Morální aspekty v uvažování gymnazistů o dalším profesním směřování

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Morální aspekty v uvažování gymnazistů o dalším profesním směřování"

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Morální aspekty v uvažování gymnazistů o dalším profesním směřování Hana Lukášová Katedra psychologie Školitel: PhDr. Miroslav Klusák, CSc. Studijní program: Pedagogická psychologie 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma Morální aspekty v uvažování gymnazistů o dalším profesním směřování vypracovala pod vedením školitele samostatně za použití v práci uvedených pramenů a literatury. Dále prohlašuji, že tato disertační práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Datum...

3 Ráda bych zde poděkovala svému školiteli PhDr. Miroslavu Klusákovi, CSc. za jeho vedení práce, cenné konzultace, nápady a celkovou trpělivost během celého doktorského studia. Děkuji rovněž svým respondentům za poskytnuté rozhovory, škole, jež mi výzkum umožnila, a školní psycholožce, která mi poskytla své zázemí. Děkuji také své rodině, zejména svému manželovi Ondřejovi za všestrannou podporu, své mámě Marcele za dlouhodobé hlídání dětí během psaní a také Tamaře Riglové za korekturu textu.

4 NÁZEV: Morální aspekty v uvažování gymnazistů o dalším profesním směřování AUTOR: Hana Lukášová KATEDRA: Katedra psychologie ŠKOLITEL: PhDr. Miroslav Klusák, CSc. ABSTRAKT: Na předmět výzkumu, jímž je profi-volba z posledního ročníku gymnázia, je v této práci pohlíženo z úhlu mravního usuzování. Kvalitativní analýza dvaatřiceti rozhovorů s gymnazisty přináší pohled na jejich profi-volbu jako na podstatného činitele určujícího jejich identitu. Výzkum vychází z předpokladu, že mravní usuzování se realizuje právě na základě identity, resp. na věrnosti sobě samému. Jako základ této profesní identity se ukázaly tzv. zakořeněnosti, na něž respondenti různým způsobem navazují svým budoucím identitním projektem ve snaze učinit autentickou volbu. Povaha kategorizace umožňuje vidět také zápletky, které proces profi-volby komplikují, popř. tzv. problematizace, které znemožňují autentickou volbu. Prostřednictvím tří oborů úvah (domén) je zřetelné, jakým způsobem se v profi-volbě realizuje vztah ke světu, k blízkým a k sobě samému a jaký má tento vztah dopad na identitu samu. Profi-volba se ve výzkumu ukazuje jako kontinuální a komplexní proces, jenž se neomezuje pouze na období podávání přihlášek na VŠ. KLÍČOVÁ SLOVA: Profi-volba, mravní usuzování, adolescence, identita

5 TITLE: Moral Factors And Their Influence Upon Career Choices of High School Students AUTHOR: Hana Lukášová DEPARTMENT: Department of Psychology SUPERVISOR: PhDr. Miroslav Klusák, CSc. ABSTRACT: The subject of this research, namely career choice of high school graduates, has been considered from the position of moral reasoning. Qualitative analysis of data collected from interviews carried out with 32 graduates identifies career choice to be a significant factor determining the identity of each graduate. The research is based on assumption that moral reasoning is nourished by each one s identity and loyality to oneself, respectively. The basis of this career identity is formed by so called inveteracy, reflected by various ways in individual s attempt to make a choice that is authentic. Categorically speaking, there exist plots that make career selection process complicated as well as problematizations that make any authentic choice virtually impossible. Career choice is interpreted by means of three domains throughout which it becomes apparent both how this process fosters the individual s relationship with the outside world, with those closest to him/her and with himself/herself and what kind of affect this relationship has on his/her very identity. During the research, career choice turns out to be a continual and complex process that far surpasses the actual period of submitting a college application. KEYWORDS: Career choice, Moral Reasoning, Adolescence, Identity

6 OBSAH OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ VÝCHODISKA Úvod do teorie Profi-volba v adolescenci a její teoretický výklad Identita jako klíčový pojem Kognitivistické teorie Mezikulturní konfrontace západního pojetí morálky METODOLOGIE Formulace výzkumného problému a cíle Průběh výzkumu Pasportizace školy Sběr dat Předvýzkum Sběr dat předvýzkumu Výzkumný vzorek předvýzkumu Metoda sběru dat předvýzkumu Způsob zpracování dat předvýzkumu Hlavní část výzkumu Sběr dat Výzkumný vzorek Metoda Etické aspekty výzkumu PREZENTACE DAT Způsob hodnocení a zpracování dat Dílčí analýzy SHRNUTÍ Obecná shrnutí Shrnutí v rámci kategorií Volba, která identitu potvrzuje Volba, která identitu potvrzuje v její kontinuitě Volba, která identitu problematizuje

7 5.3 Souvislost závěrů vyplývajících z jednotlivých kategorií s dílčími obory úvah (doménami) Morální doména Konvenční doména Osobní doména STRUKTURA ZKOUMANÉHO JEVU Úvod Optika identity Volba identitu potvrzující Volba identitu potvrzující v její kontinuitě Volba identitu problematizující Optika domén Morální doména Konvenční doména Osobní doména Závěry DISKUSE Diskuse dílčích závěrů Otázky vyplývající z výzkumů ZÁVĚR Inspirace pro poradenskou praxi Odpovědi na výzkumné otázky LITERATURA PŘÍLOHA Přepisy rozhovorů Marie P Rafael Tereza Anička Martina Sarah Dominika K Aneta Kristián Dominika P Eva Gabriela Helena Honza Karel N Karel D Michaela Klára

8 Marek Mariana Marie R Max Pavel Dominika H Jakub Nikola Pavlína Filip Johan Tomáš Isabel Dominika L

9 1. ÚVOD Profese každého z nás se ukazuje jako důležitá součást lidské identity. Bez ohledu na to, že k dosažení té které profese vedou různé cesty, je volba školy určitě jedním z kroků, které ji výrazně určují. Gymnaziální populace je specifická mimo jiné svou relativní nezaměřeností. Právě pro tuto nezaměřenost jsem si zvolila jako téma výzkumu přechod z tohoto typu vzdělávání směrem k další cestě, která bude nevyhnutelně úžeji zaměřená. Z hlediska toho, co již bylo o profi-volbě z gymnázia zkoumáno a napsáno, se ukazuje z mého pohledu jako relativně neprobádané téma morálky. Na základě tohoto postupu se pak zrodila otázka Jakým způsobem se může realizovat morálka, popř. mravní usuzování v profi-volbě?. Ve své diplomové práci (Riglová, 2005) jsem se zabývala samotnou volbou povolání z gymnázia. Zajímal mě diskurs maturantů, ve kterém argumentují pro tu kterou volbu. Moje disertace je vlastně tematicky jejím volným pokračováním. Rozšířila jsem vzorek respondentů, prodloužila rozhovory a zaměřila se na přítomnost mravního usuzování. Od výzkumu jsem si kromě jiného slibovala zmapování toho, jakým způsobem vzniká tak podstatné rozhodnutí člověka, které má tu moc určovat jeho identitu. Vzhledem k tomu, že v různých vědeckých směrech probíhají rozsáhlé diskuse o tom, co lze považovat za morálku, považuji za zajímavé do této diskuse nahlédnout, možná se jí i drobným dílem zúčastnit a především spojit tyto úvahy s úvahami o profi-volbě. Výsledkem celého mého bádání by pak mělo být spojení tématu mravnosti, coby podstatné součásti lidského myšlení a tématu profi-volby coby podstatné součásti lidské identity. Struktura celé práce je potom následující: V Teoretických východiscích čtenář nalezne jakési ospravedlnění zkoumaného tématu, tedy spojení profi-volby a morálky, na základě teorií a výzkumů na toto téma. Jde jak o zahraniční, tak o české autory, jejichž díla byla vybírána především na základě toho, nakolik jsou rozšířena ve vědeckém diskursu v souvislosti se zkoumanou tematikou. Kapitola s názvem Metodologie neobsahuje jen postupy, užité výzkumné metody a formulaci výzkumného záměru, ale také zprávu o průběhu obou částí výzkumu. Hlavní 9

10 části sběru dat, z níž plyne analýza, jež je těžištěm celé disertace, totiž předcházel krátký předvýzkum, na jehož základě vznikly otázky pro rozhovory s respondenty. Prezentace dat je z významového hlediska hlavní částí celé práce. Je v ní kromě způsobu kategorizace uvedeno všech dvaatřicet analýz rozhovorů s respondenty. Jde tak vlastně o portréty jejich voleb, jejichž vnitřní členění je výsledkem kategorizace, jež vychází z teoretického zakotvení výzkumu. Ve Shrnutí, jež následuje, jde pak o podrobný popis kategorií, do nichž spadají jednotlivé volby. Tato kapitola též obsahuje korelace, tedy zjištění, jak se sebou dílčí zkoumané jevy souvisí. Struktura zkoumaného jevu za pomoci jednoduchých grafických znázornění umožňuje čtenáři vidět, v jakých jsou jednotlivé kategorie vztazích, a jaký je význam těchto vztahů. Na konci kapitoly pak jde o shrnutí jednotlivých závěrů celé analýzy. Nezbytná kapitola Diskuse je konfrontací zjištěných závěrů s odbornou literaturou v tom složení, jak byly tyto závěry uvedeny v předchozí kapitole. Teorie a výzkumy pro tuto konfrontaci byly v první řadě vybírány podle Teoretických východisek. Texty těchto autorů jsou zde podrobněji zpracovány a diskutovány s výsledky výzkumu. V řadě druhé jde pak o doplnění zejména o výsledky výzkumů, které se k tématu vážou. Kapitola obsahuje rovněž otázky plynoucí z této diskuse, jež se týkají především pojetí profi-volby jako takové. Konečně v kapitole Závěr najdeme v první řadě inspiraci výsledky výzkumu pro poradenskou praxi, v řadě druhé jde o ověření, zda bylo výsledky výzkumu odpovězeno na počáteční výzkumné otázky. Celá práce je v Příloze doplněna plným zněním všech dvaatřiceti rozhovorů. 10

11 2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 2.1 Úvod do teorie Kapitola s názvem Teoretická východiska, která je několikrát v práci současně zmíněna jako teoretické zakotvení, má být určitým ospravedlněním předmětu výzkumu a pohledu na něj. Jinými slovy v této kapitole jde o opodstatnění nenahodilosti spojení profi-volby adolescentů s mravním usuzováním právě teoriemi a výzkumy, které se k příbuzným tématům vyjadřují. Většina ze zde zmíněných teorií bude dále použita pro diskusi výsledků s odbornou literaturou. Vzhledem k předmětu výzkumu, jímž je profi-volba, a vzhledem ke specifickému pohledu na ni, jímž je mravní usuzování, bude potřeba vycházet z teorií zaměřených na více témat. V následujících řádcích je jejich stručný přehled. V první řadě je potřeba se věnovat předmětu výzkumu samému, tedy profi-volbě. Jako výchozí a podstatný považuji sice stručný, ale výstižný text na toto téma ve Vývojové psychologii Langmeiera a Krejčířové (1998) a také rozsáhlý výzkum Pražské skupiny školní etnografie věnovaný profi-volbě ze ZŠ (Pražská skupina školní etnografie, 2005). Jsou z nich vybrány pasáže podstatných momentů profi-volby, které jsou rovněž klíčové v tomto výzkumu. Vzhledem k tomu, že jde o profi-volbu z gymnázia, jsou tyto texty spojeny s teoriemi o významu profi-volby v adolescenci a o milnících adolescence jako takové (např. Macek, 2003). Protože, jak vyplynulo z průběhu výzkumu a v neposlední řadě také z výzkumu problematiky adolescence, se ukázal v této souvislosti jako klíčový pojem identita, bylo nutné zabývat se jím blíže. Jako podstatné se v této souvislosti ukázaly teorie, které se zakládají na psychoanalýze. Jde především o pojetí identity E. H. Eriksona (1965) a vývojovou teorii s ním spjatou, dále pak o studii identity v adolescenci P. Blose (1979). Dále je nevyhnutelné věnovat pozornost teoretickému pojetí mravního usuzování. Výzkum morálky se v psychologickém výzkumu realizuje v několika teoretických liniích. Mezi nejvíce dominantní patří psychoanalýza, behaviorismus a konečně kognitivismus zastoupený především J. Piagetem (srov. Turiel, 2006). V rámci této disertace by se dalo říci, že na počátku byla inspirace kognitivistickou teorií morálního usuzování, potažmo 11

12 morálního vývoje. Jde tak o klasiky kognitivismu jako je Piaget a Kohlberg a následně o novodobější teorie na ně navazující a reagující (Turiel, 2006, Shweder, 1990). Z výše zmíněného výzkumu klasiků kognitivismu se vyvinula diskuse zaměřená na pojetí morálky v jednotlivých kulturách, konkrétně jde o výzkum tzv. kulturních kódů morálky. Je zde tedy zmíněno i několik teorií věnujících se mezikulturnímu hledisku (Shweder, 1990, Rogoff, 2003). Nutno říci, že následné dělení teoretických pojetí vztahujících se k tématu disertace podle zaměření je spíše orientační a že se témata přirozeně prolínají. Některé vývojové teorie vypovídají o identitě, která se v adolescenci utváří specifickým způsobem, s identitou jsou spjaty rovněž texty o mezikulturním pojetí morálky, teorie mravního usuzování je potom spjata jak s identitou, tak s vývojovou tematikou. V této kapitole jsou zmíněné teorie jen krátce popsány, popř. citovány a je zde vysvětleno, jak a proč souvisí s tématem výzkumu, resp. jakým způsobem mu vytvářejí teoretickou základnu. V kapitole Diskuse jsou pak vybrané teorie více rozváděny, je k nim přidána další literatura a především jde o jejich konfrontaci se závěry výzkumu. 2.2 Profi-volba v adolescenci a její teoretický výklad Co se týče vývoje profi-volby jako takové, je pro mě inspirativní výzkumná zpráva PSŠE Profi-volba z deváté třídy (Pražská skupina školní etnografie, 2005). Přestože jde o jinou cílovou skupinu (mladší děti), dá se pracovat s poznatky o procesech, které dozajista předcházely volbě gymnazistů. Konkrétně jde o text M. Kučery o zdrojích volby na druhém stupni: 2. stupeň je sycen kognitivně z dost mimoškolních zdrojů, a to jednak koníčky (z nichž se rekrutuje volba povolání anebo kterou samy představují), psychosexuálními sociálními zkušenostmi (sexuálními a partnerskými zážitky a ohledáváním tak své vlastní identity, zkušenostmi s tím, co má puberta dělá s výchozí rodinou, desidentifikacemi a novými identifikacemi se vzory, vrstevníky a v kulturních stylech včetně hudby a oblékání atd.) Tyto dvě oblasti ovšem mohou být v různém vztahu: někdy je původní raný koníček či zájem pubertou zcela nezasažen a trvá dál, jindy je pubertou na chvíli vyrušen nebo dokonce vystřídán, protože ona vyvolala zájem nový nebo vzkřísila opuštěný starý Mezi nimi, ale i mezi ranějšími volbami provede postpuberta s její výhrůžkou realizace přání svou čistku: tomuto třídícímu procesu je třeba nechat čas, případně ukázat právě praxi a jednotlivé profese to nejen k odstrašení, ale 12

13 naopak i likvidaci případného přehnaného strachu. (Kučera, 2005, s ). Podle všeho jde tak o zcela explicitní vyjádření spojitosti mezi identitou a profi-volbou. Budoucí profesní identita se tak odvíjí v první řadě od koníčků a zájmů, které mohou vyústit v profi-volbu samu nebo vytvořit pole pro identifikace a desidentifikace. Proces rozhodování pak funguje na základě zábavnosti, jež je ovšem identitní otázkou, protože dělám-li něco, co mě nebaví, nemohu se rozhodovat autenticky a dochází ke zradě na sobě samém. Druhý zdroj v textu vyjádřený jako psychosexuální sociální zkušenosti pak jen potvrzuje předchozí psychoanalytická tvrzení o důležitosti identifikace s druhými. Blízcí druzí pak nejsou jen ti, kteří do volby zasahují a kladou jí překážky nebo ji potvrzují, ale především ti, jejichž existence vytváří identitu jedince. O tom, že se nestačí pouze podřídit vnějším vlivům, vlastně také vypovídá řekněme vývojová (nebo lépe řečeno teorie zralostní, protože v ní jde o vyřčení toho, jak by ideálně měla zralá profi-volba vypadat) teorie volby, kterou ve své publikaci až do současnosti cituje Langmeier a Krejčířová (1998): Typ A řídí svou volbu v podstatě podle přání a rozhodnutí rodičů nebo jiných a významných dospělých, popřípadě podle víceméně nahodilých vnějších skutečností, bez zřetele na vlastní zájmy a sklony. Zde lze vůbec sotva mluvit o volbě povolání, protože pasivní podřízení je převažující Typ B představuje střední pozici. Dospívající mají určitá přání, avšak jejich představy jsou často nejasné a nepevné, určují spíše jen obecnou širokou orientaci, nejsou však cíleny na určité konkrétní povolání. To je pak nakonec voleno pod vlivem různě silného tlaku z okolí Typ C řídí svou volbu podle osobního plánu založeného na cílech vlastního života, často dlouho předem promýšlených. Tito jedinci jsou zpravidla iniciativní, rozhodní, cílevědomí, se silnými seberealizačními tendencemi ( ) Pomoc dospívajícímu se má tedy zaměřit na to, aby ho podpořila v úsilí vyvinout a přijmout integrovaný a přiměřený obraz sebe sama a své role ve světě práce, ověřit si pojetí vůči skutečnosti a přivést je do reality tak, aby v něm našel své vlastní uspokojení a zajistil také prospěch společnosti (Langmeier, Krejčířová, 1998, s. 155). Zralá volba je tedy ta, která není nahodilá a která co nejpoctivěji reflektuje všechny zmíněné okolnosti, tedy srovnává vlastní nabyté schopnosti atd. s ostatními a s pravidly, která ve světě fungují. Dalo by se říci, že jde o volbu autentickou, o takovou, v níž se člověk snaží být věrný sám sobě. V tomto bodě je nutné zmínit, že konfrontaci sebraných dat s konceptem zralosti volby se podrobněji věnuji níže v diskusi s odbornou literaturou. Jestliže tuto teorii vystavíme konfrontaci s níže uvedenými teoriemi mravního usuzování, coby fokusu tohoto výzkumu, dalo by se říci, že 13

14 výše popsaný typ C, který svůj plán dlouho dopředu promýšlí, užíval nástroj rozumu jako evidenci ke správnosti volby. Tento fakt pak vlastně stojí proti nahodilosti volby, kterou určují jiné vlivy než vlastní rozum jedince, a kterou se tudíž autoři zdráhají nazvat profi-volbou jako takovou. Ve výše zmíněném textu není přímo specifikováno, zda se jedná o volbu ze ZŠ, nebo ze střední školy, držme se však toho, že je v té souvislosti řeč o dospívání. V souvislosti s výzkumem profi-volby na ZŠ pojednává Kučerův text (Kučera, 2004) o vývoji nápadů k profi-volbě ve srovnání s freudovskou periodizací psychosexuálního vývoje od období uzavírání Oidipa až po postpubertu. Právě specifika profi-volby v období postpuberty jsou pak volným navázáním na teorie o profi-volbě samé. Postpubertou označujeme definitivní fázi volby, pokud v ní proběhne několik psychických kroků, jež shrnujeme pod pojmem realismu: přecitlivělost imaginárního ideálního já na možnou prohru druhým krokem je zpětné odbourání některých pubertálních voleb nebo jejich transformace, když hrozí, že budou realizovány (Kučera, 2004, s. 221). Vysvětlení úleku a následného opuštění pubertální volby spočívá v nárazu na realitu, kdy se ukážou i zápory povolání, a také v tom, že se blíží opravdový život, který umožní realizovat to, co bylo promítáno do snu o povolání. V tomto kontextu je vhodné zmínit oddalování volby jako moment hodný pozornosti, jenž je v konfrontaci s analýzou dat rozebrán ještě níže. V souvislosti s výše zmíněnou možnou prohrou a hrozbou realizace se však nyní dá říci, že ono oddalování této hrozby se může jevit také jako bezpečné (byť jen dočasně). Třebaže je zde postpuberta označována jako definitivní fáze volby, již je nutné pro zralou volbu absolvovat, je nutné také počítat s její nebezpečností a s rizikem, že volba nedopadne dobře. Toto vývojové období jednak zdůrazňuje důležitost vztahu okolního světa pro dospívajícího a jednak se ukazuje jako hrací pole, kde dochází k novým konfrontacím a nové a především první reálné konstrukci plánů do budoucnosti. O této realitě plánování rovněž mimo jiné blíže pojednává J. Piaget (1958) v souvislosti s kognitivním vývojem. Dále zde zmiňuji další specifika tohoto období s tímto plánováním související a rovněž nepřímo související s profi-volbou. K výše zmíněným teoriím o změně společnosti a reálnému konstruování plánů do budoucnosti tedy Piaget píše následující: Adolescent nejen vytváří nové teorie a předělává ty staré, ale také chce vytvořit novou životní koncepci, která mu dá příležitost sebeuplatnění a vytvoření něčeho nového (Piaget, Inhelderová, 1958, s. 342, překlad autorka). Tyto teorie, jakkoliv se mohou zdát nadsazené a odtržené od reality, jsou vlastně postulátem identity, již považuji 14

15 za hrací pole pro usuzování vztahující se k vlastní budoucnosti. K plánování budoucnosti dodává: V adolescenci přidává jedinec ke svým současným aktivitám životní program pro pozdější dospělé činnosti (Piaget, Inhelderová, 1958, s. 339, překlad autorka). Teprve v adolescenci tak vzniká pole pro vznik reálných plánů coby návaznost na procesy popsané Kučerou (2004) ve výše citovaném textu o profi-volbě. V souvislosti s obdobím adolescence a jeho vývojovými úkoly by se dal zmínit také pojem adolescentní egocentrismus. Autor jím míní neschopnost rozlišování mezi vlastním pohledem jedince a ohledem skupiny, kterou by chtěl reformovat (Piaget, Inhelderová, 1958, s. 343, překlad autorka). Adolescentní egocentrismus je jakýmsi návratem egocentrismu, kterého se dítě zbavuje při schopnosti převzít autonomní morálku (viz níže). Jiní autoři (např. Blos, 1979) mluví o nutnosti této neschopnosti v rozlišování mezi pohledy na svět a potažmo o nutnosti vidět svět černobíle. Je-li řeč o vývojových úkolech, jedním takovým je podle Piageta právě odpoutání se od tohoto egocentrického vidění světa prostřednictvím decentrace. Tuto decentraci popisuje jako jediné možné ukončení adolescentní krize. Konkrétní formou oné decentrace je pak vstup do světa povolání. Jde tak o jediný možný konstruktivní krok od formalismu zpět do reality (podle Piageta, 1958). Toto odpoutání pak nápadně koreluje s výše zmíněnou definitivní fází volby v postpubertě právě nutným splněním konkrétních kroků. Zatímco poslední fází volby se profi-volba stává zralou, odpoutáním od egocentrismu se adolescent stává dospělým a v obou případech vstupuje do reálného světa, na který se tak dlouho připravoval. Je-li řeč o vývojových úkolech, jež musí adolescent zvládnout, je jistě vhodné zmínit jako teoretický zdroj publikaci P. Macka Adolescence (Macek, 2003). V souvislosti se zmíněnými úkoly ke zvládnutí zde autor cituje vývojovou teorii R. Josselsonové (1980), která období dospívání dělí na čtyři stadia. Čtvrté, poslední a mnou zkoumané populaci nejlépe věkově odpovídající stadium popisuje takto: Poslední etapou je konsolidace vztahu k sobě, založená na pocitu vlastní autonomie a jedinečnosti. Je to také uvědomění si sebe samého v širším časovém horizontu, propojení vlastní minulosti, přítomnosti a další perspektivy svého života (Macek, 2003, s. 64). Slovem konsolidace jako by bylo míněno znovupostavení vztahu k sobě, jehož součástí je vidění sebe sama v čase. V souvislosti s budoucností si pak jako onu další perspektivu můžeme domyslet vstup do světa povolání, což je vlastně opětovné zdůraznění důležitosti tohoto kroku jako zakončení boje o vlastní identitu. V souvislosti s úsilím, které je nutné vynaložit pro splnění těchto vývojových úkolů, se dá zmínit jeden z pohledů na adolescenci, jímž je právě krize či boj. 15

16 Pojem krize tu má specifický význam, je obdobím, kdy je adolescent vtažen do procesu volby a rozhodování v důležitých oblastech současného a budoucího života (přesvědčení, vztahy, volba povolání). Jinak řečeno, je to proces aktivního hledání a objevování. (Macek, 2003, s. 22). Z tohoto úryvku jasně vyplývá důležitost profi-volby v období adolescence jako jednoho z bojů, které s sebou logicky nesou také riziko prohry. S četným hledáním, mezi něž patří také profi-volba, je v adolescenci úzce spjaté velké množství možností, které adolescenta mohou lákat. Výstižně to ve svém textu o adolescenci vyjadřuje S. Štech, který charakterizuje adolescenci mimo jiné také jako věk, kdy se vše přibližuje, vše je možné a známé a současně nedostupné, proto je to doba projektů a zkoušek (Štech, 2000, s. 26). Tento paradox jednotlivých voleb s sebou kromě výše zmíněné lákavosti nese také bolest z možné prohry. Vztaženo k profi-volbě by se pak dalo říci, že právě díky této dvojakosti může být profi-volba vnímána také bolestivě. Není tomu tak jen kvůli již zmíněným možnostem jako takovým, ale také na základě způsobu, jak společnost nahlíží na adolescenty samé: Společnost je umisťuje na periferii, na okraj svého světa, který jim na jedné straně banalizuje a na druhé straně zakazuje. (Štech, 2000, s. 26). K tomu by se dalo říci, že součástí právě tohoto světa se na základě vyrovnávání se se všemi možnými ambivalencemi mají stát. A jedním z mnoha dílů tohoto stávání se součástí světa je právě profi-volba. Volba povolání spjatá s přechodem na vysokou školu a tedy i výše zmíněná adolescentní krize podle Macka rovněž souvisí s možnou změnou životní filosofie (která má jistě co dočinění s mravním usuzováním): Vývoj hodnotové orientace však nemusí být kontinuální, důležité změny v životě adolescentů (např. přechod ze střední školy na vysokou ) mohou evokovat změny v životní filosofii (Macek, 2003, s. 68). Je-li životní filosofií míněn celkový postoj k životu, je potom profi-volbě coby strůjci výše zmíněného přechodu ze SŠ na VŠ přičítána zásadní důležitost pro život. Jako by na splnění výše zmíněných vývojových úkolů důležitých pro zakončení profi-volby ještě navazovaly další úkoly, které po profi-volbě následují, tedy styk s reálným prostředím toho kterého budoucího projektu jako její přímý důsledek. Jedná-li se v případě adolescence o boj, je pak nutné také mluvit o možných ziscích. Podle všeho jde vlastně v tomto boji o vybudování nové identity (viz níže) a nových integrujících hodnot. Integrujícím prvkem a novými hodnotami tu jsou poctivost a opravdovost (Macek, 2003, s. 65). Tato poctivost a opravdovost jednoznačně souvisí s autenticitou volby, jež je vlastně základem níže popsaného fokusu na mravní usuzování. 16

17 2.3 Identita jako klíčový pojem Jako klíčová se tedy v rámci volby povolání ukazuje podle dostupné literatury k tomuto tématu identita, konkrétně identita vybojovaná v adolescenci. Následující teorie pak vypovídají o složitém procesu utváření identity v tomto období. Jak se ukazuje, teprve v adolescenci se rodí první opravdové plány, jež mají své vyústění v profi-volbě jako v platformě pro realizaci sebe sama. P. Blos (1979) zabývající se psychoanalytickým pojetím adolescence popisuje toto období jako, řekněme, první věrohodné ve smyslu plánů do budoucna: Nedá se přehlédnout fakt, že v závěru adolescence nastupuje nový model zvládání životních požadavků. Chování, postoje, zájmy a vztahy se stávají více předvídatelné, vykazují větší stabilitu a mají tendenci být neměnné i pod vlivem stresu (Blos, 1979, s. 171, překlad autorka). Jakoby zde Blos popisoval velkou šanci, kterou adolescent má, aby splnil vývojový úkol, který spočívá v nalezení sebe sama. V popisu této životní etapy, již nazývá identita proti konfúzi rolí (zde už přímo zaznívá, že identita je to, co má mladý člověk za úkol nalézat, aby čelil nebezpečí toho, že nebude vědět, kdo vlastně je), zmiňuje E. H. Erikson (1965) podstatné vlivy, které k nalezení/ztrátě identity vedou: Integrace, ke které nyní dochází ve formě identity já, je - jak jsme zdůraznili - více než jen pouhý součet identifikací v dětství. S narůstající zkušeností je tak já schopno integrovat všechny identifikace s proměnami libida, se schopnostmi vyvinutými z nadání a s příležitostmi, které jim nabízejí sociální role. Pocit identity já je tedy vzrůstajícím přesvědčením, že vnitřní totožnost a souvislost, jež byly připraveny v minulosti, jsou nyní porovnávány s totožností a souvislostí vlastního významu pro druhé, jak je to patrné ve zřejmém příslibu životní dráhy (Erikson, 1965, s. 253, překlad autorka). Konečné tvrzení o životní dráze coby důležitém poli pro potvrzení vlastního významu jako by vysvětlovalo mimořádnou důležitost profi-volby právě v tomto období a její úzkou spojitost s identitou. Důležitost ostatních lidí (především vrstevníků a vzorů) coby referenčního rámce pro hledání sebe sama je popsána v téměř každé učebnici vývojové psychologie. Ona zralost volby, která je vyjádřena také procesem srovnávání sebe sama s ostatními, je vyústěním dříve nabytých snů a rolí, jak dále popisuje Erikson v pojetí identity: Čím jsou regredující a zároveň rostoucí, rebelující a zároveň zrající mladiství nejvíce zaměstnáni, je fakt, čím a 17

18 kým jsou v očích širšího kruhu pro ně významných lidí, ve srovnání s tím, kým se cítí být oni sami; a jak spojit dříve nabyté sny, idiosynkreze, role a schopnosti s prototypy zaměstnání a sexuálních rolí v současném světě (Erikson, 1965, s. 252, překlad autorka). Jde tak vlastně o rozvedení výše zmíněného vývojového úkolu a o popis jeho obtížnosti a komplexnosti. Ve vztahu k tématu práce jde pak o bližší určení toho, co všechno identita a její nabytí v adolescenci znamená, popř. co všechno může adolescent zradit, není-li jí věrný. V jiné své práci Erikson (1996) deklaruje tuto krizi adolescence nebo lépe řečeno boj o identitu na konkrétním případě mládí Martina Luthera, v souvislosti s nímž uvádí otázku být či nebýt, kterou si pokládal mladý Shakespearův Hamlet. K onomu boji Erikson píše následující: Introspektivně naladěný adolescent, který se pokouší osamostatnit se od rodičů, kteří ho částečně determinovali, a který se také pokouší začlenit do širších a zatím neosvojených institucí, takový adolescent vstupuje do doby obtěžkané otázkami, zda si zvolil svou vlastní minulost a zda má možnost svobodně volit svou budoucnost (Erikson, 1996, s. 87). Jakkoliv se výše zmíněné postavy a jejich život může lišit od mladých lidí, kteří si volí svou životní dráhu, spojuje je právě onen boj spjatý s přechodem z rodiny do velkého světa a se spoustou otázek. Podstatná je rovněž v tomto bodě svoboda volby své budoucnosti. Jako důležitý uvádí Erikson v tomto kontextu kulturní rámec, ve kterém jedinec přechází do dospělosti: Záleží na společnosti, ve které mladistvý žije, zda tyto krize na něho dolehnou náhle a traumaticky V každém případě se dospívající stává částí univerzálního rámce, který sahá do polotmy tradice a zároveň slibuje jasnou budoucnost (Erikson, 1996, s. 88). Přechodové rituály vstupu do dospělosti, které např. přehledně popisuje Van Genep (1997), jsou v naší společnosti méně zřetelně zastoupeny např. maturitou (zkouškou dospělosti) nebo právě přechodem na vysokou školu nebo do zaměstnání. Důležitost profesní kariéry pro sebepojetí vystihuje Erikson v práci přímo věnované identitě (Erikson, 1980), když popisuje krizi celé generace těch, kterým druhá světová válka znemožnila svobodnou volbu a výkon povolání. Utrpěla tak jejich identita, což se podepsalo i na následujících etapách jejich života. V této souvislosti na konec zmiňuji výzkum na téma identita, který provedla brněnská výzkumná skupina Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Autoři se v první řadě věnují identitnímu pojetí vybraných etnik. V úvodu jde však o bližší určení identity jako 18

19 dynamického procesu. V citovaném bodě jde s odkazem na teoretiky identity (Kroeger- Marcia, 2011) o přímou souvislost identity a volby povolání: O utváření vlastní představy (autoři) mluví ve vztahu k 'efektivním obranným systémům', které se projevují ve dvou významných formách: výběr povolání a utvoření ideologie, a pomocí kterých mohou jedinci zvládnout úzkost krize identity v období adolescence Identita nemůže být vybudována ze zcela nových prožitků. Jako stavební kameny jsou používány předcházející identifikace, které jsou nově artikulovány, transformovány a zařazovány do nových kontextů (Hrdá, Šíp, 2011, s. 22). Svět povolání je tedy polem, kde se mohou ony znovu artikulované schopnosti a identifikace realizovat, v čemž spočívá jeho důležitost pro zmíněný boj o identitu. Pokud jde o ospravedlnění spojitosti identity a mravního usuzování, jde hlavně o vyjádření pojmu autenticita. Např. podle níže zmíněné teorie R. A. Shwedera (1990), který svým mezikulturním pojetím morálky vyjádřil otázku jednotlivých kódů, se pak spojení morálky a identity dá vyložit přes zradu určitých pravidel vůči sobě samému. Jinými slovy morální je v určitém pojetí to, v čem je člověk věrný sám sobě. V souvislosti s morálním vývojem také Macek s odkazem na Eriksona uvádí do souvislosti mravní usuzování a identitu. Morální vývoj je těsně propojen s utvářením hodnotové a světonázorové orientace. Podle Eriksona je právě vývoj filosofie života základním vztahovým rámcem integrace rozličných aspektů identity (Macek, 2003, s. 68). V souvislosti s mým výzkumem tak vlastně jde o teoretické a přímé ospravedlnění toho, proč zkoumat mravní usuzování na základě identity. 2.2 Kognitivistické teorie Máme-li přejít k tematice mravního usuzování, je nutné zmínit teorie J. Piageta a L. Kohlberga, klasiků kognitivismu, jenž se stal vlastně teoretickou základnou fokusu na mravní usuzování v této disertaci. Tito autoři tedy započali tradici výzkumu morálních soudů, jejíž charakteristikou byla vývojovost morálky. Podstatné pro pojetí morálky v kognitivistickém kontextu je její nenahodilost a přesvědčení o morálních pravdách a nepravdách. Dá se říci, že tomuto klasickému pojetí morálky, resp. mravnosti dal základní podobu Immanuel Kant vyřčením kategorického imperativu (Chotaš, 2005). Základním nástrojem pro rozpoznání dobrého a zlého je rozum, což je vlastně linie, kterou kognitivisté převzali. Vedle níže uvedených vybraných podstatných tvrzení vyřčených 19

20 především psychoanalytiky a ego-psychoanalytiky považuji kognitivistické pojetí morálky za výchozí v tomto výzkumu proto, že umožňuje zabývat se strukturou soudů, potažmo morálních soudů, které jsem vztáhla na plánování budoucnosti. Jak napovídá sám význam slova kognitivismus, jde v něm o rozumovou, argumentační rovinu realizující se prostřednictvím úsudku. V pohledu na morálku se tento teoretický proud vztahuje k úsudkům o sociálních vztazích, jak to ve svém pojetí morálky nastínil svými výzkumy Jean Piaget. Než se však dostanu k definici morálky samé, ráda bych zmínila vymezení kognitivismu především od relativismu dobra a zla, jak jej zmiňuje R. A. Shweder: Kognitivisté jsou morální realisté ( ), kteří věří, že existují morální pravdy a nepravdy a že morální hodnoty nejsou libovolné výplody fantazie nebo nevyzpytatelné a smyšlené záležitosti (Shweder, 1990, s. 2060, překlad autorka). Toto přesvědčení o existenci dobra a zla a přesvědčení o schopnosti rozpoznat tyto pojmy navazuje svým zaměřením na rozum na učení o kategorickém imperativu Immanuela Kanta (Kant, 1990, Rawls, 2000, Chotaš, 2005). Tuto spojitost zde zmiňuji proto, že právě Kant byl ten, který tvrdil, že na základě čistého rozumu a dobré vůle může jednat mravně každá myslící bytost, a nastínil tak vlastně princip objektivity a univerzálnosti morálky, který převzali později i kognitivisté. Shweder (1990) coby kognitivista mluví o pravdivostní hodnotě, kterou nesou morální úsudky, a myslí tím již zmíněnou rozpoznatelnost. Zmíněním univerzality a objektivity morálky se dostáváme k definici toho, co se vlastně dá považovat za morální či mravné a co se během výzkumu ukázalo jako problematické místo. Jak už bylo řečeno, Piaget vztahoval morálku k mezilidským vztahům. Tímto vlastně navázal na aristotelskou linii, ve které je podstatná kromě univerzality také nestrannost a spravedlnost zohledňující druhé. Ovšem jednou z možných otázek, která mimo jiné vyplynula také z mého výzkumu, je, zda se skutečně musí morálka vždy vztahovat k druhým a nemůže v ní jít také o vztah k sobě samému. Kritiky diskutovaná, avšak dominantní a pro naši kulturu základní je morálka v podání J. Piageta a po něm i L. Kohlberga, která je později především v kulturním kontextu nazývána individualistickou či západní. Individualistická je zjednodušeně řečeno proto, že klade důraz na práva jedince před zájmy společnosti. Dá se vyjádřit těmito klíčovými slovy: Ohrožení (harm), oddálení bolesti (avoidance of hurt) prospěšnost (welfare), spravedlnost (justice), férovost (fairness), právo (rights), rovnost (equity), (Turiel, 2006, s. 827, překlad autorka). 20

21 A co se tedy dle Piageta a Kohlberga ve sféře mravního usuzování vyvíjí? Jako klíčové v Piagetově pojetí mravního usuzování jsou pojmy heteronomní a autonomní morálka, respektive přechod od jednoho k druhému. Na základě decentrace starší děti vidí v pravidlu výsledek dohody mezi současníky a připouštějí, že je lze měnit, když se na tom účastníci demokraticky shodnou (Piaget, Inhelderová, 1970, s. 94). Tento přechod od lpění na pravidlech a institucích k demokratické dohodě je vlastně podmínkou pro pozdější Kohlbergem pojmenovanou postkonvenční morálku (která je založená na smluvních ujednáních pro rozhodování konfliktů, vzájemné úctě a diferencovaných pojmech spravedlnosti a práva (Turiel, 2006, s. 793, překlad autorka), jejíž koncept se blíží mravnosti pojmenované Kantem. Druhým podstatným pojmem je pak reciprocita: Na základě vzájemného respektu, spolupráce a konceptu pravidel, práva, povinnosti a tím i férovosti a spravedlnosti, se vývojově pokročilá forma morálky jeví jako nevyhnutelná a flexibilní (Turiel, 2006, s. 791, překlad autorka). V souvislosti s výše uvedenou definicí toho, co vlastně morálka je, se ukazuje jako nezbytné poukázat na procesy, které k mravnímu jednání vedou a kterými jedinec musel projít. Jsou jimi právě decentrace ve smyslu přechodu od heteronomní k autonomní morálce a s ní související nabytí kohlbergovské postkonvenční morálky. Otázkou pak je, jak tuto teoretickou tradici využít k inspiraci při výzkumu mravní dimenze usuzování adolescentů o jejich profi-volbě. Slibnou odpověď nabídlo až hledání této inspirace u Piagetových a Kohlbergových následovníků. Pro rozlišení morální sféry od ostatních přichází E. Turiel (2006) s teorií, kterou nazval Domain Specificity, v níž rozděluje lidské rozhodování do tří domén. V doméně osobní (personal) jde o rozhodování založené pouze na osobní volbě (např. volba přátel), (Turiel, 2006, s. 828, překlad autorka). Jinými slovy je to pouze jedinec sám a nikdo jiný, kdo by rozhodnutí a volbu provedl. Konvenční doména (conventional) je charakteristická pro rozhodování vztažené k existujícím společenským dohodám, pravidlům, autoritám (Turiel, 2006, s. 828, překlad autorka). Rozhoduje zde někdo jiný nebo něco jiného, avšak na rozdíl od domény morální jde nejčastěji o pravidla domluvená konkrétní společností, která rozhoduje co je a není žádoucí. Konečně v doméně morální (moral) jedinci přemýšlejí o mezilidských vztazích, emocích, společenských praktikách a společenském pořádku. předpisy jsou charakterizovány jako povinné, zobecnitelné a neosobní, v tom smyslu, že vycházejí z prospěšnosti, spravedlnosti a práva (Turiel, 2006, s. 828, překlad autorka). Rozhoduje-li se tedy jedinec morálně, jedná tak za předpokladu rozpoznání dobra 21

22 a zla, což je opět důraz na popření relativismu v kognitivistickém pojetí morálky. Tohoto rozpoznání by podle všeho měl být schopen každý (v tomto bodě je vidět výrazná paralela s výše zmíněným Kantovým konceptem čistého rozumu). Jeden z nejzákladnějších pojmů tohoto pojetí morálky je spravedlnost, která je univerzální (je platná všude), není legitimní skrze dohodu (na rozdíl od konvence) a je nestranná (není založená na osobních preferencích nebo individuálních vztazích) (Turiel, 2006, s. 828, překlad autorka). Je zjevné, že tato Turielova teorie domén je pro můj výzkum důležitá zejména pro již zmíněné odlišení morálního od osobního a konvenčního. Jde tedy o jakýsi základ, na němž jsem založila první kategorizaci. Jak se však později ukázalo, našla jsem v tomto pojetí určité problematické místo. Prvním impulsem k rozšíření byl můj vlastní výzkumný poznatek, a sice že moji respondenti ve své volbě téměř neřeší klasická (ve smyslu základního pojetí) morální dilemata, ve kterých by bylo patrné toto Turielem zmíněné pojetí základní morálky. Druhý impuls spočívá v obecně teoretické úvaze. Skutečně lidské rozhodování a usuzování v doméně osobní či konvenční zohledňuje jen svévoli osobních či skupinových zájmů bez nějaké možnosti sebekontroly s pomocí univerzálních pravidel? Třetí impuls k odhalení tohoto problému byla kritika Turielova textu, jejímž autorem je R. A. Shweder (1990). Na základě srovnání kultur dochází k poznání, že ne všude lze morálku definovat pouze na základě spravedlnosti, práva a rovnosti. Vytváří tak rozšířené pojetí morálky, aniž ubírá na univerzálnosti a objektivitě. 2.2 Mezikulturní konfrontace západního pojetí morálky Nyní bych se tedy ráda dostala k výše zmíněné teorii, která nabízí odlišný pohled na klasické pojetí morálky a vytváří tak rozšíření tohoto základního konceptu. R. A. Shweder na základě srovnání několika kulturních pojetí morálky konstatuje, že doménu objektivního morálního závazku nelze redukovat na morální diskurs podle kódu 1 (ohrožení, právo a spravedlnost) (Shweder, 1990, s. 2063, překlad autorka). Tímto kódem 1 je myšleno ono výše zmíněné pojetí morálky, ve kterém hrají roli především práva jedince. Chtěla bych ještě zmínit, že nedostatečnosti tohoto pojetí morálky si všímají i jiní autoři, např. B. Rogoff k tomu říká následující: Pojetí férovosti a morálky je spjato s kulturními koncepcemi vzájemného chování uvnitř komunity. V některých komunitách může být kladen důraz na rovný přístup a přístup ke zdrojům pro každého. V jiných je prioritou hrát zodpovědnou roli ve vztahu ke skupině (vzájemně závislá autonomie) 22

23 (Rogoff, 2003, s. 221, překlad autorka). V tomto bodě jde vlastně mimo jiné o kritiku Kohlbergova výzkumu, podle jehož výsledků by zástupci tzv. kolektivistických kultur vycházeli jako méně morálně vyvinutí. Na vině je zaprvé jejich nedostatečná schopnost argumentace (což ukazuje diskutabilní předpoklad, že pro bytí morálně na výši je potřeba umět o svých pohnutkách a přesvědčení mluvit) a za druhé absence nebo nedostatek argumentace na základě ohrožení, práva a spravedlnosti. O přímou kritiku Kohlbergovy klasifikace morálky na základě předkládání morálních dilemat jde i v jiné Shwederově práci, a sice v díle s názvem Thinking Through Cultures: Expeditions in Cultural Psychology (Shweder, 1991). Jedna z členek jeho výzkumného týmu vyjadřuje postulátem neoracionalistického přístupu nutnost, abychom při výzkumu morálky brali v potaz jiné kultury: Náš neoracionalistický přístup je založen na třech východiscích: všeobecná objektivita může být v jistém měřítku závislá na subjektu, že existence morálních skutečností a znalostí je spjata s různými morálními světy a alternativami postkonvenčního myšlení a že každý z těchto objektivních morálních světů je založen a vyjádřen skrze obyčejnou každodenní konverzaci (Much, 1991, s. 187, překlad autorka). Na obecnější úrovni jde tak o diskusi toho, jakým způsobem je mravní usuzování a jeho vývoj (jak jej v této linii vystihuje např. H. Heidbrink, 1997) v daných kulturách interpretován. M. Cole nastínil tuto problematiku následujícím způsobem: Piaget nabídl tři možné důvody k pozorované variabilitě hodnot změny a ovládání operačního myšlení. Zaprvé je možné, že určité kultury nabízejí více intelektuální stimulace než ostatní. Zadruhé je možné, že formální operace jsou určitým druhem kognitivní specializace ( ), a dovoluje tak některým jedincům proniknout do určitých znalostních domén hlouběji než jiným. Třetím důvodem je možnost, že všichni jedinci dosáhnou všeobecné úrovně formálních operací, ale tyto operace jsou zpřístupněny teprve a pouze na poli dospělé specializace (Cole, 1997, s , překlad autorka). Piaget zde sice nezmiňuje morální usuzování jako takové, ale jde o určitý vývojový posun v myšlení a jazyce. Je také nepochybně jasné, že morální vývoj nutně souvisí s vývojem myšlení. Nejvyšších Kohlbergových stadií mravního usuzování je tedy schopen dojít jen ten, kdo dosáhl úrovně formálních operací. Z celé této konfrontace vyplývá, že západní kultura vychází jako morálně vyvinutější právě proto, že výzkum byl založen na argumentaci, která nemá v jiných kulturách takovou důležitost. 23

24 Na základě poznání o nutnosti braní v potaz různost kultur v pojetí morálky uvádí tedy Shweder tři kódy morálky (Shweder, 1990, s. 2064). První, jak již bylo zmíněno, nazývá Ohrožení, právo a spravedlnost. Jde tedy o pojetí, se kterým pracuje Piaget, Kohlberg a později i výše citovaný Turiel. Kód 2 autor pojmenovává jako Povinnost, hierarchie a vzájemná závislost. Všimněme si souvislosti se vzájemně závislou autonomií, o které mluví výše citovaná B. Rogoffová (2003). Jde tedy o takové kulturní pojetí, které klade důraz na společenství a provinění se proti těmto principům není pouze porušením konvence. Konečně kód 3 je definován takto: Přirozený řád, sakrální řád, tradice, hřích a osobní posvátnost. Pro ilustraci zde jde o případ, kdy zdánlivě konvenční situace jako např. stolování či způsob oblékání může narušit jakýsi vnitřní řád fungování věcí a tím ohrozit něco nebo někoho druhého, což činí situaci morální. Jako morální mohou být vnímány situace podle ostatních kódů také proto, že jsou brány jako objektivní: Jsou případy, kdy povinnosti nejsou vnímány jako morální (pomocí kódu 1: ohrožení, právo, spravedlnost) ani jako konvenční, avšak mají objektivní platnost. (Shweder, 1990, s. 2063, překlad autorka). Tvrzení o objektivitě tak vlastně navazuje na linii mravnosti vyjádřenou I. Kantem, jenž vyzdvihuje především její univerzalitu a objektivitu (Chotaš, 2005). Kromě dodržení podmínky objektivity jde v interkulturním kontextu zároveň o specifičnost daného kulturního prostředí, jak to vyjadřuje např. J. Bruner: Realita je vytvářena, ne nalézána Konstruování reality je výsledkem vytváření významů formovaného tradicemi a kulturními nástroji způsobů myšlen. (Bruner, 1996, s , překlad autorka). Na úrovni Shwederova příkladu by pak šlo o to, že dané kulturní prostředí, ačkoliv respektuje objektivitu morálky, interpretuje na základě svého kódu konkrétní konvenční situace jako morální. Protože jak se nakonec potvrdilo, respondenti téměř neřeší klasická morální dilemata a málo často zmiňují ve své profi-volbě pojmy vztahující se ke kódu 1: ohrožení, právo, spravedlnost, ukazuje se jako žádoucí najít něco jako alternativní kódy mravnosti. Jednou z prvních otázek v tomto kontextu tedy bude, zda existuje něco jako Morální dimenze osobní domény a jak a nakolik se tato morálka osobního může podílet na plánování profesní budoucnosti. Jinými slovy, zda něco, co se na první pohled jeví jako čistě osobní volba, může mít také potenciál být morální, např. v podobě výše zmíněných skrytých řádů nebo jakýchsi skrytých pravidel či principů. V návaznosti na předchozí teorie bude toto spojení mravního rozhodování s osobní volbou (tedy profi-volbou) 24

25 spočívat právě v identitě, tedy ve vztahu k sobě samému. Půjde vlastně o vyjádření toho, že jednat mravně znamená být věrný sám sobě, tedy potvrdit svou vlastní identitu. 25

26 3. METODOLOGIE 3.1. Formulace výzkumného problému a cíle Předmětem výzkumu je jev, který se v běžné mluvě, avšak i mezi odborníky přes výchovu a vzdělávání, nazývá volba povolání, probíhající u mladých lidí na konci gymnázia. Ve skutečnosti však minimum gymnazistů volí povolání, jak je mu rozuměno v běžné mluvě, tedy práci nebo zaměstnání, nýbrž další vzdělávání. Pro přesnější vystižení tohoto jevu by byl tedy vhodnější termín profi-volba 1, který je užíván Pražskou skupinou školní etnografie (2005), nebo anglické career choice, kdy slovo career, tedy kariéra poukazuje na delší proces začínající vzděláváním oproti již zmíněnému pracovnímu povolání. Pro upřesnění je třeba dodat, že předmětem výzkumu jsou spíše úvahy o profi-volbě ve vztahu k vlastní identitě v takové podobě, ve které o nich píší či mluví jednotliví respondenti. Z hlediska pohledu na předmět výzkumu, jímž je profi-volba, je ještě třeba zmínit druh zaměření na ni. Jde o zaměření na mravní usuzování v jejím kontextu. Celkově by se tedy dalo říci, že předmětem výzkumu je profi-volba ve vztažnosti k mravnímu usuzování. Cílem výzkumu je pomocí teoretických východisek zjistit, v jakých rovinách gymnazisté uvažují o tom, kam dál po maturitě, jakou podobu mají jejich představy, v jakém diskursu o své další cestě uvažují, kdo nebo co a jakým způsobem nejčastěji jejich volbě vstupuje do cesty. Dále je třeba zjistit, jakým způsobem ovlivňuje profi-volba identitu respondentů. A v neposlední řadě se zaměřit na způsob a přítomnost mravního usuzování v profi-volbě. Blíže tento záměr vyjadřuje formulace výzkumných otázek. Výzkumné otázky by se pak daly formulovat takto: Pomocí jakých pojmů definují gymnazisté svou profi-volbu? (O kom a o čem nejčastěji v této souvislosti mluví?) Jakým způsobem se v případě profi-volby realizuje mravní usuzování? V čem morálka profi-volby spočívá a jak vypadá její dodržení, popř. porušení? 1 Podle slovníku neologizmů (Martincová, 2004) se tento termín píše dohromady, tedy profivolba. V celé práci však užívám diskurs Pražské skupiny školní etnografie (2005) a užívám tak termín s pomlčkou. 26

27 3.2 Průběh výzkumu Pasportizace školy Sběr dat proběhl v soukromém čtyřletém gymnáziu v centru Prahy. Z povahy zařízení vyplývá, že se v něm platí školné. Ke školnému a tím i k výzkumnému vzorku (viz níže) je ještě třeba doplnit poměr přihlášených a přijatých. Vzhledem k obecně známé skutečnosti, že je mezi absolventy ZŠ vždy větší zájem o státní gymnázia, byla vždy větší šance se dostat na ta soukromá. V roce, kdy probíhal sběr dat, bylo dle výroční zprávy na zmíněné gymnázium přijato třicet devět uchazečů ze třiasedmdesáti přihlášených při skutečnosti, že je možno podat přihlášku na dvě SŠ. Nejde sice o data z doby, kdy byli respondenti přijímáni, obecně lze však tvrdit, že nejde o střední školu, kam se dostávají žáci s celkově nejlepším prospěchem. Na gymnázium se hlásí méně žáků v porovnání se státními gymnázii. Má-li pak někdo potíže s prospěchem, může být vyloučen v průběhu studia. Škola je zapojena do několika projektů, má školní poradenské pracoviště včetně školního psychologa Sběr dat Sběr dat proběhl ve dvou fázích, které zde nazývám předvýzkum a hlavní část výzkumu. V rámci té první (jak je popsáno níže) šlo především o vstup do problematiky, o seznámení se s pojmy, které gymnazisté v rámci profi-volby používají, a o nápady pro vytvoření otázek hlavní části výzkumu. Ta je potom těžištěm celého disertačního projektu a o ni se opírají vzniklé závěry Předvýzkum Tato část byla spíše než předvýzkumem v pravém slova smyslu prvním kontaktem s respondenty v souvislosti s tématem. Za cíl jsem si kladla zjistit na základě krátkých psaných textů, pomocí jakých pojmů definují gymnazisté svou profi-volbu. Jinými slovy, jaký je jejich diskurs. V souvislosti s tím mě dále zajímalo, o kom a o čem nejčastěji v této souvislosti mluví. Tedy kdo ještě vstupuje do jejich volby jako druhý a ke komu se eventuálně mohla vztahovat morální dilemata. Chtěla jsem také vědět, jakým způsobem se 27