MASARYKOVA UNIVERZITA. Porovnání držení těla u chlapců a dívek mladšího školního věku PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Diplomová práce. Katedra tělesné výchovy

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra tělesné výchovy Porovnání držení těla u chlapců a dívek mladšího školního věku Diplomová práce Brno 2008 Autor práce: Ladislava Vaněčková Vedoucí práce: Mgr. Hana Šeráková Ph.D.

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 14. dubna 2008 Ladislava Vaněčková..

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí diplomové práce Mgr. Haně Šerákové Ph.D, za odborné vedení diplomové práce a trpělivý přístup, a konzultantovi Mgr. Jaroslavu Vrbasovi. Dále bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří se podíleli na realizaci výzkumu a kteří mi pomohli při zpracování statistických údajů.

4 ÚVOD... 6 I. TEORETICKÁ ČÁST PASIVNÍ KONSTRUKCE TĚLA Kosti Páteř Skolióza AKTIVNÍ KONSTRUKCE TĚLA Svaly Svaly tonické a fázické Svalová dysbalance MEZILEHLÉ PRVKY SVALOVÉ A KOSTERNÍ SOUSTAVY RŮST V MLADŠÍM ŠKOLNÍM VĚKU DRŽENÍ TĚLA KLINICKÉ HODNOCENÍ DRŽENÍ TĚLA VESTOJE Test držení podle Matthiase Adamsův test (test předklonu) Rhombergův test Trendelenburgův příznak Testy zdravých zad - Zády ke stěně Vážení na dvou váhách VYBRANÉ VÝZKUMY NA DRŽENÍ TĚLA U DĚTÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU II. PRAKTICKÁ ČÁST CÍL. HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE Cíl práce Hypotézy Úkoly práce METODOLOGIE PRÁCE Popis a charakteristika souboru Metody získávání a zpracování dat Vybraná kapitola z Manuálu pro učitele na 1. stupni ZŠ Vyšetření pohledem v klidu HODNOCENÍ DRŽENÍ TĚLA Hodnocení oblasti hlavy u dívek Hodnocení oblasti hlavy u chlapců Hodnocení oblasti hrudníku u dívek Hodnocení oblasti hrudníku u chlapců Hodnocení v oblasti břicha u dívek Hodnocení v oblasti břicha u chlapců Hodnocení v oblasti zakřivení páteře u dívek Hodnocení v oblasti zakřivení páteře u chlapců Hodnocení pohledu zezadu u dívek Hodnocení pohledu zezadu u chlapců Hodnocení dolních končetin u dívek... 55

5 10.12 Hodnocení dolních končetin u chlapců Celkové hodnocení držení těla u dívek bez dolních končetin Celkové hodnocení držení těla u chlapců bez dolních končetin Celkové porovnání držení těla u dívek a chlapců DISKUZE ZÁVĚR RESUMÉ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH... 73

6 ÚVOD Pokud se daří dobře tvým nohám, zádům i břichu, víc už ti nemůže přidat ani skvělé bohatství králů. Horatius Quintus Flaccus Nejdůležitější věcí v lidském životě je zdraví, od něj se odvíjí to ostatní, pokud není člověk zdráv tělesně, není mu dobře ani psychicky. Proto aby se člověk cítil fit, nestačí nemít zrovna chřipku, angínu, ale je třeba mít v pořádku správné držení těla. Bolest hlavy od krční páteře nebo v kříži od přetížené bederní páteře není příjemná věc, s tímto problémem se setkávají dospělí, ale bohužel i děti. Původně jsem chtěla na toto téma psát metodickou diplomovou práci, ale je jich napsáno poměrně dost. Zaměřila jsem se tedy na průzkum stavu držení těla u dětí mladšího věku, ti jsou rizikovou skupinou pro vznik špatného držení těla. Pro malého prvňáčka je přestup z mateřské školy do školy základní velmi náročný co se týče samotné výuky, ale hlavně proto, že musí vydržet sedět celou vyučovací hodinu. To jsem zapomněla zmínit nošení těžké školní aktovky. To, jak vypadá naplněná školní taška, jsem měla možnost poznat na souvislé praxi v září 2007 na ZŠ Antonínské v Brně, řada školáků měla problém si tašku nasadit na záda a hlavně si stěžovali, že ji mají těžkou. Tyto negativní faktory by si měli uvědomovat jak pedagogové, tak i rodiče. S tímto problémem pomůže rodičům a pedagogům projekt naší fakulty. Výzkum se zabývá držením těla u dětí mladšího školního věku a jeho nápravou. Získané poznatky o dětech se zase dostanou k pedagogům a rodičům, ti pak mohou adekvátně reagovat na stav dítěte a začít s efektivní nápravou.

7 I. TEORETICKÁ ČÁST Na všechny věci a živé organismy na zemi působí mocná síla gravitace. Člověk jako jediný tvor na naší planetě se pohybuje ve vzpřímeném postoji. Jeho tělo se během evoluce muselo přizpůsobit, aby mohlo čelit gravitaci. Důležité pro vzpřímenou polohu těla je těžiště těla, které však nemá stálou polohu, ale mění se podle toho, zda člověk stojí (obr.1), nebo se pohybuje. Vliv na umístění těžiště má pohlaví, věk, proporce a stavba těla. Na vzpřímeném postoji těla člověka se podílejí dva systémy: 1, pasivní, který se skládá z více jak dvou set kostí, majících nosnou funkci, a 2, aktivní, ten tvoří svalová soustava, jejím úkolem je pohyb a udržení těla v různých polohách. 1 Obr. 1: Rovnováha těla (Čermák et al., Záda už mě nebolí. 1992) 1 ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V. Záda už mě nebolí. 1. vydání Praha: Svojtka a Vašut, s. ISBN

8 1. Pasivní konstrukce těla 1.1 Kosti Kostní tkáň se skládá z osteonů, které jsou tvořeny centrálními kanálky, lamelami, lakunami a osteocyty. Kostní tkáň má několik funkcí, a to ochrannou, zásobní, krvetvornou, facilitační, která funguje jako energetický zdroj, a pro mou práci nejdůležitější funkci - podpůrnou (skelet těla). 2 Šmarda 3 dělí kosti podle tvaru na: 1. dlouhé 2. krátké 3. ploché 4. nepravidelného tvaru. Člověk se může pohybovat díky tomu, že má v těle pevnou a zároveň pružnou oporu - kostru. Kostra je pasivní část pohybového aparátu. Je nejen pevnou oporou těla, ale tvoří také ochranný kryt pro mozek, smyslové orgány, srdce, plíce či pánevní orgány. 3 (s.254) 1.2 Páteř Páteř je mechanickou osou našeho těla a nejslabším článkem jeho nosné konstrukce. 1 (s.28) Páteř se skládá z obratlů, meziobratlových plotének a vazů. Počet obratlů se dělí podle počtu a umístění na: - 7 krčních C 1 -C 7-12 hrudních Th 1 -Th 12 (na nich jsou upevněna žebra: 7 pravých, 3 nepravá a 2 volná) - 6 bederních L 1 -L 6 2 BARTŮŇKOVÁ, S. Fyziologie člověka a tělesných cvičení: učební texty pro studenty Fyzioterapie a studia Tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. 1. vydání. Praha: Karolinum, s. ISBN ŠMARDA, J. et al. Biologie a psychologie pro pedagogy. 1. vydání Praha: Portál, s. ISBN

9 - 5 křížových S 1 -S 5 (srostlé v křížovou kost) kostrčních Co 1 -Co 5 (srostlé v kostrč) 3 Naše páteř je esovitě prohnutá, toto prohnutí se vyvíjí až po narození pod vlivem funkčního a statického zatížení. Správný tvar páteře by se měl skládat z krční lordózy (prohnutí dopředu), hrudní kyfózy (prohnutí dozadu) a bederní lordózy (prohnutí opět dopředu). Obr. 2: Vývoj zakřivení páteře od novorozence až do 10 let (Rašev, Škola zad. 1992) 1.3 Skolióza Cinglová 4 (s.65) definuje skoliózu jako vybočení páteře v rovině frontální s deformací a rotací obratlů a přilehlé části hrudníku a trupu. Srdečný 5 (s.17) popisuje zase skoliotické držení jako funkční boční vychýlení páteře. Linie trnů se prohne, ramena denivelizují, souměrnost tajle se poruší. Při skolióze dochází k deformaci obratlů, tím se mění postavení žeber a tvar hrudníku. To vede ke změně uložení srdce a plic a k jejich zhoršené funkci. Skolióza se dělí podle počtu oblouků zakřivení: 5 5 SRDEČNÝ, V. Zvláštní tělesná výchova. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. ISBN neuvedeno

10 Obr. 3: S-skolióza dvouoblouková Obr.4: C-skolióza jednooblouková Tab. 1: Příčiny skolióz podle Cinglové (zkráceno) 4 Strukturální skolióza Nestrukturální skolióza Idiopatická - infantilní (samovolný vznik) - juvenilní - adolescentní Známá příčina Porucha - inervace - revmatická - posttraumatická - posturální - hysterická - při zkrácení dolní končetiny Rozlišování stupně skolióz se provádí metodou podle Cobba tím, že se na rentgenovém snímku měří úhel odchylky. Tab. 2: Stanovení tíže skoliózy podle Cobbova úhlu. Ia do 10º Ib 11º až 30º II 31º až 60º III 61º až 90º IV Nad 90º 4 CINGLOVÁ, L. Vybrané kapitoly z tělovýchovného lékařství. 1. vydání Praha: Karolinum, s. ISBN

11 Za patologickou skoliózu podle této tabulky se nepovažuje úhel do 10º. U ostatních případů je již potřebná léčba, která se vybírá podle konkrétního typu skoliózy. Léčení může probíhat cvičením, nošením korzetu a v těžších případech i operativně. (6) Kolisko a Fojtíková (7) při výskytu skoliózy rozlišují, zda jde o skoliózu kompenzovanou (= vyváženou), nebo o dekompenzovanou skoliózu (= nevyváženou). Tyto dva typy se liší v prognóze léčení a vlivu na zdravotní stav. 6 VAŘEKA, Ivan. Skolióza ve fyzioterapeutické praxi. Fyzioterapie. [online]. 2000, č. 1 [cit. 27. října 2007]. Dostupný z WWW: < 7 KOLISKO, P., FOJTÍKOVÁ, M. Prevence vadného držení těla na škole. Vydání, Ostrava: Revírní bratrská pokladna, s. ISBN

12 2. Aktivní konstrukce těla 2.1 Svaly Svaly jsou jediné stažlivé stavební prvky lidského těla umožňující aktivně pohyb, představují asi 40 % tělesné hmotnosti. 8 (s.36) Lidské tělo se skládá ze tří typů svalové hmoty: hladká svalová tkáň, srdeční svalová tkáň a poslední typ, díky němuž jsme schopni udržet tělo ve vzpřímené poloze a pohybu, příčně pruhovaná svalová hmota. Svaly u dospělého člověka se skládají ze 75% vody a 25% pevných látek: 1, anorganické látky: Ca, Na, K, Mg, Cl, H 3 PO 4 2, organické látky: bílkoviny (aktin, myozin, ), sacharidy (glykogen) a tuky (triacylglycerol). (2) Co se týče obsahu vody ve svalech u dětí, je její obsah vyšší a to 82 %. V předškolním věku se více vyvíjí velké svaly, zhruba od šesti let se začíná tento nepoměr vývoje mezi velkými a malými svaly vyrovnávat. S rozvojem malých svalů je až teprve teď možné začít s rozvojem jemné motoriky. Vývoj a zdokonalování svalů v mladším školním věku jde velmi zvolna. S vývojem mozkové kůry dochází k nácviku pohybových návyků. Děti jsou schopné krátkých a méně náročných výkonů na jemnost a přesnost. Dítě se však v tomto věku vyvíjí velmi rychle, a proto je brzy připraveno na výkony tam, kde se požaduje síla a obratnost. Je velmi učenlivé v pohybových dovednostech jako je jízda na kole, plavání a jiné. (9) 2.2 Svaly tonické a fázické Lidské tělo může být v klidu a nebo se pohybovat, k tomu jsou samozřejmě uzpůsobené i svaly. Svaly tonické (statické) obsahují velký počet svalových vláken, 8 RAŠEV, E. Škola zad. Praha: Direkt, s. ISBN BARTŮŇKOVÁ, S. Fyziologie člověka a tělesných cvičení: učební texty pro studenty Fyzioterapie a studia Tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. 1. vydání. Praha: Karolinum, s. ISBN ŠMARDA, J. et al. Biologie pro pedagogy a psychology. 1. vydání, Praha: Portál, s. ISBN

13 která mají vysoký obsah bílkovin schopných využívat kyslík, nazývají se červená vlákna. Jejich vlastností je pomalý stah, ale zato s dlouho trvajícím napětím. Těchto svalů je zapotřebí vždy při neměnném postavení části těla i celé postavy. Svaly fázické se skládají z menšího množství vláken než svaly tonické. Tyto svaly mají prudký silný stah, který se však brzy unaví. Tyto svaly se uplatňují při potřebě rychlého, vydatného a rozsáhlého pohybu. Svaly tonické mají sklon ke zkracování a svaly fázické tendenci k ochabování. (1) Rozdělení svalů podle Čermáka et al. 1 (s. 36) Svaly s tendencí ke zkrácení: svaly šíjové (krční část vzpřimovačů páteře) horní část svalu trapézového (a zdvihač lopatky) velký i malý sval prsní svaly bederní (bederní část vzpřimovačů páteře a čtyřhranný sval bederní) ohýbače kyčle (sval bedrokyčlostehenní a dlouhá hlava čtyřhlavého stehenního svalu) přitahovače stehna ohýbače kolenního kloubu (dvoukloubové svaly na zadní straně stehna) trojhlavý sval lýtkový Svaly s tendencí k oslabení: ohýbače krku a hlavy mezilopatkové svaly (sval rombický a střední část svalu trapézového) dolní část svalu trapézového svaly břišní velký, střední i malý sval hýžďový některé části natahovače kolenního kloubu (čtyřhlavého svalu stehenního) svaly na přední a bočné straně bérce 1 ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V. Záda už mě nebolí. 1. vydání Praha: Svojtka a Vašut, s. ISBN

14 2.3 Svalová dysbalance Pro pohybovou koordinaci je nezbytná souhra všech svalů, ty řídí nervový mechanismus v podkorových i korových oblastech centrální nervové soustavy. Každá pohybová aktivita by měla mít vytvořeny pohybové stereotypy. V případě, že nejsou vytvořeny správné stereotypy, zapojuje se do činnosti příliš mnoho svalů v nesprávném pořadí a s nerovnoměrnou intenzitou, a pohyb se tak stává neekonomickým. Takové narušení rovnováhy lze nazvat poruchou koordinace, dochází ke svalové dysbalanci. (4) Nejzávažnější změnou při svalové dysbalanci je zkrácení svalu neboli kontraktura. Jejím hlavním projevem je omezení rozsahu pohybu, pohybu na opačnou stranu kloubu. Tím pádem dochází na druhé straně kloubu k protahování a ochabování svalu. Svalová dysbalance se dá nazvat předstupněm nebo prvním stádiem závažnější funkční poruchy pohybového systému. Tímto způsobem vzniká u dětí a mladistvých vadné držení těla a tento problém se projevuje samozřejmě dále i v dospělosti při selhávání funkce páteře. Čermák a kol. (1) rozděluje dysbalance podle místa vzniku: 1, v oblasti pánve (obr. 4) 2, v oblasti krční páteře (obr. 5) 3, v horní části trupu (obr. 5) 4, v oblasti dolních končetin (obr. 6). Obr. 5: Svalová dysbalance v oblasti pánve a dolní části trupu (Čermák et al., Záda už mě nebolí. 1992) 4 CINGLOVÁ, L. Vybrané kapitoly z tělovýchovného lékařství. 1. vydání Praha: Karolinum, s. ISBN ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V. Záda už mě nebolí. 1. vydání Praha: Svojtka a Vašut, s. ISBN

15 V oblasti pánve dochází ke špatnému sklonu pánve. Střetávají se zde skupiny svalů fázických a statických. Břišní a hýžďové svaly ochabují, a tím se na nepřirozeném pánevním sklonu podílejí ohýbače kyčle a bederní svaly. Z profilu se tato dysbalance projevuje zvýšenou bederní lordózou a konvexním tvarem břicha. (1) Obr. 6: Svalová dysbalance v oblasti hlavy, krku a horní části trupu (Čermák et al., Záda už mě nebolí. 1992) V oblasti krční páteře se nejčastěji vyskytuje svalová dysbalance. Postavení hlavy ovlivňují ohýbače krku (ty mají tendenci ochabovat) a svaly šíjové spolu s horní části trapézu (ty se zkracují), čímž dochází k zvětšení krční lordózy a zkrácení boční linie šíje. Z funkční hlediska se omezuje rozsah předklonu hlavy. (1) V horní části trupu se dysbalance projevuje nerovnováhou těchto svalů: mezilopatkové svaly a dolní část svalu trapézového ochabují a prsní svaly se zkracují. Při pohledu je možné vidět ramena posunutá dopředu a odstávající lopatky. (1) Svalová dysbalance na dolních končetinách se projevuje ochabováním krátkých hlav čtyřhlavého svalu stehenního spolu se svaly na přední a boční straně bérce, naopak se zase zkracují ohýbače kolenního kloubu a trojhlavý sval lýtkový. V praxi se dají pozorovat potíže při přednožení napnuté nohy (pokrčení v koleni). 1 ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V. Záda už mě nebolí. 1. vydání Praha: Svojtka a Vašut, s. ISBN

16 Obr. 7: Svalová dysbalance v oblasti dolních končetin (Čermák et al., Záda už mě nebolí. 1992) Dysbalance se nevyskytují jednotlivě jen na výše zmíněných místech, ale různě se sdružují, kombinují a samozřejmě podmiňují. (1) 1 ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V. Záda už mě nebolí. 1. vydání Praha: Svojtka a Vašut, s. ISBN

17 3. Mezilehlé prvky svalové a kosterní soustavy K tomu, aby mohly svaly a kosti efektivně fungovat, je třeba i dalších komponentů, které spojují svalovou a kosterní soustavu. Těmito komponenty jsou: Šlachy - mají důležitou roli při přenosu svalové síly na kost a chrupavku a hlavně upínají svaly na kosti. Vazy - zajišťují stabilitu kloubů, určují pohyblivost kloubního spojení. Vazy a šlachy obsahují 70% vody a 30% pevných látek, z toho je 75% kolagenu. Jsou tvořeny dvěma typy vláken: elastinovými a kolagenními. Chrupavka sklovitá (hyalinní) kryje kloubní plochy, kde má funkci přenosu tlaku z kosti na kost. Díky ní dochází ke snížení tření v kloubu a rovnoběžnému rozložení sil. Skládá se z kolagenních vláken. (10) 10 JANURA, M. Úvod do biomechaniky pohybového systému člověka. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. ISBN

18 4. Růst v mladším školním věku Do prvního období vytáhlosti se dítě dostává na začátku školního věku. Postava je štíhlá, na hrudníku jsou pod kůží patrná žebra, na rozdíl od předškolního věku je břicho zatažené, nevystupuje. Štíhlost podtrhují i prodloužené končetiny. Na konci prvního období vytáhlosti (okolo 6,5 roku) přechází dítě do období pomalého růstu a vývoje. Růst je pravidelný a pozvolný, dítě vyroste za rok cca o 5 cm a přibere cca 3 kilogramy. Do deseti let bývají chlapci vyšší než dívky. V tomto klidovém období dochází k přibývání tukové tkáně (plnější tvary). Období druhé plnosti. Poměr velikosti hlavy k celému tělu se zmenšuje, v 10 letech je již hlava na 95 % své konečné míry. Dochází k sexuálnímu rozlišování postavy: zúžení v pase, rozdíl ve tvaru pánve, ramen, lebky a rozdílné ukládání tuku. Viditelným znakem tohoto období je také výměna mléčného chrupu za trvalý. (9) S růstem vzniká i riziko výskytu vad páteře, Srdečný (11) uvádí tři nejrizikovější období: 1, od narození do 6 měsíců hlavně u chlapců 2, od 5 do 8 let 3, puberty vady jsou nejvíce u dívek ve věku let, chlapci mají nejnižší výskyt vad kolem 14 let. 9 ŠMARDA, J. et al. Biologie pro pedagogy a psychology. 1. vydání, Praha: Portál, s. ISBN SRDEČNÝ, V. el al., Tělesná výchova zdravotně oslabených. 1. vydání, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s

19 5. Držení těla Obr. 8: Správné držení těla (Pernicová, Zdravotní tělesná výchova. 1992) Definice správného držení těla podle Pernicové 12 (s.20) a kolektivu je: Hlava je vzpřímená, krk vytažen vzhůru, brada svírá s krkem 90. Hrudní kost směřuje vzhůru a vpřed, ramena jsou rozložena do šířky a spuštěna dolů, paže volně u těla, palce směřují vpřed, lopatky jsou stažené dozadu a dolů, pánev je podsazená, břišní svaly přirozeně tonizované, hýžďové svaly též. Chodidla jsou rovnoběžná, prsty nohou rovnoměrně rozložené na podložce. Osa dolních končetin je rovná, kolena i kotníky se lehce dotýkají. Srdečný 5 (s.12) popisuje správné držení těla jako vzpřímený postoj člověka, při kterém jednotlivé etáže těla jsou udržovány nad sebou v gravitačním poli s minimálním vynaložením svalové síly. Je to situace optimální rovnováhy, tedy takový postoj, při kterém vůlí dirigovaný přímý postoj spadá v jedno nebo se jenom minimálně liší od klidového, volného postoje. Ideální přímá postava je upevněný pohybový návyk, projevující se i bez pozornosti jako ekonomický, estetický a optimální pro vytrvalou práci svalovou i činnost ostatních ústrojí. 12 PERNICOVÁ, H. et al. Zdravotní tělesná výchova. 1. vydání Praha: Fortuna, s. ISBN SRDEČNÝ, V. Zvláštní tělesná výchova. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s.

20 Čermák a kolektiv 1 (s.26) hovoří o držení těla tak, že jde o individuálně specifický způsob řešení klasické úlohy, jak se vyrovnat s gravitací, jak udržet tělo v rovnováze. Hodnocení držení těla a výskyt vad V této části budu rozebírat hodnocení těla převážně podle Jaroše a Lomíčka. (13) Hodnotí postavu po jednotlivých částech a to: postavení hlavy a krku, hrudník, břicho a sklon pánve, zakřivení páteře, pohled zezadu a dolní končetiny. U hodnocení budou vždy zmíněny i vady, které se mohou vyskytovat. Postavení hlavy a krku Sledujeme oční štěrbinu a horní úpon ušního boltce, zda leží ve vodorovné rovině. Dolní čelist by měla být zatažena. Osa krku by měla být svislá, lordóza max. do 2 cm. Za vadu se považuje předklon, nebo záklon hlavy a krku. (13) Hrudník Hrudník by měl být souměrný, dobře klenutý a osa svislá. Žebra a páteř svírají úhel 30 %.. (13) Ortopedické vady hrudníku : 1, kuřecí hrudník žebra i hrudní kost tvoří oblouk vyklenutý dopředu 14 (s. 53), nemá vliv na funkci dýchání, jde spíše jen o kosmetickou vadu. Hrudník může být vyklenut oboustranně, nebo výjimečně jednostranně. 2, nálevkovitý hrudník hrudník je vpáčený dovnitř, rovněž tak hrudní kost a přilehlá část žeber 14 (s.53), zde se už vyskytují potíže s dýcháním. K rozvoji vady dochází kolem 5. roku věku dítěte, jedná se hlavně o dědičnou vadu. 3, plochý hrudník jde spíše o typ než vadu. Objevuje se u hubených a rychle rostoucích dětí. 1 ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V. Záda už mě nebolí. 1. vydání Praha: Svojtka a Vašut, s. ISBN HOŠKOVÁ, B., MATOUŠOVÁ, M. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy pro studující FTVS UK. 1. vydání 4. dotisk, Praha: Karolinum, s. (s ) ISBN X 14 KUBÁT, R. Ortopedické vady u dětí a jak jim předcházet. Praha: Nakladatelství odborné literatury H&H, s. ISBN

21 Břicho a sklon pánve Břicho je zatažené, neprominuje, tolerance bederní lordózy je 2,5 3 cm. Postavení břicha, pánve a křížové kosti může mít odchylku 30 od vertikály. Nežádoucí je zvětšený sklon pánve, který se projevuje zvětšenou bederní lordózou a značně prominující břišní stěnou. (13) Zakřivení páteře Z profilu je páteř esovitě prohnutá. Při spuštění svislice z týlu se dotýká hrudní kyfózy a prochází gluteální rýhou. Tolerované hodnoty u jedenáctiletých dětí je krční lordóza 2 cm a bederní 2,5-3 cm. (13) Při bočním pohledu můžeme odhalit podle Čermáka a kolektivu (1) tyto odchylky od normálního postavení páteře (viz obrázek č. 9): 1, kulatá záda, způsobená zvětšenou hrudní kyfózou 2, prohnutá záda, původcem odchylky je zvětšená bederní lordóza 3, plochá záda, chybí fyziologické zakřivení páteře. Obr. 9: Abnormality v držení páteře (Čermák et al., Záda už mě nebolí. 1992) 13 HOŠKOVÁ, B., MATOUŠOVÁ, M. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy pro studující FTVS UK. 1. vydání 4. dotisk, Praha: Karolinum, s. (s ) ISBN X

22 Kolisko a Fojtíková (7) rozlišují hodnocení postavy z bočního pohledu na: 1, Optimální držení těla A, ideální tvar páteře a držení těla 2, Odchylky od optimálního držení těla B, hyperlordotická páteř C, plochý tvar páteře D, hyperkyfotický typ páteře E, hyperkyfolordotický typ páteře Obr. 10: Základní typy tvaru páteře v návykovém stoji. (Kolisko, P., Fojtíková, M. Prevence vadného držení těla. 2003) Pohled zezadu Porovnává se výška ramen, měla by být stejná (viz obr. 11), to platí i pro souměrnost boků, lopatky by neměly odstávat. Při pohledu zezadu se velmi dobře porovnává shodnost thorako-abdominálních trojúhelníků - viz obr KOLISKO, P., FOJTÍKOVÁ, M. Prevence vadného držení těla na škole. Vydání, Ostrava: Revírní bratrská pokladna, s. ISBN

23 Obr.11: Nesouměrnost tělesná výchova. 1992) thorako-abdominálních trojúhelníků (Pernicová, Zdravotní Dolní končetiny Osa dolních končetin by měla procházet kyčelním kloubem, kolenním a hlezenním. Klenba nohy je podélná a příčná. Kubát (14) uvádí tři druhy deformity dolních končetin: a, porucha v rovině čelní vbočená kolena X (obr. 12 a) b, porucha v rovině čelní vybočená kolena O (obr. 12 b) c, porucha v rovině předozadní prohnutí kolena dozadu (obr. 12 c), nebo je koleno ohnuté a nelze natáhnout Obr. 12: Deformity dolních končetin (Kubát, R. Ortopedické vady u dětí a jak jim předcházet. 1992) 1 4 KUBÁT, R. Ortopedické vady u dětí a jak jim předcházet. Praha: Nakladatelství odborné literatury H&H, s. ISBN

24 Další vadou, kterou lze objevit, je pronační úhel Achillovy šlachy - obr. 13 (valgózní postavení). (15) Obr. 13: Valgózní postavení Achillovy paty (Barna et al., Manuál k vyšetření pohybového aparátu dítěte v ordinaci praktického dětského lékaře. 2003) 15 BARNA, M. et al. Manuál k vyšetření pohybového aparátu dítěte v ordinaci praktického dětského lékaře. [online]. Praha, 2003[cit. 27. října 2007] Dostupné z www:

25 6. Klinické hodnocení držení těla vestoje Držení těla lze hodnotit různými testy. Žádný test neodhalí všechny poruchy v držení těla, proto je dobré testy kombinovat. Následující výčet hodnocení se týká jen hodnocení vestoje. Podle mého názoru je tento způsob nejvhodnější pro terénní sledování školních dětí, jak z hlediska organizace, tak i kontroly. 6.1 Test držení podle Matthiase Test probíhá vestoje. Dítě je požádáno, aby si předpažilo do 90 stupňů. V této poloze má vydržet 30 sekund. Při pozorování si všímáme změn jako pokles rukou, postavení hlavy a prohnutí v bedrech. Porovnává se počáteční a konečný postoj. Pokud se postoj rapidně změnil, je na místě hovořit o posturálním oslabení. Jestliže však má dítě velmi špatné držení těla, nezaujme ani správný počáteční postoj. (12) Obr. 14: Test držení podle Matthiase a. správně / b. chybně (Pernicová a kolektiv, Zdravotní tělesná výchova. 1992) 12 PERNICOVÁ, H. et al. Zdravotní tělesná výchova. 1. vydání Praha: Fortuna, s. ISBN

26 6.2 Adamsův test (test předklonu) Test probíhá vestoje zády k pozorovateli. Dítě se má pomalu a postupně předklonit (hlava na hruď,..). Hodnotí se symetrie paravertebrálních valů a hrudníku. Na straně skoliózy je val výše. Při pohledu z boku by měla páteř tvořit plynulý oblouk. (15) Obr.15: Nesouměrnost paravertebrálních valů (Barna a kolektiv Manuál k vyšetření pohybového aparátu dítěte v ordinaci praktického dětského lékaře. 2003) 6.3 Rhombergův test Test probíhá vestoje, dítě má zavřené oči, lze přidat předpažení na 30 sekund. Všímáme si změn v postoji, nestabilní polohy prstů u nohou aj. (12) 15 BARNA, M. et al. Manuál k vyšetření pohybového aparátu dítěte v ordinaci praktického dětského lékaře. [online]. Praha, 2003[cit. 27. října 2007] Dostupné z www: 12 PERNICOVÁ, H. et al. Zdravotní tělesná výchova. 1. vydání Praha: Fortuna, s. ISBN

27 6.4 Trendelenburgův příznak Test probíhá vestoje na jedné noze zády k pozorovateli. Dítě se má pořádně postavit, zapojit hýžďové svaly a pak pokrčit nohu do pravého úhlu. Sleduje se, zda nedochází k úklonu a nestejné výši ramen, mírně zvýšená pánev nad zdviženou nohou je v pořádku. Výdrž by měla trvat 20 sekund. (12) Obr. 16: Trendelenburgův příznak a. správně / b. chybně (Pernicová a kolektiv, Zdravotní tělesná výchova. 1992) 6.5 Testy zdravých zad - Zády ke stěně Test probíhá vestoje zády ke stěně. Dítě se má stěny dotýkat patami, hýžděmi, zády a hlavou. Zde je třeba druhé osoby, která má za úkol vsunout dlaň mezi stěnu a bederní páteř. Kladné hodnocení je tehdy, když se dlaň mezi stěnu a záda nevejde. (16) 6.6 Vážení na dvou váhách K testu je potřeba dvou osobních vah. Dítě si stoupne každou nohou na jednu váhu, má se postavit tak, aby mělo pocit, že zatížení vah je rovnoměrné. V postavení by mělo dítě vydržet sekund. Sleduje se rozdíl mezi zatížením pravé a levé 16 KAČARAS, D. Správné držení těla a testy zdravých zad [online]. [cit. 26. října 2007] Dostupný z www:

28 končetiny, tento rozdíl by neměl být větší než 10% z celkové hmotnosti. (7) Vlach, 1989; Lewit, 1990; Kasperczyk, 1994; Plachetka, et al., 1999; in Kolisko, P., Fojtíková, M Hodnocení podle Jaroše a Lomíčka (11) S tímto hodnocením budu dále pracovat, proto bude podrobněji popsáno až v praktické části mé práce. Tento návrh hodnocení vznikl v roce Test probíhá ve stoje. Dítě se pozoruje ze tří pohledů: zepředu, z boku a zezadu. Pomůcky při hodnocení jsou olovnice, pravítko a úhloměr. Držení těla dítěte se hodnotí v šesti oblastech: 1, držení hlavy a krku 2, držení hrudníku 3, držení břicha a sklonu pánve 4, celkový průběh páteře z boku 5, v pohledu zezadu 6, stav dolních končetin. Jednotlivé oblasti se hodnotí stupnicí známek 1 4 (1= nejlepší). Získané známky se zapíší do zlomku, v čitateli je součet oblastí 1 až 5 a ve jmenovateli je známka za dolní končetiny. Podle průměru v čitateli lze děti rozdělit na skupiny podle držení na: ideální držení, držení s malými odchylkami, držení s odchylkami od normy a držení s těžkými a trvalými odchylkami. 7 KOLISKO, P., FOJTÍKOVÁ, M. Prevence vadného držení těla na škole. Vydání, Ostrava: Revírní bratrská pokladna, s. ISBN SRDEČNÝ, V. el al., Tělesná výchova zdravotně oslabených. 1. vydání, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s

29 6.8 Hodnocení metodou podle Kleina a Thomase modifikované Mayerem (13) Hodnocení probíhá vestoje, sleduje se 6 dílčích oblastí: držení hlavy, tvar hrudníku, tvar břicha a sklon pánve, zakřivení páteře, výše ramen a postavení lopatek a zvlášť se hodnotí dolní končetiny. Jednotlivé části se hodnotí známkou 1 4. Držení postavy se rozděluje na: výtečné, dobré, chabé a špatné. 6.9 Hodnocení podle Kleina a Thomase (11) Stupně hodnocení jsou: A výborné držení těla B dobré držení těla C chabé držení těla D špatné držení těla Podle jejich popisu je výborné držení těla právě tehdy, když je hlava vzpřímena, brada zatažena, hrudník vypjat, břicho vtaženo, ploché a křivka zad normální. V jejich pozorování jsou úplně opomíjeny dolní končetiny na rozdíl od Jaroše a Lomíčka. Pro lepší představu a určení stavu držení těla existují siluety postav. 13 HOŠKOVÁ, B., MATOUŠOVÁ, M. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy pro studující FTVS UK. 1. vydání 4. dotisk, Praha: Karolinum, s. (s ) ISBN X

30 Obr. 17: Hodnocení postavy (chlapci) podle Kleina a Thomase: Obr. 18: Hodnocení postavy (dívky) podle Kleina a Thomase: A výborné A - výborné B dobré B dobré C chabé C chabé D špatné D špatné (Srdečný, V. et al., Tělesná výchova zdravotně oslabených. 1977)

31 7. Vybrané výzkumy na držení těla u dětí mladšího školního věku Problematikou držení těla u dětí mladšího školního věku ve zabývá méně autorů než problematikou staršího školního věku. Výzkum vedený Dagmarou Havránkovou (17) byl zaměřen na sledování účinnosti lékařsko-pedagogického a speciálního didaktického zajištění zdravotní tělesné výuky a přípravy studentů na VŠ. Probíhal v letech Zkoumaný soubor tvořilo 30 základních škol (v městských částech Prahy 1 a Prahy 6), s celkovým počtem žáků. Ve školním roce 1986/87 v obvodu Praha 1 bylo z celkového počtu 2462 dětí z prvního stupně označeno 132 (5,36%) jako oslabených, 57 chlapců (4,50%) a 75 dívek (6,25%). Na školách obvodu Prahy 6 z žáků bylo 360 dětí (5,55%) označeno jako zdravotně oslabené. Vzhledem k pohlaví je to 199 chlapců (5,57%) a 161 dívek (4,90%). V tomto případě je třeba vysvětlit, které děti se zařazují mezi oslabené jedince. Hošková a Matoušková (13) dělí oslabení na tyto druhy: 1. oslabení hybného systému Konkrétní oslabení: lordóza, kyfóza, skolióza, vertebrogenní poruchy, poúrazové a pooperační stavy, ploché nohy, vrozené luxace kyčelních kloubů, obrny, 2. oslabení respiračního systému 3. oslabení kardiovaskulárního systému 4. metabolické a endokrinologové poruchy 5. oslabení gastrointestinárního systému 6. oslabení gynekologická 7. oslabení nervová a neuropsychická 8. oslabení smyslová 9. oslabení staršího věku Riegerová a kolektiv (18) se v letech 1985 až 1990 zabývaly antropologickými aspekty vývoje dětí na školách různého zaměření, žáci sportovních a nesportovních tříd. 17 HAVRÁNKOVÁ, D. Analýza zajištění výuky zdravotní tělesné výchovy na základní škole. In BOKŮVKA, J. Tělesná kultura, Olomouc: Univerzita Palackého, s (s. 143) 13 HOŠKOVÁ, B., MATOUŠOVÁ, M. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy pro studující FTVS UK. 1. vydání 4. dotisk, Praha: Karolinum, s. (s ) ISBN X

32 Této studie se účastnily děti ve věku 10 až 14 let ze čtyř olomouckých škol, proto věkové rozmezí částečně spadá i do mé problematiky, z tohoto důvodu uvedu jen několik dat. Sledovali různé aspekty, držení těla posuzovali podle Jaroše a Lomíčka. Dospěli k těmto výsledkům: ve sportovní třídě (dále jen ST) se vyskytovalo dokonalé držení těla u 23,5% dětí a v nesportovní třídě (dále jen NT) jen u jednoho žáka. Téměř dokonalé držení těla ve ST bylo u 72,4% dětí a v NT u 26,1%. Vadné držení těla ve ST se objevilo u 4,1% a v NT u 72,7% dětí. Velmi špatné držení těla se ve ST a NT nevyskytlo vůbec. Intersexuální rozdíl naznačil nevýrazně lepší úroveň držení těla u dívek. Touto problematikou se zabývala Božena Chudá (19) z Pedagogické fakulty UK v Bratislavě. Výzkum probíhal v Regeneračně-rekondičním centru v Bratislavě v období září 1995 až únor Zkoumala účinnost korekčních a nápravných cvičení u dětí se skoliotickým držením těla. Pro mou problematiku mi stačí jen její výchozí získané údaje o stavu držení těla před cvičením. Z 89 zkoumaných dětí bylo zjištěno nesprávné držení těla u 65 dětí (73%), z nichž 40 chlapců a 25 dívek. U stejného vzorku 89 dětí bylo objeveno skoliotické držení těla u 24 dětí (26,9%), z toho u 12ti chlapců a 12ti dívek. Vliv věku a pohlaví na výskyt svalových dysbalancí a držení těla u dětí školního věku zkoumala Vařeková a Vařeka. (20) Výzkumný vzorek se skládal z 375 dětí ve věkových kategoriích: 7-8, 9-10, a let. Probíhala různá měření (stanovení somatotypu, zařazení do tříd výkonnosti, vyšetření svalových dysbalancí), hodnocení držení těla bylo podle Jaroše a Lomíčka. Při zjišťování dysbalance ve vztahu k pohlaví měli chlapci svaly spíše zkrácené a dívky naopak oslabené. U držení těla ve vztahu k pohlaví bylo zjištěno, že celkově horší držení těla je u chlapců. Výrazně horšího výsledku dosáhli chlapci i v hodnocení hrudníku. 18 RIEGEROVÁ, J. et al. Antropologické aspekty vývoje dětí na školách různého zaměření. In BOKŮVKA, J. Tělesná kultura. Olomouc: Univerzita Palackého, s (165 s.) ISBN CHUDÁ, B. Skoliotické držanie tela u detí mladšieho školského vekui. In Zdravotně orientovaná tělesná výchova na základní škole. Brno: Pedagogická fakulta MU, s (183 s.) ISBN VAŘEKOVÁ, R., VAŘEKA, I. Vliv věku a pohlaví na výskyt svalových dysbalancí a držení těla u dětí školního věku. In MARTINÍK, K. et al. Optimální působení tělesné zátěže a výživy. 1. vydání, Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, (358 s.) ISBN

33 Držením těla dětí olomouckých škol se zabývala M. Přidalová (21) Sledovala soubor dětí ve věku 6 10 let, celkem to bylo 245 chlapců a 267 dívek. Sledovala svalové dysbalance a držení těla metodou Jaroše a Lomíčka. Děti zkoumala podle věku a podle pohlaví. Zjišťovala, zda existuje intersexuální rozdíl v držení těla u dětí mladšího školního věku.v kategorii 6letých měli lepší držení těla chlapci. U 7letých dětí nebyl téměř žádný rozdíl mezi pohlavími. Ve skupině 8, 9 a 10letých měli lepší držení těla vždy chlapci. Intersexuální rozdíl se jí potvrdil. Podrobněji se věnovala oblasti hrudníku, ta vyšla jako nejproblémovější. Co se týče výskytu svalových dysbalancí vzhledem k pohlaví, došla k závěru, že vyšší podíl zkrácených svalů mají chlapci a oslabených dívky. Ve školním roce 1996/1997 se držením těla a svalovým systémem těla u dětí zabývala I. Dostálová (s ). (22) Průměrný věk dětí byl 10,35 let a celkový počet 158 (79 chlapců a 79 dívek). Posuzování těla proběhlo metodou Kleina, Thomase a Mayera. Nejvíce byly děti hodnoceny v kategoriích dobrého držení těla (chlapci 48,1% / dívky 41,7%) a chabého držení těla (chlapci 35,5% / dívky 40,6%). Výborné držení těla bylo více u dívek 13,9%, u chlapců 11,4%. Celkově se u dívek vyskytuje lepší držení těla, tento výsledek potvrzuje i stav svalových dysbalancí. Jako nejproblémovější vyšla oblast lopatek a ramen, dominovala nesouměrnost ramen (chlapci vadné držení v oblasti ramen 3,8% / dívky 5,0%; chlapci vadné držení těla v oblasti lopatek 10,1% / dívky 6,3%). V této oblasti se vyskytovalo nejnižší procento výskytu výborného držení (chlapci v oblasti ramen 1,2% / dívky 0%; chlapci v oblasti lopatek 6,3% / dívky 3,8%). U dětí převažují poruchy v saginální (předozadní) rovině (chlapci 36,7% / dívky 29,2%). V oblasti nožní klenby a kolenního kloubu nebyly rozdíly výskytu mezi pohlavími. Statistickou analýzu držení těla provedla H. Dvořáková ( ) (23), použila pro to výsledky MUDr. Trestrové, která vyšetření vedla metodou Kleina a Thomase, modifikovanou Mayerem. Při pozorování si však rozdělila jeden znak na dva a to postavení ramen a lopatek. Výzkumný vzorek se skládal z 61 dětí 2. a 3. třídy ZŠ. Došla 21 PŘIDALOVÁ, M. Držení těla u olomouckých dětí mladšího školního věku. In RIEGEROVÁ, J. odpovědná redaktorka Diagnostika pohybového materiálu. Metody vyšetření primární prevence, prostředky pohybové terapie. Olomouc: Univerzita Palackého, (s.66-71) 130 s. ISBN DOSTÁLOVÁ, I. Funkční profil žáka mladšího školního věku. In Zdravotně orientovaná tělesná výchova na základní škole. Brno: PdF MU, 1999, s ISBN DVOŘÁKOVÁ, H. Statická anylýza držení těla. In Zdravotně orientovaná tělesná výchova na základní škole. Brno: PdF MU, 1999, s ISBN

34 k závěru, že stav břišní stěny, tvar hrudníku a zakřivení páteře jsou reprezentanti v hodnocení držení těla. Za specifické položky považuje dolní končetiny, hlavu a postavení ramen. Liba (24) zjišťoval stav držení těla u dětí 3. a 4. třídy ZŠ Východoslovenského regionu, v počtu 380 dětí (204 chlapců a 176 dívek). Použil metodu Jaroše a Lomíčka a Matthiasův test. Podle něj má dobré držení těla 42%. Podle Jaroše a Lomíčka byly výsledky takové: dokonalé a dobré držení těla u 47% žáků, vadné u 43% a velmi špatné u 10%. Studie Kratěnové a kolektivu (25) probíhala v roce 2003 v 10 městech ČR v rámci preventivních prohlídek u praktických lékařů pro děti a dorost. Výzkumná baterie se skládala z 3600 dětí v těchto věkových kategoriích 7, 11 a 15 let (v jednotlivých skupinách bylo vždy 1200 jedinců). Vlastního vyšetření se zúčastnilo 3520 žáků. Při vyšetření byly použity tyto metody: určování typu držení těla podle Kleina, Thomase a Mayera a také hodnocení držení podle Jaroše a Lomíčka. Lékařům byl k dispozici Manuál k vyšetření pohybového aparátu dítěte v ordinaci praktického dětského lékaře od Barny a kolektivu. Získané údaje byly statisticky zpracovány. Výsledky: vadné držení těla (dále jen VDT) se objevilo u 38,3% všech pozorovaných dětí. Při porovnání výskytu VDT u chlapců a dívek byl zjištěn rozdíl 41,8 % výskyt u chlapců a 34,4 % u dívek. S vadným držením těla souvisí i různé bolesti, hlavy, krční a bederní páteře. Na bolesti hlavy si více stěžovaly dívky 32,1 % než chlapci 25,6 %. 24 LIBA, J. Potenciál školy v prevenci svalovej nerovnováhy a chybného držanie tela. In Zdravotně orientovaná tělesná výchova na základní škole. Brno: Pedagogická fakulta MU, s (183 s.) ISBN KRATĚNOVÁ, J. et al. Výskyt vadného držení těla u dětí v ČR.. In ŘEHULKA, E. Škola a zdraví. Brno: Paido, s (s. 1220) ISBN

35 II. PRAKTICKÁ ČÁST Na Katedře tělesné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity probíhá výzkumný záměr Škola a zdraví pro 21. století, který vychází z Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky Zdraví pro všechny v 21. století ze dne Naskytla se mi možnost psát diplomovou práci v rámci tohoto projektu. Mnou získaná a zpracovaná data budou využita právě ve výzkumném záměru Škola a zdraví pro 21. století, identifikační kód záměru: MSM Cíl. Hypotézy a úkoly práce 8.1 Cíl práce Cílem práce bylo zmapovat situaci v držení těla na 1. stupni vybraných brněnských ZŠ a získané výsledky dívek a chlapců porovnat. 8.2 Hypotézy H1: Chlapci budou v celkovém hodnocení držení těla dosahovat lepších výsledků než dívky. H2: U chlapců je lepší držení těla v oblasti hrudníku než u dívek. H3: U chlapců je lepší držení v oblasti břicha než u dívek. 26 MUŽÍK, V. et al. Zdravotně orientovaná zdatnost v záměru Škola a zdraví 21. In ŘEHULKA, E. Škola a zdraví. Brno: Paido, s ISBN

36 8.3 Úkoly práce Úkol 1 Zvolit test, podle kterého se bude hodnotit držení těla. Úkol 2 Zajištění prostoru (tělocvičny), času a zkoumaného vzorku. Získat souhlas rodičů s testováním. Úkol 3 Sestavit hodnotící tabulky pro záznam získaných údajů. Úkol 4 Vlastní hodnocení držení těla u dětí.

37 9. Metodologie práce 9.1 Popis a charakteristika souboru Výzkum byl organizován Katedrou tělesné výchovy Pedagogické fakulty MU. Sběr dat probíhal na ZŠ Vedlejší v Brně v únoru 2007 a na ZŠ Bakalovo nábřeží v Brně v květnu 2007, vždy v dopoledním vyučování. Zkoumaný soubor se skládal z 407 dětí 1. stupně ZŠ. Bylo pozorováno 218 dívek a 189 chlapců. Před vlastním průběhem sběru dat bylo nutné získat svolení rodičů, které zajistila PdF MU. 9.2 Metody získávání a zpracování dat Získávání dat probíhalo v tělocvičně dané školy. Děti, převlečené do cvičebního úboru, přiváděly paní učitelky. Děti byly testovány z několika hledisek a to co se týče jejich tělesné zdatnosti (Testová baterie Fitnessgram), složení těla (BMI) a držení těla (podle Manuálu k vyšetření pohybového aparátu dítěte v ordinaci praktického dětského lékaře - autoři a spolupracovníci: MUDr. Miloš Barna, RNDr. Věra Filipová, MUDr. Kristýna Žejglicová a MUDr. Jana Kratěnová, který byl upraven na Katedře tělesné výchovy PdF MU a nazván Manuál pro učitele na 1. stupni). V tělocvičně jsme pracovali jako 2 pracoviště (ve dvou skupinách). Třída se vždy rozdělila na dvě skupiny, zpravidla na chlapce a dívky, pak se skupiny vyměnily. Na našem stanovišti probíhalo měření následovně. Každému dítěti byla změřena výška, váha a provedena planografie nohy (otisk mokré bosé nohy na papír, který byl posléze obkreslen tužkou). Na místě, kde jsem se účastnila, se hodnotilo držení těla podle Manuálu pro učitele na 1. stupni ZŠ podle kapitoly Hodnocení postavy, držení těla a dolních končetin žáků. Ze zjištěných údajů byl v rámci celého souboru vypočten aritmetický průměr (M= součet všech hodnot vydělen jejich počtem), modus (vypočte se fcí. MODE - nejčastěji se vyskytující hodnota v souboru), medián (vypočte se fcí. MEDIAN - střední hodnota souboru), směrodatná odchylka (Sx, čili rozptyl se počítá fcí. SMODCH) a chí

38 kvadrát (byl spočten částečně podle postupu v knize Základy statistiky 27 ). Všechny hodnoty byly spočteny v programu MS Excel Při počítání chí kvadrátu jsme použili tento vzorec. n oij ai. b j = slouží k výpočtu teoretické (očekávané) četnosti. n Vysvětlivky: a i součet řádků b j součet sloupců n součet řádků a sloupců Nyní máme k dispozici aktuální (viz Příloha č. 1, 2, 5, 6) a očekávané (viz Příloha č. 5, 6, 7) hodnoty. S těmito hodnotami se dále počítá v Excelu, kde se pomocí funkce CHITEST vypočte číslo. Nízká hodnota čísla je indikátorem nezávislosti (tato hodnota je vždy kladná nebo rovna 0). 9.3 Vybraná kapitola z Manuálu pro učitele na 1. stupni ZŠ Manuál obsahuje základní informace pro učitele, jak testovat, měřit a pozorovat následující aspekty tělesného zdraví: zdravotně orientovaná zdatnost, pohybová aktivita, nadměrná tělesná hmotnost a správné držení těla u žáků na 1. stupni ZŠ při získávání údajů se pracovalo podle 1. verze Katedry TV a CPV PdF MU, Brno Nyní uvádím ty části manuálu, podle kterých jsem postupovala při měření dětí. Uvedené informace jsou přesně citovány podle Manuálu pro učitele na 1. stupni (zatím není v tištěné podobě, jen v elektronické, jelikož se stále dotváří a zpřesňuje na základě zpětné vazby učitelů, kteří s ním pracují). 27 BEDNÁŘOVÁ, I., VEČEREK, V. Základy statistiky pro studující veterinární medicíny a farmacie. 1. vydání Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, s. ISBN

39 9.3.1 Vyšetření pohledem v klidu Pohledem zepředu hodnotíme: - držení hlavy, u správného držení je hlava vzpřímená, štěrbina oční a horní úpon ušního boltce leží ve vodorovné rovině Sledujeme poměr mezi kývačem (m. stenocledimastoideus) a hlubokými ohybači šíje (které nejsou viditelné). Na nepoměr mezi nimi usuzujeme tehdy, jestliže šíje je nápadně štíhlá, ale s výrazně viditelnými kývači. Hlava je často držena v lehkém předsunu se zvýšenou lordózou krční (C) páteře a nepatrnou extenzí (záklonem) v cervikokraniálním přechodu (přechod hlava krk). - reliéf krku, postavení klíčků a stejnou výši ramen, také, zda jsou ramena uvolněná Tzv. knoflíková ramena (elevace, předsun a vnitřní rotace) jsou indikátorem hlavně zkráceného velkého a malého svalu prsního (m. pectoralis maior a minor) proti oslabení mezilopatkových svalů a dolní části trapézového svalu. Lépe vyjádřený relief horního trapézu (jednostranně nebo oboustranně) svědčí pro větší hypertrofii tohoto svalu a může být indikátorem jeho zkrácení. Jednostranná asymetrie může být důsledkem např. většího zatížení horní končetiny, což může mít význam pro dynamiku v oblasti krční (C) páteře a z toho vyplývajících patologických syndromů. - tvar a symetrie hrudníku (sternum, žebra, prsní bradavky) - torakobrachiální trojúhelníky posouzení velikosti na obou stranách - pánev - souměrnost, výše předních trnů (spin) - horní končetiny (dále HK) - reliéf, osa, konfigurace - dolní končetiny (dále DK) - osa (genua valga = kolena vbočená do X, genua vara = kolena vybočená do O ) - tvar klenby nohy podélné i příčné Pohledem z boku hodnotíme: - držení a osové postavení hlavy, zda nedochází k předsunu hlavy s mírným záklonem v horní části C páteře (zda je štěrbina oční a horní úpon ušního boltce ve vodorovné rovině) - postavení ramen a lopatek posun ramen dopředu a nahoru, odstávající lopatky

40 - tvar hrudní páteře Zvýšená hrudní kyfóza (kulatá záda) je jednou z nejčastějších poruch u dětí. Může se vyskytovat buď primárně (součást M.Scheuermann) nebo sekundárně jako kompenzace krční (C) a zejména bederní (L) lordózy. Je způsobena oslabením mezilopatkových svalů a dolních fixátorů lopatek, případně v kombinaci se zkrácením prsních svalů (m. pectoralis) a horního trapézu. Nedostatečné zakřivení (plochá záda) bývá často spojeno s omezenou pohyblivostí páteře, může zde častěji docházet i k vybočení páteře do strany skoliotickému držení, skolióze. - tvar břicha (správně břicho nevystupuje = neprominuje) - tvar bederní páteře - bederní lordóza - postavení pánve - při překlopení pánve dopředu se jedná o anteverzi (spojnice předních a zadních spin odkloněná více než 30 od horizontály). Anteverze pánve (sklopení pánve vpřed) je jednou z nejčastějších odchylek. Je způsobena zkrácením paravertebrálního svalstva v oblasti beder, oslabením břišního svalstva, zkrácením flexorů kyčelního kloubu a oslabením hýžďových (gluteálních) svalů. Je spojena s hyperlordózou. Trvá-li dlouho, je provázena kompenzační kyfózou hrudní páteře a event. zvýšenou krční lordózou. - DK - osa DK je správná, pokud jsou středy kloubů kyčelních, kolenních a hlezenních na svislici. Pohledem zezadu hodnotíme: - reliéf krku a ramen symetrie, konfigurace svalu trapézového (m.trapezius) Sledujeme konturu horní části svalu trapézového (m. trapezius). Za normálních okolností tvoří hladkou křivku. Při převažujícím nebo zkráceném svalu je patrná konvexita a může dojít k napřímení celé kontury až k vytvoření tzv. gotických ramen, často s výraznou palpační bolestivostí. - postavení lopatek, symetrie, vnitřní okraje, dolní úhel Odstávající lopatky svědčí pro insuficienci (nedostatečnou funkci) adduktorových skupin a převahu prsních (pektorálních) svalů. I lehké odstávání dolního úhlu lopatky svědčí pro insuficienci celého komplexu dolních fixátorů lopatky. Do této skupiny fixátorů lopatky řadíme přední pilovitý sval (m. serratus anterior), střední a

41 hlavně dolní vlákna svalu trapézového (m. trapezius), sval rombický (mm. rhomboidei) a do jisté míry i široký sval zádový ( m. latissimus dorsi). Důležitá je oblast mezi vnitřní hranou lopatky a pateří, její lehké propadnutí svědčí pro oslabení mezilopatkového svalstva. Tento příznak je jedním z citlivých indikátorů porušení svalové rovnováhy v krční (C) i hrudní ( Th) oblasti. - vychýlení páteře (obratlových trnů od střední čáry) - torakobrachiální trojúhelníky symetrie U asymetrie torakobrachiálních trojúhelníků je na straně zkrácení čtyřhranného svalu bederního (m. quadratus lumborum) tento trojúhelník výraznější (hlubší). Asymetrie může vzniknout při jakémkoli vybočení páteře. -pánev výška zadních trnů (spin), symetrie hýžďových (gluteálních) rýh, intergluteální rýha. Šikmé postavení pánve je způsobeno v dětském věku nejčastěji asymetrickou délkou DK, a to jak funkční, tak anatomickou. Příčinou jsou vrozené lehké asymetrie a jiné morfologické změny, porušená anatomická osa DK, asymetricky ploché nohy, stranové rozdíly v délce stehenních adduktorů atd. DK osa končetin (genua valga, vara), podkolenní rýhy, klenba příčná a podélná Vyšetření pohledem v pohybu Předklon - zezadu rozvíjení páteře při postupném uvolněném předklonu, hodnotíme symetrii paravertebrálních valů a hrudníku. Při skolióze je v předklonu patrná prominence paravertebrálního valu na straně skoliózy (informace o rotaci obratlů) - z boku při postupném uvolněném předklonu má páteř tvořit plynulý oblouk Správný postup při vyšetření páteře při podezření na skoliózu zahrnuje všechny předešlé kroky, nejdůležitější je paravertebrální prominence v předklonu (informace o rotaci obratlů), postavení a symetrie lopatek, výška ramen a postavení zadních a předních spin. Při zjištění jakékoli odchylky na páteři ve frontální rovině je vždy vhodné dítě poslat k odbornému vyšetření (pediatr, ortopedické vyšetření a rtg snímek).

42 Pro závěrečné zhodnocení držení těla může posloužit metoda hodnocení držení těla dle Jaroše a Lomíčka a Kleina, Thomase a Mayera, kteří hodnotí držení hlavy, hrudníku, břicha a sklonu pánve, křivky zad v sagitální rovině a postavení DK. Při pozorování dětí jsme měli k dispozici tabulku (viz Tab. 3: Držení těla a hodnocení dolních končetin), do které jsme nahlíželi a pomocí ní hodnotili.