VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotních studií Přístup zdravotníků k hospitalizovaným neslyšícím pacientům Bakalářská práce Autor: Petra Plesníková Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Cakl Jihlava 2016

2

3 Abstrakt Bakalářská práce se zaměřuje na přístup zdravotníků k hospitalizovaným neslyšícím pacientům. V teoretické části je rozebrána anatomie sluchového ústrojí, fyziologie zvuku a sluchu a komunikace. Výzkumná část popisuje výsledky kvantitativního výzkumu u sester pracujících v různých zdravotnických zařízeních. Cílem této práce je zjistit znalosti sester v problematice neslyšících. Klíčová slova: Pacient, neslyšící, komunikace, přístup Abstract Bachleor s thesis is focus on acces nurses to hospitalized deaf patients. In theoretic part there is discussed anathomy of hearing system, physiology of sound, hearing and communication. Practical part part discribes results of quantitative reseach among nurses who works in different medical devices. The aim of this work is to find out knowledges of nurses in problematice of deaf peoples. Key words: Patient, deaf person, communication, acces

4 Poděkování Děkuji panu Mgr. Lukáši Caklovi za odborné vedení, poskytnutí cenných rad, připomínek a trpělivost při zpracování mé bakalářské práce. Rovněž bych ráda poděkovala sestrám FN Brno, ordinace praktického lékaře MUDr. Sovadiny a dětského lékaře MUDr. Jelínkové v Chrlicích za spolupráci při výzkumu.

5 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutí licence. V Jihlavě dne.. Podpis

6 Obsah Úvod Současný stav problematiky Nelékařský zdravotnický pracovník Fyziologie šíření zvuku Anatomie a fyziologie sluchu Fyziologie sluchu Patologie sluchu Rozdělení a definice sluchových vad Vrozené vady sluchu Získané vady sluchu Kompenzační pomůcky pro neslyšící Rozdělení sluchově rovnovážného ústrojí Základní vyšetření sluchu Základní sluchové zkoušky Audiologie Tónová audiometrie Řečová audiometrie Tympanometrie Otoakustické emise Komunikace Komunikace s neslyšícím Komunikace prostřednictvím tlumočníka Neslyšící ve zdravotnickém zařízení Výzkumná část Cíle a výzkumné otázky Cíle Výzkumné otázky Metodika výzkumu Charakteristika respondentů a výzkumného prostředí Průběh výzkumu Zpracování dat Výsledky výzkumu Diskuze... 41

7 Zhodnocení 1. výzkumné otázky Zhodnocení 2. výzkumné otázky Zhodnocení 3. výzkumné otázky Zhodnocení 4. výzkumné otázky Návrh a řešení pro praxi Závěr Seznam použité literatury Seznam tabulek a grafů Seznam příloh... 52

8 Úvod Problematika přístupu k neslyšícím pacientům ve zdravotnických zařízeních je stále aktuálním tématem. Spousta zejména starších lidí, trpí sluchovými poruchami různého stupně. Dovednost nalézt správné komunikační prostředky je nezbytná pro získání správných a přesných údajů od pacienta, získání jeho důvěry a pochopení nezbytnosti dodržovat nastavenou léčbu. Častým problémem při komunikaci s neslyšícím pacientem je nedostatek času ze strany personálu, což má za následek neefektivní komunikaci. Ze strany pacienta se jedná o nedostatek informací o svém zdravotním stavu, o průběhu léčby, nutnosti dalších vyšetření a o léčebném plánu, jenž by měl dodržovat. Ze strany sestry většinou jde o komplikace způsobené nedostatkem či nepřesností informací, které jim poskytne neslyšící pacient, nespolupracující neslyšící pacient či neefektivní léčba, způsobené nedodržováním pokynů neslyšícím. Téma Přístup zdravotníků k hospitalizovaným neslyšícím pacientům jsem zvolila z důvodu aktuálnosti tématu. V nemocnici se často setkáváme s pacienty s různě těžkými stupni poruch sluchu. Nejtěžším stupněm je právě hluchota či ohluchnutí. V kapitole Současný stav problematiky se zabývám fyziologií, patologií a anatomií sluchu pro lepší pochopení problematiky. Dále je tato kapitola věnována vyšetřením sluchu, jenž mají sluchové vady odhalit. V této kapitole je také rozebrána komunikace s neslyšícím, její způsoby a správné zásady pro efektivní komunikaci. V praktické části jsem se dotazovala sester na různých pracovištích, zjišťovala jsem jejich názory a zkušenosti s neslyšícím pacientem. Zjišťovala jsem především znalost správných zásad komunikace s neslyšícím pacientem, které je potřeba dodržovat při komunikaci bez pomoci tlumočníka či s jeho pomocí. Pro získání těchto informací jsem využila dotazníkové šetření, které probíhalo ve zdravotnických zařízeních se souhlasem odpovědné osoby. Výsledky tohoto šetření jsou popsány v kapitole Výsledky výzkumu, odpovědi na výzkumné otázky jsou popsány v následné diskuzi. V závěru je shrnutí problematiky přístupu k neslyšícímu pacientovi. 7

9 1. Současný stav problematiky 1.1. Nelékařský zdravotnický pracovník Podle zákona 96/ se zdravotníkem rozumí fyzická osoba vykonávající ošetřovatelskou činnost s dosaženým úplným zdravotnickým středoškolským, bakalářským či magisterským vzděláním. Dle stejného zákona 3 je k výkonu tohoto zaměstnání způsobilý pouze člověk s odbornou kvalifikací k výkonu zdravotnického povolání, zdravotně způsobilý a bezúhonný. Ošetřovatelský tým, který se stará o pacienty se skládá zejména z všeobecných sester, zdravotnických asistentů, ošetřovatelek, fyzioterapeutů a dalších pracovníků. Ze zákona 96/ je nyní způsobilost k výkonu práce jako všeobecná sestra možná pouze po absolvování alespoň tříletého bakalářského oboru pro přípravu všeobecných sester nebo obor vyšších zdravotnických škol diplomovaná všeobecná sestra. Dále je k výkonu povolání způsobilá osoba, jejíž studium bylo započato nejpozději do školního roku 2003/2004 na středních zdravotnických školách oboru všeobecná sestra či obory zdravotní sestra, dětská sestra, sestra pro psychiatrii, sestra pro intenzivní péči, ženská sestra nebo porodní asistentka, jejíž studium bylo započato nejpozději ve školním roce 1996/1997. Náplň práce všeobecné sestry je možné rozdělit do dvou oblastí. První je práce samostatná. Zahrnuje uspokojování základních potřeb pacienta, zachování nebo navrácení soběstačnosti péče o nevyléčitelně nemocné, kdy není zapotřebí žádná lékařská indikace. Druhou oblastí je práce jako spolupracovnice lékaře, čímž se myslí podílení na preventivní, rehabilitační, léčebné, diagnostické, neodkladné a dispenzární péči. Zdravotnický asistent, absolvent čtyřletého studia na střední zdravotnické škole nebo absolvent po ukončení studia ošetřovatel na střední škole a následného akreditovaného kvalifikačního kurzu, je pouze profesí podobnou všeobecné sestře, ale není možné, aby se tyto pozice zaměnily. Zdravotnický asistent může provádět odborné výkony pouze pod dohledem všeobecné sestry nebo porodní asistentky. Také se podílí s lékařem na preventivní, rehabilitační, léčebné, diagnostické, neodkladné a dispenzární péči. (Brůha, Prošková, 2011) Ošetřovatel je podle zákona 96/2004 sb. absolvent akreditačního kurzu ošetřovatel, absolvent tříletého středoškolského oboru ošetřovatel, absolvent čtyř ročníků na střední zdravotnické škole v oboru zdravotnický asistent. Ošetřovatel poskytuje ošetřovatelskou péči pod odborným 8

10 dozorem pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu. Také se podílí s lékařem na preventivní, rehabilitační, léčebné, diagnostické, neodkladné a dispenzární péči. Každý zdravotnický pracovník se řídí právy pacientů a etickými kodexy, mezi něž ve zdravotnictví patří: Mezinárodní kodex lékařské etiky, který je nejvyšší závaznou profesní normou vyhlášenou nejvýznamnější lékařskou institucí. Etický kodex je předpisem od České lékařské komory, při jehož porušení je možné vyvodit profesní důsledky. Etický kodex Mezinárodní rady sester, ke kterému se hlásí sestry z České republiky skrze Českou asociaci sester. Etické zásady zdravotnického pracovníka nelékařských oborů, což je metodické opatření vydané Ministerstvem zdravotnictví. IMIA Etický kodex pro odborníky ve zdravotnické informatice. (Skopalová, 2014, s. 29) 1.2. Fyziologie šíření zvuku Zkoumáním zvuku se zabývá akustika, která se zabývá zejména zkoumáním jeho vzniku, šíření a významu pro člověka. Zvuk je fyzikální veličina. Je možné jej definovat jako podélné nebo příčné mechanické vlnění v látkovém prostředí, které je schopné vyvolat v lidském uchu sluchový vjem. Jeho zdrojem je kmitající těleso. Při šíření zvuku se může změnit jeho rychlost, intenzita či směr. Zvuk lze nejlépe popsat výškou a intenzitou. Výška zvuku je dána jeho frekvencí, jejíž jednotkou je Hertz (Hz). Jednotkou intenzity zvuku je potom bel (spíše se využívá decibel db), je to subjektivní veličina a je dána zejména velikostí akustického tlaku. Lidské ucho je schopné zachytit o frekvenci vlnění Hz. Zvuk, který má vyšší frekvenci vlnění, se nazývá ultrazvuk. Naopak zvuk o nižší frekvenci vlnění se nazývá infrazvuk. (Dršata a kolektiv, 2015) 1.3. Anatomie a fyziologie sluchu Sluch je jedním z nejdůležitějších smyslů člověka. Sluch hraje nezastupitelnou roli při vývoji komunikačního procesu. Hlasitost a intonace, se kterou je obsah sdělován, hraje roli také při pochopení obsahu a umožňuje adekvátní zpětnou vazbu. Částečné nebo úplné sluchové 9

11 postižení může způsobovat sociální deprivaci, pocit izolace a osamělosti, může mít za následek i změnu osobnosti člověka. (Kisvetrová, 2014) Fyziologie sluchu Lidské ucho je schopno rozlišit asi 2000 výškových stupňů zvuku, uvažujeme-li o slyšitelné frekvenci Hz. Nejcitlivější je ovšem ucho na frekvenci Hz. (Dršata a kolektiv, 2015) Pokud má zvuk a jeho zvuková vlna nízkou frekvenci, vlna se přesouvá z prostoru nad hlemýžděm s perilymfou přes kostěného hlemýždě do prostoru pod hlemýžděm taktéž vyplněného perilymfou a dochází tak k vyrovnání tlaku na membráně okrouhlého okénka. Pokud má zvuk a jeho zvuková vlna vysokou frekvenci dochází k vyrovnání tlaku rozkmitáním bazilární membrány dříve, než se vlna dostane ke kostěnému hlemýždi.(kabátová, Profant, 2012) Patologie sluchu Z patofyziologického hlediska lze poruchy sluchu rozdělit do tří skupin: porucha přenosu zvuku na sluchový receptor (převodní porucha), porucha transformace zvuku na bioelektrický signál a přenos (senzorineurální poruchy), porucha zpracování sluchového signálu (centrální poruchy sluchu). (Dršata a kolektiv, 2015, str. 50) Převodní porucha sluchu může vzniknout z nejrůznějších příčin v oblasti zevního či středního ucha. Způsobují zkreslení zvuku, ale nejsou spojeny s výraznou ztrátou jeho hodnoty. Jedná se především o ztrátu zesilovacího účinku převodního systému příčinou je mechanická překážka, a zkreslení zvuku, při překážce ve zvukovodu vznikne tzv. okluzní efekt (nežádoucí zesílení hlubokých frekvencí), který je příznakem tekutiny ve středouší. Senzorineurální poruchy vznikají na základě poruchy transformace zvuku. Podstatou transformace zvuku na bioelektrický potenciál je jeho přeměna z mechanické energie. Při poruše této transformace vznikají následující fenomény: Atenuace sluchu zvýšení sluchového prahu Recruitment fenomén nárůst hlasitosti zvuku, ke zjištění je nutno provést nadprahové testy Hyperakuze přecitlivělost na zvuky, průvodní projev recruitmentu Parakuze kvalitativně změněné slyšení (místo jednoho tónu slyší dva, ) 10

12 Distirze zvuku zhoršení vnímání kvality zvuku Tinitus ušní šelest, psychoakustický vjem (Dršata a kolektiv, 2015) U centrální poruchy sluchu se jedná o poruchy zpracování informačního obsahu zvuku (řeči). Projevuje se zhoršenou schopností porozumění řeči a to především v hluku či akusticky tříštivém prostředí. (Dršata a kolektiv, 2015) Rozdělení a definice sluchových vad Sluchové vady se dají rozlišit podle rozsahu a doby vzniku poškození sluchu. Jedná se o nedoslýchavost, která může být lehká, střední nebo těžká. Tato vada je možná kompenzovat pomocí sluchadel. Většinou se již v dětství rozvine schopnost řeči. Většinou se domluví mluveným jazykem, pokud udržují kontakty i s komunitou Neslyšících, tak i znakovým jazykem. Další skupinou jsou prelingválně neslyšící. Tento člověk se se sluchovou vadou již narodil nebo ohluchl do 6. roku života. Ticho je pro ně přirozené. Mluvené slovo zvládnou vnímat jen prostřednictvím odezírání, což je náročné a vyčerpávající. Dorozumívání prostřednictvím psané češtiny je složité. Rodným jazykem jim je znakový jazyk. Patří do menšiny Neslyšících. Poslední skupinu tvoří postlingválně ohluchlý. Vada sluchu vzniká po 6. roce života nebo až v dospělosti. Řeč se postupně zhoršuje, ale zůstává srozumitelná. Většina ohluchlých se snaží naučit odezírání, neboť chtějí udržovat kontakty se slyšícími. Spíše mladší ohluchlí lidé se učí i znakový jazyk. Tato vada je psychicky špatně snášena především dospělými. (Procházková, Vysuček, 2007) Vrozené vady sluchu Nejčastějším postižením jsou vady sluchu. Tyto vady či trvalé poruchy sluchu vzniklé před rozvojem a fixací řeči mají za následek poruchy vývoje řeči a kognitivních schopností dítěte. Po zavedení celoplošného screeningu sluchu u novorozenců bylo zjištěno, že 1 ze 300 dětí se rodí s naprostou ztrátou sluchu, 1 ze 300 dětí se rodí s lehčí vadou sluchu a 1 ze 300 dětí postihne porucha sluchu před 18. rokem života. (Dršata a kolektiv, 2015) Zevní faktory se podílejí na vzniku až čtvrtiny všech poruch sluchu. Patří sem především nedonošenost, nízká porodní váha, perinatální poranění spojená s krvácením do CNS, neléčené i léčené infekce matky v těhotenství, antibiotika a další. (Dršata a kolektiv, 2015) 11

13 Genetika má za následek více než polovinu časných poruch sluchu. Vady sluchu vzniklé na genetickém podkladu je možné rozdělit do dvou skupin. Vrozená vada sluchu vzniklá na podkladě mutace jednoho genu nebo vada sluchu vzniklá na základě genetických predispozic či onemocnění. Dále se vada může projevit samostatně nebo jako součást syndromu. Obě se dědí všemi typy dědičnosti, nejčastěji ale autozomálně recesivně. Zatím z neznámé příčiny vzniká čtvrtina poruch sluchu, ale s rozvojem vyšetřovacích metod lze předpokládat, že nějaké další poruchy mají genetický základ. (Dršata a kolektiv, 2015) Získané vady sluchu Získané poruchy sluchu mohou vznikat například jako následek traumat, infekčních onemocnění, aktinoterapie, chemoterapie, nemoci sluchového analyzátoru či jako důsledek degenerativních změn (stařecká nedoslýchavost). (Kisvetrová, 2014) Získané poruchy sluchu můžeme také rozdělit v závislosti na vývoji řeči. Jedná se o prelinguální poškození sluchu, které vzniká již perinatálně nebo v prvních měsících života, kdy ještě nebyl vývoj řeči zahájen. Znakový jazyk je proto jejich první, nevnímají se jako postižení, ale spíše jako příslušníci odlišné jazykové a kulturní menšiny Neslyšící. (Kisvetrová, 2014, s. 21) Druhým typem je potom poškození sluchu postlinguální, které vzniká náhle nebo postupně po dokončení vývoje řeči. Osoba trpící tímto poškozením sluchu neslyší žádný akustický vjem, proto chybí zpětná vazba, není sluchová kontrola hlasitosti a mění se i zvukový projev. (Kisvetrová, 2014) Mezi získané poruchy sluchu patří následky různých sluchových traumat. Těmto traumatům lze předejít preventivními opatřeními závisejícími na typu poškození aparátu. Dle Kvisterové (2014) můžeme je rozdělit na: Fyzikální poškození sluchu vznikají dlouhou expozicí například hluku, či otřesu, což má za následek postupnou atrofii smyslových buněk. Zde záleží na hlasitosti i délce působení hluku. Nebo můžou fyzikální poškození sluchu vzniknout akustickým traumatem, které bývá následkem výbuchu nebo střelby a způsobuje zvýšení sluchového prahu. Prevence zahrnuje zejména zvukovou izolaci strojů (kryty, akustické obklady stěn hal, ) a osobní ochranné pracovní prostředky proti hluku. Chemické poškození sluchu můžou být způsobené podáváním ototoxických farmak (velké dávky diuretik, salyciláty, aminoglosidová antibiotika) nebo působením průmyslových 12

14 ototoxických látek (rtuť, olovo, arzenové sloučeniny, tuková rozpouštědla, anilin, a další). Prevence zahrnuje odstranění nebezpečných látek a náhrada méně nebezpečnými látkami, snížení trvání expozice těmto látkám, uplatnění kolektivních ochranných prostředků nebo například pravidelné lékařské prohlídky pracovníků na pracovištích se škodlivými chemickými látkami.(kisvetrová, 2014) Kompenzační pomůcky pro neslyšící Kochleární implantát je funkční smyslová náhrada pro pacienty se závažnou oboustrannou senzoneurální poruchou sluchu (při poruše vláskových buněk hlemýždě), pro které sluchadla nemají žádný přínos v oblasti porozumění řeči. Kochleární implantát přímo stimuluje vlákna sluchového nervu elektrickými impulzy, čímž poškozené vláskové buňky obchází. Informace je přenesena do mozku, kde je rozpoznána jako zvuk. Implantát se skládá ze dvou částí, vnitřní a vnější. Vnitřní část je složena z přijímače neboli stimulátoru operativně umístěného pod kůži a svazku elektrod zavedených do hlemýždě. Vnější část pak tvoří řečový receptor s vysílací cívkou, která je magnetem přichycena k hlavě. Řečový receptor se vyrábí krabičkový, který se nosí pod oděvem, v kapse nebo na opasku, nebo závěsný, který se nosí za uchem.(hudáková, 2005) 1.4. Rozdělení sluchově rovnovážného ústrojí Sluchově rovnovážné ústrojí lze shrnout do jednoho názvu ucho. Tento smyslový orgán má tedy dva recepční systémy sluchový a rovnovážný, oba mají receptory ve vnitřním uchu, jenž zahrnuje kostěný a blanitý labyrint ve spánkové kosti. Rovnovážné ústrojí přijímá příslušné podněty (gravitační a pohybové) ve vestibulu a třech polokruhovitých chodbách, kde jsou uloženy receptory, kdežto sluchový orgán představuje kostěný a blanitý hlemýžď, který obsahuje Cortiho orgán. (Čihák, 2016) Zevní ucho je jeho viditelná část po stranách lebky. Největší část tvoří boltec (auricula), jenž je složen z chrupavky mušlovitého tvaru a je pokryt kůží. Ke středu se zužuje a vytváří trubici zevního zvukovodu, na kterou navazuje kostěný úsek zvukovodu a končí bubínkem. Boltec a zvukovod slouží jako rezervoár zesilující zvuky.(dylevský, 2000) Střední ucho je systém dutin, jenž vznikl jako 1. žaberní výchlipka v embryonálním vývoji. Středoušní dutina má tvar přesýpacích hodin, od zevního ucha je oddělena bubínkem a od vnitřního promontoriem (velké zaoblené vyklenutí do středoušní dutiny, vyzdvižené prvním závitem kostěného hlemýždě).(čihák,2016) 13

15 Bubínek (membrána tympani) je vazivová blanka oddělující zevní a střední ucho. Na vnitřní ploše se připojuje kladívko (malleus). Zvukové vlny přicházející zevním uchem rozechvějí bubínek, který přenáší kmity přes kladívko na další kůstky kovadlinku (incus) a třmínek (stapes). Tento systém slouží k převedení kmitů do kapaliny ve vnitřním uchu. (Dylevský, 2000) Vnitřní ucho je složeno z kostěných dutin a kanálků, tzv. kostěného labyrintu. Uvnitř něj se nachází blanitý labyrint, který je objemově menší a zcela uzavřený. Dutiny blanitého labyrintu jsou vyplněny tekutinou, endolymfou, která nemá žádné spojení s vnějškem.(čihák, 2016) Základní vyšetření sluchu Každý pacient by měl být nejdříve vyšetřen svým praktickým lékařem pro dospělé nebo praktickým lékařem pro děti a dorost. Na základě jejich vyšetření může být odeslán na speciální vyšetření k otorinolaryngologovi. Mezi základní vyšetřovací metody na otorinolaryngologii (ORL) patří vždy anamnéza, zahrnující identifikační údaje pacienta, všechna chronická onemocnění, informace o nemocech v nejužší rodině, prodělané úrazy a různá onemocnění, a základní ORL vyšetření (otoskopické vyšetření, vyšetření ladičkami a slovní zkouškou). (Dršata a kolektiv, 2015) Základní sluchové zkoušky Ladičkové zkoušky jsou založeny na sluchovém vjemu, který je zprostředkovaný kostním a vzdušným vedením a jejich porovnáním. Patří sem například Rinneho zkouška, kdy se porovnává kostní a vzdušné vedení v jednom uchu, nebo Weberova zkouška, kdy se porovnává kostní vedení v obou uších.(dršata a kolektiv, 2015) Sluchová zkouška nám především dává informace o typu sluchového poškození, především o porozumění. Během této zkoušky pacient opakuje slova po vyšetřujícím, která se skládají z nízkofrekvenčních a vysokofrekvenčních hlásek.(dršata a kolektiv, 2015) Audiologie Audiologie je věda zabývající se sluchem, slyšením a porozuměním řeči. Do audiologie patří i audiometrie, která má za cíl určit sluchový práh jedince. 14

16 Audiometrie je kvantitativní a kvalitativní měření sluchu pomocí audiometru. Tato vyšetření je možné rozdělit do několika skupin, jelikož všechna nefungují na stejném principu a každé vypovídá o něčem jiném. Například dle úrovně sofistikovanosti je možné tato vyšetření rozdělit na základní sluchové zkoušky (pomocí ladičky, slovní zkouška, ), standartní audiometrická vyšetření (tónová audiometrie, ) a speciální audiometrické metody (dostupné především na speciálních lůžkových pracovištích nebo v audiologických centrech). Dále je možné je rozdělit na subjektivní, sem se řadí tónová či slovní audiometrie či nadprahové testy, všechny tyto zkoušky vyžadují spolupráci pacienta, nebo objektivní kam se řadí sluchové evokované potenciály či otoakustické emise. (Dršata a kolektiv, 2015) Tónová audiometrie Cílem vyšetření je určit rozsah ztrát sluchu určením prahu pro kostního a vzdušného vedení. Z tohoto vyšetření lze určit prahové hodnoty pro jednotlivé frekvence, typ a míru nedoslýchavosti. U tohoto vyšetření je nutná spolupráce pacienta.(dršata a kolektiv, 2015) Řečová audiometrie Slovní audiometrie určuje schopnost opakovat správně slova ve standartizovaném testu. Toto vyšetření slouží ke stanovení závažnosti poruchy, nastavení sluchadla či posouzení účinnosti léčby.dále řečová audiometrie zahrnuje test větného porozumění, kdy se hodnotí porozumění celým větám s definovanou informační a fonetickou vyvážeností. (Dršata a kolektiv, 2015) Tympanometrie Tympanometrie patří mezi objektivní vyšetřovací metody, je založená na měření akustického odporu. Výsledkem měření je tympanometrická křivka zobrazující změny akustického tlaku ve vnějším zvukovodu v závislosti na měnícím se tlaku vzduchu v zevním zvukovodu.(dršata a kolektiv, 2015) Otoakustické emise Hlemýžď má schopnost zvuky nejen přijímat, ale také vytvářet. Zvuky, které se z něj dostanou do vnitřního ucha, se nazývají otoakustické emise. Dají se zaznamenat pomocí citlivého mikrofonu umístěného ve vnějším zvukovodu. Toto vyšetření je jednoduché, efektivní a neinvazivní. Objektivně hodnotí normálnost funkce hlemýždě, středního a zevního ucha. Využívá se v novorozeneckém screeningu při vyhledávání vrozených sluchových vad. Dále se 15

17 využívá v diferenciální diagnostice či při zjišťování efektu určitých typů léčby. (Kabátová, Profant, 2012) 1.5. Komunikace Pojem komunikace má široké využití. Pojem pochází z latiny a znamená něco spojovat. Komunikace může být označení pro dopravní síť, přemisťování materiálu či osob, ale také předávání informací, myšlenek, postojů či pocitů mezi lidmi navzájem. Komunikace je vlastně předávání informací mezi komunikátorem a komunikantem, obsah komunikace označujeme komuniké. Důležitý není pouze obsah sdělení, ale i jeho způsob. (Mikuláštík, 2003) Máme několik druhů komunikace. Nejjednodušší rozdělení je na komunikaci verbální neboli slovní a neverbální, mimoslovní. Neverbální komunikace většinou slovní pouze doplňuje, ale v některých, především emočně vypjatých, situacích může postačit k vyjádření postoje. (Mikuláštík, 2003) Neverbální komunikaci můžeme rozdělit například na sdělování informací prostřednictvím mimiky (výrazů obličeje), gest (nejčastěji horních končetin), posturiky (postavení těla), haptiky (doteků), vzdálenosti mezi účastníky komunikace. Dále komunikaci ovlivňuje i tón či výška hlasu, kterou je komuniké sdělováno, pomlky, tempo řeči. Obsah a styl komunikaci je vždy potřeba přizpůsobit konkrétnímu komunikantovi. (Mikuláštík, 2003) Komunikace s neslyšícím V komunikaci s neslyšícími je nejdůležitější a nejnápadnější komunikace neverbální. Nápadné je například i to když slovy sdělujeme něco jiného než svým tělem, postavením či výrazem. Slyšícím lidem může někdy přijít neverbální projev neslyšících jako nepochopitelný a zvláštní. Ale jedná se o zcela normální projev jinými podmínkami života. Pro slyšící může být někdy nepříjemné, pokud se jich někdo cizí nečekaně dotkne. Pro neslyšící je to právě naopak. Znamená to navázání kontaktu, konverzace. Mají určitá pravidla, která určují kdy, kde a jak se člověka v dané situaci dotknout. V prostoru neslyšící člověk vždy zabírá určité postavení, aby měl co největší rozhled. Většinou místo, které není tmavé, ale ani neoslňuje. Dále takové místo, které umožňuje, co největší rozhled po místnosti s výhledem i na dveře. Vzdálenost při komunikaci také volí tak, aby mohl co nejlépe odezírat, pokud je to třeba. 16

18 Pro neslyšící může být spousta gest, která využívají slyšící, velmi matoucí. Často se také stane, že nerozliší gesto od znaku a poté má konverzaci za směsici nesrozumitelných pohybů. Slyšící lidé gesty doprovázejí svůj verbální projev. Neslyšící jimi doprovázejí znakování, což může být pro méně zdatné ve znakovém jazyce těžko rozeznatelné. Podle mimiky u neslyšícího můžeme například při odezírání poznat, zda nám neslyšící rozumí či nikoliv. Nebo může vyjadřovat zájem a zapojení do konverzace. Pomocí síly, rychlosti znakování můžeme také poznat, zda je znakující rozčilený nebo jestli chce obsah sdílet pouze s někým ( šeptat ). ( Pro neslyšící může být jejich postižení bariérou v komunikaci s okolím. Zejména pak při ošetřování nemocných je nezbytné, zajistit kvalitní výměnu informací. Neslyšící lidé prochází odlišným sociálním vývojem a proto je jejich poznání světa odlišné od slyšících lidí. Jejich autoregulační procesy jsou ovlivněny přijetím handicapu a jeho kompenzací. (Venglářová, Mahrová, 2006) Před zahájením komunikace je důležité získat pozornost neslyšícího a navázat oční kontakt. Pokud nestojíme v zorném poli neslyšícího, upozorníme na sebe dotykem na rameno či ruku. Oční kontakt udržujeme po celou dobu komunikace.( Vždy se neslyšícího zeptáme, jakým stylem chce komunikovat, jestli odezíráním, psaním, znakovým jazykem nebo skrze tlumočníka. Při odezírání bez pomoci sluchu je schopnost porozumění značně zhoršená, je proto nutná zpětná kontrola. Mluvíme vždy čelem k odezírajícímu, máme dobře osvětlený obličej, jasně artikulujeme, nezvyšujeme hlas. Zdůrazňujeme klíčová slova, důležité informace opakujeme. Při komunikaci s nedoslýchavým nezvyšujeme hlas a snažíme se eliminovat hluky z okolí.( Pokud neslyšícího doprovází tlumočník či jiná osoba, vždy hovoříme s neslyšícím. O přítomnosti tlumočníka si vždy rozhoduje sám neslyšící. Po sdělení podstatné informace a v průběhu delšího rozhovoru se ptáme, co nám neslyšící rozuměl a necháme jej to vysvětlit vlastními slovy. Nestačí se pouze zeptat, zda rozuměl. Při neúspěšné komunikaci je důležité nezanechat snahu, ale hledat jinou, lepší cestu. ( Jednou z možností komunikace s neslyšícím je i znakový jazyk. Je to specificky vytvořený systém dorozumívání, který si neslyšící osvojí. Pro komunitu neslyšících je to dobrý komunikační prostředek, ale pokud jinou formu komunikace neovládá, je vždy lepší domluvit 17

19 si komunikaci prostřednictvím tlumočníka. Znaková řeč je oproti mluvené jednodušší. Znaky mohou mít více významů a nevyužívá se zde gramatika. (Venglářová, Mahrová, 2006) Naučit se orální řeč je pro neslyšící velice těžké, protože jim chybí sluchová kontrola řeči. Jejich slovní zásoba bývá omezená, dalším problémem je absence gramatiky ve znakovém jazyce či pochopení významu slov v souvislosti. Toto komplikuje i písemnou formu komunikace.(venglářová, Mahrová, 2006) Komunikace prostřednictvím tlumočníka Neslyšící má vždy právo na tlumočníka a on sám rozhodne, jestli může být přítomen. Tlumočník je vázán etickým kodexem tlumočníka. Tlumočník je nezávislý a nestranný účastník komunikace, dbá na to, aby obsah komunikace byl co nejvěrnější originálu. Jeho tlumočení musí být jasné a srozumitelné oběma stranám. Tlumočník má povinnost zachovat mlčenlivost, mimo případy kdy je mlčenlivost v rozporu s obecně platnými právními předpisy. Dále se tlumočník snaží zůstat v rámci možností neutrální, obsah sdělení nemění ani nezkracuje. Není odpovědný za obsah slov klienta. (Diabová, 2014, s ) Zásady komunikace prostřednictvím tlumočníka: Neslyšící má právo na tlumočníka při komunikaci s úředníky či zdravotníky, pokud o to požádá. Neslyšící má právo vybrat si tlumočníka, kterému důvěřuje a dobře rozumí. Tlumočení probíhá způsobem vyhovující neslyšícímu. Vždy komunikujeme s neslyšícím, nikoliv s tlumočníkem. Stojíme čelem k neslyšícímu. Za zády by neměl být zdroj světla. Tlumočník stojí vždy vedle mluvící osoby a naproti neslyšícímu, aby neslyšící viděl na tlumočníka a mluvící osobu. Během hovoru neodbíháme, neslyšící potom sleduje nás, nikoliv tlumočníka a poté nerozumí. Mluvíme svým přirozeným tempem, tlumočník nás v případě nutnosti na zpomalení upozorní. Na konci rozhovoru dáme prostor pro dotazy neslyšícího. Důležité informace dáváme v písemné formě neslyšícímu s sebou.( 18

20 1.6. Neslyšící ve zdravotnickém zařízení Hospitalizace je vždy pro pacienta velmi stresová záležitost, proto je úkolem zdravotníků zajistit neslyšícím psychickou pohodu a sociální komfort. (Kisvetrová, 2014) Příchod do nemocnice je pro všechny pacienty zátěžovou situací. Pro osobu se sluchovým postižením je tato situace ještě náročnější právě z důvodu sluchového deficitu. Pro osoby využívající naslouchadlo bývá často problém hluk v pozadí. Proto pokud to zdravotní stav pacienta dovolí, je dobré jej umístit do klidnější části oddělení (dále od výtahů, ventilace, čistící místnosti, ), je také dobré zvážit polohu pokoje, umístění lůžka či spolupacienty. (Kisvetrová, 2014) Pacient má právo na styl komunikace dle jeho osobní preference a je nutné jej zjistit a spolehlivě předat všem zdravotníkům, kteří pečují o tohoto pacienta zápis do dokumentace pacienta. (Kisvetrová, 2014) Pro zajištění optimálních podmínek pro komunikaci s pacientem je důležité zejména redukovat okolní hluk, zvolit optimální vzdálenost při rozhovoru, navázat oční kontakt (pokud není v zorném poli, lze použít dotyk na rameno či paži, pokud je v pacientově zorném poli, tak je možné získat jeho pozornost například pohybem ruky před obličejem), respektovat pacientem zvolený styl komunikace a dodržovat zásady správné komunikace s osobami s poruchami sluchu (stát čelem k pacientovi, mít dobře osvětlenou tvář, nepohybovat hlavou ani si nezakrývat ústa, zřetelně artikulovat bez zvýšení hlasu, zvolit volnější tempo řeči). Dále je nezbytné ověřit si správné pochopení předávaných informací formou aktivních dotazů ( Od kdy nesmíte před vyšetřením jíst? nezeptat se pouze Rozuměl jste? ). Na rozhovor si dopředu vyhradíme dostatek času, s pacientem jednáme s respektem a důstojně, nedáváme najevo netrpělivost. Pokud je s neslyšícím tlumočník či jiná osoba vždy oslovujeme nemocného, ne tlumočníka.(kisvetrová, 2014, Strnadová 2006) Před každým vyšetřením nebo úkonem je povinností zdravotníka dostatečně pacienta informovat o jeho účelu, povaze a způsobu. Je nutné zejména upozornit na nepříjemné pocity provázející daný úkon či vyšetření (bodnutí, tlak, ), popsat co přesně je vyžadováno od pacienta. Dále je nutné, aby vždy alespoň jeden zdravotník byl v zorném poli pacienta a popisoval mu, co se zrovna děje či dít bude. Pokud je pacient v průběhu vyšetření v místnosti sám (rentgenové vyšetření), předem si se zdravotníkem domluví signál, pro úkony co má dělat (například kdy nemá dýchat nebo se hýbat). Při získávání důležitých informací (alergie, kardiostimulátor) je dobré se ptát opakovaně, popřípadě i písemnou formou. Při preferenci 19

21 znakového jazyka je dobré se ptát za přítomnosti tlumočníka. To stejné platí při propouštění pacienta a edukaci o následném léčebném plánu.(kisvetrová, 2014, Komunikaci mezi sestrou a pacientem v průběhu hospitalizace ovlivňuje spousta faktorů. Zejména se jedná o aktuální psychický stav, při depresi či apatii může být negativně ovlivněna ochota komunikovat se zdravotníky, dále fyzický stav, při parézách či bolestech je snížená schopnost pacienta ovládat znakový jazyk či gesta a také je snížená schopnost vnímání a pozornosti. Také při užívání některých léků, jako jsou sedativa či analgetika, může dojít ke snížené pozornosti nebo zrakovému rozostření. (Kisvetrová, 2014) 20

22 2. Výzkumná část 2.1. Cíle a výzkumné otázky Cíle Zjistit míru informovanosti zdravotníků o způsobech komunikace s neslyšícím pacientem Zjistit znalost zásad správné komunikace s neslyšícím pacientem u zdravotníků Zjistit míru informovanosti o možnostech zdravotnického zařízení k usnadnění komunikace s neslyšícím pacientem (tlumočník, speciální materiály, ) Výzkumné otázky Kolik z dotázaných zdravotníků ovládá český znakový jazyk? Kolik z dotázaných zdravotníků zná způsoby, jak efektivně komunikovat s neslyšícím pacientem? Kolik z dotázaných zdravotníků zná zásady správné komunikace s neslyšícím pacientem? Jaké jsou pro zdravotníky dostupné prostředky v rámci zařízení k usnadnění komunikace s neslyšícím pacientem? 2.2 Metodika výzkumu Cílem mé práce bylo zmapovat míru informovanosti a dovedností zdravotníků při komunikaci s neslyšícími pacienty při hospitalizaci. Pro výzkum jsem zvolila formu kvantitativního výzkumu. Dotazník (viz. Příloha 1) složený z 18 otázek byl rozdán převážně na oddělení chirurgická, interní, gynekologická a psychiatrická. Touto formou výzkumu je možné za relativně krátký časový úsek získat velký vzorek informací od většího počtu respondentů, takže je možné říci, že výsledky jsou relativně objektivní. Jako velkou nevýhodu ale vidím možnost nepravdivých odpovědí nebo nepochopení konkrétní otázky, což mohlo ovlivnit odpověď. Dotazník byl sestaven tak, aby odpovídal na dané cíle a výzkumné otázky. V úvodu dotazníku byli respondenti seznámení využitím dotazníku do této bakalářské práce a ujištěni o anonymitě dotazníků. 21

23 Dotazník se kromě jedné otázky skládá pouze z uzavřených či polouzavřených otázek s možností volby více vyhovujících odpovědí. Jednu vyhovující možnost zadávali respondenti pouze na otázky typu ANO/NE. Jedna otázka zde byla filtrační, takže následujících 5 otázek vyplňovala jen část respondentů. Zde se také mohlo stát, že s cílem usnadnit si práci, někteří respondenti nemuseli odpovědět pravdivě. Otázky číslo 1 a 2 byly informativní a rozdělily respondenty dle délky praxe a nejvyššího dosaženého vzdělání. Otázky číslo 3 a 4 se týkaly znakového jazyka. Otázky 5 až 13 se zaměřovaly na znalosti a zkušenosti s komunikací s neslyšícími. Dále otázky 14 až 17 se zaměřily na zkušenosti a informace ohledně komunikace prostřednictvím tlumočníka. Poslední otázka číslo 18 se týkala materiálů, které má dané oddělení k dispozici pro neslyšící pacienty Charakteristika respondentů a výzkumného prostředí Cílovou skupinou pro vyplňování dotazníku byly sestry z různých pracovišť lůžkového i ambulantního sektoru. Převážná část výzkumu probíhala se souhlasem náměstkyně pro ošetřovatelskou péči (viz. Příloha 2) ve Fakultní nemocnici Brno a to na odděleních interních, chirurgických, psychiatrických a gynekologicko-porodnických. Dále výzkum probíhal v ambulanci obvodního lékaře pro dospělé MUDr. Sovadiny (souhlas s výzkumem viz. Příloha 3) a v ambulanci dětského lékaře MUDr. Jelínkové (souhlas s výzkumem viz. Příloha 4) Průběh výzkumu Ze 123 rozdaných dotazníků bylo navráceno pouze 109 dotazníků. Návratnost 89%. Všechny dotazníky, které respondenti vyplnili, byly hodnotitelné. Výzkum probíhal ve Fakultní nemocnici Brno, Jihlavská 20 a Obilní trh 4 od do Dále v ordinaci MUDr. Sovadiny, Chrlice a ordinaci MUDr. Jelínkové, Chrlice v prosinci Oslovení respondenti vyplnili písemný dotazník od prosince 2016 do začátku dubna Zpracování dat Získaná data jsem zpracovala a následně vyhodnotila pomocí Microsoft Office Excel Pro přehled odpovědí jsem vybrala sloupcové grafy. Pro zpřehlednění byla otázka číslo 17 vyhodnocena v tabulce, neboť obsahuje velké množství položek. 22

24 Absolutní četnost 2.6. Výsledky výzkumu Otázka č. 1 z dotazníku: Jak dlouho již pracujete v oboru? let 6-10 let let 16 a více let Délka praxe v oboru Graf 1 Délka praxe v oboru Z celkového počtu 109 respondentů uvedlo 28 (26 %), že má praxi v oboru kratší než pět let. Praxi dlouhou šest až deset let uvedlo 17 respondentů (15 %). Praxi 11 až 15 let dlouhou uvedlo 11 respondentů (10 %). Praxi delší než 16 let uvedlo v dotazníku 53 respondentů (49 %). 23

25 Absolutní četnost Otázka č. 2 z dotazníku: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Střední škola s maturitou Vyšší odborná škola Vysoká škola, Bakalářské studium Vysoká škola, Magisterské studium Jiné Nejvyšší dosažené vzdělání Graf 2 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Z celkového počtu 109 respondentů uvedlo 47 respondentů (43 %), že jejich nejvyšší dosažené vzdělání je střední škola ukončená maturitní zkouškou. Vyšší odbornou školu absolvovalo 18 respondentů (16 %). Vysokou školu bakalářského studia absolvovalo 22 respondentů (20 %). Vysokou školu magisterského studia absolvovalo 10 respondentů (9 %). Jinou formu studia udalo 12 respondentů (11 %), jednalo se převážně o pomaturitní specializační studium, nejčastěji specializace v intenzivní péči, ale také specializace v psychiatrii či chirurgii. 24

26 Absolutní četnost Otázka č. 3 z dotazníku: Ovládáte znakový jazyk? Ano Jen pár znaků/ abecedu Ne Znalost znakového jazyka Graf 3 Znalost znakového jazyka Z celkového počtu 109 respondentů znakový jazyk udali 3 respondenti (2 %), že ovládají. 18 (16 %) respondentů udalo, že umí pár znaků či znakovanou abecedu a 88 respondentů (80 %) uvedlo, že znakový jazyk neovládají vůbec. 25

27 Absolutní četnost Otázka č. 4 z dotazníku: Kdyby Vám zaměstnavatel nabídl kurz znakového jazyka, měl/a byste zájem? Ano Zájem o kurz znakového jazyka Ne Graf 4 Zájem absolvovat kurz, pokud by byl zaměstnavatelem nabídnut Zájem o absolvování kurzy, pokud by byl zaměstnavatelem nabídnut, uvedlo 62 respondentů (56 %). 47 respondentů (44 %) by o kurz zájem nemělo. 26

28 Z celkového 109 počtu respondentů Otázka č. 5 z dotazníku: Jaký způsob komunikace byste zvolil/a při prvním setkání při komunikaci s neslyšícím pacientem? 70% 60% 64% 64% 50% 44% 40% 30% 20% 10% 0% 10,1% Znakový jazyk Psané slovo Spolupráce s tlumočníkem nebo členem rodiny Způsoby komunikace při prvním kontaktu s neslyšícím Muvené slovo, pomalá řeč, jasná artikulace, výrazná mimika a gestikulace Graf 5 Způsoby komunikace při prvním kontaktu s neslyšícím Při prvním kontaktu s neslyšícím pacientem by jako způsob komunikace zvolilo znakový jazyk nejméně respondentů (10 %). Psané slovo by naopak zvolila více než polovina (64 %) respondentů. Spolupráci s tlumočníkem či členem rodiny by zvolila necelá polovina respondentů (44 %). Mluvené slovo pak zase více než polovina (64 %) respondentů. Většina respondentů zvolila více odpovědí současně. 27

29 Absolutní četnost Otázka č. 6 z dotazníku: Myslíte si, že všichni neslyšící umějí dobře číst? Ano Ne Nevím Schopnost neslyšících číst Graf 6 Schopnost neslyšících číst Z celkového počtu 109 respondentů si myslí 18 (16 %), že všichni neslyšící umějí číst. 38 respondentů (34 %) uvedlo, že si nemyslí, že by všichni neslyšící uměli číst. 53 respondentů (48 %) uvedlo, že neví. 28

30 Z celkového počtu 109 respondentů Otázka č. 7 z dotazníku: Jaká si myslíte, že jsou základní pravidla pro efektivní komunikaci s neslyšícím? 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 28% Tiché a dobře osvětlené prostředí 89% 58% Oční kontakt Zpětná vazba Pouze psané slovo stačí, každý tomu rozumí 7% 6% Základní pravidla pro efektivní komunikaci s neslyšícím Jiné Graf 7 Základní pravidla pro efektivní komunikaci s neslyšícím Mezi základní pravidla pro efektivní komunikaci s neslyšícím pacientem zařadila necelá třetina (28 %) respondentů tiché a dobře osvětlené prostředí. Nejvíce respondentů (89 %) zvolilo jako základní pravidlo oční kontakt. Zpětnou vazbu považuje za důležitou více než polovina (58 %) respondentů. Nejméně (7 %) respondentů se domnívá, že k efektivní komunikaci je dostačující pouze psané slovo nebo (6%) zvolilo možnost jiné, tito respondenti poté nejčastěji uváděli, že mezi pravidla pro efektivní komunikaci by zařadili také psané slovo, jasnou artikulaci při mluvení a tím usnadnit odezírání, nebát se komunikace s neslyšícím, individuální přístup, ukazování a posunky. Respondenti odpovídali také, že nevědí, jaké jsou zásady efektivní komunikace s neslyšícím pacientem. Respondenti uváděli více odpovědí. 29

31 Z celkového počtu 109 respondentů Otázka č. 8 z dotazníku: Jakým způsobem upozorníte ošetřující personál, že pacient je neslyšící? 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 91% 60% 84% Slovním předáním Písemným předáním Označením dokumentace 13% Označením lůžka Formy předání mezi ošetřovatelským personálem o přítomnosti neslyšícího pacienta Graf 8 Formy předání mezi ošetřovatelským personálem o přítomnosti neslyšícího pacienta Tento graf znázorňuje formy, které ošetřující personál využívá k předání informace, že se na oddělení nachází neslyšící pacienti. Nejvíce (91 %) respondentů uvedlo, že využívá slovního předání informace. Více než polovina (60 %) respondentů uvedlo, že tuto informaci předá písemnou formou. Označení dokumentace by využily více než dvě třetiny respondentů (84 %) respondentů. Označení lůžka zvolila pouze zhruba desetina (13 %) respondentů. Respondenti volili více vyhovujících odpovědí. 30

32 Absolutní četnost Otázka č. 9 z dotazníku: Setkal/a jste se někdy s neslyšícím pacientem u Vás na pracovišti? Ano Ne Osobní zkušenost s neslyšícím pacientem na pracovišti Graf 9 Osobní zkušenost s neslyšícím pacientem na pracovišti Grafické znázornění ukazuje, kolik respondentů z celkového počtu se skutečně s neslyšícím pacientem na svém pracovišti setkalo. Osobní zkušenost udalo 54 respondentů (49 %). 55 respondentů (51 %) se s neslyšícím během své praxe na pracovišti nesetkalo. 31

33 Respondenti jenž se setkali s neslyšícím Otázka č. 10 z dotazníku: Jak jste s pacientem navázal/a kontakt? 80% 74% 70% 60% 50% 40% 30% 24% 33% 20% 10% 0% Oslovením Dotykem na rameno Gestem Jiné Zvolená forma navázání kontaktu 9% Graf 10 Zvolená forma navázání kontaktu Grafické znázornění zobrazuje odpovědi pouze respondentů, kteří se během praxe s neslyšícím pacientem setkali. Z 54 respondentů udává necelá třetina (24 %) respondentů, že s neslyšícím navázali první kontakt oslovením. Nejvíce (74 %) respondentů, udává, že by zvolili dotyk na rameno neslyšícího. Navázání kontaktu pomocí gesta zvolila třetina (33 %) respondentů. Nejméně (9 %) respondentů zvolilo možnost jiné. Zvolili by například navázání komunikace pomocí očního kontaktu či podáním ruky. Dále by například volili spíše dotyk na ruku než na rameno. Dva respondenti uvedli, že by kontakt navázali přímo psanou formou. Respondenti mohli volit více vhodných odpovědí. 32

34 Respondenti jenž se setkali s neslyšícím Otázka č. 11 z dotazníku: Na co zejména, jste si při komunikaci s neslyšícím pacientem musel/a dávat pozor? 80% 70% 60% 63% 59% 69% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Zpětná vazba Trpělivost Správná artikulace Jiné Zvýšená pozornost při komunikaci s neslyšícím 0% Graf 11 Zvýšená pozornost při komunikaci s neslyšícím Tento graf ukazuje, na co je potřeba dávat pozor, při komunikaci s neslyšícím pacientem. Odpovídali pouze respondenti, kteří mají osobní zkušenost s neslyšícím pacientem. Více než polovina (63 %) respondentů uvádí, že je potřeba ověřovat si zpětnou vazbu od pacienta. Zhruba polovina (59 %) respondentů udává, že je potřeba být při komunikaci trpělivý. Nejvíce (69 %) respondentů uvedlo, že je důležité dbát na správnou artikulaci. Možnost jiné nevybral žádný respondent. Respondenti měli možnost volit více vyhovujících odpovědí. 33

35 Respondenti jenž se setkali s neslyšícím Otázka č. 12 z dotazníku: Jaká forma komunikace a proč je dle Vašeho názoru/zkušenosti nejvíce efektivní? 80% 70% 70% 60% 50% 40% 37% 48% 41% 44% 30% 20% 10% 0% Mluvené slovo, Názorná ukázka Psané slovo Znakový jazyk Spolupráce s správná tlumočníkem artikulace, gesta Nejvíce efektivní forma komunikace s neslyšícím 0% Jiné Graf 12 Nejvíce efektivní forma komunikace s neslyšícím dle názoru či zkušenosti respondentů Tento graf ukazuje názor a zkušenosti na nejvíce efektivní formu komunikace respondentů, kteří s neslyšícím pacientem setkali. Asi dvě třetiny (70 %) respondentů považuje za nejvíce efektivní formu komunikace mluvené slovo se správnou artikulací a gesty. Třetina (37 %) respondentů zvolila názornou ukázku. Psané slovo zvolila zhruba polovina (48 %) respondentů. Znakový jazyk zvolila méně než polovina (41 %) respondentů. Spolupráci s tlumočníkem zvolila také méně než polovina (44 %) respondentů. Respondenti volili více vyhovujících odpovědí. 34

36 Respondenti jenž se setkali s neslyšícím Otázka č. 13 z dotazníku: Víte jak zajistit spolupráci s tlumočníkem pro neslyšící pacienty u Vás na pracovišti? 60% 50% 50% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Ano Zajištění tlumočníka na pracovišti Ne Graf 13 Zajištění tlumočníka na pracovišti Toto grafické znázornění ukazuje kolik z respondentů, kteří se setkali s neslyšícím pacientem, ví, jak zajistit tlumočníka v rámci jejich pracoviště. Polovina (50 %) respondentů věděla, jak tlumočníka zajistit, druhá polovina (50 %) respondentů neznala možnosti, jak tlumočníka sehnat. 35

37 Respondenti jenž se setkali s neslyšícím Otázka č. 14 z dotazníku: Využil/a jste někdy pomoci tlumočníka? 90% 80% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 20% 10% 0% Ano Využití pomoci tlumočníka Ne Graf 14 Využití pomoci tlumočníka Toto grafické znázornění zobrazuje množství respondentů, kteří využili pomoci tlumočníka při kontaktu s neslyšícím pacientem. Pomoci tlumočníka využila většina (80 %) respondentů. Pouze pětina (20 %) respondentů uvádí, že jeho pomoci nevyužila. 36

38 Z celkového počtu respondentů Otázka č. 15 z dotazníku: V čem si myslíte, že se nejčastěji chybuje při komunikaci s neslyšícím pacientem? 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 74% Neslyšící pacient nemá dostatek informací nebo jim nerozuměl - chybí zpětná vazba 40% Málo času 10% Předpoklad, že neslyšící má nižší intelekt a tomu je přizpůsoben styl komunikace 39% Vyhýbání se komunikaci s neslyšícím 2% Jiné Nejčastější pochybení při komunikaci s neslyšícím Graf 15 Nejčastější pochybení při komunikaci s neslyšícím Tento graf ukazuje, kde si respondenti myslí, že jsou nejčastější chyby při komunikaci s neslyšícím pacientem. Asi dvě třetiny (74 %) respondentů si myslí, že se nejčastěji chybuje tím, že si neověří, zda pacient rozumí informacím, které mu podává nebo jich nemá dostatek. Necelá polovina (40 %) respondentů se domnívá, že chyby při komunikaci vznikají z důvodu nedostatku času na komunikaci s neslyšícím. Desetina (10 %) respondentů uvádí, že chyby vznikají z předpokladu, že neslyšící má nižší intelekt, právě proto, že je neslyšící. Asi třetina (39 %) respondentů uvádí jako chybu při komunikaci vyhýbání se jí. Možnost jiné zvolilo nejméně (2 %) respondentů, ale již nedoplnili, kde se dle jejich názoru nejčastěji chybuje. Respondenti mohli volit více vyhovujících odpovědí. 37

39 Absolutní četnost Otázka č. 16 z dotazníku: Znáte nějakou organizaci zabývající se pomocí neslyšícím lidem? 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 86% 14% Ano Ne Organizace zabývající se pomocí neslyšících Graf 16 Organizace zabývající se pomocí neslyšících Toto grafické znázornění ukazuje množství respondentů, kteří znají alespoň nějakou organizaci, zabývající se pomocí neslyšícím. Většina (86 %) respondentů uvedla, že nezná žádnou organizaci zabývající se pomocí neslyšícím. Pouze necelá čtvrtina (14 %) uvedla, alespoň jednu organizaci, kterou zná. Nejčastěji to byla Unie Neslyšících, HELP, ASNEP, Labyrint Brno. 38

40 Otázka č. 17 z dotazníku: Jaké jsou podle Vás nejdůležitější zásady komunikace s pacientem prostřednictvím tlumočníka? Tabulka 1 Zásady komunikace s neslyšícím pacientem prostřednictvím tlumočníka Odpověď Počet respondentů Nezodpovězeno 33 Zpětná vazba 19 Ptát se na konkrétní věci, jasná formulace 17 Mluvit na neslyšícího, ne na tlumočníka 16 Oční kontakt 12 Dostatek času 11 Nevím 8 Ostatní 59 Tato tabulka zobrazuje jednotlivé odpovědi respondentů týkající se zásad správné komunikace s neslyšícím pacientem prostřednictvím tlumočníka. Z celkového počtu respondentů 33 (30 %) tuto otázku nezodpovědělo a 8 respondentů (7 %) odpovědělo, že neví. Nejvíce respondentů (17 %) by do zásad správné komunikace zařadila zpětnou vazbu od neslyšícího pacienta, že informacím správně porozuměl. Dále si respondenti (15 %) myslí, že při komunikaci je důležité dávat konkrétní dotazy a jasně je formulovat. Další skupina respondentů (14 %) udává jako zásadu komunikovat s neslyšícím a ne s tlumočníkem. Respondenti mezi další zásady uváděli oční kontakt (11 % respondentů) a dostatek času (10 % respondentů). Další možnosti volili spíše jednotlivci, jednalo se zejména o trpělivost, jasnou artikulaci, nutnost vědět, že tlumočník není zdravotník a tomu přizpůsobit informace. Dále respondenti uváděli, jaké charakterové vlastnosti a komunikační schopnosti by tlumočník měl mít nebo nutnost souhlasu pacienta s přítomností tlumočníka. 39

41 Absolutní četnost Otázka č. 18 z dotazníku: Máte na svém pracovišti materiály určené pro neslyšící pacienty? 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 91% 9% Ano Ne Vybavenost pracovišť materiály pro neslyšící pacienty Graf 17 Vybavenost pracovišť materiály pro neslyšící pacienty Toto grafické znázornění ukazuje vybavenost jednotlivých oddělení speciálními materiály pro neslyšící pacienty. Většina respondentů (91 %) uvedla, že na jejich oddělení nemají materiály zpracované pro neslyšící. Asi desetina (9 %) respondentů uvedlo, že jejich pracoviště tyto materiály má. Respondenti nejčastěji uváděli, že mají tištěné materiály, piktogramy nebo tablet, jako materiály určené pro neslyšící pacienty. 40

42 2.6. Diskuze Cílem bakalářské práce bylo zjistit míru informovanosti sester v problematice neslyšících pacientů, znalost zásad komunikace s neslyšícími a možnosti jejich pracoviště usnadnit komunikaci s neslyšícím. V této kapitole jsou zhodnoceny jednotlivé výzkumné otázky, které byly vyhodnoceny na základě dat získaných z dotazníkového šetření Zhodnocení 1. výzkumné otázky Výzkumná otázka: Kolik z dotázaných zdravotníků ovládá znakový jazyk? K této výzkumné otázce se přímo váže otázka z dotazníku číslo 3 Ovládáte znakový jazyk? A nepřímo otázka číslo 4 Kdyby Vám zaměstnavatel kurz nabídnul, měl/a byste zájem? Dále se nepřímo váže otázka číslo 5 Jaký způsob komunikace byste zvolil/a při prvním setkání při komunikaci s neslyšícím pacientem? Z odpovědí respondentů vyplývá, že znalost jen pár znaků či abecedy má 16 % dotázaných respondentů. Znalost znakového jazyka na lepší úrovni mají ale jen 2 % respondentů. Více než tři čtvrtiny respondentů znakový jazyk neovládají. K podobnému výsledku došla ve svém výzkumu v práci Problémy nemocných s poruchami i Šuláková (2008), kdy z jejího výzkumu, jenž probíhal ve více zdravotnických zařízeních i mimo Brno, uvádí pouze 1 % znalost znakového jazyka u ošetřujícího personálu. Zájem o absolvování kurzu znakového jazyka udalo 56 % respondentů v případě, že by jim jej zaměstnavatel nabídnul. Z výzkumu tedy vyplývá, že pokud by byl zaměstnavatelem kurz znakového jazyka nabídnut, značně by se zvýšil počet zdravotníků, kteří jej budou ovládat. Domnívám se, že spousta zdravotníků znakový jazyk neovládá právě z dostupnosti kurzů, které jsou drahé a při pracovním vytížení časově náročné Zhodnocení 2. výzkumné otázky Výzkumná otázka: Kolik z dotázaných zdravotníků zná způsoby, jak efektivně komunikovat s neslyšícím pacientem? K této výzkumné otázce se přímo vážou otázky číslo 5 Jaký způsob komunikace byste zvolil/a při prvním setkání při komunikaci s neslyšícím? Otázka číslo 6 Myslíte si, že všichni neslyšící umějí dobře číst? Otázka číslo 10 Jak jste s pacientem navázal/a kontakt? Otázka číslo 12 Jaká forma komunikace a proč je dle Vašeho názoru/ zkušenosti nejvíce efektivní? Otázka číslo 41

43 13 Víte jak zajistit spolupráci s tlumočníkem pro neslyšící pacienty u Vás na pracovišti? Otázka číslo 14 Využil/a jste někdy pomoci tlumočníka? Při vyhodnocení této otázky dochází k mírným rozporům oproti předchozí výzkumné otázce. Z celkového počtu respondentů ovládají znakový jazyk pouze 2 %, ale při první komunikaci by jej využilo 10, 1 % respondentů. Je možné se tedy domnívat, že by znakový jazyk při prvním kontaktu využili i zdravotníci ovládající pouze několik znaků či abecedu a kombinovali tento způsob komunikace i s jiným způsobem. Co se týče psané formy komunikace, kterou by využilo 64 % respondentů jako jednu z možností, si myslí 18 % respondentů, že tato komunikace je zcela dostačující. Výzkum Šulákové (2008) ukazuje, že 12 % (ze 100 respondentů), by využilo tento způsob komunikace. Dále také 64 % respondentů uvádí, že by zvolilo mluvené slovo s jasnou artikulací, pomalou řečí, výraznou mimikou a gestikulací k usnadnění odezírání pro neslyšící. Dle Šulákové tento způsob preferuje zhruba 30 % z jejích respondentů. Podle svých zkušeností či názoru až 70 % respondentů, kteří se s neslyšícím pacientem setkali, považují za nejvíce efektivní formu komunikace mluvené slovo. Ve výzkumu Müllerové (2015) v práci Problematika komunikace s osobami se sluchovým postižením z pohledu zdravotnického personálu využilo hlasitou řeč pouze 9 % respondentů, většinou využívali kombinaci gest, odezírání, psaní i tedy mluvené řeči. Spolupráci s tlumočníkem by využilo 44 % respondentů. Z necelé poloviny respondentů, kteří se s neslyšícími pacienty setkali, využilo pomoci tlumočníka 80 % respondentů a 44 % ji také označilo za nejvíce efektivní způsob komunikace. Pouze polovina z respondentů, jež se s neslyšícím pacientem setkala, věděla, jak tlumočníka zajistit. Proto lze předpokládat, že respondenti využili služby tlumočníka, který přišel jako doprovod neslyšícího pacienta. Dle výzkumu Šulákové (2008), by tento způsob preferovalo asi 10 % neslyšících. Pro srovnání můžeme využít i výzkum Pfefferové (2012), který probíhal v Olomouckém kraji. Podle jejího výzkumu využívají pouze 3 % zdravotníků vždy při komunikaci s neslyšícím pomoc tlumočníka, 61 % někdy jeho pomoc využili a 36 % respondentů jeho pomoc nikdy nevyužilo. Tyto odpovědi více či méně seděli k odpovědím neslyšících pacientů, s nimiž byli v rámci šetření Pfefferové (2012) srovnávány. Jako nejlepší formu navázání kontaktu s neslyšícím zvolilo 74 % respondentů dotyk na rameno či ruku neslyšícího. Tímto způsobem neslyšící vždy ví, že chceme komunikovat přímo s ním, 42

44 ale je možné, že dotyk od cizí osoby může být nečekaný či nepříjemný, proto je nutné k neslyšícímu přijít pomalu, nepřekvapovat jej například z místa, kde nás nemůže vidět, abychom jej nevylekali. Důležité je také zvolit vhodné místo, sílu a délku doteku. Vhodnější je spíše jemné poklepání na rameno než úchop za ruku či pevný stisk. Další formy navázání kontaktu, gestem či oslovením, zvolila vždy necelá třetina respondentů Zhodnocení 3. výzkumné otázky Výzkumná otázka: Kolik z dotázaných zdravotníků zná zásady správné komunikace s neslyšícím? S touto výzkumnou otázkou přímo souvisí otázka číslo 7 Jaká si myslíte, že jsou základní pravidla pro efektivní komunikaci s neslyšícím? Otázka číslo 11 Na co zejména, jste si při komunikaci s neslyšícím musel/a dávat pozor? Otázka číslo 15 V čem si myslíte, že se nejčastěji chybuje při komunikaci s neslyšícím pacientem? Otázka číslo 17 Jaké jsou podle Vás nejdůležitější zásady komunikace prostřednictvím tlumočníka? Z výzkumu vyplývá, že všichni respondenti ovládají alespoň nějaké zásady při komunikaci s neslyšícím pacientem. Ovšem při spolupráci prostřednictvím tlumočníka se tolik již neorientují. Toto tvrzení je do značné míry podloženo více než třetinou respondentů, kteří otázku ohledně zásad komunikace s tlumočníkem nevyplnili nebo napsali, že nevědí. Co se týče zásad pro efektivní komunikaci s neslyšícím, nejvíce (89 %) respondentů si myslí, že je nutné udržovat oční kontakt s neslyšícím. Pouze 58 % respondentů se domnívá, že je důležitá zpětná vazba. Ve výzkumu Müllerové si zpětnou vazbu ověřovalo 89 % respondentů. Zde je vidět značný rozdíl, který může být způsoben volbou zdravotnických zařízení jiného charakteru. Ovšem v další otázce ohledně věcí, které vyžadují zvýšenou pozornost zdravotníka, již 63 % respondentů uvedlo zpětnou vazbu od pacienta. Až 59 % respondentů se domnívá, že právě v oblasti zpětné vazby od pacienta zdravotníci nejčastěji chybují. Zpětnou vazbu od pacienta je nutné zjišťovat pomocí otevřených otázek. Pokud se zeptáme Rozuměl/a jste? s největší pravděpodobností nám pacient odsouhlasí. Pokud jej vyzveme, aby shrnul, co se od něj žádá, máme jistotu, do jaké míry nám rozuměl. Podle výzkumu v práci Czernijewski (2012) v práci A system to enhance patient-provider communication in hospitalized patients who use american sign language je také důležité vždy přímo specifikovat, co přesně chceme po pacientovi a jakým způsobem. 43

45 Ze zásad týkající se komunikace s neslyšícím pacientem nejčastěji respondenti uváděli, že máme mít dostatek času na komunikaci, mluvit máme směrem k neslyšícímu nikoli k tlumočníkovi, toto nám může usnadnit, pokud si stoupneme vedle tlumočníka, aby neslyšící viděl na oba dva, aniž by musel neustále otáčet hlavu. Dále musíme mít srozumitelné, konkrétní a jasné dotazy. Také je potřeba vědět, že tlumočník nemusí mít, a často nemá, zdravotnické vzdělání, proto je na zdravotníkovi vysvětlit vše odborné. Samozřejmě je opět důležitá zpětná vazba a s neslyšícím by měl být udržován oční kontakt. Pro hladký průběh komunikace je dle respondentů také důležité, aby neslyšící i tlumočník dobře ovládal znakový jazyk. Dále respondenti uvádí, že přítomnost tlumočníka musí být vždy za souhlasu neslyšícího a nikdy nesmí být bez přítomnosti neslyšícího. Tím je myšleno, že není přípustné, abychom položili všechny otázky tlumočníkovi, který nám později dodá informace od neslyšícího. Z výzkumu Pfefferové (2012) vyplývá, že až tři čtvrtiny respondentů alespoň někdy využily pomoci tlumočníka při návštěvě zdravotnického zařízení, proto se domnívám, že znalost zásad této formy komunikace je nezbytná Zhodnocení 4. výzkumné otázky Výzkumná otázka: Jaké jsou pro zdravotníky dostupné prostředky v rámci zařízení k usnadnění komunikace s neslyšícím pacientem? K této výzkumné otázce se přímo váže otázka číslo 18 Máte na svém pracovišti určené materiály pro neslyšící pacienty? Nepřímo se k této výzkumné otázce váže otázka číslo 8 Jakým způsobem upozorníte ošetřující personál, že pacient je neslyšící? Otázka číslo 13 Víte jak zajistit spolupráci s tlumočníkem pro neslyšící pacienty u Vás na pracovišti? Otázka číslo 16 Znáte nějakou organizaci zabývající se pomocí neslyšícím? Celkem 91 % respondentů uvádí, že jejich pracoviště nemá materiály, které by byly uzpůsobeny specifickým potřebám neslyšících. Respondenti, kteří naopak uváděli, že jejich pracoviště tyto materiály má, zmiňovali nejčastěji tištěné dokumenty (Informované souhlasy, ), které jsou ale určené pro všechny pacienty. Často jsou psány složitě, takže jim neslyšící nemusí plně rozumět. Dále respondenti zmínili tabulku s tištěnou abecedou, různé brožurky či letáky, piktogramy, karty se základními otázkami. Na některých pracovištích mají k dispozici pacienti i tablety. Jeden respondent uvádí, že pracoviště má informace v podobě braillova písma, ovšem takovýto dokument je určen pro pacienty nevidomé. 44

46 Předání informace o přítomnosti neslyšícího pacienta zvolilo 91 % respondentů formou slovního předání. Formou písemného předání by tento fakt sdělilo pouze 60 % respondentů. Domnívám se, že denní hlášení sester by tuto skutečnost mělo obsahovat vždy. Dokumentaci pacienta by označilo 84 % respondentů. V nemocnicích je často využíván symbol přeškrtnutého ucha, který se připevní na slohu s dokumentací či se tato informace napíše do poznámky dle zvyklosti pracoviště. Pouze 13 % respondentů by využila jako jednu z možností upozornění personálu označení lůžka. Jak ve své práci zmiňuje Boukalová (2010), je vhodné do dokumentace i poznačit preferovaný způsob komunikace a schopnost porozumění. Z mého výzkumu vyplývá, že polovina respondentů, která se s neslyšícím pacientem v praxi setkala, by byla schopna zajistit spolupráci s tlumočníkem pro neslyšícího pacienta. Ve výzkumu Pfefferové (2012) v práci Osoby se sluchovým postižením a jejich komunikační problémy ve zdravotnických zařízeních v okrese Olomouc bylo schopno zajistit tlumočníka 82 % respondentů a 97 % neslyšících respondentů vědělo, kde by sami měli tlumočníka vyhledat. Pomoci sehnat služby tlumočníka mohou i různé organizace zabývající se pomocí neslyšícím. Nějakou organizaci znalo ale pouze 14 % dotázaných respondentů. Nejznámější byla mezi respondenty Unie Neslyšících, HELP či ASNEP. 45

47 2.7. Návrh a řešení pro praxi Bakalářská práce se zabývala problematikou přístupu zdravotnického personálu k neslyšícím pacientům při hospitalizaci. Dovolila bych si zmínit několik návrhů, které by mohli vést ke zlepšení situace. Minimum zdravotníků ovládá alespoň základy znakového jazyka, i když by o jeho studium mělo zájem v případě, že by jim zaměstnavatel kurz nabídnul. Dostupnost kurzů znakového jazyka pro slyšící není moc dobrá. Myslím si, že by nebylo špatné, pokud by na každém oddělení byla jedna či dvě sestry proškoleny ve znakovém jazyce, pokud se tam pacienti se sluchovým handicapem vyskytují častěji. Na většině oddělení chybí materiály určené pro neslyšící pacienty, ale většina tiskopisů je i ve více jazyčných provedeních. Ať už formou piktogramů, kartičkami s popisky či vybavení oddělení tablety by měly být oddělení lépe zásobeny pomůckami pro neslyšící pacienty. Ať noví či dlouholetí pracovníci, kteří mohou přijít do styku s neslyšícím pacientem, by měli být proškoleni tlumočníkem či odborníkem na komunikaci s neslyšícími, co se týče zásad správné komunikace s neslyšícím pacientem. Protože jak ve své práci Zkušenosti sester s neslyšícími pacienty a zásady správné komunikace s neslyšícími ve zdravotnickém zařízení zmiňuje i Boukalová (2010), neslyšící pacienti se bojí jít do zdravotnického pracoviště a proto často přicházejí pozdě. Pokud uvidí, že komunikace se zdravotnickým personálem je na lepší úrovni, nebudou mít pocit nezájmu ze strany zdravotníků či mít pocit méněcennosti, budou se do zdravotnických zařízení uchylovat dříve, což zlepší i efektivitu léčby. Ne všichni zdravotníci vědí, jak neslyšícímu zajistit tlumočníka, i když na něm má podle zákona č. 384/2008 sb. nárok. Stejně jako na zvolení si stylu komunikace. Často jeho služby využijí jen v případě, že je jako doprovod neslyšícího. Domnívám se, že by bylo vhodné dát na pracoviště kontakt na nějaké centrum zprostředkující služby tlumočníka, pokud se nějaký tlumočník nachází přímo ve zdravotnickém zařízení, dát kontakt na něj. Co se týče spolupráce s tlumočníkem při komunikaci s neslyšícím, bylo by dobré doplnit znalosti zdravotníků o zásady komunikace. Tyto zásady je možné uplatnit nejen při tlumočení znakového jazyka, ale i při komunikaci prostřednictvím tlumočníka s cizincem. Tento způsob komunikace je velmi efektivní a je škoda jej nevyužít, či využít špatně. 46

48 Myslím si, že pořádání seminářů v oblasti problematiky přístupu k neslyšícím, by mohlo pomoci zefektivnit komunikaci s neslyšícími. Ale je samozřejmé, že pokud zdravotníci nebudou mít o tuto problematiku zájem, budou semináře navštěvovat jen proto, že musí a nic si z něj neodnesou. 47

49 Závěr Bakalářská práce na téma Přístup zdravotníků k hospitalizovaným neslyšícím pacientům měla za cíl zjistit znalosti zdravotníků v problematice přístupu k neslyšícím pacientům. Dovolím si citovat spisovatelku Helen Kellerovou. Slepota odděluje člověka od světa věcí, hluchota od světa lidí. Je velice důležité mít na paměti, že neslyšící člověk je při komunikaci omezen pouze komunikačními kanály, nikoli obsahem. Spousta neslyšících se řadí ke komunitě Neslyšících a je nutné tento fakt respektovat. Většina prelingválně neslyšících se nebere jako handicapované jedince, ale jako příslušníky menšiny Neslyšících. Při komunikaci s neslyšícími je důležité zachovávat určitá pravidla, která nám usnadní efektivně komunikovat. Vždy je nutné respektovat způsob komunikace, který preferuje daný neslyšící a vždy by měl být neslyšícímu nabídnut tlumočník, na kterého má ze zákona nárok. Pokud jej odmítne, musí být jeho rozhodnutí respektováno. Vždy je dobré poznačit preferovaný způsob komunikace do dokumentace pacienta a předat dalším zdravotníkům pro rychlejší a efektivnější komunikaci. Většina zdravotníků je schopná se s neslyšícím pacientem domluvit na nejdůležitějších a nejzásadnějších věcech ohledně zdravotních úkonů či léčebných postupů. Není už ale zřejmé, kolik ze zdravotníků vede s neslyšícími běžný hovor, který neslyšícím může dát pocit většího pohodlí či důvěry ke zdravotníkům a zajistit lepší spolupráci a atmosféru. Domnívám se, že pokud by se tento problém napravil, neslyšící pacienti by v nemocničních zařízeních byli daleko spokojenější. K této bakalářské práci je také vypracována krátká brožura s názvem Jak efektivně komunikovat s neslyšícím pacientem?, která by mohla sloužit zdravotníkům jako shrnutí nejdůležitějších informací před zahájením rozhovoru s neslyšícím. Obsahuje i znakovanou abecedu, kterou je možné využít. Doufám, že tato bakalářská práce bude přínosem pro zlepšení přístupu zdravotníků k neslyšícím pacientům a informovanosti v oblasti této problematiky. 48

50 Seznam použité literatury BARVÍKOVÁ, Jana. Kochleární implantáty: rady a zkušenosti. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, ISBN BOUKALOVÁ, Naděžda. Zkušenosti sester s neslyšícími pacienty a zásady správné komunikace s neslyšícími ve zdravotnickém zařízení. Praha, Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta BRŮHA, Dominik, Eva PROŠKOVÁ a Gabriela MAHROVÁ. Zdravotnická povolání. Praha: WoltersKluwer Česká republika, Sestra (Grada). ISBN CZERNIEJEWSKI, Emily Michelle. A system to enhance patient-provider communication in hospitalized patients who use american sign language. Iowa, Magisterská práce. University of Iowa ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Třetí, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada, ISBN ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. Třetí, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada, ISBN Desatero komunikace s: pacienty se sluchovým postižením. Všeobecná zdravotní pojišťovna [online]. [cit ]. Dostupné z: Desatero pro komunikaci s neslyšícím člověkem za přítomnosti tlumočníka. Ruce.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: DIABOVÁ, Amalaine. Chápete člověče, co vám říkám?, aneb, Komunitní tlumočení u nás: (návod, jak se domluvím s uprchlíkem, pacientem, neslyšícím--). Praha: JTP - Jednota tlumočníků a překladatelů ve spolupráci s Generálním ředitelstvím pro překlady Evropské komise a Komorou soudních tlumočníků ČR, ISBN DRŠATA, Jakub a Radan HAVLÍK a Viktor CHROBOK. Foniatrie - sluch. Havlíčkův Brod: Tobiáš, Medicína hlavy a krku. ISBN DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie: Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. Vyd. 2. (přeprac. a dopl.). Olomouc: Epava, ISBN HUDÁKOVÁ, Andrea. Ve světě sluchového postižení: informační a vzdělávací publikace (nejen) pro zdravotnický personál o životě a potřebách neslyšících, nedoslýchavých a ohluchlých lidí a lidí s kochleárním implantátem. Praha: Středisko rané péče Tamtam, ISBN

51 HYBÁŠEK, Ivan a Jan Vokurka a kol.: eotorinolaryngologie. Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů :: Portál Lékařské fakulty v Hradci Králové [online] , poslední aktualizace [cit ] Dostupný z WWW: < ISSN X KABÁTOVÁ, Zuzana a Milan PROFANT, a kolektiv. Audiológia. Praha: Bratislava, ISBN MÜLLEROVÁ, Lenka. Problematika komunikace s osobami se sluchovým postižením z KISVETROVÁ, Helena. Osoby se zdravotním postižením: vybrané kapitoly II : sluchové postižení. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Učebnice. ISBN MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada, Manažer. ISBN pohledu zdravotnického personálu. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta PFEFFEROVÁ, Kateřina. Osoby se sluchovým postižením a jejich komunikační problémy ve zdravotnických zařízeních v okrese Olomouc. Olomouc, Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury PROCHÁZKOVÁ, Věra a Petr VYSUČEK. Jak komunikovat s neslyšícím klientem?. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, ISBN SKOPALOVÁ, Jitka. Vybrané kapitoly ze zdravotnické etiky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Sestra (Grada). ISBN STRNADOVÁ, Věra, 2006 Neverbální projevy neslyšících lidí. Ruce.cz [online] [cit ]. Dostupné z: STRNADOVÁ,Věra, Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením.dostupné z : ŠULÁKOVÁ, Zuzana. PROBLÉMY NEMOCNÝCH S PORUCHAMI SLUCHU. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. VENGLÁŘOVÁ, Martina a Gabriela MAHROVÁ. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada, Sestra (Grada). ISBN Zákon 96/2004 sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) Zákon č. 384/2008 Sb. o znakové řeči 50

52 Seznam tabulek a grafů Graf 1 Délka praxe v oboru Graf 2 Nejvyšší dosažené vzdělání Graf 3 Znalost znakového jazyka Graf 4 Zájem absolvovat kurz znakového jazyka, pokud by byl zaměstnavatelem nabídnut Graf 5 Způsoby komunikace při prvním kontaktu s neslyšícím Graf 6 Schopnost neslyšících číst Graf 7 Základní pravidla pro efektivní komunikaci s neslyšícím Graf 8 Formy předání mezi ošetřovatelským personálem o přítomnosti neslyšícího pacienta Graf 9 Osobní zkušenost s neslyšícím pacientem na pracovišti Graf 10 Zvolená forma navázání kontaktu Graf 11 Zvýšená pozornost při komunikaci s neslyšícím Graf 12 Nejvíce efektivní forma komunikace s neslyšícím dle názoru či zkušeností respondentů Graf 13 Zajištění tlumočníka na pracovišti Graf 14 Využití pomoci tlumočníka Graf 15 Nejčastější pochybení při komunikaci s neslyšícím Graf 16 Organizace zabývající se pomocí neslyšícím Graf 17 Vybavenost pracovišť materiály pro neslyšící Tabulka 1 Zásady komunikace s neslyšícím pacientem prostřednictvím tlumočníka

53 Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Žádost o sběr dat FN Brno Příloha č. 3 Žádost o sběr dat ordinace MUDr. Sovadiny Příloha č. 4 Žádost o sběr dat ordinace MUDr. Jelínkové

54 Příloha 1 - Dotazník Vážené respondentky, vážení respondenti, dovolte, abych se vám představila, jmenuji se Petra Plesníková, jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě Katedry zdravotnických studií, oboru všeobecná sestra. Ráda bych vás požádala o vyplnění tohoto dotazníku, který se týká mé bakalářské práce na téma: Přístup zdravotníků k hospitalizovaným neslyšícím pacientům. Prosím Vás o vyplnění dotazníku, který je anonymní. Dotazník poslouží pouze ke zpracování výsledků mé bakalářské práce. Správné odpovědi prosím zakroužkujte (můžete označit libovolný počet vyhovujících odpovědí) nebo doplňte. Děkuji za spolupráci. 1. Jak dlouho již pracujete v oboru? A) 0-5 let B) 6-10 let C) let D) 16 a více let 2. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? A) Střední škola, s maturitou B) Vyšší odborná škola C) Vysoká škola, Bakalářské studium D) Vysoká škola, Magisterské studium E) Jiné: 3. Ovládáte znakový jazyk? A) Ano B) Jen pár znaků / abecedu C) Ne 4. Kdyby Vám zaměstnavatel nabídl kurz znakového jazyka měl/a byste zájem? A) Ano B) Ne 5. Jaký způsob komunikace byste zvolil/a při prvním setkání při komunikaci s neslyšícím pacientem? A) Znakový jazyk (pokud jej ovládám) B) Psané slovo C) Spolupráce s tlumočníkem nebo členem rodiny D) Mluvené slovo, pomalá řeč, jasná artikulace, výrazná mimika a gestikulace 6. Myslíte si, že všichni neslyšící umějí dobře číst? A) Ano B) Ne C) Nevím 7. Jaká si myslíte, že jsou základní pravidla pro efektivní komunikaci s neslyšícím? A) Tiché a dobře osvětlené prostředí B) Oční kontakt C) Zpětná vazba D) Pouze psané slovo stačí, každý tomu rozumí E) Jiné: 8. Jakým způsobem upozorníte ošetřující personál, že pacient je neslyšící? A) Slovním předáním B) Písemným předáním C) Označením dokumentace D) Označením lůžka 9. Setkal/a jste se někdy s neslyšícím pacientem u Vás na pracovišti? ANO/NE Pokud jste odpověděl/a ne, otázky nemusíte zodpovídat.

55 10. Jak jste s pacientem navázal/a kontakt? A) Oslovením B) Dotykem na rameno C) Gestem D) Jiné: 11. Na co zejména, jste si při komunikaci s neslyšícím pacientem musel/a dávat pozor? A) Zpětná vazba B) Trpělivost C) Správná artikulace D) Jiné: 12. Jaká forma komunikace a proč je dle Vašeho názoru/zkušenosti nejvíce efektivní? A) Mluvené slovo, správná artikulace, gesta B) Názorná ukázka C) Psané slovo D) Znakový jazyk E) Spolupráce s tlumočníkem F) Jiné: 13. Víte jak zajistit spolupráci s tlumočníkem pro neslyšící pacienty u Vás na pracovišti? A) ANO B) NE 14. Využil/a jste někdy pomoci tlumočníka? ANO/NE 15. V čem si myslíte, že se nejčastěji chybuje při komunikaci s neslyšícím pacientem? A) Neslyšící pacient nemá dostatek informací nebo jim nerozuměl není zpětná vazba B) Málo času C) Předpoklad, že neslyšící má nižší intelekt a tomu je přizpůsoben styl komunikace D) Vyhýbání se komunikaci s neslyšícím E) Jiné: 16. Znáte nějakou organizaci zabývající se pomocí neslyšícím lidem? A) NE B) ANO, jakou: 17. Jaké jsou podle Vás nejdůležitější zásady komunikace s pacientem prostřednictvím tlumočníka? Máte na svém pracovišti materiály určené pro neslyšící pacienty? A) ANO, jaké: B) NE

56 Příloha 2 Žádost o sběr dat FN Brno

57