Intervenční a akutní kardiologie

Transkript

1 Intervenční a akutní kardiologie A 0 ISBN INTERVENTIONAL CARDIOLOGY AND ACUTE CARDIAC CARE Ročník / volume Abstrakta X. české a slovenské sympozium o arytmiích a kardiostimulaci s mezinárodní účastí X th Czech and Slovak Sympozium on Arrhythmias and Cardiac Pacing with International Participation Zlín, Academia centrum Zlín Univerzita Tomáše Bati Pořadatel Pracovní skupina Arytmie a trvalá kardiostimulace České kardiologické společnosti Slovenská asociácia srdcových arytmií Nadační fond Srdeční rytmus

2 Edwards SAPIEN XT Transcatheter Heart Valve Treat more patients with confidence Treat more patients with the Edwards SAPIEN XT transcatheter aortic valve now available in three sizes to address the broadest annulus range Treat your patients with confidence with the advanced Edwards SAPIEN XT valve that combines proven design with predictable placement and optimal performance. This has been demonstrated in the PREVAIL TA study, a multi-center European trial showing a 9% 30-day survival rate for high-risk patients (logistic EuroSCORE: 3.%).* *SOURCE: PREVAIL study conducted using the SAPIEN XT valve on the Ascendra delivery system. Results presented at EACTS, October 00. For professional use. See instructions for use for full prescribing information, including indications, contraindications, warnings, precautions, and adverse events. Edwards and Edwards SAPIEN XT are trademarks of Edwards Lifesciences Corporation. Edwards Lifesciences and the stylized E logo are trademarks of Edwards Lifesciences Corporation and are registered in the United States Patent and Trademark Office. 0 Edwards Lifesciences Corporation. All rights reserved. E885/0-/THV. Edwards Lifesciences Irvine, USA I Nyon, Switzerland I Tokyo, Japan I Singapore, Singapore I São Paulo, Brazil edwards.com

3 Obsah A 3 Lékařská sekce Rekonekce plicních žil po katetrizační ablaci pro fibrilaci síní: incidence a prediktory Aldhoon B, Wichterle D, Peichl P, Čihák R, Kautzner J Skúsenosti s telemetrickým monitorovaním pacientov s implantovaným ICD systémom home-monitoring Bernát V, Hatala R Procedurální charakteristiky robotické izolace plicních žil u pacientů s paroxyzmální formou fibrilace síní Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A Kapsičky aortální chlopně zdroj nejen komorových arytmií Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A Vliv opakované katetrové ablace na kvalitu života u pacientů s paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilací síní Bulková V, Fiala M, Šimek J, Chovančík J, Havránek Š, Pindor J, Kociánová L, Neuwirth R, Jiravský O, Vavřík D, Fikar M, Krawiec Š, Januška J, Wichterle D Výsledky transtelefonní monitorace EKG epizodním záznamníkem s automatickou detekcí arytmií v různých klinických indikacích Bulková V, Fiala M, Gandalovičová J, Královec Š, Brada J, Chovančík J, Jiravský O, Neuwirth R, Tolaszova H, Šimek J, Havránek Š, Šťovíček P Srovnání elektrogramem řízené ablace versus přídatných lineárních lézí v léčbě dlouhodobé perzistentní fibrilace síní výsledky prospektivní randomizované studie Fiala M, Wichterle D, Škňouřil L, Toman O, Pindor J, Bulková V, Dorda M, Vavřík D, Krawiec Š, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Souhrnné výsledky katetrové ablace pro fibrilaci síní u 866 pacientů Fiala M, Toman O, Chovančík J, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Benefit z katetrové ablace dlouhodobé perzistentní fibrilace síní u pacientů s pokročilou systolickou dysfunkcí levé srdeční komory Fiala M, Wichterle D, Toman O, Škňouřil L, Nevřalová R, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Gorzolka J, Vavřík D, Krawiec Š, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Výsledky katetrové ablace u pacientů s jednou versus opakovanou ablací pro fibrilaci síní Fiala M, Toman O, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Srovnání dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilaci síní Fiala M, Toman O, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Postoperative junctional ectopic tachycardia Gebauer R, Paech C, Kolterer B, Kostelka M, Daehnert I Strategie řešení typického flutteru síní rezistentního k ablační léčbě Haniš J, Bulava A, Sitek D, Novotný A Katetrizační ablace typického flutteru síní u nemocných s prekapilární plicní hypertenzí Havránek Š, Šimek J, Ambrož D, Kocianová L, Jansa P, Wichterle D Dlouhodobé výsledky katetrové ablace komorové tachykardie u arytmogenní kardiomyopatie pravé komory Hrošová M, Fiala M, Škňouřil L, Dorda M, Pleva M, Chovančík J, Pindor J, Vavřík D, Krawiec Š, Holek B, Januška J Katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní laserovým balonkem a její dlouhodobé výsledky Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J, Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F, Brada J, Plevková L, Holdová K, Reddy VY, Neužil P Dlouhodobé výsledky katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní kryobalonkovým katétrem Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J, Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F, Brada J, Plevková L, Holdová K, Neužil P Jednoroční monitorace EKG pomocí neinvazivního epizodního záznamníku u pacientů po katetrové ablaci fibrilace síní Chovančík J, Fiala M, Bulková V, Neuwirth R, Moravský O, Szmek B, Královec S, Brada J, Branny M Idiopatické komorové tachykardie systém dálkové magnetické navigace, náš soubor Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Neužil P Arytmogénne substráty závažného kardiálneho zlyhania u detí Illíková V, Záhorec M, Kováčiková Ĺ, Hlivák P, Hatala R Vplýva mimotelový obeh na vznik fibrilácie predsiení po kardiochirurgickej revaskularizácii myokardu? Jakubová M, Stančák B, Mitro P, Hermely A, Török P, Sabol F Dlouhodobé výsledky transvenózní implantace levokomorové elektrody CRT: úspěšnost, rizikové faktory a příčiny neúspěchu implantace Janotka M, Petrů J, Chovanec M, Šedivá L, Škoda J, Málek F, Vondráková D, Baroch J, Plevková L, Neužil P Morfologická EKG kritéria idiopatické komorové ektopie z kapsiček aortální chlopně Jarkovský P, Peichl P, Segeťová M, Wichterle D, Čihák R, Kautzner J Arytmologické perspektivy katetrové renální denervace Jiravský O, Nykl I, Branny M Hodnocení pravokomorové stimulační septální pozice dle skiagrafických kritérií a dle morfologie stimulovaného QRS komplexu Kameník L, Hnátek T, Sedloň P, Jarkovský J, Littnerová S, Táborský M Neobvyklá pozdní komplikace hemoperikard při fraktuře elektrody Kejřová E, Válek M, Magage S, Pšenička M, Smola M, Kociánová L, Dytrych V, Linhart A, Plocová K Sledování nemocných po chirurgické léčbě fibrilace síní desetileté zkušenosti Krausová R, Kautzner J, Pirk J, Skalský I ; (Suppl. A) Intervenční a akutní kardiologie

4 A 4 Obsah Mikrovolt T wave alternans u pacientů s dysfunkcí levé komory po dvouletém sledování další zklamání v neinvazivní rizikové stratifikaci? Křivan L, Čapek B, Kozák M, Lokaj P, Sepši M, Burešová L, Špinar J Dlouhodobé výsledky léčby dětí s permanentní junkční reciproční tachykardií Kubuš P, Gebauer RA, Materna O, Janoušek J Klinická a elektrofyziologická charakteristika dětských pacientů s asymptomatickým WPW podstupujících profylaktickou ablaci přídatné síňokomorové spojky Kubuš P, Vít P, Gebauer RA, Materna O, Janoušek J Kazuistika pacienta s hemodynamicky významnou ischemií myokardu jako komplikací transseptální punkce v průběhu elektrofyziologického vyšetření Lehar F, Stárek Z, Groch L, Novák M, Wolf J Metoda 3D rotační atriografie použitá při zobrazení jiných struktur než levé síně Lehar F, Stárek Z, Novák M, Jež J, Wolf J, Žbánková A, Khait R Dynamické vlastnosti QT intervalu Leinveber P, Halámek J, Jurák P, Novák M, Lipoldová J, Fráňa P, Plachý M Migréna a synkopy kazuistika Macháčová Z, Stančák B, Mišíková S, Komanová E, Sedlák J, Sudzinová A Technické možnosti a limitace torakoskopické implantace epikardiálních stimulačních elektrod Martinča T, Skalský I Vztah obtíží s výskytem arytmií u pacientů po katetrizační ablaci pro fibrilaci síní monitorovaných pomocí záznamníku Vitaphone Maxian R, Mlčochová H, Čihák R, Štefanová A, Wichterle D, Peichl P, Kautzner J Dlouhodobá monitorace poruch srdečního rytmu u nemocných s katetrizačním uzávěrem defektu septa síní II. typu a perzistujícího foramen ovale Miklošová M, Pařízek P, Duda J, Bulková V, Haman L, Šťásek J Implantace ICD u nekompaktní kardiomyopatie Mikušová T, Bothová P, Novák M, Meluzín J Lze indikovat ke kardiochirurgické ablaci fibrilace síní nemocného bez zhodnocení elektrofyziologem? Minařík T, Szymeczek H, Stankievičová J Septální stimulace pravé komory srdeční přehled studií Minařík T, Táborský M Predpovedajú parametre balónikovej kryoablácie dľhodobý efekt? Mišíková S, Stančák B, Spurný P, Komanová E Zmena QRS komplexu u pacientov s resynchronizačnou liečbou Murin P, Mitro P, Valočik G, Komanova E, Olexa P, Sedlák J, Stančák B Současné postavení subkutánní implantace ICD (S-ICD) v klinické praxi: zkušenost jednoho centra Neužil P, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Plevková L, Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F Význam perkutánně zaváděné mechanické podpory levé komory pro mapování nestabilních forem komorových arytmií Neužil P, Ošťádal P, Horáková S, Krüger A, Královec Š, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Plevková L, Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F Multicentrická studie EFFICAS I: časné výsledky s použitím měření Contact Force při RF katetrizační ablaci Neužil P, Kautzner J, Petrů P, Škoda J, Wissner E, Peichl P, Wichterle D, Kuck KH Skiaskopické a EKG charakteristiky správného umístění pravokomorové elektrody do midsepta Osmančík P, Štros P, Heřman D, Čurila K, Petr R, Laboš M Tromboembolické a krvácivé komplikace u elektrofyziologického vyšetření srdce a katetrizační ablace Pařízek P, Haman L, Duda J, Dostálová H Brugada syndrom (suspektní) odhalený (nečekaně) amiodaronem a řešený (prozatím) chinidinem Pařízek P, Haman L, Tauchman M, Měšťan M, Tušl Z, Solař M, Pleskot M První zkušenosti s novým systémem pro mapování síňových reentry tachykardií Peichl P, Čihák R, Wichterle D, Nakagawa H, Kautzner J Extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod triky, záludnosti, kazuistiky Petrů J, Šedivá L, Škoda J, Chovanec M, Janotka M, Holý F, Královec Š, Baroch J, Plevková L, Holdová K, Brada J, Mráček M, Neužil P Katetrizační ablace síňových tachykardií pomocí magnetické navigace Petrů J, Šedivá L, Škoda J, Chovanec M, Janotka M, Holý F, Královec Š, Baroch J, Plevková L, Holdová K, Brada J, Mráček M, Neužil P Odpověď na srdeční resynchronizační léčbu je závislá na zpoždění intrakardiálního signálu v místě zavedené levokomorové elektrody QLV Polášek R, Kučera P, Nedbal T, Roubíček T, Belza T, Hanuliaková T, Wichterle D, Kautzner J Ventricular fibrillation down-regulates cell-to-cell coupling protein connexin-43 while sudden increase of its un-phosphorylated form is likely involved in cardioversion demonstrated in perfused rat heart Radošinská J, Klezl V, Slezak J, Urban L, Hatala R, Tribunová N Porovnání 3 způsobů hodnocení polohy levokomorové elektrody: metodické aspekty a predikce odpovědi na resynchronizační léčbu Roubíček T, Kučera P, Polášek R Intervenční a akutní kardiologie 0; (Suppl. A)

5 BARD Dočasné stimulační elektrody Pohodlí s řešením Ucelená řada dočasných stimulačních elektrod s příslušenstvím v balení Vyžádejte si návštěvu produktového specialisty s předvedením produktové řady. Bard Czech Republic s. r. o., Táborská 69/46, Praha 4, Tel: , Fax: , objednavky@crbard.com

6 A 6 Obsah Vliv srdeční resynchronizační terapie na plicní hemodynamiku u kandidátů srdeční transplantace Sedláček K, Grieco D, Málek I, Kautzner J Je katetrizační ablace komorových tachykardií u nemocných s arytmogenní kardiomyopatií pravé komory metodou volby? Segeťová M, Peichl P, Čihák R, Wichterle D, Bytešník J, Kautzner J W-P-W syndróm u mladého muža Semjanová A, Kmec J, Mudráková K, Mikuľák M, Staško J Genetická analýza u náhle zemřelých do 40 let Sepši M, Zeman M, Šindler M, Kozák M, Křivan L, Kadlecová J, Vašků A, Gaillyová R Arytmická búrka analýza príčin a optimalizácia liečebnej stratégie Stančák B, Mišíková S, Komanová E, Spurný P, Sudzinová A, Murín P Dvouleté zkušenosti s katetrizační denervací renálního sympatiku v léčbě rezistentní hypertenze v České republice Stárek Z, Jež J, Lehar F, Wolf J, Neužil P Použití 3D rtg zobrazovacích metod při katetrové ablaci fibrilace síní srovnání multidetektorového CT a 3D rotační angiografie levé síně Stárek Z, Lehar F, Jež J, Wolf J, Žbánková A, Khait R D rotační angiografie levé síně a její použití při katetrové ablaci fibrilace síní (tříleté zkušenosti v České republice) Stárek Z, Neužil P, Lehar F, Jež J, Wolf J CRT a následná transplantácia srdca zlyhanie CRT? Šašov M, Margitfalvi P, Svetlošák M, Malacký T, Goncalvesová E, Hatala R Izolace plicních žil laser balonem, náš soubor Šedivá L, Petrů J, Škoda J, Janotka M, Chovanec M, Neužil P Extrakce elektrod implantovaných KS/ICD. Naše dlouholeté zkušenosti. Je čas na méně přísná opatření? Šedivá L, Petrů J, Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Neužil P Katetrizační ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní využití systémů dálkové navigace Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Janotka M, Chovanec M, Neužil P Katetrizační ablace u dospělých s vrozenou srdeční vadou soubor pacientů Nemocnice Na Homolce Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Neužil P První zkušenosti s hodnocením fibrotického postižení levé síně u pacientů s fibrilací síní pomocí magnetické rezonance Šramko M, Peichl P, Tintěra J, Čihák R, Wichterle D, Kautzner J TUGENDHAT: A pilot randomized study on effects of biventricular pacing in patients with bradycardia pacing indication and normal systolic function on heart failure, atrial fibrillation and quality of life (results of month follow-up) Táborský M, Říhová D, Mráz T, Mandysová E, Neužil P Arytmie u dospělých pacientů s komplexními vrozenými srdečními vadami Toman O, Zatočil T, Křivan L, Rybka L, Fiala M Molecular mechanisms involved in antiarrhythmic effects of omega-3 FA in rats suffering from esencial hypertension Tribulova N, Radošinká J, Bačová B, Beňová T, Klézl V, Hatala R, Slezák J Materiálovo-technologické zlyhania ICD elektródy alebo pacientske vis maior? Urban Ĺ, Hatala R, Šašov M, Bernát V, Svetlošák M, Gaál I, Margitfalvi P Význam CT angiografie srdečních žil před implantací CRT pilotní studie Vančura V, Baxa J, Rokyta R, Ferda J Využití implantabilních rekordérů pro diagnózu synkopy 8letá zkušenost jednoho centra Vlašínová J, Kozák M, Křivan L, Sepši M, Novotný T Aktinoterapie u pacientů s implatabilním kardiovertrem-defibrilátorem nebo kardiostimulátorem Vopálka R, Šimon J, Henyš P Hybridní nefarmakologická léčba perzistující fibrilace síní: katetrizační reablace po miniinvazivní chirurgické ablaci Wichterle D, Skalský I, Peichl P, Čihák R, Kautzner J Katetrizační uzávěr ouška levé síně u pacientů s fibrilací síní v riziku tromboembolie Zdráhalová V, Mráz T, Petrů J, Škoda J, Šedivá L, Bejr M, Neužil P Informovaný souhlas v kardiologii Žďárek R Přínos služby Biotronik Home Monitoring v diagnostice supraventrikulárních tachykardií Židová K, Novák M, Lasota M, Stárek Z, Dvořák I Obtížně diagnostikovatelná perforace pravé komory defibrilační elektrodou u pacientky s biventrikulárním defibrilátorem Židová K, Novák M, Bothová P, Groch L, Vykypěl T Sesterská sekce Katetrizační ablace fibrilace síní pomocí laserového balonu zhodnocení výsledků Bláhová M Kvalita života u pacientů s fibrilací síní léčených konvenčně nebo katetrovou ablací Bulková V, Fiala M, Haman L, Chovančík J, Škňouřil L, Havránek Š, Pindor J, Duda J, Gorzolka J, Ivanová K, Pařízek P Intervenční a akutní kardiologie 0; (Suppl. A)

7 Pro farmakologickou léčbu čerstvě vzniklé fibrilace síní (FS) NASTAL ČAS PRO RYCHLOU KARDIOVERZI PŘEDSTAVUJEME VÁM RYCHLÁ KARDIOVERZE U pacientů s čerstvě vzniklou fibrilací síní VÝRAZNĚ RYCHLEJŠÍ ÚČINEK NEŽ PŘI INTRAVENÓZNÍM PODÁNÍ AMIODARONU Ve studii AVRO, srovnávací studii přípravku BRINAVESS oproti amiodaronu IV (intravenózně), byla sledována konverze na sinusový rytmus (SR) v 90 minutách po podání léku pacientům s fibrilací síní trvající 3 až 48 hodin. Úspěšnost kardioverze na SR po 90 minutách: 5,7 % Četnost úspěšné kardioverze byla u pacientů, jimž byl podán BRINAVESS, 5,7 %, oproti 5, % u pacientů léčených amiodaronem IV (BRINAVESS n = 6, amiodaron IV n = 6; p<0,000). Medián a času do kardioverze: minut a Medián je střední hodnota v distribuci hodnot. AVRO: Multicentrická, randomizovaná, dvojitě slepá, aktivním přípravkem kontrolovaná double dummy studie pacientů se symptomatickou FS trvající 3 až 48 hodin (BRINAVESS n = 6, amiodaron IV n = 6). Primárním výsledkem studie byl podíl pacientů, u nichž došlo v prvních 90 minutách od zahájení léčby k úspěšné konverzi na SR na dobu alespoň minuty, čímž byly závěry o účinnosti omezeny na tento časový úsek. Sekundárním výsledkem byl mimo jiné čas do konverze na SR v prvních 90 minutách na dobu alespoň minuty od zahájení infuze. Závažné nežádoucí události, či události vedoucí k přerušení podávání studovaného léku byly vzácné a nevyskytly se žádné případy torsades de pointes, fibrilace komor či polymorfní nebo přetrvající komorové tachykardie. Reference:. Camm AJ, Capucci A, Hohnloser SH, et al; on behalf of the AVRO Investigators. A randomized active-controlled study comparing the efficacy and safety of vernakalant to amiodarone in recent-onset atrial fibrillation. J Am Coll Cardiol. 0;57(3):33 3. ZKRÁCENÉ SPC A VYBRANÉ BEZPEČNOSTNÍ INFORMACE BRINAVESS 0 MG/ML, KONCENTRÁT PRO PŘÍPRAVU INFUZNÍHO ROZTOKU ÚČINNÁ LÁTKA: VERNAKALANTI HYDROCHLORIDUM. INDIKACE: RYCHLÁ KONVERZE ČERSTVĚ VZNIKLÉ FIBRILACE SÍNÍ NA SINUSOVÝ RYTMUS U DOSPĚLÝCH: U PACIENTŮ NEPODSTUPUJÍCÍCH CHIRURGICKÝ ZÁKROK: FIBRILACE SÍNÍ TRVAJÍCÍ 7 DNÍ; U PACIENTŮ PO CHIRURGICKÉM ZÁKROKU NA SRDCI: FIBRILACE SÍNÍ TRVAJÍCÍ 3 DNY. DÁVKOVÁNÍ: PŘÍPRAVEK BRINAVESS MUSÍ VE FORMĚ INTRAVENÓZNÍ INFUZE PODÁVAT KVALIFIKOVANÝ ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL NA MONITOROVACÍM KLINICKÉM PRACOVIŠTI VHODNÉM PRO KARDIOVERZE. BĚHEM INFUZE A NEJMÉNĚ 5 MINUT PO JEJÍM DOKONČENÍ MUSÍ PACIENTA ČASTO KONTROLOVAT DOBŘE VYŠKOLENÝ ZDRAVOTNICKÝ PRACOVNÍK. NEPODÁVEJTE JAKO INTRAVENÓZNÍ BOLUS. KONTRAINDIKACE: PŘECITLIVĚLOST NA LÉČIVOU LÁTKU NEBO NA KTEROUKOLI POMOCNOU LÁTKU; PACIENTI SE ZÁVAŽNOU STENÓZOU AORTY, PACIENTI SE SYSTOLICKÝM KREVNÍM TLAKEM < 00 MM HG A PACIENTI SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM TŘÍDY NYHA III A NYHA IV; PACIENTI S PRODLOUŽENÝM INTERVALEM QT JAKO VÝCHOZÍM STAVEM (NEKORIGOVANÝ > 440 MS) NEBO ZÁVAŽNOU BRADYKARDIÍ, DYSFUNKCÍ SINUSOVÉHO UZLU NEBO S BLOKÁDOU VEDENÍ VZRUCHU V SRDCI DRUHÉHO A TŘETÍHO STUPNĚ BEZ KARDIOSTIMULÁTORU; POUŽITÍ INTRAVENÓZNÍCH ANTIARYTMIK (TŘÍDY I A TŘÍDY III) BĚHEM 4 HODIN PŘED A BĚHEM PRVNÍCH 4 HODIN PO PODÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS; AKUTNÍ KORONÁRNÍ SYNDROM (VČETNĚ INFARKTU MYOKARDU) V POSLEDNÍCH 30 DNECH. INTERAKCE: VERNAKALANT JE STŘEDNĚ SILNÝM KOMPETITIVNÍM INHIBITOREM CYPD6. U AKUTNÍHO INTRAVENÓZNÍHO PODÁNÍ VERNAKALANTU SE VŠAK NEPŘEDPOKLÁDÁ, ŽE BY MĚLO VÝRAZNÝ VLIV NA FARMAKOKINETIKU CHRONICKY PODÁVANÝCH SUBSTRÁTŮ D6, A TO V DŮSLEDKU KRÁTKÉHO BIOLOGICKÉHO POLOČASU VERNAKALANTU A Z NĚHO VYPLÝVAJÍCÍ PŘECHODNÉ INHIBICE D6. NEPŘEDPOKLÁDÁ SE, ŽE BY VERNAKALANT PODÁVANÝ V INFUZI VEDL K VÝZNAMNÝM LÉKOVÝM INTERAKCÍM. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ A OPATŘENÍ PRO POUŽITÍ: PACIENTY JE NUTNO BĚHEM PODÁVÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS SLEDOVAT, VYHODNOCOVAT ŽIVOTNÍ FUNKCE A KONTINUÁLNĚ MONITOROVAT SRDEČNÍ RYTMUS PO DOBU DVOU HODIN PO ZAHÁJENÍ INFUZE AŽ DO STABILIZACE KLINICKÉHO OBRAZU A PARAMETRŮ EKG. BĚHEM INFUZE A NEJMÉNĚ 5 MINUT PO JEJÍM DOKONČENÍ SE ROVNĚŽ VYŽADUJE ČASTÁ KONTROLA KREVNÍHO TLAKU. PŘED POKUSEM O FARMAKOLOGICKOU KARDIOVERZI SE UJISTĚTE, ŽE JSOU PACIENTI DOSTATEČNĚ HYDRATOVÁNI A HEMODYNAMICKY OPTIMALIZOVÁNI, PŘIČEMŽ V PŘÍPADĚ POTŘEBY JE NUTNO PACIENTŮM PODAT ANTIKOAGULANCIA PODLE TERAPEUTICKÝCH POKYNŮ. U PACIENTŮ S NEUPRAVENOU HYPOKALÉMIÍ (SÉROVÝ DRASLÍK NIŽŠÍ NEŽ 3,5 MMOL/L) JE NUTNO PŘED PODÁNÍM PŘÍPRAVKU BRINAVESS HLADINY DRASLÍKU UPRAVIT. POKUD SE BĚHEM INFUNDOVÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS U PACIENTA VYVINE KLINICKY VÝZNAMNÁ BRADYKARDIE, DOJDE U NĚJ K NEOČEKÁVANÉMU POKLESU KREVNÍHO TLAKU, PACIENT SE STANE HYPOTONICKÝ NEBO SE U NĚJ VYVINOU ZMĚNY NA EKG, MUSÍ SE PODÁVÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS UKONČIT A TAKOVÝ PACIENT MUSÍ BÝT ODPOVÍDAJÍCÍM ZPŮSOBEM LÉČEN. POKUD K TĚMTO PŘÍHODÁM DOJDE BĚHEM PRVNÍ INFUZE PŘÍPRAVKU BRINAVESS, PACIENTI NESMĚJÍ DRUHOU DÁVKU PŘÍPRAVKU BRINAVESS DOSTAT. U MALÉHO POČTU PACIENTŮ SE MŮŽE OBJEVIT HYPOTENZE (VERNAKALANT 7,6 %, PLACEBO 5, %). HYPOTENZE SE OBVYKLE OBJEVUJE ČASNĚ BUĎ BĚHEM PODÁVÁNÍ INFUZE, NEBO ČASNĚ PO JEJÍM UKONČENÍ, PŘIČEMŽ OBVYKLE JI LZE KORIGOVAT STANDARDNÍMI PODPŮRNÝMI OPATŘENÍMI. PŘÍPADY TĚŽKÉ HYPOTENZE BYLY POZOROVÁNY S FREKVENCÍ OZNAČOVANOU JAKO MÉNĚ ČASTÉ. JAKO POPULACE S VYŠŠÍM RIZIKEM HYPOTENZE BYLI IDENTIFIKOVÁNI PACIENTI S MĚSTNAVÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM. PACIENTI S MĚSTNAVÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM V ANAMNÉZE VYKAZOVALI BĚHEM PRVNÍCH DVOU HODIN PO DÁVCE VYŠŠÍ INCIDENCI KOMOROVÝCH ARYTMIÍ (7,3 % U PŘÍPRAVKU BRINAVESS V POROVNÁNÍ S,6 % U PLACEBA). TYTO ARYTMIE BYLY OBVYKLE ASYMPTOMATICKÝMI, MONOMORFNÍMI, NEPŘETRVÁVAJÍCÍMI (V PRŮMĚRU 3 AŽ 4 TEPY) KOMOROVÝMI TACHYKARDIEMI. NAPROTI TOMU BYLY U PACIENTŮ BEZ MĚSTNAVÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ V ANAMNÉZE KOMOROVÉ ARYTMIE HLÁŠENY S PODOBNOU ČETNOSTÍ JAK U PACIENTŮ LÉČENÝCH PŘÍPRAVKEM BRINAVESS, TAK PLACEBEM (3, % U PŘÍPRAVKU BRINAVESS VERSUS 3,6 % U PLACEBA). U PACIENTŮ S ONEMOCNĚNÍM SRDEČNÍCH CHLOPNÍ LÉČENÝCH VERNAKALANTEM BYLA VYŠŠÍ INCIDENCE PŘÍHOD KOMOROVÝCH ARYTMIÍ. TYTO PACIENTY JE NUTNO PEČLIVĚ SLEDOVAT. TĚHOTENSTVÍ A KOJENÍ: JAKO OPATŘENÍ PŘEDBĚŽNÉ OPATRNOSTI JE VHODNÉ SE POUŽÍVÁNÍ VERNAKALANTU BĚHEM TĚHOTENSTVÍ VYHNOUT. NENÍ ZNÁMO, ZDA SE VERNAKALANT/METABOLITY VYLUČUJÍ DO LIDSKÉHO MATEŘSKÉHO MLÉKA. PŘI POUŽÍVÁNÍ U KOJÍCÍCH ŽEN JE NUTNÁ OPATRNOST. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY: NA ZÁKLADĚ ÚDAJŮ ZÍSKANÝCH NA 773 PACIENTECH V ŠESTI STUDIÍCH FÁZE A FÁZE 3 BYLY NEJČASTĚJI HLÁŠENÝMI NEŽÁDOUCÍMI ÚČINKY (>5 %) POZOROVANÝMI BĚHEM PRVNÍCH 4 HODIN PO PODÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS PORUCHY VNÍMÁNÍ CHUTI (0, %), KÝCHÁNÍ (4,6 %) A PARESTEZIE (9,7 %). KLINICKY VÝZNAMNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY POZOROVANÉ V KLINICKÝCH HODNOCENÍCH ZAHRNOVALY HYPOTENZI A KOMOROVÉ ARYTMIE. LÉKOVÁ FORMA: KONCENTRÁT PRO PŘÍPRAVU INFUZNÍHO ROZTOKU. UCHOVÁVÁNÍ: TENTO LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK NEVYŽADUJE ŽÁDNÉ ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY UCHOVÁVÁNÍ. VELIKOST BALENÍ: VELIKOST BALENÍ S INJEKČNÍ LAHVIČKOU OBSAHUJE BUĎ 0 ML ROZTOKU SE 00 MG, NEBO 5 ML ROZTOKU S 500 MG. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI: MERCK SHARP & DOHME LIMITED, HERTFORD ROAD, HODDESDON, HERTFORDSHIRE EN 9BU, VELKÁ BRITÁNIE. REGISTRAČNÍ ČÍSLO: EU//0/645/00, EU//0/645/00. DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU: 4/4/0 Přípravek je vázán na lékařský předpis a není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Dříve než přípravek předepíšete, seznamte se, prosím, s úplným souhrnem údajů o přípravku. Copyright 0 Merck Sharp & Dohme Corp., a subsidiary of Merck & Co., Inc., Whitehouse Station, N.J., U.S.A. Všechna práva vyhrazena. Merck Sharp & Dohme s.r.o., Evropská 588/33a, Praha 6, tel.: , CZ-674-J

8 A 8 Obsah Katetrizační ablace u seniorů Dostálová H C3 není citroën (Aneb co nám přinesla nová generace systému Carto?) Duda J Optimálny prístup při aplikácii resynchronizačnej liečby u pacientov s fibriláciou predsiení Duchoňová A, Exelová D, Gedeonová A, Kupecová A, Tóthová B Stimulácia typu AAI kedy a komu Exelová D, Duchoňová A, Gedeonová A, Kupecová A, Tóthová B, Stančák B, Mišíková S, Komanová E Iniciálne skúsenosti s transseptálnou punkciou pomocou rádiofrekvenčnej ihly Gedeonová A, Exelová D, Kupecová A, Tóthová B, Stančák B, Mišíková S, Komanová E Význam psychickej a fyzickej prípravy pacienta pred invazívnym terapeutickým zákrokom ako prevencie možných komplikácií počas samotného zákroku Ginzeriová E, Galovičová D, Sabolová Z Laserová extrakce elektrod Grofková H, Šimková D, Kvapilová V, Táborský M Úskalí pořizování kvalitních EKG záznamů Hanáková H, Štefanová A Transseptální punkce pomocí radiofrekvenčního proudu Holdová K, Plevková L, Brada J, Holy F, Baroch J Efektivita denervace sympatického nervového systému v renálních tepnách aplikací RF energie u rezistentní formy arteriální hypertenze Holý F, Baroch J, Kralovec Š, Brada J, Petrů J, Neužil P Elektrická kardioverze. Naše zkušenosti z pohledu sestry Homolová L, Trávníčková O, Fridrichová A, Šedivá L Synkopa na podklade AV blokády III. stupňa pri fulminantnej forme Lyme boreliózy (popis prípadu) Hudčeková M, Vojtková M, Bernátová I Náhlá smrt srdeční Janíčková S, Javorková H, Sepši M Katetrizační léčba pacientů po chirurgické ablaci fibrilace síní Jansová H, Wichterle D, Tanzerová M Subkutánní ICD Cameron Health, klinické použití systému v prevenci NSS. Soubor nemocných a kazuistika implantace jednoho nezletilého nemocného Kadlecová M, Kemzová K, Horníková P, Šedivá L Neúspěchy a komplikace při zavádění levokomorové elektrody Karpíšková M, Chalupníková L, Horáková L Implantace trvalého kardiostimulátoru z důvodu bradyarytmické synkopy a presynkopy Kiršbaumová G, Horáčková M, Popelka J, Kopečný M Role telemedicíny u pacientů s ICD Klimeš D, Táborský M, Fedorco M, Rohánek P Reveal jako pomůcka při diagnostice synkop Klozová H, Fišerová V, Ostrihoňová J Význam trvalé izolace plicních žil Královec Š, Holý F, Holdová K, Plevková L, Mráček M, Mudroch M, Brada J, Neužil P Nová metoda prevence tromboembolických příhod při fibrilaci síní pomocí katetrizačního uzávěru ouška levé síně Kubelková M, Fořtová Z, Linhartová R Renální denervace Kvapilová V, Ondrejková J, Šmukařová M, Táborský M Laserová extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod Kycltová V, Weinlichová I, Kovaříková D, Stránská M, Vykydalová H, Petrů J Naše pětileté zkušenosti s izolací plicních žil kryobalonem. Ošetřovatelské postupy Livorová J, Šimurdová M, Fridrichová A, Šedivá L Nakládání s kardiostimulátorem po smrti pacienta Myšáková H Edukace pacientů s implantabilními kardiovetery-defibrilátory Nečasová L Nefarmakologická léčba chronického srdečního selhání Ondrejková J, Kvapilová V, Fedorco M, Táborský M Denervace sympatického nervového systému v renálních tepnách u rezistentní formy arteriální hypertenze Pařízková A, Stránská M, Vykydalová H, Holý F, Schejbalová M, Neužil P Subkutánní implantace ICD Plevková L, Holdova K, Brada J, Baroch J, Holý F Intervenční a akutní kardiologie 0; (Suppl. A)

9

10 A 0 Obsah Nastavujeme v praxi optimálně základní parametry kardiostimulátoru? Popelka J, Kopečný M Konvenční ablace supraventrikulárních tachykardií Rohánek P, Klimeš D, Rec L, Táborský M Využití 3D mapování při katetrových ablacích tachykardií z výtokových traktů a velkých arterií Rybka L, Cetlová I, Gondkovský O, Toman O, Fiala M Anomálie žilního systému a srdce při zavádění stimulátoru, ukázky z praxe Řepová V, Tůma P, Pospíšilová E, Galatíková J, Pavlůsková J Vývoj hypotermie na našem pracovišti Sedláčková R ICD a řízení motorových vozidel. Posuzování způsobilosti k řízení motorových vozidel po implantaci ICD: česká versus evropská doporučení Slížková A, Sukeníková V Profil pacientů indikovaných ke katetrizační ablaci arytmií v dětském věku Spurná O, Hojerová J, Skolilová J, Kubuš P Biventrikulární stimulace u srdečního selhání Stankievičová J, Pernicová L Implantace SQ-ICD Stojanová L, Šimková D, Grofková H, Táborský M Neurostimulace v léčbě refrakterní anginy pectoris a srdečního selhání Stránská M, Vykydalová H, Zajícová Z, Pařízková A, Petrů J, Vopálka R Omezují kardiostimulátory své nositele ve sportovních aktivitách? Súkeníková V, Slížková A Maligní arytmie při Addisonově chorobě (kazuistika) Šikorská L Katetrová ablace fibrilace síní Šimková D, Stojanová L, Grofková H, Skála T, Táborský M Netradiční řešení implantace kardiostimulátoru u sportovce kazuistika Tanzerová M, Štefanová A, Sedláček K Naše možnosti v zmierňovaní nežiaducich účinkov pravokomorovej stimulácie Tóthová B, Exelová D, Duchoňová A, Gedeonová A, Kupecová A ICD a řízení motorových vozidel. Současné trendy ve vývoji přístrojů k monitoraci a registraci EKG Vavruněk J Naše zkušenosti se subkutánním implatabilním kardiovertrem defibrilátorem Vopálka R, Blahoutová A, Millionová E, Rybová J, Marková I, Říhová D, Šimon J, Neužil P Využití různých zobrazovacích modalit při ablacích v renálních tepnách Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Žbánková A, Khait R D rotační atriografie jiných srdečních struktur Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Žbánková A, Khait R Srdeční resynchronizační léčba nové indikace a zkušenosti v Kardiocentru Nemocnice České Budějovice, a.s. Zíková A, Bulava A, Váchová P, Švejdová J, Honnerová E, Češková P, Modráčková S, Sitek D, Novotný A Použití katétru Ensite Array při katetrové ablaci srdečních arytmií Žbánková A, Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Khait R Intervenční a akutní kardiologie 0; (Suppl. A)

11 Abstrakta A Lékařská sekce Rekonekce plicních žil po katetrizační ablaci pro fibrilaci síní: incidence a prediktory Aldhoon B, Wichterle D, Peichl P, Čihák R, Kautzner J Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Úvod: Elektrická izolace plicních žil je základním krokem katetrizační ablace pro fibrilaci síní (FS). Rekonekce plicních žil je však častým nálezem u pacientů s recidivou FS. Cílem této práce bylo zjistit incidenci rekonekce plicních žil po předchozí izolaci a identifikovat možné prediktory rekonekce. Metodika: Do této studie byli zahrnuti všichni pacienti, u kterých byla provedena katetrizační ablace pro FS v období a následná reablace pro stejnou diagnózu do konce roku 00. U všech pacientů byl analyzován výskyt rekonekce plicních žil a též byly zhodnoceny klinické faktory s potenciálním vlivem na rekonekci. Výsledky: V referenčním období bylo celkem provedeno 98 re-ablací pro FS (věk 58 ± 9 let, 69 % mužů, 37 % perzistujících FS při první ablaci, 5 % robotických ablací při první ablaci). Počet rekonektovaných plicních žil byl v průměru,5 ±,3. V 9 % byly izolovány všechny čtyři plicní žíly, ve 4 % tři, v 5 % dvě, v 6 % jedna a ve 7 % žádná plicní žíla. Mezi roky a došlo k signifikantnímu poklesu počtu rekonektovaných žil (,8 ±, vs.,3 ±,3; p = 0,003). Tento rozdíl byl podmíněn poklesem rekonekcí do levé horní žíly (76 % vs. 54 %; p = 0,00) a do levé dolní žíly (73 % vs. 55 %; p = 0,03). Výskyt rekonekce byl signifikantně vyšší u jedinců s nadměrnou tělesnou hmotností (> medián 9,0 kg;,7 ±, vs.,3 ±,3; p = 0,07), u mužů (,7 ±, vs.,9 ±,; p = 0,00003) a u paroxyzmálních FS při první ablaci (,7 ±, vs., ±,3; p = 0,0003). U roboticky navigované ve srovnání s manuálně prováděnou ablací byla tendence k nižšímu výskytu rekonekce, avšak statistická signifikance byla dosažena pouze u levé horní žíly (49 % vs. 67 %; p = 0,08). Závěr: Přestože s postupem času a získáváním větších zkušeností dochází k poklesu výskytu pozdních rekonekcí plicních žil, nadále je pozorován její poměrně častý výskyt. Hlavními prediktory ke vzniku pozdní rekonekce plicních žil jsou nadměrná tělesná hmotnost, mužské pohlaví a paroxyzmální typ fibrilace síní. Skúsenosti s telemetrickým monitorovaním pacientov s implantovaným ICD systémom home-monitoring Bernát V, Hatala R NÚSCH, Bratislava, Slovenská republika V období od augusta 006 do novembra 0 evidujeme na špecializovanom arytmologickom pracovisku celkovo 7 pacientov s implantovaným ICD v telemetrickom sledovaní. Z toho je 68 mužov a 3 ženy vo veku 6 ± 8 rokov. K primárnej prevencii náhlej kardiálnej smrti bolo indikovaných 63 pacientov a k sekundárnej prevencii 8 pacientov. V štrukturálnom ochorení prevažovala ICHS (93 %). Priemerná dĺžka sledovania je,9 roka (70 ± 466 dní). V danom sledovaní sme u 0 pacientov zaregistrovali 7 antiarytmických (AA) intervencií ICD, z toho 73 adekvátnych ( pacientov) a 54 neadekvátnych ( pacientov). Najčastejšími arytmiami v kontexte neadekvátnych intervencií boli fibrilácie predsiení, atriálne tachykardie a neadekvátne snímanie vlny T s falošným zdvojnásobením srdcovej frekvencie. Čas od implantácie do prvej adekvátnej intervencie ICD bol 466 ± 387 dní a do prvej neadekvátnej intervencie 79 ± 3 dní. Záver: hlavný prínos telemetrického sledovania pacientov s implantovaným ICD vidíme v dvoch rovinách:. optimalizácia intervalov špecializovaných rytmologických kontrol pacientov s ICD predĺženie v prípade absencie AA intervencie a skrátenie po adekvátnej intervencii;. v urgentných situáciách efektívna možnosť telemedicínskych konzultácii s lekárom v spádovom zariadení, ktorý rieši urgentnú situáciu pacienta s ICD. Procedurální charakteristiky robotické izolace plicních žil u pacientů s paroxyzmální formou fibrilace síní Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A Kardiocentrum, Nemocnice České Budějovice, a.s., Úvod: Robotické izolace plicních žil (PŽ) patří k novější modalitě léčby paroxyzmální fibrilace síní (FS). Existuje předpoklad, že díky vlastnostem systému je možné docílit vyšší klinické úspěšnosti, než při manuálně prováděném výkonu. Cíl: Zhodnotit bezpečnost a procedurální charakteristiky výkonu v randomizované studii porovnávající manuální ablaci za podpory systému CARTO3 s roboticky řízenou ablací za podpory systému NavX. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 85 pacientů (9 % bez strukt. srdečního onemocnění) prům. věku 60 ± 9 let (4 žen) s anamnézou paroxyzmální FS po dobu 39 ± 4 měsíců. Průměrná celková doba výkonu a skiaskopický čas byly významně kratší ve skupině manuální ablace (5 ± 33 min. vs. 43 ± 6 min, p = 0,008; resp. 8,0 ± 3,4 min. vs. 0,4 ± 3,4 min., p = 0,00). Důvodem byly významně kratší doby přípravy (od. lokální anestezie v třísle do. aplikace RF energie v levé síni) a pro přípravu potřebný skiaskopický čas, zatímco doba vlastní ablace v levé síni ani skiaskopický čas pro navigaci ablačního, resp. robotického katétru se mezi skupinami významně nelišily. Použití robotické technologie významně snižovalo celkovou dobu aplikace RF energie (8,3 ± 9,8 min. vs. 37,5 ±,8 min., p = 0,000). Manuálně bylo dosaženo izolace všech PŽ vždy. V robotické skupině bylo zapotřebí konverze na manuální přístup u třech případů. Všechny manuální výkony proběhly bez komplikací a v následném průběhu jsme zaznamenali lokální komplikace v tříslech u pacientů (5 %). robotický výkon byl předčasně ukončen pro rupturu femorální žíly a v následném průběhu se vyskytly lokální komplikace v tříslech u 3 pacientů (6,7 %). Žádné jiné významnější komplikace nebyly pozorovány. Doba potřebné hospitalizace byla srovnatelná. Závěr: Robotické izolace PŽ představují bezpečnou metodu se srovnatelným počtem komplikací. Doba výkonu a skiaskopický čas je delší díky náročnější přípravě instrumentária k ablaci v levé síni. Doba RF aplikace potřebná k dosažení kompletní izolace PŽ je díky účinnější ablaci kratší. Kapsičky aortální chlopně zdroj nejen komorových arytmií Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A Kardiocentrum, Nemocnice České Budějovice, a.s., Úvod: Kapsičky aortální (Ao) chlopně jsou poměrně vzácným zdrojem různých arytmií. Známá je jejich role v genezi idiopatických komorových tachykardií, resp. předčasných komorových depolarizací. Raritně se mohou podílet i na vzniku supraventrikulárních tachykardií (SVT). Cíl: Autoři prezentují kazuistiky dvou případů arytmií, které patofyziologicky souvisely s nekoronární kapsičkou Ao chlopně. Kazuistika : Žena, 4 let, s dokumentovanými dvěma typy SVT během Holterova monitorování. Při elektrofyziologickém vyšetření byla 0; (Suppl. A) Intervenční a akutní kardiologie

12 A Abstrakta zjištěna typická AV nodální reentry tachykardie, která byla úspěšně odstraněna ablací pomalé dráhy. Podání isoproterenolu však facilitovalo vyvolatelnost druhé klinické tachykardie, která byla konvenčně mapována a pod kontrolou intrakardiální echokardiografie úspěšně odstraněna až v nekoronárním cípu Ao chlopně. Rok po výkonu je pacientka bez klinických potíží, neužívá žádnou antiarytmickou medikaci. Kazuistika : Muž, 7 let, s manifestní preexcitací a recidivujícími palpitacemi, po neúspěšné RF katétrové ablaci v jiném centru v r Při elektrofyziologickém vyšetření byla diagnostikována parahisální přídatná dráha. Aplikace RF energie zprava nevedly k eliminaci preexcitace. Pacient neakceptoval vyšší riziko AV blokády, proto jsme k aplikacím vyšší RF energie v oblasti Hisova svazku nepřistoupili. Jako ultimum refugium jsme provedli retrográdně mapování nekoronární kapsičky Ao chlopně. V místě detekovatelného potenciálu přídatné dráhy zde při první aplikaci RF energie dopředné vedení drahou mizí, avšak k trvalé eliminaci je zapotřebí opakovaných RF aplikací. Měsíc po výkonu je pacient klinicky bez potíží, klidové povrchové EKG je zcela normální. Závěr: Pravá a levá kapsička Ao chlopně se může podílet na vzniku idiopatických komorových tachykardií, zatímco nekoronární Ao cíp se díky své anatomické lokalizaci podílí zejména na vzniku tachykardií supraventrikulárních. Tyto tachykardie jsou však extrémně vzácné a je zapotřebí na ně především myslet. Vliv opakované katetrové ablace na kvalitu života u pacientů s paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilací síní Bulková V, Fiala M, Šimek J, Chovančík J, Havránek Š, Pindor J, Kociánová L, Neuwirth R, Jiravský O, Vavřík D, Fikar M, Krawiec Š, Januška J, Wichterle D II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN UK, Praha, Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí a.s., Třinec, Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení kvality života (QoL) u pacientů s paroxyzmální fibrilací síní (ParoxFS) versus dlouhodobě perzistentní FS (DPFS), kteří podstoupili jednu nebo opakovanou ablaci a hodnotili QoL za roky po ablaci. Metodika: Ablaci podstoupilo 63 pacientů s ParoxFS a 8 pacientů s DPFS (věk 57 ± 0 vs. 59 ± 9, p = 0,04). ParoxFS byla většinou léčena méně extenzivní ablací, DPFS byla cílena extenzivní ablaci. Pacienti vyplnili dotazník na QoL EQ5D před první ablací a po letech. Výsledky: Ve skupině s ParoxFS vs. DPFS byl na konci sledování 4 ± 9 vs. 43 ± 9 měsíců a po opakování ablace u 4 % vs. 5 % pacientů (p < 0,00) přítomen stabilní sinusový rytmus (SR) u (80 %) vs. (88 %) pacientů; p = 0,58. Pacienti s DPFS měli proti pacientům s ParoxFS vstupně horší EQVAS (6 ± 4 vs. 66 ± 4, p < 0,00) i EQ5D (67 ± 4 vs. 7 ± 9, p = 0,00), ale po letech nebyly mezi skupinami statistické rozdíly (7 ± 5 vs. 73 ± 5, resp. 76 ± 5 vs. 78 ± 5). Ve skupině ParoxFS bylo u pacientů s jednou vs. opakovanou ablací dosaženo SR u 80 vs. 8 % pacientů. QoL byla vstupně horší u pacientů s opakovanou ablací (EQVAS 63 ± 4 vs. 67 ± 4, p = 0,03; EQ5D 69 ± 9 vs. 7 ± 9, p = 0,06), ale po ablaci se zlepšila a byla v obou podskupinách bez rozdílu (EQVAS -7 ± 4 vs. 74 ± 5, p = 0,; EQ5D 77 ± 3 vs. 78 ± 5, p = 0,67. Ve skupině s DPFS nebyl mezi pacienty s opakovanou vs. jednou ablací rozdíl v EQVAS a EQ5D ani vstupně ani po dvou letech. U pacientů s opakovanou ablací se častěji udržoval SR (89 vs. 85 %). Závěr: Pacienti s DPFS měli častěji stabilní SR i vyšší míru zlepšení QoL po ablaci, zřejmě v důsledku častějších opakovaných výkonů. Pacienti s ParoxFS, kteří podstoupili opakovanou ablaci, měli vstupně horší QoL, což může naznačovat horší arytmogenní substrát v pozadí. Pacienti s DPFS a opakovanou ablaci měli nejčastěji SR zřejmě díky opakované rozsáhlé ablaci, aniž by došlo k újmě ve zlepšení QoL. Podporováno granty IGA MZ NR943 3/007 a IGA MZ NS/9684 4/008. Výsledky transtelefonní monitorace EKG epizodním záznamníkem s automatickou detekcí arytmií v různých klinických indikacích Bulková V, Fiala M 3, Gandalovičová J,, Královec Š, Brada J, Chovančík J 3, Jiravský O 3, Neuwirth R 3, Tolaszova H, Šimek J, Havránek Š, Šťovíček P II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN UK, Praha, MDT-Medical Data Transfer s.r.o., kardiologická ambulance, Brno, 3 Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí a.s., Třinec, Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení efektivity dlouhodobých EKG telemonitorací epizodním záznamníkem s automatickou detekcí arytmií u pacientů s méně četnými potížemi. Metodika: V roce 00 bylo provedeno 383 vyšetření u 376 pacientů pro synkopu (6 %), presynkopu (7 %), palpitace obecně (37 %), palpitace se suspektní supraventrikulární tachykardií (SVT) (3 %), dušnost ( %) a stav po ablaci fibrilace síní (FS) (36 %). Výsledky: Bylo analyzováno EKG záznamů ( ± 380 záznamů/ monitorovací období trvající 4,6 ± 8,8 dne. Diagnóza byla zjevná na záznamech u 9 (4 %) pacientů. V kategoriích vyšetření synkopy, presynkopy, palpitací všeobecně, resp. palpitací se suspektní SVT vedl nález přímo k diagnóze u 5 ( %), 9 (36 %), 7 ( %), resp. 5 (50 %) pacientů. Naopak v těchto kategoriích byla v době potíží nalezena pouhá sinusová tachykardie nebo extrasystoly u 9 (38 %), 9 (36 %), 56 (4 %), resp. 5 (4 %) pacientů. Po ablaci FS byla zjištěna recidiva FS/síňová tachykardie u 35 (6 %) pacientů, přičemž u 7 (49 %) pacientů byly některé epizody asymptomatické. Závěr: EKG monitorace s automatickou detekcí umožnila přímo stanovit léčbu u 4 % pacientů a současně vyloučila závažnější arytmii u jiných 33 % vyšetřených pro potíže v jiných indikacích než kontrola po ablaci FS. Monitoraci by měla předcházet invazivní vyšetření zvláště u synkop, presynkop a palpitací bez strukturálního postižení srdce. Práce byla podpořena grantem IGA MZ NS06 3/009. Srovnání elektrogramem řízené ablace versus přídatných lineárních lézí v léčbě dlouhodobé perzistentní fibrilace síní výsledky prospektivní randomizované studie Fiala M, Wichterle D 3, Škňouřil L, Toman O, Pindor J, Bulková V, Dorda M, Vavřík D, Krawiec Š, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, Třinec, I. Interní klinika FN Brno Bohunice, 3 Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků dvou metod ablace pro dlouhodobou perzistentní fibrilaci síní (DPFS). Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 8 pacientů s DPFS (60 ± 9 let, 7 Ž, trvání perzistentní FS 47 ± 6 měsíců). Všichni pacienti měli izolaci plicních žil a lineární léze ve stropě levé síně a na mitrálním a kavotrikuspidálním isthmu. Pacienti byli randomizováni k přídatné elektrogramem řízené ablaci (EKG) (n = 4) nebo přídatným lineár- Intervenční a akutní kardiologie 0; (Suppl. A)

13 Abstrakta A 3 ním lézím (LIN) (n = 40), které se provedly, pokud nebyl sinusový rytmus (SR) obnoven základní ablační strategií. Echokardiografické parametry, VO max a NT-proBNP byly vyšetřeny před ablací a za rok po ablaci. Výsledky: Skupiny EKG a LIN se nelišily v trvání výkonu (33 ± 64 vs. 3 ± 48 min.), skiaskopie (4 ± 7 vs. ± 5 min.) a aplikace RF energie (5 ± 35 vs. 9 vs. 4 min.). Na konci doby sledování 3 ± 6 vs. 3 ± 5 měsíců po provedení reablace u 5 (37 %) vs. 0 (50 %) pacientů byl stabilní SR u 37 (90 %) vs. 38 (95 %) pacientů. Skupiny se nelišily v následujících objektivních parametrech vstupně ani po roce: maximální výdejové rychlosti ouška levé síně (cm/s) (45 ± 8 na 59 ± vs. 43 ± 0 na 59 ± 7), tepovém objemu (ml) (6 ± na 8 ± 6 vs. 6 ± 8 na 80 ± ), EF levé komory ( %) (53 ± na 60 ± 4 vs. 53 ± 9 vs. 6 ± 3) a NT-proBNP (pg/ ml) ( 053 ± 68 na 35 ± 30 vs. 7 ± 903 na 308 ± 8) (všechna p = NS). VO max byla ve skupině LIN před ablací nevýznamně (0,4 ± 6,5 vs.,5 ± 6,5; p = 0,47), zatímco po roce byla nižší významně (, ± 7,3 vs. 5,7 ± 7,7; p = 0,04). Závěr: Udržování SR i objektivní benefity po extenzivní ablaci DPFS byly při použití dvou metod extenzivní ablace srovnatelné. Souhrnné výsledky katetrové ablace pro fibrilaci síní u 866 pacientů Fiala M, Toman O, Chovančík J, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s., I. interní klinika kardiologie FN Brno Bohunice, Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků ablace pro fibrilaci síní (FS) v dlouhodobé perspektivě u velkého počtu pacientů. Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 866 pacientů (57 ± 0 let, 38 Ž) v 7 výkonech. První výkon byl proveden na jednom pracovišti, některé opakované výkony na druhém pracovišti. Základem ablační strategie byla izolace plicních žil, v mnoha případech zvláště u perzistentní FS, byla ablační strategie stupňovaná-komplexní s cílem obnovení SR případně nevyvolatelnosti arytmie. Minimální sledování od první ablace, resp. případné opakované ablace bylo 6, resp. 3 měsíce. Výsledky: Paroxyzmální, perzistentní, resp. dlouhodobě perzistentní FS mělo 508 (59 %), 0 ( %), resp. 56 (9 %) pacientů. Opakovanou ablaci podstoupilo 307 (35 %) pacientů; jeden, dva, tři, resp. čtyři ablační výkony mělo (6 %), 7 (8 %), 4 ( %) pacientů. Doba výkonu, skiaskopie, resp. aplikace RF energie byla 7 ± 8, 9 ± 7, resp. 9 ± 4 minut. Na konci celkové doby sledování 49 ± 6 (6 0) měsíců, resp. doby sledování do posledního výkonu 4 ± 6 (3 0) měsíců má stabilní sinusový rytmus 77 (83 %) pacientů, 605 (70 %) pacientů bez antiarytmik a (3 %) s antiarytmikem. Recidivy paroxyzmální FS/síňové tachykardie (AT) má 0 ( %) a perzistentní FS/ST má 48 (5 %) pacientů. Warfarin byl vysazen u 67 % pacientů. Závěr: Dlouhodobé výsledky katetrové ablace pro fibrilaci jsou příznivé, pro provedení opakované ablace u 35 % pacientů má dlouhodobě 70 % pacientů stabilní sinusový rytmus bez antiarytmik. Recidivující perzistentní FS/AT se vyskytovala vzácně. Benefit z katetrové ablace dlouhodobé perzistentní fibrilace síní u pacientů s pokročilou systolickou dysfunkcí levé srdeční komory Fiala M, Wichterle D 3, Toman O, Škňouřil L, Nevřalová R, Bulková V 4, Chovančík J, Pindor J, Gorzolka J, Vavřík D, Krawiec Š, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s., Třinec, I. interní klinika kardiologie FN MU Brno, 3 II. interní klinika kardiologie a angiologie, VFN UK, Cíl: Arytmií indukovaná kardiomyopatie je podceňovanou příčinou systolické dysfunkce levé komory (LK) u pacientů s fibrilací síní (FS). Cílem práce bylo zhodnocení vlivu ablace dlouhodobé perzistentní FS (DPFS) na vývoj ejekční frakce LK (EFLK) a funkčních efektů u pacientů s pokročilou systolickou dysfunkcí LK. Metodika: Ze 8 pacientů, kteří podstoupili ablaci DPFS, mělo 37 (0 %) historii EFLK 40 %, z nichž u 3 (7 %) přetrvávala EFLK 40 % i bezprostředně před ablací. Pacienti s EFLK 40 % byli nevýznamně mladší (58 ± 8 vs. 59 ± 9, p = 0,6) a bylo mezi nimi méně žen ( vs. 4 %, p = 0,4). Pacienti měli echokardiografii, spiroergometrii a odběr NT pro BNP před ablací a 6 a měsíců po ablaci. Výsledky: Na konci sledování má stabilní SR všech 37 pacientů s dysfunkcí LK vs. 3 (90 %) pacientů bez dysfunkce LK. U pacientů s dysfunkcí LK byla minimální dokumentovaná EFLK 3 ± 6 %, resp. EFLK bezprostředně před ablací 37 ± 8 %. Za 6, resp. měsíců po ablaci se EFLK zlepšila na 53±0, resp. 56 ± 9 %. Jen u 3 pacientů nepřekročila EFLK po měsících 40 %, z nichž u pacienta se později znormalizovala po pozdní reablaci. EFLK 50 % bylo nakonec dosaženo u 3 (84 %) pacientů. U pacientů s dysfunkcí se po měsících snížila hodnota NTproBNP z 378 ± 050 na 50 ± 869 pg/ml a VO max se zlepšila z 9,3 ± 6 na 3,5 ± 9 ml/kg/min. (rozdíl zlepšení proti skupině bez dysfunkce LK p = 0,3 pro NT-proBNP, p = 0,08 pro VO max.). Závěr: Většina pacientů s DPFS a pokročilou dysfunkcí LK má ve skutečnosti arytmií indukovanou/zhoršenou kardiomyopatii, která je reverzibilní i po delší době trvání. Ablace FS je u těchto pacientů spojena s trendem k většímu zlepšení VO max za rok po ablaci. Podporováno granty IGA MZ NR943 3/007 a IGA MZ NS/9684 4/008. Výsledky katetrové ablace u pacientů s jednou versus opakovanou ablací pro fibrilaci síní Fiala M, Toman O, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, Třinec, I. interní klinika kardiologie FN Brno Bohunice, Cíl: Recidiva arytmie po ablaci FS může naznačovat složitější arytmogenní substrát. Cílem práce bylo zhodnocení charakteristik výkonu a dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro fibrilaci síní (FS) u pacientů s jedním vs. více ablačními výkony. Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 866 pacientů, z nichž 559 (66 %) pacientů mělo jednu ablaci a 307 (35 %) pacientů mělo ablace (, 3, resp. 4 výkony mělo, 7, resp. 4 pacientů). Věk a zastoupení žen se v obou skupinách nelišily (58 ± 0 vs. 57 ± 9 let, p = 0,467, resp. 8 vs. 7 %, p = 0,964). Pacienti s jednou ablací měli častěji paroxyzmální, resp. perzistentní FS (65 vs. 47 %, p = 0,005, resp. 4 vs. 8 %, p = 0,045) a méně častěji dlouhodobě perzistentní FS ( vs. 45 %, p < 0,00). Výsledky: Výkony u pacientů s opakovanou ablací byly spojeny s kratším skiaskopickým časem a kratší dobou aplikace RF energie (6 ± 4 vs. 3 ± 9, resp. 88 ± 43 vs. 97 ± 37 minut; obě p < 0,00), doba výkonu se nelišila (70 ± 0; (Suppl. A) Intervenční a akutní kardiologie

14 A 4 Abstrakta 83 vs. 76 ± 80 minut, p = 0,39). Časy výkonu, skiaskopie a aplikace RF energie při reablacích byly signifikantně kratší 48 ± 84, resp. 3 ± 3, resp. 7 ± 39 minut (všechny p < 0,00). Celková doba sledování byla ve skupině s jednou ablací delší (45 ± 6 vs. 56 ± 4 měsíců, p < 0,00), doba sledování od poslední ablace byla naopak kratší (45 ± 6 vs. 35 ± 4 měsíců, p < 0,00). Na konci sledování mělo stabilní sinusový rytmus (SR) méně pacientů s jednou ablací (449 (80 %) vs. 68 (87 %); p = 0,47), udržování sinusového rytmu bez antiarytmik se nelišilo (388 (69 %) vs. 7 (7 %); p = 0,869). Perzistentní FS/síňová tachykardie recidivovala u 6 vs. 4 % pacientů. Warfarin byl bez komplikací vysazen u 70 vs. 6 % pacientů (p = 0,3). Závěr: Opakovaná ablace byla vysoce efektivní. Pacienti s reablací dosáhli nesignifikantně lepšího výsledku především díky pacientům se SR při pokračující antiarytmické léčbě. Srovnání dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilaci síní Fiala M, Toman O, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s., Třinec, I. interní klinika kardiologie, FN Brno Bohunice, Cíl: Katetrová ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní (DPFS) se pokládá za méně účinnou než ablace paroxyzmální FS (Parox FS). Cílem práce byla retrospektivní analýza bezprostředních a dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro ParoxFS a DPFS. Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 508 pacientů s ParoxFS a 56 pacientů s DPFS (věk pacientů 56 ± 0 vs. 58 ± 9; p = 0,056, zastoupení žen 30 vs. %; 0,08). Pacienti s ParoxFS podstoupili izolaci plicních žil nebo jen menší přídatné zásahy v levé síni, zatímco pacienti s DPFS podstupovali komplexní ablaci. Výsledky: Ve skupině s ParoxFS vs. DPFS byla doba sledování 50±7 vs. 47 ± 3 měsíců. Jednu, dvě, resp. tři reablace podstoupilo 43 (8 %) vs. 38 (54 %) (p < 0,00), 30 (6 %) vs. 48 (9 %) (p < 0,00), resp. ( %) vs. 3 ( %) (p = 0,34) pacientů. Doba výkonů, skiaskopie a aplikace RF energie (min) byla 63 ± 8 vs. 8 ± 79 (p < 0,00), 3 ± 9 vs. 3 ± 0 (p < 0,00), resp. 89 ± 37 vs. 96 ± 47 (p = 0,007). Na konci celkové doby sledování 50 ± 7 vs. 47 ± 3 měsíců, resp. doby sledování do poslední ablace 44 ± 7 vs. 37 ± 3 (p = 0,05) mělo stabilní sinusový rytmus 45 (8 % vs. 33 (9 %) pacientů (p = 0,335), z toho 36 (7 %) vs. 9 (75 %) pacientů (p = 0,696) bez antiarytmik. Recidivy paroxyzmální FS/síňové tachykardie (AT) mělo 75 (5 %) vs. 6 ( %) pacientů ((p < 0,00), recidivy perzistentní FS/AT mělo 7 (3 %) vs. 7 (7 %) pacientů (p = 0,047). Závěr: Pacienti s DPFS podstupovali složitější ablační strategii a měli častější opakovanou ablaci, nicméně dlouhodobé udržení sinusového rytmu u nich bylo větší. Recidivy paroxyzmální FS se u pacientů s DPFS vyskytovaly vzácně. Podporováno granty IGA MZ NR943 3/007 a IGA MZ NS/9684 4/008. Postoperative junctional ectopic tachycardia Gebauer R, Paech C, Kolterer B, Kostelka M, Daehnert I Department of Pediatric Cardiology Heart Center, University of Leipzig, Germany Department of Cardiac Surgery, Heart Center, University of Leipzig, Germany Junctional ectopic tachycardia (JET) is a serious post operative complication in paediatric cardiac surgery with a mortality rate reported up to 4 %. In this study we evaluated the incidence, risk factors and outcome of this postoperative arrhythmia. Methods: We analysed retrospectively the data from 64 paediatric patients with congenital heart disease age dat the time of surgery (median 6.9; range 0 4 months) that underwent open cardiac surgery in our institution from 006 to 00. Results: The incidence of junction alectopictachy cardia was.7 %. The patients with JET were significantly younger (median 0.5 vs.04 years; p=0.00). They had a longer cardio pulmonary by pass time (median 7.5 vs 9 minutes; p=0.00). In all of these patients the closure of ventricular septum defect was a part of contemporary cardiac surgery. Complete atrioventricular block (CAVB) after surgery was diagnosed in 3 patients (.7 %), 8 of them (56 %) developed post operatively also a JET. In all of the patients with a combination of postoperative CAVB and JET the AV conduction in the post operative course was restored spontaneously. There was no statistically significant difference in the mortality rate between patients with and without postoperative JET. Conclusions: The incidence of junctional ectopic tachycardia was in our cohort low (.7 %). The patients with JET were younger and had a longer cardio pulmonary by pass time. In all patients with a combination of postoperative JET and CAVB the AV conduction was spontaneously recovered. Strategie řešení typického flutteru síní rezistentního k ablační léčbě Haniš J, Bulava A, Sitek D, Novotný A Kardiocentrum, Nemocnice České Budějovice, a.s., Úvod: V léčbě typického flutteru síní (FLS) je v současné době považována za metodu volby radiofrekvenční katetrová ablace (RFA) kavotrikuspidálního istmu (CTI). Ve většině případů se jedná o jednoduchý zákrok s minimem komplikací. Setkáváme se ovšem i s případy obtížněji řešitelných, takzvaných rezistentních FLS. Obecně je za rezistentní považován takový FLS, jehož ablace trvá déle než 00 s (0 minut). V řadě původních prací a recentně publikovaných studiích je popisována akutní úspěšnost RFA CTI přibližně v rozmezí %. Příčinami rezistentních FLS mohou být: výrazná délka CTI, jeho nerovnosti a anomálie, prominentní Eustachova hrana, zapříčiňující nedostatečný přítlak katétru. Cíl: Cílem naší práce je retrospektivní zhodnocení 500 konsekutivních RFA pro typický FLS provedených na našem pracovišti v letech se zaměřením na obtížné případy. Výsledky: Základem léčby rezistentních CTI je přesná diagnostika typického, isthmus dependentního flutteru síní. Pokud ani druhá linie na můstku laterálně od optimálních 6 hodin nevede k vytvoření bidirekční blokády vedení, pak v dalších krocích přistupujeme k využití méně standardních postupů, jako je intrakardiální echokardiografie (ICE), použití stabilizačního či řiditelného sheathu nebo k záměně katétru. Z našeho pohledu bývá nejpřínosnější využití ICE. Tato metoda nám podává nenahraditelné informace o anatomických poměrech v oblasti CTI, především o jeho případných anomáliích, dále o kontaktu katétru s tkání a o možném hrozícím steam popu. Za použití těchto triků jsme dosáhli bidirekční blokády vedení můstkem u všech 500 pacientů indikovaných v našem kardiocentru k RFA bez jediné vážnější komplikace. Závěr: Za použití podpůrných technik (především ICE) lze dosáhnout 00 % akutní úspěšnosti RFA kavotrikuspidálního isthmu v řešení typického flutteru síní. Intervenční a akutní kardiologie 0; (Suppl. A)

15 Abstrakta A 5 Katetrizační ablace typického flutteru síní u nemocných s prekapilární plicní hypertenzí Havránek Š, Šimek J, Ambrož D, Kocianová L, Jansa P, Wichterle D II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN a. LF UK v Praze, Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Úvod: Typický flutter síní (AFL) u nemocných s plicní hypertenzí (PH) je častou poruchou srdečního rytmu, bývá příčinou akutního zhoršení klinického stavu a je asociován s horší prognózou těchto nemocných. Katetrová ablace (RFA) kavo trikuspidálního istmu (CTI) je léčbou první volby. Cílem práce je zhodnocení vlastností AFL a průběhu ablačního výkonu u nemocných s PH indikovaných ke RFA CTI. Metody: V období jsme retrospektivně porovnali procedurální parametry RFA CTI pro perzistující typický AFL ve skupině pacientů s těžkou prekapilární PH a ve stejně velké kontrolní skupině konsekutivních pacientů bez PH se srovnatelnými demografickými charakteristikami. Výsledky: Do studie zařazeno 5 nemocných (0 mužů; 58 ± 4 let). Chronickou tromboembolickou PH mělo 7, idiopatickou plicní arteriální hypertenzi, PH doprovázející plicní onemocnění 3 a PH asociovanou s vrozenou srdeční vadou 3 nemocní. Průměrný střední systolický tlak v plicnici byl 55 ± mmhg. Průměrná hodnota délky cyklu AFL (AFL CL) byla delší u nemocných s PH oproti kontrolní skupině (6 ± 36 vs. 4 ± 30 ms; p = 0,03). AFL CL u nemocných s PH korelovala s příčným rozměrem pravé síně (R = 0,56, p < 0,05). Bidirekčního bloku vedení přes CTI bylo dosaženo u všech pacientů. V průběhu sledování (3 %) nemocní s PH podstoupili úspěšný reablační výkon pro recidivu AFL. Historické procento reablací CTI na našem pracovišti je 4,3 %. Rozdílný poměr reablací u pacientů s PH nedosahuje statistické významnosti. Průměrný radiofrekvenční čas se mezi skupinami významně nelišil. Hraniční rozdíl mezi skupinou s PH a kontrolní skupinou byl přítomen v průměrné době skiaskopie (36 ± 80 vs. 07 ± 67 s; p = 0,05) a celkové délce výkonu ( ± 7 vs. 0 ± 30 min.; p = 0,06). Nebyly zaznamenány významné komplikace. Závěr: RFA CTI u pacientů s PH je obtížnější, ale úspěšnost výkonu není signifikantně snížená proti kontrolní skupině. Pacienti s PH mají delší AFL CL oproti kontrolám v souvislosti s výraznější dilatací pravé síně. Dlouhodobé výsledky katetrové ablace komorové tachykardie u arytmogenní kardiomyopatie pravé komory Hrošová M, Fiala M, Škňouřil L, Dorda M, Pleva M, Chovančík J, Pindor J, Vavřík D, Krawiec Š, Holek B, Januška J Kardiologické oddělení, Nemocnice Podlesí a.s., Třinec, Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení nálezů a výsledků katetrové ablace u pacientů s arytmogenní kardiomyopatií pravé komory (AKMPPK). Metodika: Ze 0 pacientů (64 ± 5 let, Ž), kteří podstoupili 5 ablačních výkonů pro setrvalou monomorfní komorovou tachykardii (SMKT) při strukturálním postižení srdce mělo 9 (8 %) pacientů (40 ± 7, Ž) diagnózu AKMPPK potvrzenou echokardiograficky a MR. Ablace byla indikována po první epizodě SMKT u 5 pacientů, pro recidivující SMKT u pacientů a pro arytmickou bouři při implantovaném ICD u pacientů. Výsledky: Při prvním výkonu byl indukován jeden tvar KT u 4 pacientů (LBBB s osou doleva 3 x a LBBB se svislou osou x) a dva tvary KT o stejné frekvenci s opačnou rotací jedním reentry okruhem u 5 pacientů (alternace LBBB s osou doleva a LBBB s indiferentní osou 3 x, alternace LBBB se svislou osou a LBBB s osou doleva x). U pacienta s reablací (a nevyvolatelnou KT po první ablaci) se indukovaly 3 tvary KT morfologie LBBB s osou doleva různé frekvence (05, 0 a 55/min.). Frekvence KT při prvním výkonu byla 94 ± /min. Kritické místo reentry okruhu bylo lokalizováno mezi inferolaterální bazální jizvou a trikuspidálním prstencem 5 x (inferolaterálně 3 x, laterálně x, inferiorně x) nebo v oblasti jizvy (inferolaterálně x, anteriorně resp. anterolaterálně na přechodu do RVOT x resp. x), resp. inferiorně mezi inferfolaterobazální a inferoapikální jizvou x ( x při reablaci). Nevyvolatelnosti KT se dosáhlo ve všech prvních výkonech. Tři pacienti odmítli ICD. Po dobu 45 ± 3 (4 87) měsíce sledování neměl žádný pacient recidivu KT. Závěr: Bezprostřední a dlouhodobé výsledky ablace SMKT při AKMPPK jsou příznivé. Jako dominantní substrát KT se jeví jizvy v bazálních segmentech PK a zóny pomalého vedení mezi nimi a trikuspidálním prstencem. Katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní laserovým balonkem a její dlouhodobé výsledky Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J, Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F, Brada J, Plevková L, Holdová K, Reddy VY, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Mount Sinai Medical Center, New York, USA Úvod: Laserová katetrizační ablace paroxyzmální fibrilace síní (FiS) patří v posledních letech mezi nejefektivnější metody z hlediska okamžité elektrické izolace (až 00 %) plicních žil (PŽ). Dlouhodobý efekt této metody je nutno ověřit. Metoda a soubor nemocných: Laserový balonkový katétr (Endoscopic Ablation System EAS; Cardiofocus, Inc.) využívá miniaturní endoskop k reálné vizualizaci během ablace. Systém vyzařuje nízkoenergetický nastavitelný laserový oblouk nezávisle na pozici balonu ke směrování energie do oblasti plicních žil a přilehlé části levé síně. Proceduru podstoupilo celkem 88 pacientů (39 pac./009, 8 pac./00, 3 pac./0) s paroxyzmální symptomatickou FiS bez strukturálního postižení. S využitím EAS byla izolována plicní ostia během jediné procedury. Elektrická izolace PŽ byla ověřena 0 polárním cirkulárním katétrem (Lasso, Biosense-Webster Inc). Průměrná doba výkonu 0 min. Průměrná doba aplikace 500 sekund. Pacienti byli dále po proceduře sledováni v naší arytmologické ambulanci ve schématu,, 6, 9, a dále po měsících s výsledkem kontrolního 4 hod. Holter EKG. 53 pacientů bylo po měsících remapováno. (Soubor ani follow-up není v době deadline uzavřen.) Výsledky: Okamžité elektrické izolace bylo dosaženo u 99 % PŽ. Průměrně dodáno 3. 9 aplikací energie na jednotlivou PŽ ( 40). Při remapování po měsících 85 % přetrvává izolace. Zcela bez FiS po 6 měsích bylo 85 % pacientů, i 4 měsíční úspěšnost byla 80 %. Perikardiální tamponáda se vyskytla u pacienta (bez souvislosti s EAS), u dalšího pacienta byl zaznamenán reverzibilní ischemický deficit, u jednoho pacienta se objevila reverzibilní paréza bráničního nervu a jedenkrát byla nutná chirurgická revize třísla prohematom. Závěr: Prokázali jsme jak vynikající okamžitou efektivitu laserové katetrizační ablace paroxyzmální fibrilace síní (99 %), tak i velmi dobrý dlouhodobý efekt po 6 4 měsících (80 85 %). Použití laserové energie nebylo provázeno žádnými závažnými komplikacemi. 0; (Suppl. A) Intervenční a akutní kardiologie

16 A 6 Abstrakta Dlouhodobé výsledky katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní kryobalonkovým katétrem Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J, Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F, Brada J, Plevková L, Holdová K, Neužil P Kardiologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, Úvod: Kryoablace je stále využívanější metodou v léčbě nemocných s paroxyzmální formou fibrilace síní (FiS) pro své menší riziko komplikací, rychlost procedury a vysoké procento dosažení okamžité elektrické izolace (90 00 %), ale dlouhodobý efekt tohoto přístupu není dosud přesně znám. Metoda: Celkem 357 pacientů ( pac./007, 96 pac./008, 88 pac./009, 89 pac./00, 6 pac./0) s paroxyzmální FiS podstoupilo izolaci plicních žil PŽ kryobalokem 3 mm/8 mm.průměrná doba procedury 60 min. U 30 pacientů před procedurou implantován monitor Reveal XT (Medtronic Inc.). U 70 % pacientů jsme před procedurou zavedli termickou jícnovou sondu (Clever technologies s.r.o.) ke kontinuální monitoraci teplot v jícnu. Elektrická izolace každé PŽ byla ověřena 0polárním cirkulárním katétrem (Lasso, Biosense- Webster Inc) a i v případě dobrého efektu aplikovány dvě bonusové léze. Pouze v případě, že izolace PŽ nebyla kompletní, jsme použili bodový kvadripolární katétr (Freezor Max, CryoCath Technologies, Inc.). Pacienti byli dále po proceduře sledováni v naší arytmologické ambulanci po 6, a dále po měsících. Výsledky: Okamžité elektrické izolace dosaženo u 94 % PŽ. Po měsících zdokumentována recidiva FiS u 6 % pacientů, k reablaci indikováno 0 % pacientů. Čtrnáct pacientů s implantovaným Revealem XT bylo po měsících remapováno, přetrvávající efekt izolace u 88 %, výsledky remapování korespondují se záznamy z REVEAL XT i po 6 měsících. U pacientů pokles teploty v jícnu pod 9 C s endoskopickým nálezem povrchové ulcerózní léze, při kontrole po 6 týdnech bez vývoje atrio-ezofageální píštěle, x TIA, x reverzibilní léze n. phrenicus, 3 x tamponáda, x trombus v LS řešený lokální trombolýzou. (Soubor ani follow-up není v době deadline uzavřen.) Závěr: Prokázali jsme, jak vynikající okamžitou efektivitu kryobalonkového katétru (94 %), tak i uspokojivý dlouhodobý efekt po měsících (78 %). I s ohledem na rychlost procedury (60 min.) považujeme tuto metodu za metodu volby u pacientů s paroxyzmální FiS. Jednoroční monitorace EKG pomocí neinvazivního epizodního záznamníku u pacientů po katetrové ablaci fibrilace síní Chovančík J, Fiala M, Bulková V, Neuwirth R, Moravský O, Szmek B, Královec S, Brada J, Branny M Kardiologické oddělení, Kardiocentrum Podlesí, Třinec, Medical Data Transfer, Kardiologie, Brno, Cíl: Cílem práce byl zhodnocení jednoroční neinvazivní monitorace EKG u pacientů po ablaci fibrilace síní (FS). Metodika: Do studie byli zahrnuto 0 pacientů (0 žen, průměrný věk 6 let), kteří podstoupili ablaci FS a ukončili měsíční EKG monitoraci EKG epizodním záznamníkem s transtelefonním přenosem EKG (doporučení 3 nahrávek denně náhodně a kdykoli při potížích). Patnáct pacientů mělo paroxyzmální FS (ParoxFS), 5 pacientů mělo dlouhodobou perzistentní FS (DPFS). Pacienti si současně zapisovali potíže do diáře ke korelaci se symptomy. Výsledky: Spolupráce byla dobrá u 8 pacientů, pacienti ukončili monitoraci předčasně. Průměrná doba držení záznamníku byla 333 dnů, skutečný počet monitorovaných dnů byl průměrně 96 dnů, u 8 spolupracujících pacientů 30 dnů (90 % celkové doby držení záznamníku). Bylo odesláno průměrně 587 nahrávek na pacienta, u 8 spolupracujících nemocných 635 nahrávek na pacienta (průměrně nahrávky/pacienta/den). Sinusový rytmus (SR) byl zachycen na 88 % záznamů (po ablaci ParoxFS na 97 % záznamů, po ablaci DPFS na 6 % záznamů). Nehodnotitelných bylo 444 (3,7 %) nahrávek. Na základě EKG monitorace byl vysazen warfarin u 5 nemocných, přičemž u pacienta byl warfarin ponechán z nekardiální příčiny. U nemocných byla vysazena antiarytmika. Závěr: Neinvazivní monitorace EKG pomocí epizodního záznamníku s transtelefonním přenosem je jednoduchá a poskytuje kvalitní EKG záznamy. Lze ji s výhodou využít k dlouhodobému sledování pacientů po katetrové ablaci FS, a to nejen k verifikaci subjektivně vnímaných potíží, ale i k vyloučení asymptomatických paroxyzmů arytmie a k pružné úpravě léčebného postupu. Práce byla podpořena grantem IGA MZ NS06 3/009. Idiopatické komorové tachykardie systém dálkové magnetické navigace, náš soubor Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Neužil P Kardiocentrum, Nemocnice Na Homolce, Praha, Skupinu idiopatických komorových tachykardií (KT) tvoří různorodá skupina monomorfních komorových tachykardií u pacientů bez prokazatelného strukturálního postižení myokardu. V období let /009 /0 jsme na našem pracovišti provedli radiofrekvenční (RF) ablaci idiopatické KT u 6 nemocných, z toho 70 žen (60 %). Náš soubor tvoří pouze symptomatičtí pacienti s dokumentovanými tachykardiemi nebo extrasystolií po vyloučení strukturálního postižení myokardu. Všechny výkony byly provedeny pomocí magnetické navigace systémem Niobe, Stereotaxis s integrovaným kontaktním elektroanatomickým 3D mapovacím systémem Carto RMT, Biosense Webster. Po aktivačním mapování byla provedena radiofrekvenční ablace arytmogenního fokusu pomocí poplachového katétru Navistar RMT s 3,5 mm tipem. U 60 nemocných (54 %) se jednalo o fokus v pravé komoře (RVOT, apex), u 36 (3 %) nemocných se jednalo o fokus v levé komoře (LVOT, okolí cípů aortální chlopně), u 0 nemocných (9 %) se jednalo o ložisko v převodním aparátu srdce, u 7 nemocných (6 %) bylo ložisko uloženo epikardiálně. U 8 nemocných (7 %) jsme výkon opakovali pro recidivu arytmie. Úspěšná RF ablace idiopatické KT je vhodná u symptomatických nemocných a pacientů s tachykardií navozenou kardiomyopatií. Použití magnetické navigace a moderního mapovacího systému eliminuje periprocedurální riziko perforace stěny myokardu, zaznamená pozici katétru s možností vrátit se zpět na předcházející pozice a snižuje dobu rtg záření. Arytmogénne substráty závažného kardiálneho zlyhania u detí Illíková V, Záhorec M, Kováčiková Ĺ, Hlivák P 3, Hatala R 3 Oddelenie arytmií a JIS, Detské kardiocentrum NÚSCH a.s., Bratislava, Slovenská republika Oddelenie akútnej a intenzívnej medicíny DKC NÚSCH a.s., Bratislava, Slovenská republika 3 Oddelenie arytmií a kardiostimulácie NÚSCH, Bratislava, Slovenská republika Úvod: Permanentná tachykardia môže viesť k vývoju kardiálního zlyhania s obrazom dilatačnej kardiomyopatie. Diagnóza tachykardiomyopatie je zvyčajne potvrdená retrospektívne na základe reštitúcie funkcie myokardu po odstránení tachyarytmie. Intervenční a akutní kardiologie 0; (Suppl. A)

17 Abstrakta A 7 Súbor pacientov, metodika: V r bolo v Detskom kardiocentre NÚSCH hospit. 9 pac. so závažným kardiálnym zlyhaním na podklade tachykardie. Dvaja novorodenci boli odoslaní ako susp. vrodená chyba srdca, ostatní ako myokarditída/kardiomyopatia a tachykardia. Arytmogénne substráty tvorila AV reentry tachykardia u 3 dojčiat a permanentná junkčná recipročná tachykardia u 4 roč. dievčatka, komorová tachykardia u adolescentov, syndróm dlhého QT intervalu s epizódami TdP u novorod., atriálna ektopická tachykardia u dvojtýžd. novorod. a atriálny flutter u 4 mes. dojčaťa. 8 pac. potrebovalii notropnú podporu a 7 pac. umelú pľúcnu ventiláciu. Elektrická kardioverzia/defibrilácia bola realizovaná u 4 pac. Všetkým pacientom bola podaná antiarytmická (AA) farmakoterapia, kombinovaná s implantáciou ICD u pac. s LQTS a RF abláciou u pac. s komorovou tachykardiou. Komplikácie kardiálneho zlyhávania sa vyskytli u 6 pac. (multiorgánové zlyhanie, infekcia so sepsou, neurologické poškodenie). Výsledky: U všetkých pacientov sa funkcia myokardu po odstránení tachykardie kompletne reštituovala. U žiadneho pacienta sme nepotvrdili myokarditídu alebo kardiomyopatiu. AA liečba v monoterapii bola dostatočne efektívna len u pac. Elektrická kardioverzia/defibrilácia v kombinácii s AA liečbou bola potrebná u 4 pac., RF ablácia u pacientov bola kauzálneúspešná. ZÁVER. Kardiálne zlyhanie na podklade tachykardie môže vzniknúť u detí v každom veku, pričom arytmogénny substrát môže byť lokalizovaný na všetkých úrovniach srdca. Pri protrahovanom priebehu je sprevádzané závažnými komplikáciami. Včasná diagnostika a kauzálnal iečba na špecializovanom pracovisku môže predísť progresi kardiálneho zlyhania a sprievodným komplikáciám. Vplýva mimotelový obeh na vznik fibrilácie predsiení po kardiochirurgickej revaskularizácii myokardu? Jakubová M, Stančák B, Mitro P, Hermely A, Török P, Sabol F 3 Klinika anestéziológie a intenzívnej medicíny UPJŠ LF a VÚSCH, a.s., Košice, Slovenská republika Klinika kardiológie UPJŠ LF a VÚSCH, Košice, Slovenská republika 3 Klinika srdcovej chirurgie UPJŠ LF a VÚSCH, a.s., Košice, Slovenská republika Úvod: Fibrilácia predsiení (FP) je jednou z najčastejších komplikácií po operácii srdca. Napriek zlepšujúcim sa anestéziologickým a chirurgickým technikám sa jej výskyt stále zvyšuje. Cieľom práce bolo overiť, či vplýva mimotelový obeh a systémová zápalová odpoveď na vznik tejto arytmie po kardiochirurgickej operácii. Metodika: Stodevadesátšest pacientov s ischemickou chorobou srdca (44 žien a 5 mužov, priemerný vek 6,70 ± 0, rokov) podstúpilo chirurgickú revaskularizáciu myokardu. Peroperačne bol mimo telový obeh (ECC) použitý u 64 pacientov, minimálny mimotelový obeh (MECC) u 75 pacientov, bez ECC obehu bolo revaskularizovaných 57 pacientov. Počas prvých troch pooperačných dní (počas hospitalizácie na Klinike anestéziológie a intenzívnej medicíny), bolo realizované echokardiografické vyšetrenie, stanovený výskyt a dĺžka trvania FP, laboratórne markery zápalu (CRP, leukocyty, TNF α a IL-6) a mineralogram. Výsledky: Demografické údaje a pridružené ochorenia neboli boli v skupinách štatisticky signifikantné. Vznik FP sme dokumentovali u 0 pacientov (56 %), najdlhšie trvanie FP sme zaznamenali u pacientov operovaných s použitím klasického ECC v porovnaní s MECC, resp. bez ECC (9,73 ±,55 vs. 4,9 ± 8,6 vs. 3,06 ± 5,8 hod., p 0,00). Výskyt pooperačnej FP signifikantne koreloval s eleváciou zápalových parametrov (leukocyty a CRP) v porovnaní s pacientmi, u ktorých sa FP nevyskytla (p 0,000, p 0,05). Hodnoty kália sa signifikantnelíšili len v deňoperácie, hodnoty TNFα a IL-6 sasignifikantnene líšili. Vzťah medzi pooperačnou FP a echokardiografickými parametrami (EFĽK, ĽP, IVS, ZSĽK) nebol potvrdený. Záver: Použitím MECC bol zaznamenaný nižší výskyt pooperačnej FP v porovnaní s použitím ECC. Jedným z možných vysvetlení je redukovaná systémová zápalová odpoveď u pacientov operovaných s použitím MECC. V súčasnosti existuje čoraz viac dôkazov o súvislosti medzi FP a zápalom. Je potrebné hľadať nové stratégie, ktoré by zabránili vzniku tejto arytmie a v prípade výskytu jej efektívnu a skorú liečbu. Dlouhodobé výsledky transvenózní implantace levokomorové elektrody CRT: úspěšnost, rizikové faktory a příčiny neúspěchu implantace Janotka M, Petrů J, Chovanec M, Šedivá L, Škoda J, Málek F, Vondráková D, Baroch J, Plevková L, Neužil P Kardiocentrum, Nemocnice Na Homolce, Praha, Úvod: Resynchronizační srdeční terapie je dnes již ověřenou metodou nefarmakologické léčby srdečního selhávání snižující morbiditu i mortalitu. Nicméně technické a anatomické limitace transvenózní implantace levokomorové elektrody omezují stále úspěšnost jejího nekomplikovaného zavedení. Tato práce udává úspěšnost implantací v našem centru a zabývá se identifikací příčin a rizikových faktorů neúspěchu endovazální implantace levokomorové elektrody. Soubor nemocných a metodika: Od roku 999 do roku 0 bylo na našem pracovišti provedeno 933 implantací biventrikulárních ICD nebo kardiostimulátorů pro srdeční selhávání. Celková úspěšnost endovazální primoimplantace levokomorové elektrody v těchto letech byla téměř 9 %. Většina pacientů, kteří nebyli endovazálně implantováni, podstoupili úspěšnou kardiochirurgickou implantaci levokomorové elektrody. Dále se práce zabývá hledáním rizikového profilu pacienta stran implantace levokomorové elektrody např. v našem souboru byla úspěšnost implantace u žen nižší (87 %) než u mužů, v práci je analyzovaná závislost i na dalších faktorech, jako např. šíři QRS, fibrilaci síní, velikosti levé komory a síně atd. Výsledky a závěr: V našem kardiovaskulárním centru dosahujeme vysoké úspěšnosti implantace levokomorvé elektrody (endovazálně či kardiochirurgickou cestou) s výsledkem 7 % pacientů responderů resynchronizační terapie. Identifikace rizikových faktorů implantace levokomorové elektrody by mohla být použita například při volbě operatéra pro daný zákrok (rizikový pacient nejzkušenější operater). Morfologická EKG kritéria idiopatické komorové ektopie z kapsiček aortální chlopně Jarkovský P, Peichl P, Segeťová M, Wichterle D, Čihák R, Kautzner J Interní klinika kardiologie, ÚVN, Praha, Klinika kardiologie, IKEM, Praha, Úvod: Komorová ektopie může vycházet z oblasti kapsiček aortální chlopně. V případě symptomatické ektopie či frekventní ektopie vedoucí k poklesu systolické funkce levé komory srdeční lze indikovat katetrizační ablaci a ektopii odstranit. Cílem naší práce bylo analyzovat EKG morfologická kritéria komorové ektopie vycházející z kapsiček aortální chlopně. Metody: Od r. 005 jsme na našem pracovišti provedli katetrizační ablaci idiopatické komorové ektopie u 79 pacientů, z toho byla ektopie odstraněna v kapičkách aortální chlopně u 3 pacientů (průměrný věk skupiny 5 07 let, 0; (Suppl. A) Intervenční a akutní kardiologie

18 A 8 Abstrakta 0 žen). U všech byl výkon proveden pomocí 3D mapovacího systému a lokalizace ektopie ověřena pomocí intrakardiální echokardiografie. Do souboru byli zařazeni pacienti bez známého strukturálního srdečního postižení. Srovnávány byly morfologické znaky QRS komplexu a přechodové zóny (PZ) při ektopii a při sinusovém stahu. Měření byla provedena elektronicky. Výsledky: Místo úspěšného odstranění ektopie bylo: v 35 % v levé koronární kapsičce (LCC), v 39 % v pravé koronární kapsičce (RCC), ve % v komisuře mezi levou a pravou koronární kapsičkou (L-P) a ve 4 % v nekoronární kapsičce aortální chlopně (NCC). U všech pacientů PZ při ektopii předcházela PZ při sinusovém rytmu. Ve všech případech byla relativní přechodová zóna V 0,60. Poměr R III/II byl u skupiny LCC významně vyšší v porovnání se skupinou RCC (0,94 vs 0,69 p < 0,05). U ektopie z NCC jsme pozorovali notch kmitu R ve svodu I a kmit r ve svodu avl a tyto znaky nebyly přítomny u jiných skupin. Pro L-P komisuru byl typický notch na sestupném rameni QS ve svodu V (senzitivita 60 % a specificita 94 %). Pro RCC byl typický monofazický kmit QS ve svodu V (senzitivita 66 % a specificita 93 %). Závěr: Analýza relativní přechodové zóny ektopie umožní s vysokou přesností určit levostranný původ ektopie a po přiřazení uvedených kritérií nám pomůže zpřesnit její předpokládanou lokalizaci. Arytmologické perspektivy katetrové renální denervace Jiravský O, Nykl I, Branny M Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, Třinec, Katetrová renální denervace sympatiku (RDN) je novou léčebnou modalitou určenou k ovlivnění rezistentní arteriální hypertenze. V důsledku poškození perirenálních sympatických aferentních i eferentních nervových vláken dochází postupně v horizontu měsíců k postupnému poklesu předchozí excesivní aktivity sympatiku. Což vede v horizontu měsíců u 90 % pacientů k poklesu krevního tlaku více než o 30 mmhg systoly, jak dokladují jednak výsledky studií Symplicity HTN a, jednak i vlastní zkušenosti autorů přednášky, když v Kardiocentru Třinec Podlesí k datu byla provedena RDN u 0 pacientů. Pokles celkové sympatické aktivity má své důsledky zajímavé i pro srdeční selhání a arytmie. Snížení sympatické nervové aktivity se projeví snížením spontánní automacie myokardiálních buněk. Tento mechanismus se uplatní, jak v snížením bazální frekvence myokardu, tak i snížením četnosti extrasystol s celou plejádou potencionálních výstupů. V této části autoři prezentují výtečný efekt RDN u pacientek s nepřiměřenou sinusovou tachykardií, pacientky s SVT a nonrespondérství pacienta s paroxysmální FS. V době konání kongresu budou dostupná 6 měsíční data s hodnocením průměrné TF, četnosti SVES a KES v EKG Holteru před RDN a po 6 měsících u všech léčených pacientů. Samozřejmě, že RDN byla provedena pro rezistentní hypertenzi a výše popsané arytmie byly pouze zajímavou koincidencí. Po úspěšné RDN dochází k poklesu afterloadu LK, ústupu hypertrofie LK, zlepšení stavu diastolického srdečního selhání. Významná diastolická dysfunkce byla přítomna u 6 z 0 léčených pacientů, s poklesem NT pro BNP v mediánů 3 měsíců o 5 %, se zlepšením tolerance námahy o cca jednu třídu NYHA. Lze předpokládat snížení četnosti maligních arytmií u pacientů se systolickým srdečním selháním a event. implantovaných ICD. Hodnocení pravokomorové stimulační septální pozice dle skiagrafických kritérií a dle morfologie stimulovaného QRS komplexu Kameník L, Hnátek T, Sedloň P, Jarkovský J, Littnerová S, Táborský M 3 Kardiocentrum, Interní klinika. LF a ÚVN Praha, IBA MU, Brno, 3 I. interní klinika-kardiologická, FN Olomouc, Úvod: Ve snaze omezit riziko nežádoucích účinků pravokomorové stimulace je pro destinaci elektrody využívána septální pozice. Detailní pozici elektrody na septu lze třídit dle skia kritérií nebo dle vektoru stimulovaného QRS komplexu (sqrs). Délka stimulovaného QRS komplexu je obrazem stupně homogenní kontrakce a představuje zástupný ukazatel komorové dyssynchronie. Paralelní zhodnocení různých septálních stimulačních míst z hlediska stupně dyssynchronie nebylo dosud provedeno. Cíle studie: Statisticky analyzovat délku sqrs při dosažení různých septálních pozic a různého vektoru sqrs. Vyhodnotit optimální pozici stimulační elektrody vzhledem k délce sqrs jako nepřímého ukazatele stupně komorové dyssynchronie. Metodika: Šestsetdevět pacientů s implantovanou elektrodou na septu pravé komory bylo tříděno dle skiapozicie v bočné resp. zadopřední projekci: true-septální oproti anteroseptální, resp. septum RVOT oproti septum extra RVOT, dále tříděno dle vektoru QRS ve svodech I, III. Jednotlivé třídy byly porovnávány dle šíře stimulovaného QRS komplexu. Výsledky: Jsou uvedeny v tabulce. Relativní délka sqrs je rozdíl mezi délkou sqrs a nativního QRS komplexu stimulační pozice N absol. délka sqrs N rel. délka sqrs sept RVOT plus true-sept ± 4b 9 39 ± 3a sept extra RVOT plus true-sept ± 6b ± 3a sept RVOT plus anterosept ± 7a ± 39b sept extra RVOTplusanterosept ± 6a ± 9b p < 0,00* < 0,00* vektor s QRS v: I., III. N absol. délka sqrs N rel. délkasqrs neg. nebo izo. v I. plus poz. v III ± 4a ± 4a izoel. nebo neg. v III ± 7b 80 4 ± 7a poz. v I. plus poz. v III ± 4c ± 3b p < 0,00* < 0,00*. Závěr: Nejnižší stupeň komorové dyssynchronie, hodnocené nepřímo dle délky sqrs, byl zjištěn při pozici true-septální a při přítomnosti vektoru negativního nebo izoelektrického ve svodu I. plus pozitivního ve svodu III. Rozdíl mezi pozicemi septum RVOT a septum extra RVOT nebyly významné. Tabulka. Stimulační pozice N Absolutní délka sqrs N Relativní délka sqrs septum RVOT plus true-septální ± 4b 9 39 ± 3a septum extra RVOT plus true-septální ± 6b ± 3a septum RVOT plus anteroseptální ± 7a ± 39b septum plus anteroseptální ± 6a ± 9b p < 0,00* < 0,00* Vektor s QRS v: I., III. N Absolutní délka sqrs N Relativní délka sqrs neg. nebo izoel. v I. plus poz. v III ± 4a ± 4a izoel. nebo neg. v III ± 7b 80 4 ± 7a poz. v I. plus poz. v III ± 4c ± 3b p < 0,00* < 0,00* Intervenční a akutní kardiologie 0; (Suppl. A)

19 Abstrakta A 9 Neobvyklá pozdní komplikace hemoperikard při fraktuře elektrody Kejřová E, Válek M, Magage S, Pšenička M, Smola M, Kociánová L, Dytrych V, Linhart A, Plocová K II. interní klinika VFN, Praha, II. chirurgická klinika VFN Praha, Perforace myokardu při zavádění endovazálních elektrod s rozvojem hemoperikardu se popisuje jako sporadická komplikace v časném pooperačním období. Předkládáme kazuistiku 58letého muže s trvalou stimulací od poloviny července s použitím elektrod EncorCordis, kde k perforaci myokardu síní došlo 9 let po primoimplantaci. Život ohrožující komplikace byla indikací k chirurgické revizi s překvapivým operačním nálezem. Sledování nemocných po chirurgické léčbě fibrilace síní desetileté zkušenosti Krausová R, Kautzner J, Pirk J, Skalský I Kardiocentrum, IKEM, Praha, Chirurgická ablační technika byla zavedena v IKEM v roce 000. K ovlivnění fibrilace síní (FS) během kardiochirurgického výkonu je převážně využívána radiofrekvenční (RF) energie. Soubor pacientů a metody: Od VIII 000 do XII 00 bylo v Kardiocentru IKEM indikováno 79 pacientů (336 žen, průměrný věk 68 ± 9 let) s FS (v 70 % permanentní) při srdeční vadě, případně ICHS ke kardiochirurgickému výkonu současně s perioperační ablací. Principem je izolace plicních žil a rozdělení levé síně na několik oddílů. Poté je provedena náhrada či plastika chlopně, případně revaskularizace myokardu. Ve skupině I (mitrální vada náhrada nebo plastika mitrální chlopně, event. v kombinaci s plastikou trikuspidální chlopně) zařazeno 36 pacientů, ve skupině II (ostatní kardiochirurgické intervence) 340 pacientů, ve skupině III (izolovaná ICHS samostatná revaskularizace myokardu) je 36 pacientů. Výsledky: Průměrná doba sledování je 5,9 měsíce. V celém souboru zemřelo 44 pacientů (8 %). U 4 pacientů (3 %) se vyskytla TIA (v jednom případě při trombóze chlopenní náhrady). Kardiostimulátor byl implantován v 3 případech (4 %). Sinusový rytmus byl přítomen po roce sledování u 63 %, 53 %, 63 %, po 5 letech u 47 %, 6 %, 5 %, po 0 letech u 34 %, 33 %, % ve skupinách I, II, III, resp. U 34 pacientů (7 %) byla v průběhu sledování minimálně x dokumentována pravidelná síňová tachykardie s převažujícím AV blokem :, která byla u symptomatických pacientů řešena katetrizační ablací. Závěr: S přibývajícími zkušenostmi jsou lépe definováni pacienti s paroxyzmální a permanentní FS s ohledem na stanovení strategie ablace či jiných zákroků na levé síni a z hlediska hodnocení výsledků. V průběhu sledování má % pacientů s paroxyzmální FS po chirurgické ablaci sinusový rytmus. U pacientů s permanentní FS je úspěšnost nižší. Je nutné počítat s pozdní rekurencí arytmie 7 0 % každý rok. Specifickou komplikací je vznik pravidelných síňových tachykardií. Mikrovolt T wave alternans u pacientů s dysfunkcí levé komory po dvouletém sledování další zklamání v neinvazivní rizikové stratifikaci? Křivan L, Čapek B, Kozák M, Lokaj P, Sepši M, Burešová L, Špinar J Interní kardiologická klinika FN Brno, Úvod: Mikrovolt T wave alternans (MTWA) slouží k neinvazivnímu posouzení rizika náhlé srdeční smrti u pacientů s dysfunkcí levé komory. Cíl: Provést srovnání výskytu maligní arytmie a úmrtí u pacientů s dysfunkcí levé komory s pozitivním a negativním výsledkem MTWA po 4 měsících sledování. Určit pozitivní a negativní předpovědní hodnotu (PPH, NPH) MTWA. Soubor a metody: Celkem bylo vyšetřeno 55 pacientů s EF LK < 40 %, z toho 05 s ICHS a 50 s DKMP. U všech byla stanovena přítomnost MTWA, v případě pozitivity absolutní hodnota i počet pozitivních svodů, dále EF LK, stav koronárního řečiště s případnou revaskularizací. Dále byla zaznamenána doprovodná medikace a přidružená onemocnění. V indikovaných případech proběhla primárně preventivní implantace ICD. Pacienti byli sledováni v pravidelných intervalech, byl hodnocen výskyt maligní arytmie a úmrtí. Výsledky: Medián sledování byl 33,8 měsíců. Průměrný věk pacientů 60,9 let, průměrná EF LK byla 9 %. Přežití pacientů ve 4 měsících sledování bylo 94 %. Nemocní s ICHS s negativním MTWA měli signifikantně méně maligních arytmií než pacienti s pozitivním výsledkem (p = 0,033). U DKMP nebylo dosaženo signifikantního výsledku. Statisticky se nelišila EF LK, šíře QRS komplexu, doba do vzniku arytmie, absolutní hodnota MTWA, počet svodů, NYHA klasifikace, ani ostatní sledované parametry. PPH pro nonnegativní pacienty byla 33,7 % a NPH pro MTWA negativní pacienty byla 80 %. Závěr: Soubor pacientů s průměrnou EF LK 30 % má výrazně nižší mortalitu, něž uvádějí epidemiologická data. Tento fakt neumožňuje zatím hodnocení mortalitních dat. Jediný statisticky významný výsledek prokazuje, že pacienti s ICHS a nepřítomností MTWA mají méně maligních arytmií. NPH v této podskupině je 80 %. Podporováno grantem MZ NS04 3. Dlouhodobé výsledky léčby dětí s permanentní junkční reciproční tachykardií Kubuš P, Gebauer RA, Materna O, Janoušek J Dětské kardiocentrum a Centrum výzkumu chorob srdce a cév, FN v Motole, Praha, Department of Pediatric Cardiology, University of Leipzig, Heart Centre, Leipzig, Germany Cíl: Zhodnotit dlouhodobé výsledky léčby dětí s permanentní junkční reciproční tachykardií (PJRT). Metodika: Retrospektivně analyzována data 30 konsekutivních pac. s diagnózou PJRT v období Výsledky: Medián věku v době diagnózy byl,6 (IQR 0 3,5) a medián sledování 3,3 (IQR,7 6,0) roku. Palpitace byly přítomné u 9/30 a srdeční selhání s dysfunkcí levé komory u 3/30 pac. Prenatálně byla diagnóza stanovena u 8/30 pac. Průměrná frekvence PJRT v době diagnózy byla 04/min. Dlouhodobá farmakologická léčba byla aplikována u 5/30 pac. průměrným počtem,9 antiarytmik na pac.: sotalol u 6/30, propafenon u 5/30, digoxin u /30, betablokátor u /30, amiodaron u /30 pac. K úplné supresi arytmie medikamentózní léčbou došlo u 3/5 pac., k částečné supresi u /5 pac. Katetrizační ablace byla provedena u /30 pac. (úspěšně u 0/) ve středním věku 5,8 roku. Ke spontánnímu vymizení PJRT s možností ukončení antiarytmické terapie bez recidivy PJRT došlo ve středním věku 4,9 roku u 9 z 9 pac., kteří nepodstoupili ablaci. Při poslední kontrole byl sinusový rytmus (Holter) u 5/30 pac. (83,3 %), klinicky nevýznamné ataky PJRT u 5/30 pac., antiarytmika užívalo 9/30 pac. EF levé komory byla u všech pac. normální (53 76 %). Žádný pac. nezemřel. 0; (Suppl. A) Intervenční a akutní kardiologie

20 A 0 Abstrakta Závěr: PJRT byla u 7 % pac. zjištěna fetálně a u 0 % se primárně manifestovala srdečním selháním. Antiarytmika umožnila úplnou nebo částečnou kontrolu rytmu u všech medikamentózně léčených pac. Katetrizační ablace byla provedena u /3 pac. s výborným výsledkem. Ke spontánnímu vymizení arytmie došlo u poloviny pac., kteří nepodstoupili ablaci. Podpořeno výzkumným záměrem FN v Motole č. MZOFNM005. Klinická a elektrofyziologická charakteristika dětských pacientů s asymptomatickým WPW podstupujících profylaktickou ablaci přídatné síňokomorové spojky Kubuš P, Vít P, Gebauer RA 3, Materna O, Janoušek J Dětské kardiocentrum a Centrum výzkumu chorob srdce a cév, FN v Motole, Praha Dětská kardiologie Pediatrické kliniky FN Brno, 3 Department of Pediatric Cardiology, University of Leipzig, Heart Center, Leipzig, Germany Tabulka. Parametr nativně isoprenalin AC ERP medián (IQR) 95 (70 30) 70 (48 90) SPERRI medián (IQR) 95 (56 330) 40 (30 83) Cíl: Zhodnotit klinický a elektrofyziologický profil dětí s WPW obrazem podstupujících profylaktickou katetrizační ablaci přídatné síňokomorové spojky. Metodika: Retrospektivně byly hodnoceny výsledky 85 konsekutivních pac. ve věku < 8 let (5 chlapců, 34 dívek) s WPW obrazem a mediánem věku v době výkonu 4,9 (IQR,5 6,6) roku, u nichž bylo v období 0/000 8/0 provedeno katetrizační elektrofyziologické vyšetření (EFV) k ozřejmění rizikovosti přídatné síňokomorové spojky (rizikové parametry: antegrádní efektivní refrakterní perioda spojky AC ERP < 50 ms, nejkratší preexcitovaný RR interval při fibrilaci síní/ síňovém rampu SPERRI < 50 ms, inducibilita AV reentry tachykardie AVRT) a její případné ablaci. Všichni pac. byli bez antiarytmické terapie a měli preexcitaci do maximální zátěže. Výsledky: Strukturálně normální srdce bylo přítomno 8 pac., 3 pac. měli hypertrofickou kardiomyopatii. Jedna manifestní spojka byla přítomna u 8 pac., dvě spojky u 4 pac. Rizikové vlastnosti byly zjištěny nativně/po isoprenalinu u 35/4 z celkem 89 spojek (55,0 %, vysoká převodní kapacita u 36 a inducibilita AVRT u 5 spojek). Ablace byla provedena u 63/89 spojek (70,8 %, riziková spojka u 40/63) a nebyla indikována u 9/49 rizikových spojek (lokalizace spojky blízko AV uzlu u 8/9 pac.). Elektrofyziologické vlastnosti vyšetřených spojek jsou uvedeny v tabulce. Závěr: Jeden nebo více rizikových parametrů byl zjištěn u více než poloviny spojek z nichž 4/5 byly podrobeny katetrizační ablaci. Vyšetření po podání isoprenalinu zvýšilo počet spojek s rizikovými vlastnostmi o 40 %. Celkem byla ablace provedena u 7 % ze všech vyšetřených spojek. Podpořeno výzkumným záměrem FN v Motole č. MZOFNM005. Kazuistika pacienta s hemodynamicky významnou ischemií myokardu jako komplikací transseptální punkce v průběhu elektrofyziologického vyšetření Lehar F, Stárek Z, Groch L, Novák M, Wolf J I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny v Brně, Úvod: Transseptální punkce je běžně používanou metodou, se kterou se v dnešní době setkáváme převážně při elektrofyziologických vyšetřeních. Tato metoda má na zkušeném pracovišti velmi vysokou úspěšnost provedení a malé riziko možných komplikací, jejichž vznik často souvisí s anatomickými varietami mezisíňového septa. Jednou z popisovaných komplikací je vznik reflexní vazovagální hypotenze či bradykardie nebo přechodné ST elevace. Pacient, metody: V kazuistice prezentujeme výraznou reakci v souvislosti s transseptální punkcí při elektrofyziologickém vyšetření s izolací plicních žil u pacienta s perzistující fibrilací síní. U tohoto pacienta náhle vznikly stenokardie, na EKG elevace ST úseku ve svodech II, III, avf i v hrudních svodech, závažná hypotenze s nutností katecholaminové podpory. Následně vznikla bradykardie s nutností dočasné kardiostimulace. Pomocí echokardiografického vyšetření byl vyloučen perikardiální výpotek, urgentní koronarografie prokázala normální nález na koronárních tepnách. Potíže postupně ustoupily, další průběh byl již bez nutnosti kardiostimulace a podpory katecholaminy, poté byl výkon bez dalších potíží dokončen. Diskuze a závěr: V literatuře jsou popisovány jednotlivé případy, kdy se objevily známky ischemie dolní stěny při transseptální punkci. Vždy se jednalo o přechodnou komplikaci, často s ústupem potíží po intravenózním podání blokátorů kalciového kanálu nebo nitrátu. Proto bylo vysloveno podezření, že se jedná o přechodný spazmus koronární tepny na podkladě podráždění autonomního nervového systému s aktivací vagu. Další hypotéza zvažuje drobnou vzduchovou embolii. Ve všech popisovaných případech byly tyto změny přechodné a plánované elektrofyziologické vyšetření bylo většinou dokončeno. Přechodné byly symptomy i u našeho pacienta i přes dramatickou situaci při jejich vzniku, kdy imponovaly jako závažná komplikace. Ukazuje se, že po vyloučení ostatních příčin a po odeznění symptomů je elektrofyziologické vyšetření možné dokončit. Metoda 3D rotační atriografie použitá při zobrazení jiných struktur než levé síně Lehar F, Stárek Z, Novák M, Jež J, Wolf J, Žbánková A, Khait R I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny v Brně, Úvod: Při elektrofyziologických vyšetřeních a ablacích v levé síni se používají 3D anatomické modely sloužící k lepší orientaci v této komplikované srdeční struktuře. Nejčastěji se tato data získávají z CT srdce, novou metodou je použití 3D rotační atriografie. Výhodou tohoto nového postupu je jednoduché provedení přímo na sále v rámci výkonu, redukce množství použité kontrastní látky a snížení efektivní dávky radiačního záření. Metoda, výsledky: Na našem pracovišti používáme od srpna 00 3D rotační atriografii (3DRA) levé síně s automatickou segmentací (EP Navigator Philips) jako rutinní metodu, která výrazně ulehčuje průběh elektrofyziologického vyšetření s minimálním prodloužením celkového času výkonu. Po dobrých zkušenostech s touto metodou jsme se rozhodli zobrazit další anatomické struktury k ulehčení a podpoře prováděných výkonů. Tuto techniku jsme použili při zobrazení RVOT, LVOT a jícnu. Zkušenosti se zobrazením těchto struktur jsou zatím malé a k dispozici nejsou jednoznačně platné protokoly. Výtokový trakt pravé komory (RVOT) jsme se pokusili zobrazit u 7 pacientů s 85 % úspěšností, kdy u jednoho pacienta se RVOT nezobrazila z důvodů malého množství podané kontrastní látky. Ve 3 případech jsme provedli 3DRA LVOT, z čehož jeden byl neúspěšný. Zobrazení jícnu bylo provedeno u 7 pacientů s 96 % úspěšností. Důvodem selhání zobrazení jícnu bylo špatné vycentrování obrazu nebo nedostatečné množství kontrastu v jícnu. Hodnotili jsme také polohu jícnu vůči levé síni, kdy Intervenční a akutní kardiologie 0; (Suppl. A)