1. Cíle výzkumu a formulace hypotéz

Transkript

1 1. Cíle výzkumu a formulace hypotéz Je zřejmé, že dosavadní poznatky o vývoji a determinaci osobnosti vyžadují další a nové prohlubování, ověřování a upřesňování. Tedy i poznatky týkající se vlivu a působení výchovy v rodině na různé aspekty osobnosti dítěte je třeba neustále rozšiřovat a aktualizovat. Vliv rodinné výchovy, vztahů v rodině, rodičovských modelů a postojů na charakter dítěte, na jeho vztahy k druhým, na sebehodnocení či stabilitu labilitu byl četnými výzkumy prokázaný a je tedy běžně uznáván. U temperamentu, tedy u temperamentových vlastností a některých dalších osobnostních charakteristik jedince je tento vliv často považován za neprokazatelný či dokonce nepodstatný. Obtíže při prokazování vztahů mezi výchovou a temperamentem, resp. vlivu rodinné výchovy na tyto složky osobnosti, vycházejí ze značné komplexnosti jak osobnosti jedince, tak samotného procesu výchovy. Roli zde obecně hrají i odlišnosti jednotlivých teoretických přístupů k těmto pojmům. Protože záběr otázek z této sociálně psychologické a pedagogické oblasti je značně rozsáhlý, bylo třeba se v tomto výzkumu zaměřit na konkrétní problematiku způsobu výchovy v rodině a některých temperamentových charakteristik osobnosti v adolescentním období dospívání. 1.1 Cíle výzkumu Jak je patrné už i z názvu této práce, cílem tohoto výzkumu je tedy přispět k hledání vzájemného vztahu mezi percipovaným způsobem výchovy v rodině a některými osobnostními charakteristikami adolescentů. Obecným cílem je tedy přispění k současným poznatkovým východiskům této oblasti novými dílčími výsledky na základě realizace vlastní výzkumné studie. Stanoveny byly proto následující hlavní a dílčí výzkumné cíle: Hlavní sledovaný cíl vyplývající ze zadaného tématu této práce: 1) Zjistit, zda existují statisticky významné vztahy mezi dimenzemi a typy temperamentu (tedy dimenzemi temperamentu, zaměřenosti a typy temperamentu) a percipovaným způsobem výchovy v rodině (tedy jednotlivými komponenty výchovy, emočním vztahem rodičů i v rodině jako celku, výchovným řízením rodičů i v rodině jako celku a způsobem výchovy v rodině) u adolescentů. 42

2 Další dílčí cíle související s realizovaným výzkumem: 1) Zjistit, jak adolescenti vnímají způsob výchovy svých rodičů i v rodině jako celku (tedy zjistit percipované komponenty výchovy rodičovské postoje, emoční vztah rodičů i v rodině jako celku, výchovné řízení rodičů i v rodině jako celku a způsob výchovy v rodině u adolescentů). 2) Zjistit, zda existují případné rozdíly ve vnímání způsobu výchovy vzhledem k pohlaví adolescentů (tedy zjistit možné rozdíly mezi jednotlivými komponenty výchovy, percipovaným emočním vztah rodičů i v rodině jako celku, výchovným řízením rodičů i v rodině jako celku a způsobem výchovy v rodině u obou pohlaví). 3) Zjistit, zda existují rozdíly mezi dimenzemi a typy temperamentu vzhledem k pohlaví adolescentů (tedy zjistit možné rozdíly mezi dimenzemi temperamentu, dimenzemi zaměřenosti a typy temperamentu u obou pohlaví). 4) Zjistit, zda se vztahy mezi dimenzemi a typy temperamentu a percipovaným způsobem výchovy v rodině liší vzhledem k pohlaví adolescentů (tedy zjistit možné rozdíly vztahů mezi dimenzemi temperamentu, dimenzemi zaměřenosti a typy temperamentu a jednotlivými komponenty výchovy, emočním vztahem rodičů i v rodině jako celku, výchovným řízením rodičů i v rodině jako celku a způsobem výchovy v rodině u obou pohlaví adolescentů). 1.2 Formulace hypotéz Na základě dosavadních teoretických poznatků i závěrů empirické výzkumné činnosti byly vzhledem k cílům této výzkumné práce stanoveny následující hypotézy: 1) Existují rozdíly ve vnímání způsobu výchovy v rodině vzhledem k pohlaví adolescentů. 2) Existují statisticky významné vztahy mezi percipovaným způsobem výchovy v rodině a dimenzemi temperamentu. 3) Existují statisticky významné vztahy mezi percipovaným způsobem výchovy v rodině a dimenzemi zaměřenosti. 4) Existují statisticky významné vztahy mezi percipovaným způsobem výchovy v rodině a typy temperamentu. 5) Existují rozdíly ve vztahu mezi percipovaným způsobem výchovy v rodině a temperamentem u obou pohlaví. 43

3 2. Výzkumný soubor Tato výzkumná studie byla provedena na vzorku o rozsahu celkem 242 respondentů. Kompletní údaje o rodičovských stylech z Dotazníku pro zjišťování způsobu výchovy v rodině byly sebrány od 240 respondentů. Údaje o struktuře temperamentu a dalších osobnostních charakteristikách formách zaměřenosti z Temperamentově zaměřenostního dotazníku TE-ZA-DO byly sebrány od 242 respondentů. Data byla sebrána ve dvanácti celých nebo půlených třídách druhých, třetích a čtvrtých ročníků na Gymnáziu Matyáše Lercha a Gymnáziu tř. Kpt. Jaroše v Brně (konkrétně se jednalo o dva třetí a dva čtvrté ročníky Gymnázia tř. Kpt. Jaroše a o tři druhé, dva třetí a tři čtvrté ročníky Gymnázia Matyáše Lercha). Šlo tedy o smíšený výběr tříd včetně speciálního zaměření (francouzský jazyk, matematika) v rámci dvou středních škol gymnaziálního typu. Přestože výzkumný vzorek nebyl sestaven náhodným výběrem, ale nahodilým, je v úmyslu výsledky studie vztáhnout k populaci adolescentů 2., 3. a 4. ročníků středních škol a gymnázií. Z celkového počtu 242 zkoumaných osob, které se výzkumu zúčastnily, bylo 96 chlapců a 146 dívek. Co se týče věkového rozložení zkoumaného vzorku, četnosti jednotlivých věkových podskupin jsou uvedeny v tabulce č. 1. Největší zastoupení má skupina 17-ti a 18-ti letých, nejmenší pak 20-ti letých žáků, přičemž průměrný věk zkoumaných osob je 17,7 let. Tab. č. 1: Četnosti jednotlivých věkových podskupin ve sledovaném vzorku Věk 16-ti letí 17-ti letí 18-ti letí 19-ti letí 20-ti letí Celkem Absolutní četnost Relativní četnost ,0 % 37,2 % 32,6 % 20,7 % 2,5 % 100 % V tabulce jsou tedy uvedeny jednotlivé věkové skupiny, a to jak v relativním tak v absolutním vyjádření. Nejpočetnější věkové skupiny 17-ti letých je v relativním vyjádření celých 37,2 %, skupina 20-ti letých pak představuje pouze 2,5 % z celkového počtu, tedy 6 respondentů. 44

4 3. Použité metody Pro tento výzkum byly použity dvě standardně užívané dotazníkové metody: Dotazník pro zjišťování způsobu výchovy v rodině J. Čápa a P. Boschka, vydaný v roce 1994 Psychodiagnostikou, s. r. o., Brno a Temperamentově zaměřenostní dotazník TE-ZA-DO V. Smékala. 3.1 Dotazník pro zjišťování způsobu výchovy v rodině Autory Dotazníku pro zjišťování způsobu výchovy v rodině jsou J. Čáp a P. Boschek (1994). Teoretická východiska tohoto dotazníku jsou podrobněji popsána v kapitole 3.5 Diagnostika způsobu výchovy v rodině a v příslušných podkapitolách. V současné podobě má dotazník pro zjišťování způsobu výchovy v rodině 40 položek, které vyjadřují obecné způsoby chování rodičů vůči dětem, po desíti pro každý ze čtyř komponentů výchovy, tedy pro komponent kladný, záporný, požadavků, volnosti, přičemž položky jsou administrovány zvlášť pro matku a otce a odpovědi je možné zaznamenat na tříbodové škále (ano, zčásti, ne). Dotazník lze administrovat individuálně i skupinově. S jednotlivými komponenty výchovy otce a matky je možno pracovat odděleně jako s rodičovskými postoji. Kombinováním jednotlivých komponentů výchovy se však přechází k syntetičtějšímu vystižení rodinné výchovy. Stupně této syntézy jsou: - emoční vztah otce k dítěti (syntéza jeho kladného a záporného komponentu výchovy) - emoční vztah matky k dítěti (syntéza jejího kladného a záporného komponentu výchovy) - výchovné řízení otce (syntéza jeho komponentu požadavků a volnosti) - výchovné řízení matky (syntéza jejího komponentu požadavků a volnosti) - způsob výchovy otce (syntéza jeho emočního vztahu a výchovného řízení) - způsob výchovy matky (syntéza jejího emočního vztahu a výchovného řízení) - emoční vztah k dítěti v rodině jako celku (syntéza emočního vztahu otce a matky) - výchovné řízení v rodině jako celku (syntéza výchovného řízení otce a matky) - způsob výchovy v rodině jako celku (syntéza emočního vztahu a výchovného řízení v rodině jako celku) 45

5 Kombinováním jednotlivých komponentů výchovy lze tedy synteticky vystihnout emoční vztah rodičů k dítěti, výchovné řízení v rodině a následně celkový způsob rodinné výchovy reprezentovaný jedním z devíti polí. Stupně této syntézy jsou tedy od emočního vztahu jednotlivého rodiče (syntézou jeho kladného a záporného komponentu výchovy) a výchovného řízení jednotlivého rodiče (syntézou jeho komponentu požadavků a volnosti), přes způsob výchovy jednotlivého rodiče (syntézou jeho emočního vztahu a výchovného řízení), až po emoční vztah k dítěti v rodině jako celku (syntéza emočního vztahu otce a matky), výchovné řízení v rodině jako celku (syntéza výchovného řízení otce a matky) a konečně po způsob výchovy v rodině jako celku (syntéza emočního vztahu a výchovného řízení v rodině jako celku). Autoři však zdůrazňují, že tato syntéza není pouze kvantitativní, ale vzniklé kategorie jsou kvalitativně odlišné. Kombinace jednotlivých komponentů výchovy tedy nelze nevysvětlit z těchto komponentů samých nebo jejich zprůměrnění. Záznamový arch Dotazníku pro zjišťování způsobu výchovy v rodině, seznam položek odpovídajících jednotlivým komponentům výchovy a vyhodnocovací list jsou uvedeny v přílohách č. 1, č. 2 a č Empirická validita dotazníku Ve výzkumech realizovaných s pomocí tohoto dotazníku rodinné výchovy byly opakovaně zjištěny statisticky významné až vysoce významné vztahy mezi údaji tohoto dotazníku a dalšími údaji osobnosti, což je ukazatelem jeho empirické validity. Autoři Dotazníku pro zjišťování způsobu výchovy v rodině J. Čáp a P. Boschek (1994) ve své příručce uvádí přehled těchto studií, které zde ve stručnosti zmiňujeme. V těchto studiích bylo potvrzeno, že se způsobem výchovy v rodině souvisí mezi jinými tyto proměnné: školní prospěch dítěte (Rotterová, Čáp, 1979; Aguirre, 1993; Burianová, 1990; Zlatníková, 1991; aj.), zájmové činnosti (Rotterová, Čáp, 1979; Čáp, Boschek, 1987; aj.), mnohostranný jednostranný vývoj činností (Čáp, Boschek, 1987), hodnocení žáka učitelem v svědomitosti, ukázněnosti, spolupráci (Zemanová Šubrtová, 1991; Jirušová, 1981), inteligence (Sovová, 1979; Valentová, 1988), stabilita labilita, odolnost k zátěži (Rotterová, Čáp, 1979; Senka, 1991, 1992; Hrušková, 1985; Chudobová, 1984), introverze extraverze (Rotterová, Čáp, 1979), sebehodnocení a vzájemná sociální percepce mladistvých (Oliverius, 1985; Mahlerová, 1981, 1987), internalita externalita (Senka, 1990), vytrvalost a svědomitost (Čáp, 1994). 46

6 Také byly zjištěny statisticky významné vztahy způsobu výchovy v rodině k některým dalším podmínkám vývoje dítěte, jako například vzdělání rodičů (Čáp, Boschek, 1987), město venkov (Valentová, 1988; Štrobachová, 1988), různé země (Georgieva, 1984; Christodoulou, 1988; Singh, 1991), biosociální podmínky (Honzíková, 1993; Čáp, 1994), rodinné mimovýchovné podmínky (Čáp, 1994), společné činnosti rodičů a dětí (Gillernová, 1985) a další. 3.2 Temperamentově zaměřenostní dotazník TE-ZA-DO Temperamentově zaměřenostní dotazník TE-ZA-DO vznikl zásluhou V. Smékala v roce 1974 adaptací dotazníku G. Bergera z padesátých let minulého století, založeného na myšlenkách francouzské školy R. Le Senna a teoretické koncepci G. Heymanse a E. Wiersmy. Tento dotazník prokazatelně testuje devět osobnostních dimenzí (tři temperamentové, dvě pomocné a čtyři zaměřenostní) a osm z nich odvozených temperamentových typů. Byl proto použit v této výzkumné práci pro zjištění temperamentových dimenzí, dimenzí zaměřenosti a temperamentových komponent, resp. jednotlivých temperamentových typů. Dotazník TE-ZA-DO obsahuje 90 položek, z nichž každá popisuje určitou situaci, chování nebo prožívání a dvě protikladné možnosti odpovědi. Jde o položky s nucenou volbou odpovědi, kdy je třeba zvolit vždy jednu z nabízených alternativ, a to ve své silnější či slabší podobě (A, B, a, b). Kompletní zadání všech 90ti položek Temperamentově zaměřenostního dotazníku TE-ZA-DO včetně úvodní instruktáže je uvedeno v příloze č. 4, zde je příklad dvou položek dotazníku: 1. Vážné nebo významné události a) mne zanechávají zcela klidným/ou b) mne citově vzrušují 2. Po práci (vyučování) a) se dál něčím zabývám (v domácí dílně, k kroužcích) b) nejraději odpočívám nebo se bavím (četba, poslech rádia) Každé z těchto devíti osobnostních dimenzí v dotazníku přináleží deset položek, celkem tedy devadesát. Podrobně jsou charakteristiky těchto jednotlivých bipolárních 47

7 dimenzí i temperamentových typů z nich vyvozených popsány v kapitole 1.3 Diagnostika temperamentových vlastností a v příslušných podkapitolách, stručně je však lze charakterizovat následovně: Základními dimenzemi temperamentu jsou aktivita, emotivita, primarita sekundarita, pomocnými temperamentovými dimenzemi jsou pak šíře pole vědomí a polarita. Dimenzemi zaměřenosti jsou avidita, citlivost, senzorické zaměření a rozumové zaměření. Aktivita představuje integrační organizační parametr, ve kterém se energie promítá a projevuje jako zážitek síly k akci a jako cílevědomost a organizace chování, je to síla vůle, intencionálnost psychické činnosti, záměrnost a organizovanost jednání. Emotivita představuje častost a rozsah emočních reakcí a prožitků jedince v poměru k významnosti situace vyvolávající tuto emoci, je to přístupnost dojmům, snadná vzrušivost a labilita v emociogenních situacích. Primarita sekundarita představuje rychlost odreagování nebo uvolnění napětí, rychlost změn, s níž se mění psychická činnost, je to délka přetrvávání stop po podnětech a zážitcích, délka následného působení předchozí činnosti. Šíře pole vědomí představuje množství představ, nápadů a zážitků, které jsou lidé schopni si uvědomit a využít při jednání, je to bohatost, mnohotvárnost a určitost psychických obsahů, které si lze v daný okamžik uvědomovat. Polarita představuje rázné průbojné jednání na pólu maskulinním a jemnost a měkkost na pólu femininním, je to mužský temperament na jednom pólu dimenze oproti temperamentu ženskému na pólu druhém. Avidita představuje tendenci mít a touhu získané a dobyté si udržet, je to tendence dosahovat úspěšných výsledků, jde tedy o jistou formu egocentrismu oproti laxnosti a neúčasti. Citlivost představuje potřebu milovat a být milován, je to vyjádření míry potřeby lásky a orientace na lidské vztahy. Senzorické zaměření představuje míru potěšení, které je prožíváno při poznávání skutečnosti, je to uspokojení z vnímání věcí a zacházení s nimi, estetické založení. Rozumové zaměření představuje touhu po vědění a orientaci na teoretické poznání, je to míra zájmu o praktickou nebo naopak teoretickou stánku věci. K míře zastoupení jednotlivých temperamentových komponent v rámci osobnostní struktury jedince lze dojít součinem zmíněných temperamentových dimenzí aktivity, 48

8 emotivity a primarity sekundarity. Vzorec pro výpočet těchto komponent je tedy součinem skórů příslušných pólů těchto temperamentových dimenzí: Sangvinik = ne x P x A Cholerik = E x P x A Pasionovaný = E x S x A Flegmatik = ne x S x A Amorfní = ne x P x na Nervózní = E x P x na Sentimentální = E x S x na Apatik = ne x S x na Tento dotazník vytvořený pro zmapování osobnostní struktury temperamentu (tedy temperamentových dimenzí, dimenzí zaměřenosti a temperamentových komponent, resp. jednotlivých temperamentových typů) je pro své kvalitní metodologické zpracování vhodný k užívání zejména v rámci výzkumných studií. Lze jej administrovat i skupinově a může být použit od věku 15ti let. 49

9 4. Získání a zpracování dat 4.1 Sběr dat Z hlediska metodologie sběru dat se v této výzkumné studii jedná o dotazníkové šetření, které proběhlo formou hromadné administrace dotazníkových metod vždy žákům v rámci jedné školní třídy po dobu jedné vyučovací hodiny (cca 40 minut). Ke sběru dat byly po domluvě s vedením školy vyhrazeny suplované hodiny tak, aby pokud možno nebyl narušen studijní harmonogram třídy. Žáci byli seznámeni s cílem šetření a způsobem zacházení s testovým materiálem. Dotazníky byly administrovány hromadně, s možností jejich vyplnění v libovolném pořadí. Vzhledem k hromadnému anonymnímu zpracování dat pro výzkumné účely nebylo možné individuální výsledky žákům poskytnout. 4.2 Analýza dat Získané údaje z administrovaných metod byly následně statisticky zpracovány, k vyhodnocení získaných údajů byl použit statistický software SPSS. K analýze souboru byly použity základní deskriptivní statistiky, jako jsou absolutní a relativní četnosti, průměry, směrodatné odchylky, výsledky pak byly graficky znázorněny. Vztah mezi percipovaným způsobem výchovy v rodině a temperamentem byl analyzován na třech úrovních. Analyzovány byly vztahy mezi výchovou a jednotlivými dimenzemi temperamentu, vztahy mezi výchovou a jednotlivými dimenzemi zaměřenosti a vztahy mezi výchovou a jednotlivými typy temperamentu. K vyhodnocení těchto vztahů byla použita korelační analýza, Pearsonův korelační koeficient, který umožňuje určit míru lineární asociace mezi jednotlivými položkami. Absolutní hodnota korelačního koeficientu tedy indikovala sílu asociace a znaménko před korelačním koeficientem indikovala její směr. Rozdíly mezi chlapci a dívkami v úrovni dimenze temperamentu a zaměřenosti a v úrovni jednotlivých typů temperamentu byly testovány pomocí analýzy rozptylu ANOVA (ANOVA Bonferroni, konzervativní test založený na t-testu, zohledňující vícenásobné testování). 50

10 5. Deskripce a interpretace výsledků Pro potřebu této výzkumné studie byly na základě údajů z Dotazníku pro zjišťování způsobu výchovy v rodině rozlišeny následující proměnné: - komponenty způsobu výchovy kladný, záporný, požadavků a volnosti zvlášť pro každého z rodičů - emoční vztah k dítěti extrémně kladný, kladný, střední a záporný zvlášť u obou rodičů - výchovné řízení rozporné, silné, střední a slabé zvlášť u obou rodičů - emoční vztah k dítěti extrémně kladný, kladný, záporný a záporně-kladný v rodině jako celku - výchovné řízení rozporné, silné, střední a slabé v rodině jako celku - způsob výchovy v rodině jako celku: výchovné řízení silné, střední/emoční vztah záporný (pole č. 1), výchovné řízení slabé/emoční vztah záporný (pole č. 2), výchovné řízení rozporné/emoční vztah záporný (pole č. 3), výchovné řízení silné/emoční vztah kladný, extrémně kladný (pole č. 4), výchovné řízení střední/emoční vztah kladný, extrémně kladný (pole č. 5), výchovné řízení slabé/emoční vztah kladný (pole č. 6), výchovné řízení rozporné/emoční vztah kladný, extrémně kladný (pole č. 7), výchovné řízení slabé/emoční vztah extrémně kladný (pole č. 8), výchovné řízení silné, střední, slabé i rozporné/emoční vztah záporně-kladný (pole č. 9) Na základě údajů z Temperamentově zaměřenostního dotazníku TE-ZA-DO pak byly určeny tyto proměnné: - dimenze temperamentu: dimenze emotivity neemotivity, dimenze primarity sekundarity a dimenze aktivity neaktivity - dimenze pomocné a zaměřenosti: dimenze širokého pole vědomí úzkého pole vědomí, dimenze maskulinity femininity, dimenze avidity neavidity, dimenze senzitivity nesenzitivity, dimenze citlivosti necitlivosti a dimenze rozumovosti nerozumovosti - typy temperamentu: sangvinik, cholerik, flegmatik, pasionovaný, amorfní, nervní, apatik a sentimentální 51

11 5.1 Percipovaný způsob výchovy v rodině u adolescentů Komponenty způsobu výchovy rodičovské postoje S jednotlivými komponenty výchovy otce a matky je možno pracovat odděleně jako s rodičovskými postoji, pro srovnání jsou tedy průměrné hodnoty těchto jednotlivých komponentů způsobu výchovy obou rodičů uvedeny v tabulce č. 2. Tab. č. 2: Průměrné hodnoty jednotlivých komponentů výchovy rodičů postoje Komponenty Otec Matka min. hodnota max. hodnota kladný k. 24,69 26, záporný k. 13,59 13, k. požadavků 15,88 16, k. volnosti 19,54 20, Krajními hodnotami každého komponentu, tedy minimální a maximální možnou hodnotou je skór 10 až 30. Nejvyšších hodnot u obou rodičů bylo dosaženo u komponenty kladného emočního vztahu, přičemž průměrná hodnota této komponenty u matky (26,43) navíc přesahuje průměrný skór otce (24,69). Takový výsledek obecně je pozitivním zjištěním, adolescenti tedy vnímají nejvíce projevy kladného emočního vztahu rodičů nebo jim ve výchově přisuzují největší význam. Průměr hodnot komponenty záporného emočního vztahu u obou rodičů jsou naopak podprůměrné a ze čtyř základních komponent výchovy rodičů nejnižší (otec 13,59; matka 13,73). Lze-li takový výsledek zobecnit, adolescenti tedy nevnímají (nebo neuvádějí) emoční vztah ze strany rodičů jako negativní. Co se týče komponentů výchovného řízení, vyšší hodnoty jsou pro oba rodiče u komponentu volnosti než u komponentu požadavků. U všech komponentů výchovy jsou přitom vždy dosažené průměrné skóry vyšší pro matku než pro otce, což může ukazovat na fakt, že nehledě na aktuální vývojové období a věk je dítě vnímavější vůči výchovným projevům ze strany matky. Proto jsou průměrné skóry matky vyšší než průměrné hodnoty otce, tedy hodnoty jak kladného tak záporného komponentu emočního vztahu a stejně tak komponentu požadavků i volnosti výchovného řízení. 52

12 5.1.2 Emoční vztah Emoční vztah otce a matky k dítěti je vyjádřen vždy kombinací komponenty kladného a záporného emočního vztahu rodiče, emoční vztah v rodině jako celku je pak vyjádřen kombinací emočního vztahu obou rodičů. Početní zastoupení jednotlivých typů emočního vztahu rodičů k dítěti v absolutním i relativním vyjádření jsou uvedeny v tabulce č. 3 a pro názornost i zobrazeny v grafech č. 1 a 2. Tab. č. 3: Početní zastoupení typů emočního vztahu rodičů k dítěti Otec Matka Celkový v rodině Emoční vztah AČ RČ AČ RČ AČ RČ ext. kladný 47 19,6 % 60 25,0 % 57 23,9 % kladný 60 25,0 % 65 27,1 % 49 20,6 % střední (záporně -kladný) * 41 17,1 % 28 11,7 % 17 7,1 % záporný 92 38,3 % 87 36,3 % ,3 % * u celkového emočního vztahu v rodině Co se týče emočního vztahu ze strany otce, přesná čtvrtina adolescentů vnímá tento vztah jako kladný a téměř pětina (19,6 %) jako extrémně kladný. Nejpočetnější zastoupení však má emoční vztah záporný (38,3 %). U emočního vztahu ze strany matky se zjištěné výsledky o málo liší. Necelá třetina adolescentů (27,1 %) vnímá emoční vztah matky jako kladný a přesná čtvrtina pak tento vztah vnímá jako extrémně kladný. I zde je však nejpočetnější zastoupení emočního vztahu záporného (36,3 %). U obou rodičů je pak nejnižší početní zastoupení středního typu emočního vztahu k dítěti, i když u matky je zastoupeno podstatně méně (11,7 %) než u otce (17,1 %). Zajímavé je, že v porovnání obou rodičů je u matky více vnímán a častěji zastoupen kladný a extrémně kladný emoční vztah, u otce je pak častější emoční vztah střední a záporný. To může být způsobeno tím, že pozitivní projevy emočního vztahu jsou ze strany matky více projevovány nebo mají pro adolescenty větší význam, jsou více vnímány a tedy v hodnocení emočního vztahu matky zohledněny. Naopak záporné projevy emočního vztahu jsou adolescenty více vnímány u otce než u matky. To může být způsobeno tím, že tyto projevy záporného emočního vztahu mohou být ze strany otce vůči adolescentovi více 53

13 výrazné a tedy zřetelnější. Rozložení jednotlivých typů emočního vztahu obou rodičů je přehledně znázorněno v grafu č. 1. Graf č. 1: Zastoupení typů emočního vztahu otce a matky k dítěti ,3 % 36,3 % 30 OTEC MATKA ,6 % 25 % 25 % 27,1 % 17,1 % 10 11,7 % 5 0 extrémně kladný kladný střední záporný Zastoupení jednotlivých typů emočního vztahu k dítěti v rodině jako celku je znázorněno v grafu č. 2. Pozitivním zjištěním je, že asi pětina adolescentů (20,6 %) vnímá celkový emoční vztah v rodině jako kladný a další téměř čtvrtina zkoumaných adolescentů (23,9 %) jej vnímá jako extrémně kladný. Na druhou stranu bylo zjištěno, že téměř polovina respondentů vnímá celkový emoční vztah v rodině jako záporný (48,3 %). Takové zjištění není příliš uspokojivé. Záporný emoční vztah ze strany rodičů nemá příznivý vliv na celkový vývoj osobnosti jedince, přičemž jako záporný může být vnímán nejen vztah s otevřenými zápornými projevy rodičů, ale i takový vztah, kdy nejsou ve výchově přítomny projevy kladného chování rodičů vůči dítěti. Specifická kombinace záporného emočního vztahu jednoho rodiče se vztahem extrémně kladným rodiče druhého, tedy emoční vztah v rodině jako celku záporně kladný je ze všech typů emočního vztahu v rodině jako celku početně zastoupen nejméně (7,1 %). 54

14 Graf č. 2: Zastoupení typů emočního vztahu k dítěti v rodině jako celku ,3 % ,9 % 20,6 % ,1 % 0 extrémně kladný kladný záporný záporně-kladný Výchovné řízení Početní zastoupení jednotlivých typů výchovného řízení rodičů jednotlivě i v rodině jako celku je uvedeno v absolutních i relativních četnostech v tabulce č. 4. Jednotlivé typy výchovného řízení rodičů jsou kombinací jejich komponentů požadavků a volnosti, styl celkového výchovného řízení v rodině je pak vyjádřený kombinací typů výchovného řízení obou rodičů. Četnostní rozložení typů výchovného řízení pro oba rodiče i v rodině jako celku je znázorněno v grafech č. 3 a 4. Tab. č. 4: Početní zastoupení způsobů výchovného řízení Výchovné Otec Matka Celkové v rodině řízení AČ RČ AČ RČ AČ RČ silné 43 17,9 % 35 14,6 % 22 9,2 % střední 25 10,4 % 20 8,3 % 6 2,5 % slabé ,5 % ,8 % ,5 % rozporné 34 14,2 % 44 18,3 % 97 40,8 % 55

15 Způsob výchovného řízení otce i matky je adolescenty u obou rodičů nejčastěji vnímán jako slabý. Tento styl přitom četnostně zcela převažuje ostatní typy řízení jak u otce (57,5 %), tak u matky (58,8 %), přičemž u matky je tento typ ještě častější. Pro tento styl výchovného řízení je typická absence požadavků na dítě a kontrola ze strany rodiče je nedostatečná nebo chybí úplně. Jde o kombinaci nízkého komponentu požadavků s vysokou komponentou volnosti. Toto zjištění může být důsledkem polevujícího výchovného působení rodičů v souvislosti s dozráváním osobnosti adolescentů a jejich vzrůstající samostatností i s celkovou současnou proměnou výchovné funkce rodiny. Nejméně je naopak zastoupen způsob výchovného řízení střední, kdy pro otce je méně typický (10,4 %) než pro matky (8,3 %). Stejně tak výchovné řízení silné je častější u otce (17,9 %) než u matky (14,6 %). Zajímavý je také četnostní rozdíl mezi rodiči v případě rozporného typu výchovného řízení, jehož častější výskyt je u matek (18,3 %) než u otců (14,2 %). V takovém případě jsou hodnoty komponentů požadavků i volnosti vysoké a matky tak, častěji než otci, ve výchovném působení nahodile střídají volnost až nezájem ve vedení s následným vyžadováním a kontrolou plnění úkolů a požadavků. Graf č. 3: Zastoupení způsobů výchovného řízení otce a matky OTEC MATKA 57,5 % 58,8 % ,2 % 18,3 % 17,9 % 14,6 % 10,4 % 8,3 % 0 rozporné silné střední slabé 56

16 Co se týče vedení v rodině jako celku, četnostně jasně převažují dva typy výchovného řízení: téměř polovina adolescentů vnímá výchovné řízení v rodině jako slabé (47,5 %), jako rozporné jej pak vnímají dvě pětiny všech zkoumaných adolescentů (40,8 %). Slabé je výchovné řízení v rodině tehdy, jde-li o kombinaci slabého řízení jednoho rodiče s řízením středním druhého nebo je-li řízení obou rodičů slabé. Rozporné výchovné řízení v rodině je pak kombinací slabého a silného řízení rodičů nebo je rozporné v případě, že alespoň jeden z rodičů sám vykazuje rozporné výchovné řízení. Naopak minimální zastoupení (2,5 %) má výchovné řízení střední, tedy pouze šest respondentů z celého zkoumaného vzorku adolescentů. Graf č. 4: Zastoupení způsobů výchovného řízení v rodině jako celku ,5 % 40 40,8 % ,2 % 2,5 % rozporné silné střední slabé Způsob výchovy v rodině Způsob výchovy v rodině jako celku je kombinací emočního vztahu rodičů k dítěti a stylu výchovného řízení v rodině. Jednotlivé způsoby výchovy jsou pak vyjádřeny devíti poli v modelu podle J. Čápa. Jejich absolutní i relativní četnosti jsou uvedeny v tabulce č. 5 modelu devíti polí a přehledně zobrazeny v grafu č

17 Tab. č. 5: Zastoupení celkového způsobu výchovy v rodině model devíti polí Emoční Výchovné řízení vztah silné střední slabé rozporné záporný 1) 7,1 % (17) 2) 13,0 % (31) 3) 28,2 % (67) záporněkladný 9) 7,1 % (17) kladný 4) 2,9 % (7) 5) 1,7 % (4) 6) 13,9 % (33) 7) 7,6 % (18) extrémně kladný 8) 18,5 % (44) Ve zkoumaném vzorku je nejvíce zastoupeno pole č. 3, tedy způsob výchovy se záporným emočním vztahem a rozporným výchovným řízením. Takový způsob výchovy vnímá téměř třetina adolescentů (28,2 %), což není příznivé zjištění. Jde o konfliktní a dezorganizující způsob výchovy s nepříznivým vlivem na osobnost dítěte. Autor tohoto dotazníku v příručce uvádí, že tento způsob výchovy v rodině je pesimální pro svědomitost a stabilitu dítěte (Čáp, Boschek, 1994). Druhou nejpočetnější formu výchovy v rodině představuje pole č. 8, tedy způsob výchovy s extrémně kladným emočním vztahem a slabým výchovným řízením (18,5 %). Toto zjištění lze naopak považovat za pozitivní. Výchova je v tomto případě charakteristická přátelským vztahem a vzájemnou důvěrou a volností bez požadavků a přílišné kontroly ze strany rodičů. Tento způsob výchovy v rodině je naopak pro svědomitost i stabilitu příznivý (Čáp, Boschek, 1994). Následují pole č. 6 a 2 (13,9 % a 13 %). V obou případech se jedná o výchovu se slabým výchovným řízením. Ve způsobu výchovy pole č. 6 se však slabé řízení kombinuje s kladným emočním vztahem k dítěti a tento způsob výchovy v rodině tedy představuje laskavou výchovu, bez požadavků a hranic, blízkou druhé nejčetnější skupině pole č. 8 s emočním vztahem extrémně kladným. Taková výchova je poměrně příznivá. Pole č. 2 je kombinací slabého výchovného řízení se záporným emočním vztahem. Jde o liberální, nedůslednou výchovu, s odmítajícím až zavrhujícím vztahem k dítěti. Četnost tohoto nepříznivého způsobu výchovy je 13 %, což není příliš pozitivní stav. Tento způsob výchovy v rodině je pro svědomitost i stabilitu nepříznivý (Čáp, Boschek, 1994). 58

18 Četnostně pak následují pole č. 7 s kladným a extrémně kladným emočním vztahem k dítěti a s rozporným výchovným řízením (7,6 %) a pole č. 1 a 9, tedy záporný emoční vztah spolu se silným či středním výchovným řízením (7,1 %), které je pro stabilitu nepříznivé, a záporně kladný emoční vztah s jakýmkoli typem výchovného řízení (7,1 %), které je pak relativně příznivé pro svědomitost (Čáp, Boschek, 1994). Nejméně zastoupeny jsou pole č. 4 (2,9 %), tedy kladný či extrémně kladný emoční vztah spolu se silným výchovným řízením, pro svědomitost příznivé, a konečně pole č. 5 (1,7 %, tedy pouze čtyři respondenti), které je kombinací kladného či extrémně kladného emočního vztahu s výchovným řízením středním. Takový způsob výchovy je pak pro svědomitost i stabilitu optimální (Čáp, Boschek, 1994). Relativní četnosti jednotlivých způsobů výchovy v rodině jsou pro porovnání znázorněny v grafu č. 5 Graf č. 5: Zastoupení způsobu výchovy v rodině jako celku pole č. 1 7,1 pole č pole č. 3 28,2 pole č. 4 2,9 pole č. 5 1,7 pole č. 6 13,9 pole č. 7 7,6 pole č. 8 18,5 pole č. 9 7,1 0 % 5 % 10 % 15 % 20 % 25 % 30 % 59

19 5.1.5 Rozdíly vzhledem k pohlaví Rozdíly vzhledem k pohlaví adolescentů byly zjišťovány u všech výše stanovených proměnných způsobu výchovy v rodině, tedy od jednotlivých komponent výchovy otce a matky, emočního vztahu a výchovného řízení obou rodičů i v rodině jako celku až po celkový způsob výchovy v rodině. V následujících tabulkách jsou uvedeny pouze signifikantní rozdíly zjištěných hodnot vzhledem k pohlaví respondentů. Pro posouzení rozdílů u komponentů výchovy byla použita statistická procedura ANOVA Bonferroni, pro ostatní kategoriální proměnné pak t-test párové srovnání na 90, 95 a 99% hladině významnosti. Kompletní tabulky se zjištěnými hodnotami jsou prezentovány v příloze č. 5. Na úrovni jednotlivých komponentů výchovy, tedy rodičovských postojů, byl zjištěn statisticky významný rozdíl vzhledem k pohlaví adolescentů pouze u jednoho výchovného komponentu, a to u komponentu volnosti matky (tab. č. 6). Chlapci tedy vnímají ze strany matky více volnosti (M = 20,9) než dívky (M = 19,6). Toto zjištění podporuje tvrzení některých autorů, že rodič opačného pohlaví je vnímán jako mírnější v požadavcích a kontrole a rodič stejného pohlaví jako více požadující a trestající (Čáp, 1996). Rozdíl je zde signifikantní na 90% hladině významnosti. U ostatních výchovných komponent nebyl vzhledem k pohlaví prokázán statisticky významný rozdíl (viz příloha č. 5). Tab. č. 6: Komponent volnosti matky * signifikantní rozdíl v průměrech u chlapců a dívek na 90 % hladině významnosti Matka komponent volnosti (v průměrech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 95 n = 145 průměr 20,9 19,6 směrodatná odchylka 3,1 3,6 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X dívka X Další statisticky významné rozdíly vzhledem k pohlaví respondentů pak byly zjištěny u následujících kategoriálních proměnných: kladný a střední emoční vztah ze strany matky, střední a rozporné výchovné řízení otce a kladný emoční vztah v rodině jako celku. 60

20 Co se týče rozdílů mezi chlapci a dívkami ve vnímání emočního vztahu rodičů, statisticky významné jsou tedy pouze rozdíly v hodnotách emočního vztahu matky. Na 90% hladině významnosti je průkazný rozdíl u kladného emočního vztahu matky k dítěti (tab. č. 7). Dívky (31,0 %) více vnímají tento vztah jako kladný než chlapci (21,1 %). To může být způsobeno tím, že dívkám obecně je kladný emoční vztah spolu s projevy náklonnosti a lásky dáván více a otevřeněji najevo, ze strany matky zvlášť. Tab. č. 7: Kladný emoční vztah matky signifikantní rozdíl v hodnotách u chlapců a dívek na 90 % hladině významnosti Matka emoční vztah k dítěti (v procentech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 95 n = 145 kladný em. vztah 21,1 % 31,0 % Signifikantní rozdíly v hodnotách (t-test ) chlapec X dívka X Naopak jako střední vnímají emoční vztah matky více chlapci (17,9 %) než dívky (7,6 %). Tento rozdíl vzhledem k pohlaví adolescentů je signifikantní až na 95% hladině významnosti (tab. č. 8). U emočního vztahu matky extrémně kladného a záporného pak nebyly zjištěny signifikantní rozdíly, stejně tak emoční vztah otce není dívkami a chlapci vnímán prokazatelně rozdílně (viz příloha č. 5). Tab. č. 8: Střední emoční vztah matky signifikantní rozdíl v hodnotách u chlapců a dívek na 95 % hladině významnosti Matka emoční vztah k dítěti (v procentech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 95 n = 145 střední em. vztah 17,9 % 7,6 % Signifikantní rozdíly v hodnotách (t-test ) chlapec X dívka X Statisticky významné pak byly také zjištěny rozdíly u výchovného řízení otce (tab. č. 9 a 10). Na 90% hladině významnosti byl zjištěn rozdíl ve vnímání středního výchovného 61

21 řízení ze strany otce mezi dívkami (13,2 %) a chlapci (6,3 %). Střední výchovné řízení lze považovat za optimální, podle tohoto zjištění tedy dívky častěji než chlapci vnímají výchovné řízení otce jako vyváženou kombinaci požadavků a volnosti. Tab. č. 9: Střední výchovné řízení otce signifikantní rozdíl v hodnotách u chlapců a dívek na 90 % hladině významnosti Otec výchovné řízení (v procentech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 144 střední 6,3 % 13,2 % Signifikantní rozdíly v hodnotách (t-test ) chlapec X dívka X Oproti tomu jako rozporné je výchovné řízení otce vnímáno mnohem častěji u chlapců (19,8 %) než u dívek (10,4 %), kdy tento rozdíl je signifikantní až na 95% hladině významnosti. Chlapci mohou být vnímavější vůči projevům výchovy, řízení a požadavkům ze strany otce, zároveň si však uvědomují chybějící důslednou kontrolu. Další rozdíly vzhledem k pohlaví respondentů ve vnímání výchovného řízení rodičů nebyly statisticky prokázány (viz příloha č. 5). Tab. č. 10: Rozporné výchovné řízení otce signifikantní rozdíl v hodnotách u chlapců a dívek na 95 % hladině významnosti Otec výchovné řízení (v procentech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 144 rozporné 19,8 % 10,4 % Signifikantní rozdíly v hodnotách (t-test ) chlapec X dívka X Co se týče emočního vztahu v rodině jako celku, signifikantní rozdíl vzhledem k pohlaví adolescentů v jeho vnímání je u emočního vztahu kladného. Dívky takový emoční vztah v rámci rodiny vnímají častěji (24,5 %) než chlapci (14,7 %), rozdíl je prokazatelný na 90% hladině významnosti. Zajímavé je, že jako extrémně kladný je vztah 62

22 v rodině více vnímán chlapci (28,4 %) než dívkami (21,0 %), tento rozdíl však není statisticky prokazatelný. U ostatních typů emočního vztahu v rodině a ve vnímání různých způsobů výchovného řízení v rodině se rozdíly mezi chlapci dívkami také neprokázaly (viz příloha č. 5). Tab. č. 11: Kladný emoční vztah v rodině signifikantní rozdíl v hodnotách u chlapců a dívek na 90 % hladině významnosti Emoční vztah v rodině (v procentech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 95 n = 143 kladný em. vztah 14,7 % 24,5 % Signifikantní rozdíly v hodnotách (t-test ) chlapec X dívka X Četnostní zastoupení jednotlivých způsobů výchovy v rodině vzhledem k pohlaví respondentů je uvedeno v následující tabulce č. 12. Signifikantní rozdíly mezi dívkami a chlapci však nebyly statisticky prokázány. Tab. č. 12: Četnostní zastoupení jednotlivých způsobů výchovy v rodině vzhledem k pohlaví respondentů ZPŮSOB VÝCHOVY V RODINĚ (v procentech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 95 n = 143 pole 1) řízení silné, střední / vztah záporný 5,3 % 8,4 % pole 2) řízení slabé / vztah záporný 15,8 % 11,2 % pole 3) řízení rozporné / vztah záporný 30,5 % 26,6 % pole 4) řízení silné / vztah kladný, ext. kladný 2,1 % 3,5 % pole 5) řízení střední / vztah kladný, ext. kladný 1,1 % 2,1 % pole 6) řízení slabé / vztah kladný 10,5 % 16,1 % pole 7) řízení rozporné / vztah kladný 8,4 % 7,0 % pole 8) řízení slabé / vztah extrémně kladný 21,1 % 16,8 % pole 9) emoční vztah záporně-kladný 5,3 % 8,4 % 63

23 5.2 Temperament dimenze a typy temperamentu u adolescentů Jak už bylo uvedeno, základními dimenzemi temperamentu jsou aktivita, emotivita, primarita sekundarita, pomocnými temperamentovými dimenzemi jsou šíře pole vědomí a polarita. Dimenzemi zaměřenosti jsou pak avidita, citlivost, senzorické zaměření a rozumové zaměření. Pro posouzení rozdílů v průměrech podle pohlaví byla použita statistická procedura ANOVA Bonferroni. Kompletní tabulky se zjištěnými hodnotami jsou prezentovány v příloze č. 6, v následujících tabulkách jsou uvedeny pouze signifikantní rozdíly zjištěných hodnot vzhledem k pohlaví respondentů Dimenze temperamentu, rozdíly vzhledem k pohlaví Na základě výsledků tohoto výzkumu byly u některých temperamentových dimenzí prokázány signifikantní rozdíly vzhledem k pohlaví adolescentů. Co se týče základních temperamentových dimenzí osobnosti, na 99% hladině významnosti byly zjištěny rozdíly mezi chlapci a dívkami u obou pólů dimenze emotivity neemotivity. Průměrné hodnoty jsou uvedeny v tabulce č. 13. Podle tohoto zjištění jsou dívky prokazatelně více emotivní (10,6) než chlapci (7,0), chlapci naopak dosahovali průměrně vyšších hodnot u skórů neemotivní (6,4) než dívky (3,2). U ostatních základních dimenzí temperamentu, dimenzí aktivity a primarity sekundarity nebyly vzhledem k pohlaví zjištěny žádné statisticky významné rozdíly. Průměrné hodnoty aktivity neaktivity a primarity sekundarity se tedy u obou pohlaví podle zjištěných výsledků neliší. Tab. č. 13: Dimenze emotivity signifikantní rozdíl v hodnotách u chlapců a dívek na 99 % hladině významnosti EMOTIVITA Skór emotivity Skór neemotivity (v průměrech) chlapec dívka chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 n = 96 n = 146 průměr 7,0 10,6 6,4 3,2 směrodatná odchylka 4,1 3,9 4,3 2,6 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X X dívka X X 64

24 5.2.2 Dimenze zaměřenosti, rozdíly vzhledem k pohlaví Pomocnými temperamentovými dimenzemi jsou šíře pole vědomí a polarita, dimenzemi zaměřenosti jsou avidita, citlivost, senzorické zaměření a rozumové zaměření. I u nich se objevily odlišnosti vzhledem k pohlaví zkoumaných adolescentů. Jako statisticky významné se ukázaly rozdíly mezi chlapci a dívkami u dimenzí polarity, senzorického zaměření, citlivosti a jednoho pólu dimenze rozumového zaměření, vždy na 99% hladině spolehlivosti. Podle zjištěných výsledků mají chlapci oproti dívkám prokazatelně vyšší skór maskulinity (chlapci 6,9; dívky 5,3), nesenzitivity (chlapci 5,2; dívky 3,2), necitlivosti (chlapci 5,6; dívky 4,4) a rozumovosti (chlapci 4,2; dívky 3,3). Dívky pak mají vyšší skór femininity (dívky 7,7; chlapci 5,9), senzitivity (dívky 10,7; chlapci 8,2) a citlivosti (dívky 8,2; chlapci 7,0). Signifikantní rozdíly v průměrech jsou na 99% hladině významnosti. Získané hodnoty jsou pak uvedeny v tabulkách č. 14 až 17. U polarity nerozumovosti dimenze rozumového zaměření se rozdíl vzhledem k pohlaví nepotvrdil. Stejně tak u dimenzí šíře pole vědomí a avidity nejsou rozdíly mezi dívkami a chlapci statisticky průkazné. Tab. č. 14: Dimenze polarity signifikantní rozdíly v hodnotách u chlapců a dívek na 99 % hladině významnosti POLARITA Skór maskulinity Skór femininity (v průměrech) chlapec dívka chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 n = 96 n = 146 průměr 6,9 5,3 5,9 7,7 směrodatná odchylka 3,2 3,3 2,7 3,3 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X X dívka X X Tab. č. 15: Dimenze senzitivity signifikantní rozdíly v hodnotách u chlapců a dívek na 99 % hladině významnosti SENZITIVITA Skór senzitivity Skór nesenzitivity (v průměrech) chlapec dívka chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 n = 96 n = 146 průměr 8,2 10,7 5,2 3,2 směrodatná odchylka 3,7 2,9 3,0 1,8 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X X dívka X X 65

25 Tab. č. 16: Dimenze citlivosti signifikantní rozdíl v hodnotách u chlapců a dívek na 99 % hladině významnosti CITLIVOST Skór citlivosti Skór necitlivosti (v průměrech) chlapec dívka chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 n = 96 n = 146 průměr 7,0 8,2 5,6 4,4 směrodatná odchylka 3,1 3,0 2,9 2,5 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X X dívka X X Tab. č. 17: Dimenze rozumového zaměření signifikantní rozdíl v hodnotách u chlapců a dívek na 99 % hladině významnosti ROZUMOVÉ ZAMĚŘENÍ Skór rozumovosti Skór nerozumovosti (v průměrech) chlapec dívka chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 n = 96 n = 146 průměr 4,2 3,3 9,7 10,1 směrodatná odchylka 3,0 2,2 3,6 2,9 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X X. dívka X. X Typy temperamentu, rozdíly vzhledem k pohlaví Zastoupení jednotlivých temperamentových komponent v rámci osobnostní struktury jedince je vyjádřeno kombinací dosažených hodnot zmíněných temperamentových dimenzí aktivity, emotivity a primarity sekundarity. Vzorec pro výpočet těchto temperamentových komponent, resp. jednotlivých temperamentových typů je uveden v kapitole o použitých metodách 3.2 Temperamentově zaměřenostní dotazník TE-ZA-DO. Rozdíly v zastoupení jednotlivých složek temperamentu mezi chlapci a dívkami se prokázaly jako statisticky významné u všech těchto temperamentových komponent. Na 95% hladině významnosti byly prokázány signifikantní rozdíly v průměrech u komponenty cholerik a pasionovaný, na 99% hladině spolehlivosti pak u temperamentových komponent sangvinik, flegmatik, amorfní, nervní, apatik a sentimentální. Zjištěné průměrné hodnoty jsou uvedeny v tabulce č

26 Podle zjištěných výsledků, na 95% hladině významnosti, mají dívky v temperamentu vyšší složku cholerik (507,7) a pasionovaný (313,2) než chlapci (294,5; 216,1), na 99% hladině významnosti pak mají dívky vyšší složku nervní (610,6) a sentimentální (541,7) než chlapci (380,9; 358,5). Oproti tomu však mají chlapci v temperamentu vyšší složku sangvinik (381,9), flegmatik (244,0), amorfní (321,9) a apatik (255,2) než dívky (176,8; 102,6; 162,2 a 131,0), přičemž signifikantní rozdíl v průměrech je zde vždy na 99% hladině spolehlivosti. Tab. č. 18: Typy temperamentu signifikantní rozdíly v průměrech u chlapců a dívek na ** 95 % a *** 99 % hladině významnosti SANGVINIK (v průměrech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 průměr 381,9 176,8 směrodatná odchylka 517,6 433,6 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X dívka X CHOLERIK (v průměrech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 průměr 294,5 507,7 směrodatná odchylka 339,1 839,7 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X dívka X FLEGMATIK (v průměrech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 průměr 244,0 102,6 směrodatná odchylka 361,9 189,7 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X dívka X 67

27 PASIONOVANÝ (v průměrech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 průměr 216,1 313,2 směrodatná odchylka 290,4 355,0 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X dívka X AMORFNÍ (v průměrech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 průměr 321,9 162,2 směrodatná odchylka 351,3 174,9 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X dívka X NERVNÍ (v průměrech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 průměr 380,9 610,6 směrodatná odchylka 429,8 505,9 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X dívka X APATIK (v průměrech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 průměr 255,2 131,0 směrodatná odchylka 282,6 149,5 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X dívka X 68

28 SENTIMENTÁLNÍ (v průměrech) pohlaví respondenta chlapec dívka počet respondentů n = 96 n = 146 průměr 358,5 541,7 směrodatná odchylka 458,5 559,4 Signifikantní rozdíly v průměrech (ANOVA) chlapec X dívka X 5.3 Vztahy mezi temperamentem a způsobem výchovy v rodině Pro zjištění souvislostí mezi způsobem výchovy (tedy dimenzemi temperamentu, zaměřenosti a typy temperamentu) a percipovaným způsobem výchovy v rodině u adolescentů (tedy jednotlivými komponenty výchovy, emočním vztahem rodičů i v rodině jako celku, výchovným řízením rodičů i v rodině jako celku a celkovým způsobem výchovy v rodině) byla použita Pearsonova korelační analýza. V úvodu kapitoly 5. Deskripce a interpretace výsledků je uveden kompletní soupis proměnných, které byly v tomto výzkumu vzájemně korelovány Vztah mezi dimenzemi temperamentu a způsobem výchovy v rodině Úplné tabulky zjištěných korelací stanovených proměnných jsou vzhledem k svému rozsahu prezentovány jako příloha. V příloze č. 7 jsou pak uvedeny hodnoty korelačních koeficientů mezi způsobem výchovy (od komponentů výchovy rodičů po způsob výchovy v rodině jako celku) a jednotlivými dimenzemi temperamentu. Zjištěné vztahy byly signifikantní na 95% a 99% hladině významnosti, přičemž korelace p < 0,05 zde chápeme spíš jako naznačení možného vztahu mezi proměnnými. Jako statisticky významnější, a tedy těsnější korelace p < 0,01 byly prokázány u proměnných záporného komponentu matky a záporného emočního vztahu matky k dítěti (viz tabulka č. 19). Podle zjištěných výsledků pozitivně koreluje záporný komponent matky (,180) a záporný emoční vztah matky k dítěti (,201) se skórem emotivity, naopak statisticky průkazný záporný vztah se projevil mezi záporným emočním vztahem matky k dítěti a skórem neemotivity (-,180). To znamená, že je-li emoční vztah ze strany matky vnímán 69

29 jako záporný, u těchto jedinců pak lze v rámci jednotlivých dimenzí temperamentu očekávat vysoký skór emotivity. Tab. č. 19: Dimenze temperamentu a způsob výchovy v rodině ** Pearsonovy korelace signifikantní na hladině významnosti p < 0,01 EMOTIVITA Skór emotivity Matka záporný komponent,180** EMOTIVITA Skór emotivity Skór neemotivity Matka záporný em. vztah,201** -,180** Na 95% hladině statistické významnosti pak byly naznačeny další vztahy mezi způsobem výchovy v rodině a jednotlivými dimenzemi temperamentu adolescentů, tyto vztahy však hodnotíme jako doplňující a spíš pravděpodobné (viz příloha č. 7) Vztah mezi dimenzemi zaměřenosti a způsobem výchovy v rodině Co se týče vztahu mezi způsobem výchovy v rodině, pomocnými dimenzemi a dimenzemi zaměřenosti, jako statisticky významné byly na hladině p < 0,01 prokázány následující korelace. Zjištěna byla záporná korelace mezi kladným komponentem otce a skórem rozumovosti (-,194) a také mezi kladným komponentem matky a skórem necitlivosti (-,216). To znamená, že adolescenti, kteří vnímají emoční vztah otce jako kladný, resp. vysoce hodnotí kladnou složku jeho emočního vztahu, mají současně velmi nízký skór rozumového zaměření, rozumovosti. Dále pak adolescenti, kteří vnímají jako kladný emoční vztah matky, tzn. vysoce hodnotí kladnou složku jejího emočního vztahu, naopak velmi málo skórují jako necitliví (viz tab. č. 20). Tab. č. 20: Dimenze zaměřenosti a způsob výchovy v rodině ** Pearsonovy korelace signifikantní na hladině významnosti p < 0,01 ROZUMOVÉ ZAMĚŘENÍ Skór rozumovosti Otec kladný komponent -,194** CITLIVOST Skór necitlivosti Matka kladný komponent -,216** 70

30 Jako signifikantní pak byl prokázán i pozitivní vztah mezi kladným komponentem otce a skórem nerozumovosti (,154) a mezi kladným komponentem matky a skórem citlivosti (,146), tyto korelace jsou však na hladině významnosti p < 0,05 a lze je tedy chápat spíš jako doplňující a tedy předchozí zjištěné vztahy potvrzující. Další statisticky průkazné vztahy mezi jednotlivými proměnnými způsobu výchovy v rodině a dimenzemi zaměřenosti, signifikantní na hladině významnosti p < 0,05, jsou uvedeny v příloze č Vztah mezi typy temperamentu a způsobem výchovy v rodině Vztahy mezi proměnnými způsobu výchovy v rodině a typy temperamentu, resp. převažujícími temperamentovými komponentami osobnostní struktury adolescentů byly opět prokázány na 95% a 99% hladině významnosti. Úplné tabulky zjištěných hodnot korelačních koeficientů mezi jednotlivými typy temperamentu a způsobem výchovy v rodině jsou uvedeny v příloze č. 9. Jako statisticky významné, těsnější korelace na hladině p < 0,01 byly prokázány následující vztahy. Co se týče komponentů výchovy, tedy jednotlivých rodičovských postojů, zjištěny byly kladné korelace mezi temperamentovou složkou nervní a záporným komponentem a komponentem požadavků u obou rodičů (viz tab. č. 21). Tedy na 99% hladině spolehlivosti byl u adolescentů prokázán vztah mezi temperamentovým typem nervní a záporným komponentem otce (,189), komponentem požadavků otce (,213), záporným komponentem matky (,182) a komponentem požadavků matky (,174). To znamená, že adolescenti, kteří vnímají emoční vztah rodičů jako záporný, resp. vysoce hodnotí záporný komponent jejich emočního vztahu, mají současně vysoký podíl temperamentové složky nervní. Stejně tak vnímají-li výchovné řízení ze strany rodičů jako vyžadující, tedy hodnotí-li jako vysoký jejich komponent požadavků, mají opět v temperamentové struktuře vysoce zastoupenou složku nervní. Jako signifikantní byl také prokázán vztah komponentu požadavků otce a temperamentové složky sentimentální, tedy pozitivní korelace na hladině p < 0,01 mezi vysokým skórem komponentu požadavků ze strany otce a sentimentálním typem temperamentu u adolescentů (,171). Tab. č. 21: Typy temperamentu a komponenty způsobu výchovy ** Pearsonovy korelace signifikantní na hladině významnosti p < 0,01 Temperamentový typ NERVNÍ Otec záporný komponent,189** 71