnocení právní úpravy a návrhy de lege ferenda Návrhy de lege ferenda Otázka způsobilosti likvidátora Pravomoci soudu při jmenování a odvolání likvidátora Rozdělení výtěžku z prodeje majetku za dané situace Obchodní firma společnosti pro případ obnovení likvidace Závěr Výchozí literatura Anotace Annotation Klíčová slova Keywords

7 Seznam použitých zákonů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 523/1991 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 201/2000 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrových družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů 7

8 1 Úvod Tématem mé diplomové práce je likvidace obchodní společnosti. Zjednodušeně řečeno se jedná o formalizovaný postup, který představuje jednu z variant, jak především vypořádat majetkové otázky před samotným zánikem zrušeného subjektu. Pojem likvidace společnosti vyvolává spíše zápornou představu. V souvislosti s právem je však obsah tohoto pojmu diametrálně odlišný. Termín likvidace má totiž svůj původ v latinském výrazu liquido, jehož český ekvivalent je zřetelný, případně jasný. Vzhledem k tomu, že účel likvidace spočívá ve vyčištění (především) majetkových vztahů společnosti, zdá se být použití tohoto pojmu na místě. Důvodů pro volbu uvedeného tématu je hned několik. Předně, v rámci odborné literatury byly vydány publikace, jejichž obsahem je popis likvidačního procesu v praxi. Mají tedy spíše charakter praktických příruček. Mohlo by se zdát, že taková potřeba není ani důvodná, jelikož úprava obchodního zákoníku v tomto směru není nikterak rozsáhlá. Snad i tato práce bude důkazem, že opak je pravdou. Otázky související s likvidací se prolínají více místy tohoto zákona - při aplikaci jednotlivých ustanovení je také třeba orientovat se v základních ustanoveních obchodního zákoníku, dále v úpravě obchodního rejstříku, závazkového práva, a jak bude dále v této práci uvedeno, tak v širších souvislostech i nekalé soutěže. Bylo by však mylné domnívat se, že tímto je právní úprava týkající se tohoto procesu vyčerpána. V souvislosti s likvidací je nutné řešit i otázky týkající se pracovního práva, práva sociálního zabezpečení, daňového práva a mnohých dalších. Dalším důvodem pro volbu tohoto tématu je zjištění, jakou roli v tomto procesu sehrává judikatura. Obecně platí, že rozhodovací činností soudů se doplňuje pozitivní právo a odpovídá se jím na neřešené otázky. Avšak při povrchnějším seznámení s likvidací jsem příliš významnou roli soudů nezaznamenal. Takové zjištění by mohlo svádět k závěru, že úprava likvidace nevyvolává pochybností a zákonodárce v tomto směru odvedl mimořádně kvalitní práci. Při zpracování diplomové práce čerpám jednak z odborných publikací, které však likvidaci věnují pouze část výkladu. Další zdroje pak představují články publikované v odborných časopisech, jako jsou především Soudní judikatura, Právník, atp., a dále také z praktické příručky pro likvidátory. Dalšími podstatnými zdroji jsou datové zdroje systému právních informací (především Codexis Academia) a veřejné odborné interne- 8

9 tové servery (zvláště Neopomenutelným zdrojem je rovněž příslušná judikatura. Ohledně aplikace vědeckých metod lze uvést, že ve své práci použiji zejména metodu analytickou, deskriptivní a systematickou. V některých částech je rovněž využito metody srovnávací, roztřiďovací a logické. Cílem předkládané práce je především popsat podrobně průběh závěrečných fází existence společnosti, přičemž důraz je kladen na právě na postup likvidace. Přesto je věnována pozornost i záležitostem týkajících se zrušení společnosti a jejímu zániku. V této souvislosti se zabývám mnohými spornými otázkami, dále komparuji názory představitelů právní teorie a rovněž upozorňuji na zásadní soudní rozhodnutí. Na tomto místě vycházím z předpokladu, že obchodní zákoník řeší, byť nikoliv vždy výslovně, všechny možné situace, které mohou v průběhu likvidace nastat. V závěru této práce se budu snažit prostřednictvím vhodných argumentů, které budou vyplývat z vlastního textu, tuto domněnku potvrdit nebo vyvrátit. Předkládaná práce je strukturována do jednotlivých kapitol. V úvodních částech věnuji pozornost stručné charakteristice, vymezení práce z více hledisek a definování důležitých pojmů. Poté následuje výklad reflektující postup v závěrečných fázích existence společnosti předně je věnována pozornost zrušení společnosti a následně její likvidaci. V závěrečných částech je obsažena zvláštní kapitola především o likvidaci subjektů působících na kapitálovém trhu (rovněž také likvidaci státního podniku). Poté následuje výklad, který zhodnocuje dosavadní právní úpravu a uvádí mé návrhy de lege ferenda. V této práci jsou uváděny jednotlivé zákony prostřednictvím celého slovního vyjádření. Konkretizace těchto zákonů je provedeno samostatně před vlastním textem práce. 9

10 2 Stručná charakteristika a vymezení práce Psal se listopad roku 1989, když v tehdejším Československu byly započaty významné společenské změny. Éra socialismus byla nahrazena občanskou společností, postavené na liberálních ideách, které s sebou přinesly nové možnosti rozvoje jedince. Za jednu z nich lze pokládat i legitimní podnikání. Stávající legislativa, v převažující většině ideologicky ovlivněná dobou svého vzniku v předchozích více jak 40 letech, nebyla schopna efektivně regulovat stávající společenské dění, ba naopak zhroucení autoritativního politického systému v listopadu 1989 vyvolalo nutnost liberální právní úpravy i v soukromoprávních vztazích a v oblasti obchodu a podnikání zvlášť. 1 Jelikož bylo nutné reagovat rychle, byly za tímto účelem Federálním shromážděním Československé federativní republiky následně přijaty další zákony. 2 Nově přijatá legislativa vytvořila základní provizorium právě pro oblast obchodu a podnikání. Společenské změny ovšem znamenaly rozsáhlé změny v ekonomickém prostředí, které se projevovaly například tím, že dosavadní systém centrálního řízení byl nahrazen tržní ekonomikou, byla započata privatizace státního majetku, vznikly soukromoprávní podnikatelské subjekty, atp. Tudíž bylo přinejmenším vhodné v tomto směru zkvalitnit právní úpravu. 3 Za tímto účelem vstoupil s počátkem roku 1992 v účinnost obchodní zákoník. O kvalitě tohoto legislativního díla bylo pochybováno už v období, kdy existoval ve formě návrhu zákona. 4 Tyto obavy se posléze naplnily. Za osmnáct let jeho účinnosti byl více jak padesátkrát novelizován. 5 Právní rámec likvidace obchodní společnosti, což je tématem této práce, je vymezen především obecných ustanoveních o obchodních společnostech. Je však třeba vzít v potaz, že obchodní společnosti mohou fungovat v určitých právních formách. Právní úprava jednotlivých forem může obsahovat pro případ likvidace speciální ustanovení, která budou mít přednost před obecnou úpravou o obchodních společnostech. 1 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část, Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s Jednalo se například o: zákon č. 103/1990 Sb., měnící a doplňující hospodářský zákoník, který upravoval postavení obchodních společností s výjimkou akciových společností, zákon č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech, zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů. 3 Blíže viz KANDA, A. K problematice československého občanského práva. Právník, 1991, č. 6, s. 518 an. 4 Blíže viz např. PELIKÁNOVÁ, I. Poslední pokus o výkřik. HN, 1991, č. 33, 5 Nicméně nikoliv všechny novelizace jdou na vrub kvality tohoto zákona. 10

11 Původně byl právní rámec pro likvidaci nedostatečně obsažen v hospodářském zákoníku. Potřeba její podrobnější efektivnější úpravy byla žádoucí. S rozvojem tržního prostředí vzniklo velké množství nových subjektů, tzv. obchodních společností, tedy právnických osob založených za účelem podnikání. 6 Existence těchto subjektů je však vždy v konečném důsledku časově ohraničená (byť zřizovacím právním úkonem je založena na dobu neurčitou). Před rokem 1989, kdy se na hospodářském životě podílely v postavení subjektů (velké) státní podniky, družstva, případně jiné organizace v souladu s centrálně řízenou ekonomikou, byla likvidace jevem zcela výjimečným. Teprve po přechodu na tržní ekonomiku vznikla potřeba náležitě regulovat tu fázi existence společnosti, která může bezprostředně předcházet jejímu zániku. Jeví se to jako logické, jelikož přechod na novou ekonomiku s sebou nesl neschopnost některých dříve významných hospodářsky činných subjektů v tomto prostředí obstát. 7 Avšak i nově vzniklé podnikatelské subjekty se mohou dostat do existenčních obtíží. Jak k tomu dodává V. Pelikán, tak v tržních ekonomikách je obvyklé, že cca 70 % založených společností končí do tří let svoji činnost Důsledky likvidace společnosti ve vztahu dalším zákonům Během likvidačního procesu, případně i v jeho důsledcích, mohou nastat situace, se kterými právní řád počítá, avšak v rámci jiných právních odvětví a mimo úpravu obchodní zákoníku. Vzhledem k zaměření této práce není následující výčet zcela vyčerpávající. Účelem je poukázat na to, že problematiku likvidace je v praxi potřeba pojmout komplexně, tedy vzít v úvahu vícero právních předpisů. Obchodní zákoník ukládá určeným subjektům povinnost sestavit ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace účetní závěrku, dále pak zahajovací likvidační účetní rozvahu a rovněž účetní závěrku ke dni zpracování zprávy o naložení s majetkem. Problematika vedení účetnictví je v právním řádu upravena zákonem o účetnictví. Jak vyplývá z úvodních ustanovení tohoto zákona, jsou obchodní společnosti za podmínek 6 Založení za účelem podnikání je jedním z pojmových znaků obchodních společností. Pro úplnost je však třeba dodat, že toto pravidlo neplatí bezvýjimečně. V případě, že to jiný právní předpis nezakazuje, mohou být společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost založeny i za jiným účelem. 7 K tomu je však třeba doplnit následující: a) likvidace je pouze jednou z možností, jak se s takto nepříznivou situací vypořádat b) k likvidaci společnosti lze přistoupit i z jiných důvodů, bez ohledu na to, zda jsou schopny na v tržním prostředí obstát (například. uplynutí času, splnění účelu, atp.) 8 PELIKÁN, Václav. Likvidace podniku. Praha: Grada Publishing a.s., 2003, s

12 zde stanovených povinny vést účetnictví. Rovněž náležitosti účetní závěrky, resp. zahajovací rozvahy stanoví tento zákon. 9 Obchodní společnosti jsou podle zákona o správě daní a poplatků považovány za daňové subjekty. Podmínkou pro zánik obchodní společnosti, který nastává ke dni výmazu z obchodního rejstříku, je souhlas správce daně s ukončením činnosti. Výkon podnikatelské činnosti obchodní společnosti může být také zajišťován (a zpravidla bývá) fyzickými osobami na základě pracovněprávních vztahů založených zpravidla pracovními smlouvami. Podle zákoníku práce se za výpovědní důvod pracovní smlouvy považuje také zrušení zaměstnavatele. Dále je v souvislosti se zrušením může společnosti jako zaměstnavateli vzniknout povinnost písemně informovat odborovou organizaci nebo radu zaměstnanců zaměstnavatele, a současně také příslušný úřad práce. V souvislosti s ukončením pracovních smluv z důvodu zrušení zaměstnavatele vzniká povinnost vypořádat závazky s příslušným orgánem sociálního zabezpečení. Jak je stanoveno v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, za zaměstnavatele je považována ta právnická osoba, která je zavázána z alespoň jednoho pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti. Způsob vypořádání těchto závazků je určen zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, případně subsidiárně správním řádem. Obdobná povinnost vzniká i ve vztahu k příslušným orgánům veřejného zdravotního pojištění, jelikož podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je zaměstnavatel plátcem pojistného. Z dalších právních předpisů, u kterých považuji za důležité je zde zmínit, lze uvést insolvenční zákon a trestní zákoník. Souvislosti likvidace s těmito normami jsou poněkud obsáhlejší a bude jim dán prostor v následujících kapitolách této práce. 2.2 Likvidace jako neprávní disciplína Nazírat na likvidaci jako na ryze právní problematiku není správné, jelikož tento institut v sobě obsahuje i řadu ekonomických úkonů. Úprava daná obchodním zákoníkem (resp. i dalšími výše zmíněnými zákony) poskytuje pouze potřebný právní rámec. 9 V průběhu likvidace však může vzniknout povinnost sestavit účetní závěrku, případně zahajovací rozvahu i v souvislosti s jinými právními skutečnostmi. Jedná se například o revokaci dřívějšího rozhodnutí o zrušení společnosti, nebo jestliže došlo k obnovení likvidace. Nelze také opomenout, že i v průběhu likvidace má být sestavována řádná účetní závěrka k rozhodnému dni 12

13 Likvidaci je však nutné vnímat jako soubor právních úkonů a organizačních a ekonomických postupů, které musí zajistit úplné vypořádání majetkových práv a právních poměrů likvidované společnosti před výmazem z obchodního rejstříku. 10 Příslušná ustanovení obchodního zákoníku neukládají striktně rigidní postup, který by bylo nutné dodržet k účinnému zániku společnosti, naopak se jedná o obecně formalizovaný postup, který sleduje zpeněžení aktiv a vypořádání pasiv jmění právnické osoby. 11 Až na výjimky je především na likvidátorovi, jaký zvolí sled jednotlivých právních a faktických úkonů při likvidaci. Výjimky představují ty povinnosti likvidátora, které váže obchodní zákoník k určitým okamžikům během likvidačního procesu (například povinnost dvojího zveřejnění likvidace společnosti v Obchodním věstníku bez zbytečného odkladu po zrušení společnosti, vyhotovení seznamu společníků, kterým byl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku, až po rozdělení likvidačního zůstatku, atp.) 2.3 Likvidace v širších právních souvislostech Proces likvidace se však netýká pouze úzkého okruhu právnických osob - obchodních společností, potažmo družstev. Základní právní úprava, podpůrně platná pro celý český právní řád, je dána občanským zákoníkem. Podle příslušných ustanovení, která upravující postup vedoucí k zániku právnických osob, je vyžadováno provedení likvidace, ledaže celé její jmění přejde na právního nástupce nebo stanoví-li zvláštní zákon odlišný postup. Provedení likvidace se bude řídit přiměřeně podle ustanovení obchodního zákoníku, pokud však zákonná úprava těchto právnických osob nestanoví jinak. Uvedená norma nabízí dvě řešení buďto může být komplexně stanoven proces likvidace pro tyto subjekty ve speciálním zákoně, anebo jsou speciálním zákonem upraveny pouze dílčí otázky a ve zbytku se subsidiárně použije obchodního zákoníku. Ve stávající platné a účinné právní úpravě se prvně zmíněné případy nevyskytují. Obdobnou úpravu poskytuje obchodní zákoník ve společných, přechodných a závěrečných ustanoveních, které však výslovně stanoví, že pro likvidaci právnických osob se použije ustanovení 70 až 75 tohoto zákona, vyjma případů, kdy odlišný postup stanoví zvláštní zákon nebo zanikající subjekt bude mít svého nástupce. Tento stav byl konformní do konce roku Od 1. ledna následujícího roku byl obchodní zákoník novelizován, čímž se jednak znatelně změnila úprava likvidace, a rovněž znění obchod- 10 Blíže viz PELIKÁN, Václav. Likvidace podniku, s KNAPP, Viktor a kol. Občanské právo hmotné aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s

14 ního zákoníku bylo obohaceno o ustanovení 75a a 75b. Avšak ke změně úpravy ve společných, přechodných a závěrečných ustanoveních dodnes nedošlo. Vzniká tedy otázka, jak se bude postupovat v závěrečných fázích likvidace, případně při obnovení likvidace (viz níže). Obecně sice platí, že se úprava likvidace v obchodním zákoníku subsidiárně použije i pro další právnické osoby, úzké vymezení 761 odst. 2 obchodního zákoníku však právě pro tento případ likvidace obnovení likvidace vyvolává pochybnosti. Per analogiam iuris však postupovat nelze, neboť se jedná o statusovou otázku. 12 V dvanácté kapitole této práce je věnována pozornost zvláštním ustanovením o likvidaci specifických právnických osob. S ohledem na rozsah práce je věnována pozornost především subjektům působícím na kapitálovém trhu. 2.4 Závěrečná poznámka Účelem této kapitoly bylo poukázat na to, že na likvidaci nelze pohlížet pouze z úzce vymezeného pohledu obchodního práva. Jedná se o institut, který zasahuje nejen do jiných právních odvětví, ale i do mimoprávních sfér. Lze ji zajisté zkoumat z více hledisek. Ve své práci se ovšem omezím především na hledisko obchodněprávní. 12 Tamtéž, s

15 3 Základní pojmy Definici termínu likvidace obchodní společnosti obchodní zákoník neuvádí. Pod marginální rubrikou Likvidace společnosti je mimo jiné průběh tohoto procesu obecně upraven, avšak výslovně uvedená definice zde obsažena není. V odborné literatuře se však několikero vymezení nachází. V rámci této kapitoly jsou některé z definic uvedeny a interpretovány. V celé práci se ale vyskytují i další typické obchodněprávní pojmy, a proto je jim zde rovněž věnována pozornost. 3.1 Obchodní společnost Přestože slovní spojení likvidace obchodní společnosti uvádí tento pojem až na druhém místě, budu se mu z praktických důvodů věnovat přednostně. Obchodní zákoník (a ani jiné právní předpisy) neobsahuje definici pojmu obchodní společnost. Příslušné ustanovení uvádí jen základní charakteristiku společnosti a taxativní výčet jejich možných forem. M. Bartošíková k tomuto dodává, že podat obecnou definici obchodní společnosti je obtížné, ne-li zcela nemožné, a to zejména vzhledem k rozdílům u jednotlivých forem obchodních společností. 13 Obchodní společnost může vzniknout ve formě veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, dále pak evropské společnosti a evropského hospodářského zájmového sdružení. S ohledem na příslušná ustanovení obchodního zákoníku lze konstatovat, že obecně pro obchodní společnosti je charakteristické zejména to, že jsou za a) právnickými osobami, které jsou za b) založeny za účelem podnikání, ledaže jinak stanoví právo Evropských společenství nebo zákon. Ad a) Obecná charakteristika právnických osob je obsažena v úvodních ustanoveních občanského zákoníku. Analýzou těchto ustanovení lze dospět k závěru, že obchodní společnost a právnická osoba nejsou ekvivalentními pojmy (například jednotka územní samosprávy společností bezesporu není). Naopak je možné dovodit, že do množiny všech právnických osob patří jedna podmnožina obchodních společností, které lze podřadit pod sdružení fyzických nebo právnických osob. Je však potřeba upozornit na to, že obchodní zákoník připouští, aby za stanovených podmínek byla založena obchodní spo- 13 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s

16 lečnost i jednou právnickou nebo fyzickou osobou, což by ovšem nebylo v souladu s úpravou občanského zákoníku. Pro takové případy se tedy připouští prolomením staré zásady tres faciunt collegium existence korporací i jen s jediným členem, a to pro případ společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. 14 Ad b) Za podnikání se podle obchodního zákoníku považuje soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Obchodní společnosti nemusí být vždy založeny za účelem podnikání, jelikož obchodní zákoník připouští výjimku pro případ společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Ty mohou být založeny za jiným účelem, jestliže to zvláštní právní předpis nezakazuje. I přesto jsou považovány za obchodní společnosti, které se zapisují do obchodního rejstříku, čímž se bez ohledu na účel založení stávají podnikateli. Pro účely této práce je vhodné rovněž dodat, že charakteristickým znakem obchodní společnosti jsou jednak skutečnost, že bývá založena svými zakladateli dobrovolně, ať již na smluvním principu minimálně dvou subjektů, nebo z rozhodnutí jednoho zakladatele. Stejně tak je na místě zde uvést, že obchodní společnosti se zapisují do obchodního rejstříku. 3.2 Vymezení likvidace Jak již bylo uvedeno výše, pojem likvidace obchodním zákoníkem definován není, avšak v odborné literatuře vymezení obsažena jsou, byť se od sebe poněkud liší. I. Pelikánová uvádí, že likvidace je mimosoudním vypořádáním majetkových poměrů zrušené společnosti. To znamená, že cílem likvidace je vykonat veškerá práva společnosti a splnit její veškeré povinnosti takovým způsobem, aby obchodní jmění bylo v zásadě redukováno na určitou peněžitou částku v jejím majetku. Tato peněžitá částka se nazývá likvidačním zůstatkem, který má být rozdělen mezi společníky. 15 Autorka tímto vymezením poukazuje na charakter průběhu likvidace, který probíhá s omezenou ingerencí soudní moci. Je však třeba poukázat na určité nepřesnosti. Problematickou je formulace, že likvidační zůstatek má být rozdělen mezi společníky, jelikož zákon připouští, aby při splnění stanovených podmínek měla společnost s ručením omezeným jediného společníka a akciová společnost jediného akcionáře. Za do jisté míry zavádějící 14 Blíže viz KNAPP, Viktor a kol. Občanské právo hmotné 1, s PELIKÁNOVÁ, Irena kol. Obchodní právo. II. díl. Praha: ASPI, a.s., 2005, s

17 by bylo možné považovat požadavek, aby v souvislosti s likvidací byla vykonána práva a splněny povinností jakýmkoliv způsobem tak, aby na konci tohoto procesu byla k dispozici peněžitá částka. Je potřeba postupovat především v souladu s právním řádem. Může totiž nastat situace, kdy během likvidace bude zjištěno, že výše majetku nepokryje výši dluhů společnosti, a tím pádem by nebylo možné dosáhnout peněžité částky, která by následně bula převedena na společníka, resp. společníky. Postup v rozporu se zákonem by mohl vést k uplatnění soukromoprávní i veřejnoprávní odpovědnosti likvidátora. Poněkud důslednější vymezení uvádí J. Pokorná, a sice likvidace znamená vypořádání majetkových vztahů zrušené společnosti, a to v situaci, kdy majetek a závazky zrušené společnosti nepřejdou na právní nástupce, ale společnost má zaniknout, má být vymazána z obchodního rejstříku. Likvidace se provádí vždy obligatorně s výjimkou případů, kdy zákon stanoví, že se likvidace neprovádí. 16 Uvedenou definici lze považovat za přesnější oproti předchozí variantě v tom smyslu, že poukazuje na situace, kdy sice dojde ke zrušení společnosti, avšak likvidace se neprovádí. Za určitý nedostatek lze naopak považovat absenci zmínky o mimosoudním charakteru tohoto procesu. T. Dvořák uvádí, že likvidace je zákonem stanovený obligatorní postup, jehož cílem je mimosoudní vypořádání majetkových a ostatních otázek souvisejících se zrušením společnosti, přičemž veškerá činnost společnosti je omezena na vypořádání dosavadních obchodů a jiných záležitostí. Je nezbytným krokem před jejím zánikem, a to i v případech, kdy společnost nikdy fakticky nezahájila svoji činnost, nemá žádné závazky ani majetek. 17 Oproti jiným definicím je tato výstižnější ve formulaci popisující likvidaci jako vypořádání nejen otázek majetkových, ale i otázek souvisejících. Zatímco majetkové otázky nevyvolávají pochybnosti, související otázky spolu s pokračováním definice veškerá činnost je omezena na vypořádání jiných záležitostí je poněkud neurčitým termínem. 18 Pro případ pochybností obsahuje definice požadavek vyplývající z judikatury, 19 dle kterého se likvidace provádí i pro případ, že společnost fakticky svoji činnost nezahájila, a nemá žádné závazky ani majetek. Za poněkud zavádějící lze považovat likvidaci jako obligatorní postup. Celý proces likvidace má vést ke splnění 16 FALDYNA, František a kol. MERITUM Obchodní právo. Praha: ASPI, a.s., 2005, s DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 715., DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3., přepracované. Praha: ASPI, a.s. 2008, s Otázce co lze podřadit pod pojem související otázky bude věnována pozornost dále 19 Blíže viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 1994, sp. zn. 28 Co 75/92, in Právní rozhledy, 1994, č. 1, s. 23 a násl. 17

18 jeho účelu, a to zániku společnosti, avšak její průběh není rigidně svázán pravidly obchodního zákoníku. Ostatně vzhledem k nejrůznějším situacím, které by mohly nastat, a stejně tak k odlišnostem jednotlivých právních forem společností by takový přístup mohl vést ke značným obtížím. Obligatornost procesu lze spatřovat v tom, že bude až na dále uvedené výjimky nutně předcházet zániku společnosti. Definice všech doposud uvedených autorů charakterizovaly likvidaci jako postup, kterému nutně muselo předcházet zrušení společnosti. Dle ustanovení obchodního zákoníku může soud za striktně vymezených podmínek vyslovit neplatnost společnosti, což rovněž způsobuje její vstup do likvidace. Dále uvedená vymezení vztahovala likvidaci jen k obchodním společnostem. Jak je však i výše v textu uvedeno, vztahují se ustanovení o tomto postupu i na jiné právnické osoby, což ukládá občanský zákoník. Nelze však tuto skutečnost pokládat za nedostatek uvedených definic, jelikož publikace autorů, ze kterých zde bylo citováno, se vztahují pouze k obchodním společnostem. Vzhledem k předchozím definicím se jako nejpřesnější jeví vymezení od K. Eliáše, který uvádí, že likvidace je zákonem upravený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající právnické osoby, který nastupuje obligatorně, pokud zákon výslovně neurčuje, že likvidace není třeba. Účelem likvidace je vyjasnit majetkové poměry společnosti a vyčistit její majetkové vztahy. 20 Oproti předchozím vymezením autor do své definice zahrnul i situace, kdy dochází k zániku právnické osoby, avšak likvidace se nevyžaduje. Jedná se o případy, kdy soud zrušil konkurs po splnění rozvrhového usnesení anebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující a společnosti nezbyl žádný majetek, resp. má-li pouze takový majetek, který prakticky nelze zpeněžit. 21 Dále je na rozdíl od předchozích definic zmíněn i účel likvidace, což může vést k názornější představě o celém procesu. Za jediný nedostatek (který se stejně tak objevil i prvních dvou jmenovaných autorek) lze považovat vztáhnutí likvidace pouze na majetkové vypořádání v rámci společnosti. Za zmínku stojí rovněž definice V. Pelikána, který poukazuje na ekonomická hlediska likvidace. Likvidace podniku je souborem organizačních a ekonomických aktivit a právních úkonů, které musí zajistit úplné vypořádání majetkových a právních poměrů podniku před jeho výmazem z obchodního rejstříku. 22 Uvedené vymezení obsahuje několikero terminologických nepřesností, její význam lze však spatřovat 20 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář, s PELIKÁN, Václav. Likvidace podniku, s

19 z jiného hlediska, a sice proces likvidace nespočívá pouze v souboru právních, ale i faktických úkonů, které je v tomto procesu provést Charakteristické znaky likvidace S ohledem na výše uvedenou skutečnost, že pojem likvidace není zákonem definován a v této souvislosti na uvedená vymezení, považuji za účelnější spíše, než se pokusit provést vlastní vymezení, uvést základní charakteristické znaky likvidace, které jsem dovodil z jednotlivých definic a ustanovení obchodního zákoníku. Dle mého soudu za charakteristické znaky likvidace lze považovat to, že se jedná o: a) mimosoudní proces, který b) je upraven zákonem, c) předchází zániku společnosti, vyjma případů, kdy se likvidace neprovádí, d) spočívá v právních i faktických úkonech, e) jeho účelem je vypořádání majetkových a ostatních souvisejících otázek obchodní společnosti. Co se ad a) týče, je vhodné uvést, že se nejedná o proces, který by byl prováděn zcela bez ingerence soudní moci. Smyslem tohoto znaku je poukázat na skutečnost, že samotný průběh likvidace neřídí soud, nýbrž likvidátor. Možné zásahy ze strany soudu se omezují na nestandardní situace v průběhu likvidace mohou spočívat například ve jmenování likvidátora při nečinnosti společníků, potažmo valné hromady v této věci, při odvolání likvidátora, atp. I v případě zrušení společnosti a jmenování likvidátora soudem neztrácí průběh likvidace takto vymezený mimosoudní charakter. Jinou roli soudů lze uvést ve věcech zápisu do obchodního rejstříku týkajících se vstupu do likvidace a osoby likvidátora. I v tomto případě lze konstatovat, že tato činnost nemá vliv na samotný průběh vypořádávání majetkových a souvisejících otázek společnosti. Za charakteristický znak lze považovat i označení likvidace jako procesu ve smyslu období trvajícího v delším časovém intervalu. Obchodní zákoník výslovně nevylučuje, aby likvidace proběhla v jednom okamžiku. S ohledem na ustanovení o oznámení likvidace, které mimo jiné stanoví povinnost uveřejnit přinejmenším dvakrát s čtrnáctidenním časovým odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele k přihlášení jejich pohledávek ve lhůtě přesahující tři měsíce, se zdá být zřejmé, že se jedná o proces trvající v čase. I. Štenglová uvádí ve vztahu k tomuto ustanovení, že lze dovodit, že 19

20 v uvedené lhůtě nemůže být likvidace ukončena 23 Tento závěr vyplývá i z ustanovení, podle kterého je vyloučeno, aby likvidátor začal rozdělovat likvidační zůstatek před uplynutím tříměsíční lhůty k podání návrhu na přezkoumání návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, která počíná dnem, kdy byl tento návrh projednán. Výjimky zmíněné v ad c) mohou spočívat v tom, že buďto je společnost zrušena bez likvidace, 24 anebo ve skutečnosti, že byl zrušen konkurs po splnění rozvrhového usnesení nebo pro zcela nepostačujícího majetek a společnosti již žádný další majetek nemá. Charakteristický znak uvedený v ad e), který navazuje na definici T. Dvořáka, je poněkud neurčitý. Ohledně vypořádání majetkových otázek by pochybnosti vznikat neměly, jelikož dle ustanovení zákona lze přesně vymezit, že majetkem obchodní společnosti, kterým je veškerý její majetek, jsou věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty. Pojem související otázky je však potřeba blíže specifikovat. Dle mého soudu uvedení tohoto výrazu v charakteristických znacích má své opodstatnění. S ohledem na příslušná ustanovení obchodního zákoníku nelze konstatovat, že mají být vypořádány pouze právní vztahy vyplývající z majetkových práv, naopak mají být učiněny všechny úkony směřující k likvidaci společnosti. Takovými úkony mohou být například podání návrhu zápisu vstupu společnosti do likvidace, písemné informování příslušného úřadu práce o hromadném propouštění zaměstnanců z důvodu zrušení obchodní společnosti jako zaměstnavatele, atp. Ohledně ad b) a ad d) lze odkázat na předchozí text. 3.3 Úpadek Během existence společnosti může nastat stav, kdy má společnost dluhy vůči více svým věřitelů, a zároveň není reálně možné, aby je všechny splnila. Taková situace může nastat i v průběhu likvidace společnosti. V českém právním řádu je takto vymezený stav pojmenován jako úpadek. 25 Právním řešením tohoto stavu zabývá insolvenční zákon. 26 Úpadek společnosti může existovat ve dvou formách, a sice buďto jako platební neschopnost nebo jako předlužení. 23 ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář, s V takovém případě přejímá veškeré jmění společnosti právní nástupce, podrobnosti o tomto upravuje zákon o přeměnách. Výslovný požadavek na přechod veškerého jmění má svůj význam, jelikož byla-li by přejata pouze část jmění, muselo by být o zbytku nepřejatého jmění rovněž rozhodnuto v takovém případě by připadala v úvahu i likvidace. 25 Synonymem pro úpadek v právním slova smyslu jsou například pojmy insolvence, bankrot, krída. 26 Insolvenční zákon se stal účinným poměrně nedávno 1. ledna 2008, kdy nahradil předchozí úpravu řešení úpadku obsaženou v zákoně o konkursu z vyrovnání. 20

21 Co se platební neschopnosti týče, jedná se o stav, kdy společnost má více věřitelů, vůči kterým má peněžité závazky, které jsou již více jak třicet dní splatné, a není schopna tyto závazky plnit. Zde je třeba doplnit, že neschopnost plnit závazky se v daném případě musí posuzovat objektivně, tudíž v úpadku nebude společnost, která bude mít dostatek finančních prostředků, avšak bude se vyhýbat plnění svých závazků. Ohledně této formy úplatku zákon stanoví rovněž vyvratitelnou právní domněnku, dle které se má za to, že společnost je v platební neschopnosti, jestliže zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo jestliže tyto závazky nejsou více jak tři měsíce od jejich splatnosti splněny, nebo v případě, že nebylo možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek ze strany věřitele exekucí (případně nařízením výkonu rozhodnutí), anebo konečně jestliže společnost jako dlužník nepředložila seznamy požadované insolvenčním soudem. 27 Co se pak předlužení týče, jedná se o formu úpadku, která je možná pouze u právnických osob a podnikajících fyzických osob. Stav předlužení spočívá v tom, že dlužníkovy splatné závazky vůči více věřitelům jsou vyšší než dlužníkův majetek. S ohledem na následující vymezení dalších souvisejících pojmů, lze za tuto formu úpadku považovat situaci, kdy obchodní jmění společnosti má minusovou hodnotu (výše aktiv nedosahuje výše pasiv). Uvedené vymezení předlužení by mohlo způsobovat nepříznivé hospodářské důsledky pro některé subjekty, které sice formálně předluženy jsou, fakticky tomu tak ale není. Proto definice předlužení obsahuje ještě subjektivní hledisko, dle kterého se k hodnotě dlužníkova majetku přičítají i hodnoty reálně očekávané (tzv. expectans), a to v rozsahu, v jakém dojde ke zvýšení majetku. Očekávaný výnos musí ovšem být reálný, což mimo jiné rovněž předpokládá, že musí být jednak získán v dohledné době, a zároveň se nesmí jednat o výnos pouze spekulativní. V tomto směru lze očekávaný výnos prokázat například uzavřenými smlouvami s odběrateli dlužníka. 28 Insolvenční zákon rovněž vymezuje tzv. hrozící úpadek. O tento stav půjde v případě, kdy vzhledem ke všem okolnostem lze důvodně očekávat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých závazků. Hrozícího úpadku se však může podle insolvenčního zákona dovolávat pouze samotný dlužník. 27 Uvedené seznamy se přikládají k insolvenčnímu návrhu v případě, jestliže tento návrh podá sám dlužník. Jedná se o seznam majetku a pohledávek dlužníka, seznam dlužníkových závazků a seznam dlužníkových zaměstnanců. 28 Blíže viz WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 5. Aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s

22 3.3.1 Řešení úpadku Důvody úpravy zákonné formy pro řešení úpadku uvádí například F. Zoulík, podle kterého sice právo na spravedlivý proces, tak jak je vymezeno v mezinárodních, ústavních i procesních předpisech, spočívá mimo jiné v získání exekučního titulu po řízení, jež zaručuje rovné možnosti stran, a v následné exekuci. Při převaze požadavků nad prostředky dlužníka by totiž použití standardních prostředků vedlo k tomu, že v takové situaci by byl favorizován věřitel, který je ekonomicky silnější nebo postupuje tvrdě na úkor věřitelů ostatních. A tak by uplatnění zásad spravedlivého procesu sloužilo jen jednomu nebo jen menšině věřitelů, zatímco vůči jejich většině by se projevilo jako pravý opak, neboť by je nespravedlivě zbavilo možnosti alespoň poměrného uspokojení jejich pohledávek. 29 Stávající insolvenční zákon umožňuje řešit úpadek třemi způsoby, a sice konkursem, reorganizací, anebo oddlužením. Co se reorganizace a oddlužení týče, lze je považovat za sanační řešení, jelikož počítají s pokračováním existence dlužníka po skončení jeho úpadku (jedná se tedy o řešení, které má vést zjednodušeně řešeno k překonání krize). Oproti tomu konkurs je řešením likvidačním a v případě právnických osob vede nutně k jejich zániku. Smyslem konkursu je zpeněžit majetkovou podstatu dlužníka úpadce, a podle stanovených pravidel nejčastěji poměrně uspokojit nároky zjištěných věřitelů. 30 Pro úplnost je zde nutné uvést, že řešit úpadek podle insolvenčního zákona je vyloučeno u taxativně vymezeného okruhu subjektů. Vzhledem k tématu této práce není bez zajímavosti, že se jedná např. banky, spořitelní a úvěrová družstva, pokud jim předtím nebyla odejmuta licence nebo povolení k jejich činnosti. 31 Závěrem lze podotknout, že stav, kdy společnost obecně nedisponuje dostatečnou mírou peněžních prostředků, lze řešit i mimoprocesními způsoby. Není tedy vyloučeno, aby se dlužník s každým svým věřitelem dohodl na narovnání vzájemných práv a povinností, případně aby uzavřeli dohodu o prominutí dluhu, resp. jeho části. 29 Tamtéž, s Blíže viz ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo, s Výčet subjektů, na které se insolvenční zákon neuplatní, je uveden v ustanovení 6 insolvenčního zákona. 22

23 3.4 Další související pojmy Na tomto místě jsou stručně vymezeny některé další pojmy, které se v textu vyskytují. Jednotlivé pojmy je nutné pečlivě rozlišovat, jelikož jejich případná záměna by mohla navozovat absurdní a neřešitelné situace, což se netýká pouze samotné likvidace Podnik Podnikem obchodní společnosti se podle příslušného ustanovení obchodního zákoníku rozumí soubor hmotných, osobních a nehmotných složek jejího podnikání. Náleží k němu věci, práva a jiné majetkové hodnoty, kterou jsou ve vlastnictví společnosti, a slouží nebo mají sloužit k provozování podniku. Hmotná složka je složena z movitých a nemovitých věci. Osobní složku pak tvoří lidský substrát, který se podílí na provozu podniku. Vztah mezi fyzickou osobou a společností, které podnik náleží, nemusí být nutně založen pracovněprávní skutečností, naopak se mnohdy bude jednat například o smlouvy uzavřené v režimu obchodního zákoníku. Nehmotnou složku pak představují práva a jiné majetkové hodnoty. Typicky se bude jednat o pohledávky, cenné papíry, majetková práva, která jsou obsahem průmyslových práv, práv na označení, autorských práv, výrobní a technické poznatky (jinak řečeno know-how), atp. Podnik lze tedy charakterizovat jako určitý celek, který slouží podnikatelské činnosti, a to jako soubor (souhrn) věcí, práv a jiných majetkových hodnot Obchodní majetek Obchodním společnostem je občanským zákoníkem přiznána jak způsobilost být nositelem práv a povinností, tak i způsobilost tato práva a povinnosti svými úkony nabývat, resp. měnit a pozbývat (až na zákonem stanovené výjimky). Z toho vyplývá, že obchodní společnost je způsobilá být subjektem majetkových vztahů, přičemž předmětem těchto vztahů mohou být věci, a připouští-li to jejich povaha, tak práva a jiné majetkové hodnoty. K. Eliáš uvádí, že obchodním majetkem se obecně rozumí souhrn hodnot penězi ocenitelných (aktiv), ať již jsou to věci, práva (zejména pohledávky), anebo jiné majetkové hodnoty, jako je např. obchodní tajemství, ochranná známka nebo knowhow. 33 Jak je v souladu s tímto určeno v úvodních ustanoveních obchodního zákoníku, vytváří soubor věcí, pohledávek, práv a jiných penězi ocenitelných hodnot, jehož je ob- 32 Blíže viz FALDYNA, František a kol. MERITUM Obchodní právo, s ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo, s

24 chodní společnost vlastníkem, resp. jejichž je věřitelem, obchodní majetek společnosti. Do obchodního majetku společnosti nespadají závazky ve smyslu dluhů společnosti. Obchodním majetkem obchodní společnosti se má na mysli dle příslušného ustanovení obchodního zákoníku veškerý její majetek. Pojmy podnik a obchodní majetek je však třeba důsledně rozlišovat. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží, případně mají sloužit k předmětu podnikání obchodní společnosti. Podnik nemůže být vlastníkem těchto hodnot. Nejedná se totiž o subjekt práva, ale o jeho předmět. Obchodní majetek oproti tomu je ve vlastnictví obchodní společnosti. Fakticky se však může jednat o shodné hodnoty Obchodní jmění Obchodním jměním společnosti se podle obchodního zákoníku rozumí soubor veškerého obchodního majetku a závazků. Pojem závazek je v tomto případě nutno vykládat jako dluh, a nikoliv jako synonymum obligace. Logicky lze tedy dovodit, že jmění společnosti bude tvořit složka kladná s aktivy a složka záporná s pasivy. Obchodní jmění a obchodní majetek tedy nelze považovat za pojmy se shodným obsahem. V souvislosti s likvidací lze poukázat na ustanovení 70 odst. 1 obchodního zákoníku, kde je normováno následující: Je-li společnost zrušena s likvidací nebo zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v 68 odst. 3 písm. f) majetek, provede se likvidace podle tohoto zákona, pokud ze zvláštního právního předpisu nevyplývá jiný způsob vypořádání jejího jmění. Zákonodárce zde rozlišil mezi obchodním majetkem a obchodním jměním. Majetek bude vždy představovat kladnou hodnotu, tudíž bude likvidace žádoucí. Jinak řečeno aktiva v obchodním jmění budou převažovat nad pasivy. V opačném případě, tedy při převaze pasiv, proběhne namísto likvidace konkursní řízení dle insolventního zákona Čistý obchodní majetek Čistým obchodním majetkem se podle obchodního zákoníku rozumí obchodní majetek společnosti - podnikatele po odečtení všech jejich závazků (ve smyslu dluhů). K. Eliáš trefně poukazuje, že normativní konstrukce obchodního jmění jako souboru obchodního majetku a závazků (dluhů) a čistého obchodního majetku jako obchodního majetku sníženého o závazky (dluhy) budí při povrchním čtení dojem stejnosti. Ale tak tomu není. Obchodní jmění sleduje věcnou charakteristiku toho, co se pojí k podnikateli a co podnik vytváří v jednotlivých položkách (tedy konkrétní věci, konkrétní pohle- 24

25 dávky, konkrétní dluhy, atp.), zatímco čistý obchodní majetek vystihuje totéž celkovým hodnotovým vyjádřením. 34 Rozdíl tedy spočívá v tom, že pomocí obchodního jmění je konkrétně identifikován obchodní majetek podnikatele a jeho dluhy, zatímco prostřednictvím čistého obchodního lze vyjádřit, jakou má jmění hodnotu. V této souvislosti lze poukázat na to, že po provedení všech nezbytných úkonů k provedení likvidace ukládá likvidátorovi obchodní zákoník mimo jiné vypracovat návrh na rozdělení čistého majetkového zůstatku. Lze se tedy domnívat, že tímto čistým majetkovým zůstatkem bude rovněž vyjádřena jeho hodnota. Tento svůj závěr dovozuji z eventuality naturálního plnění jako realizace práva na podíl na likvidačním zůstatku, které by však mělo být předem oceněno. Touto možností se budu zabývat v osmé kapitole. 34 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo, s

26 4 Zrušení společnosti Právní řád rozlišuje v záležitostech týkajících se závěrečných fází existence společnosti mezi jejím zrušením a zánikem. Je nutné tyto pojmy důkladně odlišit, jelikož jednou právní skutečností dochází ke zrušení společnosti, s nímž je dále spojena řada významných právních následků, jinou právní skutečností nastává její zánik. 35 Co se likvidace týče, jedná se o fázi, která může vyplnit časový interval mezi těmito skutečnostmi. 36 Prvotní právní skutečností vedoucí k ukončení existence společnosti bude tedy zrušení. Společnost pozbývá v důsledku svého zrušení svůj účel, pro nějž byla zřízena a její orgány vykonávají aktivity k vyvolání jejího zániku: tím je limitována jejich působnost. 37 Oproti tomu je pak zánik společnosti definitivní právní skutečností, na jejímž základě doposud existující obchodní společnost pozbyla právní subjektivitu a byla vymazána z obchodního rejstříku (nestanoví-li zákon jinak). 4.1 Zrušení subjektu dle obchodního zákoníku Obecnou úpravu stanovuje v příslušných ustanoveních občanský zákoník, dle kterého se právnická osoba zrušuje dohodou, uplynutím doby, nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. V příslušných ustanoveních obchodního zákoníku jsou kromě těchto důvodů uvedeny další, čímž je podán taxativní výčet právních skutečností zrušujících obchodní společnost. Systematicky jsou tyto důvody uvedeny jednak v obecných ustanoveních obchodního zákoníku o obchodních společnostech, a dále také v ustanoveních týkajících se jednotlivých forem těchto subjektů. Jak již bylo výše uvedeno, zrušení společnosti je bezesporu vždy určitou právní skutečností. Podle okolností se pak může jednat o právní úkon, individuální právní akt nebo událost Blíže viz PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Obchodní právo, s To však neplatí bezvýjimečně (viz dále v této kapitole) 37 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s Blíže viz LOCHMANOVÁ, L. Zrušení obchodní společností s likvidací po novele obchodního zákoníku. Právo a podnikání, 2001, č. 9, str