Integrační procesy dohledu finančních institucí v Evropské unii

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV MATEMATIKY A STATISTIKY Integrační procesy dohledu finančních institucí v Evropské unii Diplomová práce Soňa Bartáková Vedoucí práce: Ing. Dalibor Pánek, Ph.D. Brno 2014

2 Bibliografický záznam Autor: Název práce: Studijní program: Bc. Soňa Bartáková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav matematiky a statistiky Integrační procesy dohledu finančních institucí v Evropské unii Matematika Studijní obor: Finanční matematika Vedoucí práce: Ing. Dalibor Pánek, Ph.D. Akademický rok: 2013/2014 Počet stran: 94 Klíčová slova: Dohled, finanční trh, finanční instituce, integrace dohledu, instituce dohledu, centrální banka, modely dohledu, procesy dohledu, Evropská unie 2

3 Bibliographic Entry Author: Title of Thesis: Degree programme: Bc. Soňa Bartáková Faculty of Science, Masaryk University Department of Mathematics and Statistics Integration process of supervision of the financial institutions in the European Union Mathematics Field of Study: Finance Mathematics Supervisor: Ing. Dalibor Pánek, PhD. Academic Year: 2013/2014 Number of Pages: 94 Keywords: Supervision, financial market, financial institutions, integration of the supervision, institution of supervision, central bank, model of supervision, process of supervision, European Union 3

4 Abstrakt Předmětem diplomové práce Integrační procesy dohledu finančních institucí v Evropské unii je vypracování přehledu a analýzy vývoje integračních procesů dohledu finančních institucí v rámci Evropské unie a jejich současných trendů. Nejprve jsou definovány teoretické poznatky regulace a dohledu, na které navazuje shrnutí důvodů pro integraci dohledu finančních institucí v Evropské unii. Následně jsou v práci uvedeny konkrétní procesy, které v této oblasti doposud proběhly. V další části práce je potom nastíněn současný stav integračních procesů dohledu z pohledu Evropské unie a také z pohledu České republiky. Závěrečná část práce je poté věnována vyhodnocení integračních procesů a zformulování doporučení v oblasti budoucího uspořádání evropského dohledu. Abstract Theme of the thesis: "The integration processes of supervision of financial institutions in the European Union" is the evolvement of an overview and analysis of the development of integration processes of supervision of financial institutions within the European Union and its current trends. The theoretical facts of regulation and supervision are defined firstly. They are followed by a summary of reasons for integration of supervison of financial institutions in the EU. Subsequently, the thesis present specific processes of the integration which have already been applied. The current state of integration processes of supervision is outlined in the next section. The comparison of the European Union and Czech Republic point of view is presented. Final part is devoted to the evaluation of the integration procedure. Author s reccomendations on the future organization of European supervison are offered. 4

5 5

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce panu Ing. Daliboru Pánkovi, Ph.D. za cenné připomínky, odborné rady a konzultace, které mi během zpracování této diplomové práce poskytl. Ráda bych poděkovala také svým rodičům za jejich trpělivost, kterou prokázali v době příprav na ukončení mého studia. Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. Brno 7. května 2014 Soňa Bartáková 6

7 Obsah Úvod Regulace a dohled nad finančními institucemi Pojem a důvody regulace a dohledu Dohlížené finanční instituce Obchodní banky Spořitelní a úvěrová družstva Pojišťovny Penzijní fondy Obchodník s cennými papíry Finanční konglomeráty Institucionální uspořádání regulace a dohledu Modely institucionálního uspořádání regulace a dohledu Způsoby dohledu finančních institucí Důvody regulace a dohledu finančních institucí Asymetrie informací Zneužití trhů Systémové riziko Zneužití dominantního postavení na trhu Regulace a dohled nad bankovním sektorem Vývojové tendence dohledu nad finančním trhem Internacionalizace Globalizace Liberalizace Deregulace a desintermediace finančních trhů Harmonizace pravidel v oblasti finančních trhů Institucionalizace finančních institucí Vývojové trendy v oblasti bankovní regulace a dohledu Proces integrace dohledu na finančních trzích Výhody integrovaného modelu Nevýhody integrovaného dohledu Procesy integrace dohledu v Evropské unii Procesy ve vývoji dohledu bank a ostatních finančních institucí v EU Regulace a dohled v Evropské unii na nadnárodní úrovni Evropská centrální banka

8 4.2.2 Akční plán finančních služeb Lamfalussyho proces Další kroky ve snaze o integraci finančního trhu Hodnocení Lamfalussyho procesu De Larosièrova zpráva Evropský systém finančního dohledu Evropská rada pro systémová rizika Evropské orgány dohledu Integrační procesy vývoje regulace a dohledu v České republice Proces integrace dohledu finančních institucí v České republice První fáze integrace dohledu nad finančním trhem ČR Druhá fáze integrace dohledu nad finančním trhem ČR ČNB jako integrovaný dohledový orgán Aktuální stav integrace dohledu finančního trhu v České republice Evropský rámec dohledu a postoj ČNB Jednotný evropský orgán dohledu a návrh na vytvoření bankovní unie Bankovní unie Jednotný Evropský bankovní dohled Společný Evropský systém pro restrukturalizaci bankovního sektoru Jednotný systém pojištění vkladů Možnost přímé rekapitalizace bank z prostředků ESM Bankovní unie a členské státy EU Hodnocení bankovní unie Německý postoj k bankovní unii Stanovisko České národní banky Hodnocení integračních procesů a doporučení pro budoucí vývoj integrace dohledu v rámci Evropské unie Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam tabulek Seznam grafů Seznam schémat Seznam použitých zkratek Příloha

9 Úvod Regulace a dohled nad finančními institucemi je za poslední dvě desetiletí velmi diskutovanou oblastí, a to zejména z důvodu neustále se měnící struktury finančního trhu. Dochází ke změnám jak v produktovém portfoliu, tak k postupnému mizení rozdílů mezi různými typy finančních institucí. Stává se stále těžší rozlišovat mezi standardním dělením produktů na bankovní, pojistné nebo kapitálové. Postupně také dochází ke sjednocování finančních institucí, zvyšuje se nárůst finančních konglomerátů a mezinárodních finančních skupin. Tento průběžný vývoj dal předpoklad ke vzniku spolupráce při výměně informací přeshraničně působících subjektů finančního trhu. Nutnost vytváření integrovaných dohledů a harmonizace odlišných pravidel regulace a dohledu se tak stala podnětem k vytvoření efektivního systému dohledu finančních institucí s cílem udržení stability celého finančního systému jako celku. Nutnost integrace tak spočívá z makroekonomického pohledu zejména v zamezení nestability finančního systému, vytváření lepších podmínek pro provádění měnové politiky, minimalizaci tržních selhání a deformací finančních systémů či snížení míry podstupovaných rizik finančními institucemi, vyplývající z jejich specifické činnosti podnikání. Dalším významným cílem integrace dohledu je pak taktéž podpora bezpečnosti, důvěryhodnosti, transparentnosti a efektivnosti finančního systému, a to jak v rámci jednotlivých zemí, tak z pohledu globální provázanosti nadnárodních finančních skupin. Integrace regulace a dohledu nad finančními institucemi je velmi obsáhlou oblastí, která má řadu zastánců považujících integrační procesy dohledu za nutné a žádoucí. Stejně tak je ale možné najít i řadu odpůrců této teorie, kteří kritizují zejména nevhodnost či negativní dopady, které s sebou regulatorní pravidla a opatření i následný dohled přináší a které ovlivňují přirozený hospodářský vývoj každé země. Různorodost těchto názorů na vhodnost či nevhodnost integrace dohledu v České republice i celé Evropské unii představuje velmi zajímavou oblast, která svým rozsahem ovlivňuje nejen ekonomické dění, ale stává se velmi diskutabilní také na poli politickém. Zvýšený zájem o tuto problematiku vyvolala v poslední době také finanční krize, při níž bylo možné sledovat dopady, které s sebou úpadek finanční instituce, zasahující do nadnárodního dění, přinesl. Hrozba možného úpadku velkých finančních institucí nebo krach nadnárodních finančních konglomerátů pak otevřel prostor pro další snahy o integraci regulace a dohledu tak, aby byla zachována a zabezpečena finanční stabilita jednotlivých zemí. Právě aktuálnost dané problematiky byla pro mě motivem pro výběr tématu této diplomové práce. Cílem této diplomové práce je nastínění průběhu vývoje integrace dohledu, důvody a cíle integračních procesů dohledu finančních institucí v Evropské unii. 9

10 Ve své práci se budu věnovat nejprve teoretickému rámci regulace a dohledu a jejich integraci. Postupně bude nastíněn vývoj integrace regulace a dohledu finančních institucí, analyzovány modely a způsoby dohledu, seznámíme se s finančními institucemi, které podléhají dohledu. S ohledem na významný podíl aktiv na finančním trhu, který zaujímá bankovní sektor, bude práce konkretizovat zejména integrační procesy probíhající právě v sektoru bankovnictví. Veškeré uvedené integrační procesy, od jejich návrhů až po konečnou implementaci do právních řádů jednotlivých zemí, budou popsány na bázi národní i evropské. Práce bude popisovat taktéž reálné dopady, které s sebou některá integrační opatření přináší. Další kapitola práce pak bude zaměřena na vývoj integračních procesů v Evropské unii, následovat bude část o integraci dohledu v rámci České republiky. Předposlední část práce bude zaměřena na aktuální téma v oblasti integrace regulace a dohledu finančních institucí v rámci Evropské unie, kterým je bankovní unie. Závěrečná kapitola pak bude věnována hodnocení uskutečněných integračních procesů a navržení doporučení pro budoucí vývoj integrace dohledu nad finančními institucemi z pohledu Evropské unie jako celku. V práci budou postupně uváděny reálné dopady jednotlivých integračních opatření a vývojových tendencí v oblasti integrace dohledu finančních institucí, v závislosti na kterých budou sepsána pozitiva a negativa pro hodnocení těchto integračních procesů. Na základě těchto stanovisek pak bude vytvořen soubor integračních aktivit, které lze doporučit pro budoucí vývoj integrace dohledu jak v rámci Evropské unie, tak konkrétně v rámci dohledu finančních institucí v České republice. V závěru práce pak dojde ke shrnutí poznatků získaných studiem problematiky integrace dohledu nad finančními institucemi a budou stanovena doporučení pro budoucí vývoj v této oblasti. Diplomová práce bude zpracována za použití metod analýzy, komparace a predikce. 10

11 1 Regulace a dohled nad finančními institucemi Počátky regulace trhů byly vyvolány zájmem samotných účastníků trhu, kteří chtěli být při svém obchodování chráněni před nelegálními praktikami některých obchodníků. Stejně tak i prodejci požadovali, aby při realizaci obchodu i kupující dodrželi dohodnuté podmínky. Vzrůstající poptávka po ochraně zájmů kupujících před kriminálními živly vedla ke vzniku státních kontrolních orgánů. S postupným vývojem pak docházelo ke vzniku regulačních pravidel týkajících se nejen subjektů obchodu, ale také cen, poplatků či výběru daní. S nástupem kapitalismu pak sílil tlak na efektivní fungování tržních mechanismů, jakožto nastavení vhodných podmínek pro další ekonomický rozvoj moderní společnosti. 1 Neustále se vyvíjející ekonomické prostředí s sebou neslo požadavek na rostoucí míru ochrany investorů na finančních a kapitálových trzích. Postupně tak dochází ke vzniku různých národních orgánů regulace a dohledu. Dynamicky se rozvíjející společnost, vznikající nadnárodní finanční skupiny či rozrůstající význam přeshraničně působících konglomerátů následně daly vzniknout řadě nadnárodních regulačních orgánů, jejichž cílem je zvýšení ochrany investorů před hrozícími riziky. Pro správné pochopení jednotlivých etap vývoje v oblasti regulace a dohledu finančních institucí považuji za vhodné popsat a přiblížit jednotlivé pojmy, možnosti klasifikace dohledu či nastínění důvodů a v neposlední řadě také cílů těchto procesů. V první kapitole se tak budu věnovat teoretické rovině základních pojmů této problematiky. 1.1 Pojem a důvody regulace a dohledu Pojmem regulace označujeme stanovování a následné prosazování určitých podmínek a pravidel činnosti finančních institucí v dané ekonomice. V bankovní sféře dochází ke koncipování regulačních pravidel formou právních předpisů, jako jsou zákony, směrnice, různé vyhlášky či jiná nařízení, které jsou vydávány příslušnými orgány, jakožto centrálními bankami či institucemi k tomu pověřenými. V oblasti regulace nad finančními institucemi můžeme rozlišovat pravidla a opatření, která podporují určitý způsob chování či jednání, jejichž cílem je stimulace ekonomické aktivity, tzv. pozitivní regulaci. Naopak negativní regulace pak představuje pravidla omezující či zakazující určité způsoby chování finančních institucí. Nastavená regulatorní opatření a jejich dodržování jsou poté kontrolována formou tzv. dohledu u všech subjektů, které dané regulaci podléhají. V případě, dochází-li k neplnění stanovených podmínek, jsou orgány dohledu oprávněny ke sjednání nápravy formou stanovení postihů a sankcí. 2 1 Regulace a dozor nad kapitálovými trhy, Pavlát V., Kubíček A., str. 7 2 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str

12 K výkonu dohledu nad finančním trhem je pak pověřena instituce regulace a dohledu, kterou může být centrální banka, provádějící dohled samostatně nebo ve spolupráci s dalšími pověřenými institucemi, jako jsou např. externí auditorské firmy, nebo jiná instituce, pověřená k výkonu této činnosti. 1.2 Dohlížené finanční instituce Na finančním trhu existuje řada finančních institucí, které se liší svým zaměřením, velikostí, ale především charakterem své činnosti. Stejně tak i základní regulatorní pravidla a činnosti dohledu jsou pro jednotlivé instituce finančního trhu pak shodné nebo velmi podobné, existují ovšem i různé odlišnosti a specifika, které vyplývají právě z charakteru činnosti jednotlivých finančních institucí. Obecně můžeme rozlišovat mezi finančními společnostmi, působící na bankovním trhu, mezi které řadíme obchodní banky, spořitelní a družstevní záložny apod. Ostatní finanční instituce pak představují společnosti nebankovního charakteru, jako jsou pojišťovny, penzijní fondy a instituce kapitálového trhu, tj. podílové fondy a různé investiční společnosti. Z povahy činnosti bankovních institucí pak vyplývá také nutnost vyšší míry regulace a dohledu, jelikož hospodaří se svěřenými penězi drobných vkladatelů. Problémy v hospodaření či krach banky by totiž v konečném důsledku negativně ovlivnily zejména klienty bank, což následně ovlivňuje nejen měnový systém ale i ekonomiku celé země. Obchodní banky mají pravomoc volného užívání propůjčených peněžních prostředků, zatímco v případě nebankovních institucí, např. u pojišťoven, funguje základní vztah s klienty na jisté smluvní bázi. Konečný vliv na klienta je tedy potom v zásadě mnohem mírnější než v případě úpadku obchodní banky či jiné bankovní instituce Obchodní banky Obchodní banky jsou právnické osoby, založené formou akciových společností, které přijímají depozita od veřejnosti a poskytují úvěry na základě bankovní licence. 4 Hlavní činností obchodních bank je tedy alokace peněžních prostředků od přebytkových subjektů k subjektům deficitním. Mezi další činnosti, ke kterým pak může být obchodní banka prostřednictvím bankovní licence dále oprávněna, patří např. provádění platebního styku a zúčtování, poskytování investičních služeb nebo umožnění investování do cenných papírů, finanční leasing, finanční makléřství, směnárenská činnost atd., viz. 1 odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách. Obchodní banky při své činnosti podstupují řadu rizik, jakožto riziko tržní 5, úvěrové 6, riziko koncentrace 7, riziko likvidity 8 nebo riziko operační 9. Pro omezení a řízení rizik 3 Drdla, M., Rais, K., Evropská integrace a bankovnictví, str.7 4 Činnost bank upravuje v České republice Zákon č. 21/1992 Sb. o bankách 5 Tržní rizika jsou způsobena kolísáním finančních trhů, zahrnují riziko úrokové, měnové, akciové a komoditní. 6 Úvěrové riziko - neplnění platebních povinností či platební neschopnost dlužníka dostát svým závazkům vůči bance. 12

13 v obchodních bankách existuje celá řada postupů a pravidel o obezřetném podnikání, mezi nejvýznamnější patří předpisy označované jako pravidla BASEL II 10, postupně dochází k zavádění upravených a rozšířených pravidel v podobě BASEL III. Předpoklad ukončení implementace těchto pravidel do bankovního systému České republiky je v roce Spořitelní a úvěrová družstva Družstevní formu bankovního podnikání představují družstevní záložny, které disponují povolením od České národní banky k činnosti přijímání depozit nebo poskytování úvěrů svým členům. 11 Činnost družstevních záložen je v České republice upravena legislativní normou v podobě zákona č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech. Stejně jako obchodní banky, i tyto bankovní subjekty podstupují při své každodenní činnosti obdobná rizika Pojišťovny Pojišťovací společnosti představují finanční instituce, jejichž činnost spočívá v přebírání pojistných rizik na základě uzavřených pojistných smluv. Pojišťovny jsou dále povinny poskytovat klientům pojistné plnění v případě, dojde-li k pojistné události, tj. události, na kterou byla sjednána pojistná smlouva. Součástí pojišťovací činnosti je pak tedy i správa pojištění, případná likvidace pojistných událostí a poskytování asistenčních služeb, dále také nakládání s aktivy ze zdrojů technických rezerv, uzavírání smluv se zajišťovnami a předcházení vzniku škod. 13 Činnost pojišťoven je v České republice upravena zákonem č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví. I pojišťovny podstupují při své činnosti řadu rizik, mezi které patří riziko pojistné 14, tržní, riziko likvidity či riziko operační. Stejně jako v oblasti bankovnictví, i pro oblast pojišťovnictví existuje regulatorní rámec pravidel a doporučení pro možnost řízení a eliminaci rizik jejich podnikání, známý jako Solvency II Riziko koncentrace je dáno angažovaností banky s ohledem na její úvěrové či podnikatelské portfolio vůči klientům banky či ekonomicky spjatým skupinám. K jeho eliminaci je nutné vhodné nastavení určitých limitů, např. výše úvěrů a pohledávek vůči těmto subjektům nesmí přesáhnout 20% kapitálu dané banky apod. Dostupné z: 8 Riziko likvidity představuje schopnost banky dostát svým závazkům vůči svým klientům, tj. vyplacení vkladů. 9 Operační riziko představuje riziko ztráty či selhání ze strany banky a procesů uvnitř banky, selháním systémů či lidského faktoru, protiprávního jednání apod. 10 BASEL II představuje tzv. druhou z Basilejských dohod, zabývající se zaváděním pravidel minimálních kapitálových požadavků (tedy kapitálové přiměřenosti bank), povinností aktivního bankovního dohledu a tržní disciplíny bankovních institucí. V České republice byla tato dohoda zapracována do vyhlášky České národní banky pod č. 123/2007 Sb. o obezřetném podnikání obchodních bank, družstevních záložen a obchodníků s cennými papíry 11 Zákon č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech 12 Pravidla obezřetného podnikání spořitelních a úvěrových družstvech v České republice upraveny Vyhláškou ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry 13 Zákon č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví 14 Pojistné riziko vyplývá z míry nejistoty, časovou a peněžní hodnotou výplaty budoucích pojistných událostí, vyplývajících z uzavřených pojistných smluv. 15 Stejně jako regulatorní rámec BASEL II. v bankovnictví se Solvency II. zaměřuje v pojišťovnictví na tři pilíře v podobě stanovení minimálních kapitálových požadavků, zavádí podmínky pro kontrolní mechanismy a nabádá k povinnosti tržní disciplíny pojišťoven. 13

14 1.2.4 Penzijní fondy Penzijní fond je právnickou osobou, akciovou společností, která provozuje penzijní připojištění podle zákona č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Činnost penzijního fondu spočívá ve shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění, dále příspěvků ze strany státu přiznaných ve prospěch účastníků penzijního připojištění. Penzijní fond je pak oprávněn s těmito prostředky nakládat a následně povinen k vyplácení dávek penzijního připojištění. I penzijní fondy při své činnosti pak podstupují riziko tržní, úvěrové, riziko likvidity a riziko operační Obchodník s cennými papíry Obchodník s cennými papíry představuje druh finančního zprostředkovatele, který je právnickou osobou, poskytující investiční služby na základě povolení k této činnosti od ČNB 16. Jedná se o akciovou společnost, která není bankou. Obchodník s cennými papíry podstupuje při své podnikatelské činnosti opět některá rizika, mezi které patří riziko tržní, úvěrové, riziko operační a riziko likvidity Finanční konglomeráty Finanční konglomerát je skupina, v jejímž čele je regulovaná osoba jako ovládající osoba ve finančním sektoru nebo alespoň jedna dceřiná společnost v dané skupině splňuje podmínky regulované osoby. Pokud není v čele skupiny regulovaná osoba, je považována za konglomerát v případě, že hlavní činnost skupiny probíhá ve finančním sektoru nebo alespoň jedna osoba ze skupiny podniká v oblasti finančního sektoru. Pokud některá činnost skupiny převyšuje 40% činnosti celé skupiny ve finančním sektoru, považuje se za hlavní činnost celého finančního konglomerátu. 18 Finanční konglomeráty působící ve finančním sektoru jsou obvykle složeny z obchodní banky, stavební spořitelny, investiční společností a pojišťovny, leasingové společnosti atd. Podnikatelská činnost těchto finančních skupin podléhá tzv. doplňkovému dohledu, který je nezávislý od dohledu jednotlivých členů dané finanční skupiny. Doplňkovým dohledem pak rozumíme specifický dohled nad činností dané finanční skupiny, kdy jsou sledována a hodnocena rizika vyplývající z existence finančního konglomerátu. K provádění doplňkového dohledu je oprávněn koordinátor, který je stanoven z příslušných orgánů sektorového dohledu působících v dané finanční skupině podle postavení regulované osoby nebo v závislosti na podílech sektorových činností jednotlivých členů finančního konglomerátu. 16 V České republice upraveno zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu 17 Pravidla obezřetného podnikání obchodníků s cennými papíry legislativně zakotveno ve Vyhlášce ČNB č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry Dostupné z: 18 Finanční konglomeráty jsou v České republice upraveny zákonem č. 377/2005 Sb. o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech 14

15 Za posledních několik let vzrostl význam finančních konglomerátů i na území České republiky. V současné době zaujímají velmi významnou část finančního trhu celé země. V rámci bankovního sektoru pak v současnosti zabírají tři nejvýznamnější finanční skupiny celou polovinu finančních aktiv celého trhu. Mezi tyto tři stěžejní finanční skupiny patří finanční skupina Československé obchodní banky, dále České spořitelny a Komerční banky. Tyto tři nejvýznamnější finanční skupiny zaujímají v průměru cca 17% aktiv bankovního sektoru, výrazným čtvrtým hráčem v této oblasti je pak ještě skupina kolem UniCredit bank, která dosahuje cca 7%-ního podílu na aktivech bankovního sektoru země 19. V této souvislosti je nutné zmínit také význam zahraničního kapitálu, potažmo akcionářské struktury finančních institucí, působících na českém finančním trhu. Více než 90% je totiž zaujímáno právě zahraničním kapitálem, mezi nejvýznamnější pak můžeme uvést Belgii, Francii či Rakousko. Postupně se význam finančních konglomerátů rozšiřuje a dochází k jejich zvyšujícímu se podílu na aktivech v rámci finančního trhu a bankovního sektoru ČR. 1.3 Institucionální uspořádání regulace a dohledu Postupně rostoucí provázanost mezi jednotlivými odvětvími finančních služeb s sebou přináší čím dál tím větší tlak na koordinaci regulace a dohledu nad finančními institucemi celého finančního trhu. Řešením může být buďto posílení kooperace mezi existujícími orgány regulace a dohledu, nebo jejich slučování, tzv. integrace jednotlivých subjektů regulace a dohledu. Trend integrace finanční regulace a dohledu je prosazován zejména ve vyspělých zemích. 20 I v České republice byla a je problematika regulace a dohledu dlouhodobě projednávanou oblastí. Vznikl nespočet diskusí ohledně možnosti budoucího vývoje integrace bankovního dohledu nad finančním trhem ČR. Výsledkem celého procesu se pak stal model jednotného dohledu finančních institucí, prováděný centrální bankou země. Průběh integrace dohledu v ČR probíhal od roku 2003, a to ve dvou etapách 21, načež výsledkem bylo sloučení dohledu nad celým finančním trhem do České národní banky. Institucionální uspořádání regulace a dohledu je specifické pro každou zemi. Existují různá institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu, které závisí na velikosti a struktuře finančního trhu, liší se v nastavených pravidlech regulace a dohledu, dále se odvíjí také 19 K byl podíl na aktivech bankovního sektoru tvořen 18% skupinou ČSOB, dále 18% ČS a 15% zaujímala KB. Následně 7%ní podíl zaujímala skupina UniCredit Bank, po 4% shodně Raiffeisenbank a Hypoteční banka. Další bankovní instituce pak zaujímaly zbývajících 34% podílů na aktivech tohoto segmentu. Tyto data byla získána ze zprávy o finanční stabilitě země za rok 2012, kterou vydává každoročně ČNB. 20 ČNB. Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v Evropské unii a úloha bank Evropského systému centrálních bank ve finanční regulaci a dohledu, dostupné z: yticke_publikace/download/fin_regulace_eu.pdf 21 Proces integrace v ČR začal v roce V první etapě byl sloučen dohled nad bankami a družstevními záložnami do ČNB a dohled nad kapitálovým trhem a pojišťovnami pod správu Komise pro cenné papíry. Ve druhé etapě pak byly tyto dvě oblasti sloučeny pod dohled ČNB. ČNB se stala jediným orgánem dohledu nad celým finančním trhem ČR k

16 od aktuální ekonomické a politické situace země, stejně tak zohledňuje historický vývoj země a její tradice. 22 Regulace a dohled probíhající formou institucionálního uspořádání jsou vymezeny 23 : jednotlivými institucemi, které vydávají regulatorní pravidla a opatření a jsou oprávněny k provádění dohledu nad finančními institucemi, zaměřením a kompetencemi těchto institucí, legislativní úpravou vztahů mezi jednotlivými institucemi, jak v národním, tak v nadnárodním měřítku Modely institucionálního uspořádání regulace a dohledu V rámci institucionálního uspořádání regulace a dohledu rozlišujeme dva základní modely v závislosti na tom, zda dochází k uspořádání podle jednotlivých sektorů finančního trhu anebo podle typologie tržních selhání. 24 Sektorový model finanční regulace a dohled jsou uspořádány podle základních odvětví finančního zprostředkování, dělí se tak na sektory bankovnictví, kapitálového trhu a investičních služeb a na pojišťovnictví a penzijní připojištění. Sektorový model představuje historicky starší model, opírající se o historický vývoj v jednotlivých odvětvích finančního zprostředkování. V celosvětovém měřítku je tento model pak více využívaný než model funkcionální. Sektorový model má tři základní varianty, a sice: oddělené instituce dohledu pro sektor bankovnictví, kapitálový trh a investiční služby a pro pojišťovnictví a penzijní připojištění, částečná integrace dohledu prostřednictvím spojení např. bankovního dohledu a dohledu nad pojišťovnictvím, nebo dohled vykonávaný s účastí centrální banky úplná integrace, kdy je dohled nad celým finančním trhem prováděn pouze jednou institucí Funkcionální model dohledu je založen na typologii tržních selhání, jako jsou asymetrie informací, zneužití trhů či zneužití dominantního postavení na trhu nebo systémové riziko. 25 Základní varianty funkcionálního modelu: oddělené instituce dohledu se zaměřením v závislosti na typu tržních selhání 26, 22 Tamtéž. 23 Kašparovská, V., Řízení obchodních bank, str ČNB. Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v Evropské unii a úloha bank Evropského systému centrálních bank ve finanční regulaci a dohledu 25 Tamtéž. 26 Patří sem instituce, dohlížející na obezřetnostní pravidla dohledu, dále instituce pro ochranu spotřebitelů a investorů, instituce zaměřená na spravedlivé využívání trhů, dále také centrální banka a instituce dohlížející na hospodářskou soutěž. 16

17 částečná integrace, tedy spojení několika institucí pro dohled nad několika oblastmi, dohled obvykle s účastí centrální banky, např. dohled nad obezřetným podnikáním finančních institucí spojený s dohledem nad finanční stabilitou a funkcí věřitele poslední instance, úplná integrace, kdy je k výkonu dohledu zmocněna jediná instituce, v podstatě shodný model s variantou úplné integrace u sektorového modelu. Převažující podíl sektorového modelu dokazuje i studie 27 ČNB z roku 2005, zahrnující 168 zemí z celého světa, kdy ve více než polovině zemí byla k bankovnímu dohledu využívána centrální banka země. Funkcionální model byl využíván minimálně, pouze ve 4 zemích 28. Postupný vývoj integrace regulace a dohledu dokazuje i následující tabulka, ve které jsou znázorněny země Evropské unie za rok 2011 a jejich podíly na institucionálním uspořádání dohledu nad finančním systémem. Z tabulky je i nadále jasně patrný převažující trend využívání sektorového modelu dohledu i v rámci Evropské unie. Tabulka 1: Institucionální uspořádání dohledu nad finančním systémem v zemích Evropské unie Rozsah zodpovědnosti Země Evropské unie Sektorový model Úplná integrace 12 44,00% Částečná integrace 1 4,00% Oddělené instituce dohledu 8 30,00% Funkcionální model Úplná integrace 3 11,00% Částečná integrace 3 11,00% Celkem ,00% Zdroj: Pánek, D., Proces integrace regulace a dohledu nad finančními institucemi 29 Jednotlivé modely nabízí celou řadu možných kombinací k vytvoření systému dohledu v dané zemi tak, aby plně pokryly potřeby dané země s respektováním formy jejího finančního systému a zohledněním historického, ekonomického a politického vývoje s přihlédnutím ke zvyklostem a tradicím těchto zemí a také současného stavu ekonomiky jako celku. Můžeme se tak setkat s řadou různých klasifikací systémů regulace a dohledu v závislosti např. na předmětu či rozsahu regulace, počtu institucí, postavení regulatorní instituce v rámci systému státních institucí, další rozlišení je možné na základě pravomocí a odpovědnosti orgánů dohledu, míry demokratičnosti fungování regulatorní instituce, způsobu provádění regulace a dohledu nebo na formě jejich financování ČNB. Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu ve světě. Dostupné z: yticke_publikace/download/fin_regulace_svet.pdf 28 Země s funkcionálním modelem v roce 2005 Nizozemí, Austrálie, Kostarika, Venezuela. 29 Pánek, D., Disertační práce. Proces integrace regulace a dohledu nad finančními institucemi. Zpracováno na základě informací dostupných z ČNB. 30 Pavlát, V., Kubíček, P., Regulace a dozor nad kapitálovými trhy, str

18 1.4 Způsoby dohledu finančních institucí Rozlišujeme dva způsoby provádění dohledu, a sice: dohled na dálku tedy monitorování a prověřování bank v závislosti na pravidelně poskytovaných finančních a statistických výkazech. Výhodou dohledu na dálku je zejména nízká nákladovost tohoto systému, nevýhodou pak nejistota o úplnosti a správnosti údajů nebo neaktuálnosti poskytovaných informací. dohled na místě je využíván pro získání aktuálních a přesných informací o aktivitách finančních institucí. Umožňuje získat informace nejen o správnosti a úplnosti účetních a statistických výkazů, ale umožňuje taktéž posouzení organizační struktury banky, dodržování pracovních postupů, úrovně řízení jednotlivých rizik, zhodnocení kvality zajišťování úvěrů nebo adekvátnost prováděných operací apod. 31 Tento způsob dohledu s sebou však přináší výrazně vyšší náklady a klade požadavky na odbornost kvalifikovaných pracovníků dohledu. Dohled na místě je vykonáván především při zjištění problémů u některých finančních institucí. U bezproblémových finančních institucí je pak s ohledem na svoji nákladovost prováděn zhruba jednou do tří let. Výsledky dohledu jsou pak využity pro srovnání a zhodnocení jednotlivých finančních institucí v odvětví. Mezi nejznámější, mezinárodně využívanou metodu hodnocení bank, patří metoda CAMEL 32, která provádí srovnání bank v oblastech kapitálu a jeho poměru vůči aktivům společnosti, dále hodnotí rozmístění a zajištění aktiv, dosaženou úroveň řízení, výši výnosů či míru její likvidity. 1.5 Důvody regulace a dohledu finančních institucí Podstatou regulace a dohledu nad finančními institucemi je vytváření regulatorních pravidel, jejich prosazování a kontrola jejich dodržování finančními institucemi, a to při akceptaci základních cílů, jakožto udržování stability finančního systému a omezení tržních selhání, mezi nimiž rozlišujeme 33 : asymetrii informací, zneužití trhů, systémové riziko, zneužití dominantního postavení na trhu. 31 Centrální bankovnictví, Revenda Z., str Metoda CAMEL představuje hodnocení stavu banky v oblastech podle jednotlivých písmen názvu, tj. Capital (kapitál), Assets (aktiva), Management (řízení), Earnings (výnosy), Liquidity (likvidita). 33 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str

19 Tabulka 2: Typy tržního selhání a základní obory finanční regulace typ tržního selhání asymetrie informací zneužití trhů systémové riziko zneužití dominantního postavení na trhu obor finanční regulace regulace obezřetného podnikání a dohled nad finančními institucemi dohled nad organizovaným kapitálovým trhem a nad trhy přepážkovými monitorování a analýza stability finančního systému jako celku regulace a dohled nad konkurenčním prostředím Zdroj: Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str Asymetrie informací Jedná se o různou úroveň přístupu k informacím subjektů finančního trhu. Největší povědomí o hospodaření a činnosti finanční instituce mají především členové nejvyššího vedení včetně dozorčí rady a samozřejmě také vlastníci dané finanční instituce. Dalšími v pořadí jsou poté CB a dohledové orgány, případně externí auditorské společnosti. Mezi méně informované pak můžeme zařadit další obchodní banky a jiné finanční instituce. Jako poslední, nejméně informovaní, a přitom nejvíce zasažení touto informační asymetrií, bývají především vkladatelé, tedy klienti, kteří bankám a jiným finančním institucím svěřují své finanční prostředky na základě často omezených či neúplných informací. V důsledku nedostatečných informací pak dochází ke zvyšování rizikovosti uložení finančních prostředků vkladatelů do bank a finančních institucí, u kterých není možné správně a kvalifikovaně rozhodnout o jejich finančním zdraví. 34 Regulace a dohled tak napomáhá ke zvyšování povědomí o reálném stavu hospodaření a spolehlivosti finančních institucí prostřednictvím pravidel obezřetného podnikání a dohledu nad finančními institucemi, jejímž cílem je prověřování zdraví, likvidity a solventnosti jednotlivých finančních institucí. V rámci asymetrie informací pak dále rozlišujeme morální hazard a nepříznivý výběr. Morální hazard Morální hazard představuje možnost rozhodování subjektů finančního trhu na základě možnosti přenosu rizika na jiné subjekty. K morálnímu hazardu může docházet jak ze strany finančních institucí, tak ze strany jejich klientů. Příkladem morálního hazardu ze strany klienta finanční instituce může být skutečnost, kdy rozhodování o vkladu do konkrétní banky může být provedeno v závislosti 34 Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str

20 na poskytované úrokové míře z vkladů bez ohledu na skutečnou rizikovost vkladu. 35 Obecně lze totiž předpokládat, že u bank s vyšším průměrným úročením vkladů dochází k vyšší rizikovosti obchodů. 36 Naopak morální hazard ze strany finanční instituce může být spojen s možností rizikovějších operací např. ze strany vedení finanční instituce, resp. jejich akcionářů a managementu. Případné dopady takových operací jsou pak totiž uhrazeny ze strany pojišťovací instituce vkladů, tudíž v jisté míře může tato skutečnost zvyšovat morální hazard s finančními prostředky společnosti. Nepříznivý výběr Další typ asymetrie informací je nepříznivý výběr, který souvisí s omezenou možností rozpoznání různé úrovně kvality nabízených finančních produktů, může se projevovat také zvýšenou rizikovostí či nedostatečnou kvalitou obchodů na finančním trhu. Příkladem nepříznivého výběru může být oblast pojištění. Nepříznivý výběr totiž souvisí také v podstatě s jakýmkoliv pojištěním, jelikož obecně představuje: přímou úměrnost mezi snahou pojistit se a mírou pravděpodobnosti, že nastane příslušná pojistná událost. 37 Eliminace nepříznivého výběru je možná především formou stanovení adekvátních podmínek a pravidel pro vstup nových institucí na finanční trh anebo trestními postihy členů managementu nebo akcionářů finančních institucí v případě, došlo-li ke zneužití tohoto tržního selhání k jejich prospěchu Zneužití trhů Zneužití trhů 38 představuje využívání privátních informací při obchodování s cílem získání výhodnějšího postavení nebo dosažení výnosů na finančním trhu. Jedná se o zneužití trhů a to jak na trzích organizovaného kapitálové trhu, tak na trzích přepážkových. Může se jednat o klamání neúplnými či zavádějícími informacemi zákazníků nebo obchodníků s cennými papíry, dále může docházet také k uzavírání neúplných kontraktů či nestandardních úvěrových obchodů, legalizaci výnosů z trestné činnosti apod. Cílem dohledu je pak zamezení takových činností a snaha o vytvoření efektivního finančního trhu. V rámci organizovaného kapitálového trhu jsou vydávána opatření pro vstup na kapitálový trh, analýza uskutečněných transakcí a případně je dohled prováděn i formou vydávání opatření k nápravě nepříznivého stavu. Dohled nad přepážkovými trhy pak zahrnuje vymezení smluvních podmínek platebního styku, hodnocení rizik a dosahovaných výnosů z jednotlivých transakcí. 35 Pánek, D.., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str

21 1.5.3 Systémové riziko Další tržní selhání představuje systémové riziko, které může způsobit narušení stability celého finančního systému země, a to vlivem vnitřních nebo vnějších procesů. Jedná se o riziko hromadné platební neschopnosti klientů, vyplývající z jejich možné náhlé nedůvěry vůči finančnímu sektoru (např. v rámci finančních krizí, snaha klientů o záchranu vlastních finančních prostředků) nebo selháním platebních systémů, a to z důvodu buďto technického charakteru nebo prostřednictvím selhání lidského faktoru. 39 Pro udržení stability finančních institucí i stability cen je tedy zapotřebí monitorování a analýza finančního systému jako celku tak, aby bylo případné systémové riziko včas odhaleno a odvráceny jeho potenciální dopady na finanční trh Zneužití dominantního postavení na trhu Zneužití dominantního postavení na finančním trhu se projevuje omezením hospodářské soutěže, ke kterému může docházet vlivem dominantního postavení na straně nabídky i poptávky, čímž fakticky dojde ke zvýhodnění tohoto subjektu oproti ostatním subjektům finančního trhu. Projevuje se formou vysokých podílů správních nákladů na pojistném, vysokým rozdílem mezi nákupním a prodejním kurzem při obchodování s CP apod. 40 Podstatou regulace a dohledu je pak ochrana konkurenčního prostředí s cílem zamezit vzniku případných finančních arbitráží. 1.6 Regulace a dohled nad bankovním sektorem V rámci finančních trhů je vysoký podíl aktiv tvořen zejména bankovními institucemi, které zaujímají zhruba 80% aktiv celého finančního trhu. V oblasti finančních trhů je tak vhodné podívat se také na důvody a specifika dohledu právě nad bankovním sektorem. Vliv tohoto sektoru je navíc v posledních letech posilován postupným rozšiřováním finančních konglomerátů s nadnárodní účastí, které mají silné základy právě v bankovním sektoru. Postupné změny, transformace na tržní typ ekonomiky nebo alespoň zvýšená míra soukromého vlastnictví jednotlivých obchodních bank s sebou přináší rostoucí potřebu regulovat a dohlížet na tyto subjekty 41. Důvody pro regulaci a dohled bank Názory na bankovní regulaci a dohled jsou mnohdy značně rozdílné. Odpůrci regulace a dohledu nad finančními institucemi vytýkají, že při stanovování jakýchkoliv regulačních pravidel a jejich vyžadování dochází k narušení přirozených podmínek tržního prostředí. Pokud by byl trh ponechán svému samovolnému působení, svojí tendencí by směřoval ke vzniku otevřeného trhu a v dlouhodobém časovém horizontu ke vzniku dokonale konkurenčního prostředí. Zastánci teorie bankovní regulace a dohledu naopak vyzdvihují 39 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str

22 specifickou roli bank v tržní ekonomice, která s sebou přináší vysokou míru nutnosti ochrany investorů či eliminaci morálního hazardu. V závislosti na těchto odlišných pohledech na oprávněnost a vhodnost regulace a dohledu nad finančními institucemi budou dále uvedeny některé základní oblasti rozporů. Specifičnost bankovních institucí Obchodní banky jsou v naprosté většině zakládány ve formě akciových společností, neliší se tak formou vlastnictví od jiných podnikatelských subjektů této formy. Stejně tak jako ostatní podnikatelské subjekty mají za cíl svého podnikání dosažení maximální ziskovosti vyplývající z jejich činnosti. Činnost obchodních bank se od činnosti jiných, nebankovních subjektů liší předmětem jejich činnosti. 42 Obchodní banky jsou emitenty bezhotovostních peněz, čímž přímo ovlivňují celkové množství emitovaných peněz v ekonomice. Dochází tak k zabezpečování platebního styku, z čehož vyplývá zvýšená nutnost regulačních pravidel a dohledu nad obchodními bankami a jejich aktivitami a eliminací veškerých nelegálních činností či transakcí, které by mohly fungování tohoto peněžního systému ohrozit. Dalším pohledem na specifickou činnost bank může být taktéž převažující míra jejich cizích zdrojů, která je tvořena svěřenými penězi vkladatelů. Zabezpečení těchto vkladů je jedním ze stěžejních pilířů ochrany klienta a jeho vkladů, a to ať už formou vhodně nastavených pravidel likvidity či případně povinným pojištěním vkladů. Hrozba možného úpadku banky je závislá od velikosti dané obchodní banky. V současné ekonomice je zastáván názor tzv. too big to fail, tedy příliš velká na úpadek, což jasně vypovídá o nutnosti zabezpečení zejména velkých obchodních bank. V důsledku úpadku banky by mohlo dojít k ovlivnění celého bankovního systému, v nejhorším případě pak i k ohrožení ekonomického systému i hospodářského rozvoje celé země. Regulatorní opatření a provádění dohledu zde tak mají svůj opodstatněný význam. Pokles zprostředkování finančních transakcí Dalším důvodem pro existenci bankovní regulace a dohledu je pokles provádění finančních transakcí prostřednictvím obchodních bank ve prospěch jiných, nebankovních institucí. Dochází tak k odlivu vkladů z bank a také snížení podílu bankovních úvěrů na celkovém stavu úvěrů v ekonomice. Důsledkem tohoto poklesu je stále se zvyšující počet nebankovních subjektů, které poskytují celou řadu bankovních produktů a služeb, včetně přijímání a zhodnocování vkladů a také poskytování nebankovních úvěrů. Bankovní instituce reagují na tuto skutečnost v posledních několika letech rozšiřováním a zkvalitňováním produktů a služeb, různými inovacemi v oblasti jednotlivých bankovních 42 Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str

23 produktů, ale také zvyšováním množství nebankovních operací jako např. finanční poradenství, pojištění, spotřebitelské financování, leasing atd. 43 Měnová politika Posledním důvodem pro existenci regulace a dohledu nad finančním trhem je možnost provádění měnové politiky ze strany orgánu dohledu, tj. centrální banky. Pokud by CB neměla možnost regulovat a dohlížet na činnost jednotlivých bankovních institucí, nemohla by ovlivňovat množství peněz v oběhu, jejich cenu či tržní úrokovou míru. 44 Pokles zprostředkování finančních transakcí prováděných bankovními institucemi však možnost regulace peněz v oběhu znemožňuje. Část peněz se dostává do oběhu zcela mimo kontrolu centrální banky. Východiskem pro zachování možnosti dohledu nad množstvím peněz v oběhu můžeme spatřovat např. v postupném přibližování pravidel regulace a dohledu jak bankovních, tak nebankovních institucí. Tímto krokem by došlo k vyrovnání konkurenčních podmínek jednotlivých subjektů finančního trhu a omezení míry informační asymetrie. Možnost sbližování regulatorních podmínek a způsobu dohledu nad bankovními i nebankovními institucemi představuje i tzv. měnová unie. Součásti regulace a dohledu bank Systém regulace a dohledu je ve vyspělých tržních ekonomikách prováděn ve čtyřech základních oblastech, kterými jsou 45 : podmínky vstupu do bankovní sféry, tj. získání licence od České národní banky po splnění legislativních podmínek. V rámci Evropské unie došlo k harmonizaci těchto vstupních podmínek. Funguje princip tzv. společného pasu, kdy licence vydaná v jednom členském státě je platná pro působení dané finanční instituce i v ostatních zemí Evropské unie. základní povinnosti bank. Banky jsou při své činnosti povinny dodržovat řadu zákonem stanovených podmínek a povinností, mezi které patří zejména dodržování podmínek kapitálové přiměřenosti 46, přiměřenost likvidity 47, dodržování pravidel úvěrové angažovanosti 48, nutnost poskytování informací 49, zajištění bezpečnosti a ochranu banky před nelegálními praktikami 50 a v neposlední řadě také udržování 43 Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str Revenda, Z., Peněžní ekonomie a bankovnictví, str Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled; str Vlastní kapitál banky představuje významný zdroj financování nejen pro aktivní obchody, ale také pro případné krytí ztrát banky. Upraven dohodami jakožto Basel I. (1988), Basel II (2004) a nově formou rámce pravidel Basel III. 47 Likviditou banky rozumíme schopnost banky dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. Vztah mezi strukturou aktiv a pasiv z pohledu splatnosti pak rozlišuje mezi likviditou krátko- (do 1 roku), středně- (1 5 let) a dlouhodobou (více než 5 let) 48 Stanovení maximální výše bankovních pohledávek v poměru ke kapitálu banky, které jsou definovány na základě stanovené kapitálové přiměřenosti banky. 49 Spojený s problematikou asymetrie informací. 50 Legalizace příjmů z nelegálních činností, obchody s využíváním důvěrných informací, tzv. obchody zasvěcených (insider obchody) anebo defraudace a podvody managementu či akcionářů banky. 23

24 pravidel povinných minimálních rezerv banky vůči centrální bance. Kontrola dodržování těchto pravidel je pak předměte činnosti příslušného orgánu dohledu. 51 V závislosti na hospodaření banky může docházet k rozporům mezi požadavky na míru rentability (tj. ziskovosti) a míru likvidity banky. Je proto zapotřebí tuto oblast regulovat pravidly, kterými bude zabezpečena úroveň ochrany, důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního systému jako celku. povinné pojištění vkladů, které slouží k ochraně peněžních úspor vkladatelů. Cílem je pak eliminace rizika vkladatelů, kteří v závislosti na dosahované úrovni asymetrii informací nemají dostatečné informace ke správnému, případně kvalifikovanému rozhodnutí o kvalitě poskytovaných služeb jednotlivých bank. V případě úpadku banky jsou pak vkladatelům jejich ztráty částečně či plně kompenzovány 52. Z makroekonomického hlediska pak můžeme povinné pojištění vkladů vnímat jako možnost, jak zvýšit důvěryhodnost a bezpečnost bankovního systému jako celku. Umožňuje také zvýšení konkurenční schopnosti bank vůči nebankovním institucím, které taktéž poskytují služby bankovního charakteru. 53 Nevýhodou jsou pak vyšší náklady bank na placené pojistné, snižující ziskovost banky, snížením úroků z vkladů či zvyšováním úroků z úvěrů. věřitel poslední instance, představující úvěrovou pomoci ze strany centrální banky nebo instituce k tomu pověřené, obchodním bankám v případě, dostaly-li se do problémů a již nemohou získat chybějící finanční prostředky např. na finančním trhu nebo úvěrem od jiné banky. Cílem této úvěrové výpomoci je především zajištění a udržení stability a důvěryhodnosti bankovního systému, případně zamezení úpadku velké banky, který by mohl znamenat riziko ohrožení dalších bank. Pomoc věřitele poslední instance (nejčastěji CB, stát či jiná specializovaná instituce) může mít formu jak poskytnutého úvěru, tak nenávratně poskytnutých prostředků, které je ve většině případů spojeno s odkupem příslušné banky a jejím následným prodejem jinému podnikatelskému subjektu. Při stanovení pomoci musí však instituce ve funkci věřitele poslední instance dobře zhodnotit související náklady na záchranu dané banky a případné možné dopady této úvěrové pomoci z pohledu ostatních bankovních institucí. Je zapotřebí zvážit účelnost a návratnost poskytnutého úvěru a také důvody finančních problémů postižené banky. Výpomoc může být poskytnuta bankám, které jsou dočasně nelikvidní, avšak není možné zachraňovat banky nesolventní Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str Úroveň kompenzace závisí na výši vkladů jednotlivých subjektů, ale taktéž na legislativně upravené výši vkladů jednotlivých zemí, které jsou hranicí pro maximální kompenzaci v případě úpadku dané banky. 53 Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str Solventnost obecně vyjadřuje schopnost dlužníka dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. 24

25 Mezi základní formy pomoci patří úvěrová pomoc, garance na vklady, nenávratné odkoupení aktiv nebo nenávratné převzetí aktiv a závazků, v těch horších případech pak formou možnosti odkoupení akcií ze strany státu, odpisu potenciálních ztrát, poskytnutých garance na vklady či sanací apod. 55 Cíle bankovního dohledu Bankovnictví představuje jednu z nejvíce regulovaných oblastí ve vyspělých zemích s tržní ekonomikou. Bankovní dohled tvoří významnou část makroekonomické politiky země v oblastech měnové politiky, jež ovlivňují ekonomický vývoj každé země. Cílem veškerých regulatorních opatření je proto vytvoření stabilního, efektivního a transparentního bankovního sektoru. 56 Mezi obecné cíle bankovního dohledu patří zajištění měnové stability, bezpečnosti a spolehlivosti bankovního systému jakožto předpokladu pro zdravé fungování celé ekonomiky, omezení tržních selhání, zajištění transparentnosti, omezení informačních asymetrií, zajištění ochrany investorů před nelegálními praktikami, potlačení morálního hazardu 57 a posílení důvěryhodnosti bankovního systému. Argumenty proti regulaci a dohledu bank Kritici regulace a dohledu bank argumentují především negativním vlivem těchto regulatorních opatření a následného dohledu na tržní prostředí, kde dochází k vytváření deformací a trh tak nemůže fungovat přirozeně. Obchodní banky se podle kritiků chovají nepřirozeně, hospodaří s nevhodným poměrem aktiv a pasiv, dochází k růstu rizikovosti jednotlivých bankovních aktivit, poklesu finanční disciplíny a v konečném důsledku vzniku morálního hazardu. Kritika je pak založena na víře, že přirozené konkurenční prostředí by bylo samo o sobě schopné zabezpečit dostatečnou kvalitu měnové politiky, větší zainteresovanost jednotlivých bankovních institucí na ochraně jim svěřených finančních prostředků drobných vkladatelů a v neposlední řadě také na poklesu morálního hazardu v důsledku výrazného snížení ziskovosti odvětví. 58 Další argument vidí kritici také v neúčinnosti měnové politiky z důvodu poklesu zprostředkování finančních transakcí bankovními institucemi. Stejně tak i nárůst finančních inovací a dynamický vývoj elektronických technologií negativně ovlivňuje účinnost měnové politiky a kontroly peněžní báze ze strany CB. Také rostoucí míra nejistoty ohledně změn stávajících regulatorních opatření, vedoucích k nestabilitě či snaze bank o jejich obcházení představuje další argument proti. Bankovní dohled představuje vysoké náklady na jeho zajištění Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str Polouček, Bankovnictví, str. 447, dále Revenda, Centrální bankovnictví, str Morální hazard můžeme obecně vyjádřit jako snahu ekonomického subjektu o maximalizaci svého zisku v případě, kdy plně zodpovídá za svá rozhodnutí. Citováno z: Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str Revenda, Z., Peněžení ekonomie a bankovnictví, str Revenda, Z., Peněžení ekonomie a bankovnictví, str , Revenda, Z., Centrální bankovnictví, str

26 2 Vývojové tendence dohledu nad finančním trhem Postupný ekonomický i politický vývoj jednotlivých zemí s sebou za posledních několik let přinesl řadu změn ve struktuře finančních trhů. Dochází k postupnému prohlubování spolupráce mezi jednotlivými finančními trhy, vytváří se nové možnosti jejich sbližování a postupné integrace. Řadu změn s sebou přináší také vývoj informačních a distribučních technologií, dochází ke změnám v postavení jednotlivých finančních institucí, vlivem fůzí a akvizic dochází ke vzniku různých nadnárodních společností a finančních konglomerátů, které výrazně mění strukturu finančního trhu v dané zemi. Stejně tak, jak dochází ke změnám ze strany samotných finančních institucí, mění se i postoj, kvalifikovanost a sofistikovanost klientů těchto institucí. Tento dynamický vývoj na finančním trhu s sebou nese totiž i řadu rizik, které představují pro všechny účastníky finančního trhu zejména vyšší míru nejistoty. Dochází tak k růstu tlaku po přesnějších a kvalifikovaných informací a větší otevřenosti při jejich poskytování. Dalším důležitým faktorem pro sbližování dohledu a slaďování regulatorních pravidel a opatření je dáno také vstupem zemí do Evropské unie a snahou o efektivní fungování evropského měnového systému. Veškeré změny na finančních trzích tak mají vliv i na vývoj organizace dohledu nad finančními trhy i z pohledu nadnárodního působení a stále rostoucí provázanosti finančních struktur jednotlivých zemí. Dochází k vyšší kooperaci mezi jednotlivými institucemi dohledu, což fakticky znamená postupnou integraci trhů a dohledu nad nimi. Je zapotřebí nastavit vhodné podmínky pro vstup na trh, upravit podmínky poskytování licencí finančními institucím a legislativně upravit činnosti finančního zprostředkování tak, aby prostřednictvím vhodné harmonizace byla umožněna a posílena rovnost pro všechny konkurující si subjekty finančního trhu. Některé trendy vývoje v oblasti regulace a dohledu se začaly projevovat již v 70. letech 20. století. Mezi ty stěžejní vývojové trendy řadíme proces internacionalizace, dochází k liberalizaci finančních toků či ovlivnění finančních systémů prostřednictvím globalizace Internacionalizace Internacionalizace představuje vzájemné propojování národních trhů jednotlivých zemí. Výhodou tohoto procesu je zvyšující se konkurenceschopnost, rostoucí počet přeshraničních operací, nižší transakční náklady nebo efektivní alokaci investic. 2.2 Globalizace Hlubší a výraznější propojování jednotlivých finančních systémů a ekonomik zemí můžeme uvést jako proces globalizace, který fakticky znamená zvyšující se míru vzájemného vlivu jednotlivých zemí na vývoj finančních trhů. 60 Pánek, D., Válová, I:, Bankovní regulace a dohled, str

27 2.3 Liberalizace Liberalizace finančních trhů se pak projevuje v uvolnění pravidel pro podnikání v mezinárodním měřítku, dochází k deregulaci státních zásahů v této oblasti, umožnění volného pohybu kapitálu mezi jednotlivými zeměmi. Negativem procesu liberalizace je však také rostoucí hrozba finanční nestability mezinárodních finančních systémů v důsledku omezených možností kontroly činnosti jednotlivých, mezinárodně působících, finančních institucí. 2.4 Deregulace a desintermediace finančních trhů Snahy o deregulaci finančních trhů a posílení svobody podnikatelské činnosti na mezinárodní úrovni daly vzniknout dalším procesům, jako jsou desintermediace (tj. snaha o fungování finančních systémů bez nutnosti využívání finančních zprostředkovatelů) anebo sekuritizace (tj. transformace úvěrových pohledávek bank na cenné papíry, které jsou následně prodány investorům; dochází tak k přechodu případného kreditního rizika na investory). 2.5 Harmonizace pravidel v oblasti finančních trhů Dalším vývojovým trendem v oblasti regulace a dohledu je harmonizace, při které dochází k postupnému slaďování pravidel pro efektivní a bezpečné fungování finančních institucí, harmonizaci podmínek obezřetného podnikání a k souladu mezi činnostmi orgánů regulace a dohledu. 2.6 Institucionalizace finančních institucí Některé další procesy pak představují zejména neustále se zvyšující počet nadnárodních skupin nebo vzniku finančních konglomerátů, dochází k institucionalizaci a konsolidaci jednotlivých finančních institucí. Výsledkem těchto procesů je pak nárůst velkých finančních institucí s dominantním postavením na trhu. Provázanost jednotlivých finančních trhů pak dává prostor pro inovace v produktovém portfoliu finančních institucí, jako jsou např. finanční deriváty, banko-pojištění apod. 2.7 Vývojové trendy v oblasti bankovní regulace a dohledu Snaha o harmonizaci pravidel v oblasti bankovní regulace a dohledu v rámci Evropské unie s sebou historicky přinesla vznik řady evropských právních norem, postupně dochází k přijímání řady opatření, jejichž cílem je podpora zabezpečení finanční stability bankovního odvětví v rámci celé Evropské unie. K harmonizaci právních řádů jednotlivých členských zemí Evropské unie pak slouží zejména směrnice, jež jsou členské země povinny implementovat do svých právních řádů dané země. Dále slouží k harmonizaci pravidel nařízení, která jsou nadřazena zákonům jednotlivých zemí. V rámci harmonizačních procesů mohou být využita i rozhodnutí, která jsou právně závazná pouze adresovaným subjektům (není povinnost implementace 27

28 do právních řádů všech členských zemí), popř. různá stanoviska a doporučení, která však již nepředstavují právní akty. 61 Potřeba koordinace a harmonizace pravidel a právních předpisů jednotlivých zemí v oblasti bankovní regulace a dohledu probíhá již zhruba od sedmdesátých let minulého století. Postupně byly přijaty tři základní bankovní směrnice, jejichž hlavními cíli jsou: 62 uvolnění či úplné odstranění překážek poskytování bankovních služeb přes hranice jednotlivých členských států, zajištění možnosti zřizovat pobočky úvěrových institucí EU v rámci jednotného vnitřního trhu, standardizace a harmonizace pravidel pro získání bankovní licence a následnému provádění činnosti úvěrových institucí v rámci EU, harmonizace standardů bankovního dohledu nad činností úvěrových institucí jednotlivých členských zemí, harmonizace předpisů pro vstup úvěrových institucí z třetích zemí v jednotlivých členských zemích EU. První bankovní směrnice V roce 1977 byla Radou Evropských společenství (dále jen ES) přijata První bankovní směrnice 63, která fakticky odstartovala počátek integrace bankovního trhu v rámci EU. 64 Její podstata spočívá v definování úvěrové instituce, úpravě podmínek pro udělování bankovních licencí, dále stanovení podmínek pro zahájení a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí se sídlem v jiném členském státě a stanovení postupů vzájemné spolupráce mezi orgány dohledu v členských zemích. 65 Druhá bankovní směrnice Dalším krokem v liberalizaci bankovního sektoru bylo přijetí tzv. Druhé bankovní směrnice 66, jejímž cílem je odstranění překážek volnému podnikání bankovních poboček úvěrových institucí a volnému poskytování bankovních služeb. Upravuje vzájemné uznávání bankovních licencí jednotlivých členských států ES/EU a definuje přístup kontroly domovským členským státem. 61 Dušek, J., Historie a organizace Evropské unie, str Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str Směrnici č. 77/780/EHS 63 Rady ES o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů vztahujících se ke zřizování a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí 64 Tomášek, M., Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie, str Drdla, M., Rais, K., Evropská integrace a bankovnictví, stt Směrnice č. 89/646/EHS Rady ES z 15. prosince 1989 o koordinaci zákonů nařízení a správních předpisů vztahujících se ke zřizování a provozování obchodní činnosti úvěrových institucí, kterou se mění a doplňuje směrnice 77/780/EHS 28

29 Třetí bankovní směrnice V roce 1995 byla EP a Radou přijata novela předchozích dvou bankovních směrnic v podobě směrnice 95/26/ES, označována jakožto Třetí bankovní směrnice, která se vztahuje nejen na bankovní instituce, ale také na pojišťovny, investiční firmy a společnosti. Představuje tak první normu nejen pro bankovní dohled, ale i dohled nad kapitálovým trhem a dohlede nad trhem pojišťovacích produktů. 67 Současně zavádí do právní úpravy ES zásady obezřetného dohledu, tedy stanovení podmínek, které je zapotřebí splnit dříve než příslušné orgány vydají povolení finančním institucím k zahájení jejich činnosti. 68 Harmonizace v oblasti bankovních rizik Dalšími oblastmi v bankovním odvětví, které prochází řadou harmonizačních pravidel, jsou například kapitálová přiměřenost, úvěrová angažovanost, ochrana klientů a vkladatelů, legalizace výnosů z trestné činnosti atd. Zajištění stabilního a efektivně fungujícího finančního sektoru či požadovaná kvalita poskytovaných služeb finančními institucemi s sebou přináší také řadu rizik, která jsou s ohledem na specifičnost činnosti bank odlišná od rizik jiných podnikatelských subjektů. S ohledem na vysokou míru zranitelnosti finančních institucí je pak tedy prioritou každé finanční instituce efektivní řízení finančních rizik. 69 Basilejský výbor pro bankovní dohled Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, tj. BCBS) vznikl v roce 1975 jako fakticky první instituce pro mezinárodní koordinaci pravidel regulace a dohledu. Působí při Bance pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements, BIS) se sídlem v Basileji. Posláním BCBS je posílení finanční stability pomocí různých doporučení a standardů k výkonu dohledu, jako je např. stanovení minimálních požadavků na dohled, zlepšením účinnosti technik dohledu a výměna informací o vnitrostátních opatřeních v oblasti dohledu, kvalita bankovního dohledu po celém světě apod. Tyto pravidla jsou pro přistupující země dobrovolná a nezávazná. 70 Výbor je složen z 27 členů z celého světa, současným předsedou BCBS je od července 2011 Stefan Ingves, guvernér Švédské národní banky. Veškerá rozhodnutí výboru nemají právní účinnost, jedná se čistě o normy a pokyny, které jsou pouhým doporučením pro provádění v rámci dohledu. Výbor tak vyzývá všechny přistupující země ke konvergenci směrem ke společným standardům s cílem vyšší míry koordinace a harmonizace pravidel dohledu navzájem. 67 Drdla, M., Rais, K., Evropská integrace a bankovnictví, str Tomášek, M., Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie, str Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str Bank for International Settlements: History of the Basel Committee and its Membership. Dostupné online z: 29

30 Basel I. Basel I představuje první Mezinárodní dohodu o měření kapitálu a kapitálových standardech 71 (International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards), vydanou v roce Zabývá se stanovením kapitálové přiměřenosti, zavádí tak standard minimálního kapitálového požadavku vůči úvěrovému riziku. Kapitálový standard (Capitalassets ratio) je definován jako poměr kapitálu a součtu rizikově vážených aktiv a úvěrových ekvivalentů mimobilančních položek a jeho min. výše stanovena ve výši 8 %. Dále zavádí rozdělení kapitálu na vlastní (Core capital, Tier 1), dodatkový (Supplementary capital, Tier 2) a krátkodobý podřízený dluh (Short term subordinated debt, Tier 3). BCBS vydala v roce 1997 dokument Základní principy efektivního bankovního dohledu (Core Principles for Effective Banking Supervision), představující strategický požadavek na komplexní řízení rizik, jejich regulaci a dohled, a to s ohledem na rostoucí celosvětový význam integrace a agregace rizik. 72 V roce 1999 byla pak vydána Metodika základních principů, v roce 2006 revidovaná verze. 73 Jedná se o rámec minimálních standardů pro bankovní regulaci a výkon dohledu. Přichází se snahou o eliminaci chyb a zavedení efektivních pravidel pro zabezpečení finančních trhů zemí v případě možného ohrožení v důsledku tržních selhání. Cílem celkem 25 principů je pak zejména zajištění finanční stability, transparentnosti a vytvoření prostředí pro koordinaci na mezinárodní úrovni. Basel II. V červnu 2006 byl vydán návrh druhé bankovní dohody Basel II., zavádějící citlivější přístup k měření jednotlivých rizik a vymezující přesnější stanovení míry kapitálové přiměřenosti. 74 Koncept regulatorních pravidel Basel II. je postaven na tří-pilířovém modelu, který zahrnuje 75 : pilíř minimální kapitálové požadavky (Minimum Capital Requirements), stanovené pro úvěrové, tržní a nově i operační riziko. Rozšíření Basel II. oproti Basel I. je pak patrné také v možnostech výběru mezi více metodami měření rizik. pilíř proces dozoru (Supervisory Review), hodnocení dostatečnosti kapitálu banky pomocí orgánu dohledu. Zabývá se hodnocením spolehlivosti a kvality řídících a kontrolních mechanismů uvnitř banky s ohledem na podstupovaná rizika. 71 Tato pravidla vstoupila v platnost k 1. lednu 1993, přičemž jsou platné v bankovních systémech všech zemí, které k této dohodě přistoupily, včetně České republiky. 72 Babouček, I., a kol., Regulace činnosti bank, str Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu (podle metodiky). Dostupné z: lyticke_publikace/download/bcp_-_revidovane_-_cj_ts.pdf 74 BIS, Basel II: International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards: a Revised Framework, June Dostupné z: 75 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str

31 pilíř tržní disciplína (Market Discipline), požadavky na transparentnost a zveřejňování informací, včetně uveřejňování metod použitých při výpočtu kapitálové přiměřenosti. Rámec stanovil obezřetnostní princip pro poskytování úvěru bankami nejprve na méně rizikové projekty, ke kterým není zapotřebí vytvářet tak velký kapitálový polštář 76. Dále došlo k oddělení stanovení kapitálového požadavku vůči operačnímu riziku. Rozšířil pravomoc orgánů regulace ohledně metod, stanovování pravidel, povinností bank. Nově zavádí také povinnost tržní disciplíny ohledně zveřejňování informací a požadavek transparentnosti. 77 Finanční krize Po propuknutí finanční krize na podzim roku 2008 se zvýšila kritika tohoto systému v souvislosti s jeho neschopnosti zabránit negativním dopadům této krize. Začátek krize byl odstartován pádem americké banky Lehman Brothers v důsledku hypoteční krize na americkém finančním trhu. Podstatou problému a následně vzniku finanční krize a fatálních dopadů na finanční systém bylo nadbytečné hypoteční úvěrování řady klientů s mnohdy velmi nízkou úrovní bonity. Postupně se někteří dlužníci dostali do platební neschopnosti hypotéčních úvěrů, na což reagovaly banky vydáváním cenných papírů vztažených k daným úvěrům a zástavám nemovitostí. Tyto CP pak banky prodávaly dále investorům, očekávajících návratnost těchto investic. Tento postup vyvolal problémy řadě amerických bank, včetně již zmíněné Lehman Brothers. Banka i přes pomoc ze strany americké vlády nezískala potřebnou podporu a k 15. září 2008 došlo k jejímu úpadku. Úpadek této světové banky pak odstartoval dominový efekt s fatálními dopady na stabilitu celého globálního finančního trhu. Banky, které se dostaly do potíží, měli stále menší možnost získat potřebné peníze k úhradě svých závazků a ztrát v rámci mezibankovního trhu. Jednotlivé banky již nebyly ochotny vzájemně spolupracovat, došlo k omezení úvěrových aktivit a zvyšoval se tlak na splacení již poskytnutých úvěrů. K tomuto nepříznivému vývoji přispěla i skutečnost, že zvyšující se nejistota a důvěryhodnost bankovního systému přiměla klienty jednotlivých bank vybírat své úspory. K uklidnění této situace a zvýšení likvidity jednotlivých bank přispěly až vlády jednotlivých evropských zemí, které postiženým bankám poskytly překlenovací kapitál. Finanční krize tak odhalila řadu slabin v řízení bank, zejména 78 : banky disponovali pouze velmi malým množstvím drženého kapitálu, který byl navíc z velké části nekvalitní a nemohl tak být reálně využit pro pokrytí bankovních ztrát Kapitálový polštář představuje povinnost bank vytvářet kapitálové rezervy pro případ čerpání v krizových situacích. Čím vyšší rizikovost daného úvěrového projektu, tím dochází k nutnosti vytváření větších kapitálových polštářů bank. 77 Válová, I., Řízení rizik podle Basel II, str Návrh EU stanoví vyšší kapitálové požadavky a změn ve správě a řízení bank a investičních společností; shrnutí pro veřejnost, dostupné z: 31

32 banky nedržely potřebné množství likvidních prostředků. s ohledem na držený kapitál disponovali banky příliš vysokým počtem nakoupených aktiv, které po propuknutí finanční krize ztratili svoji hodnotu. Následným prodejem těchto aktiv docházelo k dalšímu prohlubování krize. Bylo tedy zapotřebí zavést kvalitnější řízení a kontrolu bank, aby bylo vyloučeno systémové riziko. Dalším požadavkem bylo zavedení účinnějších sankcí, které by do budoucna odradilo banky od porušování pravidel na kapitálové požadavky bank. V závislosti s finanční krizí bylo také poukázáno na tendenci bank chovat se procyklicky. Docházelo ke stavům, kdy v období hospodářského růstu byly mnohdy často nadměrně poskytovány úvěry a současně stanoveny malé kapitálové požadavky, čímž fakticky docházelo k podpoře úvěrové expanze. Zatímco v případě období stagnace či poklesu hospodářského vývoje, kdy obecně dochází k poklesu úvěrování podniků i domácností, docházelo k růstu kapitálových požadavků. To však vedlo k následným úvěrovým restrikcím a dalšímu zpomalování hospodářského vývoje země. Docházelo tak ke zvyšování systémového rizika a tudíž růstu nebezpečí z pohledu makroekonomické stability. 79 Basel III. Reakcí na tuto skutečnost se staly snahy o vytvoření nového regulatorního rámce, který by procykličnost chování bank omezil. BCBS tak přišla s novou úpravou bankovní regulace v podobě rámce Basel III., vydaným v prosinci 2010, revidovaným v polovině roku Basel III. přichází s pravidly pro eliminaci tržních selhání, odhalených finanční krizí (procykličnost chování bank, likvidita, kapitálové polštáře a pákové efekty). Cílem nového konceptu Basel III. je vytvoření silného a odolného bankovního systému jakožto základního předpokladu pro trvale udržitelný ekonomický růst. Dílčími cíly je pak zlepšení schopnosti bankovního sektoru absorbovat veškeré šoky plynoucí z případných finančních a hospodářských krizí, a to nezávisle na jejich původu. Přichází se snahou o zlepšení struktury řízení rizik a jejich správy a v neposlední řadě usiluje o posílení transparentnosti a zveřejňování informací o bankách. 80 Basel III. upravuje: rozdělení kapitálu a ukazatele kapitálové přiměřenosti. Nově vymezen vlastní kapitál s ohledem na stanovení kapitálové přiměřenosti. Rozlišujeme základní kapitál, tj. Tier 1 81, doplňkový Tier 2 a kapitál Tier 3. Stanoveny nové limity pro základní kapitál vůči rizikově váženým aktivům na úrovni min. 4,5% kapitálu 79 Válová, I., Řízení rizik podle Basel II., str Bank for International Settlements, International regulatory framework for banks (Basel III.), Dostupný z: 81 Dále rozdělován na CET1 kapitál (Common Equity Tier 1 Capital) a vedlejší kapitál (Additional Tier 1 Capital). 32

33 CET1, základní kapitál (Tier 1 Capital) min. 6% a celkový kapitál pak zůstává na zavedené úrovni 8% 82. posílení likvidity. Zavádí povinnost bank udržovat dostatečně kvalitní (tedy likvidní) aktiva. Pro hodnocení úrovně likvidity bank pak Basel III. zavádí nové dva ukazatele 83 pro hodnocení krátkodobé likvidity (Liquidity Coverage Ratio) v rozsahu 30 dní a ukazatel čistého stabilního financování (Net Stable Funding Ratio) pro hodnocení středně a dlouhodobé likvidity min. 1 roku. procykličnost a tzv. kapitálové polštáře (Capital Buffer), vytváření rezerv v dobrých časech pro možnost čerpání v případě krizových období. Rozlišujeme mezi kapitálovým polštářem (Capital Conservation Buffeer) s min. výší 2,5% RVA 84 a proticyklickým 85 kapitálovým polštářem (Countercyclical Capital Buffer) s povolenými hodnotami v rozmezí 0 2,5% vůči RVA. 86 pákový poměr (Leverage Ratio), který slouží k zamezení nadměrného růstu bilance a podrozvahových transakcí, nezávisle na jejich rizikovosti. Stanoven poměrem kapitálu (Tier 1) vůči expozici (tj. aktiva plus podrozvaha), přičemž minimum pákového poměru je stanoveno ve výši 3%. 87 zvýšení míry krytí rizik. Dochází ke změně v oblasti interních modelů, snaha o snížení systémového rizika celého sektoru s ohledem na vysokou míru vzájemného propojení finančních institucí využíváním derivátů. Upravuje oblast sekuritizace a možných negativních dopadů na stabilitu finančního sektoru. 88 Dalšími zaváděnými opatřeními Basel III. patří požadavek na zlepšení bankovního dohledu, struktura a řízení rizik, potlačování významu externích ratingů a posilování významu modelů interních, výkaznictví, rozšíření požadavků na oblasti zveřejňovaných informací. V rámci EU jsou pravidla Basel III. implementována do jednotlivých právních řádů členských zemí pomocí směrnic a nařízení. 89 Pro jejich implementaci jsou stanovena tzv. přechodná období, a to v letech Basler Ausschuss für Bankenaufsicht, Basel III: Ein globaler Regulierungsrahmen für widerstandsfähigere Banken und Bankensysteme. Dostupný z: 83 Basler Ausschluss für Bankenaufsicht, Basel III: Internationale Rahmenvereinbarung über Messung, Standards und Überwachung in Bezug auf das Liquiditätsrisiko. Dostupný z: 84 RVA rizikově vážená aktiva 85 Doplňkový instrument, jehož cílem je eliminace procyklických tendencí bankovního sektoru a to tak, že v období hospodářského růstu by měly banky vytvářet vyšší kapitálové rezervy a naopak v případě hospodářského poklesu bude povinností bank tyto kapitálové rezervy rozpouštět. 86 Basler Ausschluss für Bankenaufsicht, Basel III: Internationale Rahmenvereinbarung über Messung, Standards und Überwachung in Bezug auf das Liquiditätsrisiko. Dostupný z: 87 Tamtéž. 88 ČNB. Metody stanovení hodnoty expozice derivátů, transakcí s delší dobou vypořádání, repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů neo komodit a maržových obchodů. Dostupné z: 8.pdf 89 Nařízení EP a Rady 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky; Směrnice EP a Rady 2013/36/EU o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky 33

34 V České republice dochází k implementaci těchto pravidel postupně od roku Významný krok představuje zavedení požadavku na vyšší kapitálové rezervy. Základní bezpečnostní kapitálový polštář zavedla ČNB plošně pro všechny tuzemské banky, dodatečný kapitálový polštář ČNB prozatím povinně stanovila pouze pro čtyři nejvýznamnější banky České republiky, mezi které patří Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB a tuto trojici doplnila UniCredit Bank. Viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík uvedl, že výběr těchto bank nezávisel pouze na jejich velikosti, ale je výsledkem komplexního hodnocení řady kritérií a případných negativních následků, které by selhání některé z těchto bank mohlo způsobit. 90 Přínos nově implementovaných pravidel Basel III je možné spatřovat pro všechny subjekty finančního sektoru. Vkladatelům přináší zavedení přísnějších opatření na kapitálové požadavky vyšší míru ochrany, přínosná jsou také pro případné zájemce o úvěry, jelikož banky nebudou muset s ohledem na požadavek proticykličnosti svého chování v době ekonomické stagnace či poklesu snižovat objem poskytovaných úvěrů solventním podnikům či bonitním klientům. Významně přispívá ovšem také bankám, protože dojde k omezení konkurenčních rozdílů mezi produktovými portfolii a dohledovými procesy jednotlivých bank na mezinárodní úrovni, resp. v rámci celé Evropské unie bude bankám umožněno poskytovat konkurenceschopné produkty ČNB. ČNB zvolila čtyři systémové banky, u kterých bude požadovat vyšší kapitál. Dostupné z: 91 EC. Shrnutí pro veřejnost. Návrh EU stanoví vyšší kapitálové požadavky a změny ve správě a řízení bank a investičních společností. Dostupný z: 34

35 3 Proces integrace dohledu na finančních trzích Reakci na aktuální vývoj na finančních trzích pak představuje proces integrace dohledu, jehož cílem je zachování stability finančního systému jako celku bez rozlišování jednotlivých sektorů finančního trhu. Pokud budeme hovořit o integraci dohledu v rámci Evropské unie, rozumíme pak integrací dohledu sjednocování pravidel dohledu jednotlivých členských zemí navzájem. 3.1 Výhody integrovaného modelu 92 Možnost vytvoření jednotných pravidel pro všechny účastníky finančního trhu, tzv. single rule book. Zvýšení jednoduchosti systému integrace dohledu soustředěním výkonu dohledu do jedné instituce. Umožňuje tak lepší spolupráci mezi jednotlivými odvětvími a funkcemi finančních sektorů a eliminuje riziko duplicit při výkonu dohledu pomocí více institucí dohledu současně. V nadnárodním měřítku pak usnadňuje mezinárodní kooperaci institucí dohledu. Znamená větší transparentnost celého finančního sektoru, odpovědnost za výkon dohledu se tak stává pro účastníky finančního trhu přehlednějším. Umožňuje lepší monitorování rizik finančního trhu jako celku a případně rychlejší reakce institucí dohledu. Přizpůsobuje se vývoji na finančním trhu s ohledem na nové složitější finanční produkty a vznik finančních konglomerátů. Umožňuje tak dynamickou reakci na inovace a změny struktury finančních trhů. Může snížit regulační arbitráž a dosáhnout neutralitu regulace. Prostřednictvím integrace dohledu je možné zajistit stejné nebo alespoň podobné podmínky všem účastníkům finančního trhu. Eliminuje tak riziko narušování hospodářských soutěží ve finančním sektoru prostřednictvím arbitráží, které představují konkurenční výhodu pro jednu finanční skupinu či instituci před jinými z důvodu různých regulatorních pravidel a opatření. Jedná se tedy fakticky o využití podmínek mírnějších pravidel regulace jedné finanční skupiny oproti regulatorním pravidlům upravující činnost jiných finančních institucí. Přináší úspory z rozsahu, v závislosti na lepším využívání a sdílení různých zkušeností mezi jednotlivými institucemi dohledu. Může dojít také ke sloučení některých částí dohledu, jako např. autorizace, podpůrné služby. Nižší poplatky dohledu z důvodu dosažení vyšší míry nákladové efektivnosti Lannoo, K., Supervising the European Financial Systém. Dostupné z: Odkaz: 35

36 Integrovaný dohled s sebou přináší výhodu také v podobě synergických efektů, kdy v závislosti na vývoji stále složitějších finančních produktů je zapotřebí stále kvalifikovanějších pracovníků, kteří těmto produktům rozumí. Sloučené regulatorní instituce pak mohou tyto kvalifikované pracovníky využít v různých oblastech finančního sektoru, čímž dochází ke vzniku synergických efektů a současně snížení poplatků dohledu Nevýhody integrovaného dohledu Proces integrace dohledu do jedné instituce s sebou však přináší i řadu potenciálních rizik, mezi které patří zejména 95 : Pokud není proces integrace dohledu správně řízen, může dojít k oslabení kvalifikace pracovníků. Tím pak může dojít k ovlivnění účinnosti celkové integrace dohledu během přechodného období. Je tedy nutné zajistit kvalitní řízení a kvalifikovaný management. Riziko snížení účinnosti dohledu v případě, kdy integrovaná instituce dohledu nedokáže vyvinout soudržný rámec dohledu tak, aby byly zachovány a uchráněny veškerá specifika jednotlivých odvětví, jako jsou bankovnictví, pojišťovnictví, penzijní fondy či instituce kapitálového trhu. Jednotný rámec integrace dohledu může v takovém případě selhat a negativně ovlivnit celou kvalitu dohledu. Navíc byrokracie jedné integrované instituce dohledu může způsobit zpomalení a nepružnost reakcí na problémy vznikající na finančních trzích. Může docházet k situaci, že bude činnost integrované dohledové instituce ovlivňována dominantním sektorem finančního trhu (např. bankovní sférou). Proces integrace dohledu není vhodný pro všechny ekonomické systémy jednotlivých zemí. Funguje-li dohled nad jednotlivými finančními sektory s jistými nedostatky či neefektivně, ani jeho případné sloučení nemůže tyto problémy vyřešit. Integrace takového dohledu by pak nemusela přinést žádné zlepšení. Je zapotřebí tedy nejdříve upravit a zefektivnit fungování stávajících institucí dohledu a jejich vzájemné kooperace, než se snažit o integraci nefungujících dohledových institucí pod kompetence jedné dohledové instituce. Integrace dohledu je tak vhodná a využitelná zejména v zemích s již rozvinutým finančním systémem. Efektivní spolupráce mezi jednotlivými institucemi dohledu může být dosaženo i bez jejich integrace, a to v případě, bude-li docházet k účinné výměně informací a koordinací politik mezi těmito subjekty. Nedojde-li navíc k právní úpravě 93 Čím vyšší nákladová efektivnost, tím vyšší bezpečnost fungování finanční instituce. Klesající nákladová efektivnost značí problémy v hospodaření finanční instituce a poukazuje na její možný budoucí úpadek. 94 Pánek, D., Válová, I., Bankovní regulace a dohled, str De Luna Martínez, J., Rose, T. A., International Survey of Integrated Financial Sector Supervision, The Word Bank. Dostupné z: 36

37 dohledu jednotlivých finančních sektorů, není reálné dosáhnout synergických efektů integrovaného dohledu. Nedostatečná informovanost a chybná komunikace ze stran instituce integrovaného dohledu může způsobit rozšíření morálního hazardu. Klienti mohou potenciálně předpokládat, že jim instituce dohledu přináší stejnou míru ochrany u všech finančních institucí vystupujících na finančním trhu. Úspory z rozsahu nemusí být v souvislosti se zřízením jednotného orgánu dohledu až tak významné, aby byly důvodem pro sloučení jednotlivých finančních institucí do jedné. Jednotlivé země vytváří různé ekonomické systémy, mají svoji historii a vývoj, a to jak politický, tak tržní. Stejně tak se liší strukturou uspořádání finančního trhu. Z tohoto pohledu tedy není relevantní hodnocení dohledových procesů v závislosti na implementaci do jednotlivých právních řádů zemí, jelikož nejsou vytvořeny stejné podmínky pro tyto země. Dochází tak k různorodosti dohledového vzorku a není tedy objektivní na základě takto získaných odlišných informací hodnotit a případně zavádět nová opatření v oblasti regulace a dohledu. Proces integrace dohledu by měl umožnit vytvoření efektivního a transparentního systému dohledu nad finančním trhem. Měl by s sebou přinést omezení možnosti tržních selhání, eliminovat podstupovaná rizika, snížit asymetrii informací a také umožnit efektivnější kooperaci mezi jednotlivými sektory finančního trhu. Dynamický vývoj finančního trhu, inovace v produktovém portfoliu a postupný vývoj v oblasti informačních a distribučních technologiích vytváří stále větší tlak na vznik integrovaného dohledu. Snahou integrace a dohledu je tak umožnit fungování finančních trhů bez výraznějších poruch, vznikajících přeléváním rizik mezi jednotlivými sektory či snižováním systémového rizika. I přes řadu odpůrců integrace dohledu nad finančními institucemi je tento proces aktuálním tématem, a to především s ohledem na rostoucí zájem Evropské unie o společný finanční trh s cílem zajištění stability a bezpečnosti evropského finančního systému jako celku. 37

38 4 Procesy integrace dohledu v Evropské unii Mezi hlavní příčiny integrace regulace a dohledu finančních institucí na evropské úrovni pak tedy můžeme uvést zejména snahu o vytvoření společného finančního trhu, rostoucí propojenost mezi jednotlivými evropskými finančními skupinami a také postupné sbližování jednotlivých sektorů finančního trhu. Nutnost slučování více orgánů dohledu v jeden na národní úrovni nebo případně vznik dohledového orgánu na nadnárodní úrovni představuje možnost, jak docílit zajištění bezpečnosti a stability finančního trhu jako celku. V neposlední řadě pak představuje také možnost, jak předcházet finančním krizím, které mají negativní dopady na ekonomické systémy jednotlivých členských zemí. Systém obezřetného dohledu v rámci Evropské unie je založen na principu tzv. domovské země 96. Problematika home/host country představuje další oblast diskusí při integraci regulace a dohledu na nadnárodní úrovni. Jedná se o skutečnost, kdy je nutné stanovit orgány dohledu pro finanční instituce, které působí na území jiného členského státu, než je země jejich původu. V rámci Evropské unie funguje princip tzv. jednotného pasu, resp. jednotné bankovní licence, který umožňuje finančním institucím působit i v rámci ostatních členských států Evropské unie. Získá-li tedy úvěrová instituce bankovní licenci na provozování služeb na území jednoho členského státu, získává tak oprávnění k výkonu bankovní činnosti i na území jiného členského státu EU, aniž by musela získat povolení v jiném členském, tzv. hostitelském státě EU. V případě finančních konglomerátů je pak v domovské zemi stanoven jediný koordinátor, který dohlíží nad činností celé finanční skupiny. Princip domovské země znamená, že je dohled nad danou finanční institucí prováděn prostřednictvím orgánu dohledu z dané, tzv. domovské země. Jedná se tak o dohled nad pobočkami finančních institucí z jiných členských států nebo nad poskytováním přeshraničních služeb. Hostitelská země pak již nevykonává dohled nad těmito finančními institucemi a uznává dohled země domovské. 97 Kromě poboček finančních institucí může v hostitelské zemi působit také celá řada dalších samostatných právních jednotek, jakými jsou např. dceřiné společnosti těchto institucí. Nad těmito subjekty pak přebírá dohled hostitelská země, stejně tak tyto dceřiné společnosti mohou vykonávat svoji činnost pouze tehdy, získají-li od orgánu dohledu hostitelské země licenci. Cílem principu domovské země je zvýšení efektivity dohledu na mezinárodní úrovni a snížení nákladů, které by vyvolal duplicitní dohled, pokud by byl vykonáván jak zemí domovskou, tak zemí hostitelskou. Princip domovské země tak představuje efektivní řešení 96 Lannoo, K., CEPS. Supervising the European Financial System. Dostupný z: 97 Schoenmaker, D., Oosterloo, S., Financial Supervision in an Integrating Europe: Measuring Cross-Border Externalities. Odborný článek: Internationa Finance. Dostupný z: 38

39 dohledu nad pobočkami finančních institucí z jiných zemí. 98 Hostitelské země mají prakticky pouze velmi omezenou možnost dohledu. Většina dohledu a klíčových organizačních rozhodnutí bývá v kompetenci mateřských společností z důvodu zajištění prosperity celé finanční skupiny. Nicméně na druhou stranu představitelé dohledu v domovské zemi nezodpovídají za finanční stabilitu v zemi hostitelské. 4.1 Procesy ve vývoji dohledu bank a ostatních finančních institucí v Evropské unii Za regulaci a dohled v rámci Evropské unie odpovídají jednotlivé členské státy prostřednictvím svých orgánů dohledu. Regulatorní pravidla a prováděný dohled se v jednotlivých státech liší, a to v závislosti na historickém vývoji jednotlivých zemí, stejně tak na jejich uspořádání nebo ekonomické a politické situaci. Každá země má svůj koncept dohledu a jeho provádění a odlišuje se taktéž formou institucionálního uspořádání. Dochází k postupnému prosazování nutnosti institucionálního uspořádání dohledu do jediného orgánu, čímž má být docíleno zvýšení efektivity regulace a dohledu. Vývoj v oblasti dohledu v rámci Evropské unie můžeme spatřovat i v průběžném přechodu na integrovaný model dohledu, kdy čím dál více členských zemí upouští od tradičního uspořádání a přechází do modelu integrovaného, byť v různých podobách. V současné době pak zhruba 60% 99 zemí zavedlo systém integrovaného dohledu. Tabulka 3: Přehled zemí EU s integrovaným dohledem a institucionálním uspořádáním dohledu Země Typ integrace Instituce Rok integrace Belgie Instituce mimo CB Financial Services and Markets Authority 2004 Bulharsko Banky CB, ostatní mimo CB Financial Supervision Commission 2003 Česká republika Instituce začleněna v CB Česká národní banka 2006 Dánsko Instituce mimo CB Finanstilsynet 1988 Estonsko Intistuce mimo CB Estonian Financial Supervision Authority 2002 Finsko Instituce mimo CB Finanssivalvonta 2009 Francie Sektorový model mimo CB Autorité des Marchés Financiers Irsko Instituce začleněna v CB Central Bank of Ireland Commission 2003 Itálie Sektorový model Commissione Nazionale per le Societa e la Borsa Kypr Sektorový model Cyprus Securities and Exchange Commission Litva Sektorový model Finansu un Kapitala Tirgus Komisija Lotyšsko Instituce mimo CB Finance and Capital Market Commission 2001 Lucembursko Instituce mimo CB Commission de Surveillance du Secteur Financier Gooris, J., Peeters, C., Ecore Discussion Paper, Home-Host Country Distance and Governance Choices in Service Offshoring. Dostupný z: 99 World Bank Group. Melecky, M. The Institutional Structures of Financial Sector Supervision. Dostupné z: 39

40 Země Typ integrace Instituce Rok integrace Maďarsko Instituce mimo CB Hungarian Financial Supervisory Authority 2000 Malta Instituce mimo CB Malta Financial Services Authority 2002 Německo Instituce mimo CB Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht 2002 Nizozemsko Instituce dohledu a CB Autoriteit Financiele Markten Polsko Instituce mimo CB Komisja Nadzoru Finansowego 2006 Portugalsko Sektorový model Comissao do Mercado de Valores Mobiliários Rakousko Instituce mimo CB Financial Market Authority 2002 Rumunsko Sektorový model Financial Supervisory Authority Řecko Sektorový model Capital Market Commission Slovensko Instituce dohledu je CB Národná banka Slovenska 2006 Slovinsko Sektorový model Securities Market Agency Španělsko Sektorový model Comisión Nacional del Mercado de Valores Švédsko Instituce mimo CB Finansinspektionen 1991 Velká Británie Instituce mimo CB Financial Services Authority 2001 Zdroj: ČNB: Institucionální uspořádání regulace a dohledu v EU. 100 Vlastní zpracování. Mezi hlavní důvody pro přechod z tradičního uspořádání k modelu integrovaného nebo částečně integrovaného dohledu řadíme zejména potřebu lepšího dohledu nad finančním sektorem, který čím dál tím více směřuje k univerzálnímu bankovnictví a také v možnosti maximalizace úspor z rozsahu. 101 Velký trend integrace dohledu je patrný na rostoucím počtu členských zemí, které zavedly integrovaný dohled. Od roku 2000, kdy země s integrovaným dohledem byly pouze čtyři, vzrostl na současných šestnáct zemí s integrací dohledu, z toho třináct zemí s dohledem mimo centrální banku, tři s dohledem buďto přímo centrální banky nebo institucí začleněnou v rámci centrální banky dané země. Částečně integrovaný model dohledu, stojící na dvou pilířích, je možné vidět v Bulharsku a ve Francii. Druhou početnou skupinou jsou pak země s klasickým sektorovým modelem, který je zaveden v osmi členských zemích Evropské unie. Mezi tyto země patří Itálie, Kypr, Litva, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovinsko a Španělsko. Poslední členskou zemí je pak Nizozemí, které zavedlo funkcionální model, ve kterém vystupuje centrální banka země jakožto instituce dohledu nad finanční stabilitou a ochranou klientů a Úřad pro finanční trhy, který dohlíží na obchody na finančních trzích Dostupné z: ESMA: EU and National Contacts. Dostupné z: De Luna Martínez, J., Rose, T. A., International Survey of Integrated Financial Sector Supervision, The Word Bank. Dostupné z: ČNB: Institucionální uspořádání regulace a dohledu v EU. Dostupné z: 40

41 Podrobný přehled jednotlivých institucí, které vykonávají dohled nad jednotlivými finančními sektory (tedy oblast bankovnictví, pojišťovnictví a dohled nad kapitálovými trhy) v jednotlivých členských státech Evropské unie je pak uveden v příloze této práce. 4.2 Regulace a dohled v Evropské unii na nadnárodní úrovni Za regulaci a dohled v Evropské unii na nadnárodní úrovni je pak zodpovědná Evropská centrální banka a na druhé straně orgány, které vznikly v rámci Lamfallussyho procesu a následně modelu dohledu skupiny De Larosiera. Integrace a harmonizace finančních trhů jednotlivých členských zemí Evropské unie byla jedním z předpokladů pro úspěšné naplnění vize jednotného vnitrního trhu, která byla formálně utvořena v roce I přes řadu legislativních zásahů do právních řádů jednotlivých zemí, týkajících se bankovních služeb, kapitálových toků či přeshraničních transakcí, nebyla dosažená míra integrace efektivní a dostačující. 103 Snahy o vytvoření integrovaného trhu kapitálu s vysokou alokační a operační efektivností napříč Evropou byly uvedeny již v roce 1985 v Bílé knize o dokončení vnitřního trhu. V návaznosti na tento rámec byla velmi významná také druhá bankovní směrnice o koordinaci bankovních činností, jež vycházela z principu jednotné bankovní licence a jeho vzájemného uznávání mezi jednotlivými zeměmi. I přes veškeré tyto snahy byla na jednání EU v Cardiffu v roce1998 opět řešena otázka neustále se prohlubující integrace. Výsledkem těchto jednání pak byl nově přijatý návrh, tzv. Akčního plánu finančních služeb Evropská centrální banka V rámci Evropské unie došlo k 1. lednu 1999 ke vzniku Evropské centrální banky, jejímž úkolem se stalo provádění měnové politiky, udržování hodnoty Eura a zajišťovat tak cenovou stabilitu. Eurozóna vznikla v lednu 1999, kdy došlo k převedení odpovědnosti za měnovou politiku z národních centrálních bank na ECB. Eurozóna je tvořena všemi členskými zeměmi, které zavedly jednotnou měnu Euro. Podmínkou pro vstup do eurozóny jsou tzv. kritéria konvergence 104, která musely jednotlivé země splnit. Evropská centrální banka s centrálními bankami členských států pak vytvořily tzv. Eurosystém, jehož úkolem je vykonávat jednotnou měnovou politiku v eurozóně. Evropská centrální banka pak v tomto systému vystupuje jakožto koordinátor opatření, které vydávají jednotlivé národní centrální banky. 103 Kaššovič, J., Lamfalussy proces, Dostupný z: Kritéria konvergence se týkají čtyř oblastí, na které byly stanoveny různé podmínky a limity ukazatelů, které musely země splnit, aby jim byl umožněn vstup do eurozóny. Mezi oblasti, které byly sledovány a hodnoceny patří cenový vývoj, fiskální vývoj, vývoj směnných kurzů a vývoj dlouhodobých úrokových sazeb. Dostupné z: 41

42 Všechny národní centrální banky členských zemí (tedy i těch, které doposud nezavedly jednotnou měnu Euro) s ECB pak vytváří tzv. evropský systém centrálních bank. 105 Eurosystém a ESCB budou souběžně fungovat až do doby, dokud nepřistoupí všechny zbývající členské země do euroźony. 106 Úkoly ESCB a Eurosystému jsou stanoveny Smlouvou o fungování Evropské unie, podle které jsou hlavními úkoly Eurosystému 107 : provádění měnové politiky v zemích eurozóny, provádění devizových operací, držení a správa devizových rezerv zemí eurozóny, podpora plynulého fungování platebních systémů. Mezi další úkoly pak patří výlučné právo ECB k udělování povolení vydávání bankovek v zemích eurozóny, dále ECB ve spolupráci s národními CB sleduje a hodnotí statistické informace ohledně činnosti a plnění úkolů ESCB. ECB představuje poradenský orgán, zabývá se pracovními vztahy s příslušnými orgány a institucemi, působícími v rámci Evropské unie i na úrovni celosvětové. Svojí činností pak Eurosystém přispívá k efektivnímu provádění měnových politik jednotlivých členských zemí v souvislosti s pravidly obezřetnostního dohledu nad finančními institucemi. V neposlední řadě pak přispívá k zachování stability finančního systému v rámci EU jako celku Akční plán finančních služeb Novou snahou o zefektivnění procesu integrace pak představoval v roce 1999 vznik tzv. Akčního plánu finančních služeb 109 (Financial Services Action Plan, FSAP), jehož cílem bylo vytvoření plně integrovaného jednotného finančního trhu a současně měl přispět k hospodářskému růstu a snížení veškerých transakčních nákladů. Podstatou plánu bylo omezení institucionálních, regulačních a daňových bariér a podpora financování dynamicky se rozvíjejících malých a středních podniků. 110 Došlo k ustanovení expertní Skupiny pro politiku finančních služeb (Financial Services Policy Group), které se účastnili zástupci Evropské centrální banky, členové Rady ministrů financí ECOFIN, včele s předsedajícími zástupci Evropské komise. Evropská komise také v říjnu 1998 publikovala rámec budoucího akčního plánu, zahrnující jednotlivá opatření s časovým harmonogramem pro jejich postupnou implementaci do jednotlivých právních řádů členských států EU. Konečná podoba FSAP obsahovala celkem 42 opatření 111, která se týkala investorů, emitentů, makléřů a národních autorit, vystupujících na finančním trhu. 105 Evropská centrální banka. ESCB a Eurosystém. Dostupné z: ESCB a Eurosystém. Dostupné z: Evropská centrální banka. ESCB. Tamtéž. 108 Evropská centrální banka. ESCB. Tamtéž. 109 Prvotní návrh na vytvoření ER na jednání v Cardiffu v červnu1998, v konečné podobě zveřejněn v květnu Kaššovič, J., Lamfalussy proces, Dostupný z: Babouček, I. a kol., Regulace činnosti bank, str

43 V roce 1999 pak došlo k prohlášení FSAP jako součást Lisabonské strategie s cílem provedení integračních změn na finančních trzích nejpozději do roku Lamfalussyho proces Problematika FSAP byla velmi rozsáhlá, bylo tedy zapotřebí její posouzení, predikce jejích možných dopadů do právních řádů a společné politiky členských zemí EU. S ohledem na předkládaný časový harmonogram a snahu o navržení co nejjednoduššího postupu celého regulatorního a legislativního procesu byl v roce 2000 Radou ECOFIN ustanoven tzv. Výbor moudrých mužů (Committee of Wise Men), s asistencí ze strany Komise. Cílem tohoto Výboru bylo vytvoření návrhu pro stanovení a zjednodušení legislativního rámce pro regulaci nad kapitálovými trhy tak, aby byl flexibilnější, efektivnější a transparentnější. V čele tohoto Výboru zasedal baron Alexandr Lamfalussy, bývalý bankéř a ekonom, podle kterého je celý tento proces označován jako Lamfalussyho proces. V únoru 2001 představila odborná komise návrh kroků k harmonizaci nového legislativního rámce pro oblast regulace a dohledu, který spočíval ve čtyř-úrovňovém systému institucionální integrace evropských institucí a jednotlivých členských států EU při přijímání a zavádění legislativních procesů. Fakticky prvním krokem Lamfalussyho procesu bylo přijetí nového legislativního rámce pro oblast obchodování s cennými papíry v březnu Primárně se tak jednalo pouze o sektor kapitálový. V roce 2004 byl však tento systém harmonizace legislativního procesu rozšířen i na oblast bankovní a pojistnou. Vznikl tak Evropský bankovní výbor (EBC) a Evropský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní fondy (EIOPC). Lamfalussyho proces byl tedy sestaven ze čtyř procedurálních úrovní pro implementaci legislativy v rámci EU a v této podobě byl v únoru 2002 schválen Evropským parlamentem. 43

44 Schéma 1: Lamfalussyho proces Lamfalussyho proces 1. úroveň Legislativní rámec a spolurozhodování na evropské úrovni Vznikají právní normy navrhované Evropskou komisí, které jsou následně přijímány Evropským parlamentem a Radou EU. Dochází ke schvalování základních principů, vyjádřených formou směrnic či nařízení. 2. úroveň Prováděcí předpisy k primární legislativě. Dochází k implementaci práva a případně jejich novelizacím tak, aby flexibilně reagovaly na dynamický vývoj finančních trhů. Na základě návrhu EK dochází k projednávání a schvalování sekundární legislativy ve spolupráci se 4 výbory: - Evropský bankovní výbor (EBC) - Evropský výbor pro cenné papíry (ESC) - Evropský výbor pro pojišťovny a zaměstnanecké penzijní fondy (EIOPC) - Evropský výbor pro finanční konglomeráty (EFCC) 3. úroveň Kooperace národních orgánů dohledu s cílem konzistentní implementace evropských právních norem Zajišťuje tak řádné a včasné zavádění primární a sekundární legislativy do právních řádů jednotlivých členských zemí. Posílení spolupráce pomocí tří výborů, které byly součástí EK a tvořeny zástupci dohledových orgánů z jednotlivých členských zemí. - Evropský výbor orgánů bankovního dohledu (CEBS) - Evropský výbor orgánů dohledu nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním (CEIOPS) - Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR) 4. úroveň Dohled a kontrola; vynucování právních norem. Úsilí a odpovědnost EK za soulad legislativních opatření s platnými právními předpisy v rámci jednotlivých členských států EU. Odpovědnost za garanci uzavřených smluv v oblasti dohledu finančních služeb a vymáhání práva EU je výhradně v kompetenci EK. Zdroj: FSA: Pre-lisbon procedure. 112 Vlastní zpracování. 112 Dostupné z: 44

45 4.4 Další kroky ve snaze o integraci finančního trhu V roce 2005 pak byla EK vydána Zelená kniha o politice v oblasti poskytování finančních služeb na léta , představující snahu o další integraci a vytvoření vnitřního trhu, kterým může dojít k výrazné podpoře ekonomického růstu jednotlivých zemí. Předpokladem této myšlenky je chápání finančního zprostředkování jakožto jednoho z hlavních faktorů hospodářského růstu, společně s růstem populace a rozvojem technického pokroku. 113 Zelená kniha přichází s řadou opatření, spočívajících ve využití institucionálního rámce Lamfalussyho procesu, který má posílit proces harmonizace a integrace národních finančních trhů v oblasti regulace a dohledu. Zelená kniha měla za cíl zlepšit regulatorní proces včetně následného vyhodnocení jednotlivých regulatorních opatření implementovaných do právních řádů jednotlivých zemí. Zabývala se taktéž účinností jednotlivých regulatorních opatření a snah o jejich harmonizaci v jednotlivých zemích, a to před jejich zavedením z pohledu efektivnosti, a to prostřednictvím diskuse se všemi přistupujícími členy Hodnocení Lamfalussyho procesu První výsledky průběhu Lamfalussyho procesu a jeho implementace byly zveřejněny Radou EU v roce Lamfalussyho proces byl hodnocen jako úspěšný a přínosný v oblastech zlepšení pružnosti harmonizace legislativních opatření ve fázích přípravy a následně jejich implementace v jednotlivých zemích. Hodnocení kvality dohledu bylo uvedeno v Bílé knize o politice finančních služeb pro roky , publikované v roce Představovala priority EK v oblasti politiky finančních služeb, a sice zpřísnění povinnosti orgánů dohledu a zabezpečení spolupráce mezi orgány dohledu při krizových situacích. 115 V letech byly zveřejněny ještě další hodnotící zprávy o průběhu Lamfalussyho procesu, které vytvořila Monitorovací skupina pro finanční služby (Inter-institutional Monitoring Group, IIMG). Byla vyslovena podpora tohoto procesu, postupně docházelo k publikování návrhů a různých opatření a změn v jednotlivých úrovních procesu. 116 Hodnocení samotného procesu je pak velmi rozporuplné. Celý koncept a jeho postupná implementace je hodnocena jako velmi komplikovaná a zdlouhavá. Základními cíli Lamfalussyho procesu jsou, i v závislosti na směrnici EP a Rady 2005/1/ESS 117, rychlost přijímání právních předpisů a jejich kvalita. Nicméně je zdůrazněno, že celý úspěch 113 Kaššovič, J., Lamfalussy proces, Dostupný z: tamtéž 115 Pánek, D., Disertační práce. Proces integrace regulace a dohledu nad finančními institucemi. str IIMG, Akerholm, J., Schackmann-Fallis, K-P., et al. Final Report Monitoring the Lamfalussy Process. Dostupný z: Směrnice EP a Rady 2005/1/ES kterou se mění směrnice rady 73/239/EHS, 85/611/EHS, 91/675/EHS, 92/49/EHS a 93/6EHS a. Za účelem zavedení nové organizační struktury výborů pro finanční služby. Dostupné z: 45

46 implementace jednotlivých opatření je spíše závislý na politické vůli institucionálních partnerů než na co možná nejrychlejším přijetí navrhovaných opatření, což by se mohlo negativně projevit právě na požadavku určité míry kvality celého procesu integrace a posílení procesu konvergence 118 jednotlivých činností finančního dohledu. Lamfalussyho proces sice nevytvořil pravomocný dohled nad jednotlivými finančními institucemi na evropské úrovni, ale dal fakticky první podnět ke vzniku harmonizovaného jednotného dohledu a prohloubení kooperace dohledových orgánů jednotlivých zemí prostřednictvím činnosti výborů na třetí úrovni procesu, tj. CEBS, CEIOPS a CESR. Na nedostatky v dohledu a regulaci finančních trhů na nadnárodní úrovni poukázala také finanční krize, která byla vyvolána krizí hypotečního trhu v roce 2007 ve Spojených státech amerických. Tato skutečnost odhalila slabiny regulatorního a dohledového rámce v nedostatku institucionálních kapacit, které měly být schopny efektivně a flexibilně reagovat na vzniklou finanční krizi v Evropské unii a eliminovat její negativní důsledky. Na konferenci EU ve Washingtonu v listopadu 2008 byl nastíněn další rámec opatření, jejichž cílem je reformovat evropskou dohledovou architekturu. Podstatou tohoto konceptu byla především snaha k posílení mezinárodních regulatorních opatření a právních norem, dále vyšší míra kooperace mezi jednotlivými orgány finančního dohledu na mezinárodní úrovni. Tou nejdůležitější pak byla zejména snaha rozvíjení opatření a jejich dohled v rámci makroekonomické úrovně včetně zohlednění systémového rizika s cílem rozvíjení schopností k řešení případných dalších krizí na globální úrovni. 119 K rozsahu krize přispěl špatně fungující finanční dohled, ale také některé makroekonomické faktory, jako zkrat regulace a jiných částí vedení finančního systému, nedostatečné řešení systémového rizika, transparentnost či ratingové agentury. 120 Reakcí na odhalené nedostatky Lamfalussyho procesu byla zpráva EK z října 2008, která vymezila tři nejdůležitější oblasti k zotavení evropského finančního systému. Pozornost je dle této zprávy nutné věnovat zejména utvoření nové struktury a organizace finančního dohledu, která bude brát v úvahu možnost systémového rizika a bude tedy reálně schopna zabránit případným budoucím krizím a jejich dominovému efektu napříč jednotlivými státy. Dále je nutné zaměřit se také na aktuální vypořádání dopadů proběhnuté finanční krize a s jejími dopady na reálnou ekonomiku, upravit tak monetární a fiskální politiky jednotlivých členských států. V neposlední řadě je zapotřebí reagovat na finanční krizi z globálního hlediska, a to zejména rozšířením mezinárodních regulatorních opatření, dále se musí zvýšit úroveň koordinace jednotlivých dohledových orgánů a také makroekonomických politik jednotlivých zemí Konvergencí v tomto pojetí chápeme přibližování a slaďování využívání právních předpisů v oblasti regulace a dohledu EU 119 Jackson, J., Financial Market Supervision: European Perspective. Congressional Research Service. Dostupný z: Masciandaro, D., Pansini, R. V., Quintyn, M., The Economic Crisis: Did Financial Supervison Matter? Dostupný z: 121 Jakson, J., Financial Market Supervision: European Perspective. Congressional Research Service. Dostupné z: 46

47 4.5 De Larosièrova zpráva V závislosti na finanční krizi vzrostla potřeba utvořit novou, dlouhodobou strategii v oblasti dohledu. Z tohoto důvodu vznikla z pověření prezidenta EK José Manuela Barrosa v roce 2008 expertní skupina, vedená bývalým šéfem Mezinárodního měnového fondu Jacquesem De Larosièrem. Skupina byla pověřena vytvořením návrhu konkrétních doporučení a opatření, která umožní posílit systém dohledu v EU, obnovení důvěry ve finanční systém a přispěje k ochraně evropských občanů před případnými otřesy finančních trhů. Cílem expertní skupiny bylo prověřit a nalézt reakci na otázky, které vyplynuly v souvislosti s finanční krizí. Bylo nutné najít řešení, jak nejlépe zorganizovat dohled nad finančním trhem v rámci EU, možnosti posílení evropské kooperace jednotlivých dohledových orgánů členských zemí, dosažení finanční stability a stanovit vhodné prostředky pro včasné varování před vznikem nových finančních krizí. 122 První návrh, který skupina 25. února 2009 vydala, je známý jako De Larosièrova zpráva, která zahrnuje celkem 31 doporučení v oblasti regulace a dohledu nad finančním trhem, vedoucích k utvoření jednotného vnitřního trhu a globálního systému dohledu. V rámci této zprávy byly nastíněny změny pro uspořádání dohledu, jež by neměl být soustředěn pouze na jednotlivé dohledové orgány, ale měl by se soustředit i na systémové riziko z makroekonomického pohledu. Doporučením tedy bylo odlišení makroobezřetnostního a mikroobezřetnostního dohledu 123 : makroobezřetnostní úrovní dohledu je pak nutnost udržovat fungování finančního systému a chránit jej před možností ohrožení tak, aby nedošlo k reálnému poklesu výkonu ekonomiky jako celku. Tento pohled na dohledové uspořádání doposud v konceptu regulatorních opatření chyběl. mikroobezřetnostní dohled pak spočívá v samotném dohledu jednotlivých dohledových orgánů nad finančními institucemi působícími v daných členských státech. Podstatou tohoto návrhu jsou tedy změny uspořádání dohledu v rozdělení dohledu z pohledu makro a mikro úrovně finančního systému, přičemž oba tyto systémy jsou reprezentované institucemi evropských orgánů regulace a dohledu. Zpráva se zaměřuje na čtyři oblasti 124 : příčiny finanční krize v souvislosti s oblastí regulace a dohledu zejména špatná analýza a hodnocení makroobezřetného dohledu, kritika nedostatečné spolupráce jednotlivých orgánů dohledu členských zemí, 122 De Larosière, J., The High-Level Group on Financial Supervision in the EU. Report. Dostupné z: De Larosière, J., The High-Level Group on Financial Supervision in the EU. Report. Tamtéž. 124 Jackson, J. K., Financial Market Supervision: European Perspectives. Dostupné z: 47

48 organizace dohledu nad finančními institucemi a trhy v EU hodnocení aktuálního stavu regulatorního rámce, politické rámce dohledu v jednotlivých zemích a jejich organizace pro efektivní fungování společného regulatorního rámce, posilování evropské spolupráce v oblasti finanční stability, dohledu, včasného varování a krizových mechanismů snaha o rozšíření kooperace v rámci EU, organizování dohledu EU na globální úrovni snaha o vytvoření spolupráce mezi jednotlivými dohledovými orgány na globální úrovni. Na základě De Larosièrovy zprávy se EK a Rada EU dohodli na reformě stávající organizace dohledové struktury, načež EK vytvořila návrh nové evropské dohledové struktury, který byl v červnu 2009 schválen. V září 2009 byl tento návrh přijat EK, postoupen ke schválení EP a Radě. Nový koncept dohledové struktury pak vstoupil v platnost k Návrh dal vzniknout Evropské radě pro systémové riziko (European Systemic Risk Board, ESRB) a byla vytvořena nová struktura dohledu Evropský systém finančního dohledu (European System of Financial Supervisors, ESFS). 4.6 Evropský systém finančního dohledu Evropský systém finančního dohledu je založen na dvou oblastech. První představuje dohled na makroobezřetnostní úrovni, který je vykonáván Evropskou radou pro systémové riziko, tvořenou členy s hlasovacími právy, mezi které patří generální rada ECB, dále předsedové EBA, ESMA a EIOPA, zástupce EK, předseda a dva místopředsedové ASC a ATC a členy bez hlasovacích práv, mezi které řadíme zástupce národních dohledových orgánů a předsedu EFC. Druhá oblast dohledu na mikroobezřetnostní úrovni pak tvoří Evropský systém orgánů dohledu, společný výbor dohledu, který zahrnuje dohledové orgány pro oblast bankovnictví Evropský orgán pro bankovnictví (European Banking Authority, EBA), pro oblast dohledu v pojišťovnictví Evropský orgán pro pojišťovnictví a důchodové pojištění (European Insurance and Occupational Pensions Authority, EIOPA) a dohledový orgán pro kapitálový trh Evropský orgán pro cenné papíry (European Securities Markets Authority, ESMA), které spolupracují s jednotlivými národními orgány dohledu jednotlivých zemí. Tyto nové orgány dohledu vznikly na základě výborů třetí úrovně Lamfalussyho procesu (CEBS, CESR, CEIOPS) a tvoří skupinu Evropského orgánu dohledu (European Supervisory Authority, ESA). Změna v oblasti regulace a dohledu na mikroobezřetnostní úrovni byla provedena ve dvou časových fázích, kdy v první fázi v letech došlo k posílení úrovně a postavení třech evropských orgánů dohledu s cílem zvýšit úroveň kvality těchto výborů. V druhé fázi pak v letech následovala transformace výborů z třetí úrovně Lamfalussyho procesu (CEBS, CESR, CEIOPS) na nové evropské orgány dohledu v podobě EBA, EIOPA a ESMA. 48

49 Schéma 2: Struktura uspořádání Evropského systému finančního dohledu Evropská rada pro systémové riziko (ESRB) členové s hlasovacími právy pozorovatelé Generální rada ECB Předsedové EBA, EIOPA, ESMA Zástupce EK Předseda EFC Zástupci národních orgánů dohledu Evropský systém orgánů dohledu (ESFS) Společný výbor Evropský orgán pro bankovnictví EBA Evropský orgán pro pojišťovnictví a důchodové pojištění EIOPA Evropský orgán pro cenné papíry ESMA Národní orgány dohledu bankovnictví Národní orgány dohledu pojišťovnictví Národní orgány dohledu trhu s cennými papíry Zdroj: Jackson, J. K., Financial Market Supervision: European Perspectives. 125 Vlastní zpracování Takto nově vzniklá struktura evropského systému finančního dohledu pak představovala integrační proces jednotlivých finančních institucí do decentralizovaného modelu institucionální sektorové integrace s kombinací funkcionálního systému dohledu. Jedná se tak fakticky o první koncept jednotného komplexního rámce pro obezřetný dohled na mikro i makro úrovni. Významným přínosem tohoto konceptu je vzájemná kooperace mezi jednotlivými oblastmi dohledu v obou směrech a zajištění dostatečné informovanosti obou zúčastněných stran 125 Dostupné z: 49

50 s možností utvářet tak komplexní rámec pro zachování finanční stability, vysoké úrovně standardů dohledu a zabezpečení zájmů hostitelských orgánů dohledu Evropská rada pro systémová rizika Finanční krize v roce 2008 odhalila řadu nedostatků v dohledu nad finančním trhem. Za účelem zajištění těchto poruch a potenciálních rizik zavedla EK legislativní opatření, která nahradila stávající systém. Nově vytvořený systém by měl přispět k posílení finanční stability, zajistit jednotné uplatňování a prosazování legislativních pravidel v oblasti regulace a dohledu, včasné odhalování rizik v systému a adekvátní ochranný mechanismus před možnými dopady mimořádných situací, ve kterých by současně měla být posílena i spolupráce jednotlivých dohledových orgánů při jejich řešení. Evropská rada pro systémové riziko (ESRB) byla pověřena úkolem sledovat a posuzovat rizika, zajišťovat včasnou identifikaci zvýšených systémových rizik, vydávat varování a případná doporučení a opatření, vedoucí ke zmírnění rizik a provádění následného monitoringu dodržování vydaných varování a doporučení k řešení těchto rizik. ESRB byla zřízena nařízením EP a Rady č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni EU a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika. ESRB sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem. Institucionální uspořádání ESRB Na prvních pět let existence ESRB byl zvolen předsedou prezident ECB, aktuálně tedy guvernér italské národní banky Mario Draghi. ESRB je sestaven z generální rady, která představuje rozhodovací orgán, skládající se ze třiceti sedmi členů s hlasovacím právem 127 a dvaceti osmi členů bez hlasujících práv 128. Činností přípravy zasedání a vedení agendy generální rady je pověřen řídící výbor, skládající se ze čtrnácti členů 129. Dalším orgánem ESRB je poté Poradní technický výbor (Advisory Technical Committee, ATC), poskytující poradenství a vytvářející pravidelné analýzy a hodnocení podmínek finanční stability v rámci EU. Dalším poradním orgánem je Poradní vědecký výbor (Advisory Scientific Committee, ASC), vytvářející analýzy akademických pracovníků. Každodenní chod ESRB je pak v kompetenci sekretariátu, který poskytuje ESRB analytickou, statistickou, administrativní a logistickou podporu Jackson, J. K., Financial Market Supervision: European Perspectives. Dostupný z: Prezident a viceprezident ECB, guvernéři národních CB členských států, jeden člen EK, předseda EBA, předseda EIOPA, předseda ESMA, předseda a oba místopředsedové ASC, předseda ATC 128 Zástupci příslušných vnitrostátních dohledových orgánů, vždy jeden zástupce z jedné země; předseda EFC. 129 Předseda a místopředseda ESRB, viceprezident ECB, čtyři členové GR ESRB, člen EK, předsedové EBA, EIOPA, ESMA, EFS, ASC a ATC 130 ČNB. ESRB a ESFS. Dostupný z: 50

51 Pravomoci ESRB ESRB je nezávislý orgán odpovědný za dohled nad finančním systémem v rámci EU na makroekonomické úrovni. Není kompetentní přijímat závazná rozhodnutí, má pravomoc vydávat pouze varování a vytvářet doporučení ohledně nápravných opatření a předkládat návrhy novel legislativních norem pro zajištění shodného uplatňování příslušné legislativy ve všech zemích EU. Při výkonu své činnosti je nestranný, nesmí přijímat pokyny od jednotlivých členských států nebo orgánů dohledu těchto zemí ani jiných veřejných či soukromých subjektů 131. ESRB nemá žádné přímé intervenční pravomoci ve vztahu k národním orgánům nebo jednotlivým finančním institucím. 132 Může vydávat pouze doporučení, která mohou být určena všem členským státům EU nebo pouze jednomu nebo několika členským státům či jednomu nebo více evropským, př. vnitrostátním orgánům dohledu. ESRB je pověřena požadovat, aby příslušné orgány daného státu opatření přijala. Pokud by se tak nestalo, jsou povinny vysvětlit, proč k přijetí daných opatření nepřistoupily Evropské orgány dohledu Mikroobezřetnostní dohled nad finančním trhem je zajišťován prostřednictvím skupiny ESA, která je tvořena Společným výborem, který zaštituje tři evropské orgány dohledu EBA, ESMA a EIOPA, jež vznikly z výborů 3. úrovně Lamfalussyho procesu. Součástí dohledové struktury jsou také národní dohledové orgány jednotlivých zemí. Společný výbor ESA analyzuje a sleduje rizika, ovlivňující všechny finanční sektory napříč odvětvími. Nejedná se tak o izolované dohlížení, ale dochází k dohledu nad finančním systémem celé EU komplexně. Společný výbor je také odpovědný za dohled nad finančními konglomeráty. Na rozdíl od původních orgánů 3. úrovně Lamfalussyho procesu mají orgány ESA právní subjektivitu. Mají mandát k prosazování nadnárodních zájmů a dosažení pan-evropského pohledu, přičemž při výkonu své funkce se zodpovídají přímo Radě a Evropskému parlamentu. 134 ESA však nedisponuje mandátem k přímému dohledu nad jednotlivými finančními institucemi, ten i nadále zůstává výlučně v pravomoci jednotlivých národních orgánů dohledu. Původní orgány 3. úrovně Lamfalussyho procesu měly fakticky pouze poradní charakter. Oproti tomu ESA nastavuje společný rámec pro harmonizaci standardů a zajišťuje konzistentnost těchto opatření v rámci národních dohledových orgánů. 131 Nařízení EP a Rady č. 1092/2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančím systémem na úrovni EU a o zřízení ESRB, čl Dostupný z: Speyer, B., Deutsche Bank. Macro-prudential financial supervision and the ESRB. Understimated potential. Dostupné z: Pravidlo comply or ex, tedy dodržuj nebo vysvětli. 134 Speyer, B., Deutsche Bank. Finanzaufsicht in der EU. Inkrementeller Fortschritt, Erolf ungewiss. Dostupné z: PROD/PROD /Finanzaufsicht+in+der+EU%3A+Inkrementeller+Fortschritt%2C+Erfolg+ungewiss.pdf 51

52 Schéma 3: Transformace výborů 3. úrovně Lamfalussyho procesu na nové evropské orgány pro dohled nad finančním trhem ESA Evropský orgán dohledu (ESA) Evrospký výbor orgánů bankovního dohledu CEBS Evropský orgán pro bankovnictví EBA Evropský výbor orgánů dohledu nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním CEIOPS Evropský orgán pro pojišťovnictví a důchodové pojištění EIOPA Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry CESR Evropský orgán pro cenné papíry ESMA Zdroj: ČNB. Mezinárodní aktivity. Transformace dohledu. 135 Vlastní zpracování. Mezi hlavní úkoly orgánů ESA patří 136 : návrhy a vývoj technických standardů, směrnic a doporučení v příslušných oblastech. Rozsah těchto standardů a směrnic vyplývá z právních předpisů EU 137 a jsou právně závazné pro všechny členské státy, snaha o konvergenci dohledových orgánů, podporu hlasování kolegií orgánů dohledu, ESA zabezpečuje přípravu agend pro finanční dohled a účast jednotlivých orgánů dohledu na kolegiích, předcházení regulatorním arbitrážím, řešení sporů mezi národními orgány dohledu, realizace vzájemného hodnocení, 135 Dostupné z: Speyer, B., Deutsche Bank. Finanzaufsicht in der EU. Inkrementeller Fortschritt, Erolf ungewiss. Dostupné z: PROD/PROD /Finanzaufsicht+in+der+EU%3A+Inkrementeller+Fortschritt%2C+Erfolg+ungewiss.pdf 137 Některé právní normy, např. ESMA směrnice MiFID, dále Směrnice o transparentnosti a zneužívání trhů atd. 52

53 provádění zátěžových testů, např. v závislosti na provedeném zátěžovém testu analyzuje a hodnotí vývoj produktů či činnost orgánů, tržní praktiky, sledování a hodnocení tržního vývoje, podílí se na vývoji režimů pro řešení mimořádných krizových situací 138, detekce a měření systémového rizika ve spolupráci s ESRB, posílení ochrany spotřebitele; ESA je oprávněn analyzovat a hodnotit zejména potenciální rizika z inovací finančních produktů; může provádět šetření konkrétních finančních institucí a produktů pro posouzení případných rizik a možnosti ohrožení stability finančního systému, zákaz nebo omezení některých činností v krizových situacích. Takto nastavená struktura systému mikroobezřetnostního dohledu představuje významný krok směrem k harmonizaci finančního dohledu, vytváří se prostor pro konzistentní podmínky v oblasti finančních služeb a rovné zacházení všech investorů v celé EU. I když tato reforma ve skutečnosti posunula oblast dohledu ve prospěch pravomocí některých orgánů na úrovni EU, reálný pan-evropský finanční dohled zůstává prozatím pouhou představou. 138 Mimořádnou krizovou situací rozumíme situaci, kdy nepříznivý vývoj trhu může způsobit nestabilitu finančního systému v EU jako celku nebo některých jeho částí. 53

54 5 Integrační procesy vývoje regulace a dohledu v České republice Vývoj regulace a dohledu a následně integračních procesů dohledu můžeme rozdělit v České republice na několik období. Před rokem 1990 neexistovaly žádné standardní mechanismy dohledu finančních institucí, ČR neměla žádný koncept uceleného dohledu. K vývoji v oblasti dohledu finančních trhů docházelo souběžně s transformačními procesy, jako byla liberalizace, privatizace nebo v reakci na krize jednotlivých segmentů finančního trhu. V té době byla struktura finančního trhu v ČR tvořena přes 80% bankovním sektorem (včetně družstevních záložen a stavebních spořitelen), segment pojišťoven představoval zhruba 8% tehdejších aktiv finančního sektoru, další 4% zaujímaly penzijní fondy a fondy kolektivního investování pak cca 3%. Nebankovní subjekty 139, které nepodléhaly dohledu ze strany ČNB, pak podíl aktiv na finančním trhu ČR v té době činil přibližně 10%. 5.1 Proces integrace dohledu finančních institucí v České republice V 90. letech byla organizace dohledu vykonávána formou sektorového modelu, který byl institucionálně odděleným systémem, zaměřeným na jednotlivé segmenty finančního trhu ČR. Zahrnoval čtyři dohledové orgány: Česká národní banka dohlížející na bankovní sektor, zahrnující činnost komerčních bank a stavebních spořitelen, Komise pro cenné papíry (KCP) dohled nad kapitálovým trhem, dohlížené činnosti obchodníků s cennými papíry, investičních společností a fondů, Ministerstvo financí (MF) dohlížející na činnost pojišťoven a penzijních fondů prostřednictvím Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištěním (ÚDPP). Společně s KCP pak zajišťovala dohled nad činností penzijních fondů, Úřad pro dohled nad družstevními záložnami (ÚDDZ) dohlížející na činnost družstevních záložen. Souběžná činnost těchto čtyř dohledových orgánů však vyvolávala nárůst kompetenčních sporů, související s trendem rostoucí propojenosti jednotlivých sektorů finančního trhu. Mizející hranice mezi jednotlivými finančními sektory postupně vytvářely předpoklad pro změnu nastavení tohoto dohledového systému, ať už posílením kooperace mezi těmito dohledovými orgány navzájem nebo formou vzniku jednotného regulatorního orgánu. Integrační procesy dohledové struktury se v České republice tak fakticky dostávaly 139 Např. leasingové společnosti, faktoringové společnosti, nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, splátkový prodej atd. 54

55 do popředí zájmů. Stejně tak i vstup ČR do EU vyvolal zvyšující se tlak na sblížení a harmonizaci některých pravidel a opatření v oblasti dohledu s ohledem na mezinárodní úroveň a vznikající nadnárodní ekonomickou skupinu. Reakcí na snahy o vytvoření institucionálního modelu integrace dohledu finančního trhu se v roce 2004 stalo usnesení vlády České republiky, jehož realizace byla rozdělena do dvou fází, při kterých došlo nejprve k integraci dohledu bank a družstevních záložen pod hlavičku ČNB a poté k integraci státního dozoru nad kapitálovým trhem a dohledu nad pojišťovnictvím a penzijním připojištěním. Na základě zákona č. 57/2006 Sb. o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem převzala ČNB dne pravomoc k výkonu činnosti dohledu nad finančním trhem v ČR. Výkon dohledu v rámci ČR je upraven zejména zákonem č. 6/1993 Sb. o České národní bance, zákonem č. 21/1992 Sb. o bankách a Vyhláškou č. 123/2007 Sb. o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry První fáze integrace dohledu nad finančním trhem ČR V rámci první integrační fáze došlo ke vzniku poradního orgánu bankovní rady ČNB pro oblast dohledu nad finančním trhem, Výboru pro finanční trh, jehož činnost je upravena zákonem č. 6/1993 Sb. o České národní bance. Poslání, organizace a činnost Výboru pro finanční trh byla upravena 45 a-d tohoto zákona. Výbor byl sestaven ze 7 členů, předsedy a místopředsedy výboru, dále zahrnoval také člena výboru zvoleného rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny ČR, člena bankovní rady (jmenovaný a odvolávaný bankovní radou), dva vedoucí pracovníky Ministerstva financí (jmenovaní a odvolávaní ministrem financí) a finančního arbitra. Kompetence tohoto výboru spočívaly ve sledování a projednávání obecných konceptů, strategií a přístupů k dohledu nad finančním trhem, sledování trendů v oblasti regulace a dohledu, řešením systémových otázek finančního trhu a výkonu dohledu, a to nejen z pohledu vnitrostátního, ale také na mezinárodní úrovni. 140 Následně došlo k integraci státního dozoru nad kapitálovým trhem a dohledu nad pojišťovnictvím a penzijním připojištěním do Komise pro cenné papíry, jejíž činnost je legislativně vymezena zákonem č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu. Komise pro cenné papíry vykonávala dozor v oblasti kapitálového trhu, dohlížela nad plněním informační povinnosti osob podléhajících dohledu, vedla seznamy obchodníků s cennými papíry, organizátorů mimoburzovního trhu, makléřů apod c zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Dostupné z: 55

56 5.1.2 Druhá fáze integrace dohledu nad finančním trhem ČR Druhá fáze integrace dohledu pak představovala transformaci sektorového modelu sjednocením vytvořených dohledových orgánů pod správu jedné instituce, kterou se stala ČNB. V rámci této druhé fáze integrace dohledu rozhodla ČNB o změně uspořádání z původně sektorového modelu dohledu na funkcionální model, který vešel v platnost k Samotný funkcionální model byl sestaven ze tří sekcí, a sice ze sekce dohledu nad finančním trhem, sekce regulace a analýz finančního trhu a sekce licenčních a sankčních řízení. Mezi hlavní výhody transformovaného funkcionálního modelu dohledu finančního trhu ČR patří především 141 : praktické a organizační sloužení dohledů se současným zachováním kontinuity finančního trhu, zefektivnění vzájemné komunikace a spolupráce v rámci jednotlivých úrovní dohledu, harmonizace a slaďování metodických postupů a standardů v oblasti dohledu, vydávání licencí, výkaznictví atd. povinnost pravidelně informovat o činnosti jednotlivých dohledových sekcí bankovní regulace a dohledu. Pravidelně vydává Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem. Výsledkem těchto integračních fází procesu dohledu bylo tedy vytvoření jednotného regulatorního orgánu dohledu v rámci ČNB s cílem zajištění kvality bankovního dohledu, zefektivnění komunikace mezi jednotlivými finančními institucemi a dosažení úspor nákladů v důsledku zvýšené efektivnosti dozoru, vykonávané prostřednictvím jediného orgánu dohledu. Výkon dohledu v rámci ČR je upraven zejména zákonem č. 6/1993 Sb. o České národní bance, zákonem č. 21/1992 Sb. o bankách a Vyhláškou č. 123/2007 Sb. o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. 141 Singer, M. ČNB. Dohled nad finančním trhem. Dostupné z: 56

57 Schéma 4: Změna uspořádání ze sektorového modelu na model s funkcionální strukturou Sektorový model Sekce bankovní regulace a dohledu Sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem Sekce regulace a dohledu nad pojišťovnami Funkcionální model Sekce dohledu nad finančním trhem Sekce regulace a analýz finančního trhu Sekce licenčních a sankčních řízení odbor dohledu úvěrových institucí odbor dohledu pojišťovnictví odbor dohledu kapitálového trhu odbor kontroly řízení rizik odbor regulace finančního trhu odbor analýz finančního trhu odbor podpory dohledu odbor licenční odbor cenných papírů a regulovaných trhů odbor sankčních řízení odbor kontroly pravidel jednání a odborné péče Zdroj: Singer, M., ČNB. Dohled nad finančním trhem. 142 Vlastní zpracování. 5.2 ČNB jako integrovaný dohledový orgán Centrální banka ČR, jakožto orgán dohledu nad finančním trhem, získala pravomoc pro regulatorní, licenční a povolovací činnost, hlavní činností je pak posilování stability a transparentnosti finančního trhu v závislosti na zavádění a harmonizaci evropské legislativy. Dále mezi její činnosti spadá přímý dohled nad finančním trhem s využitím dohledu na dálku a kontroly na místě, je pověřena kontrolou v sídlech jednotlivých finančních institucí, monitoringem a následně vyhodnocováním získaných informací o činnostech jednotlivých finančních institucí a v případě zjištění nedostatků je oprávněna k ukládání opatření k nápravě nepřijatelného stavu. Mezi dalšími činnostmi, které ČNB vykonává, je dohled nad dodržováním pravidel ochrany spotřebitele. Provozuje informační systém o úvěrovém zatížení a platební morálce klientů 142 Dostupné z: download/singer_ _dod.pdf 57

58 finančních institucí působících na území ČR, tzv. Centrální registr úvěrů s cílem lepší identifikace problémových dlužníků z pohledu bank, při řízení jejich obchodních rizik. Legislativní rámec regulace a dohledu je v kompetenci MF, ČNB je však odpovědná za vydávání prováděcích předpisů k zákonům vydaným MF, a to formou vyhlášek a opatření. Páteří finančního trhu České republiky je i nadále bankovní sektor, který dosahuje ¾ podílů aktiv celého finančního trhu. Průběžný vývoj v oblasti segmentů finančního trhu za posledních několik můžeme vidět v následující tabulce: Tabulka 4: Vývoj struktury finančního trhu v České republice v letech podíl na aktivech finančního sektoru v % za rok finanční instituce banky 76,5 77,3 77,2 77,4 78,1 77,2 družstevní záložny 0,2 0,2 0,3 0,4 0,5 0,7 pojišťovny 7,0 7,1 7,5 7,9 7,6 7,8 penzijní fondy 3,4 3,7 4,1 4,3 4,3 4,6 fondy kolektivního investování 3,9 2,8 2,8 3,1 2,9 3,6 nebank. zprostředkovatelé financování aktiv 8,4 8,6 7,6 6,5 6,2 5,8 obchodníci s cennými papíry 0,5 0,4 0,5 0,5 0,4 0,4 Zdroj: ČNB. Zpráva o finanční stabilitě. 2012/ Vlastní zpracování. Graf 1: Podíly jednotlivých segmentů na aktivech finančního sektoru v ČR v letech (v %) Zdroj: ČNB. Zpráva o finanční stabilitě. 2012/ Vlastní zpracování. 143 Dostupné z: 58

59 Z tabulky je patrná zejména stabilita v oblasti bankovního sektoru, nepatrný nárůst pak za posledních několik let nastal v oblasti pojišťovnictví a penzijních fondů. Naopak oproti roku 2007 došlo k mírnému poklesu míry aktiv nebankovních zprostředkovatelů financování aktiv, což dokazuje i graf. 5.3 Aktuální stav integrace dohledu finančního trhu v České republice ČNB se snaží o neustálé posilování stability a transparentnosti finančního trhu ČR, v průběhu několika let se podílela a stále se podílí na přípravě strategií regulace a dohledu finančních trhů v rámci EU, jakož jsou směrnice o kapitálových požadavcích, přijímání a implikace pravidel z konceptu Basel II., Basel III., podílí se na účasti vytváření pravidel Solvency II., svoji pozornost dále věnuje i do oblasti regulace ratingových agentur, oblasti kolektivního investování a v neposlední řadě velmi aktuálnímu tématu nového evropského rámce dohledu nad finančním trhem a potenciálně možností vstupu do bankovní unie. Finanční sektor v České republice vystupuje s dostatečnou kapitálovou přiměřeností, mírou likvidity a je odolný vůči případným finančním šokům. Samotný bankovní sektor ČR není zdrojem případných rizik pro ekonomiku. Česká republika vytváří zdravé a ziskové prostředí pro finanční instituce, zejména z oblasti bankovní sféry, které zabírají rozhodující část finančního trhu ČR. Z pohledu ČNB je potom pro finanční trh země nejdůležitější zachování rovnováhy mezi pravomocí a odpovědností při případných změnách regulatorního rámce na úrovni EU. Nicméně, pro případný budoucí vývoj v oblasti dohledu jsou z pohledu ČNB největší rizika právě v možných chybách v nově nastavených pravidlech dohledu či jejich rychlého zavádění a nedostatečně prověřených možných důsledků, vyplývající z těchto kroků. Možnost vzniku systémových rizik a nejasné dopady mezinárodních úmluv a nových standardů v oblasti regulatorního rámce a dohledu jsou hlavními důvody, proč vystupuje ČNB vůči některým nově navrhovaným dohledovým rámcům spíše skepticky. Aktuální formu uspořádání finančního trhu můžeme vidět na grafu podílů jednotlivých finančních segmentů, který byl vytvořen na základě dat, vydaných ČNB ve Zprávě o finanční stabilitě za rok V době psaní této diplomové práce se jedná o poslední aktuální verzi Zprávy o finanční stabilitě finančního trhu v ČR. 144 Dostupné z: 59

60 Graf 2: Podíly segmentů na aktivech finančního sektoru v České republice za rok 2012 (v %) Zdroj: ČNB. Zpráva o finanční stabilitě. 2012/ Vlastní zpracování Evropský rámec dohledu a postoj ČNB ČNB se na jednotlivých mezinárodních procesech k posilování stability a transparentnosti trhu podílí již od raných fází jednotlivých strategií budoucího vývoje dohledové oblasti. Co se týče jednotného evropského rámce dohledu, ČNB zveřejnila svá stanoviska a vznesla zásadní připomínky ke struktuře nového systému evropského dohledu nad finančním trhem. V rámci aktivní spolupráce na mezinárodní úrovni ČNB podporuje koordinaci funkcí prostřednictvím orgánů ESA, přijímá a schvaluje doporučení ESA a souhlasí s nastavením sdílení informací, nikoliv však s rozsáhlým sběrem dat. ČNB podporuje snahy o zvýšení transparentnosti ve finančním sektoru, harmonizace pravidel a snížení diskrecí v rámci EU a požaduje detailnější dopadové studie, které budou dostatečně odůvodňovat případné navrhované změny, opatření či nové regulatorní rámce. 146 Hlavní připomínky a kritika, kterou se ČNB ohrazuje proti přijetí nového systému evropského dohledu, jsou především další radikální nebo i postupné kroky, vedoucí k přenesení pravomocí národních autorit na EU, které v konečném důsledku neponesou odpovědnost za přijímaná rozhodnutí. V důsledku takového nastavení by mohla být omezena schopnost České republiky regulovat svůj vlastní finanční trh. V rámci konceptu Basel III. souhlasí ČNB s kroky směřujícími k posílení kvality regulatorního kapitálu a zavedení kapitálových požadavků s cílem zjednodušení struktury kapitálu a zvýšení významnosti kapitálu Tier 1. Dále podporuje snahy o posílení řízení rizika likvidity a snahy o zavedení nových standardů likvidity. Co se týče pákového efektu, 145 Dostupné z: Tomšík, V., ČNB. Regulace a dohled nad finančním trhem v EU aktuální otázky. Dostupné z: download/tomsik_ _komora_auditoru.pdf 60