KVALITNÍ KONSTRUKCE PRO SUCHÉ STAVBY základní kurz

Transkript

1 KVALITNÍ KONSTRUKCE PRO SUCHÉ STAVBY základní kurz CZ.1.07/1.1.16/ Střední škola polytechnická, Brno, Jílová 36g

2

3 Vážení čtenáři, otevíráte učebnici, která vznikla jako součást projektu KVALITNÍ KONSTRUKCE PRO SUCHÉ STAVBY (CZ.1.07/1.1.16/ ) a zabývá se problematikou suché výstavby. Učebnice pro základní kurz teorie je členěna do pěti částí ZT-01 až ZT-05, na které navazuje učebnice pro základní kurz praxe s označením ZP-01 (vypracovaly Ing. Libuše Sýkorová a Ing. Miroslava Čechová, Ph.D.). ZT 01: Respektování životního prostředí ve stavebnictví, včetně principů nízkoenergetického stavění (Vypracovala Ing. Miroslava Čechová, Ph.D., 2013) ZT 02: Základní prvky suché výstavby (Vypracovala Ing. Libuše Sýkorová, 2013) ZT 03: Progresivní materiály a technologie pro suchou výstavbu (Vypracovala Ing. Alena Novosadová, 2013) ZT 04: Konstrukce suché výstavby (Vypracovala Ing. Libuše Sýkorová, 2013) ZT 05: Realizace kvalitních staveb (Vypracoval Ing. Evžen Staněk, 2013) - 3 (16) -

4 Členění učebnice Učebnice je rozdělena do pěti bloků (moduly ZT-01 až ZT-05). Každá velká kapitola má na konci shrnutí, které je doplněno kontrolními otázkami. Učebnice je zároveň koncipována jako pracovní sešit, takže u vnějších okrajů se vyskytuje pruh, do kterého si může čtenář, resp. účastník kurzu psát poznámky. Pro snadnější orientaci v učebnici jsou texty doplněny přehlednými ikonkami, které na následujících řádcích čtenáři představíme: REALIZOVANÉ STAVBY: NOVINKY: KONTROLNÍ OTÁZKY: POUŽITÉ POJMY: SHRNUTÍ: - 4 (16) -

5 ZT-01 RESPEKTOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘ. VE STAVBENICTVÍ, VČETNĚ PRINCIPŮ NÍZKOENERGETICKÉHO STAVĚNÍ - 5 (16) -

6 OBSAH části ZT ÚVOD 7 2. ZÁKLADNÍ POJMY ÚSPORNÝCH DOMŮ 8 3. EKOLOGICKÉ STAVĚNÍ Výběr stavebního pozemku Tvar budovy a střechy Klima v jednotlivých místnostech Světlo, osvětlení, prosklení Dřevo a dřevěné materiály Desky z dřevěných materiálů - ekohledisko Plasty ekologické riziko PASIVNÍ DOMY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 16-6 (16) -

7 1. ÚVOD Ve stavebnictví, tj. ve výstavbě a bydlení, se ročně spotřebuje přibližně 40% energie z celkové spotřeby ve světě. Z důvodu snížení této spotřeby se od 90. let minulého století začaly v Německu stavět první tzv. pasivní domy, u nichž architekti a projektanti dokázali snížit provozní spotřebu energie až desetinásobně oproti běžným domům a čtyřnásobně vůči nízkoenergetickým domům. Tento trend přinesl do stavebnictví značné snížení spotřeby, které se netýkaly jen novostaveb a rekonstrukcí rodinných domů, ale i celých bytových domů a veřejných staveb. Zároveň vznikl nový stavební obor stavební biologie, která zahrnovala všechny aspekty přístupu k výstavbě, aby se vyloučily reakce na nemoci vyvolané v nezdravém prostředí budov. Každá stavba vyžaduje kvalitní projekt, znalosti materiálů, technických systémů a obnovitelných zdrojů, proto kritériem pro jejich výběr by měly být skutečné potřeby lidí, energetická efektivnost, ohleduplnost k přírodě a jejím zdrojům. Obyvatelé staveb využívají kromě energetických zdrojů rovněž i vodu, vzduch apod., proto i s nimi by měli nakládat šetrně a do přírody je vracet v nezávadné podobě. Vytvořený odpad je potřeba minimalizovat, a to zejména tříděním a recyklováním. Recyklací by se měli zabývat výrobci především při výrobě chemických látek, nových materiálů, resp. produktů. Před několika lety se v USA začal používat koncept výroby nazvaný cradle to cradle, v překladu od kolébky po kolébku, ve kterém se prosazuje výroba jen takových chemických látek a materiálů, které lze recyklovat bez ztráty jejich vlastností. Obr. 1: Výstavba úsporného domu z obnovitelných materiálů [1] - 7 (16) -

8 2. ZÁKLADNÍ POJMY ÚSPORNÝCH DOMŮ Ekologická a zelená architektura: ekologie je věda, která pojednává o vztazích všech organismů s okolním prostředím. Ekologická a zelená architektura navozuje představu architektury, která využívá jednotlivé prvky přírody, lze říci, že to má být architektura v zeleni anebo naopak v dnešní době, aspekty šetření energií. Solární architektura: jedná se o architekturu, který využívá pasivní sluneční energii a z hlediska úspory je zaměřena hlavně na návrh a prevedení správného zaizolování domů. Udržitelná architektura: tento pojem znamená především zachování životního prostředí pro další generace. Je důležitý v celé době životnosti staveb, a to již od výstavby přes údržbu a přestavbu až po recyklaci, kdy musíme zamezit negativním dopadům na přírodu. Nízkoenergetická, pasivní, aktivní, nulová a plusová architektura: tato architektura je zaměřena zejména na spotřebu energie a je dle ČSN a vyhlášek definována hodnotami, které vyjadřují spotřebu tepla na vytápění. Obr. 2: Škála energetické náročnosti domů [2] Z obr. 2 je patrné, že nízkoenergetické domy mají vylepšenou izolaci a jejich potřeba tepla na vytápění představuje 50 kwh/m 2 za rok. Abychom mohli dosáhnout této hodnoty, tak by nízkoenergetické domy měly mít řízené větrání s rekuperací tepla a sníženou vzduchovou propustnost netěstnostmi a konstrukcemi. Do této kategotie řadíme i tzv. aktivní dům, který je navíc vybaven elektronikou zajišťující automatizovaný provoz domu (řízené větrání, vytápění a stínění oken). Pasivní domy jsou velmi dobře tepelně izolovány a využívají pasivních - 8 (16) -

9 solárních zisků. Jejich potřeba tepla na vytápění je do 15 kwh/m 2 za rok. Jsou zaměřené na maximální šetření teplem díky vhodné izolaci, řízenému větrání a velmi malé vzduchové propustnosti nětesnostmi a konsrukcí. A nakonec nulové a plusové domy, které vyrábějí elektrickou energii, mají zabudovanou malou elektrárnu, pro pokrytí potřebné energie pro provoz domu. V případě vyrobení většího množství energie, než je spotřeba, tak se přebytek odprodává do veřejné sítě. SHRNUTÍ Úrodnou půdu a zeleň je třeba chránit a ponechat v maximální míře v biosystému. Pokud při stavbě zabereme půdu, tak je vhodné využívat vegetační střechy, vegetační parkovací plochy, vytvářet přírodní jezírka. Tím se přispěje k udržení přijatelného klima v létě, popř. zadržení vody z přívalových dešťů, apod. Potřeba tepla na vytápění u nízkoenergetických domů představuje 50 kwh/m 2 za rok a u pasivních domů je do 15 kwh/m 2 za rok. Vše nejlépe vystihuje výrok Antonie de Saint-Exupéryho: Nedědíme Zemi po našich předcích, ale vypůjčujeme si ji od našich dětí! KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaká je potřeba tepla na vytápění u nízkoenergetických domů? 2. Jaká je potřeba tepla na vytápění u pasivních domů? 3. Co je to ekologická a zelená architektura? 4. Vysvětlete pojem aktivní dům? 5. Co jsou to nulové a plusové domy? 6. Co si představujete pod pojmem udržitelná architektura? - 9 (16) -

10 3. EKOLOGICKÉ STAVĚNÍ Jedná se o obor, který se zabývá vztahem mezi lidmi, domy a přírodou. Z hlediska stavební ekologie jsou klíčové zejména tyto faktory: výběr stavebního pozemku, tvar budovy, klima v jednotlivých místnostech, stavebně biologické hodnocení stavebních matriálů apod Výběr stavebního pozemku Výběr pozemku zásiví na spoustě aspektů, a to především na společenském životě (příbuzní, přátelé, infrastuktura ), dále na nákladech a na nabídce v dané lokalitě. Možnosti stavění mimo zhuštěné městské lokality jsou stejně malé a především z ekologických důvodů by měly zůstat hodně omezené, aby nedošlo k narušení přírodních lokalit. Každý by si měl provést průzkum, kde si zodpoví především na otázky: jak to vypadá s průmyslovou výrobou a hustotou provozu v blízkosti parceli? Kolik hluku a imisí lze očekávat v souvislosti se směrem větru? Jsou pod pozemkem silné podzemní prameny vody nebo dokonce geologické zlomy? Je možné realizovat stavební styl, který by zapadl do krajinné oblasti? Jak to vypadá s infrastrukturou? 3.2. Tvar budovy a střechy Pokud by jsme chtěli navrhnout co nejúspornější budovu, tak by měla mít co nejméně členitá. Ideálním tvarem je kvádr otočený svojí nejdelší stranou na jih. Čím více navrhneme nekompaktní stavbu, tj. členitou, tak o to více narůstá počet složitějších detailů a tepelných mostů. Rovněž výhodnější je řadová nebo átriová zástavba, než stavby samostatné. Zejména proto, že u řadových objektů lze využít společných zdrojů vytápění. Úspornost budovy samozřejmě ovlivňuje i tvar střechy, opět z hlediska kompaktnosti staveb je výhodnější pultová střecha či plochá, ale často je tvar střechy určen v regulačních podmínkách stavebních úřadů (16) -

11 V neposlední řadě do této části patří i přiměřenost objektu. Předimenzované stavby jsou neekologické, dražší a mají zvýšenou energetickou náročnost stavby po celou dobu životnosti objektu. Pro příklad zde uvádím výsledky studií prof. Michaela Lehmairaa a Dipl. Ing. Achimema Kopmeiera z Technické a ekonomické univerzity v Saarbrückenu: pokud oboustranně obestavěnému domku přiřadíme hodnotu 100%, získáme v porovnání s ním u řadového domku obestavěného jen z jedné strany spotřebu 127% a u domku samostatně stojícího hodnotu 152% a u domku samostatně stojícího ve tvaru L dokonce hodnotu 174%. Což jsou hodnoty určitě nezanedbatelné! 3.3. Klima v jednotlivých místnostech Jedná se velice důležitá faktor ekologického stavění a to především z důvodu, že přibližně 90% našeho času trávíme v uzavřeném prostoru. Klima v místnostech ovlivňuje spousta faktorů, jako jsou např. vysychání stavebních materiálů: čím rycheji materiál vysychá, tak tím je to lépe pro člověka a i pro spotřebu energie. Ideálním materiálem je dřevo. Opět uvádím výsledky studií odborníků (prof. Michaela Lehmairaa a Dipl. Ing. Achimema Kopmeiera) z Technické a ekonomické univerzity v Saarbrückenu: u zdiva tloušťky 30 cm se doba vysychání pohybuje mezi ¾ rokem (u cihly) až 3 roky (u pórobetonu či plynosilikátu). Dalším faktorem je útulné klima v místnostech, které je tvořeno zejména kombinací následujících složek působcích v souladu, a to: teploty, vlhkosti, složení a pohybu vzduchu. V neposlední řadě je ovlivňuje přívod čerstvého vzduchu, pro pohodu v místnosti stačí krátké, avšak intenzivní větrání průvanem. Je lépe používat materiály, které jsou prospustné pro vodní páru, regulovatelné větrací otvory a uměle regulovat přívod čerstvého vzduchu, přičemž zároveň zpětně získávat energii, než absolutně utěsnit spáry (16) -

12 3.4. Světlo, osvětlení, prosklení Při návrhu velikosti otvorů pro světlo je vždy důležité hledat kompromis mezi velikostí oken a tepelnými ztrátami a to tak, aby se v interiéru vytvořily co nejpřirozenější světelné podmínky. Rovněž volba zasklení je důležitým aspektem, protože nejmodernější tepelně izolační skla zejména v obdobích chudších na sluneční svit. Ultrafialová část spektra má totiž vliv na tvorbu vitamínu D. Mimoto je krátkovlnná část tohoto záření významná pro své baktericidní působení Dřevo a dřevěné materiály Z ekologického hlediska patří dřevo mezi nejdůležitější obnovitelné suroviny na Zemi. V našich zeměpisných šířkách je cca polovina spotřeby pokrývána domácí těžbou a zbytek je dovážen z tropických lesů za velkých energetických nákladů. Lepším ekologickýn řešením by bylo se soustředit na dřevo z umělých domácích výsadeb. Zbytky, které vzniknou při zpracování dřeva mohou být vráceny bez obav o přirozeného koloběhu, tak jak je tomu vidět na obr. 3. Obr. 3: Dřevo obnovitelná surovina [3] Dřevo má mnoho stavebích i biologických předností. Je vynikající tepelně izolační materiál, dobrou až středně dobrou akumulaci tepla. Další jeho výhodou je, že je pachově neutrální, až by se dalo subjektivně říci, že příjemně voní. Má hřejivou povrchovou teplotu. Není radioaktivní, nemá elektrostatický náboj a přizpůsobuje se vzdušné - 12 (16) -

13 vlhkosti. Ze všech výše jmenovaných důvodů je dřevo pro mnoho stavitelů ztělesněním pojmu biologické bydlení. Nesmíme ale zapomenout na odpovídající ošetření povrchu. Pro stavební ochranu dřeva smí být používány pouze úředně schválené prostředky na ochranu opatřené značkou ze zkušebny. Pozor na to, že pokud chemické prostředky mají dřevo cránit a škodlivý hmyz usmrcovat, tak to znamená, že jsou částečně jedovaté, proto méně je někdy více. Rozhodně tedy volte prostředky prověřené nezávislými zkušebnami, aby použití těchto látek nemělo negativní vliv na prostředí. Ochranné prostředky jsou v převážné míře vodorozpustné soli na bázi chromu, fluoru, mědi, arsenu a boru. Čisté borité soli a často používaný borax jsou pro člověka relativně neškodné a neprodukují škodlivé emise, maximálně dochází k jejich vymývání Desky z dřevěných materiálů eko hledisko Z důvodu, že je dřevo, jako přírodní obnovitelný materiál, dostupné pouze v omezeném množství, tak byly vyvinuty materiály na bázi dřeva. Díky tomu je teď možné neplnohodnotné a slabé dřevo (ohnuté dřeviny, větve apod.), zbytky dřeva, recyklované dřevo rozmělnit a tuto hmotu pak následně za pomocí pojidel spojit na nové stavební materiály s vlastnostmi, které jsou podobné dřevu. Energetická náročnost na lisování a na přísady se pro jednotlivé desky dost liší. Dřevotřískové desky jsou nejčastěji používanými dřevěnými materiály. Kvůli zdravotním rizikům v důsledku emisí formaldehydu se dělí do 3 emisních tříd (E1, E2, E3), E0 neexistuje, protože i ze samotného dřeva se uvolňuje formaldehyd Plasty ekologické riziko Chemie plastů výrazně zatěžuje a může i ohrožovat životní prostředí, a to především díky zbytkům vznikajícím při výrobě. Mohou být zdraví škodlivé, popř. i rakovinotvorné. Jejich recyklace je možná jen v malé - 13 (16) -

14 míře. Z výše jmenovaných důvodů je lépe plasty v ekologické výstavbě používat jen tehdy, pokud je zaručeno, že nebudou ohroženy osoby a pokud neexistují jiné přírodní zdroje. SHRNUTÍ Ekologická a energetická volba pozemku, dále její tvar, umístění, včetně stavebního materiálu, dispozičního řešení a systémy techniky volíme s ohledy na následující cíle: 1. provést co možné nejmenší zásahy do přírody; 2. minimalizovat nároky na energie a jejich zdroje během celého cyklu životnosti budovy (od výstavby až po její odstranění); 3. inteligentně využívat přirozených systémů a obnovitelných zdrojů energie, jako jsou např.: rostlinný porost, sluneční záření, přirozená klimatizace apod.; 4. minimalizovat množství a koncentraci znečištění vzduchu a vody, popř. odpadního tepla, odpadů; 5. alespoň zachovat rozmanitost flory a fauny na pozemku, v lepším případě i navýšit; 6. citlivě zasadit budovu do krajiny a tím zajistit zdravé bydlení (vyloučit tzv. syndrom nemocných budov). KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jak ovlivňuje ekologické stavění výběr pozemku? 2. Souvisí nějak tvar střechy či budovy s energetickou spotřebou domu a popř. jak? 3. Vysvětlete pojem klima v místnosti? 4. Při návrhu osvětlení a prosklení musíme hledat kompromis především mezi jakými faktory? - 14 (16) -

15 5. Jaký materiál ztělesňuje tzv. pojem biologické bydlení, uveďte důvody tohoto označení. 6. Co znamená ekologické stavění? Vysvětlete v bodech. 4. PASIVNÍ DOMY Pojem pasivní dům vychází z principů využívání pasivních tepelných zisků v budově. Jedná se o zisky ze slunečního záření, které prochází okny a dále pak z tepla vyzařovaného různými spotřebiči a lidmi. Díky kvalitním izolacím a dalším konstrukčním prvkům tyto zisky neunikají ven a po většinu roku stačí pro zajištění tepelné pohody v místnostech. Hlavní výhody pasivních domů tedy jsou: vyšší komfort bydlení; extrémně nízké nákady na bydlení; stálý přívod čerstvého vzduchu; příjemné teploty v zimě i v létě. Na obr. 4 je uveden příklad solárního energeticky úsporného města. Jedná se o 750 bytů v samostatné městské části vzniklé na zelené louce (část je nízkoenergetická a část v pasivním standardu). Projekt byl realizován ve městě Linec Pichling, Rakousko. Obr. 4: Solární energeticky úsporné město Linz Pichling [4] - 15 (16) -

16 5. SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Výstavba úsporného domu z obnovitelných materiálů Obr. 2: Škála energetické náročnosti domů Obr. 3: Dřevo obnovitelná surovina Obr. 4: Solární energeticky úsporné město Obr. 5: Budovy a prostředí 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] BAUER-BÖCKLER, H.-P. Ekologická výstavba domů. Ikar a KK, s. ISBN [2] [3] [4] [5] Obr. 5: Budovy a prostředí [5] - 16 (16) -

17 ZT-02 ZÁKLADNÍ PRVKY SUCHÉ VÝSTAVBY

18 OBSAH části ZT ÚVOD 3 2. HISTORIE SÁDROKARTONU 3 3. VLASTNOSTI SÁDROKARTONU Vlastnosti sádry Výhody sádrokartonových konstrukcí Nevýhody sádrokartonových konstrukcí 7 4. PRVKY POTŘEBNÉ PRO MONTÁŽ KONSTRUKCÍ Sádrokartonové desky Výroba desek Rozměry desek Provedení hran desek Značení desek podle normy Druhy desek Profily pro sádrokartonové konstrukce Laťování ze dřeva Kovové profily Připevňovací prostředky Šrouby Kotevní technika Materiály pro povrchovou úpravu Výztužné pásky Tmely Izolační materiály Parotěsná fólie Paropropustná fólie Napojovací pěnové těsnění Tepelné, zvukové a požární izolace SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 24-2 (24) -

19 1. ÚVOD Suchá výstavba je způsob stavění, který se využívá v poslední době na stavbách stále častěji. Mokrý proces stavění provází klasickou výstavbu zděného domu a zahrnuje práci s betonem, s maltou a s dalšími pojivy. Suchá výstavba mokré procesy minimalizuje. Pracuje se nejčastěji s dřevotřískovými, dřevovláknitými, cementovláknitými, sádrokartonovými, sádrovláknitými, cementotřískovými a cementovláknitými deskami, s různými spoji, profily a s kotvícím materiálem v podobě šroubů, vrutů a závěsů. Výhodami tohoto způsobu stavění jsou rychlost realizace stavby, čistota, dobré tepelně-izolační vlastnosti, zvuko-izolační vlastnosti, protipožární vlastnosti, ekologické řešení, snadná opravitelnost, kvalitní povrch a jiné. Tímto způsobem vznikne kvalitní obytný prostor. Ze sádrokartonu je možné montovat všechny vnitřní nenosné konstrukce, například příčky, podhledy, předsazené stěny, podlahy, podkroví. 2. HISTORIE SÁDROKARTONU Sádrokarton je důležitý materiál používaný v suché výstavbě.. V současné době je spotřeba sádrokartonu v ČR zhruba 2 m 2 /obyv./rok, v Evropě 5 m 2 /obyv./rok a v Americe téměř 10 m 2 /obyv./rok. Vzhledem k výhodným vlastnostem sádrokartonu se dá předpokládat, že jeho spotřeba dále poroste. Sádrokarton vzniknul kolem roku 1880 v Americe jako deska se sádrovým jádrem obaleným postupně různými materiály na bázi papíru a byl původně určený pro obkládání stěn a stropů v interiérech dřevostaveb pro zlepšení požární odolnosti. Obr. 1: Augustin Sackett ( ) - 3 (24) -

20 V roce 1894 si nechal sádrokartonovou desku patentovat Augustin Sackett a ten také sestrojil první stroj na výrobu sádrokartonu, zavedl výrobu sádrokartonu v Americe a pokračoval ve vývoji nových typů desek. Obr. 2: První stroj na výrobu sádrokartonu V průběhu 1. světové války v době mobilizace amerických vojsk se používal sádrokarton při stavbě provizorních vojenských ubytoven a v roce 1917 byla zahájena první zaoceánská výroba sádrokartonu v Liverpoolu v Anglii. V roce 1938 byl založen závod na výrobu sádrokartonu v Rize ve Východním Prusku (dnes Lotyšsko), který dal jméno výrobci RIGIPS (Rigaer Gips und Zement Werke) a výroba byla po 2. světové válce přenesena do městečka Bodenwerder v Německu. Po válce vznikaly další výrobny po celé Evropě. V ČR se začal ve větší míře sádrokarton používat až po roce 1989 a v současné době jsou v ČR dva závody na výrobu sádrokartonových desek firma Rigips má výrobnu v Horních Počáplech u Mělníka a firma Knauf v Počeradech. Obě výrobny sádrokartonu jsou vybudovány v těsném sousedství tepelných elektráren a sádra používaná ve výrobě je získaná z tzv. energosádrovce. Obr. 3: Výrobna sádrokartonových desek firmy Rigips v Horních Počáplech Sádrokarton je základní součástí sádrokartonových systémů suché vnitřní výstavby. Využívá se pro novou výstavbu i při rekonstrukcích a opravách bytů, rodinných domků, hotelů, úřadů, škol, nemocnic i historických objektů. Je určený pro montáž příček, stropních podhledů, - 4 (24) -

21 suchých omítek, předsazených stěn, suchých podlah a dalších konstrukcí. Sádrokartonové konstrukce procházejí neustálými inovacemi, vylepšují se způsoby připevňování, vyvíjejí se nové typy desek se speciálními vlastnostmi, nové typy profilů, vylepšuje se příslušenství, provádějí se požární testy atd. SHRNUTÍ Sádrokartonová deska byla patentována na konci 19. století v USA Augustinem Sackettem. Využití těchto desek bylo k obkládání stěn a stropů. K rozšíření sádrokartonu v USA došlo až po 1. světové válce. Evropa přijímala tuto technologii pomalu, ale od 60-tých let 20. století poptávka začala růst díky dobrým vlastnostem a díky růstu suché výstavby obecně. V ČR obliba sádrokartonu roste až po roce KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Co je to suchá výstavba? 2. Jak se jmenují hlavní výrobci sádrokartonových systémů v ČR? 3. K čemu se sádrokarton používá? 3. VLASTNOSTI SÁDROKARTONU 3.1. Vlastnosti sádry Sádra je zdravý přírodní stavební materiál s historií, který je nehořlavý, zdravotně nezávadný - je pachově neutrální, neprodukuje žádné látky škodlivé pro zdraví člověka, neobsahuje toxické plyny a neškodí při - 5 (24) -

22 zpracování pokožce, protože má stejné ph jako pokožka. Je vnímána jako teplá. Přispívá k regulaci mikroklimatu v interiéru, protože má dobrou difuzi vodní páry a umí pojmout a zase vypustit vodní páru do prostředí při změně vlhkosti interiéru. Je prodyšná a elektricky neutrální. Ve stavebnictví má sádra všestranné použití a kromě výroby sádrokartonových a sádrovláknitých desek se používá i pro jiné účely. Štuková sádra se používá při štukatérských a omítkářských činnostech. Má krátkou dobu tuhnutí, ale ta se dá prodloužit pomocí různých zpomalovacích přísad. Pak ji lze použít i pro výrobu sádrových stavebních dílů, sádrových prvků, akustických a izolačních desek. Modelářská sádra se používá v oblasti keramického průmyslu na výrobu forem a jako modelářská sádra při výrobě kameniny a porcelánu. Tato sádra má vysokou bělost, jemnost a dobrou pevnost a stabilní dobu tuhnutí Výhody sádrokartonových konstrukcí Hlavní výhodou sádrokartonových konstrukcí je suchý proces stavění. S tím souvisí minimální spotřeba vody (jen pro tmelení) a minimální technologické přestávky, výstavba je nezávislá na ročním období, na stavbě je velmi malé znečištění a odpad. Další výhodou je nízká hmotnost konstrukcí a tím nízké nároky na dopravu materiálů a na mechanizaci na stavbě, malé statické zatížení objektů a minimální požadavky při skladování materiálů. Výhodou je rychlý postup výstavby a tím celkové snížení nákladů, dále ověřený stavebnicový systém konstrukcí, vysoká kvalita povrchu konstrukcí, čímž je daná široká škála možností povrchových úprav nátěry, malby, tapety, obklady, šlechtěné omítky. Další velkou výhodou je usnadnění návazných profesí, kdy souběžně s montáží konstrukcí lze provádět rozvody elektřiny, vody, kanalizace a dalších sítí bez potřeby sekání. - 6 (24) -

23 Sádrokartonové konstrukce splňují celou škálu nároků na stavební konstrukce jako požární odolnost až do 180 minut, neprůzvučnost 65 db, tepelnou izolaci pomocí vloženého izolačního materiálu do mezery uvnitř konstrukce, splnění požadavků na prostorovou akustiku, možnost dosáhnout specifických vlastností konstrukcí jako například odolnost proti prostupu záření, splnění požadavků na bezpečnost odolnost proti průniku, dále snadné opracování a variabilitu v tvarování konstrukcí, možnost oprav a úprav bez viditelných stop na konstrukcích, neomezenou životnost atd Obr. 4: Provedení kvalitní sádrokartonové konstrukce 3.3. Nevýhody sádrokartonových konstrukcí Jednou z hlavních nevýhod je omezené použití z hlediska trvalé vlhkosti, které dovoluje použití sádrokartonových konstrukcí pouze v interiéru. Další nevýhodou je křehkost sádrokartonových desek a tím nutnost vysoké opatrnosti při přepravě a manipulaci s deskami. Nevýhodou je i prašnost při zpracování a hlavně broušení konstrukcí a prořez při zpracování desek i profilů, což znamená ztráty. Konstrukce nemají statickou nosnost a tím je omezeno jejich použití pouze na nenosné konstrukce, výplňové konstrukce, podhledy apod. Je nutné bezpodmínečné dodržování technologické kázně, a proto jsou nutná školení pracovníků montážních firem. Důsledkem nerespektování nevýhod jsou nekvalitní konstrukce s estetickými nedostatky v podobě trhlin a nerovností, navlhnutí konstrukcí a plísně a může dojít i ke zborcení celých konstrukcí. Obr. 5: Zřícení stropního podhledu při nedodržení systémového řešení - 7 (24) -

24 SHRNUTÍ Sádrokarton má jako každý materiál své výhodné i nevýhodné vlastnosti. Největší výhodou dnešní doby pro stavebnictví je rychlost a tu sádrokartonové konstrukce spolu se snadnou montáží splňují. Výhodami jsou i lehkost, pevnost, životnost, přizpůsobivost, snadnost zpracování a také cena. Důležité jsou izolační schopnosti a požární odolnost. Nevýhodami jsou křehkost a hlavně menší odolnost proti vlhkosti. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jak přispívá sádra k regulaci mikroklimatu? 2. K čemu se používá sádra ve stavebnictví? 3. Popište a vysvětlete výhody sádrokartonových konstrukcí? 4. PRVKY POTŘEBNÉ PRO MONTÁŽ SÁDROKARTONOVÝCH KONSTRUKCÍ Sádrokartonové konstrukce se skládají z: - opláštění konstrukce sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami, - podkonstrukce z dřevěných nebo z kovových profilů, - připevňovacích prostředků ke spojení opláštění s nosnou konstrukcí, připevnění nosné konstrukce ke stávající konstrukci a k připevnění břemen na konstrukci, - materiálů pro povrchovou úpravu konstrukcí výztužné pásky, tmely, nátěry, malby, lepidla, penetrační nátěry, hydroizolační nátěry, kontaktní nátěry, - izolačních materiálů pro vylepšení vlastností konstrukce. - 8 (24) -

25 4.1. Sádrokartonové desky Sádrokartonové desky jsou základní součástí sádrokartonových systémů. Skládají ze sádrového jádra, opláštěného speciálním kartonem. Hlavními výrobci sádrokartonových desek na našem trhu jsou firmy Rigips, Knauf, Lafarge a další. Výrobní sortiment obsahuje různé kvality, tloušťky a plošné rozměry desek. Na všechny vyráběné desky musejí být vydány atesty o jejich vlastnostech, hygienické a zdravotní nezávadnosti a o splnění protipožárních požadavků. Použití desek je možné jen při splnění všech požadavků a podmínek stanovených evropskou normou ČSN EN 520 Sádrokartonové desky a účinností od Na konkrétní systémy konstrukcí jsou vystaveny podle zákona Certifikáty. Ty jsou nutné k vydání dokumentu Prohlášení o shodě a ten se vydává, pokud je potřeba deklarovat vlastnosti určité konstrukce nebo celého systému Výroba desek Sádra je materiál známý více jak 2000 let. Vyrábí se vypálením sádrovce (hydratovaného síranu vápenatého (CaSO 4.2H 2 O) nebo z energosádrovce, který je vedlejším produktem vzniklým odsířením odpadu z tepelných elektráren. U tohoto materiálu se provádí certifikační zkouška o zdravotní nezávadnosti na radon. Výroba desek je pásová, počítačově řízená. Proces výroby probíhá na principu kontinuálního lití sádrové kaše do vytvořeného lože z lícového kartonu. Prášková sádra se odebírá šnekovým dopravníkem ze zásobníku a vážícím zařízením se přesně dávkuje do míchačky. Na dopravní cestě k míchačce se přidávají přísady (skelné vlákno, tvrdidlo, urychlovače atd.). Do míchačky je přesně dávkovaná studená voda. V míchačce se všechny komponenty promíchají a vytvořená sádrová kaše se hubicemi vypouští do koryta, které tvoří na krajích vytvarovaný lícový karton, odvíjený z cívky. Rubový karton přichází z cívky a uzavírá - 9 (24) -

26 sádrovou kaši shora. Kraje rubového kartonu se přilepují na kraje lícového kartonu. Jádro sádrokartonu se tvaruje pomocí spodních a horních válců v prostoru a na dopravníku tuhne. Rychlost pásu je dána manipulovatelností. Doba tuhnutí musí odpovídat délce pásu, aby na konci linky byl sádrokarton tuhý a mohl se řezat. Na konci dopravníku jsou instalovány stříhací nůžky, které nekonečný sádrokartonový pás oddělí na požadovanou délku. Před dělením pásu dojde ke kontinuálnímu potisku pásu (rubová strana a boční hrany) technickými informacemi. Následuje sušení desek v sušičce, kde se sádrokartonové desky zbavují nadměrné vlhkosti. Na konci výrobní linky se provádí kontrola, paletizace a odvoz bloků desek do skladu. Obr. 6: Schéma výrobní linky sádrokartonových desek Rozměry desek Tloušťky: - 6 mm (na ohýbání), 9,5 mm (na suché omítky) nejsou samonosné, - 12,5 mm, 15 mm (na základní konstrukce) standardní, - 18 mm, 20 mm, 25 mm (na protipožární konstrukce a obklady dřevostaveb) Šířky: mm, mm - 10 (24) -

27 Délky: 2000, 2500, 2600, 2700, 3000 mm atd. (výrobní linka se dá přenastavit i na nestandardní rozměry) Provedení hran desek Rozlišují se podélné tzv. originální hrany na delší straně desek, které jsou tvarované z důvodu snadnějšího vložení výztužné pásky a snadnější tmelení. Mohou mít různý tvar zkosený, snížený, polokulatý nebo speciálně vytvarovaný a příčné hrany řezané. Hrana se uřízne kolmo, ale zkosí se hoblíkem nebo nožem, aby při tmelení množství tmelu bylo dostatečné a nedošlo po jeho vyschnutí k trhlinám. Obr. 7: Typy hran sádrokartonových desek Značení sádrokartonových desek podle normy A SDK stěnová deska, H SDK stěnová deska se sníženou absorbcí vody (GKBI), F SDK zvýšená pevnost jádra při vysokých teplotách, D SDK deska s kontrolovanou objemovou hmotností, R SDK deska se zvýšenou pevností (diamantové desky), I - SDK deska se zvýšenou tvrdostí povrchu (diamantové desky), Všechny vlastnosti desek tzn. i písmena mohou být kombinována Druhy desek Stavební deska základní A (GKB, RB) Používá se v interiérech s relativní vlhkostí vzduchu menší než 60% při teplotě 20 0 C, tzn. v suchých prostorech na konstrukce bez zvláštních - 11 (24) -

28 požadavků na požární odolnost bytové příčky, podhledy apod. Deska má bílou barvu kartonu a modrý potisk. Obr. 8: Základní stavební deska Stavební deska impregnovaná H2 (GKBi, RBI) Používá se v prostorách s vyšší relativní vlhkostí vzduchu až do 75%, krátkodobě i větší konkrétně 85% po dobu kratší než 10 hodin, 100% kratší než 2 hodiny během 24 hodin, při teplotě 20 C, tzn. do koupelen, sprch, umýváren a kuchyní. Zvýšená odolnost proti vzdušné vlhkosti je dána především přísadami ve hmotě jádra (silikonový olej). Deska má zelenou barvu kartonu a modrý potisk. Obr. 9: Impregnovaná deska Obr. 10: Srovnání nasákavosti desek Obr. 11: Srovnání vzlínavosti desek - 12 (24) -

29 Stavební deska protipožární DF (GKF, RF) Používá se do suchých prostorů se stálou relativní vlhkostí vzduchu menší než 65% při teplotě 20 C, s požadovanou požární odolností nebo jako ochrana ocelových konstrukcí před požárem, tzn. do protipožárních konstrukcí. Přimícháním skelných vláken do hmoty jádra se prodlužuje životnost desky při požáru. Deska má růžovou barvu kartonu a červený potisk. Obr. 12: Protipožární deska Stavební deska protipožární impregnovaná DFH2 (GKFi, RFI) Používá se do prostorů s vyšší relativní vlhkostí do 75% jako desky H2, pokud je navíc stanovená požární odolnost konstrukce, tzn. do koupelen, sprch a umýváren v podkroví apod. Deska má zelený karton a červený potisk. Sádrokartonová deska proti hluku (modrá) Modrá akustická deska je vyrobena podle speciální receptury, má vhodně zvolenou hustotu jádra. upravená sádrová krystalická struktura se specifickými tlumicími vlastnostmi, takže snižuje hladinu hluku a používá se při řešení protihlukové ochrany budov. Splňuje i požadavky na požární odolnost a používá se při montáži mezibytových příček, podhledů a předstěn v komerční i bytové zástavbě. Obr. 13: Sádrokartonová deska proti hluku Stavební deska izolační (termodeska) Vrstvená deska typu A s nakašírovanou vrstvou polystyrenu nebo minerální fáze v tloušťkách 20, 30, 50 nebo 60 mm, která slouží k částečné izolaci interiérových konstrukcí. Obr. 14: Termodeska - 13 (24) -

30 Speciální desky pro požární obklady a konstrukce Speciální deska protipožární je oboustranně opláštěná skelnou rohoží. Používá se do protipožárních konstrukcí stěn, stropů, obkladů ocelových nosníků a sloupů a pro vytváření protipožárních kanálů a šachet bez samostatné nosné konstrukce. Desky se vzájemně spojují speciálními šrouby nebo sponami a tmelí se protipožárními tmely na bázi sádry. Stavební desky akustické Lícová strana desky není upravovaná, rubová strana je opatřena akusticky účinnou netkanou textilií. Plocha desky je opatřena pravidelným nebo nepravidelným děrováním. Dodává se v tloušťce 9,5 nebo 12.5 mm. Obr. 15: Podhledy z akustických desek Gyptone Používá se do prostor se speciálními akustickými požadavky - nahrávací studia, koncertní síně, kina, přednáškové sály apod. Pro svoji specifiku - děrování se ve velké míře používají do prostor bez zvláštních akustických podmínek, jako architektonické a dekorační členění a oživení ploch stropů. Tyto desky nemají žádné protipožární a vlhkostně izolační vlastnosti. Dodávají se jako velkoformátové desky pro bezesparé podhledy, chodbové lamely nebo kazety. Obr. 16: Podhledy z akustických kazet - 14 (24) -

31 Stavební deska ohebná Stavební deska ohebná je sádrokartonová deska, zesílená skelným vláknem. Je určena pro ohyby za sucha i mokra. Sádrovláknitá deska RIFLEX má tloušťku 6 mm, obsahuje jako přísadu skelnou stříž a používá se pro oblouky a klenuté plochy. Obr. 17: Stropní podhled opláštěný ohebnými deskami Stavební desky na bázi cementu Desky v sobě obsahují portlandský cement a vystěrkovanou skelnou tkaninu, někdy jsou cementotřískové. Používají se v prostředí s trvale vysokou vzdušnou vlhkostí, a to jak ve vnitřních prostorách, tak i venku. Některé jsou i ohýbatelné, např. Aquapanel. Podlahové desky Jsou sádrokartonové nebo sádrovláknité speciální desky impregnované proti zvýšené vzdušné vlhkosti, které se vyrábějí ve více variantách buď jako samostatné desky nebo jako speciální dílce továrně slepené ze dvou nebo tří desek, někdy i s nalepenou vrstvou izolačního materiálu. Mají po stranách drážku a pero nebo speciální zámek a v tomto spoji se k sobě lepí. Obr. 18: Podlahové dílce Stavební desky sádrovláknité V deskách jsou rovnoměrně rozprostřena vlákna buničiny v celé sádrové hmotě. Mají podobné vlastnosti jako sádrokartonové desky typu DFH2, ale nají větší hustotu i hmotnost a lze je použít i jako desky konstrukční. Uplatnění nacházejí například ve dřevostavbách. Obr. 19: Sádrovláknitá deska - 15 (24) -

32 4.2. Profily pro sádrokartonové konstrukce Opláštění sádrokartonovými deskami je v konstrukcích připevňováno pomocí připevňovacích prostředků na nosnou konstrukci tvořenou z kovových profilů nebo méně často ze dřevěného laťování Laťování ze dřeva Používá se hraněné jehličnaté řezivo, které musí být rovné a nezkroucené a jeho relativní vlhkost se má pohybovat kolem 15 %. Nesmí obsahovat vady, které zhoršují jeho mechanické vlastnosti. Vzhledem k nevýhodným vlastnostem dřeva jako je nižší biologická odolnost, hořlavost a navlhání se používají impregnační látky pro jeho ochranu. Dřevěné laťování musí být pravoúhlé a rovinné. Osové vzdálenosti závisí na druhu konstrukce a základní a nosné latě se v každém bodě křížení spojují pomocí šroubů do dřeva Kovové profily Pro nosné konstrukce se používají ocelové tenkostěnné profily z pozinkovaného plechu o tloušťce stěny 0,6 mm. Vyrábí se více druhů profilů, které se liší tvarem, rozměry a použitím. Pro profily platí norma ČSN EN Druhy profilů: - Příčkové profily Profil UW (obr. 20) vodorovný profil k připevnění na podlahu a strop, rozměry 50, 75, 100, 125, 150/40 mm Profil CW (obr. 21) svislý profil pro připevnění opláštění příčky, rozměry 50, 75, 100, 125, 150/50 mm Profil UA (obr. 22) zesílený svislý profil pro příčky, používá se při montáži zárubně, pokud - 16 (24) -

33 je příčka vyšší než 2800 mm, dveřní otvor širší než 850 mm a hmotnost dveřního křídla vyšší než 25 kg, tloušťka plechu je 2,0 mm, rozměry 50, 75, 100/50 mm - Podhledové a obkladové profily Profil UD (obr. 23) obvodový profil pro podhledy, obklady stropů, stěn a šikmin, rozměry 30/30 mm Profil CD (obr. 24) konstrukční profil pro podhledy, obklady stropů, stěn a šikmin, rozměry 60/27 mm. Novinkou jsou rigidizované profily vyráběné z ocelového pozinkovaného plechu, který prošel procesem tzv. rigidizace (ztužení). Účinná tloušťka plechu se během procesu rigidizace zvětší na součet původní tloušťky materiálu a hloubky vzniklých prolisů a tím má profil větší pevnost a lepší vlastnosti. Obr. 25: Rigidirovaný profil 4.3. Připevňovací prostředky Připevňovací prostředky se používají k vytvoření nosné konstrukce a připevnění opláštění při montáži sádrokartonových konstrukcí, k připevnění sádrokartonových konstrukcí ke stávajícím konstrukcím v budově a k připevnění břemen na sádrokartonové konstrukce Šrouby Používají se pro připevnění opláštění sádrokartonových desek. Mají antikorozní úpravu a speciální tvar hlavy šroubu. Šrouby 212 TN (obr. 26) pro šroubování do plechu tloušťky maximálně 0,75 mm (24) -

34 Šrouby 221 TB (obr. 27) pro šroubování do plechu tloušťky 0,8 až 2,25 mm. Šrouby 421 LB (obr. 28) pro připevnění kovových součástí podkonstrukce. Šrouby FN (obr. 29) šrouby pro kotvení závěsů do dřeva. Šrouby Ridurit (obr. 30) pro připevnění k podkonstrukci a vzájemnému spojování desek Ridurit. Šrouby Rigidur (obr. 31) pro připevnění k podkonstrukci a vzájemnému spojování desek Rigidur Kotevní technika (obr. 32) - pérové rychlozávědy, - posuvné závěsy, - závěs nonius, - spojky profilů, - stavitelné třmeny a příchytné svorky, - přímé závěsy, - úhlové kotvy, - křížové rychlospojky, - krokvové závěsy, - krokvové nástavce, - hmoždinky - 18 (24) -

35 4.4. Materiály pro povrchovou úpravu Jednou z výhod sádrokartonových konstrukcí je jejich rovný a hladký povrch, a proto lze použít širokou škálu povrchových úprav. Předpokladem pro povrchovou úpravu je dokonale vytmelený a vybroušený povrch sádrokartonu. Před každou povrchovou úpravou je nutné provést penetrační nátěr, který sjednotí povrch konstrukce tak, aby nedocházelo k různému odrazu světla mezi plochou desky a tmelenou spárou Výztužné pásky Používají se k vyztužení tmelených spár. Vkládají se do spár mezi deskami. Zvyšují pevnost spoje a snižují riziko trhlin. Na volbu konkrétního druhu pásky má vliv typ tmelu a typ hrany. Druhy: - skelná (obr. 33) - je tenká, a proto je výhodná hlavně pro příčné hrany, používá se pro tmely na bázi sádry a pro disperzní tmely, - samolepicí polyamidová (obr. 34) je nejméně pevná a univerzální, ale pro jednoduchost použití je nejoblíbenější, není vhodná na ochranu rohů konstrukcí - papírová (obr. 35) nejpevnější a nejuniverzálnější, používá se do spár, na hrany a lomy konstrukcí i jako ochrana rohů, je vhodná po tmely na bázi sádry i disperzní tmely, omezení v použití je z důvodu požární odolnosti, - speciální pásky na hrany a rohy konstrukcí (obr. 36) jsou složeny z několika materiálů většinou kombinace hliníku s papírem nebo - 19 (24) -

36 papíru a plastu, vyrábějí se v různém tvarovém provedení pro ostré i kulaté rohy, některé typy se po vtlačení do tmelu již v dalším kroku nepřitmelují, práce s nimi je rychlá a efektivní Tmely - práškové sádrové spárovací tmely (obr. 37) - každý výrobce vyrábí svoji řadu tmelů pro základní tmelení spojů a upevňovacích vrutů (Vario, Super, Uniflott atd.), které se dodávají ve formě prášku, který je nutno rozmíchat s vodou. - pastové tmely (obr. 38) - interiérové tmely na bázi vodou ředitelných disperzí, které jsou připraveny v konzistenci určené k přímé spotřebě. Snadno se nanášejí a brousí a jejich výhodou je výborný finální povrch. Jsou vhodné i pro celoplošné tmelení sádrokartonu a pro stěrkování jiných interiérových povrchů. Musejí se skladovat při teplotách +2 až +30 o C. - akrylátový tmel (obr. 39) - je vhodný k úpravě koutových spár mezi sádrokartonovými plochami nebo plochami sádrokartonových konstrukcí a navazujícími konstrukcemi. Během skladování nesmí zmrznout Izolační materiály Izolační materiály chrání jednotlivé části stavební konstrukce i vnitřní prostory stavby proti účinkům vody a vlhkosti, proti ztrátám tepla, proti hluku a pro zlepšení požárních vlastností Parotěsná fólie Hlavní funkce parozábrany je nepropustnost pro vodní páry. Parotěsná fólie se vždy klade před tepelnou izolaci (při pohledu z interiéru) a zabraňuje proniknutí teplého vzduchu do studené zóny za - 20 (24) -

37 tepelnou izolací, kde voda obsažená ve vzduchu kondenzuje, a tak podstatně snižuje účinnost tepelné izolace Paropropustná fólie Paropropustná fólie neboli pojistná hydroizolace se používá v konstrukcích střech pod krytinou. Má zabránit vniknutí vody do izolace při náhodném zatečení do střechy. Je tedy nepropustná pro vodu v kapalném stavu, ale umožňuje odpaření případné vlhkosti z izolace nebo konstrukce střechy, která se tam může dostat v době výstavby střechy tzv. technologická vlhkost daná např. přirozenou vlhkostí trámů, použitými mokrými procesy při výstavbě, navlhlou tepelnou izolací nebo netěsnostmi parotěsné fólie Napojovací pěnové těsnění Těsnění se dodává v různých šířkách, nalepuje na obvodové profily sádrokartonových konstrukcí a slouží k utěsnění nerovností například pod UW profilem na podlaze při montáži příčky, ale hlavně má akustickou funkci a brání přenosu hluku ze sádrokartonových konstrukcí na stávající obvodové konstrukce stavebních objektů. Obr. 40: Napojovací pěnové těsnění Tepelné, zvukové a protipožární izolace Ve spojení se sádrokartonem se používají především minerální izolace, a to na bázi skelné nebo kamenné vlny. Dodávají se v rolích nebo jako desky různé tloušťky. Druh izolace se volí podle konstrukce, pro kterou je určena. Do příček se volí měkké izolace s nízkou objemovou hmotností. Obr. 41: Izolační rohože a desky - 21 (24) -

38 Pro konstrukce předsazených stěn se používají izolace ve formě tužších minerálních desek, aby nedošlo k sesunutí izolace a tím snížení izolačního účinku. Objemová hmotnost běžných izolací je 16 až 40 kg/m 3. Tloušťky tepelných izolací se vypočítávají z hodnot tepelných odporů konstrukcí, které jsou uvedené v normě. Mezi firmy zabývající se výrobou izolací patří ISOVER, ORSIL atd. SHRNUTÍ Sádrokartonové konstrukce jsou systémové konstrukce složené z jednotlivých prvků. Základem je nosná konstrukce tvořená z dřevěných nebo kovových profilů, která je opláštěná sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami pomocí připevňovacích prostředků podle druhu konstrukce, požadovaných vlastností a druhu spoje. Přidáním dalších prvků jako např. izolačních materiálů se dá dosáhnout vylepšení vlastností konstrukcí. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Vyjmenujte kovové profily používané na sádrokartonové konstrukce, včetně konkrétního použití v konstrukci? 2. Vyjmenujte jednotlivé druhy sádrokartonových desek a popište jejich použití? 3. Jaké znáte druhy izolačních materiálů a k čemu slouží? 5. SEZNAM OBRÁZKŮ: Obr. 1: Augustin Sackett ( ) Rigips magazín, článek Ing. Mikolášové Obr. 2: První stroj na výrobu sádrokartonu Rigips magazín, článek Ing. Mikolášové Obr. 3: Výrobna sádrokartonových desek firmy Rigips v Horních Počáplech Obr. 4: Provedení kvalitní sádrokartonové konstrukce Obr. 5: Zřícení stropního podhledu při nedodržení syst.řešení (24) -

39 Obr. 6: Schéma výrobní linky sádrokartonových desek Obr. 7: Typy hran sádrokartonových desek Obr. 8: Základní stavební deska ceník rigips Obr. 9: Impregnovaná deska ceník rigips Obr. 10: Srovnání nasákavosti desek - Rigips magazín Obr. 11: Srovnání vzlínavosti desek Rigips magazín Obr. 12: Protipožární deska ceník rigips Obr. 13: Sádrokartonová deska proti hluku Rigips magazín Obr. 14: Termodeska ceník rigips Obr. 15: Podhledy z akustických desek Gyptone Obr. 16: Podhledy z akustických kazet Obr. 17: Stropní podhled opláštěný ohebnými deskami Obr. 18: Podlahové dílce Obr. 19: Sádrovláknitá deska ceník rigips Obr. 20: Profil UW ceník rigips Obr. 21: Profil CW ceník rigips Obr. 22: Profil UA ceník rigips Obr. 23: Profil UD ceník rigips Obr. 24: Profil CD ceník rigips Obr. 25: Rigidirovaný profil rigips.cz Obr. 26: Šroub 212 TN ceník rigips Obr. 27: Šroub 221 TB ceník rigips Obr. 28: Šroub 421 LB ceník rigips Obr. 29: Šroub FN ceník rigips Obr. 30: Šroub Ridurit ceník rigips Obr. 31: Šroub Rigidur ceník rigips Obr. 32: Kotevní technika Obr. 33: Skelná páska ceník rigips Obr. 34: Samolepicí polyamidová páska ceník rigips Obr. 35: Papírová páska ceník rigips Obr. 36: Speciální páska na hrany a rohy ceník rigips Obr. 37: Sádrový spárovací tmel ceník rigips Obr. 38: Pastový tmel ceník rigips Obr. 39: Akrylátový tmel ceník rigips Obr. 40: Napojovací pěnové těsnění ceník rigips Obr. 41: Izolační rohože a desky ceník rigips - 23 (24) -

40 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: [1] KEKRT, P. Technologie Stavební stěny učební texty oboru montér suchých staveb 1. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha 4, s. ISBN [2] KEKRT, P. Stropní systémy, půdní vestavby, suché podlahy, speciální konstrukce učební texty oboru montér suchých staveb 2. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha 4, s. ISBN [3] NYČ, M. Sádrokarton. GRADA, s. ISBN [4] RIGIPS, s.r.o., KOLEKTIV AUTORŮ. Montážní příručka sádrokartonáře. RIGIPS, Počernická, Praha 10, s. [5] KNAUF, Technické listy. [6] ČSN Výkresy pozemních staveb Kreslení výkresů, stavební části. [7] ČSN EN 520 Sádrokartonové desky. Definice, požadavky, zkušební metody. [8] ČSN EN Kovové konstrukční profily. [9] Webové stránky [10] Webové stránky [11] Webové stránky [12] Webové stránky [13] Webové stránky (24) -

41 ZT-03 PROGRESIVNÍ MATERIÁLY A TECHNOLOGIE PRO SUCHOU VÝSTAVBU

42 OBSAH části ZT ÚVOD 3 2. AKUSTICKÉ DESKY CLEANEO Použití desek Vlastnosti desek Montáž desek 6 3. DESKY DIAMAND Použití desek Vlastnosti desek Montáž desek 7 4. DESKY GLASROC Použití desek Vlastnosti desek Montáž desek 8 5. DESKY RIGISTABIL Použití desek Vlastnosti desek Montáž desek DESKA TOPAS DESKY KNAUF SAFEBOARD Použití desek Vlastnosti desek Montáž desek DESKY MASSIVBAUPLATTE LIŠTA AQUABEAD Použití Vlastnosti AKUSTICKÝ ZÁVĚS RIGIPS Použití závěsu Funkce akustického závěsu Rigips SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 18-2 (18) -

43 1. ÚVOD Požadavky investorů na užitné vlastnosti staveb se neustále zvyšují a výrobci stavebních materiálů na ně reagují vývojem stále nových materiálů a technologií. Také v oblasti suché výstavby byly uvedeny na trh nové materiály. Výrobci lehkých stavebních desek se snaží rozšířit jejich uplatnění i v konstrukcích, ve kterých bylo jejich použití omezené. Proto vznikají nové desky vhodné i do prostředí s vysohou relativní vlhkostí vzduchu,např. desky Glasroc, desky odolávající i silnému mechanickému namáhání a nárazům, např. Diamand nebo Topas, akustické desky nových vlastností, např. Cleaneo, zvyšuje se odolnost desek proti ohni nebo RTG záření, např. SafeBoard Dalším důvodem inovací je snížení pracnosti při montáži desek nebo úspora materiálu. K produktům, které patří do této skupiny patří např. desky Massivbauplatte, které výrazně snižují spotřebu nosných hliníkových profilů nebo rohové lišty AquaBead. Seznámit Vás s vlastnostmi a použitím těchto novinek je účelem tohoto modulu. - 3 (18) -

44 2. AKUSTICKÉ DESKY CLEANEO 2.1. Použití desek Jsou to akustické desky určené k tlumení zvuku uvnitř místnost s čistícím účinkem na vzduch vhodné především do místností bez přímého větrání Vlastnosti desek a/ čistění vzduchu Hlavní předností těchto akustických desek je jejich schopnost rozkládat některé volné organické látky, např. změkčovadla a retardéry hoření v textiliích, formaldehyd z aglomerovaných materuálů nebo aromatické uhlovodíky z rozpouštědel v čistících prostředcích. Tyto látky se v místnostech, které není možné přirozeně větrat, jako jsou velkoplošné kanceláře, školy nebo nemocnice postupně koncentrují a jsou příčinou únavy, vysoušení sliznic, bolesti hlavy nebo dýchací potíže. Desky obsahují speciální sádru Zeolith, která rozkládá tyto volné organické látky katalyticky na vodu a oxid uhličitý. Čistící kapacita je neomezená. b/ tlumení zvuku Kromě čistícího efektu jsou desky perforované, tzn. tlumí zvuk uvnitř místnosti, zkracuje dobu dozvuku a zlepšuje srozumitelnost hlasu v místnosti. Princip pohlcování děrovanou deskou je takový, že kmitá vzduchový sloupec v otvorech a vzduch v otvoru se chová jako nestlačitelný hmotný píst a vzduchový polštář jako pružina. Jestliže je činitel děrování vyšší než 0,15, pak rezonanční pohlcovač ztrácí svoji funkci ve prospěch funkce porézního pohlcovače. - 4 (18) -

45 Účinnost tlumení zvuku závisí na řadě faktorů: Velikost děr Při stejném podílu plochy děr dosahují akustické desky Knauf s velkým počtem malých děr mnohem lepší pohltivosti ve vysokofrekvenčním pásmu. Podíl děr Při podílu děr % z celkové plochy je podle zkušenosti dosaženo nejvyššího stupně zvukové pohltivosti. Při podílu děr menším než 10 % klesá hodnota ve vysokofrekvenčním pásmu a v oblasti nízkých frekvencí je hodnota konstantní. Zcela opačné chování se projevuje při podílu děr větším než 15 %. Vzduchové dutiny Vzdálenost mezi zavěšenými akustickými stropy a nosnou částí stropu má rozhodující vliv na stupeň zvukové pohltivost. Při výšce zavěšení menší než 100 mm se hodnoty zvukové pohltivosti posouvají do oblasti vysokých frekvencí. Velké vzduchové dutiny přispívají ke zvýšení zvukové pohltivosti nízkofrekvenčního pásma. Od výšky 500 mm nepřináší zvětšení výšky podstatné zlepšení pohltivosti. Akustické rouno Akustické stropy jsou na zadní straně opatřeny vrstvou akustického rouna, které v 95 % všech případů naprosto spolehlivě pohlcuje zvuk. Přídavná vrstva pohltivého materiálu je nutná pouze v případě zvýšených nároků. Minerální vlna Minerální vlna se používá především tam, kde musí být splněny požárně-technické požadavky a současně je nutné pohltit především nízké frekvence. - 5 (18) -

46 2.3 Montáž desek Podhledy Knauf z akustických děrovaných desek se upevňují buď přímo jako obložení stropu pomocí akustických či přímých závěsů, nebo jako zavěšený podhled pomocí drátů s oky a rychlozávěsů, popř. nonius závěsů (tlakově odolné) na nosnou stropní konstrukci. Desky WHITE resp. akustické děrované desky/štěrbinové desky se šroubují na kovovou nosnou konstrukci ze základních a nosných CD profilů. Připojení na jiné stavební prvky, především sloupy, doporučujeme provést rovněž kluzně, Mezi nosné CD profily lze položit izolační hmotu z minerálních vláken alespoň 20 mm silnou. Důležité je zavěšení pomocí akustického závěsu. 3. DESKY DIAMAND 3.1. Použití desek Jsou to desky s nejtvrdším povrchem určené do prostorů, kde je velké riziko mechanického poškození. Sádrokartonová deska pro použití v prostorech s vyšší relativní vlhkostí 75 %, (85 % po dobu kratší než 10 hodin, 100 % po dobu kratší než 2 hodiny). Desky mají vysokou tvrdost povrchu a zvýšenou pevnost jádra. Jsou určené pro mechanicky namáhané konstrukce i pro speciální akustické konstrukce, jako výztužné desky pro skeletové a rámové konstrukce (dřevostavby).jsou vhodné i jako izolace výtahových šachet. 3.2 Vlastnosti desek: zvýšená pevnost a tvrdost povrchu při standardním zpracování oproti běžným typu nabízí ještě vyšší zvukově izolační vlastnosti oproti běžným deskám umožňuje zavěšování těžších předmětů do 65 kg při použití hmoždinek pro dutinové materiály - 6 (18) -

47 deska je protipožární deska je impregnovaná desku Knauf Diamant lze ohýbat 3.3 Montáž desek Montáž desek je popsána u montáže desek Glasroc. 4. DESKY GLASROC 4.1. Použití desek vlhké prostory zatříděné podle normy ČSN EN do kategorií B a C, ve kterých vzdušná vlhkost může přesahovat i 90% s teplotami do 45 C a vysokou pravděpodobností kondenzace vody. Například koupelny, průmyslové prádelny, velkokapacitní vývařovny, haly plaveckých bazénů, veřejné sprchy ve sportovních zařízeních, wellness centra, ale i místa se zvýšeným rizikem vzniku plísní jako je ostění střešních oken 4.2. Vlastnosti desek Skelná rohož - skelnou rohoží u desek Glasroc je karton na povrchu nahrazen Odolnost proti plísním - deska Glasroc neobsahuje žádný organický komponent, který by mohl představovat živnou půdu pro plísně, materiál je k plísním absolutně netečný. Deska Glasroc H tedy chrání před nadměrnou vlhkostí a vodou celou stavební konstrukci. Nízká hmotnost sucha vystavba snižuje naroky na nosnost vodorovnych konstrukci. Deska Glasroc nahrazuje v suché výstavbě ve vlhkém prostředí cementové desky. Při sve hmotnosti 10,5 kg/m2 jsou desky Glasroc H o cca 30 % lehči než cementove desky a v porovnani - 7 (18) -

48 s ekvivalentni zděnou konstrukci představuji konstrukce z desek Glasroc H jen desetinu vahy. To s sebou přinaši dalši finančni uspory. Upravený lícový povrch desky na tento povrch je možno provádět přímou aplikaci keramického obkladu bez nutnosti nanášení penetrace. Pevnost desky - její technické parametry umožňují provádět keramický obklad stěn již na konstrukci jedenkrát opláštěnou bez nutnosti redukovat rozteče konstrukčních profilů.d Ohebnost za sucha - desky je možno použit pro obloukové podhledy i přičky až do poloměru 3 m bez nutnosti předchoziho navlhčeni. Vyborne akusticke vlastnosti - v porovnani s tradični zděnou technologii dosahuji konstrukce Glasroc H vynikajicich hodnot zvukove izolacer Nehořlavost - požarni odolnost - diky kontrolovane hmotnosti a skelne vyztuži sadroveho jadra ziskala deska vynikajici vlastnosti při vystaveni požaru konstrukce s deskou Glasroc splňuji vysoke naroky na požární odolnost: příčky až EI 90, stropy až REI 120.Reakce na oheň A1montáž 4.3. Montáž desek Desky je možne řezat a opracovavat stejně jako běžny sadrokarton. Pro jejich zpracovani neni potřeba žadneho specialniho nařadi. Pro použiti v extremně vlhkych prostoraách se nedoporučuje montaž na dřevěnou podkonstrukci. Pro montaž kovového konstrukčniho roštu plati pravidla stejna jako u běžnych sadrokartonovych konstrukci. Pro extremně náročne podminky s vysokou vlhkosti a rizikem kondenzace doporučujeme šrouby TN a TB se zvyšenou antikorozni odolnosti, standardni profily a přislušenstvi opatřit doplňkovym organickym povlakem 0,02 mm nebo ekvivalentni protikorozni upravou. - 8 (18) -

49 Konstrukčni rošt podhledů v prostorach s vysokou či trvalou vlhkosti nesmi byt zavěšovan na perove zavěsy, ale na zavěsy Nonius. Opláštění a tmelení - Desky Glasroc H se na konstrukčni rošt připevňuji pomoci samořeznych šroubů TN při dodrženi pravidel platnych pro sadrokarton. Žadne předvrtani neni nutne. Tmeleni spar se provadi vždy s vyztužnou paskou. Pokud bude povrch stěny opatřen keramickym obkladem, neni nutne spary ani hlavičky šroubů tmelit, budou překryty lepidlem použitym pro obklady. Povrchové úpravy - optimalnim řešenim připravy povrchu pro malbu je uzavřeni porů přetmelením desky tmelem v tloušťce max. 1 mm. Pokud se však předpoklada, že plocha bude opatřena náročnym nátěrem, doporučujeme celoplošné přetmeleni tmlem do tloušťky vrstvy max. 3 mm. Jako finálni natěr jsou vhodne vodou ředitelne disperzni materialy nanašene valečkem. Obklady: Keramicke obklady je možne provadět na stěny s rozteči stojin max. 625 mm a jednoduchym oplaštěnim deskami Glasroc H. Pro obklady je možne použit obkladove materialy obvyklych rozměrů, maximalni hmotnosti do 30 kg/m2. Desky Glasroc H neni třeba před lepenim obkladů nijak specialně upravovat (penetrovat). Obklad se lepi kvalitnimi flexibilnimi lepidly určenymi na podklady na bazi sadry Sparovani obkladu je třeba provest flexibilni sparovaci hmotou, prostupy a kouty se utěsni fungicidnim, trvale pružnym tmelem. V mistech přimo ostřikovanych vodou je pod obklad doporučeno spary desek vytmelit a aplikovat hydroizolačni natěr.svisle a vodorovne rohy a kouty mezi stěnou i podlahou je třeba utěsnit pomoci vodotěsne pasky vložené do hydroizolačniho natěru. - 9 (18) -

50 5. DESKY RIGISTABIL 5.1. Použití desek Tyto desky jsou určeny především pro rekonstrukce, ale jsou použitelné při všech stavebních činnostech. Cílené změny v receptuře přípravy sádrového jádra a speciální karton přidaly nové desce vysokou pevnost, houževnatost a únosnost a zlepšily její chování ve vlhkém prostředí Vlastnosti desek Zavěšování těžkých předmětů - např. horní skříňky kuchyňské linky,radiátory nebo police se musí jen připevnit pomocí vhodných upevňovacích prostředků (např. Molly kotvy). Není nutné stavět podkonstrukce. RigiStabil spolehlivě unese při konzolovém zatížení až 80 kg, a to i bez podkonstrukce. Lepení keramických obkladů - při rekonstrukci bytových jader investor i montážník jistě ocení, že lze lepit obklady již při jednoduchém opláštění se zachováním standardní rozteče profilů. Deska odolává zvýšené vzdušné vlhkosti v bytech je použitelná do všech místností včetně koupelen a kuchyníje hodná do koupelen Deska RigiStabil se používá v dřevostavbách jako nosná konstrukční deska Tyto desky jsou určeny především pro rekonstrukce, ale jsou použitelné při všech stavebních činnostech. Cílené změny v receptuře přípravy sádrového jádra a speciální karton přidaly nové desce vysokou pevnost, houževnatost a únosnost a zlepšily její chování ve vlhkém prostředí. Zavěšování těžkých předmětů - např. horní skříňky kuchyňské linky,radiátory nebo police se musí jen připevnit pomocí vhodných upevňovacích prostředků (např. Molly kotvy). Není nutné stavět - 10 (18) -

51 podkonstrukce. RigiStabil spolehlivě unese při konzolovém zatížení až 80 kg, a to i bez podkonstrukce. Lepení keramických obkladů - při rekonstrukci bytových jader investor i montážník jistě ocení, že lze lepit obklady již při jednoduchém opláštění se zachováním standardní rozteče profilů. Deska odolává zvýšené vzdušné vlhkosti v bytech je použitelná do všech místností včetně koupelen a kuchyníje hodná do koupelen Deska RigiStabil se používá v dřevostavbách jako nosná konstrukční deska 5.3. Montáž desek Řezání desek je nejvhodnější pomocí okružní pily s vodicí lištou a odsáváním. Desky, jejichž spáry budou tmeleny, lze též dělit podobně jako sádrovláknité desky Rigidur: nožem nařízneme desku z lícové strany, desku uchopíme oběma rukama a podél - 11 (18) -

52 řezu ji stlačením dolů přes hranu palety či hranu stolu zlomíme a potom prořízneme rubový karton. Připevňování desek RigiStabil na dřevěnou nosnou konstrukci se provádí ocelovými sponkami, na nenosnou konstrukci ocelovými sponkami nebo šroubky. Na kovovou konstrukci se desky připevňují šroubky. Zpracování spár provádí se lepením. Tato technologie je vhodná pouze pro podélné spáry desek, které jsou z výroby opláštěné papírovým kartonem. Polyuretanové lepidlo Rigidur se nanáší přímo z kartuše na čistou a suchou hranu již namontované desky. Další deska se k této hraně s naneseným lepidlem přitlačí tak, aby šířka spáry byla max. 1 mm. Po ztuhnutí se přebytečné lepidlo odstraní špachtlí. Lepení se provádí při teplotách nad +5 C. Závěrečným krokem je přetmelení lepeného spoje sádrovým tmelem Rigips bez použití výztužné pásky. Tmelení - svislé a příčné spáry mezi deskami se provádí stejným způsobem jako u sádrokartonu.při tmelení je vždy nutno použít některou z výztužných pásek. Samolepicí výztužnou pásku nalepíme na suchou desku a přetmelíme.skelnou výztužnou pásku je třeba vložit do tenké vrstvy čerstvě naneseného sádrového tmelua vtlačit do tmelu hladítkem. Po zaschnutí první vrstvy tmelu spáry přestěrkujeme, tmel roztáhneme do šířky a uhladíme do ztracena.. Po zaschnutí tmelu provedeme popřípadě přebroušení tmeleného povrchu. 6. DESKA TOPAS KNAUF Tyto desky jsou vlastnostmi, použitím i montáž velmi podobné deskám Rigi Stabil. Není vhodná do prostor, kde hrozí velké poškození povrchu desky (tělocvičny, chodbové trakty nemocnic, atd.) - 12 (18) -

53 7. DESKY KNAUF SAFEBOARD 7.1. Použití desek Desky chránící proti rentgenovému zárení jsou urceny pro rentgenová pracovište lékarských praxí a nemocnic, jakož i pro další pracovište s rentgenovou diagnostikou a rentgenoterapií. Odstínení okolního prostredí je zajišteno pomocí desky Knauf Safeboard. Desky plne nahrazují starší systém Knauf s oloveným plechem Vlastnosti desek úcinná ochrana proti rentgenovému zárení bez oloveného plechu a olovených pásku nízká hmotnost proti systému s olovem protipožární desky možnost ohýbání za sucha i za mokra jednoduché zpracování podobné bežným deskám výborné akustické vlastnosti 7.3. Montáž desek Při provádění konstrukcí odolných proti záření je třeba mít na zřeteli, že ochrana proti záření musí být celistvá (bez otvorů), aby konstrukce měla požadované stínící vlastnosti. Knauf Safeboard se zpracovává stejně jako běžné sádrokartonové desky Knauf. Pro snížení prašnosti se upřednostňuje lámání desek před řezáním kotoučovou nebo přímočarou pilou. Hrany se následně zbrousí rašplí na hrany popřípadě srazí hoblíkem na hrany. Potřebná tloušťka desky se odvozuje od předepsané tloušťky olověného plechu a podle jmenovitého napětí uvedeného na výrobním štítku každého přístroje (viz tabulka). Všechny spáry mezi plášti i mezi protilehlými plášti stěny musí být přesazeny. Bezpečnostní opatření: Přestože síran barnatý je zdravotně - 13 (18) -

54 7. 8. nezávadný, používejte během zpracovávání desek, zejména při broušení, řezání, sypání a míchání tmelu, ochrannou masku jako ochranu proti prachu. Tmelení - všechny řezané i originální hrany,hlavičky šroubů dopožadované tloušťky musí být zatmeleny. Pouze při zatmelení všech vrstev v požadované tloušťce lze splnit ochranu proti rentgenovému záření a zároveň splnit akustické, statické a protipožární parametry. Povrchové úpravy se provádí stejně jako u ostatních desek. DESKY MASSIVBAUPLATTE Základní vlastností nové desky je právě její tloušťka 25 mm, která přináší uživateli hned několik výhod. Především umožňuje zvětšit při montáži vzdálenost profilů, na které se deska připevňuje, ze standardních 625 mm na 1000 mm. To v rámci celkového rozpočtu konstrukce představuje významnou úsporu v nákladech (až 40 %) na použití profilů. Další předností takto konstruovaných příček z Massivbauplatte je jednodušší montáž a kratší pracovní časy. U celé řady konstrukcí je možné nyní nahradit dva obvykle používané pláště (desky) pouze jedním Massivbauplatte. Tím zpracovatel opět významně ušetří čas i náklady při samotné montáži (až 40 %) i při dalších zakončovacích nebo souvisejících prací, jako je například začištění, dořezy apod. Hmotnost desky Massivbauplatte rozměru 625 x 2000 x 25 mm odpovídá hmotnosti dosud používané desky 1250 x 2000 x 12,5 mm. Předností nové desky je v tomto případě šířka 625 mm, protože usnadňuje manipulaci jak při dopravě, tak při montáži. Na rozdíl od zavedeného standardu desek tl. 12,5 mm se desky Massivbauplatte montují u příček naležato, neboť síla desky, respektive její tuhost, snižuje riziko vzniku trhlin v podélných nepodložených spárách. Řezané spáry jsou v jednotlivých řadách přesazeny (18) -

55 Nové desky Massivbauplatte najdou díky svým vlastnostem upotřebení jednak u klasických příček, ale mohou se stát také zajímavou variantou pro opláštění šachet. Až dosud se zde obvykle používaly 3 desky tloušťky 15 mm pro 90 minut požární odolnosti, ale nyní lze opláštění šachty vytvořit ze dvou desek Massivbauplatte (2 x 25 mm). Desky lze rovněž použít na konstrukce různých průchodových traktů a únikových chodeb, například u administrativních budov nebo obchodních center apod., kde je vyžadována robustnost příčky, požární odolnost 90 minut a rychlost montáže. V tomto případě však je nutné použít standardní vzdálenost profilů to znamená 625 mm. Mezi další varianty použití Massivbauplatte patří konstrukce sociálních zařízení (ve variantě Knauf GREEN), mezibytové stěny (díky jejich robustnosti, tuhosti a zvukové neprůzvučnosti). Zajímavou alternativou jsou podkrovní místnosti, ve kterých robustnost desek pozitivně působí na tepelně-technické parametry prostoru (tepelná setrvačnost, akustické a izolační schopnost i vysoká odolnost proti prasklinám). Nosná konstrukce se montuje s roztečí 1000 mm a desky se při oplášťování ukládají na sebe vodorovně. Svislé hrany se před montáží seříznou pod úhlem 22 a desky se vzájemně posunují o polovinu délky. Spojují se a tmelí běžným způsobem (18) -

56 9. LIŠTA AQUABEAD 9.1. Použití Lišta je určená ke zpevňování rohú sádrokartonových konstrukcí. Nahrazuje hliníkové lišty, které se pracně připevňují a tmelí. Lišta se skládá ze speciálního plastu, vysokopevnostního papíru a lepidla na bázi škrobu Vlastnosti Lišty AquaBead jsou vysoce odolné proti poškození například nárazem či úderem. Tyto lišty jsou nesrovnatelně pevnější v porovnání s běžnými hliníkovými lištami. Mají vysokou přilnavost k sádrokartonu. Lišta je bezpečná, nemá žádné ostré hrany, a to ani po zkrácení na požadovanou délku. K osazení rohu lištou AquaBead není potřeba žádného tmelu. Lepidlo, kterým je lišta opatřena už z výroby, se aktivuje obyčejnou čistou vodou. A díky vysoké přilnavosti lišty k sádrokartonu drží na rohu bez jakéhokoli připevňovacího prostředku. Na tmelu ušetříte i při dokončovacích pracích je ho potřeba daleko méně, protože je lišta subtilnější. A navíc tuto lištu nemá smysl přetmelovat s výztužnou páskou, jak je běžné u hliníkových lišt (18) -

57 10. AKUSTICKÝ ZÁVĚS RIGIPSDO Použití závěsu Závěs byl vyvinut za účelem maximalizace vzduchové neprůzvučnosti stropu s podhledem ze sádrokartonových či sádrovláknitých desek Rigips. Vysoká účinnost je dosažena optimálním přerušením akustické vazby mezi podhledem a nosnou konstrukcí stropu.řída 5.rpcy Akustický závěs Rigips se skládá ze dvou kovových částí. Jedna část závěsu je spojena závěsným táhlem s konstrukcí nosného stropu, druhá kovová část závěsu nese nosné profily konstrukce podhledu. Obě kovové části jsou od sebe důsledně odděleny tlumicí hmotou Sylomer. K dispozici je škála šesti velikostí závěsů s délkami 40, 60, 80, 100, 120 a 140 mm. Úměrně velikosti závěsů vzrůstá i jejich nosnost 5,0; 8,1; 11,2; 14,3; 17,4 a 20,5 kg na závěs Funkce akustického závěsu Rigips Závěs umožňuje pružné, akusticky účinné zavěšení systémového podhledu Rigips k nosnému stropu (přerušení akustické vazby mezi podhledem a nosným stropem). Skladebná délka závěsu je cca 100mm + drát o délce 125 nebo 250 mm. Minimální velikost dutiny nad opláštěním podhledu je: 130 mm pro přímou montáž (bez závěsného drátu) prostřednictvím závitové spojky a kovové hmoždinky s vnějším závitem M6, 200 mm pro montáž na závěsné dráty pomocí dvojité pérové svorky. Nosný profil konstrukce podhledu (profil UA nebo R-CD) - 17 (18) -

58 je připevněn k závěsu prostřednictvím dvojice samovrtných šroubů do plechu typu LB 4,2 x 13 mm. Kontrolní otázky: 1. Čím se liší desky CLEANEO od ostatních sádrokartonových akustických desek? 2. Které sádrokartonové desky je vhodné použít, pokud chceme na stěny zavěšovat těžžší předměty? 3. Která deska je nejodolnější proti mechanickému poškození? 4. Jaké výhody má použití hran AQUABEAD? 5. Jaké jsou hlavní výhody použití desek MASSIVBAUPLATTE? 11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: [1] KATALOG FIRMY Rigips - novinky, s. [2] KATALOG FIRMY Knauf bezpečné bydlení, akustický komfort, s. [3] KNAUF, Technické listy. [4] Webové stránky [5] Webové stránky [6] Webové stránky (18) -

59 ZT-04 KONSTRUKCE SUCHÉ VÝSTAVBY

60 OBSAH části ZT PŘIPRAVENOST STAVBY 3 2. POVRCHOVÉ ÚPRAVY Tmelení Penetrace Nátěry, omítky, tapety, keramické obklady Ochrana hran 4 3. SÁDROKARTONOVÉ KONSTRUKCE Příčky Požadavky na příčky Skladba příčky Instalační stěny Popis konstrukce Rekonstrukce bytových jader Obklady stěn sádrokartonovými deskami Předsazené stěny Funkce předsazených stěn Druhy předsazených stěn Stropní podhledy Funkce podhledů Druhy podhledů Požadavky na podhledy Revizní otvory a klapky Kazetové stropní podhledy Půdní vestavby Suché podlahy SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 22-2 (22) -

61 1. PŘIPRAVENOST STAVBY Montáž sádrokartonových konstrukcí smí probíhat až po dokončení a potřebném vyschnutí všech mokrých procesů v interiéru. Vlhkost stávajících stěn, stropů i podlah v interiéru musí být ustálená, povrchy mají být suché a podkladní betony vyzrálé. Montáž sádrokartonových konstrukcí se doporučuje provádět až po osazení oken a uzavření stavby proti vlivům povětrnosti. Uvnitř budov je potřeba i po montáži desek zajistit dostatečné větrání. 2. POVRCHOVÉ ÚPRAVY 2.1. Tmelení Tmelení se provádí po ukončení montáže a opláštění celé sádrokartonové konstrukce jako součást povrchové úpravy. Tmelí se spoje mezi jednotlivými deskami, kouty, hrany a rohy. Tmelení ovlivňuje estetické vlastnosti - kvalitu a rovinnost povrchu a stavebně fyzikální vlastnosti hotové konstrukce - statické, akustické, požární atd. Při tmelení musí být dokončeny všechny vlhké procesy na stavbě. Nesmí dojít k vystavování konstrukce vlivům náhlých teplotních a vlhkostních změn. Tmelení se provádí při teplotách prostředí i podkladu min. +5 o C a relativní vlhkosti vzduchu max. 65% Penetrace Penetrace se provádí vždy před jakoukoliv povrchovou úpravou, tj. před nátěry, malbami, tapetováním i obklady. Penetrační materiály jsou vodou ředitelné disperze s vysokou prodyšností pro vodní páry. Účelem penetrace je vyrovnat rozdílnou nasákavost sádrokartonu a spárovacího tmelu, zvýšit přilnavost a opticky sjednotit podklad. Penetrace musí před dalším opracováním úplně vyschnout. - 3 (22) -

62 2.3. Nátěry, omítky, tapety, keramické obklady Na nátěry je vhodné používat barvy přímo deklarované výrobcem po sádrokarton. Nevhodné jsou barvy na minerálním základě (vápenné, silikátové a s vodním sklem), nehodí se klasické hlinky. Barvy se nanášejí válečkem s nízkým potahem nebo nastříkáním technologií airless. Jako povrchová úprava se používají i dekorativní šlechtěné omítky a stěrky. Jde o tenkovrstvé omítky nanášené válečkováním nebo roztíráním. Vždy je nutno akceptovat všechna doporučení výrobce. Na sádrokarton se používají i různé druhy tapet (papírové, textilní, plastové, kovové). Před tapetováním se doporučuje speciální nátěr pro pozdější výměnu tapet, který usnadňuje odtržení tapet při renovačních pracích. Speciální tapety hedvábné, vinylové apod. vyžadují zvláštní opatření při přípravě podkladu, například celoplošné přetmelení nebo kompletní přestěrkování plochy. Na připevnění tapet lze použít všechna běžná tapetová lepidla. Jako keramické obklady se používají keramické obkládačky, kameninové obklady i skleněná mozaika. Maximální formát obkladového materiálu činí 300 x 300 mm na sádrokarton nebo 330 x 330 mm na sádrovlákno. V místech ostřikovaných vodou je třeba pod obklad aplikovat hydroizolační nátěr. Všechny typy mohou být lepeny lepidly doporučenými výrobcem. Pod keramický obklad je nutné provést zhuštění profilů podkonstrukce nebo dvojité opláštění Ochrana hran Z důvodu křehkosti sádrokartonu jsou vnější rohy a hrany konstrukcí vystaveny nebezpečí poškození, a proto je vhodné je chránit. Ochrana se dá provádět více způsoby a kromě klasického přetmelení pomocí pásky existují i moderní systémy ochrany rohů. - 4 (22) -

63 Lišta AquaBead je vodou aktivovaná samolepicí lišta. Skládá se ze speciálního plastu, vysokopevnostního papíru a lepidla na bázi škrobu. Je vysoce odolná proti poškození nárazem nebo úderem. Obr. 1: Postup nanesení lišty AquaBead Systém No Coat je systém zpracování hran sádrokartonových konstrukcí, díky kterému rohy i kouty odolají silným nárazům. Systém No Coat zaručuje rovné, přímé linie na hraně s jakýmkoliv vnitřním nebo vnějším úhlem. Hranový systém zakryje malé nepravidelnosti a nedokonalosti podkladu, takže odpadá zapravování hran před montáží. Obr. 2: Systém No Coat SHRNUTÍ Před samotným zahájením montáže sádrokartonové konstrukce je nutná připravenost stavby, a to hlavně v návaznosti sádrokartonu teplota nad 5 o C, absence mokrých procesů atd. Povrch sádrokartonu je kvalitní, rovný, hladký a umožňuje různé druhy povrchových úprav. Základem je vždy tmelení a penetrace a po nich mohou následovat nátěry, malby, tapety, obklady nebo omítky. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaký je účel penetrace při povrchové úpravě sádrokartonových konstrukcí? - 5 (22) -

64 2. Jaké druhy povrchových úprav sádrokartonu znáte? 3. Jaké jsou moderní způsoby ochrany hran sádrokartonových konstrukcí? 3. SÁDROKARTONOVÉ KONSTRUKCE V interiérech staveb se používají pro své výhody různé druhy sádrokartonových konstrukcí. Obr. 3: Sádrokartonové konstrukce Jde o systémová řešení, kdy celá konstrukce je navržená jako sestava konkrétních dílů a spojovacích prvků, které musejí být sestaveny s dodržením určitých zásad a konkrétních pravidel, protože jedině tak je zaručeno, že konečná konstrukce bude mít všechny požadované vlastnosti deklarované výrobcem a splní všechny požadavky dané normami. Tato systémová řešení jsou uvedena v technických listech nebo v montážní příručce výrobců a existují pro ně atesty a osvědčení (TAZÚS, PAVÚS). - 6 (22) -

65 3.1. Příčky Sádrokartonové příčky jsou svislé nenosné konstrukce zhotovené suchou cestou, které se používají k dodatečnému dělení vnitřního prostoru stávajících budov, ale používají se i v novostavbách, v dřevostavbách, při budování půdních vestaveb atd. Obr. 4: Schéma dělicí sádrokartonové příčky Požadavky na příčky: Příčky mohou splňovat různé požadavky akustické vlastnosti, tepelně izolační vlastnosti, požární odolnost, hmotnost konstrukce, výška konstrukcí, únosnost konstrukce zavěšování břemen, bezpečnostní požadavky proti proniknutí, požadavky na údržbu, požadavky technologické, estetické atd Druhy příček: - podle konstrukce: jednoduché, dvojité, - podle opláštění: jednoduše, dvouvrstvě, vícenásobně opláštěné, - podle materiálu podkonstrukce: s kovovou, s dřevěnou, - podle funkce: dělicí, bezpečnostní, požární, akustické, vysoké, Skladba příčky Příčky jsou vytvořeny roštem, který je z kovových profilů UW a CW, případně UA nebo ze dřeva. Osovou vzdálenost stojin udává každý výrobce ve svých podkladech v systémovém řešení nejčastěji je to 625 mm (600 mm). Prostor uvnitř příčky může být vyplněn izolačním - 7 (22) -

66 materiálem v různých tloušťkách podle požadavků. Příčka je z obou stran opláštěná deskami, které příčku uzavírají. Druh desek je dán požadavky na příčku a vlastnostmi prostředí, ve kterém bude příčka umístěna. Do prostorů bez zvláštních požadavků se používají k opláštění sádrokartonové desky bílé stavební, ve vlhkých prostorech se používají desky zelené impregnované a při zvláštních nárocích na požární odolnost se používají desky růžové protipožární. Obr. 5: Řez jednoduchou jednoduše opláštěnou příčkou Obr. 6: Napojení jednoduché jednoduše opláštěné příčky na stěnu Při opláštění příčky je standardní orientace desek svislá, používají se celé desky, pokud se použije zbytek desky, musí být jeho výška větší než 400 mm a nesmějí se namontovat dva zbytky těsně nad sebou. Příčné spáry desek musejí být vystřídány min. o 400 mm, aby nedocházelo k vytváření křížových spár. Výjimkou jsou sádrovláknité desky, kde jsou při opláštění křížové spáry povoleny. Nikdy nesmějí být spáry umístěny za sebou, a proto pokud se při opláštění jedné strany příčky začíná celou deskou, musí protější strana začít půlkou. To platí i pro vícenásobné opláštění konstrukce. - 8 (22) -

67 3.2. Instalační stěny jsou speciální druhy příček, které se používají, pokud je nutno uvnitř konstrukce vést rozměrnější instalace. Jsou vhodné pro zabudování všech potřebných instalačních vedení a pro zabudování nosné konstrukce sanitárního zařízení např. zavěšené WC. Obr. 7: Schéma instalační stěny Kabely a potrubí do průměru 30 mm se mohou vést horizontálně v otvorech upravených z předem připravených prostřihů ve stojinách v tzv. H-prolisech, ale větší průřezy potrubí se musí umístit do meziprostorů dvojitých stěn. Tloušťka stěny je dána podle vestavovaného potrubí, způsobu jeho vedení a použitých sanitárních vestavěných zařízení. Ve srovnání s tradičními způsoby stavění odpadá při použití sádrokartonové instalační stěny dlabání drážek a prostupů, montáž je rychlejší a přístup k rozvodům je možný i později během provozu Popis konstrukce Konstrukčně jde o dvojité příčky většinou dvojitě opláštěné. Vyšší stability je dosaženo zpevněním pruhy sádrokartonových desek o výšce 300 mm v třetinových bodech výšek stěn. Na instalační stěny se zavěšují zařizovací předměty, které tvoří konzolové zatížení a připevňují se na předem připravené nosiče, které se zabudovávají do stěny buď na svislé stojky, nebo na nosné stojany připravené v meziprostoru montované stěny. - 9 (22) -

68 Rekonstrukce bytových jader Sádrokarton představuje jednu z alternativ pro náhradu umakartových bytových jader v panelových domech. Výhodou je, že lze s jeho pomocí provést všechny konstrukce, tedy příčky, předsazené stěny, niky a podhledy i podlahy a nedochází tak k materiálovým kombinacím. Vzhledem k nízké hmotnosti nepředstavuje sádrokartonové jádro změnu zatížení budovy. Hmotnost všech sádrokartonových konstrukcí (dvojitě opláštěné příčky a jednou opláštěný podhled) u jádra rozměru 2,7 x 2m, výšky 3m se pohybuje kolem 1500 kg. Přitom nabízí ve svých dutinách dostatek volného prostoru pro nutné sanitární rozvody. Suchá technologie a možnost stavět štíhlé příčky na celou světlou výšku místnosti v jednom pracovním kroku podstatně urychluje výstavbu. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaké jsou druhy sádrokartonových příček? 2. Jak jsou konstrukčně řešeny instalační stěny? 3. Jaké jsou výhody použití sádrokartonu při rekonstrukci bytových jader? 3.3. Obklady stěn sádrokartonovými deskami Suché omítky se říká obkladu stěn sádrokartonovými deskami pomocí speciálního sádrového lepidla bez spodní konstrukce z profilů. Tato metoda je použitelná pouze k obkladu stěn resp. svislých prvků a je levnější než předsazené stěny. Obr. 8: Schéma obkladu stěny sádrokartonovými deskami - 10 (22) -

69 Používá se hlavně z důvodu estetického vylepšení stávajících povrchů. K výhodám obkladu patří suchá, rychlá a relativně levná montáž a možnost zlepšení tepelně technických a akustických vlastností stěny v případě použití desek s továrně nalepenou minerální vlnou nebo pěnovým polystyrenem. Pro úspěšné lepení sádrokartonových desek musí podklad splňovat tyto předpoklady: - stabilita podkladu podklad musí být nosný, nesmí podléhat smrštění, nesmí promrzat, nesmějí se vyskytovat tzv. živé trhliny, - soudržnost povrchu, - zamezení vnikání vlhkosti podklad musí být suchý, izolovaný proti vzlínající vlhkosti, - omezená sprašnost a savost podkladu nutno ošetřit penetrací, - vysoce hladké, nenasákavé povrchy lze pro lepení přizpůsobit aplikací speciálního kontaktního nátěru pro zvýšení přilnavosti, - vápenné omítky nejsou moc vhodné a čerstvý beton musí být řádně vyschnutý. Pro suché omítky se používají desky tloušťky 9,5 nebo 12,5 mm na celou světlou výšku místnosti. Suché omítky není možné příliš zatížit. Jsou vhodné maximálně pro zavěšení umývadel apod. Při obkladech stěn sádrokartonovými deskami musejí být respektovány dělicí spáry budov. Tyto dilatační spáry budov mohou být uzavřeny buď trvale pružným materiálem, nebo pomocí dilatačních spárovacích tmelů Předsazené stěny Předsazené stěny se přidávají jako dodatečná konstrukce ke stávajícím dřevěným, betonovým nebo zděným stěnám. Jsou to svislé konstrukce opláštěné pouze z jedné strany, které zlepšují parametry stávající stěny nebo nahrazují omítku. Tvoří povrch konstrukce tam, kde je použití omítky nevhodné z hlediska podkladu - 11 (22) -

70 (montované kovové fasády, dřevěné nebo smíšené konstrukce) nebo se upřednostňuje suchý a rychlý proces výstavby. Kromě zlepšení estetického vzhledu mohou zvyšovat požární odolnost stávající konstrukce, nebo zlepšovat akustické či tepelné parametry stěny. Konstrukce předsazených stěn nemusejí být vždy na celou výšku místnosti, ale často se tímto způsobem provádějí různé niky nebo polostěny, které tvoří odkládací prostor. Obr. 9: Schéma předsazené stěny Funkce předsazených stěn: - estetické vylepšení stávajících povrchů stěn a příček, - zlepšení tepelné izolace stěny, - zlepšení zvukově izolačních vlastností hlavně u obvodových stěn, - vytvoření meziprostoru pro vedení instalací Druhy předsazených stěn: Z hlediska konstrukčního rozlišujeme předsazené stěny: - kotvené, - nekotvené (volně stojící). Z hlediska materiálu: - s dřevěnou podkonstrukcí, - s kovovou podkonstrukcí. - Kotvené předsazené stěny mají kotvené profily po celé výšce stěny k původní stěně. Pro spodní konstrukci kotvení předsazené stěny se používají CD profily vložené na podlaze a stropu do UD profilů. Stěny tohoto typu mají velmi malou tloušťku (22) -

71 Nekotvené předsazené stěny (volně stojící) nejsou s původní stěnou žádným způsobem spojeny (jsou kotveny pouze do podlahy a stropu) a jejich základem je nosná podkonstrukce z CW a UW profilů. Stěny se používají při velkých nerovnostech podkladu, pro neúnosné podklady nebo na stěny, do kterých nelze kotvit profily. Dalším důvodem může být velká vzdálenost od původní stěny (stěna u pozednice v podkroví apod.) nebo požadavek na zakrytí instalací. Ve spojení s izolačními materiály z minerálních vláken zlepšují tepelně a zvukově izolační vlastnosti masívních jednovrstvých stěn. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaké jsou požadavky na podklad pro suchou omítku? 2. Jaké jsou rozdíly mezi obkladem stěny sádrokartonovými deskami a předsazenou stěnou? 3. Jaké druhy profilů se používají pro kotvené a nekotvené předsazené stěny? 3.5. Stropní podhledy Stropní podhledy jsou nenosné konstrukce zakrývající nosnou konstrukci stropu. Používají se v novostavbách i při rekonstrukcích budov Funkce podhledů: - estetická renovují poškozené stropy, - mohou snižovat výšku místnosti, - vytvářejí prostor mezi stropem a podhledem, který se dá využít pro vedení instalací, - při vložení vhodné izolace mohou zlepšovat tepelně nebo akusticky izolační vlastnosti stávajících konstrukcí, - 13 (22) -

72 - mohou tvořit protipožární ochranu nosného stropu, - jsou důležitým architektonickým prvkem interiéru, lze jej obohatit použitím různých materiálů pro opláštění, různým provedením obvodových spár, křivkovými konstrukcemi, osvětlovacími rampami. Obr. 10: Schéma stropního podhledu Druhy podhledů: - podle konstrukce: přímé stropní opláštění, zavěšený stropní podhled, - podle opláštění: bezesparé podhledy, kazetové podhledy, obloukové podhledy, - podle provedení: podhled s profily křižujícími se ve dvou úrovních, podhled s profily křižujícími se v jedné úrovni (uspoří se výška), - podle materiálu podkonstrukce: podhledy montované na dřevěné latě, podhledy montované na ocelové CD profily. Požadavky na podhledy: - mechanické - podhled je nenosná konstrukce, ale je připojen k vodorovné i svislé nosné konstrukci, a proto je namáhán vlivem deformací stropní konstrukce, deformací vertikálních stěn, vlivem vlastní hmotnosti a rozdílu teplot, - tepelně-technické - tepelně izolační schopnost v případě, že stropní podhled odděluje dva prostory s různým tepelným režimem, je třeba odstranit nežádoucí přestup tepla uspořádáním konstrukčních vrstev s tepelnou izolací, - 14 (22) -

73 - tepelná odolnost max. teplota, které může být materiál trvale vystaven, - akustické akustická izolace chráněného prostoru od okolí (zvýšení pohltivosti chráněného prostoru, upravení dozvuku např. v objektech kulturního zaměření - ozvěna), - světelně- technické - zdrojem osvětlení může být přirozené nebo umělé světlo, na světelnou pohodu má vliv barva podhledu, - protipožární - navrhovaná konstrukce nesmí napomáhat šíření požáru, hořící vypadávající dílce nesmí ohrožovat uživatele interiéru a vznikající toxické látky nesmějí znemožnit únik osob, - hygienické požadavky - podhledový prostor vytváří podmínky pro vegetaci různých mikroorganismů a drobného hmyzu (tma, teplo, nehybný vzduch, organické hmoty). Je nutné zvolit vhodnou povrchovou úpravu (nátěry impregnačními látkami), - estetické vzhled podhledu ovlivňuje volba barev, jejich stálost, textura povrchu, přesné provedení, rovinnost, - bezpečnostní dílce musí být připevněny ke stropní konstrukci tak, aby se neuvolnily, neupadly a neohrozily bezpečnost uživatelů, - technologické rychlá a jednoduchá montáž, snadný přístup k instalacím, - požadavky na údržbu pravidelné prohlídky a kontroly podhledové konstrukce za účelem okamžité opravy, pravidelné čištění Revizní otvory a klapky Revizní otvory a klapky umožňují přístup do sádrokartonových konstrukcí respektive do dutého prostoru v nich nebo za nimi. Standardní klapky do sádrokartonu se skládají ze dvou hliníkových rámů, z nichž jeden se osadí a přišroubuje do připraveného otvoru v sádrokartonové desce a druhý, vnitřní, tvoří vlastní otevírací část - 15 (22) -

74 klapky. Ve vnitřním rámu klapky jsou našroubovány sádrokartonové nebo sádrovláknité desky v jedné nebo více vrstvách podle druhu opláštění vlastní sádrokartonové konstrukce, v níž je klapka umístěna. Z celé klapky je po zatmelení vizuálně patrná pouze mezera mezi vnitřním a vnějším rámem klapky. Rozlišujeme klapky nepožární a požární, které se umísťují do konstrukcí s požadavky na požární odolnost. Obr. 11: Revizní klapka 3.6. Kazetové stropní podhledy Kazetový stropní podhled je nenosná stropní konstrukce zakrývající stávající konstrukci stropu. Základním prvkem kazetového podhledu jsou sádrokartonové kazety, většinou děrované nebo štěrbinové kazety s bílým nátěrem s vysokou odrazivostí světla nebo bez povrchové úpravy, děrované kazety s nalepenou bílou omývatelnou PVC folií a sádrové kazety. Obr. 12: Schéma kazetového stropního podhledu Některé druhy mají na zadní straně kašírování akusticky účinným povlakem pro zlepšení akustických vlastností. Kazety se vyrábějí ve čtvercích 600 x 600 mm nebo 625 x 625 mm nebo jako lamely 600 x 1200 mm. Kazety se volně shora vkládají do rastru z L a T profilů s povrchovou úpravou. Obr. 13: Profily pro kazetové podhledy Spáry mohou být i polozapuštěné či skryté. Rychlozávěsy pro tyto kazetové podhledy mají většinou únosnost pouze 15 kg. Kazetové podhledy jsou vhodné pro kanceláře, školky, školy, zdravotnická zařízení, sály, haly, sportovní zařízení i prostory pro volný čas (22) -

75 Výhody: - jednoduchá a rychlá montáž příp. demontáž, - po demontáži umožněn přístup do meziprostoru nad podhledem, ve kterém mohou být umístěny různé rozvody, - snížení hladiny zvuku a jeho odrazů při použití desek s otvory a štěrbinami, - zlepšení zvukové izolace dosavadního hrubého stropu až o 8 db, - ve spojení s izolací z minerálních vláken úspora nákladů na vytápění, zlepšení tepelné izolace, - s příslušenstvím dostupným na trhu lze do stropní konstrukce bez problémů integrovat systémy pro osvětlení, větrání a klimatizaci, - atraktivní vzhled, - vysoká životnost. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaký je účel a funkce stopního podhledu? 2. Jaké jsou druhy kazet a profilů pro kazetové stropní podhledy? 3. K čemu slouží revizní klapky? 3.7. Půdní vestavby Jako půdní vestavby se označují konstrukce, které vznikají zástavbou nepoužívaných půdních prostorů při zřizování nových obytných místností. V poslední době se počty půdních vestaveb výrazně zvyšují, a zvyšuje se i architektonická a stavební kvalita podkroví. Obr. 14: Schéma půdní vestavby Vedle klasických střešních vestaveb se objevují i střešní nástavby, které řeší problém dožívajících plochých střech panelových či jiných - 17 (22) -

76 domů. Ve všech těchto stavbách patří k nejpoužívanějším materiálům sádrokarton, protože se nejvíc zhodnocují jeho příznivé vlastnosti. Podkroví je ideálním místem konstrukcí suché výstavby. Vyskytuje se zde většina konstrukcí suché výstavby, hlavně podhledy, příčky, suché podlahy a předsazené stěny různých typů. Podkroví lze provádět ve více kvalitativních standardech. K nejkvalitnějším patří podkroví provedené na křížovou spodní konstrukci s dvojitým opláštěním, K cenově i kvalitativně méně náročným patří jednoduchá spodní konstrukce s jednovrstvým opláštěním. Při zhotovování půdních vestaveb je nutné současně řešit zateplení půdního prostoru, splnit nároky na požární odolnost konstrukcí, akustické požadavky a respektovat objemové změny dřeva. Při montáži musejí být dodrženy všechny platné předpisy a příslušná ustanovení norem Suché podlahy Sádrokartonové podlahy se zhotovují v mnoha variantách pro různé konstrukční výšky podlah. Jsou to podlahy, které využívají sádrokartonových nebo sádrovláknitých podlahových dílců. Jsou konstrukčně řešeny jako plovoucí a montují se suchou cestou do obytných místností i kanceláří v novostavbách i při renovacích budov. Jsou vhodné tam, kde čas montáže hraje podstatnou roli, stávající konstrukce nelze příliš zatěžovat a je nutné snížit hladinu kročejového zvuku. Obr. 15: Schéma suché podlahy Suché podlahy jsou typické tím, že druhý den po položení se může lepit dlažba, PVC, nebo rozvinout koberec a stavba se může užívat. Podlahy - 18 (22) -

77 působí velmi teple, neboť jak karton u sádrokartonových podlah, tak směs papíru se sádrou u podlah sádrovláknitých mají velmi malou tepelnou jímavost. Výhody: - jsou lehké, a proto jsou vhodné i pro méně únosné stropy, - rychlá a snadná montáž (2 dny), - podlaha je plovoucí tzn., že není pevně spojena s podkladem ani okolními konstrukcemi, což má vliv na snížení kročejového hluku, - pomocí suchého podsypu se umožňuje vyrovnání nerovností původních podlah, - podlahy nevržou, jsou bez zápachu, - tvarová, rozměrová a výšková shoda jednotlivých dílců je výborná (desetiny mm), - pokládat podlahy lze pomocí jednoduchého nářadí s minimálním prořezem, - podlahu lze pokládat i po ukončení malířských a tapetářských prací, - výhodou je jednotná technologie při výstavbě např. podkroví. Nevýhody: - podlahy nejsou vhodné pro průmyslové provozy, - podlahy nejsou vhodné pro místnosti s vysokou trvalou zemní vlhkostí. Druhy podlah: - sádrokartonové, - sádrovláknité, - skládané z továrně vyrobených elementů, - dvouvrstvé skládané na stavbě, - montované na podsyp, - montované na minerální vlnu nebo hobru (22) -

78 Provádění suché podlahy se systémem podlahového vytápění Pro podlahové vytápění je možné použít jak teplovodní, tak elektrické odporové systémy. Základem teplovodních systémů jsou topné hady uložené v podkladním polystyrenu (teplo se musí šířit do podlahy nikoli do podkladu). Topné plastové trubky jsou obalené smyčkami z ocelového pozinkovaného plochu vytaženého na povrch polystyrenu a přes ně jsou celoplošně položeny pozinkované ocelové teplovodivé plechy přenášející teplo do na nich položených podlahových desek. U elektrických odporových systémů vše působí obdobně s tím rozdílem, že mezi izolantem a podlahovými deskami je vložena odporová topná folie. Všechny druhy podlahových vytápění pracují s teplotami pod 45 C a jsou tedy pro sádrokartonové i sádrovláknité podlahy vhodné. Obr. 16: Schéma suché podlahy Zvláštním typem podlah jsou podlahy dutinové, kde je mezi podlahou a stropem mezera, kterou je možno využít k ukrytí různých rozvodů. Obr. 17: Dutinová podlaha KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Co je to plovoucí podlaha? 2. Jaké jsou výhody suchých podlah? 3. Jaké je konstrukční řešení suchých podlah? - 20 (22) -

79 4. SEZNAM OBRÁZKŮ: Obr. 1: Postup nanesení lišty AquaBead Obr. 2: Systém No Coat katalog rigips Obr. 3: Sádrokartonové konstrukce Obr. 4: Schéma dělicí sádrokartonové příčky katalog lafarge Obr. 5: Řez jednoduchou jednoduše opláštěnou příčkou technické listy Knauf Obr. 6: Napojení jednoduché jednoduše opláštěné příčky na stěnu technické listy Knauf Obr. 7: Schéma instalační stěny katalog lafarge Obr. 8: Schéma obkladu stěny sádrokartonovými deskami katalog lafarge Obr. 9: Schéma předsazené stěny katalog lafarge Obr. 10: Schéma stropního podhledu katalog lafarge Obr. 11: Revizní klapka katalog lafarge Obr. 12: Schéma kazetového stropního podhledu Obr. 13: Profily pro kazetové podhledy Obr. 14: Schéma půdní vestavby katalog lafarge Obr. 15: Schéma suché podlahy Obr. 16: Schéma suché podlahy Obr. 17: Dutinová podlaha (22) -

80 5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: [1] KEKRT, P. Technologie Stavební stěny učební texty oboru montér suchých staveb 1. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha 4, s. ISBN [2] KEKRT, P. Stropní systémy, půdní vestavby, suché podlahy, speciální konstrukce učební texty oboru montér suchých staveb 2. díl. CECH SDK, Zelený Pruh, Praha 4, s. ISBN [3] NYČ, M. Sádrokarton. GRADA, s. ISBN [4] RIGIPS, s.r.o., KOLEKTIV AUTORŮ. Montážní příručka sádrokartonáře. RIGIPS, Počernická, Praha 10, s. [5] KNAUF, Technické listy. [6] ČSN Výkresy pozemních staveb Kreslení výkresů, stavební části. [7] ČSN EN 520 Sádrokartonové desky. Definice, požadavky, zkušební metody. [8] ČSN EN Kovové konstrukční profily. [9] Webové stránky [10] Webové stránky [11] Webové stránky [12] Webové stránky [13] Webové stránky (22) -

81 ZT-05 REALIZACE KVALITNÍCH STAVEB KONSTRUKCE SUCHÉ VÝSTAVBY V PROSTŘEDÍ SE ZVÝŠENOU VLHKOSTÍ V INTERIÉRECH A V EXTERIÉRECH

82 OBSAH části ZT PROBLEMATIKA PROSTŘEDÍ SE ZVÝŠENOU VLHKOSTÍ Vlhkostní vlastnosti sádrokartonu Vlastnosti materiálu Glasroc Vlastnosti materiálu AQAPANEL 5 2. PRACOVNÍ POSTUP PRO MONTÁŢ CEMENTOVÝCH DESEK DO VLHKA Popis jednotlivých operací 6 3. PŘÍKLADY ŘEŠENÍ TYPICKÝCH DETAILŮ V MOKRÝCH PROSTORÁCH Detaily pro mokré místnosti KONSTRUKCE DĚLÍCÍCH PŘÍČEK DO VLHKÉHO PROSTŘEDÍ Dělicí příčka s kovovou dvojitou konstrukcí ze stojin Dělicí příčky s konstrukcí z dřevěných stojin Montáž napojovacích trámků Přímo upevněné předsazené stěny ROZDĚLENÍ PROSTORU Z HLEDISKA NEBEZPEČÍ ÚRAZU OD ELEKTRICKÉHO PROUDU Rozvody v koupelnách Instalace v dutých stěnách SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 20-2 (20) -

83 1. PROBLEMATIKA PROSTŘEDÍ SE ZVÝŠENOU VLHKOSTÍ Vlhkost představuje hlavní příčinu škod objektů. Voda proniká do stavby jako: stojatá, nebo tekoucí voda, kapilární voda, zkondenzovaná voda, vysoká relativní vlhkost vzduchu. V mnoha oblastech stavebnictví má odolnost proti vlhkosti a vodě rozhodující vliv na kvalitu a životnost příslušné části stavby, např. ve všech vlhkých prostorách v domácnosti na koupalištích a v saunách. Také ve sklepech a garážích je důležitá ochrana proti vlhkosti, protože tyto prostory jsou často ohroženy vlhkostí ve zdivu, vlhkostí zeminy, podzemními vodami či dokonce záplavami. Stavební materiál pro tyto části musí splňovat různé požadavky a vykazovat následující vlastnosti: odolnost proti vlhkosti a tvarová stálost materiálu, odolnost proti plísni, propustnost pro vodní páru zajišťující optimální klima místnosti. Obr. 1: Různé druhy prostředí se zvýšenou vlhkostí - 3 (20) -

84 1.1. Vlhkostní vlastnosti sádrokartonu Sádrokarton je pro vodní páry propustný materiál. Absorbuje ze vzduchu vlhkost a opět ji uvolňuje, pokud se vlhkostní poměry v místnosti změní. Takové regulování vlhkostního režimu místnosti má příznivé účinky na lidský organismus, konkrétně na dýchací cesty. Tolik k použití sádrokartonu v běžných podmínkách. V souvislosti má však sádrokarton svá omezení. Víme, že kromě běžných sádrokartonových desek vyrábějí i desky impregnované, u nichž je právě nasákavost a obecně citlivost na vlhkost snížena. Zatímco běžné desky (bílé) jsou určeny do konstrukcí v suchých prostorech, sádrokartonové desky impregnované (zelené) jsou určeny pro prostory s vyšší vzdušnou vlhkostí, jako jsou koupelny, WC, bytová jádra, apod. O rozdílnosti vlastností jednotlivých druhů se můžete přesvědčit, zkusíte-li oba druhy sádrokartonových desek ohýbat za mokra. Zatímco ohýbání běžných sádrokartonových desek jde snadno, impregnovaná sádrokartonová deska absorbuje vodu pomalu a neochotně, a je tedy za mokra jen těžko obývatelná. Z výše napsaného vyplívá i odpověď na běžnou otázku, co se stane se sádrokartonem, vyplaví-li vás soused. V převážné většině případů se nestane nic sádrokartonové desky vyschnou bez jakýchkoliv následků. Jestliže je však vlhkost déletrvající, je vždy třeba zkontrolovat, zda se sádrokartonové desky vlhkostí neprohnuly. Do míst s trvale vysokou vzdušnou vlhkostí, jako jsou sprchy veřejných bazénů, mokré procesy v průmyslových objektech apod., se nehodí ani impregnované sádrokartonové desky. Použití impregnovaných sádrokartonových desek v exteriéru je obecně možné pouze tam, kde nedochází k přímému ostřiku vodou (pasáže apod.), nikdy ne v konstrukcích trvale vystavených dešti - 4 (20) -

85 1.2. Vlastnosti materiálu Glasroc Divize Rigips společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ vyvinula pro extremně vlhké prostory a prostory s vysokým rizikem vzniku plísní speciální stavební desku Glasroc H. Vyjimečné technické parametry desky Glasroc H umožňují konstrukcim suché stavby plnit spolehlivě svou funkci i v prostředich, ktera jsou často vystavena nadměrné vzdušné vlhkosti, jako jsou např. průmyslové prádelny či velkokapacitni vývařovny, a v interierech s trvalým výskytem vody, ke kterým se řadí haly plaveckych bazénů, veřejné sprchy ve sportovnich zařizenich, wellness centra a podobně. Obr. 2: Vrstvení desek Glasroc 1.3. Vlastnosti materiálu AQAPANEL Desky AQUAPANEL Cement Board Indoor jsou odolné proti vlhkosti. Při působení vody dochází u desek AQUAPANEL Cement Board Indoor k minimálním změnám tvaru, které by negativně ovlivnily celý systém. Cementové stavební desky nezmění svou strukturu, ani pevnost. Desky AQUAPANEL Cement Board Indoor jsou odolné proti plísním, a tedy jsou vhodné pro použití v prostorách s vyšší vlhkostí, jak potvrdil Ústav pro stavební biologii v Rosenheimu ve svém dobrozdání - 5 (20) -

86 č A. ementové desky AQUAPANEL Cement Board Indoor mají velmi dobrou propustnost pro vodní páru (součinitel difuze μ = 30). Tím je zajištěno, že opláštění bude propouštět vodní páru, což je důležité pro vytvoření optimální vrstvy ze stavebně fyzikálního hlediska. Obr. 3: Příklad vrstvení desek detailu cementových desek 2. PRACOVNÍ POSTUP PRO MONTÁŽ CEMENTOVÝCH DESEK DO VLHKA 2.1 Popis jednotlivých operací Obr. 4: Desky AQUAPANEL mohou být namontovány na spodní konstrukci stěny z kovových a dřevěných stojin. - 6 (20) -

87 Obr. 5: Každý připojovací profil musí být oboustranně utěsněn tmelem nebo těsnicí páskou. Pro upevnění profilů jsou určeny natloukací hmoždinky K 6/35 nebo jiné upevňovací prvky. Obr. 6: Očištění hran desek Z hran desky je třeba odstranit prach např. mokrým štětcem, aby bylo zajištěno dobré přilnutí lepidla AQUAPANEL Obr. 7: Nanesení lepidla naspáry LepidloAQUAPANEL(PU) je třeba nanést na očištěnou hranu desky. - 7 (20) -

88 Obr. 8: Lepidlo je třeba nanést před položením další desky. Desky AQUAPANEL jsou uloženy do vrstvy lepidla. Poté je deska přišroubována ke spodní konstrukci. Desky AQUAPANEL jsou spojovány lepením. Tím je odstraněno časově náročné stěrkování a lepení pásky na spáry. Obr. 9: Lepidlo AQUAPANEL (PU) musí být naneseno v nepřerušované housence podél hrany desky. Před nanesením lepidla by měly být hrany očištěny mokrým štětcem. Spotřeba činí cca 50 ml/m2 resp. 25 ml/m. Obsah zásobníku dostačuje na cca 6 m2. Obr. 10: Napojení další desky Při napojování další desky AQUAPANEL je třeba zajistit, aby desky byly správně vyrovnány ve vodorovné/svislé poloze. Nakonec je deska přišroubována na spodní konstrukci. - 8 (20) -

89 Obr. 11 Odstranění lepidla. Po vytvrzení lze přebytečné lepidlo odstranit zpravidla následující den. Obr. 12 Dokončení stěny. Okrajové napojovací spáry mezi stěnami, stropem a podlahou musí být vyplněny trvale elastickým těsnicím materiálem. Dilatační spáry je třeba umístit po každých 7,5 m. - 9 (20) -

90 3. PŘÍKLADY ŘEŠENÍ TYPICKÝCH DETAILŮ V MOKRÝCH PROSTORÁCH Při výstavbě mokrých a vlhkých místností je třeba zajistit těsnost konstrukce. Otvory pro rozvody, jakož i veškeré napojení a rohy je třeba utěsnit trvale elastickým fungicidním tmelem. Průchody pro potrubí nebo armatury musí být vyrobeny vždy o cca 10 mm větší příslušné díly. Prostor mezi sanitárními předměty a keramickým obkladem činí cca 5 mm. Prostor je třeba vyplnit trvale elastickým fungicidním tmelem. Vystříkání se provádí ve dvou operacích: po opláštění a po nalepení keramického obkladu Přenos zvuku sanitárními předměty na příčky by měl být co nejmenší. Z toho důvodu je třeba mezi sanitární předměty a opláštění vložit izolační pásek, např. z plsti. 3.1 Detaily pro mokré místnosti Obr. 13: Napojení stěny a podlahy Označení materiálu: 1 Desky AQUAPANEL 6 a Obvodová dilatační páska 6 b Plstěné pásky 9 Trvale elastický fungicidní spárovací tmel 9 a Těsnicí páska 15 Vodotěsná izolace, 16 Flexkleber 17 Obkladačky nebo kamenina 25 Těsnicí manžeta 26 Průchodka 27 Montážní deska - 10 (20) -

91 Obr. 14: Napojení vany, jednovrstvé opláštění Obr. 15: Napojení vany, dvouvrstvé opláštění Obr. 16: Armatura pod omítku Obr. 17: Průchod potrubí - 11 (20) -

92 4. KONSTRUKCE DĚLÍCÍCH PŘÍČEK DO VLHKÉHO PROSTŘEDÍ 4.1 Dělicí příčka s kovovou dvojitou konstrukcí ze stojin Ideální jako instalační stěna nebo bytová dělicí příčka. Stěna z dvojitých stojin může být obložena jednou nebo dvěma vrstvami desek AQUAPANEL. Přednost desek AQUAPANEL: Pokud jsou obkladačky použity jako povrchová úprava, postačuje jednovrstvé opláštění. Stěny z dvojitých stojin mohou být navrženy ve třech provedeních: zdvojené profily, které jsou ve třetinách vyztuženy pásy desek Cement, dva vzájemně opřené CW-Profily, oddělené pásy izolačního materiálu z minerální vlny, dvě oddělené spodní konstrukce z CW-Profilů. Pro první a druhý případ platí uvedené přípustné výšky stěn. Pro dvě oddělené spodní konstrukce platí výšky stěn pro samostatně stojící předsazené stěny (20) -

93 1 AQUAPANEL 1a Deskové pásy AQUAPANEL výška 300 mm, vzdálenost od podlahy 300 mm, 2 Izolační materiál 2a Pásy izolačního materiálu 3 CW-Profil 4 Šrouby 5 Schválené upevňovací prvky např. natloukací hmoždinky 6 Izolační pásky 7 Lepená spára 9 Trvale elastická těsnicí hmota 12 UW-Profil 16 Flexkleber 17 Obkladačky Obr. 18: Dělicí příčka s konstrukcí z dvojitých stojin, svislý řez - 13 (20) -

94 4.2 Dělicí příčky s konstrukcí z dřevěných stojin Obr. 19: Konstrukce z dřevěných stojin - jednovrstvé opláštění Obr. 20: Jednoduchá konstrukce ze stojek dvojité opláštění Označení materiálu 1 Desky AQUAPANEL 2 Izolační materiál 3 Dřevěné stojiny 4 Šrouby AQUAPANEL Maxi, sponky nebo hřebík s vrutovým závitem 5 Pozinkovaný šroub do dřeva 8 x 100 mm s plastovou hmoždinkou 6 Těsnicí páska 7 Lepená spára - 14 (20) -

95 4.3 Montáž napojovacích trámků Pro napojení na podlahu a strop a pro stojiny je třeba použít rovné dřevo, nezdeformované, třídy jakosti S10 s obsahem vlhkosti nižším než 20 %. Napojovací trámky je třeba upevnit alespoň jedním šroubem do dřeva o průměru 6 mm na 1 metr délky nebo srovnatelným schváleným způsobem. Pro boční upevnění stěn na dřevěné dílce doporučujeme dva šrouby o průměru 12 mm. Délka stěny nesmí překročit 5000 mm. Opláštění dřevěných stojin deskami AQUAPANEL se upevňuje na dřevěné stojiny podle směrnic pro zpracování šrouby nebo lepením - viz str. 9 a násl. Kromě upevnění desek šrouby lze použít pozinkované či nerezové svorky nebo hřebíky s vrutovým závitem. Pro dřevěné konstrukce je třeba zvolit minimální rozměry b/h 80/60 Obr. 21 Obr. 22 Napojení zdi Vytvoření rohu - 15 (20) -

96 4.4 Přímo upevněné předsazené stěny Obr. 23 Obr. 24 Vnější roh Předsazená stěna přímo upevněná UW profily Označení materiálu 1 Desky AQUAPANEL 2 Izolační materiál 4 Šroub AQUAPANEL 5 Schválené upevňovací prvky např. natloukací hmoždinky K 6/35 7 Lepená spára 9 Trvale elastická těsnicí hmota 12 CD-profil - 16 (20) -

97 5. ROZDĚLENÍ PROSTORU Z HLEDISKA NEBEZPEČÍ ÚRAZU OD ELEKTRICKÉHO PROUDU. Prostory a místností kam je instalováno elektrické zařízení mohou ovlivňovat nejen jeho funkčnost ale i mohou způsobovat úrazy elektrickým proudem. Proto byly zavedeny mezinárodně platné stupně krytí, pod zkratkou IP+ dvě číslice. První číslice 0 až 6 určuje schopnost krytu odolávat vnikaní předmětů a prachu, druhá 0 až 8 informuje o odolnosti proti vodě. Čím jsou číslice vyšší tím je ochrana dokonalejší. Prostora kde je instalován elektrický rozvod, dělíme : Prostory normální: Mezi tyto prostory patří zejména běžné bytové, kancelářské a obytné místnosti s nevodivou podlahou (parkety, prkna, PVC, koberce), ve kterých nepřekračuje teplota vzduch 35 C a je menší než 10 C. Nebezpečí úrazu elektrickým proudem je v tomto prostoru nejnižší. Prostory nebezpečné: Sem patří prostory se zvýšeným nebezpečím úrazu el. Proudem. Patří sem dílny, koupelny, některé kuchyně, sklepy, prádelny. Do těchto míst je zakázáno umisťovat elektrická zařízení nedostatečně kryta (svitla s holými žárovkami, rozvodné desky s jističi atd.). Prostory zvlášť nebezpečné: To jsou prostory často trvale mokré jako jsou velké koupelny a umývárny, některé dílny, myčky aut, důlní a podzemní prostory a studny. Elektrická zařízení zde montována, neměla by mít kovové kryty. Veškeré spínací a instalační prvky musí mít nejméně IP 43. Rozvaděče a rozvodnice, se tu můžou montovat jen ve výjimečných situacích za předpokladu, že budou mít stupeň krytí nejméně IP 44 a nesmějí být vystaveni vodě (20) -

98 5.1 Rozvody v koupelnách Koupelny jsou velmi specifické místnosti, co se týče vedení a zapojovaní elektrických instalací a spotřebičů. Koupelna se rozděluje do jednotlivých zón, ve kterých platí různá specifika a normy. Zóna 0 - vnitřní prostor koupací vany nebo sprchové vany (nízká vana) Zóna 1 - je nad zónou 0 do výšky 2,25 m nad podlahou, zahrnuje prostor i pod vanou. Zóna 2 - sahá vodorovně do vzdálenosti 0,6 m od zóny 1 a nachází se nad zónou 1, tedy ve výšce 2,25 m nad podlahou a sahá až do stropu (max. do 3 m). Zóna 3 - navazuje na zónu 2 až do vzdálenosti 2,4 m od zóny 2. Obr. 25: Rozdělení zón v koupelnách - 18 (20) -

99 5.2 Instalace v dutých stěnách Duté stěny jsou zpravidla tvořeny nosnou konstrukcí, která je zvenčí obložena sádrokartonem. Do duté stěny jsou podle zvláštních požadavků vkládány z důvodů akustických, tepelných a protipožárních různé výplně. Montáž elektrických rozvodů zpravidla probíhá současně s montáží dutých stěn. V nosné konstrukci musí být připraveny otvory pro průchod elektrických vedeni v trubkách nebo kabely. Nejobvyklejší systém užívaný v současné době pro stavbu lehkých příček a montáž podhledů je s využitím sádrokartonových desek montovaných na nosné kovové konstrukci. Pro tento systém byly také vyvinuty elektroinstalační krabice včetně speciálních pro upevnění svítidla s limitovanou hmotností. Způsob provedení elektrických rozvodů v těchto příčkách je naznačen na obrázcích instalace krabic. Obr. 26: Způsob provedení elektrických rozvodů v dutých stěnách ze sádrokartonu - 19 (20) -

100 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] Systémy pro vnitřní použití Aquapanel Cement Board. Technický list a montážní návod. Knauf USG [2] Montáž konstrukcí Glasroc Saint Gobain konstruction Productz CZ, Divize Rigips. [3] Kolektiv autorů. Montážní příručka sádrokartonáře. Rigips,s.r.o, Počernická 272/96,Praha 10. VaH Print, 212 stran (20) -

101 ZP-01 ZÁKLADNÍ PRAKTICKÝ KURZ

102 OBSAH části ZP NÁŘADÍ, NÁSTROJE A PRACOVNÍ POMŮCKY 3 2. DOPRAVA SÁDROKARTONOVÝCH DESEK 8 3. MANIPULACE A SKLADOVÁNÍ 8 4. ZPRACOVÁNÍ DESEK Dělení desek Připevňování desek Vazba spár Tvarování sádrokartonových desek ELEKROINSTALACE V SÁDROKARTONOVÝCH KCÍCH ZÁSADY MONTÁŽE KONSTRUKCÍ Obecné zásady a podmínky Zásady montáže protipožárních konstrukcí Zásady montáže akustických konstrukcí BANDÁŽOVÁNÍ A TMELENÍ Nářadí pro tmelení Podmínky tmelení Příprava sádrového tmelu Postup tmelení Stupně jakosti tmelení Rovinnost konstrukcí PRACOVNÍ POSTUPY ZHOTOVENÍ KONSTRUKCÍ Obklady stěn sádrokartonovými deskami Předsazené stěny Příčky Instalační stěny Stropní podhledy Kazetové stropní podhledy Půdní vestavby Suché podlahy ZÁKLADNÍ PRAVIDLA A PŘEDPISY BOZP A PO SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 50-2 (50) -

103 1. NÁŘADÍ, NÁSTROJE A PRACOVNÍ POMŮCKY Pro práci se sádrokartonem je nutné vhodné nářadí. Je důležité udržovat nářadí v čistotě a v pořádku. Pro práci s tmely se musí používat nářadí z nerezavějící oceli nebo plastové, aby se nevytvořily v malbě na sádrokartonu skvrny, které by nešlo přemalovat. Nářadí na měření: - metr (obr. 1) může být skládací nebo svinovací, ocelový nebo plastový, pro větší délky se používá pásmo, při měření musí být ve vodorovné poloze a správně napnuté, - vodováha (obr. 2) může mít různé délky, používá se pro vytyčení vodorovného nebo svislého směru, nejčastěji se používá hliníková magnetická v délce 2 m, - hadicová vodováha (obr. 3) slouží k přenosu bodů stejné výšky na větší vzdálenosti ke zhotovení tzv. váhorysu, je to pryžová hadice naplněná vodou, která je ukončena na obou koncích trubicemi, měření se děje na principu spojitých nádob, - ůhelníky (obr. 4) kovové nebo dřevěné přípravky, pomocí kterých se určuje pravý nebo jiný úhel, používají se pro přenesení úhlů, - 3 (50) -

104 - stavební laser (obr. 5) moderní měřicí přístroj, který se používá pro vytýčení vodorovné roviny a sklonů ve vodorovné a svislé ose, má velký dosah a velmi snadné intuitivní ovládání, je vhodný pro vyrovnání příček, profilů latí podkonstrukce do pravého úhlu, přístroj se sám niveluje, může se používat v bodovém, přímkovém a rotačním režimu, horizontálně i vertikálně na zemi nebo na stativu, je odolný proti otřesům, - laserový dálkoměr (obr. 6) používá se pro měření vzdáleností s velkým dosahem a velkou přesností měření, umožňuje měření i tam, kde jsou v cestě překážky, výstupky a na těžko přístupných místech, bez dotyku, - digitální vodováhy a sklonoměry (obr. 7) používají se na měření úhlů, sklonů a vodorovné roviny, umožňují ukládat naměřené hodnoty do paměti a dále s nimi pracovat. - detektory (obr. 8) používají se k detekci předmětů umístěných v hloubce v různých režimech pro různé použití např. pro suché stavby, pro hledání kovů, hledání kabelů pod napětím apod. Nářadí na řezání: - nůž s vyměnitelným ostřím (obr. 9) vylamovací nože s posuvnou mechanikou a aretací čepele, s náhradními břity pro řezání sádrokartonových desek, - 4 (50) -

105 - Blade Runner (obr. 10) moderní nástroj na řezání sádrokartonových desek rychleji než běžným způsobem, dají se s ním řezat rovné díly, oblouky i vnitřní výřezy, - náhradní řezací kolečka (obr. 11) pro Blade Runner, - ruční pilka (obr. 12) používá se na přesné přířezy, výřezy a vyřezávání tvarů z desek, - nůžky na plech (obr. 13) používají se na stříhání profilů, - struhák - nebozez (obr. 14) na vytváření otvorů v sádrokartonu, - univerzální vykružovací vrták (obr. 15) - speciální nástroj,je dodáván s pilovými listy pro vyříznutí otvorů o průměru 60, 67 a 74 mm., používá se po upnutí do sklíčidla vrtačky pro vyřezávání kruhových otvorů například pro elektrokrabice, - hoblík na hrany (obr. 16) pro sražení a srovnání příčných hran na sádrokartonových deskách a pro vytvoření prostoru pro vložení bandáže pro tmelení, Nářadí na spojování: - příklepová vrtačka (obr. 17) k připevňování připevňovacích prostředků ke stávajícím konstrukcím, - 5 (50) -

106 - elektrický šroubovák (obr. 18), křížová špička k elektrickému šroubováku na připevňování desek k podkonstrukci, - kladivo, gumová palice (obr. 19) pro připevňování natloukacích hmoždinek ke stávající konstrukci a na vyrovnávání konstrukcí například suché omítky do roviny, - nýtovací kleště (obr. 20) pro vzájemné připevňování profilů. Nářadí na tmelení: - nádoba na přípravu tmelu slouží k rozmíchání práškového tmelu s vodou, měla by být plastová nebo nerezová, - mixovací metla nástavec na vrtačku, slouží k rozmíchávání tmelu, - stěrka (obr. 21) slouží k nanášení tmelu na hrany desek, šrouby nebo nerovnosti, - speciální špachtle na vnější a vnitřní rohy - špachtle, která má pravoúhlý tvar a slouží k přetmelování pravoúhlých styků sádrokartonových konstrukcí, - hladítko (obr. 22) používá se při nanášení tmelu, k roztahování tmelu do šířky a k celoplošnému stěrkování, - 6 (50) -

107 - ruční držák na smirkový papír a brusná mřížka (obr. 23) speciální držák s náhradními mřížkami na broušení zatuhnutého tmelu na hranách a plochách přetmelených sádrokartonových desek, - aplikátory na hrany (obr. 24) používá se jako praktická pomůcka pro aplikaci pásky při povrchové úpravě pro všechny úhly vnějších hran (rohy) nebo na vnitřních hran (kouty),příp. lišt v systémech vnitřní suché výstavby, používá se na svislou, vodorovnou i šikmou aplikaci, může se používat s násadou k malířským nástrojům, je z nerezu. Nářadí na manipulaci s deskami: - nosič desek (obr. 25) používá se k pohodlnému přenášení desek ve svislé poloze, - vozík na desky (obr. 26) používá se k převážení desek, - zvedák na desky. SHRNUTÍ K montáži sádrokartonových konstrukcí se používá nářadí, které je nutné udržovat v pořádku a čistotě. Nářadí se používá na měření materiálů i konstrukcí, dělení materiálů, spojování konstrukce a na povrchové úpravy. - 7 (50) -

108 KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaké nářadí se používá pro tmelení a z jakých materiálů by mělo být vyrobeno? 2. Jaké moderní měřicí přístroje znáte? 3. Jakým nářadím se dají dělit sádrokartonové desky a jak se do nich dají vytvářet přířezy a prostupy? 2. DOPRAVA SÁDROKARTONOVÝCH DESEK Hlavním požadavkem při dopravě je to, že desky se nesmějí poškodit. Vzhledem k tomu, že sádrokartonové desky mají malou odolnost proti vlhkosti, se doporučuje doprava na krytých dopravních prostředcích. Při ukládání na nekryté auto je třeba přepravované desky překrýt vodonepropustnou fólií. Sádrokartonové desky jsou křehké, a proto se při přepravě ukládají naležato. Většinou se sádrokartonové desky přepravují na dřevěných paletách po 40 nebo 50 kusech. 3. MANIPULACE A SKLADOVÁNÍ Manipulaci se sádrokartonovými deskami je nutné provádět tak, aby nedošlo k poškození hran, rohů nebo lícové plochy desek při naražení na dveřní zárubně, schodišťové stupně apod. Obr. 27: Přenášení sádrokartonových desek Manipulace by měla probíhat opatrně. Desky se přenášejí nastojato, případně s použitím speciálního vybavení pro transport desek - transportní držáky, manipulační vozíky. Na staveništi musejí být jednotlivé desky uloženy na plocho na rovném podkladu na připravené palety, pásky ze sádrokartonové desky nebo na dřevěné latě vzdálené max. 50 cm. Desky musejí být chráněny před stykem s kapalnou - 8 (50) -

109 vlhkostí skladují se uvnitř budov, přičemž je nutné brát ohled na únosnost stropních konstrukcí. Desky pro opláštění musejí být před montáží skladovány min. 48 hodin v prostoru montáže s ohledem na vyrovnání jejich vlhkosti s prostředím. Obr. 28: Skladování desek 4. ZPRACOVÁNÍ DESEK 4.1. Dělení desek Postup vytvoření jednoduchých přířezů desek se provádí tak, že na lícové straně desky se odměří a tužkou vyznačí linie řezu, nožem na sádrokarton se deska nařízne, zlomí se sádrové jádro desky a karton se ze zadní strany oddělí. Vystouplé části jádra desky a linie řezu se zarovnají ruční rašplí nebo začistí nožem. Zarovnaná hrana se srazí speciálním hoblíkem, který se dodává jako pravoruční, nebo levoruční. Sražení hrany lze provést i nožem. Nůž se vede tak, aby karton na lícové straně desky byl řezán proti jádru desky. Nedochází tak k jeho ochlupacení a vytrhávání do lícové strany. Obr. 29: Řezání desek nožem Dělit desky lze i jemnozubou pilkou (ocaskou). Řezané hrany se začišťují hranovým hoblíkem nebo nožem v úhlu 30 o do 2/3 tloušťky desky. Instalační drážky, otvory a prostupy se provádějí jemnozubou pilkou, okružní pilou s vidiovým kotoučem nebo prořezávačem. Obr. 30: Řezání desek pilkou - 9 (50) -

110 Výřezy pro elektroinstalační krabice se provádějí pomocí vykružovací frézky speciálního nástavce na vrtačku. Obr. 31: Provádění výřezu pro elektrokrabici SHRNUTÍ Sádrokartonové desky se dopravují na krytých dopravních prostředcích, přenášejí se nastojato a uskladňují na ležato na proklady, aby byly chráněny proti poškození a styku s vlhkostí. K dělení desek se používá nůž nebo pilka, na otvory prořezávač nebo speciální nástavce na vrtačku. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaké jsou podmínky pro uskladnění sádrokartonových desek? 2. Jakým způsobem se zhotovují přesné přířezy desek? 3. Jaké jsou zásady pro dopravu materiálů pro suché stavby? 4.2. Připevňování desek Sádrokartonové desky se připevňují k dřevěné i kovové podkonstrukci nejčastěji pomocí rychlošroubů. Další systém upevňování desek na dřevěnou konstrukci využívá pozinkovaných hřebíků. Spojování desek pomocí ocelových sponek se nejčastěji používá při oplášťování trámů a nosníků. U příček se desky nepřipevňují k profilům u podlahy a stropu. Hlava šroubu musí být zapuštěna pod úroveň kartonu desky, ale nesmí dojít k protržení povrchového kartonu desky hlavou šroubu. Obr. 32: Správné umístění šroubu V dřevěné podkonstrukci musí být šroub zapuštěn do stejné hloubky jako je tloušťka opláštění, ale min. 20 mm a v kovové podkonstrukci - 10 (50) -

111 min. 10 mm skrz kovový profil. Rozteč šroubů je 250 mm u příček a stěn a 170 mm u podhledů a šikmin. Vzdálenost šroubu od kraje desky je u hran opláštěných kartonem min. 10 mm a u řezaných hran min. 15 mm. Obr. 33: Vzdálenost osy šroubu od hrany desky Šrouby do sádrokartonu Šroub je vyroben z pevné oceli. Povrch šroubu je chráněn protioxidační antikorozní černou vrstvou. Hlava šroubu má křížovou drážku. Spodní dosedací plocha je tvarována do pozvolné nálevkovité křivky. Tento funkční tvar zabrání protržení kartonu, který pod hlavou šroubu vytvoří souvislou podložku. Vlastní dřík šroubu má jemné nebo hrubší stoupání. Šroub s hrubším stoupáním slouží pro upevňování do dřeva. Průměr dříku je 3,5 mm s délkou 25, 35, 45, 55 mm. Šroub s průměrem dříku 5,5 mm je dodáván s délkou 70 a 90 mm. Vlastní šroubování se zpravidla provádí ručním elektrickým šroubovákem, který má na hrotové straně zařízení na nastavení hloubky zapuštění hlavy. Horní plocha hlavy šroubu pod úrovní kartonu desky má být max. 0,5 mm. Šroub musí být zapuštěný vždy kolmo k povrchu desky. Při hlubším zapuštění hlavy dochází k trhání vnějšího kartonu a destrukci jádra desky, čímž se snižuje pevnost (únosnost) spoje mezi deskou a konstrukcí. Špatně sedící nebo ohnuté upevňovací prostředky musí být odstraněny a ve vzdálenosti min. 30 mm se upevní nové. Nedotažené, vyčnívající nebo šikmo vrtané šrouby se musí před tmelením opravit dotáhnout. Při upevňování dvojitého obkladu deskami je možno u první vrstvy desek třikrát zvětšit stanovenou vzdálenost upevňovacích prostředků. Druhá vrstva desek se upevní na podkonstrukci podle předepsaných maximálních vzdáleností (50) -

112 Pro zvýšení produktivity práce se používají adaptéry (zásobníky), do kterých se používají šrouby v zásobníkovém pásu. Odpadá tak zdržení při nasazování každého jednotlivého šroubu (výhodné u zaklápění od středně velkých ploch) Vazba spár Při montáži sádrokartonových konstrukcí záleží na správném deskokladu a orientaci desek. Při montáži se musejí šrouby zapustit kolmo k rovině desky tak hluboko, aby bylo možné bezvadné zatmelení. Nesmějí vzniknout žádné deformace a nesmí se poškodit karton. Desky se upevňují na podkonstrukci z profilů rovnoběžně nebo kolmo k ose profilů. Obr. 34: Varianty upevnění desek na podkonstrukci Při jednovrstvém opláštění je nutné svislé spáry desek vystřídat ve vzdálenosti odpovídající osové rozteči profilů. Příčné spáry musejí být provedeny na vazbu a odsazeny minimálně o 400 mm. Nejsou dovoleny křížové spáry. Obr. 35: Vazba spár U vícevrstvých opláštění je nutné montovat jednotlivé vrstvy s odsazenými nebo střídavými spárami tak, aby se překrývaly. Minimální rozměr desky je 400 mm x šířka desky Tvarování sádrokartonových desek K přednostem sádrokartonu patří možnost jeho jednoduchého ohýbání. Ohýbat lze v zásadě každou sádrokartonovou desku, minimální poloměr ohýbání je závislý na jejím typu a tloušťce. Čím je deska tenčí, tím na menší poloměry ji lze ohýbat. Ohýbané desky se používají - 12 (50) -

113 hlavně jako designové prvky v interiéru na římsy, podhledy, sloupy, obklady obloukových konstrukcí schodiště, obloukové příčky atd. Postup ohýbání za sucha: Sádrokartonové desky se ohýbají vždy v příčném směru. Před vlastním ohýbáním desky je potřeba zkontrolovat, jestli povrch či hrany desky nejsou poškozeny. Při ohýbání je třeba mít dostatečně hustou spodní konstrukci. Platí, že čím menší jsou poloměry, tím menší by měly být vzdálenosti profilů. V opačném případě má deska snahu vytvořit lomenici a může dojít k prasknutí desky. Desku je vhodné ohýbat pozvolna a je třeba ji nechat na změnu tvaru zvyknout, začít od většího poloměru a postupně poloměr zmenšovat. Deska se při montáži šroubuje z jedné strany na druhou a nikoli nejprve u obou okrajů a potom ve středu, čímž se vyloučí vnesení napětí do desky. Při ohýbání za sucha je velmi důležitá i tlakově odolná spodní konstrukce, je třeba používat přímé závěsy nebo závěsy nonius, aby bylo při montáži desky o co se opřít. Postup ohýbání za mokra: Desku je potřeba ohýbat v příčném směru. Nejprve se vyrobí jednoduchá šablona ze sádrokartonu nebo z dřevotřísky, přes kterou se deska bude ohýbat. Potom se deska položí na vodopropustný rošt budoucí tlačenou stranou nahoru a houbou nebo rozprašovačem se vlhčí, dokud nezíská elastické vlastnosti. Pro urychlení a snazší nasáknutí desky vodou se karton na tlačené straně desky před navlhčením rozruší speciálním válečkem s ocelovými hroty. Deska se položí na šablonu a od středu desky se začne ohýbat. Je třeba postupovat pomalu a nechat desku odpočívat, aby si mohla na nový tvar zvyknout. Po ohnutí do konečného tvaru se tvar zajistí samolepící páskou a deska se nechá vyschnout (50) -

114 Výroba lámaných pásků do oblouku Ze sádrokartonové desky se oddělí a začistí pásek požadované šířky. Pomocí příložného úhelníku se kolmo na delší stranu pásku prořízne rubový kartón. Vzdálenost řezů se volí 6 cm, s ohledem na požadavek jemnějšího přiblížení k požadovanému tvaru oblouku. Pásek se před použitím rozláme. Jednotlivé segmenty drží lícový karton. Segmenty se ke konstrukci přišroubují. Plynulost přechodů (zlomů) zajišťuje správné tvarové tmelení. 5. ELEKTROINSTALACE V SÁDROKARTONOVÝCH KONSTRUKCÍCH Pro navrhování a provádění elektroinstalací v sádrokartonových konstrukcích platí předpisy a ustanovení platných technických norem. Navíc je potřeba dbát na zvláštní podmínky stanovené výrobci pro jednotlivé konstrukční systémy, pokud jde o konstrukce s požadovanou požární odolností. Vedení jsou kladena v dutém prostoru konstrukce montovaných stěn a stropních podhledů. Elektroinstalační krabice musejí být vkládány tak, aby nebyly umístěny přímo proti sobě. Elektrická vedení smějí vést uvnitř konstrukce a případná vložená izolace smí být stlačena až na tloušťku 30 mm. Obr. 36: Provedení elektroinstalace Prostupy je nutné po protažení elektroinstalace uzavřít spárovacím tmelem. V požárních konstrukcích se musí používat pro svazky elektrických vedení požární ucpávky a požární tmely. Používají se speciální krabice do dutých stěn a kabely, které nevyžadují žádnou mechanickou ochranu. Je nutné používat nerezavějící spojovací materiál (50) -

115 6. ZÁSADY MONTÁŽE KONSTRUKCÍ 6.1. Obecné zásady a podmínky - statické podmínky v době, kdy je stavba užívána, nesmí docházet k zatížení konstrukcí vlivem průhybů nebo posuvů nosných konstrukcí objektu, - limitní zatížení teplem konstrukce smějí být zatíženy dlouhodobě teplem do C, pro vyšší teploty platí, že maximální hodnota je C, a touto teplotou smí být konstrukce zatížena po dobu maximálně 1 hodiny, - dovolené zatížení vlhkostí základní stavební desky se smějí použít pouze pro prostory s běžnou vlhkostí a pro prostory s vyšší vzdušnou vlhkostí se musejí použít impregnované desky, ale pouze s podmínkou, že výskyt vlhkosti je přerušovaný v 24 hodinovém cyklu Zásady montáže protipožárních konstrukcí - pro všechny protipožární konstrukce je nutné používat pouze sádrokartonové desky a další materiály předepsané v Katalogu požárně odolných konstrukcí, - všechny detaily napojení na návazné konstrukce je nutné provést přesně podle podkladů výrobců, - musí se dbát na to, aby konstrukce byla celistvá, bez prostupů a bez jiných oslabení, - všechna použitá svítidla, výplně otvorů, revizní klapky apod. musejí být certifikovány pro užití v požárně odolných konstrukcích nebo musejí být zakryta kryty schválenými podle příslušné normy, - izolace musí být aplikována jako celistvá, - všechna napojovací těsnění z pěnového materiálu musejí být kryta zatmelením v plné tloušťce opláštění, - 15 (50) -

116 - maximální šířka dilatačních spár je 20 mm, - pokud jsou očekávané průhyby při napojení na strop nad 10 mm, je nutné vytvořit kluzné napojení, - musí se dbát na použití správných materiálů např. u sádrokartonového podhledu se smí použít pouze kovové hmoždinky a správné typy závěsů a spojek Zásady montáže akustických konstrukcí - všechny profily po obvodu sádrokartonové konstrukce je nutné podlepit napojovacím těsněním, - minerální izolace musí být vložena do všech konstrukcí celoplošně, aby nedocházelo ke vznikům akustických mostů, - z důvodu vlivu prostupu zvuku je vhodné v místě napojení konstrukce vynechat nebo přerušit vrstvu čisté podlahy a při napojení na boční stěny přerušit průběžné opláštění, - musí se zvolit takové výplně otvorů v sádrokartonových konstrukcích, které odpovídají požadavkům na vzduchovou neprůzvučnost a nebudou zvukově izolační vlastnosti konstrukce degradovat. 7. BANDÁŽOVÁNÍ A TMELENÍ Tmelení je závěrečný pracovní úkon v technologii montáže sádrokartonových konstrukcí. Při tmelení se řeší nejen spáry mezi jednotlivými deskami, ale i kouty, hrany, rohy, šrouby a nerovnosti. Tmelení významně ovlivňuje jak estetické vlastnosti (kvalitu a rovinnost povrchu), tak i stavebně fyzikální vlastnosti (statické, akustické, požární atd.) hotové konstrukce. Obr. 37: Zatmelení spáry - 16 (50) -

117 Provádí se až po dokončení a potřebném vyschnutí vlhkých procesů na stavbě, po uzavření stavby proti vlivům povětrnosti (osazená okna, dveře apod.) a bez vystavování konstrukce vlivům náhlých teplotních a vlhkostních změn Nářadí pro tmelení (obr. 38) 1. vědro 2. elektrická metla 3. nanášecí nerez hladítko 500 mm 4. nerez hladítko 280 mm 5. fasádní špachtle s ALU výztuhou 6. hladítko pro vnitřní rohy 7. houbové hladítko 8. hliníková lať, profil h 9. štukatérská zednická lžíce 7.2. Podmínky tmelení - teplota vzduchu v místnosti by měla být min. 10 o C, - relativní vlhkost vzduchu by měla být max. 65 %, - minimálně 2 dny před a po tmelení by měla být teplota stálá, aby spoj nezažil tepelný šok, protože by mohlo dojít k popraskání Příprava sádrového tmelu Do čisté nádoby s vodou se postupně pomalu sype sádrový tmel. Pomalé sypání tmelu zabrání tvorbě hrudek a vede k dosažení správné konzistence. Po nasypání se směs nechá 2 až 3 minuty stát a poté se ručně popř. elektrickou metlou rozmíchá. V případně potřeby lze směs - 17 (50) -

118 zředit přidáním vody a řádným rozmícháním. Nikdy se nedoporučuje směs dodatečně zahušťovat dosypáváním prášku. Obr. 39: Správně namíchaný tmel 7.4. Postup tmelení Správný postup tmelení závisí na typu hrany, na druhu použité bandáže a na požadované jakosti tmelení. Samolepicí výztužná páska se nalepí na suchou desku a přetmelí. Skelnou výztužnou pásku je třeba vložit do tenké vrstvy čerstvě naneseného tmelu a vtlačit do tmelu hladítkem. Obr. 40: Bandážování Po zaschnutí vrstvy tmelu se spáry přestěrkují, tmel se roztáhne do šířky a uhladí do ztracena. Konečnou úpravu lze provést spárovacím práškovým tmelem nebo pastovým finišovacím tmelem. Po zaschnutí tmelu se provede přebroušení tmeleného povrchu brusnou mřížkou upnutou do ručního držáku. Musí se dbát na to, aby se neporušila výztužná páska a přiléhající povrch kartonu desek. Při zvláštních nárocích na kvalitu povrchu se pastové tmely používají na celoplošné přetmelení. Obr. 41: Stěrkování Tmelení vnitřních koutů: - montáž nasucho desky se namontují na sraz s mezerou 0 až 2 mm a vzniklá spára se pouze zatmelí pružným akrylátovým tmelem Obr. 42: Tmelení rohu tmelem - 18 (50) -

119 - zatmelený styk desky se namontují s odsazením v koutě o 0 až 5 mm, na plochu nasedající desky se v pruhu potřebné šířky nanese spárovací tmel, po uhlazení tmelu se do něho pomocí stěrky na tupo vloží výztužná skelná páska a po přebroušení se může kout přetmelit pružným akrylátovým tmelem, Obr. 43: Zatmelený styk Tmelení vnějších rohů: Vnější rohy například nároží příček, ostění u oken a dveří apod. se doporučuje zpevnit a vyztužit: - speciální páskou, která se vloží do vrstvy tmelu, vyrovná a pomocí stěrky se vytlačený tmel odstraní, po zaschnutí se kraje pásky přestěrkují a tmel se roztáhne do šířky, Obr. 44: Tmelení vnějšího rohu pomocí pásky - ochranným rohovým profilem, který se vloží do vrstvy spárovacího tmelu, vyrovná a pomocí stěrky se vytlačený tmel uhladí, po zaschnutí první vrstvy tmelu se nároží přestěrkuje a čerstvý tmel se roztáhne do šířky. Používá se i varianty, kdy se ochranný rohový profil připevní na sucho vhodnými sponkami a následně přetmelí. Obr. 45: Tmelení rohu pomocí ochranného profilu 7.5. Stupně jakosti tmelení V souladu s mezinárodními standardy jsou zavedeny jako součást technologických postupů 4 stupně tmelení sádrokartonu, které postihují požadavky na hotové povrchy sádrokartonu od technicky nutných až po nejvyšší nároky při bočním ostrém osvětlení či použití lesklých barev: - 19 (50) -

120 - Stupeň Q1 základní tmelení pro povrchy, na které nejsou kladeny žádné optické (dekorativní) požadavky. Používá se např. pod keramické obklady. Zahrnuje zaplnění spár sádrokartonových desek a překrytí viditelných částí upevňovacích prostředků. - Stupeň Q2 standardní tmelení pro obvyklé nároky na povrchy, které zahrnuje základní tmelení Q1s dodatečným finálním tmelením spár pro dosažení hladkých a rovných přechodů desek. Používá se jako podklad pro hrubozrnné dekorativní omítky, tapety z hrubých vláken, disperzní nelesklé nátěry nanášené štětkou apod. - Stupeň Q3 speciální tmelení pro zvýšené nároky na kvalitu povrchu, které zahrnuje standardní tmelení Q2 s širokým přetmelením spár a celoplošným přetmelením povrchu sádrokartonových desek pro uzavření pórů. Používá se pro obklady stěn s jemnou strukturou, matné nestrukturované nátěry a pro omítky zrnitosti max. do 1 mm, pokud jsou doporučeny. Tmelení výrazně omezuje vliv prokreslení spár při dopadu bočního světla. - Stupeň Q4 celoplošné tmelení pro nejvyšší nároky na kvalitu dokončených povrchů. Jde o standardní tmelení s širokým přetmelením spár a celkové plnoplošné přetmelení desek s vyhlazením povrchu s tloušťkou vrstvy do 3 mm. Používá se pro hladké nebo strukturované obklady s leskem nebo jiné vysoce kvalitní hladké techniky povrchových úprav. V souladu s těmito stupni jakosti je nutné při návrhu vycházet z možností jednotlivých materiálů, jejich tolerancí, rozměrů a řemeslných možností provedení. Pokud nejsou ve specifikaci prací uvedeny žádné bližší údaje o kvalitě povrchu, považuje se za standardní tmelení stupeň Q (50) -

121 Příklady tmelení podélných hran (obr. 46) 1 PRO (VARIO) Standard skelná páska Standard Standard ProFin mix 2 PRO (VARIO) Super skelná páska Super Super ProFin mix 3 PRO (VARIO) Extra skelná páska Extra Extra ProFin mix 4 PRO Extra samolepící páska ProFin mix 5 PRO (VARIO) Vario skelná páska Vario Vario ProFin mix Příklady tmelení příčných hran (obr. 47) 1 Kolmá příčná hrana Spárovací tmel skelná páska Spárovací tmel Spárovací tmel ProFin Mega optimale starke für den 2 samolepící páska Spárovací tmel Spárovací tmel ProFin Mega starke für den Zkosená příčná hrana 3 Tmel Tmel skelná páska Spárovací tmel Spárovací tmel ProFin Mega starke für den 4 Vario Vario Vario ProFin Mega 7.6. Rovinnost konstrukcí Tolerance rovinnosti hotových konstrukcí byla zavedena výrobci. Lícové plochy hotových rovinných konstrukcí musí bez ohledu na jejich sklon a polohu odpovídat těmto tolerancím rovinnosti. Tolerance rovinnosti se měří na libovolném místě plochy konstrukce pomocí příměrné latě (50) -

122 Odstup měrných bodů se volí podle velikosti posuzované plochy. Příměrná lať se může pokládat na plochu v libovolném směru. Tolerance naměřené pod příměrnou latí mezi měrnými body nesmějí přesáhnout hodnoty předepsané jednotlivými výrobci. Tolerance rovinnosti se pohybují od 2 do 10 mm. Obr. 48: Měření rovinnosti Tolerance rovinnosti (obr. 49) SHRNUTÍ Při montáži sádrokartonových konstrukcí musí být dodrženo tzv. systémové řešení, tzn. dodržení všech materiálů a zásad pro montáž daných jednotlivými výrobci systémů. Po montáži konstrukce se provádí tmelení a povrchová úprava. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaký je rozdíl mezi akustickou izolací a prostorovou akustikou? 2. Jaké znáte stupně tmelení a kdy se jednotlivé druhy používají? 3. Jak se zjišťuje rovinnost konstrukcí a co jsou tolerance rovinnosti? - 22 (50) -

123 8. PRACOVNÍ POSTUPY ZHOTOVENÍ SÁDROKARTONOVÝCH KONSTRUKCÍ Typy stavebních konstrukcí (obr. 50): - Vnitřní stěny - Vnější stěny - Předstěny - Podhledy - Podlahy - Podkroví - Římsy 8.1. Obklady stěn sádrokartonovými deskami - suchá omítka Podklad Podklad musí být suchý, únosný, zbavený zbytků olejů nebo prachu, bez nesoudržných součástí, aby na něm sádrové lepidlo dobře drželo Silně savé podklady nebo naopak nesavé podklady je třeba opatřit vhodnou penetrací. Nanesení lepicího tmelu Na rub desky se nanesou bochánky sádrového lepidla ve třech (deska tl. 9,5mm) nebo ve čtyřech (deska 12,5 mm) řadách. Krajní řady mají osové odstupy bochánků 250 mm, u středních stačí 350 mm. V případě předpokládaných keramických obkladů je osová vzdálenost bochánků 250 mm standardem. U podlahy a stropu, u ostění oken a všude tam, kde by mohlo docházet k výměně vzduchu mezi místností a prostorem za deskou, je třeba sádrové lepidlo nanést celoplošně. Sádrovým lepidlem lze vyrovnat nerovnosti podkladu do 20 mm. V případě větších nerovností se na desku sádrovým tmelem nalepí pásky sádrokartonové - 23 (50) -

124 desky a teprve tento celek se pomocí sádrového lepidla přilepí ke stěně. Naopak v případě rovných podkladů, lze desku lepit na stěnu přímo sádrovým tmelem známým z tmelení desek, naneseným zubovým hladítkem v pruzích místo bochánků. Pro případnou lepší fixaci desky a hlavně vyrovnání nerovností podlahy je možné u podlahy použít dřevěné klíny. V místech budoucího ukotvení umývadel či obdobných závěsných předmětů je třeba desku podlepit sádrovým lepidlem celoplošně. Obr. 51: Nanesení tmelu Přisazení na stěnu Desky opatřené tmelem se přisadí na zeď, poklepou gumovou palicí a vodovážnou latí se svisle a příčně urovnají. Max. odchylka od rovinnosti podkladu je 30 mm. Obr. 52: Přisazení desek na stěnu a srovnání do roviny Tmelení Desky se tmelí běžným způsobem. Vzhledem k pevnému spojení se stěnou a tedy i jejími případnými pohyby je nutné pro příčné spáry desek používat výztužnou pásku. Desky pro opláštění jsou o 15 až 20 mm kratší než světlá výška místnosti, takže u podlahy zbude asi 10 mm mezera pro rovnání a odvětrávání vlhkosti z tmelu. V okolí okenních špalet, umývadel, konzol atd. je nutné dbát na celoplošné připevnění (50) -

125 Technologická přestávka pro zrání tmelu je 12 až 24 hodin. Tmelení spár se provádí obvyklým způsobem. Po vyschnutí lepícího tmelu je nutno provést zatmelení odvětrávacích mezer u podlahy a stropu. Dilatace Dilataci je nutno provést jen v místě dilatace podkladní konstrukce. Sendvičové zateplovací desky Stejným způsobem se lepí i sendvičové sádrokartonové desky opatřené nalepeným pěnovým polystyrenem nebo minerální vlnou. Oba typy zlepšují tepelný odpor stávající stěny a urychlují ohřátí místnosti při přerušovaném vytápění (eliminují akumulaci stěny). Desky s minerální vlnou zlepšují neprůzvučnost stěny. Desky s pěnovým polystyrenem nemají na neprůzvučnost žádný vliv. Obr. 53: Obklad zateplovacími deskami Suché omítky není možné příliš zatížit. Jsou vhodné maximálně pro zavěšení umývadel apod. Provedení zásuvek a otvorů Poloha elektrokrabic se orýsuje na sádrokartonovou desku ještě před nanesením lepidla. Poté se vyřízne nebo vykrouží pomocí dutého vrtáku. Přesah desky za hranu stavebních otvorů by měl být minimálně 150 mm Předsazené stěny Kotvené předsazené stěny Montáž stěny začíná označením polohy budoucí stěny pomocí značkovací šňůry, vodováhy případně laseru. Poté se na podlahu, strop a ohraničující konstrukce připevní UD profil (vzdálenost hmoždinek max mm dle určení výrobce). Do připravených UD profilů - 25 (50) -

126 se v osové vzdálenosti 625 mm osadí CD profily a v osových vzdálenostech maximálně 1500 mm se přikotví přímými nebo akustickými závěsy. Na závěsy se pro zlepšení akustických vlastností stěny lepí ve styku se stěnou těsnící páska. CD profil se s přímými závěsy sešroubuje dvěma šrouby. Pro ukotvení přímého závěsu do stávající stěny se použije vhodná hmoždinka nebo FN šroub (dřevěné podklady). Osadí se minerální izolace, provedou se potřebné rozvody a na profily se, pokud je to potřeba z tepelně technických důvodů, natáhne parozábrana. Desky se montují podle obdobných zásad jako u příčky. Pro předsazené stěny se v převážné míře používá jedno nebo dvouvrstvé opláštění. K použití dvouvrstvého opláštění vedou větší odolnost proti mechanickému poškození a vzniku trhlin, lepší akustické vlastnosti, keramický obklad nebo větší požární odolnost. Obr. 54: Kotvená předsazená stěna Nekotvené předsazené stěny se používají tam, kde je nutno umístit instalační vedení do vzniklého meziprostoru. Má-li se dosáhnout zlepšení tepelně nebo zvukově izolačních vlastností, vloží se do meziprostoru izolační materiál. Jako nosnou konstrukci lze použít kovové CW 50 nebo 75 profily, nebo dřevěné sloupky 60 x 60 mm. Obr. 55: Nekotvená předsazená stěna - 26 (50) -

127 Upevnění nosné konstrukce i připevnění desek se provede analogicky jako u dělicích stěn. Při tepelně izolačním obložení vnějších stěn se zabuduje parozábrana, aby se zabránilo kondenzaci vody. Spodní konstrukce i opláštění je shodné s montáží příčky Příčky Vyměření (obr. 56) Vlastní montáž příčky začínáme zaměřením místa jejího osazení. Na zemi označíme tužkou nebo křídou její budoucí polohu a značkovací šňůrou nataženou mezi vyznačenými body linii UW profilů. Značkovací šňůru je možné použít jako olovnici a pomocí ní přenést polohu příčky i na okolní stěny. Zkontrolujeme svislost i vodováhou. Ze stěn opět natažením značkovací šňůry označíme polohu horního UW profilu. Tento postup je vhodný pro menší rozměry příček. Pro dlouhé nebo vysoké příčky nebo pro zrychlení práce se pro vynesení polohy příčky používá stavební laser. Osazení UW profilů (obr. 57) Na podlahu a strop osadíme podle značek UW profily. Na jejich spodní stranu nalepíme samolepicí těsnící pásku - tím omezíme akustické mosty. Při nerovnostech podkladu větších než 2mm se na UW profil nanese ve dvou šňůrách akusticky a požárně těsnící tmel. UW profil se poté připevní pomocí vhodných hmoždinek do podlahy a stropu. Pro hutné materiály jako je beton se používají natloukací hmoždinky, pro dutinové materiály - 27 (50) -

128 univerzální hmoždinky rybinové konstrukce. Pro fixaci profilů do dřevěných podlah a stropů se používá šroub s plochou hlavou typu FN 5,1 x 35mm. Osová vzdálenost hmoždinek je od 800 do 1000 mm podle určení výrobce. Profil je vždy upevněn minimálně ve třech bodech. Osazení CW profilů (obr. 58) Do připravených UW profilů se u okrajů příčky nasadí CW profily s nalepenou těsnící páskou nebo tmelem (CW profil se do UW profilu osadí stojinou rovnoběžně s osou příčky a otočí se o 90 ). Do navazující stěny se CW profil opět připevní vhodnými hmoždinkami většinou natloukacími, nebo FN šrouby v případě dřevěných podkladů. Jejich maximální odstup činí 800 až 1000 m dle určení výrobce sádrokartonu. Po fixaci okrajových profilů se osadí zbylé CW profily kromě míst dveřních otvorů ve stejné orientaci - otevření je u všech stejným směrem. CW profily se do UW profilů až na níže popsané výjimky nijak nefixují, aby je bylo možné posouvat při šroubování desek. Standardní osová vzdálenost CW profilů je 600 nebo 625 mm podle výrobce sádrokartonu. Z důvodů možné svislé dilatace příček se CW profily střihají na délku o cca 10 mm kratší, než je světlá výška místnosti. U vysokých příček je někdy potřeba CW profily nastavovat. Jednotlivé profily se nastavují střídavě v horní a dolní třetině příčky, nikdy ne v jedné úrovni. Způsoby nastavení CW profilů (obr. 59) - CW profily se do sebe vstřícně nasunou, - CW profily se k sobě sesadí na tupo a opatří se příložkou ze vstřícně osazeného CW profilu, - CW profily sesazené k sobě na tupo opatřené příložkou z UW profilu (50) -

129 Údaje o přesahu profilů (délce příložek) se u jednotlivých výrobců odlišují. V místech fixních bodů např. dveřní a okenní otvory, niky se poloha CW profilů zafixuje jejich procvaknutím s přírubami UW profilů speciálními kleštěmi na profily. Opláštění jedné strany deskami (obr. 60) Na připravenou konstrukci se z jedné strany namontují sádrokartonové desky. U okraje příčky se začíná polovinou desky, druhá strana se začíná naopak celou deskou zamezí se tím průběžným spárám příčně přes příčku. Řezaná hrana desky se seřízne pod úhlem 22,5 do 2/3 tloušťky desky, přitlačí se k profilům a obvodové stěně a přišroubuje se samořeznými šrouby TN o průměru 3,5 mm. Vzdálenost šroubů je 250 mm. Šrouby se umísťují pouze do svislých CW profilů, aby bylo umožněno příčce ve svislém směru dilatovat (první šroub se umístí cca 10 mm od hrany přírubu UW profilu). Při osazení se deska odsadí od podlahy o 1 cm. U příček se jen zřídka používají desky shodné délky, jako je výška místnosti. Proto je třeba desky po výšce nastavovat. Příčné hrany obou desek se seříznou opět pod úhlem 22,5 do 2/3 tloušťky desky tak, aby spára byla ve tvaru V a umožňovala do spáry vnést dostatečné množství tmelu. Deska se seříznutou hranou se sesadí těsně k již namontované desce a přišroubuje se. Vzniklá příčná spára se případně podloží UW profilem. Další desky na jedné straně příčky se montují tak, aby příčná spára byla vždy vystřídána a přesazení příčných spár činilo alespoň 400 mm. Začíná se tedy například deskou 2 m dlouhou od podlahy a dořezem u stropu a vedlejší řada desek se začíná naopak dořezem u podlahy a pokračuje se deskou 2 m dlouhou. Vedení instalací Po opláštění první strany lze přistoupit k vedení instalací. Profily příčky umožňují protáhnutí rozvodů vodorovně stojinou příčky. Pro snadnější - 29 (50) -

130 provedení prostupů má většina profilů předražené otvory ve tvaru H. Úderem kladiva se vytvoří otvor. V případě potřeby je možné otvor rozšířit nůžkami na plech až na šířku stojiny, přičemž výška otvoru se rovná maximálně šířce otvoru. Množství těchto otvorů je však omezeno. Obr. 61: Způsoby vedení instalací profily Vložení minerální izolace (obr. 62) Následuje vložení minerální izolace. Je důležité vyplnit každou dutinu. Je dobré použít výrobcem izolace doporučený druh. Je možné použít příchytky izolace (trny), pomocí kterých lze izolaci bezpečně fixovat. Izolaci je třeba vést i ve stlačené formě i v okolí rozvodů. Opláštění druhé strany (obr. 63) Po vložení izolace následuje opláštění druhé strany příčky. Pokud se na jedné straně příčky začíná polovinou šířky desky, na druhé straně se začíná deskou celou. Osazení elektrokrabic Po opláštění celé příčky se osadí elektrokrabice do dutých stěn a lícový plášť příčky se zatmelí. Elektrokrabice se nikdy neosazují z obou stran příčky proti sobě, ale vždy s přesazením alespoň 200 mm (50) -

131 Tmelení Při tmelení příčky je velmi důležité pro vyloučení vlasových trhlin u příčných spár desek tmelit s výztužnou páskou. Po vyschnutí tmelů je vhodné příčku penetrovat. Příčka s dveřním otvorem Při opláštění ostění dveřních otvorů je nutné, aby sádrokartonová deska v okolí zárubně byla vyříznuta praporovým způsobem a zasahovala v nadpraží alespoň do 1/3 šířky otvoru (minimálně 150 mm). Hrana desky nesmí tvořit prodloužení svislé hrany otvoru, aby nevznikly trhliny. Při dvouvrstvém opláštění se svislé hrany v nadpraží vystřídají (proto přesah o 1/3 a nikoli polovinu šířky zárubně). Jinak je postup montáže příčky klasický. Obr. 64: Řešení dveřního otvoru Konstrukční řešení otvoru v závislosti na parametrech otvoru a dveřního křídla Podle výšky příčky, hmotnosti dveřního křídla a šířky dveří se liší opatření pro zesílení ostění. Při práci s konkrétním systémem je třeba se držet doporučení daného výrobce: - Světlá výška místnosti do 2600 mm, hmotnosti dveřního křídla do 25 kg a šířka dveří menší než 850 mm: Pro ostění se používají běžné CW profily tloušťky 0,6 mm, které jsou na podlaze a stropu pomocí kleští na profily nebo šroubů fixovány do UW profilů. UW profily mají být na podlaze a stropu na obou stranách zárubně ukotveny alespoň dvěma hmoždinkami. V nadpraží se provede výměna z UW profilu a do něho se vloží svislé CW profily pro uchycení desek (50) -

132 - Světlá výška místnosti do 2800 mm, hmotnost dveřního křídla do 25 kg, šířka otvoru do 850 mm: Pro ostění se použijí běžně CW profily tloušťky 0,6 mm, které jsou na podlaze a stropu pomocí kleští na profily nebo šroubů fixovány do UW profilů. UW profily mají být na podlaze a stropu na obou stranách zárubně ukotveny alespoň dvěma hmoždinkami. V nadpraží se provede výměna z UW profilu a do něho se vloží svislé CW profily pro uchycení desek. Po připevnění zárubně samořeznými šrouby o průměru minimálně 3,9 x 13 mm se CW držící zárubeň zaklopí UW profilem, čímž vznikne jakýsi skříňový nosník. Toto provedení je v ČR nejběžnější u všech světlých výšek místnosti pod 2800 mm. - Překročení výše uvedených parametrů do maximálních výšek: Vyžaduje použití UA profilů pro ostění dveří. UA profily musí být ukotveny u podlahy a stropu k tomu určenými kotevními úhelníky (minimálně dvěma šrouby do podlahy a stropu), nejlépe kluznými umožňujícími dilataci v případě průhybů stropů. Hmotnosti dveřního křídla jsou omezeny na 50 kg u UA 50, 75 kg a UA 75 a 100 kg u UA 100. U všech příček se světlou výškou nad 2800 mm je nutné použít pro dveřní ostění UA profily. Obr. 65: Příklad montáže opláštění příčky s dveřním otvorem - 32 (50) -

133 8.4. Instalační příčky Instalační stěny se používají tehdy, pokud je nutno uvnitř konstrukce vést rozměrnější instalace. Tloušťka stěny se určí podle vestavovaného potrubí, způsobu jeho vedení a použitých sanitárních vestavěných zařízení jako např. vestavěná splachovací nádržka apod. Montáž Instalační příčky se montují na dvojitou podkonstrukci. Svislé profily obou konstrukcí se umísťují vstřícně tak, aby bylo možno je vzájemně spřáhnout a vytvořit tím kompaktní celek. Spřažení se provádí ve třetinách výšky konstrukce (výšky 90 a 180 cm) propojovacími příložkami o výšce min. 300 mm vytvořenými ze sádrokartonu a přišroubovanými ke svislým profilům každá min. třemi šrouby. Většina sanitárního vybavení jako WC, bidet nebo umývadlo jsou břemena visící na stěně. Pro jejich upevnění se používají speciální nosiče z pozinkované oceli vestavěné do příčky, které musí být upevněny k podlaze, do které přenášejí zatížení. Pro umývadla, pisoáry a bojlery se používají traverzy, které se v požadované výšce přišroubují na kovové profily. U bojlerů o celkové hmotnosti vyšší než 80 kg musí být na přenesení zatížení do podlahy použity speciální profily (UA místo CW). Obr. 66: Zařizovací předměty Po upevnění instalací se provede opláštění jedné strany stěny, potom se do dutiny mezi kovovou konstrukcí vloží izolační materiál a provede se opláštění druhé strany stěny (50) -

134 Instalační prostupy Před montáží desek se vyřežou kruhovým dutým vrtákem nebo prořezávačkou do sádrokartonových desek příslušné otvory pro vývody sanitárních zařízení. Instalační prostupy např. pro vodovodní potrubí se vyříznou asi o 10 mm větší než je průměr trubky. Hrany řezu za účelem lepší přilnavosti tmelu se natřou základním nátěrem. Prostupy se jako všechny ostatní spoje a rohy uzavřou fungicidním trvale elastickým tmelem. Obr. 67: Provedení prostupů Je vhodné kotvit všechna vyústění armatur do podkonstrukce s ohledem na možnost pozdější demontáže. Pro kotvení se používají instalační držáky. Pomocí objímek se kotví i odpadní potrubí. Obr. 68: Instalační příčka Zamezení přenosu hluku Prouděním vody v potrubí, ve splachovačích apod. vzniká hluk. Přenosu hluku se brání vložením gumy, plsti apod. mezi příchytky potrubí a nosnou konstrukci stěny. Potrubí studené vody se ovine izolací, aby se kromě odizolování zvuku zabránilo i povrchové kondenzaci vody. Na obou stranách instalační stěny se provádí plošná izolace z materiálů na bázi minerálních vláken. Napojení vany Z důvodu izolace tělesa vany se mezi okraj vany a průběžnou první vrstvu opláštění vloží proužek napojovacího těsnění. Horní vrstva - 34 (50) -

135 zdvojeného opláštění se ukončí asi 10 mm nad okrajem vany. Zbývající spára se později vyplní fungicidním trvale pružným tmelem. Opláštění stěny je dvouvrstvé. Jednovrstvé opláštění je přípustné, pokud stěna bude opatřena keramickým obkladem, ale vzdálenost stojin se musí redukovat z 60 na 40 cm. Obr. 69: Napojení vany Napojení podlahy Mezi podlahou a spodní hranou opláštění se ponechá asi 10 mm spára. Při použití keramických obkladů se musí pečlivě těsnit v rohové oblasti. Mohou se používat speciální těsnící pásy, které se spojí s lepidlem obkladu a rohový přechod se tak trvanlivě utěsní. Použitá lepidla musí být odolná proti vodě. Obr. 70: Napojení podlahy Požární odolnost Požární odolnost instalačních příček je do 180 minut, ovšem jakékoliv přerušení pláště (vestavné splachovače) musí být buď opatřeno kastlíky odpovídající tloušťky opláštění, nebo musí být splachovače testovány na požární odolnost. Maximální výška instalační příčky je 6 m. Osazení revizní klapky Revizní klapky umožňují přístup do sádrokartonových konstrukcí nebo do dutého prostoru v nich nebo za nimi. Standardní klapky do sádrokartonu se skládají ze dvou hliníkových rámů, z nichž jeden se osadí a přišroubuje do připraveného otvoru v sádrokartonové desce a druhý, vnitřní, tvoří vlastní otevírací část klapky. Ve vnitřním rámu klapky jsou našroubovány sádrokartonové nebo sádrovláknité desky v jedné nebo více vrstvách podle druhu opláštění vlastní - 35 (50) -

136 sádrokartonové konstrukce, v níž je klapka umístěna. Z celé klapky je po zatmelení vizuálně patrná pouze mezera mezi vnitřním a vnějším rámem klapky Stropní podhledy Sádrokartonové podhledy jsou nenosné zavěšené konstrukce zakrývající nosnou konstrukci stropu. Vyměření Vlastní montáž začíná vyměřením roviny podhledu respektive roviny profilů. Před montáží podhledu se provede: - prověření půdorysného rozmístění instalací a vzduchotechniky v dutině podhledu, - kontrola umístění vývodů elektroinstalace v ploše podhledu a umístění elektroinstalačních krabic v dutině podhledu a v obvodových stěnách, - výškové vytyčení podhledu (váhorys) je nutno zohlednit tloušťku opláštění a zkontrolovat, zda při zamýšlené výškové úrovni podhledu nedochází ke kolizi mezi předepsanou výškou dutiny nebo výškou svítidel a zkontrolovat výšku a polohu zabudovaných konstrukcí a členění obvodových konstrukcí (výška nadpraží oken a dveří, nadsvětlíky atd.), - vytyčení a označení polohy případných revizních dvířek a revizních prostupů. Zaměření se provede pomocí laseru nebo hadicové vodováhy a značkovací šňůry, - na strop se vyznačí značkovací šňůrou linie závěsů. Rozměření míst pro upevnění nosných závěsů podhledu se provede Obr. 71: Druhy závěsů - 36 (50) -

137 s ohledem na povahu nosné konstrukce stropu a s ohledem na dovolené rozteče závěsů a nosných profilů podhledu. Připevnění UD profilů Na stěny se připevní obvodové UD profily, které sice nejsou z hlediska funkčnosti podhledu nutné, ale značně zjednodušují montáž. Vzdálenost kotvících bodů je 300 až 800 mm podle tloušťky opláštění a podle toho, má-li obvodový profil nosnou nebo pouze pomocně montážní funkci. Při pomocně montážní funkci se pro uchycení používají pro betonové podklady běžné natloukací hmoždinky (průměr 6 mm, délka 35 mm) v osových vzdálenostech 800 mm. Připevnění závěsů Obr. 72: Podhled přímo montovaný na strop Obr. 73: Zavěšený podhled Na strop se vyznačí značkovací šňůrou linie závěsů a v odpovídajících vzdálenostech se uchytí závěsy do stropu. Obr. 74: Schéma zavěšeného podhledu - 37 (50) -

138 Připevnění CD profilů Na připravené UD profily se osadí hlavní profily, nasadí se na připravené závěsy, zrektifikují se (vyrovnají) do roviny. Na ně se nasadí křížové spojky a ty se pak v kolmém směru k hlavním profilům nasadí na montážní CD profily. Maximální vzdálenost montážních profilů je 500 mm. V této fázi se nad podhledem provedou rozvody elektrické instalace a dalších rozvodů TZB. Obr. 75: Rozmístění profilů zavěšeného podhledu Vložení izolace a parozábrany V případě potřeby se vloží do podhledu minerální izolace, popřípadě se pod izolaci parozábrana pokud je nad podhledem nevytápěná místnost. Veškeré kabely vedoucí do místnosti se v případě použití parozábrany po obvodu utěsní k tomu určenou páskou nebo se používají těsnící gumové manžety kabelů. Parozábrana se po obvodu podhledu zatáhne pod UD profil. Montáž opláštění Po kontrole rovinnosti se montují sádrokartonové desky. Upřednostňuje se montáž kolmo ke směru montážních profilů, protože deska má vyšší tuhost. Sádrokartonové desky se montují tak, aby příčné spáry jednotlivých řad desek byly přesazeny alespoň o 400 mm. Desky se šroubují pouze do montážních profilů. Kromě výjimek se nešroubují do - 38 (50) -

139 obvodových UD profilů. Deskám by tak byla zamezena délková dilatace. Tmelení Do příčných spár se vloží výztužná páska. Spáry se zatmelí. Po vytvrdnutí tmelů a jejich přebroušení se podhled penetruje Kazetové stropní podhledy Vyměření Vlastní montáž se začíná vyměřením roviny podhledu respektive roviny profilů. Zaměření se provede pomocí laseru nebo hadicové vodováhy a značkovací šňůry. Postup montáže Po obvodu místnosti se na stěny upevní L- profil. Na stropě se vyznačí místa pro ukotvení závěsů. Předepsanými kotevními prostředky a závěsy se v roztečích max mm zavěsí hlavní T- profil. Vzájemná vzdálenost hlavních nosných T- profilů je 1200 mm. Po roztečích 600 mm se mezi hlavní T- profily vloží příčné T- profily délky 1200 mm. Nakonec se konstrukce dokončí vložením příčných T- profilů délky 600 mm mezi již osazené příčné profily délky 1200 mm. Poté následuje vkládání kazet. 1 Kazeta 2 Příčný profil Hlavní profil 4 Závěs 5 Příčný profil 600 O Obr. 76: Schéma kazetového podhledu - 39 (50) -

140 Typy kazet: - Casoprano - kazety jsou vyrobeny ze sádrokartonu. Jádro je tvořeno čistou přírodní sádrou, na povrchu je karton z recyklovaného papíru. Na lícové straně se kazety opatřují nátěrem akrylátovými vodou ředitelnými nátěrovými hmotami. Na rubové straně je akusticky účinná textilie na bázi celulózy. Kazety jsou 100 % recyklovatelné, mají dobré mechanické vlastnosti, tvarovou stálost, rozměrovou přesnost, trvanlivost, možnost vícenásobného použití, snadnou údržbu, odolnost proti vlivům teplotních i vlhkostních výkyvů. Kazety mohou mít různé vzory hladký, strukturovaný, perforovaný nebo ražený. Výhodou je, že se vyrábí kazety stejného vzhledu s různými akustickými vlastnostmi: - Casovoice vysoký stupeň pohltivosti, - Casoforte velká odrazivost. Tyto kazety se dají společně použít v jednom stropním podhledu a při optimálním rozmístění zajišťují akustický komfort místností a přispívají ke srozumitelnosti řeči, aniž by byla narušena jednota dekoru. Kazety se montují s viditelným nebo poloskrytým rastrem. - Gyptone - sádrokartonové kazety se sádrovým jádrem a oboustranným speciálním kartonem, tl. 13 mm. Na rubové straně je vrstva speciální akusticky účinné textilie. Obr. 77: Typy hran Kazety je nutné skladovat na rovné ploše a chránit před nepříznivými vlivy vlhkosti. Kazety se nesmějí montovat na stavbách v prostorách s relativní vlhkostí vzduchu nad 80%. Při montáži nesmí dojít ke - 40 (50) -

141 znečištění kazet. Je třeba dbát na to, aby vzory byly kladeny ve správném směru (na rubové straně je potiskem směr vyznačen). Je nutné objednat vždy kazety pro celý objekt najednou, aby nedošlo k barevným odlišnostem při různých dodávkách. Přířezy z kazet by z optických důvodů měly být větší než polovina kazety. Na obou koncích místnosti by měla být velikost přířezu kazety stejná. Při montáži kazet na skrytou podkonstrukci se má začít s montáží od středu místnosti, aby se zamezilo posunutí desek, u napojení kazety na stěnu je třeba použít pružnou rozpěrku. Kazety je možno použít ve velkém množství variant uspořádání např. - děrované podhledy bez viditelných spár v různých vzorech a s rozdílným děrováním, - ohýbané děrované podhledy, které je možné montovat i bez viditelných spár, - demontovatelné podhledy s různými typy hran pro různé technické i architektonické požadavky atd. Podhledy je možno opatřit novým nátěrem naneseným válečkováním. Podhledy mohou splňovat různé akustické požadavky, přičemž na zvukopohltivé vlastnosti má vliv např. podíl otvorů, velikost otvorů, nalepené zvukopohltivé textilie, výška svěšení i dodatečné minerální izolace Půdní vestavby U půdních vestaveb se musí vedle správného postupu montáže věnovat pozornost ochraně konstrukcí proti požáru a zateplení. O Obr. 78: Půdní vestavba - 41 (50) -

142 Ochrana proti požáru Pro opláštění se používají protipožární desky tl. 15 mm požární odolnost je 30 až 45 minut v jedné vrstvě. Jako spodní konstrukce se používají montážní latě nebo CD profily 60/27 mm ve vzdálenosti max. 40 cm. K upevnění a vyrovnání je možné využít přímé závěsy. Desky se pokládají podélnými hranami příčně ke spodní konstrukci a upevňují se šrouby ve vzdálenosti 17 cm. Po dokončení montážních prací se styčné spáry, srazy desek a upevňovací místa zaspárují. Obr. 77: Montáž půdní vestavby Tepelná izolace Podle požadavků na tepelnou izolaci je možné použít různé varianty skladeb střech. Obvykle se vkládají 2 vrstvy izolačního materiálu jedna vrstva mezi krokve a druhá vrstva průběžně pod krokev, aby nevznikaly tepelné mosty. K snadnému upevnění druhé vrstvy izolačního materiálu se montují dřevěné latě na krokev horizontálně ve vzdálenosti šířky izolačního materiálu. K zamezení kondenzace v izolačním materiálu se vkládá parozábrana - PE nebo Al fólie nebo se použijí protipožární desky potažené fólií na zadní straně. Pro uchycení závěsů do krokví se používají FN šrouby. Přímý závěs se uchycuje jedním nebo dvěma FN šrouby. Krokvový závěs dvěma FN šrouby. Šikminy podkroví lze montovat s deskami příčně i podélně k montážním profilům (cílem je u relativně málo vysoké šikminy omezit prořez). U vodorovných částí podkroví se desky montují příčně k profilům (50) -

143 Spáry mezi deskami by měly být co nejmenší. U podkroví by se vzhledem ke zvýšeným objemovým změnám krokví měly používat u všech podhledů výztužné pásky. Podhled bez pásky v HRAK hranách nemusí nutně praskat, páska v každém případě znamená víc jistoty. Obr. 79: Schéma půdní vestavby Veškeré lomy konstrukcí je nutné opatřit ochranou rohů nebo papírovou výztužnou páskou. Lomy konstrukcí provedené akrylem (vnitřní úhly) později vlasově popraskají. Při křížení příček s předsazenými stěnami je lepší z akustických důvodů provést nejprve příčky a teprve potom předsazené stěny. Příčky se do podhledů (šikmin) uchycují pomocí univerzálních plastových hmoždinek nebo kovových hmoždinek do dutých stěn Suché podlahy Před montáží suché podlahy je nutno vyrovnat a připravit podklad. Na betonové podklady se nalepí PE fólie, která zabraňuje průniku vlhkosti z betonu do podlahy. PE fólie se vytáhne na uvažovanou tloušťku podlahy i na okolní stěny. U dřevěných stropů je naopak nutno zajistit dýchání konstrukce. Proto se záklop pokládá na speciální vlnitý papír. Po obvodu místnosti se osadí dilatační pásky z minerální vlny 1 cm silné. Na takto zajištěný podklad se nasype suchý podsyp. Dodává se v pytlích po 50 litrech. Jeho objemová hmotnost je 500 kg/m 3. Tloušťka suchého podsypu je 20 až 100 mm. Při větší tloušťce podsypu je nutné vrstvu podsypu proložit souvislou vrstvou desek, aby se zabránilo nadměrnému sedání podlahy. Do suchého podsypu se osadí dvě - 43 (50) -

144 hliníkové vyrovnávací latě opatřené vodováhou, které slouží k vyrovnání podsypu. Pomocí strhávací latě se podsyp vyrovná do roviny. Při kladení dílců je možné postupovat dvěma způsoby: 1. Aby bylo možno chodit po vyrovnaném podsypu, položí se na něj volně ve vzdálenostech asi 70 cm dílce suché podlahy. Potom se s kladením podlahy začne v nejvzdálenějším koutě místnosti a postupuje se směrem ke dveřím. Desky sloužící k chození po podsypu se postupně zabudovávají do podlahy. 2. Po nasypání a vyrovnání podsypu v celé místnosti se pokládají dílce suché podlahy od dveří. Již položená podlaha slouží jako pochozí plocha pro další montáž. Končí se v nejvzdálenějším rohu místnosti od dveří. Vlastní pokládání dílců podlah začíná odříznutím pera a drážky na stranách přilehlých ke stěnám. Do pera a drážky dalšího dílce se nanese lepidlo na hrany a jeden dílec se opatrně přisadí k druhému. K pevnému sesazení slouží speciální montážní pomůcka a gumová palička. Je potřeba dbát na to, aby se do zámků podlahy nedostala zrníčka suchého podsypu. Další řada se začíná zbytkem z řady první. Tím se dosáhne přesazení příčných spár podlahy o 400 mm a zároveň se vyloučí prořez. Při sesazení spár by mělo lepidlo vystoupit ze spár odstraní se pomocí špachtle spára musí být lepidlem plně vyplněna. Na položenou suchou podlahu se nesmí min. 12 hodin vstupovat, aby se nenarušila pevnost spojů a podlaha neztratila svoji tuhost. U suchých podlah ze dvou vrstev desek se postupuje podobně. Desky se kladou volně vedle sebe. Po položení první vrstvy se nanese na desky zubovou stěrkou lepidlo a lepí se druhá vrstva desek, která se přesazuje oproti první o čtvrtinu desky tak, aby se spáry jednotlivých nepřekrývaly. Pevnost spoje se zvyšuje vzájemným sponkováním vrstev. Spáry mezi deskami druhé vrstvy se zatmelí, příp. přebrousí. Nakonec se odříznou přečnívající obvodové dilatační pásky (50) -

145 V místě prahu může podlaha volně přecházet do sousední místnosti, pokud je mezi dílci spára, podkládá se v místě prahu prkénkem šířky asi 100 mm, které se s podlahou sešroubuje. Obr. 80: Postup montáže suché podlahy Všechny typy podlah se povrchově penetrují. Penetrace váže prachové částice a snižuje nasákavost desek při případném lepení nášlapných vrstev. Na penetrovanou podlahu je možné pokládat všechny druhy nášlapných vrstev např. koberce, PVC, korek, dlažby atd. Maximální rozměr dlažby je 300 x 300 mm. Pro dokonalý vzhled podlahy se lepí po obvodu (vždy buď pouze na podlahu, nebo pouze na stěnu) obvodové podlahové lišty. SHRNUTÍ Výrobci sádrokartonových systémů mají pro jednotlivé konstrukce suché výstavby vydané technické listy případně montážní příručku a tam jsou uvedeny druhy a typy konstrukcí, skladby materiálů, pracovní postupy, podklady pro výpočet spotřeby materiálů, - 45 (50) -