Univerzá lní metodiká por á dá ní vzde lá vácí ch ákcí pro osoby s te z ky m zrákovy m postiz ení m

Transkript

1 Univerzá lní metodiká por á dá ní vzde lá vácí ch ákcí pro osoby s te z ky m zrákovy m postiz ení m Káteřiná Káválírová Okámžik, 2014 Tento studijní máteriál byl vytvořen v rámci projektu Podporá záčleňování osob s těžkým zrákovým postižením ná prácovní trh. EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI

2 Obsah Úvod Kdo jsou lidé se zrakovým postižením Co je třeba vědět, než začnete pracovat se zrakově postiženými Úprava prostředí Od zastávky ke dveřím Vstup do objektu Úprava interiéru Komunikace s lidmi se zrakovým postižením Efektivní pomoc lidem se zrakovým postižením Práce s informacemi Orientace v interiéru Doprovázení zrakově postižených Jak se učí zrakově postižení Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené Pomůcky pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb Pomůcky pro práci s informacemi Metody výuky Metody zaměřené na získávání informací Metody s prvky zážitkové pedagogiky Aktivizační metody Metody zaměřené na rozvoj schopností a dovedností Úprava písemných materiálů Formy výuky Přednáška, beseda Seminář, workshop Exkurze, stáž Koncert, výstava, sportovní akce Učíme zrakově postižené Oslovení cílové skupiny Závěrečné testy, hodnocení, zpětná vazba Specifické akce pro zrakově postižené Závěr Zdroje... 27

3 Přílohy Příloha 1: Vybrané organizace poskytující služby osobám se zrakovým postižením Příloha 2: Podpora studentů vysokých škol Příloha 3: 9 otázek před vzdělávací akcí Příloha 4: Proč začleňovat osoby se zrakovým postižením do vzdělávacích jiných společenských aktivit? Příloha 5: Začleňováním proti znevýhodnění Příloha 6: 10 užitečných NE pro pořadatele akcí Příloha 7: Pořádání výtvarných výstav přístupných lidem se zrakovým postižením Příloha 8: Metodika pro práci se zrakově postiženými klienty lezeckých center... 42

4 Úvod Tento text je určen všem, kteří pořádají vzdělávací, sportovní, kulturní a jiné akce pro širokou veřejnost a chtějí na ně přizvat také lidi se zrakovým postižením, nebo těm, kdo se rozhodli realizovat aktivity pro skupinu zrakově postižených. Čtenáři se zde seznámí s metodami, vhodnými pro práci s osobami se zrakovým postižením; dozví se, jak přizpůsobit prostředí, aby se v něm zrakově postižení cítili dobře a bezpečně, a dále si osvojí postupy pro respektující komunikaci a správnou pomoc zrakově postiženým. Tento text je pouze úvodem do tématu, bude-li se chtít čtenář dozvědět více, může kontaktovat některou z organizací pomáhajících zrakově postiženým (viz Příloha 1). Naším cílem je, aby tato brožura přispěla k propojení světa lidí s handicapem a lidí bez postižení. Doufáme, že přinese praktické návody, jak tento cíl naplnit.

5 1. Kdo jsou lidé se zrakovým postižením Pojmem zrakové postižení (zrakově postižení) rozumíme pro účely tohoto textu takový stupeň a druh zrakové vady, kdy postižený jedinec musí využívat speciální kompenzační pomůcky či postupy v každodenním životě při sebeobsluze, při získávání informací nebo při prostorové orientaci a samostatném pohybu. Nemáme zde tedy na mysli lidi dalekozraké či krátkozraké, kterým pomohou brýle. V České republice žije cca osob se zrakovým postižením, z toho asi tvoří osoby nevidomé. Zde máme na mysli také osoby prakticky nevidomé, které dokáží rozeznat světlo a tmu či jednotlivé barvy. Zrakové postižení může být buď vrozené, nebo získané. Některé zrakové vady zůstávají neměnné po celý život jedince (člověk vidí stále stejně), jiné se mohou v průběhu života zhoršovat a někdy vést až k úplné slepotě. Pro účely této brožury budeme rozdělovat osoby se zrakovým postižením na: a) nevidomé a b) slabozraké. Důležitým kritériem pro nás bude, jakým způsobem kompenzují zrakově postižení svůj handicap. Lidé nevidomí využívají namísto zraku kompenzační smysly především hmat a sluch. Proto také většina pro ně určených pomůcek je zaměřena právě na tyto smysly (ozvučené hodinky, různé hmatové prvky pomáhající při orientaci i při třídění předmětů v domácnosti). Lidé slabozrací používají kompenzační smysly v menší míře. Využívají ještě zbytky zraku, může jim tedy hodně pomoci úprava prostředí (vhodné osvětlení, barevné kombinace, kontrast, zvětšení). Pro práci s informacemi používají často optické či elektronické pomůcky. Ještě je třeba upozornit, že stupeň zrakové vady může kolísat v různých prostředích. Např. někteří zrakově postižení mají problémy za šera, jiní naopak na přímém slunku. Někdy nás proto může překvapit, že se zrakově postižený střetne s překážkou, které se obvykle bezpečně vyhne. 2. Co je třeba vědět, než začnete pracovat se zrakově postiženými V této kapitole nastíníme, jaká opatření usnadní zrakově postiženým pobyt na vámi pořádaných akcích. Čtenář se dozví, jak upravit prostředí, jak komunikovat s lidmi se zrakovým postižením a jak jim poskytnout efektivní pomoc Úprava prostředí Od zastávky ke dveřím Prvním úskalím pro zrakově postiženého účastníka vaší akce je, jak se k vám vůbec dostane. Přestože jsou zrakově postižení schopni se samostatně pohybovat, orientace v neznámém prostředí pro ně bude velmi obtížná, především pro nevidomé. Pořádáte-li akce stále na stejném místě, pomůže zrakově postiženým, umístíte-li na svých webových stránkách popis trasy od nejbližší zastávky MHD k vám tedy ke vchodovým dveřím do vaší

6 organizace. Sestavení takového popisu trasy se řídí určitými pravidly musí v něm být uvedeny záchytné body, které budou zrakově postižení schopni rozeznat pomocí bílé hole. Při sestavování takového popisu vám mohou pomoci pracovníci z organizací zabývajících se problematikou osob se zrakovým postižením (viz Příloha 1). Pokud vám to personální možnosti dovolují, můžete nabízet doprovod zrakově postižených od nejbližší zastávky MHD přímo k vám. Tato informace by měla být uvedena na vašich webových stránkách, případně v propagačním materiálu ke konkrétní akci. Osoba, která bude zrakově postižené doprovázet, by měla být poučena o správném doprovázení zrakově postižených (viz kapitola Doprovázení zrakově postižených). Nevidomí a slabozrací si také mohou sjednat doprovod sami. Mohou být doprovázeni rodinnými příslušníky, přáteli nebo profesionálními průvodci či dobrovolníky. Pokud se jedná o akci s placeným vstupným, je vhodné poskytnout průvodci slevu či volný vstup na vámi pořádanou akci. Některé zrakově postižené doprovází vodicí pes. Je třeba s touto skutečností počítat, a pakliže se domníváte, že přítomnost psa na akci není možná (např. z hygienických důvodů), uveďte tuto informaci v propagačních materiálech. Vodicí pes by neměl být rušivým elementem, za jeho chování zodpovídá majitel. Pokud se pes chová nevhodně (např. obtěžuje okolí), můžete psa (i s majitelem) vykázat. Většina vodicích psů je dobře vychovaných a obvykle bývají spíše vítaným zpestřením veřejných akcí. Vodicí psi jsou zvyklí pobývat mezi lidmi v interiérech. Většinou neničí ani neznečišťují prostředí Vstup do objektu Aby vás zrakově postižení lépe našli, je třeba vhodným způsobem označit vstup do objektu popř. místo pořádání akce. Pokud pořádáte akce na stálém místě a předpokládáte, že k vám bude docházet pravidelně větší množství zrakově postižených, můžete zajistit instalaci akustického majáku. Jedná se o orientační pomůcku, která pomocí zvukového signálu či namluvené hlášky informuje zrakově postiženého, kde je umístěn vchod do budovy, příp. mu sdělí další potřebné informace. Jedná se o krabičku, která je umístěna na vaší budově. Zrakově postižený spouští zařízení pomocí vysílačky (dálkový vysílač pro nevidomé), kterou má buď jako samostatnou pomůcku, nebo zabudovanou v bílé holi. Po stisknutí příslušného tlačítka začne akustický maják, umístěný na vaší budově, vysílat příslušnou informaci (zvukový signál, řekne název instituce, popíše vstupní prostory). Namluvené informace je možné měnit. Cena akustického majáku činí cca Kč. Spouštěcí vysílačku vlastní velká část zrakově postižených, kteří žijí ve větších městech, kde ji využívají také pro cestování městskou hromadnou dopravou. Jestliže pořádáte akce na různých místech, dbejte, aby tato místa byla dobře označena. Slabozrakým pomohou informační tabule se zvětšeným písmem ve výrazných (reflexních) barvách. Důležité je, aby tabule dobře kontrastovaly s okolím a byly umístěny zhruba ve výšce očí. Pokud vám to personální kapacita dovolí, ponechte u vchodu průvodce, který zrakově postižené odchytí a podá jim informaci o místě konání akce.

7 Je-li vchod do objektu zamčený, bude třeba zvýraznit zvonek. Nevidomým pomůže hmatový prvek popiska v Braillově písmu, nalepení korálku či reliéfní samolepky. Slabozrací ocení zvýraznění barvy či zvětšení písma popisky zvonku Úprava interiéru Také interiér můžete poměrně snadno upravit tak, aby se u vás zrakově postižení mohli samostatně pohybovat. Slabozrakým pomohou následující opatření: - vhodné osvětlení, - vhodné barvy a barevný kontrast, - zvětšení. Nevidomí zase ocení: - hmatové prvky, - hlasovou a zvukovou navigaci. Při úpravě prostředí se snažte maximálně využívat předměty a pomůcky, které máte k dispozici. Vhodné osvětlení - Někteří zrakově postižení potřebují více světla, jiným naopak světlo škodí. Respektujte proto jejich individuální potřeby. Můžete např. poskytnout stolní lampu slabozrakému pro práci do blízka (zápis poznámek, čtení textu). - Nechte zrakově postiženého, aby si vybral místo. Někdo nebude chtít sedět u okna, protože je oslněn, jiný naopak toto místo vyhledává. - Chodby i další prostory by měly být dostatečně osvětlené. - Tam, kde není stálé osvětlení (kuchyňka, toalety), označte výrazně vypínače, aby je zrakově postižení snadno našli. Na bílé vypínače na bílých zdech, pro slabozraké neviditelné, nalepte barevnou samolepku. Vhodné barvy a kontrast - K zvýraznění barev a kontrastu vám mohou pomoci např. reflexní lepicí pásky, barevné papíry a samolepky, samolepící tapety a další běžně dostupné materiály. - Slabozrakým pomáhá, jsou-li věci dostatečně kontrastní. Bílé dveře na bílých zdech jsou pro ně neviditelné, pomůže jim, když na dveře umístíte barevné informační tabulky nebo polepíte zárubně reflexní páskou. - Označte také výrazně vypínače. - Informační tabule a nástěnky umisťujte do výše očí. - Pozor na skleněné plochy ty je vždy třeba označit. Velké nebezpečí představují zavřené skleněné dveře. Polepte skleněné výplně reflexními páskami. - Označte první a poslední schod schodiště výraznou kontrastní barvou. Zvětšené písmo - Popisky na dveřích pište velkým tučným bezpatkovým písmem. - Písmo by mělo být dostatečně kontrastní ideálně černé písmo na světlém pozadí popř. naopak.

8 - Nepoužívejte pokud možno pro informační tabule lesklé povrchy, slabozrací nebudou schopni text kvůli odleskům přečíst. - U slabozrakých platí, že méně je někdy více nepoužívejte zbytečné grafické prvky, které by mohly zhoršit čitelnost informací (texty v obrázcích, příliš barevné pozadí). Hmatové prvky - Pro hmatové zvýraznění můžete používat konturovací pastu (k dostání v papírnictví či výtvarných potřebách, po zaschnutí zanechá hmatnou stopu), hmatové samolepky, nalepené kousky pěnové gumy, samolepící tapety s reliéfním povrchem, kusy koberců či linolea, korek, dřevěné korálky. Hmatové prvky je možné dobře připevnit pomocí tavicí pistole. - Taktéž si můžete nechat natisknout popisky v Braillově písmu u některé z organizací poskytujících služby osobám se zrakovým postižením. - Snažte se využívat hmatové prvky, které zároveň pomohou i slabozrakým volte vhodné kontrastní barvy (značky vystříhané z barevné vlnité lepenky, pěnové gumy či reliéfní samolepící tapety). - Využívejte různé nášlapné prvky, které nevidomým pomohou jako vodicí linie. Cestu od vchodu do místa konání akce vyznačte pomocí pruhů koberce nevidomý si je nahmátne nohou či bílou holí. - Využívejte také různé hmatové prvky umístěné na stěně (nalepení reliéfní pásky). Nevidomý se tak dostane podél zdi, kam potřebuje. - Označte první a poslední schod schodiště nalepením kusu koberce. - Informační tabulky na dveřích doplňte popisky v Braillově písmu. - Upozorněte nevidomé na způsob značení, popisky a další pro ně přístupné informace. Sami by si jich nemuseli všimnout (označené zvonky či popisky na dveřích). Zvukové a hlasové prvky - Výše jsme zmínili akustický maják, který podá zrakově postiženému základní informaci o vstupních prostorách (po levé straně je schodiště, naproti vstupním dveřím výtah ). - Jako dobrý orientační bod může posloužit také vhodně umístěný reproduktor s hrající hudbou. V interiéru mohou na zrakově postižené však čekat ještě další překážky. Pozor na vyčnívající předměty v úrovni hlavy otevřená okna, zavěšené vitríny, otevřené skříňky kuchyňské linky. To vše je pro zrakově postiženého velmi nebezpečné, neboť tyto předměty nedokáže detekovat bílou holí. Zrakově postiženým pomůže, nebude-li v prostoru volně rozmístěn nábytek či jiné předměty (květináče, malé stolky, dekorativní předměty). Věnujte pozornost místům k odkládání oblečení. Máte-li k dispozici šatnu se skříňkami či botníky, ponechte zrakově postiženému krajní místo, aby jej dobře našel. Pokud k vám zrakově postižený bude docházet pravidelně, přidělte mu stálé místo, které můžete taktéž označit výše zmíněnými prvky.

9 Také toalety vhodně upravte. Máte-li k dispozici oddělenou toaletu pro osoby se zdravotním postižením, viditelně ji označte (velká informační tabule s piktogramem vozíčkáře, popiska v Braillově písmu). Viditelně označte pánské a dámské toalety (zvětšené kontrastní piktogramy vystříhané z pěnové gumy či tvrdého kartonu, popiska ve zvětšeném a Braillově písmu). Pokud není příslušenství na toaletě (držák na ručníky, toaletní papír, odpadkové koše) dostatečně kontrastní s okolím, označte jej výraznými barevnými prvky. Je-li součástí vašich aktivit společné stravování, věnujte opět pozornost zrakově postiženým. Poskytněte jim informace o možnosti stravování, o umístění jídelny, o způsobu objednávání pokrmu či o způsobu úhrady. Jedná-li se o jídelny samoobslužné, nevidomí budou pravděpodobně potřebovat pomoc vidícího, slabozrakým nejspíš bude stačit, umožníte-li jim seznámit se s prostředím (projdete s nimi jídelnu, ukážete jim, kde se co nachází). Pro zrakově postiženého může být náročné vyhledávání volného místa či přenášení pokrmů a odnášení použitého nádobí. Při těchto činnostech bude vhodná pomoc vidícího zejm. u nevidomých. Slabozrací ocení dobře viditelné označení výdejního okénka a místa k odkládání špinavého nádobí. Někomu může vyhovovat, bude-li sedět na stálém místě. Jak vidíte, mnohá opatření jsou snadná a finančně nenáročná. Je třeba jen trocha vstřícnosti, ohleduplnosti a v neposlední řadě také tvořivosti. Opět zdůrazňujeme, že opatření zde uvedená jsou obecná, vyhovují většině. Na konkrétních způsobech pomoci se ale vždy dohodněte se zrakově postiženými individuálně. Předejdete tak zbytečným nedorozuměním Komunikace s lidmi se zrakovým postižením Lidé se zrakovým postižením nejsou jiný živočišný druh, proto pro komunikaci s nimi platí běžná pravidla slušného chování. Hovořte s nimi jako s kýmkoliv jiným. Přistupujte ke zrakově postiženým bez předsudků a s respektem. Se zrakově postiženými mluvte jako se sobě rovnými. Není třeba na ně křičet (jak se někdy stává), aby lépe rozuměli. Zrakově postižení slyší a chápou, jen nevidí. A proto občas ani nevědí, že hovoříte právě s nimi. Zrakově postiženého oslovujte jménem, aby věděl, že informace patří jemu. V rušném prostředí můžete oslovení doprovodit ještě dotykem na rameno či paži, aby zrakově postižený vnímal, že s ním hovoříte. Zrakově postižení poznávají obvykle druhé podle hlasu, což však může být v rušném prostředí náročnější. Potkáte-li na ulici známého nevidomého a chcete-li se s ním dát do řeči, řekněte na začátku rozhovoru své jméno, aby věděl, s kým má tu čest. Při popisu se vyhýbejte ukazovacím zájmenům (támhle, tady). Buďte naopak co nejvíc konkrétní zejm. popisujete-li trasu nebo umístění nějakého předmětu.

10 Nebojte se používat slova jako vidět, koukat apod., sami zrakově postižení je ve své mluvě běžně používají. Taktéž se neostýchejte hovořit o barvách či jiných zrakových vjemech. Někteří nevidomí třeba v minulosti viděli a mají zachovalé vizuální vzpomínky. Pakliže potřebujete získat informace o stupni a typu zrakového postižení, nebojte se nevidomých či slabozrakých zeptat. Zrakově postižení vám jistě rádi sdělí, jaké jsou jejich zrakové možnosti, a následně se můžete lépe dohodnout na způsobu pomoci. Přichází-li k vám zrakově postižený s průvodcem, jednejte přímo s ním, nikoliv s doprovázející osobou. Je třeba mít na paměti, že zrakově postižení neuvidí vaše gesta ani mimiku, proto jim odpovídejte vždy slovně. Pokud na otázku zrakově postiženému přikývnete, nejspíš vás neuvidí. Potkáte-li zrakově postiženého, pozdravte jej vždy první bez ohledu na společenská pravidla. Zrakově postižení si vás sami často nevšimnou, protože vás nevidí Efektivní pomoc lidem se zrakovým postižením I když jsou mnozí zrakově postižení poměrně samostatní a s lecčím si poradí, přeci jen se občas vyskytnou situace, kdy uvítají pomoc vidících. Nejčastěji se bude jednat o následující formy pomoci: - práce s informacemi (vyhledávání informací z nedostupných zdrojů nástěnky, tabule), - orientace v interiéru (popis uspořádání místnosti, nalezení místa k sezení, rozmístění nábytku), - doprovázení zrakově postiženého vidící osobou v neznámém prostředí. Nabídněte sami zrakově postiženému vaši pomoc. Mnozí nevidomí a slabozrací si sice o pomoc dokáží říct, někdy ale netuší, že je v jejich blízkosti někdo, kdo jim může pomoci. Často jim tak ušetříte drahocenný čas. Když však zrakově postižený vaši pomoc odmítne, respektujte toto rozhodnutí. Nevidomí i slabozrací sami nejlépe znají své možnosti a limity. Pokud chcete nabídnout pomoc neznámému zrakově postiženému např. při přecházení vozovky - vždy jej nejprve oslovte, aby věděl, že mluvíte s ním. Oslovení můžete doprovodit lehkým poklepáním na rameno či paži. Když zrakově postižený vaši pomoc přijme, domluvte se, jakým způsobem mu můžete pomoci (z které strany jej máte vést při doprovázení, zda použije při doprovázení bílou hůl). Chce-li po vás zrakově postižený pomoc, která je nad rámec vašich možností, nebojte se říci ne. Pomoc zrakově postiženému je vždy na dohodě obou zúčastněných. Stejně tak, jako vy respektujete potřeby zrakově postiženého, měl by i on respektovat vaše možnosti.

11 Práce s informacemi Pro práci s informacemi (vyhledávání, čtení, psaní) používají zrakově postižení nejrůznější kompenzační pomůcky (viz kapitola 3.1. Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené). Umožněte jim proto, aby je mohli během vámi pořádaných akcí používat. Velkou pomocí je také zpřístupnění informačních materiálů v podobě, která je pro zrakově postižené dobře dostupná (elektronicky, ve zvětšeném písmu, v Braillově písmu viz dále). Pamatujte, že informace umístěné na nástěnkách a informačních tabulích jsou pro nevidomé neviditelné. Zajistěte proto, aby informace doputovaly ke zrakově postiženým jinou cestou; můžete je pro ně vytisknout ve zvětšeném písmu nebo jim je zaslat em v elektronické podobě. Mnohdy pomůže (a to nejen zrakově postiženým), když je umístíte na svých webových stránkách. Některé tištěné materiály (výukové materiály v různých jazykových učebnicích, komiksy, obrázky) mohou být pro slabozraké nepřehledné, a tudíž špatně čitelné. Zde nepomůže pouze zvětšení textu, je vhodné připravit je bez nadbytečných obrázků či jiných grafických prvků, které zasahují do textu. Také pamatujte, že slabozrací čtou text na lesklém pozadí jen s obtížemi. Odlesky mnohdy znemožňují čitelnost textu Orientace v interiéru Mnohá opatření týkající se úpravy interiéru jsme již zmínili v předchozí kapitole, proto je zde jen stručně shrneme. Seznamte zrakově postižené v dostatečném časovém předstihu (před začátkem akce) s interiérem budovy, v níž se akce koná. Nechte zrakově postižené, aby si vybrali místo, které jim bude vyhovovat. Zejm. u slabozrakých hraje důležitou roli rozmístění oken v místnosti, pro někoho může být denní světlo přínosem, jiného naopak oslňuje. Popište zrakově postiženému, jak vypadá místnost, jak je veliká, jaký nábytek a další vybavení se v ní nachází, kde jsou dveře. Nezapomeňte také upozornit na případné nebezpečné překážky jako je nábytek volně v prostoru, skříňky v úrovni hlavy a skleněné plochy. Stejným způsobem popište zrakově postiženému také toalety. Je-li k dispozici kuchyňka s občerstvením, informujte zrakově postiženého o této skutečnosti. Ukažte mu, kde se nachází nádobí, kde je mikrovlnná trouba či rychlovarná konvice a jak se ovládají. Je-li součástí akce také podávání občerstvení káva, čaj ukažte zrakově postiženému, kde se může obsloužit. Seznámení s prostředím proveďte u nevidomých individuálně, u slabozrakých můžete i skupinově. Účastníky akce seznamte s prostředím před jejím zahájením, předejdete tak zbytečnému vyrušování při výuce.

12 Upozorněte další (vidící) osoby (spolupracovníci, úklidový personál), které se budou během akce v místě konání vyskytovat, na přítomnost osob se zrakovým postižením Doprovázení zrakově postižených Zrakově postižené můžete doprovázet jednak v interiérech, jednak venku při přesunech z místa na místo. Domluvte se se zrakově postiženými, kdy potřebují váš doprovod zda jen venku nebo i uvnitř, zda jen za určitých světelných podmínek (za tmy, na ostrém slunci). Dohodněte se také, z které strany se vás nevidomý či slabozraký přidrží. Nabídněte zrakově postiženému rámě nevidomý se bude zlehka dotýkat vaší paže a půjde cca krok za vámi. Nikdy nestrkejte nevidomého před sebou, je to pro něj nepříjemné a někdy i nebezpečné. Při procházení zúženým prostorem dejte paži za sebe, naznačíte tak nevidomému, že se má za vás zařadit. Situaci komentujte taktéž slovně. Při procházení dveřmi jde průvodce jako první a otevírá dveře. Následuje jej nevidomý, který dveře zavírá. Na průchod dveřmi opět zrakově postiženého upozorněte. Upozorněte zrakově postiženého, když se blížíte ke schodišti. Domluvte se, zda půjde nevidomý s vámi či sám - v tom případě mu ukažte zábradlí. Není třeba mu říkat přesný počet schodů, nevidomý si nahmatá začátek i konec schodiště pomocí bílé hole. Dohodněte se se zrakově postiženým, zda bude během doprovázení používat bílou hůl či nikoliv. Mnozí nevidomí se s ní cítí bezpečněji, neboť náhodní kolemjdoucí občasní průvodci i při sebevětší snaze občas přeci jen zapomenou některou překážku ohlásit. Při doprovázení popisujte zrakově postiženému, kde se právě nacházíte, příp. další detaily. Domluvte se, jaké informace chce zrakově postižený znát. Budete-li doprovázet zrakově postiženého člověka s vodicím psem, pravděpodobně se vás nebude držet za paži. Jděte vedle něj a upozorňujte jej na průběh cesty (budeme zahýbat doprava, následuje přechod). Zrakově postižený pak dá psovi příslušný povel a ten jej bezpečně provede. Vodicího psa nikdy nevyrušujte, ani s ním při práci nemanipulujte (nechytejte ho za postroj či vodítko). Upozorněte však nevidomého, chová-li se pes nevhodně (obtěžuje spolucestující v dopravě, dobývá se do tašek, něco konzumuje). Budete-li nabízet zrakově postiženým průvodcovské služby častěji, doporučujeme účast na některém z kurzů pro průvodce zrakově postižených, které nabízí organizace poskytující služby osobám se zrakovým postižením (viz Příloha 1).

13 3. Jak se učí zrakově postižení V této kapitole nastíníme postupy pro vzdělávání lidí se zrakovým postižením. Představíme si některé pomůcky, které tito lidé využívají během studia, a dále pomůcky, bez nichž by se v životě neobešli. Čtenář se seznámí s metodami a formami výuky, které je vhodné používat během vzdělávacích aktivit. Nebudou chybět ani praktické rady pro zpřístupnění vzdělávacích materiálů Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené Zrakově postiženým usnadňují život mnohé kompenzační pomůcky, které využívají při chůzi ve známém i neznámém prostředí, při cestování, dále v domácnosti, v práci či při volnočasových aktivitách. Díky nim mají přístup k mnoha informacím (internet, knihy, studijní materiály). Také v průběhu vámi pořádaných akcí nevidomí a slabozrací mnohé z nich využijí Pomůcky pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb Pro orientaci ve známém i neznámém prostředí a samostatný pohyb používají nevidomí a slabozrací bílou hůl, vodicího psa a dálkový vysílač pro nevidomé (mezi nevidomými označován jako vysílačka nebo vépéenka). Pomocí vysílačky spouští zrakově postižený akustický maják umístěný nad vchodem do budovy, zvukovou navigaci u vstupu do metra, ale i akustické majáky na tramvajích a autobusech, které informují nevidomého o číslu linky a směru jízdy. Bílá hůl může být buď dlouhá, která slouží k ohmatávání trasy a upozorňuje nevidomého na případné překážky, nebo krátká signalizační, která upozorňuje okolí, že její majitel má zrakovou vadu a mohl by potřebovat pomoc. Signalizační hůl používají především lidé slabozrací nebo ti, jejichž zrak se mění v závislosti na různých prostředích (světlo, tma). S její pomocí si mohou osahat některé překážky (výška schodu, obrubník). Některé zrakově postižené doprovází vodicí pes. Obvykle se jedná o retrívry (labradorský, zlatý) či borderkolie. Tito psi bezpečně provedou nevidomého po známé trase. V neznámém prostředí stačí nevidomého informovat o průběhu trasy, ten pak vydá příslušný povel psovi (budou schody, přechod, zatáčíme doprava ). Na překážky většinou upozorní pes. Během akce bude pes odložen na místě a nevyrušuje ostatní. Někteří psi však mohou být citliví na různé sluchové, zrakové či čichové podněty (tleskání, světelné objekty), proto je vhodné se s majitelem domluvit, zda jeho pes reaguje na některé specifické situace a příp. je řešit (uvázání psa nebo jeho umístění na klidném místě) Pomůcky pro práci s informacemi Během vámi pořádaných akcí budou nejspíše nevidomí a slabozrací používat především pomůcky pro čtení, psaní či jiný záznam informací. Pro čtení používají slabozrací jednak optické a jednak elektronické kamerové lupy. Pro práci s optickými pomůckami zrakově postiženým mnohdy pomůže dostatečné osvětlení je tedy vhodné mít pro tyto případy k dispozici stolní lampu či ponechat zrakově postiženému místo u okna (denní světlo). Pro čtení používají slabozrací také nejrůznější cestovní elektronické lupy, které je třeba dobíjet. Budou proto potřebovat mít v blízkosti zásuvku či prodlužovačku.

14 Nevidomí čtou text většinou v Braillově písmu nebo v elektronické podobě. Můžete tedy nechat v některé organizaci vytisknout texty v Braillově písmu. Pozor 1 stránka běžného tisku znamená cca 4 strany braillského tisku. Knihy a učebnice v Braillově písmu tedy budou velmi objemné. Řada nevidomých dokáže bez problému využívat počítač a pracovat s texty v elektronické podobě. Mějte proto připravenou elektronickou podobu textu, kterou můžete nevidomým zaslat předem, aby měli možnost se s materiály seznámit v klidu. Nemáte-li k dispozici text v elektronické podobě, poskytněte zrakově postiženým alespoň text vytištěný. Nevidomí a slabozrací budou schopni si jej sami zdigitalizovat. Měli by jej však mít k dispozici před začátkem akce, neboť převod textu může být časově náročný. Nevidomí musí texty oskenovat, pomocí speciálního programu rozpoznat (převést obrázky do textové podoby, s níž je možné pracovat) a následně odstranit příp. chyby. Pro psaní využívají zrakově postižení nejčastěji notebooky či jiné elektronické zápisníky pro nevidomé. Zde je opět vhodné ponechat účastníkům místo poblíž zásuvky, aby mohli zapojit svá zařízení. Zápisníky obvykle bývají ozvučené, proto by účastníci měli používat sluchátka, aby nerušili ostatní. Někteří nevidomí používají pro psaní Pichtův psací stroj (psací stroj pro záznam Braillova písma). Tento stroj je poměrně hlučný, dohodněte se tedy se zrakově postiženým o vhodném místě, aby co možná nejméně rušil ostatní posluchače. Někteří zrakově postižení dávají přednost zvukovému záznamu. Umožněte proto nevidomým a slabozrakým, aby si vaši přednášku nahráli na diktafon. Pakliže si nepřejete, aby byla nahrávka dále šířena, upozorněte na tuto skutečnost Metody výuky V této kapitole si představíme metody výuky, které lze používat při vzdělávacích aktivitách zaměřených na osoby se zrakovým postižením. Stejně tak však mohou být uplatňovány i u lidí bez postižení. Jedná se o běžně používané metody, jen je třeba mít na paměti některá specifika týkající se lidí se zrakovým postižením. Pro účely tohoto textu si rozdělíme metody do čtyř základních skupin dle míry aktivity vzdělávaného jedince, a to následovně: - metody zaměřené na získávání informací (výklad, prezentace, názorná ukázka, práce s textem, práce v malých skupinách), - metody s prvky zážitkové pedagogiky (situační scénky, simulační hry, sebepoznávací aktivity), - aktivizační metody (diskuse, problémové metody, klasifikační metody, projektové metody), - metody zaměřené na rozvoj schopností a dovedností (instruktáž, asistence) Metody zaměřené na získávání informací Tyto metody lze využít především pro seznámení s teoretickými informacemi; jsou vhodnou formou např. pro úvodní seznámení s konkrétním tématem, pro získání základních informací pro následné praktické odzkoušení, ale také jako základ pro následnou samostatnou práci. Účastníci vzdělávání jsou při využití těchto metod spíše pasivní.

15 Výklad tvoří obvykle hlavní část přednášek. Jedná se o ucelený souhrn informací k danému tématu. Informace by měly být dobře strukturované, pro účastníky srozumitelné. Na začátku je vhodné vysvětlit základní pojmy a objasnit klíčová slova. Na konci přednášky by mělo být téma shrnuto. Výklad je vhodné doplnit např. dotazy účastníků, aby měli posluchači možnost ujasnit si případné nesrovnalosti, či diskusí, v níž mohou posluchači prezentovat vlastní názory k danému tématu. Výklad si budou zrakově postižení zaznamenávat nejčastěji buď formou psaní poznámek pomocí elektronických zápisníků či Pichtova psacího stroje, nebo si jej nahrají na diktafon a následně se k němu budou moci vracet. Prezentace bývá často vhodným doplňkem výkladu. Obvykle přednášející píše na tabuli poznámky v bodech, které jsou jakýmsi souhrnem výkladu. V současné době jsou často využívány PowerPointové prezentace, které jsou promítány pomocí dataprojektoru. Dále je možné použít např. instruktážní video či zvukový záznam s ohledem na vybrané téma (např. hlasy ptáků pro ornitologickou přednášku). Pakliže vyučující při výuce píše na tabuli, měl by text pro zrakově postižené předčítat. PowerPointové prezentace je vhodné zrakově postiženým předat v elektronické podobě jako soubor.ppt či jako prostý text (.txt). V případě videoprezentací komentujte slovně děj, který je pouze vizuální. Názorná ukázka je na místě, pokud si účastníci osvojují novou dovednost, seznamují se s neznámým objektem (přístroj, pomůcka, živočich) nebo se učí postup pro konkrétní činnost (např. při vaření, ručních pracích). Pokud se účastníci seznamují s neznámým objektem, je třeba pamatovat, že zrakově postižení budou potřebovat individuální přístup. Mějte pro ně připraven speciální exemplář, který si budou moci prohlédnout zblízka či osahat. Pokud není individuální přístup možný během výuky, ponechte zrakově postiženého před nebo po kurzu, aby se s předmětem blíže seznámil. Slabozrací lidé budou pravděpodobně používat optické pomůcky. Zde postačí, aby seděli v předních řadách a na exemplář dobře viděli. Postupy bude třeba se zrakově postiženým nacvičit individuálně. Při skupinovém předvádění postupu doprovázejte ukázku slovním komentářem, aby si zrakově postižený udělal jasnou představu o činnosti. Nácvik dovedností je vhodné provádět individuálně a při některých aktivitách s pomocí vidícího asistenta (např. nácvik sportovních dovedností lyžování, bruslení, lezení). Pamatujte proto na dostatečné personální zajištění akce. Pokud nejste schopni zajistit dostatečný počet asistentů, domluvte se se zrakově postiženými účastníky, aby si s sebou přivedli vlastního asistenta. Při některých vzdělávacích aktivitách účastníci pracují s textem (např. jazykové kurzy). Zde je třeba mít na paměti, že účastníci budou potřebovat texty v pro ně přijatelné podobě (viz níže). Domluvte se proto, v jaké podobě preferuje text váš zrakově postižený student. Nevidomí a slabozrací účastníci by měli mít možnost seznámit se s textem předem, neboť čtení s optickými pomůckami, čtení Braillova písma i práce s digitalizovaným textem jsou časově náročnější než čtení běžného textu. Taktéž používání různých pracovních listů může být problematické, protože orientace v graficky rozmanitém textu je pro zrakově postižené náročná. Připravte pro ně proto zjednodušenou verzi textu; nikoliv však po stránce obsahové, ale spíše bez zbytečných grafických prvků.

16 Velmi vhodnou a pro účastníky kurzů často i příjemnou metodou výuky bývá práce v malých skupinách, kdy účastníci řeší samostatně nějaký problém, třídí informace dle různých kritérií a v závěru skupiny prezentují své výstupy. Pokud pracujete se smíšenou skupinou vidících a zrakově postižených, dbejte, aby v každém týmu byl dostatek vidících, kteří budou mít možnost rychle zaznamenávat informace, na kterých se společně účastníci dohodnou. Chcete-li více zapojit zrakově postižené, nechte je, aby prezentovali výstupy, k nimž se svou skupinou došli. Na závěr je možné výstupy všech skupin shrnout a strukturovaně utřídit Metody s prvky zážitkové pedagogiky Podstatou zážitkové pedagogiky je učení prožitkem a následná zpětná vazba. Tento přístup lze uplatňovat při nejrůznějších akcích, například jako motivační aktivity v úvodu vzdělávacích kurzů, dále pro stmelení skupiny, při nácviku různých dovedností, ale také pro rozvoj osobnosti, pro poskytnutí zpětné vazby a konfrontaci s realitou či jako nástroj pro sebereflexi. Aktivity s prvky zážitkové pedagogiky sestávají ze dvou základních částí: aktivity samotné a následné zpětné vazby. Při aktivitě jsou účastníci uvedeni do situace, která na ně silně emočně zapůsobí. Mnohdy jsou simulovány náročné životní situace jako např. záchranné akce či fyzicky náročné aktivity. Často si při nich účastníci takzvaně sáhnou na dno. Akce je doprovázena silnými emočními prožitky, které jsou navíc umocněny společným skupinovým prožitkem. Po této aktivitě následuje zpětná vazba, na níž si účastníci uvědomí, jak na ně situace působila, co jim přinesla, zda dokázali zachovat klid či zda je situace rozrušila, jak by se asi zachovali v podobné reálné situaci. Protože lidské emoce jsou věc křehká, doporučujeme, aby tyto aktivity vedl v ideálním případě psycholog nebo alespoň zkušený instruktor, který je schopen ošetřit případná emoční zranění. Příkladem poměrně snadné metody, která nemusí být tolik emočně zatěžující, a přesto bude velmi užitečná, jsou situační scénky. Účastníci se v nich mohou učit např. komunikační dovednosti pro konkrétní situace, jak přijímat kritiku, co dělat, když. Pokud chcete pomocí dialogu přivést účastníka do určité situace, je třeba, aby instruktor (či jiná osoba) dobře zahrál svou roli. Se zrakově postiženými můžeme prostřednictvím situačních scének procvičovat právě komunikační dovednosti, dále nám poslouží jako nástroj pro zpětnou vazbu k chování zrakově postižených. Nenásilnou formou lze upozornit na některé oblasti chování, které mohou být pro okolí zatěžující (např. vynucování si pozornosti, nerespektování potřeb ostatních, vyžadování stálé pomoci i tam, kde by jedinec mohl danou činnost zvládnout sám). Simulační hry simulují reálné i fantazijní prostředí. Obvykle v nich účastníci řeší náročné úkoly, při čemž jsou vystaveni velké fyzické či psychické zátěži. Mohou si tak vyzkoušet, jak jednají v zátěžových situacích. Simulační hry jsou mnohdy využívány např. na kurzech první pomoci (záchrana zraněných), ale také na různých manažerských kurzech, kdy je třeba stmelit tým (pracovníci řeší konkrétní úkol) nebo ve školních třídách, kdy je vhodné zjistit, jak jsou rozděleny mocenské pozice v týmu (třídě). Hry

17 zaměřené na spolupráci využíváme např. při integračních aktivitách, kde jsou pohromadě lidé zrakově postižení s lidmi bez postižení. Po simulačních hrách opět následuje dobře vedená zpětná vazba, při níž je kladen důraz na emoce účastníků. Právě u integračních aktivit se mohou zrakově postižení cítit vyčleněně. Je vhodné toto téma probrat jak s účastníky bez postižení, tak s nevidomými a slabozrakými. Příčin pocitu vyloučení může být celá řada, od nedostatečných komunikačních dovedností na straně zrakově postižených, až po neznalost problematiky zrakově postižených na straně vidících. Další metodou zážitkové pedagogiky jsou aktivity zaměřené na sebepoznání. Může se jednat o činnosti individuální, v malých skupinkách i ve velké skupině. Vždy je však důležité, aby se tyto aktivity odehrávaly v přátelské atmosféře, kde panuje důvěra a porozumění. To platí dvojnásob u aktivit skupinových. Také prostředí by mělo být příjemné, aby se v něm účastníci cítili dobře. Sebepoznávací aktivity mohou být různé: osobnostní testy, meditace při hudbě, tvořivé aktivity, při nichž účastníci vyjadřují své emoce (práce s hlínou, malování, tanec), dotykové aktivity. Při těchto činnostech je mnohdy vhodné pracovat bez zraku (se zavřenýma či zavázanýma očima), tudíž zrakově postižení nebudou v nevýhodě. Pozor, po těchto aktivitách opět následuje kvalitní zpětná vazba, ideálně vedená psychologem. Zpětná vazba může být vedena nejen skupinově, ale i individuálně. Respektujeme také právo účastníka neúčastnit se takové aktivity a dále nehovořit o svých pocitech. V takových situacích je možné nabídnout mu jako alternativu rozhovor mezi čtyřma očima. Zážitková pedagogika nabízí bohatou studnici nápadů. Navíc dovednosti a zkušenosti, které díky těmto aktivitám účastníci získají, se jim zaryjí hluboko pod kůži a mohou jim pomoci v dalším osobnostním rozvoji Aktivizační metody Do této skupiny zahrnujeme metody, v nichž hraje lektor či instruktor spíše roli koordinátora a hlavními aktéry jsou sami účastníci, kteří se snaží dospět k informacím, následně je utřídit, vytvořit pravidla či s nimi dále pracovat. Aktivizující metody používáme tehdy, mají-li už účastníci k dispozici základní informace k danému tématu, příp. pokud chceme znát názory účastníků k probírané problematice. Jednou z aktivizujících metod je diskuse - rozhovor několika osob ke konkrétnímu tématu. Cílem obvykle není řešení problému, nýbrž získání informací k danému tématu z více úhlů pohledu. Při diskusi jednotliví účastníci předkládají své argumenty, měli by však být otevření k názorům druhých. Diskuse nebývá a priori konfliktní, je však třeba dodržovat některá pravidla: - mluví vždy jen jeden účastník, - názory ostatních účastníků nejsou nijak napadány či odsuzovány, - účastníci se drží daného tématu. Jsou-li tato pravidla dodržována, není nutné, aby byla diskuse řízena další osobou. Je-li diskusní skupina složena z nevidomých a slabozrakých, příp. je-li skupina smíšená, doporučujeme přítomnost moderátora, který bude přidělovat slovo, aby si účastníci neskákali do řeči. Můžete např. zavést pravidlo, že účastníci se hlásí a moderátor je postupně vyvolává. Zrakově postižené bude třeba upozornit, že mají slovo vyvolat je jménem.

18 Specifickou diskusní formou je panelová diskuse - malá skupina odborníků hovoří k danému tématu před publikem. Jsou-li v publiku zrakově postižení, bude vhodné je průběžně informovat, kdo právě hovoří. Problémové učení je moderní metoda, využívaná ve vzdělávání dětí i dospělých. Její podstatou je, že účastníkům vzdělávacího procesu nejsou předkládány hotové informace, nýbrž je vedeme k objevení informace jimi samotnými. Informace získané tímto způsobem jsou trvalejší, neboť kromě vědomosti účastník získá také pocit radosti z objevování a nalezení řešení. Problémové vyučování je časově více náročné a vyžaduje větší přípravu učitele, nicméně výsledek je trvalejší a intenzivnější. Problémové učení probíhá v několika krocích. - Nejprve účastníci získávají informace k tématu. - Následně hledají řešení problému, mnohdy metodou pokus omyl. - Dále může dojít ke zobecnění nalezeného řešení. - Výstupy (řešení) mohou být systematicky tříděny a klasifikovány. Do problémového učení lze zapojit zrakově postižené velmi dobře. Je třeba zajistit, aby měli možnost prezentovat své názory a myšlenky. Pracují-li účastníci vzdělávacího procesu v malých skupinách, dbejte, aby zrakově postižení nebyli na okraji. Dále umožněte nevidomým a slabozrakým při práci využívat jejich kompenzační pomůcky. Další skupinu metod tvoří nejrůznější klasifikační a třídící techniky, kdy pracujeme s určitým množstvím informací, které potřebujeme utřídit či zobecnit, nebo hledáme nové návrhy a řešení. Jedná se o velmi vhodnou metodu např. pro zavádění pravidel fungování skupiny. Nositeli aktivity jsou zde opět účastníci, vyučující funguje jako koordinátor. Účastníci mohou pracovat individuálně, v malých skupinkách nebo jako celá skupina. Při těchto metodách bývá často používána tabule. Jsou-li ve skupině nevidomí a slabozrací, je nezbytné komentovat obsah tabule a častěji shrnovat zaznamenané informace. Při těchto aktivitách účastníci často píší různé poznámky na lístky, které pak umisťují na tabuli. Zajistěte, aby se mohli zapojit i nevidomí a slabozrací např. tak, že vidící asistent bude zaznamenávat informace za zrakově postiženého na lístečky. Projektové učení je další moderní vzdělávací metodou zaměřenou na aktivní činnost studenta. Účastníci vzdělávacího procesu zkoumají konkrétní problém či jev z mnoha úhlů pohledu. Jsou vytvořeny malé studijní týmy, které pracují samostatně; účastníci si sami organizují čas, způsob zkoumání tématu, využívají své znalosti a dovednosti, mají k dispozici moderní technologie. Tato metoda je vhodná spíše pro dlouhodobější projekty, nabízí možnost propojení různých vědních oborů. Tuto metodu lze velmi dobře využívat jak u skupin smíšených (vidící a zrakově postižení), tak u skupin studentů se zrakovým postižením. Její velkou výhodou je, že každý může přinést svůj osobní vklad, zároveň však pracovat svým způsobem a tempem. Navíc, vzhledem k důrazu kladenému na spolupráci, se vidící i zrakově postižení budou setkávat při sestavování výstupů z daného projektu a při jejich prezentaci. Zrakově postižení tak mohou přinést informace o mnoha tématech, která se jich týkají (studium, zaměstnávání, nevidomí, slabozrací a jejich rodiny).

19 Metody zaměřené na rozvoj schopností a dovedností Zde máme na mysli zejména takové metody a postupy, které směřují k nácviku praktických dovedností. U nevidomých a slabozrakých to mohou být např. technika chůze s bílou holí, sebeobsluha, ale i rukodělné činnosti (košíkářství, keramika, šití, další výtvarné techniky). Dále se může jednat o nácvik práce s novou pomůckou či zařízením, a to jak v domácím prostředí, tak na pracovišti. Základní metodou pro předvádění práce se zařízeními všech druhů bude instruktáž. Může probíhat skupinově či individuálně. Instruktor předvádí, jak s daným zařízením zacházet, či jak provádět určitý postup. Zde je třeba mít na paměti, že nevidomý nevidí, co instruktor předvádí, a tudíž bude třeba mu informace zprostředkovat jiným způsobem. Nevidomému pomůže, když se s přístrojem či zařízením seznámí v klidu osahá si jej, instruktor mu jej slovně popíše. Bude-li instruktáž probíhat skupinově, měl by mít zrakově postižený (zejm. nevidomý) k dispozici asistenta, který mu ozřejmí případné nesrovnalosti. Pracujete-li se skupinou zrakově postižených a je-li to možné, snažte se, aby měl každý zrakově postižený k dispozici své zařízení, s nímž bude pracovat, instruktáž se tak značně urychlí. Při popisování určitého procesu je třeba být co nejpodrobnější, nepoužívat ukazovací zájmena, odkazovat se při popisu na výrazné vizuální prvky (pro slabozraké) a na prvky hmatové (pro nevidomé). U slabozrakých mějte na mysli prostorové uspořádání: měli by sedět tak, aby na předvádějícího dobře viděli a mohli případně používat optické pomůcky. Taktéž se snažte zajistit dostatečné osvětlení. Komentář by měl být dobře slyšitelný. V některých prostorách bývá problémem nevhodná akustika. Pro zlepšení slyšitelnosti může předvádějící použít mikrofon. V některých případech se nevidomí a slabozrací neobejdou bez asistence, a to zejm. ve vzdělávacích akcích a kurzech zaměřených na širokou veřejnost. Zde je vhodné se předem zamyslet nad náročností činnosti a dohodnout se, zda je personál schopen zajistit asistenci či zda si ji má zrakově postižený obstarat sám. Asistent by v takovém případě měl nevidomému napomáhat tam, kde mu nestačí zrak, tudíž by neměl vše dělat za nevidomého či slabozrakého, ale spíše mu zprostředkovávat informace, na které nedohlédne. Asistent může (ale nemusí) pomoci zrakově postiženému také při orientaci v prostoru či dalších činnostech spojených s konkrétní aktivitou Úprava písemných materiálů Zrakově postižení jsou schopni samostatně pracovat s nejrůznějšími texty od učebnic, přes noviny, až po encyklopedie a slovníky. Potřebují je však v pro ně přijatelné podobě. Zrakově postižení používají obvykle následující formy textů: - běžný text (černotisk), - zvětšený černotisk, - text v Braillově písmu, - digitalizovaný text (text v elektronické podobě), - zvukový záznam.

20 Běžný text používají zpravidla lidé slabozrací, kteří jsou zvyklí pracovat s optickými pomůckami (lupy, monokuláry, hyperokuláry) či elektronickými kamerovými lupami (stolními i cestovními). Zde jen připomínáme, že texty by neměly obsahovat zbytečné grafické prvky, aby se v nich slabozrací mohli dobře orientovat, a dále by neměly být vytištěny na lesklém podkladu. Pozor na fotokopie; je třeba, aby byl text dobře čitelný, což může být problém především při kopírování z barevných předloh. Čtení textů pomocí optických pomůcek a elektronických lup bývá časově náročnější, na to je třeba pamatovat při plánování akce. Také práce s různými pracovními listy může být obtížnější a zdlouhavější, protože i když slabozrací dokáží text přečíst, neznamená to, že jsou schopni do něj také vpisovat. Někteří slabozrací preferují zvětšený černotisk, a to především když nepoužívají optické či elektronické lupy. Zvětšený černotisk používáme také pro různé pracovní listy, do kterých budou účastníci vpisovat. Opět připomínáme, že práce bude časově náročnější. Někteří nevidomí (a občas i slabozrací) používají Braillovo písmo. Není však zdaleka pravidlem, že každý nevidomý Braillovo písmo ovládá do té míry, že je schopen jím plynule číst a psát. Zejména lidé, kteří přišli o zrak v průběhu života, dávají často přednost digitalizaci textů. Braillovo písmo využívají v každodenní praxi především nevidomí, kteří se ve svých profesích neobejdou bez práce s textem, při níž nestačí text jen poslouchat, ale potřebují s ním být v kontaktu (právníci, programátoři, překladatelé, spisovatelé). Také čtení Braillova písma bývá obvykle pomalejší než práce s běžným tiskem. Navíc do braillských textů lze vpisovat jen omezeně, proto nejsou vhodnou formou pro pracovní listy či testy. Pamatujte, že 1 strana běžného tisku = cca 4 stránky textu v Braillově písmu, proto účastníky nezahlcujte zbytečnými podrobnostmi. Připravujete-li např. studijní materiál, verze pro braillský tisk může být heslovitá, zestručněná, zatímco běžný text je košatý. Tisk textů v Braillově písmu zajistí organizace, které zprostředkovávají služby osobám se zrakovým postižením zejm. Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana v Praze nebo centra pro podporu studentů se specifickými potřebami při vysokých školách. V současné době preferuje velká část zrakově postižených texty v digitalizované podobě. Text v běžném černotisku je nejprve oskenován jako obrázek (.jpg či jiný formát pro obrázek) a následně pomocí speciálního programu rozpoznán a převeden do textového formátu (.txt,.docx,.pdf). Obvykle je třeba ještě provést korekturu rozpoznaného textu, neboť ačkoliv programy rozpoznávají poměrně přesně, může se občas vloudit chybička. Zrakově postižení pak mohou s textem pracovat v běžných programech (MS Office). Hlasový výstup jim text přečte nebo mohou využívat zvětšovací programy a text číst podobně jako na elektronické kamerové lupě. Nevidomí a slabozrací si texty mohou digitalizovat z tištěných předloh sami. Je to pro ně ovšem časově náročné, zejm. korektura textu. Při mnoha vysokých školách vznikla centra, která studentům a někdy i široké veřejnosti zrakově postižených nabízejí zpracování textů, které si studenti donesou v tištěné podobě. Pokud chcete zrakově postiženým poskytnout texty v elektronické podobě, nepřidávejte nadbytečné obrázky či jiné grafické prvky. Jsou-li grafické prvky nutným doplňkem textu (grafy, tabulky), připojte slovní popis obrázku a umístěte jej spolu s grafickým prvkem na závěr textu jako přílohu. Texty ukládejte ideálně ve formátu.txt (prostý text) nebo.doc a.docx. Tyto formáty jsou dobře čitelné

21 hlasovým výstupem, který používají lidé nevidomí. Nepoužívejte formát.pdf, neboť odečítače si s ním v některých případech neumí poradit. Poslední podobou je zvukový záznam. Tato forma je vhodná např. pro záznam přednášky či pro zaznamenání ne příliš strukturovaných informací. Bude tedy spíše doplňujícím materiálem vzdělávacích akcí. Výhodou je, že zrakově postižení se k záznamu mohou opakovaně vracet, a případně si z něj vytvořit poznámky, se kterými následně pracují. Způsob práce s textem je u zrakově postižených velmi individuální, proto je vhodné se s nimi před konáním akce domluvit, jaká podoba textu jim vyhovuje, a sladit tak jejich potřeby s vašimi možnostmi. Opět připomínáme, že je vhodné poskytnout zrakově postiženým studijní materiály již před konáním akce. Mohou se s nimi předem seznámit, což urychlí práci všem Formy výuky Níže uvedené formy výuky jsou vhodné pro vzdělávání zrakově postižených i vidících. Máme zde na mysli především vzdělávání dospělých. Formy výuky lze kombinovat; v rámci jednoho vzdělávacího kurzu či modulu budete pravděpodobně střídat jednak různé výukové formy, jednak výukové metody. Pro strukturu vzdělávací akce platí obecná pravidla, proto se jimi zde nebudeme zabývat, čtenář je případně může nalézt v pedagogické či andragogické literatuře. Budeme se zabývat následujícími formami vzdělávacích akcí: - přednáška, beseda; - seminář, workshop; - exkurze, stáž; - koncert, výstava, sportovní aktivita Přednáška, beseda Účastníci přednášek a besed jsou v roli pasivních posluchačů, popř. tazatelů. Přednáška je vhodná tam, kde potřebujeme sdělit účastníkům teoretické poznatky k určitému tématu, poskytnout jim základní informace, seznámit je s klíčovými pojmy. Při přednášce budou využívány metody výklad a prezentace. Na přednášku může navazovat diskuse, kde mají účastníci možnost prezentovat vlastní názory k danému tématu nebo získat doplňující informace. Beseda je setkání se zajímavým člověkem, který má co říci ke konkrétnímu tématu. Hosty besed mohou být jak odborníci z různých oblastí (lékaři, přírodovědci, učitelé), tak lidé s nejrůznějšími zkušenostmi (cestovatelé, rodiče se zrakovým postižením), kteří vyprávějí o svých osobních zážitcích. Účastníci besed mají obvykle možnost se hostů ptát na to, co je zajímá. Při přednášce a besedě opět vytvořte takové podmínky, aby měli zrakově postižení jednak přístup k informacím (materiály, okomentování vizuálních prvků, zpřístupnění prezentací), jednak se mohli také dotazovat.