ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA

Transkript

1 ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA Stavební promny hradu Šternberka na Morav v kresebných rekonstrukcích Hrad Šternberk (okr. Olomouc) náleží k nemnoha dochovaným hradním stavbám na Morav. Velmi složitý stavební vývoj tohoto pozoruhodného hradního komplexu nebyl však dosud detailn monograficky zpracován a publikován, 1) vyjma nkolika struných katalogových i encyklopedických hesel. Pestože stávající stupe poznání šternberského hradu nelze pokládat za uspokojivý, pece dovoluje alespo náznakovou rekonstrukci tí základních vývojových fází hradu, podaných názornou formou kresebných rekonstrukcí. 2) Pedložená trojice rekonstrukních pohled, s níž se návštvník hradu Šternberka setká ve vstupní historické expozici, mže nakonec sloužit jako urité doplnní již publikovaných poznatk ke stavebnímu vývoji hradu. Pedkládaný text detailn neeší problematiku stavebního vývoje, který je zmínn jen v nezbytné míe a slouží spíše jako komentá k pedloženým kresebným rekonstrukcím hradu. Za velmi podntnou a konstruktivní diskusi k problematice stavebního vývoje hradu Šternberka autor touto cestou dkuje kolegovi Mgr. Tomáši Vítkovi z NPÚ ÚOP v Olomouci. Hrad Šternberk by ml náležet do nejstarší skupiny moravských šlechtických hrad; jeho poátky jsou zejm oprávnn kladeny do doby po polovin 13. století. Založení hradu, prvn jmenovaného v listin z roku 1269, mžeme patrn pipsat Zdeslavovi z moravské vtve pán ze Šternberka. 3) Ran gotický hrad vyrostl na jednom z terénních výbžk masivu Nízkého Jeseníku, výrazn vyvýšeném nad rozmrnou svažitou terasou, na níž se nedlouho po založení hradu zaalo koncentrovat podhradní osídlení budoucí msto Šternberk. 4) Hradní jádro s delší severojižní osou mlo jednoduchou dispozici obdélného pdorysu (cca 42 x 31 m) se zkoseným severovýchodním rohem (obr. 1). V jeho blízkosti se zejm nacházela i nejstarší brána, pístupná pes most zvedající se nad píkopem, obemykajícím severní a východní obvod Jan Šttina 17 roník XXII, 2011,. 2 hradního jádra. Proti stoupajícímu terénu ped severním elem jádra se stavl nejen mohutný bergfrit kruhového pdorysu o prmru pes 10 m, ale i masivní elní hradba, možná vyvinutá do podoby vysokého štítu. Výšku severní hradby dnes bohužel nemžeme rekonstruovat; pláš vže s jizvami po provázání hradby totiž pi úpravách v 19. století prošel razantní obnovou. Sestava bergfritu a pedpokládané štítové hradby clonila nádvoí, rovnž obehnané zdnou hradbou tloušky kolem 2 m. Palác, tvoený obdélnou zdnou budovou neznámého potu pater a interiérové výbavy, mžeme situovat do nejchránnjšího jihozápadního nároží dvora. Nkde na hrad se zejm nacházela i kaple, z níž se dochovala ást ran gotické okenní kružby nevíme však, zda ji máme hledat v nejstarším paláci (což lze považovat za pravdpodobné), nebo zda ji tvoila samostatná budova v nádvoí. Ran gotické architektonické detaily prezentuje Obr. 1: Pokus o rekonstrukci stavu jádra hradu Šternberka koncem 13. století, pohled od jihovýchodu (všechny kresby J. Šttina 2007).

2 Obr. 2: Pokus o rekonstrukci stavu jádra hradu Šternberka po pozdn gotické pestavb (2. polovina 15. století), pohled od jihovýchodu. 18 i lomený portálek bergfritu, vsazený do obdélné vpadliny padacího mstku. Nejstarší pedhradí zaujímalo plošinu severovýchodn ped jádrem a o jeho podob, stejn jako o charakteru pípadného vnjšího opevnní hradu, nic nevíme. Nakolik byla výše nastínná jednoduchá dispozice šternberského hradu zmnna pestavbami první poloviny 14. století, není z dnešního stavu zejmé. Pravidelný pdorys jádra i vzrstající nároky mocných Šternberk jist vybízely k rozšíení obytných kapacit hradu. Významné pestavby se hradu dostalo ve druhé polovin 14. století, patrn v letech , kdy náležel Albertu ze Šternberka, arcibiskupu magdeburskému, poínaje rokem 1372 biskupu litomyšlskému a jednomu z dvrník císae Karla IV. Práv tehdy zejm vzniklo jižní kídlo, jehož východní oddíl byl v pate vyhrazen honosné kapli. 5) Její prostor se na jihu otevíral do žebrov zaklenutého presbytáe, uzaveného trojbokým arkýem s lomenými kružbovými okny, zatímco východní fasádu rytmizovaly štíhlé oprné pilíe. Také lo kaple má dnes žebrovou klenbu, kterou však mžeme vztáhnout nejspíše až k úpravám provedeným v 16. století. Albert jist zasáhl i do dispozice paláce, který nejpozdji v jeho dob dosáhl dvoukídlé podoby. Detaily palácové stavby, které si jist v niem nezadaly s minuciézní a vytíbenou architekturou kaple, stejn jako její výškové vyvinutí, nám vzhledem k etným mladším pestavbám bohužel unikají. Další významná stavební innost zmnila tvánost hradu ve Šternberku po polovin 15. století (obr. 2). 6) To již z djinné scény zmizeli moravští Šternberkové, které v držb hradu a panství ped rokem 1406 nahradili páni z Krava. Tm hrad vdí pedevším za modernizaci opevnní, iniciovanou patrn událostmi husitských válek i následným neklidem druhé poloviny 15. století. Pokud parkánová hradba kolem jádra nevznikla již za posledních Šternberk, vystavli ji práv Kravaové kolem poloviny 15. století. Západním úsekem parkánové hradby prostupovala tvercová vž, dodnes zásti dochovaná ve spodní úrovni vnjšího renesanního obytného traktu západního kídla. Další z nových prvk, blok obdélného pdorysu, diagonáln piložený k jihozápadnímu nároží jádra, nemusí souviset pouze s fortifikaní aktivitou, ale vzhledem ke své statické roli v exponovaném nároží jádra mže naznaovat i kravaovské pestavby v navazující ásti hradního paláce. V píkopu ped východní obvodovou hradbou jádra vznikla, v návaznosti na východní zakonení jižního palácového kídla, mohutná stavba obdélného pdorysu, v nárožích vzepená masivními odstupnnými opráky. Pilíe i dimenze zdiva dokládají

3 zna nou výšku tohoto z ejm v žového objektu, jist nikoliv náhodou zbudovaného v bezprost ední blízkosti vstupní brány. Možná již v 15. století má p vod i obdélné p edbraní, p edložené p ed starší kulisovou bránu a p iléhající k severnímu boku krava ovské hranolové stavby. Stavební práce na hrad pokra ovaly i za pán z Dubé a Lipé po átkem 16. století nejpozd ji tehdy došlo k výstavb nového p edhradí ( i spíše dolního hradu), p ipojeného k jižnímu obvodu hradního jádra a situovaného na terénní terase mezi jádrem a m stem. Nová ást hradu, ohrazená zd nou hradbou s válcovou baštou gotickou válcovou v ž a zalamující se patrn i kolem severovýchodního obvodu vnit ního dvora se starším vstupem do jádra. P estože k ídlo úpln zmizelo, jeho patrování, výšku a zp sob zast ešení m žeme odhadnout podle otisk, dochovaných až do 19. století na plášti válcové v že. Výstavba k ídla dovršila obvodovou zástavbu jádra, jehož další zástavba nap íšt vznikala na úkor parkánu. Kolem poloviny 16. století se díky iniciativ Berk z Dubé již v ran renesan ním duchu rozsáhle stav lo i ve vnit ním hrad. Prostor n kdejšího západního parkánu vyplnilo renesan ní obytné k ídlo, vložené mezi severní Obr. 3: Rekonstrukce hradu Šternberka po renesan ní p estavb (konec 16. století), pohled od severozápadu. Vlevo renesan n p estav né hradní jádro, vpravo západní ást hradu navazující na m sto. v severozápadním nároží, obsahovala hospodá ské budovy hranolovou v ž parkánu a jihozápadní op rák jádra z kraa byla z m sta p ístupná ran renesan ní branou, umíst nou va ské stavební etapy. Dvoupatrové obytné k ídlo v hranolovém branském stavení zaujímajícím jihozápadní v interiérech skrývá n kolik reprezentativních a obytných nároží (brána datována 1536). Po obvodu nové, p ední ásti místností zaklenutých hrá ovými klenbami a propojených hradu postupn vyr staly zd né hospodá ské objekty, soubohat profilovanými renesan ními portálky. Tzv. Vizitkosedství brány vedoucí k hradu z m sta zaujala mohutná vý sál osv tluje dvojice rozm rných, p lkruhov završedvoutraktová budova renesan ního pivovaru vysunutá do ných arkádových oblouk (tento motiv má obdobu nádvo í. K vn jšímu, jihozápadnímu nároží p edhradí se v renesan ní domovní architektu e blízké Olomouce7)); vázala budova renesan ní vrátnice. Západní hradbu, k níž další okna a portály již mají obvyklé pravoúhlé rámy s renesan ní profilací a ímsami. P i jižním zakon ení intedobíhala ze m stského opevn ní, zpev ovalo n kolik riér k ídla obsahoval záchody, vyúst né pod mohutným hranolových v žic a završovala krytá hrázd ná chodba. Úpravy se dotkly i hradního jádra, p ed nímž z ejm v první p lkruhovým pasem do západního p íkopu. Nové k ídlo dostalo lenité zast ešení, sestávající z p ti valbových st ech tvrtin 16. století v míst starší, západní ásti parkánu s východozápadní orientací. Tento zp sob z ejm renesan vyrostla rozm rná terasa, jež mohla sloužit aktivní d lost eního zast ešení dokládá ikonografie ješt z po átku 18. lecké obran. Další okruh opevn ní korunoval val, obíhající století.8) V rámci renesan ní p estavby nov vzniklo i navap ed p íkopem sledujícím západní a severozápadní obvod zující nižší k ídlo, zevnit p iložené k jižní parkánové hradjádra. Zástavbu jádra v období pozdní gotiky nebo rané b jádra. Práv p es bývalý jižní parkán vedl nový vstup do renesance doplnilo úzké severní k ídlo, obemykající ran 19

4 jádra hradu, piemž výrazný výškový rozdíl musel být vyrovnán zdným schodištm, stoupajícím k obytnému jádru z pední ásti dispozice. Po dokonení renesanní pestavby mlo jádro hradu Šternberka podobu mohutného tykídlého, zásti dvoutraktového bloku o dvou patrech, obestupujícího nevelký vnitní dvr. Komplexu o pibližn vyrovnané výšce dvou pater vévodil ran gotický válcový bergfrit v severním ele a pozdn gotická hranolová stavba pedstupující ped východní bok jádra. Také jižní pedhradí, od jádra oddlené nižší budovou s pístupovým schodištm, bylo z velké ásti obestavno provozními a hospodáskými budovami. Vnjší opevnní jádra hradu, které na rozdíl od jižního pedhradí vystupovalo z pdorysu msta, tvoil píkop a zemní val (obr. 3). Po vyplenní hradu za ticetileté války byla provedena jeho oprava pro poteby správy statku i obasné pobyty majitel, jimiž byli od roku 1700 Liechtensteinové. Plánovaná pestavba hradu na barokní zámek, ke které mlo dojít poátkem 18. století, nakonec, až na drobné úpravy interiér, nebyla provedena. Provizorn opravený hrad, pouze spoe využívaný kanceláemi správy panství, pomalu chátral až do závru 19. století, kdy se jádro hradu dokalo razantní romantické pestavby ( ). Ve hmotové konfiguraci dané renesanní pestavbou zstalo dochováno západní i jižní kídlo paláce, v interiérech i na exteriérech zásti doplnné novými architektonickými lánky. Regotizace zasáhla i hradní kapli, zejména její arkýový presbytá. Vtšin interiér paláce však zstala pvodní dispozice vetn renesanních kleneb i ady pvodních architektonických detail. Jediným vtším zásahem do historické dispozice hradního jádra se stalo ešení jeho severovýchodní ásti. Polohu severního kídla zaujala terasa pi pat válcového bergfritu. Úpravy na vyhlídkovou terasu se dokala také snížená pozdn gotická stavba na východ, zcela nov ešen byl také vstup do jádra, koncipovaný prostednictvím nové brány a rampového nájezdu. Prostor staršího pedhradí a severního pedpolí hradu dostaly parkovou úpravu, naopak jižního pedhradí se romantické stavební úpravy prakticky nedotkly. Romantická rekonstrukce hradu Šternberka sice na mnoha místech nerespektovala historický stav, dokázala se však oprostit od dobov obvyklých puristických metod a pestože ponkud zastela historickou skutenost, zachránila hrad v moment jeho hrozícího zániku. V podob, urené romantickou pestavbou, která již za více než století získala své místo v bohatých stavebních djinách objektu, se hrad Šternberk na Morav dochoval dodnes. Poznámky: 1) Jistou výjimku pedstavuje pouze drobná monografie Bartušek, A. Kubátová, T.: Šternberk na Morav. Státní hrad, msto a okolí. Praha Publikace nemohla detailn zpracovat celý stavební vývoj objektu, pinesla však pdorysy jednotlivých úrovní hradního jádra, by bez stavebn-historické analýzy. 2) Nkolik kresebných rekonstrukcí jednotlivých vývojových fází obsahuje i poslední, spíše popularizaní monografie Vojkovský, R.: Šternberk. Hrad zámek ve stejnojmenném mst. Dobrá, ) Plaek, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hrad hrádk a tvrzí. Praha 2001, s K historii hradu nap. Spurný, F. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku II, Severní Morava. Praha 1983, s ) Kua, K.: Msta a msteka v echách na Morav a ve Slezsku VII. Praha 2008, s Ke stavebnímu vývoji hradu zejména s ) Josefík, J. Sysel, F. Togner, M.: Hradní kaple na moravském Šternberku, Umní 24, 1976, s ) Pedevším pozdn gotickým a renesanním stavebním etapám se vnuje Vítek, T.: Hrad Šternberk. In: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska III, Olomoucko. Praha Brno 1999, s Zde i výbr další literatury. 7) Nap. pvodn otevená dvouosá arkáda v hlavním prelí renesanního Edelmannova paláce na olomouckém Horním námstí, dnes v podob vzniklé neorenesanní úpravou z let ) Vyobrazení hradu a msta z r je souástí konvolutu Dismase z Hofer a zasloužilo by si, vzhledem ke své doposud nevyužité vysoké vypovídací hodnot, samostatné pojednání a zejména srovnání s dostupnými poznatky o stavebním vývoji hradu. Dalším ikonografickým dokladem zachycujícím komplikovanjší skladbu stechy renesanního traktu je kresba Šternberka od F. B. Wernera z doby kolem poloviny 18. stol. Ptice valbových stech renesanního traktu je zde však, patrn vinou zjednodušení zetelného v zachycení celého hradního komplexu, redukována na ti rozmrné vikýe. Pedsunutá bašta hradu Rychmburka? Východoeský hrad Rychmburk (k. ú. Pedhradí, okr. Chrudim) se ped delší dobou stal cílem nkolika przkumných a dokumentaních akcí. 1) Teprve v prbhu podzimu 2008 však došlo na propátrání nkterých poloh, z nichž mohlo být feudální sídlo ohrožováno stelbou. O tom, že opevnní hradu mlo slabiny, svdí jeho dobytí husitskými vojsky v roce Reakcí na tuto válenou událost se v pozdjší dob stalo vystavní dlostelecké fortifikace na pedhradí na severozápadní, pístupové stran hradní ostrožny. V ohrazení pak krom vrchnostenských staveb vznikla obec Pedhradí. Opevnní tvoila hradba s ochozem, zesílená nejspíše tymi bateriovými vžemi, z nichž se dv dochovaly a ze tetí zbývá jen terasa. tvrtá bašta nepochybn stála v lomu hradby pi nároží Panského domu. 2) Jií Slavík 20 Skalnaté vyvýšenin nad údolím íky Krounky proti severovýchodnímu (zadnímu) prelí hradu se íká Žižkova skála a nepochybn se jednalo o místo vhodné pro umístní pozorovatelny a zízení steleckých stanoviš obléhatel (bašta s houfnicí, prak a pod.). Místo se nachází ve vzdálenosti 180 m od zadního prelí se vstupem do suterénu, chránným padací míží i deskou. Okraj skalnatého strmého svahu údolí zde dnes vytváí jakýsi val, za kterým se lze skrýt ped pozorováním (a tedy i ostelováním) z hradních objekt. Planina za tímto hbítkem je zemdlsky obdlávána a žádné viditelné zbytky obléhacích prací se na ní nedochovaly. Druhou polohou vhodnou pro umístní pozorovacích a palebných stanoviš je okraj planiny severozápadn od Pedhradí a hradu ve vzdálenosti m. Východní zakonení planiny sice odtžil dnes již opuštný lom, ale

5 Hrad Rychmburk p i pohledu ze Žižkovy skály (foto S. Kudlá ek). Situace hradu Rychmburka a P edhradí s vyzna ením možných poloh obléhacích za ízení a jejich vzdáleností od hradu. Jako nejnebezpe n jší se jeví ostrožni ka severozápadn od hradu (poloha 1) a Žižkova skála na severovýchod (poloha 2). Obléhatelé jist nepohrdli ani polohou 3 pro ost elování, a kv li blokaci polohy 4 na po átku ostrožny vzniklo opevn ní p edhradí, pozd jšího P edhradí (kresba J. Slavík, úprava K. Rybenská). Terénní ná rt ostrožni ky severn od hradu (foto J. Slavík). P ístupová šíje (foto J. Slavík). P íkop (foto J. Slavík). nejvyšší partie s hranou svahu údolí pot ku se zachovala bez poškození. Až tém na samou hranu svahu dosahují proti hradu odvaly skrývky lomu, ale úzké skalnaté ukonení ostrožni ky (vzdálenost cca 180 m od n j) nebylo t mito pracemi nijak poškozeno. Svah zde mezi skalními výchozy strm klesá k pot ku, k lomu je výrazn povlovn jší. Samou špici výb žku p etíná p í ný p íkop, vytesaný do skály. P íkop je široký 8,5 m a hluboký 3,3 až 4 m, p dorysn se pon kud zalamuje od severozápado jihovýchodního sm ru k východojihovýchodu. Špice za p íkopem má rozm ry 10 x 4 m, její povrch je tém vodorovný a okraje velmi strm klesají dol, p erušovány vystupujícími skalkami. Na kontreskarpové st n p íkopu lze velmi p kn sledovat stopy po tesání i vylamování zv tralého kamene. Eskarpová st na s velmi strmým svahem, rozd leným skalními výchozy, má p írodn jší vzhled. Místo zp ístup uje pouze novodobá p šina podél hrany svahu údolí pot ku, žádné starší komunikace se v terénu p i zb žném pr zkumu nepoda ilo najít. Je však možné, že zanikly inností lomu, který zlikvidoval terén s p ístupn jším svahem. 21

6 Plošinka ve špici ostrožny (foto J. Slavík). Pokus o povrchový sbr archeologického materiálu na plošin byl negativní. Píkop zachytila již podrobn mapa Rychmburka z roku ) Úel velikého píkopu umístného v míst, pístupném jen od severu a severozápadu, a vydlujícího nevelkou plošinu, nelze asi vysvtlit jinak, než existencí pedsunutého objektu hradu, nejspíše bašty. Jeho zízení by bylo pirozenou reakcí na traumatické události roku Velikost i umístní píkopu neodpovídají povaze obléhacího zaízení, které zde lze s velkou pravdpodobností oekávat. Naopak mají charakter obranného prvku, jehož úelem bylo pinejmenším oddálit kontakt útoníka s dlouhým bokem hradu. O existenci pedsunuté bašty na tomto míst jako reakci na obléhání se zmiuje noticka, publikovaná kdysi na stránkách tohoto asopisu. Ve zmínné zpráv se zmiují i nálezy kachl z tohoto místa. 4) Nevelká plošinka umožovala pouze umístní njaké vžové stavby nebo obvodové fortifikace. Vzhledem k tomu, že se na povrchu plošinky nenacházejí žádné terénní nerovnosti, lze soudit, že tyto objekty byl provedeny jako devné, pípadn dovolují i úvahu o opuštní zámru ped jeho úplným dokonením. Ale ke stavb zdné fortifikace pedhradí s masivními bateriovými vžemi došlo až na pelomu 15. a 16. století a nebezpené místo v blízkosti hradu nemohlo zstat nechránno. Nelze vylouit, že poloha s technicky náron vytesaným píkopem mla být opat- ována provizorním opevnním až v pípad nebezpeí. Budovatelé by se pak vyhnuli nákladné údržb celého pedsunutého opevnní. Poslední úvaha je spekulativní, stejn jako zakreslení dalších míst vhodných (podle dnešního názoru) ke stavb obléhacích zaízení do situaního výkresu. Píspvek byl zpracován v rámci plnní institucionálního úkolu vdy a výzkumu NPÚ Vdecký výzkum a aplikace metod operativního zpracovávání stavebnhistorických a umleckohistorických przkum provádných pi obnov kulturních památek a nemovitostí v památkov chránných územích. Poznámky: 1) Souhrn in Slavík, J. Václavík, F. R.: Rychmburk stavební vývoj válcové vže. In: Djiny staveb Plze 2008, s ) Trojici zbytk bašt zakreslila do situaního plánu Menclová, D.: eské hrady 1, Praha 1972, s. 359, obr Za tvrtou baštu považovala i plkruhový výstupek v severním nároží panského pivovaru (Menclová, D.: eské hrady 2, Praha 1972, s. 449). 3) Repro nap. in Štpán, L. a kol.: Chrudimsko. Utváení venkovských sídel. Chrudim 2001, s. 92, obr. 5/34. Originál uložen ve Státním oblastním archivu Zámrsk, Velkostatek Rychmburk, Mapy a plány, mapa Rychmburku ) Richterová, J.: Z hrad, zámk a tvrzí..., Rychmburk, Hláska XII/2, 2001, s. 30. Patnáct kilometr severozápadn od msta Chomutova se nachází skalnatý ostroh, vybíhající od vsi Místo nad údolí Prunéovského potoka. Na ostrohu byl založen pravdpodobn na poátku 14. století Fridrichem ze Šumburka hrad, zvaný módním jménem Hassenstein, dnes poeštn nazývaný Hasištejn (okr. Chomutov). V dominantní poloze hradu byla vystavna na rulovém podloží velká válcová vž bergfrid. Vž o prmru 8,7 m s tloušce zdiva v pízemí 3,5 m byla pvodn pístupná dodnes výborn dochovaným portálkem, umístným z obranných dvod vysoko nad terénem v úrovni prvního patrového ústupku vže. Vstupní portál do vže je tvoen pomrn hrub opracovaným neprofilovaným pískovcovým ostním s jednotlivými jeho díly nepíliš kvalitn spolu sesazenými. Vstup byl uzavíratelný dvemi, zajišovanými závorou, po které se dochovala obdélníková kapsa ústící až na vnjší povrch zdiva vže. Dvee se otvíraly pomocí dvou protilehlých devných nebo kovových ep. Dolní ep se otáel ve válcovém ložisku vytesaném do pískovcového prahu vstupního portálu, horní ep byl zasunut ve vyvrtaném otvoru v devném trámu, zazdném pod klenbou vstupu (obr. 2: 2, 3). Pod prahem vstupního Bergfrit hradu Hasištejna Zdenk Hefner 22 portálku byly zvení zazdny dv devné konzolky, které pravdpodobn nesly malou plošinku, ke které byl pistaven žebík. Po výstavb paláce v další stavební fázi byla poté vž pístupná pouze po mstku z jeho podkroví. Jednotlivá podlaží vže byla pvodn pravdpodobn mezi sebou spojena žebíky. Temné pízemí, pvodn bez jediného otvoru, o hloubce 6,5 m a vnitním prmru 1,7 m bylo pvodn pístupné otvorem v podlaze v úrovni, kde do vže ústil vstup (obr. 1: 3). Vrchol bergfritu byl nepochybn ukonen nkterým z typ podsebití, používaných na poátku 14. století. Na poátku 16. století, kdy se stal majitelem hradu Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, bylo podsebití odstranno. Soubžn s vnjším lícem zdiva vže byla vyzdna na místo podsebití nová cm tlustá ze vysoká 2 m, prolomená osmi stílnami, pravideln rozméstnými po obvodu vže. Stílny jsou osazeny pískovcovými ostními s oboustrann zkosenými špaletami a úhel okosení špalet ve vertikálním ezu byl zvolen takový, aby bylo možné hlavn zbraní umístných ve stíln sklonit co nejníž (obr. 2: 1). I tak nová nástavba vže neumožovala na rozdíl od podsebití postelování paty vže a jejího blízkého okolí.