Slovní druhy v učebnicích českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ

Transkript

1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání Závěrečná práce Slovní druhy v učebnicích českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ Vypracovala: Mgr. Jindřiška Ježková Vedoucí práce: Mgr. Michaela Křivancová, Ph.D. České Budějovice 2017

2 Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne 30. října Mgr. Jindřiška Ježková

3 Anotace Tato práce se zabývá učivem o slovních druzích v učebnicích českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ. Práce je rozdělena na tři části, přičemž první část pojednává o problematice slovních druhů z jazykovědného hlediska. Jsou zde krátce charakterizovány jednotlivé slovní druhy a klasifikační kritéria, podle nichž lze slova k daným slovním druhům přiřadit. Druhá část je zaměřena na učebnice českého jazyka pro 1. stupeň, zejména na jejich strukturu a také na typy jazykových cvičení, jež se v nich objevují. Poslední část obsahuje charakteristiky a následné porovnání učebnic českého jazyka dvou vybraných nakladatelství se zaměřením na učivo o slovních druzích. Klíčová slova: slovní druhy, klasifikační kritéria, algoritmus určování slovních druhů, učebnice, jazyková cvičení Abstract This paper deals with the topic of word classes in textbooks of Czech language and grammar for the first stage of primary schools. It is divided into three parts. The first part deals with the issue of word classes from the linguistic point of view. It briefly characterizes the word classes and classifying criteria according to which words can be assigned to a particular word class. The second part focuses on textbooks of Czech language and grammar as well as on types of grammatical exercises contained therein. The last part contains characteristics and subsequent comparison of the Czech language textbooks of two selected publishers with special attention to their concept of the topic of word classes. Key words: word classes, classifying criteria, algorithms for determining word classes, textbooks, grammatical exercises

4 Poděkování Děkuji vedoucí své práce Mgr. Michaele Křivancové, Ph.D. za odborné vedení, věcné připomínky, cenné rady a v neposlední řadě za ochotu a vstřícnost po celou dobu zpracování této práce.

5 Obsah Úvod Slovní druhy Klasifikační kritéria Kritérium morfologické (tvaroslovné) Kritérium sémantické (významové) Kritérium syntaktické Charakteristika jednotlivých slovních druhů Substantiva Adjektiva Pronomina Numeralia Verba Adverbia Prepozice Konjunkce Partikule Interjekce Hranice mezi slovními druhy Algoritmus určování slovních druhů Zastoupení slovních druhů v českém jazyce Slovní druhy ve školní praxi Učebnice českého jazyka Stavba učebnic českého jazyka... 15

6 Typy cvičení dle způsobu provedení Charakteristika vybraných učebnic Nakladatelství Fraus Fraus český jazyk Nakladatelství Nová škola s.r.o Nová škola s.r.o. český jazyk Srovnání učebnic vybraných nakladatelství Závěr Seznam použité literatury Seznam analyzovaných učebnic Seznam internetových zdrojů Seznam tabulek Seznam obrázků Seznam grafů... 39

7 Úvod Slovní druhy jsou nedílnou součástí výuky českého jazyka a jelikož jde o učivo poměrně abstraktní a komplexní povahy, žáci s ním mají často potíže. Tato práce se zabývá tím, jak je učivo o slovních druzích prezentováno a koncipováno ve vybraných učebnicích českého jazyka pro 1. stupeň. Cílem této práce je tyto učebnice charakterizovat a porovnat je, pozornost je zaměřena zejména na koncepci probíraného učiva, posloupnost jednotlivých slovních druhů a na typy a počet cvičení, jež se tohoto učiva týkají. Práce je rozdělena do tří kapitol. První kapitola je zaměřena spíše teoreticky: jsou zde krátce představeny jednotlivé slovní druhy a jsou zde charakterizována jednotlivá klasifikační kritéria. Tato část práce se též věnuje problematice přechodů mezi jednotlivými slovními druhy, zastoupení jednotlivých slovních druhů v českém jazyce a v neposlední řadě se také zabývá slovními druhy z hlediska didaktického, tedy jakým způsobem je nejlépe toto učivo předat žákům. Druhá kapitola pojednává zejména o stavbě učebnic českého jazyka z hlediska jejich obsahu i členění, v této kapitole jsou také charakterizovány nejčastější typy cvičení, s nimiž se lze v učebnicích setkat. Třetí kapitola je zaměřena na analýzu a porovnání učebnic vybraných nakladatelství (Fraus a Nová škola s.r.o.) z hlediska učiva o slovních druzích, přičemž v počátku této kapitoly lze nalézt i stručná představení výše zmíněných nakladatelství. 1

8 1 Slovní druhy Pojem slovní druh je v jazykovědě velice důležitý, je spjat se vznikem systematické mluvnice od samého počátku. Novodobé jazyky přejímaly třídění slovních druhů i s jejich názvy z řecké, a především z latinské mluvnice a následně je upravovaly na základě své jazykové povahy (Kolářová a kol., 2012). Z vědeckého hlediska je třídění slovních druhů složitým problémem a dle autorů Mluvnice češtiny 2 (1986) se žádný ze soustavných popisů přirozeného jazyka ( ) bez takové klasifikace neobejde. Při rozlišování druhů slov se však naráží na častý problém, které kritérium zvolit. 1.1 Klasifikační kritéria Slovní druhy jsou komplexní povahy, nelze tedy jednoznačně přiřadit slovo ke slovnímu druhu s pomocí jednoho kritéria, jelikož tato kritéria se navzájem doplňují, překrývají, konkurují si a žádné kritérium není samo o sobě dostačující (Cvrček a kol., 2010). Pro praktické účely (školské i akademické) byla vytvořena tři klasifikační kritéria třídění slovních druhů, jež nalezneme ve většině publikací zabývajících se gramatikou, přesněji morfologií českého jazyka (např. Čeština pro učitele, Mluvnice češtiny 2, Čeština - řeč a jazyk, ) Kritérium morfologické (tvaroslovné) Toto kritérium sleduje, zda se slova ohýbají (skloňují se a časují se, případně se stupňují nebo i přechylují), tedy zda slova mění svůj tvar či nikoliv. Časují se verba (slovesa) a skloňují se jména: substantiva (podstatná jm.), adjektiva (přídavná jm.), pronomina (zájmena) a numeralia (číslovky). U skloňování navíc rozlišujeme tři různé typy, a to skloňování substantivní (jmenné), adjektivní (složené) a zájmenné, přičemž i zde se jednotlivé typy prolínají - např. přídavná jména přivlastňovací mají smíšené paradigma substantivní (v j. č. až na 7. p.) i adjektivní (v mn.č. až na přímé pády). Zjednodušeně se tedy na základě kritéria morfologického vymezují slovní druhy ohebné (viz výše) a neohebné (nemůžeme je skloňovat ani časovat), tj. 2

9 zbývající skupiny slov: adverbia (příslovce), prepozice (předložky), konjunkce (spojky), partikule (částice) a interjekce (citoslovce). Je nutné zmínit, že tvaroslovné kritérium ovšem není vždy jednoznačné, např. ne všechna ohebná slova můžeme vždy skloňovat (angažmá, blond, lze) tato slova zůstávají neohebná, a přesto je řadíme k substantivům a adjektivům a verbům. Naopak např. adverbia patří k neohebným slovním druhům, a přesto je lze stupňovat jako adjektiva (pomalu pomaleji nejpomaleji). Na základě tvaroslovného kritéria nelze vždy jednoznačně určit, zda jde o zájmeno či číslovku, přídavné jméno či příslovce, spojku či předložku apod. Z toho vyplývá, že abychom jednoznačně určili, o který slovní druh jde, je třeba zohlednit i další kritéria Kritérium sémantické (významové) Jak již název napovídá, toto kritérium odlišuje slova podle toho, jakým způsobem se jednotlivé slovní druhy podílejí na významové stavbě textu. Někdy bývá toto kritérium uváděno a uplatňováno jako první (viz Mluvnice češtiny 2, 1986), jelikož věcný význam slova bývá myšlenkově snadno přístupný, protože slovo odráží objektivní mimojazykovou realitu. Sledují se zde i obecné významy, jež charakterizují a vzájemně odlišují jednotlivé slovní druhy. Na základě tohoto kritéria se skupina slovních druhů rozděluje na slovní druhy autosémantické (plnovýznamové, samostatné, základní) a synsémantické (neplnovýznamové, nesamostatné). Do skupiny autosémantických slov spadají ty slovní druhy, jež mají význam relativně nezávislý na okolních slovech (Cvrček a kol., 2010). Jedná se substantiva, adjektiva, verba a adverbia) Substantiva označují jevy chápané jako samostatná fakta skutečnosti (dům), adjektiva označují jevy chápané jako jejich vlastnosti a statické příznaky (malý), verba označují příznaky dynamické, probíhající v čase (běžet, stát). Adverbia pak označují další příznaky posledních dvou zmiňovaných příznaků (dynamického i statického), mají významy okolnostní (místní, časové atd. - např. nahoře, zítra). K základním slovním druhům M. Čechová a kol. (2011) ještě přiřazuje tzv. nástavbové slovní druhy, které svými vlastnostmi 3

10 napodobují soustavu základních slovních druhů (neslovesných). Jsou to především numeralia, která vyjadřují počet, kvantitu; stejně jako např. substantiva (stovka, setina), nebo adverbia (málo, mnoho). K nástavbovým slovním druhům patří také pronomina (sám, všichni) a zájmenná příslovce (kdy, kde) jako slova zástupná. Zajímavé je, že v autoři Mluvnice češtiny 2 (1986) zařazují nástavbové slovní druhy ke slovním druhům synsémantickým. Za plnovýznamová slova se též považují i mnohá interjekce, napodobující zvuky (cvak), vyjadřující nálady, city (ach, ouvej), povely (hijé, pst), navazující kontakt (haló). Slovní druhy synsémantické uplatňují svůj význam či funkci až v kontextu ostatních slov, jedná se o prepozice, konjunkce a partikule. Prepozice se podílejí na významu pádu jména, s nímž se spojují (bez peněz) a na základě valence slovesa (zapomenout na ). Konjunkce vyjadřují vztahy mez větami a větnými členy (např. když, dokonce ). Partikule vyjadřují vztah mluvčího k výpovědi, případně k jednotlivým větným členům Kritérium syntaktické Při uplatňování tohoto kritéria řešíme, jakým způsobem se jednotlivé skupiny slov podílejí na výstavbě věty a textu, s jakými jinými slovními druhy se pojí, jakým větným členem mohou být atd. (Samostatný význam mají citoslovce, které jsou samostatnou výpovědí a do struktury věty se většinou nijak nezapojují, nejsou tedy větnými členy. Některá citoslovce však mohou být ve větě přísudkem neslovesným (např. Žabka hop do rybníka.) Plnovýznamové slovní druhy mají vždy větněčlenskou platnost, např. substantiva bývají nejčastěji podmětem či předmětem (Žák hledá sešit), dále mohou být neshodným přívlastkem (Koupila si boty z kůže), jmennou částí přísudku (Ona je manažerkou), doplňkem (Jmenovali ho vedoucím) a příslovečným určením (Šli křovím). Přídavná jména jsou typickým shodným přívlastkem (Má modrý plášť), dále mohou být shodným doplňkem (Zahlédla jsem ho smutného) a jmennou částí 4

11 přísudku (Dítě je zdravé). Zájmena a ohebné číslovky mohou být stejnými větnými členy jako podstatná či přídavná jména. Slovesa jsou nejčastěji ve funkci přísudku, neurčité slovesné tvary mohou plnit roli jako jména (Mlčeti zlato). Příslovce jsou pak příslovečným určením. Ani toto kritérium neklasifikuje autosémantická slova zcela přesně, proto je nutné uplatnit i výše zmíněných kritérií. Syntaktického kritéria však využijeme jako základní k rozlišení neplnovýznamových neohebných slov: předložek, spojek a částic. Předložky se se pojí s podstatnými jmény (do lesa, nad hlavou ), nemohou stát na konci věty. Spojky spojují větné členy nebo věty, může se jednat o spojování mluvnicky stejnorodé, ale též nestejnorodé, tj. ve vztahu závislosti. Jako spojky se v této souvislosti ale mohou jevit také vztažná zájmena (který, jaký co ) či vztažná příslovce (kdy, kam, jak ), ty jsou však ve větě na rozdíl od spojek větnými členy. Částice stejně jako spojky, předložky a citoslovce nejsou větnými členy, uvozují výpověď zároveň i s naznačením emoce (Ale to jsou k nám hosti!), vyjadřují modalitu jistotní (ano, snad, prý ). Syntaktické kritérium se uplatní např. v určení slov ale; které může být spojkou (malý, ale šikovný), částicí (viz výše); to, což může být zájmeno (Podej mi to pero), ale též částice (To je mi špatně!) Charakteristika jednotlivých slovních druhů Dle výše zmíněných kritérií se dnes běžně vymezuje deset slovních druhů, přičemž do padesátých let se jich tradičně dle mluvnic Jana Gebauera a Josefa Dobrovského rozlišovalo pouze devět (chyběly částice) (Kolářová a kol., 2012). Na druhou stranu se jako další slovní druh také někdy vymezují tzv. predikativa (Čechová, a kol. 2011), což jsou slova objevující se ve spojení se sponovým slovesem být ve větách typu: (je horko, bylo hezky, je možno ) V běžné školské praxi je určujeme jako příslovce. Některé publikace (Cvrček, V. a kol., 2010) navíc zmiňují také jedenáctý slovní druh, a to monokolokabilní slova (tj. slova vyskytující se pouze v určitém spojení, ale samostatně ne). 5

12 V této práci budou stručně charakterizovány pouze ty slovní druhy, s nimiž se běžně setkáme ve školské praxi: Substantiva Jedná se o nejfrekventovanější slovní druh v českém jazyce. Jsou to slova pojmenovávající předměty, osoby, zvířata, děje, vlastnosti a stavy, které jsou chápány jako nezávislé substance (matka, pes, malování, křehkost, smutek). Jsou to ohebné autosémantické slovní druhy, mluvnické významy vyjadřují prostřednictvím deklinace (skloňování). Nejčastěji se u nich uplatňuje deklinace jmenná, méně často též deklinace složená, některá substantiva jsou nesklonná. Jejich primární funkcí je ve větě vyjadřovat podmět, i když se může uplatnit v jiných funkcích (viz výše) Adjektiva Přídavná jména vyjadřují statický, v čase neprobíhající příznak substancí, tzn. osob, zvířat a neživých jevů (malý, následující, bratrův). Hubáček a kol. (1998) rozlišuje adjektiva kvalitativní (vyjadřují příznak jako kvalitu př. malý) a adjektiva relační (vyjadřují příznak jako vztah př. dětský). Jsou to ohebná plnovýznamová slova (skloňují se i stupňují). Skloňují se zejména dle deklinace adjektivní (složené), částečně i dle deklinace jmenné, existuje i několik adjektiv nesklonných. Ve větě plní nejčastěji funkci shodného přívlastku Pronomina Jsou to většinou ohebná slova, která nepojmenovávají skutečnost přímo, nýbrž k ní odkazují, či vyjadřují vztah mluvčího k ní. Typickým znakem zájmen je jejich pronominálnost, označují skutečnost zástupně za jména, v kontextu je tedy můžeme považovat za plnovýznamová slova, jejich syntaktická funkce závisí na tom, jaký slovní druh zastupují. Skloňují se dle deklinace zájmenné (např. ten) a adjektivní (který), v mezené míře i substantivní (spíše jednotlivé izolované tvary, př. sama) 6

13 Numeralia Tato skupina slov slouží k vyjádření množství, kvantity. K jejich určení se až na výjimky uplatňuje pouze sémantické kritérium, jelikož nejsou vymezeny žádným speciálním formálním znakem. Po formální stránce je možné přiřadit většinu numeralií k jiným slovním druhům, skloňují se tedy různě, jako substantiva (milión), adjektiva (druhý), zájmena (pouze číslovka jeden) a velká část je neohebných (dvakrát). Malá část číslovek se vymezuje tvary, jež jsou typické pouze pro tento slovní druh (číslovky zakončené na -t z řady pět až devadesát devět, číslovky sedm, osm a některé neurčité číslovky). Někdy se o jejich tvarech mluví jako o číslovkové deklinaci (Hubáček a kol., 1998) Verba Slovesa vyjadřují stavy substancí (ležím), akci (leze), nebo děj (hádat se). Jsou to ohebná plnovýznamová slova, jako jediný slovní druh tvoří své tvary prostřednictvím konjugace (časování). Ze syntaktického hlediska plní slovesa primárně funkci predikátu (přísudku) Adverbia Jsou to slova vyjadřující bližší okolnosti dějů, vlastností, či okolnosti jiných okolností. Tyto okolnosti mohou být časové, místní, způsobové, příčinné (dnes, zde, hezky, naschvál). Jedná se o neohebné plnovýznamové slovní druhy, která mají ve větách nejčastěji větněčlenskou platnost různých příslovečných určení Prepozice Předložky jsou neohebný a nesamostatný slovní druh, který se pojí ke jménům v různých pádech na základě valence slovesa. Ve spojení se jmény vyjadřují vztah jmen k jejich nadřazeným větným členům a podílejí se tak na výstavbě věty a textu. 7

14 Konjunkce Spojky spojují věty či větné členy a vyjadřují tak jejich vztah souřadný (koordinaci) nebo podřadný (subordinaci). Tento slovní druh je neohebný a synsémantický. Konjunkce nejsou větnými členy, spolu se vtažnými zájmeny a vztažnými příslovci fungují jako spojovací výrazy Partikule Jsou neohebným a neplnovýznamovým slovním druhem, přiřazujeme k nim slova různého původu a mnoha rozličných funkcí, jsou tedy často homonymní s jinými slovními druhy (nejčastěji s příslovci). Někdy bývají také označovány jako zbytkový slovní druh a jak již bylo zmíněno výše, v minulosti partikule v klasifikaci slovních druhů nebyly. Částice formují větu s ohledem na vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti, k adresátovi, nebo k členění textu. Nemají platnost větného členu a také netvoří samostatnou výpověď (na rozdíl od citoslovcí) Interjekce Jde o neohybný slovní druh, jehož prostřednictvím může mluvčí vyjadřovat postoje a emoce, případně posilovat komunikační kontakt s adresátem. Interjekce se vyznačují výraznou expresivitou, tvoří samostatnou výpověď, v psaných projevech jsou odděleny z obou stran čárkami. Pokud jednotlivé slovní druhy uspořádáme dle výše zmíněných kritérií do tabulky, dojdeme ke zjištění, že každý slovní druh má specifický soubor vlastností, jež jej odlišuje od ostatních slovních druhů. Samozřejmě i zde to neplatí bez výjimky, v některých případech může být jedna lexikální jednotka považována za více slovních druhů v závislosti na daném kontextu. Více se touto problematikou bude zabývat kapitola č (viz níže) 8

15 Tabulka č. 1: Slovní druhy dle kritérií (Cvrček V., a kol., 2010, s. 131) kritéria tvaroslovná významová syntaktická ohýbají skloňují stupňují autosémantika význam/funkce syntaktická Substantiva ano ano ne ano názvy substancí nerozhoduje Adjektiva ano ano (ano) ano vlastnosti substancí nerozhoduje Pronomina ano ano ne ano/ne zastupují jména nerozhoduje Numeralia ano ano ne ano/ne kvantovost nerozhoduje Verba ano ne ne ano názvy dějů nerozhoduje Adverbia ne ne (ano) ano vlastnosti dějů/vlastností nerozhoduje Prepozice ne ne ne ne význam pádů jmen pojí se se Konjunkce ne ne ne ne vztah mezi větami/členy spojuje Partikule ne ne ne ne postoj k větě/členu nerozhoduje Interjekce ne ne ne ano expresivní/kontaktová stojí 1. 3 Hranice mezi slovními druhy Komplexní charakter slovních druhů vede často k tomu, že ani odborníci nejsou v určování některých slov za jedno. Čechová a Styblík (1998, s. 112) uvádějí jako příklad slovo totiž, které bychom dnes nejspíše zařadili ke spojkám: u B. Havránka A. Jedličky je vymezeno šíře jako spojovací výraz 1981, s. 406, V. Šmilauer je zařazuje k příslovcím, s. 314,. učebnice V. Styblíka a kol. (ČJ , s. 30, SSČ je pak označuje jako modální částici. Jelikož uplatňujeme v určování slovních druhů tři různá hlediska, která se navzájem mohou různě vrstvit, křížit, někdy i vylučovat, je pochopitelné, že budou mezi jednotlivými slovními druhy existovat přechodné jevy neboli přesahy mezi slovními druhy (Čechová a kol., 2011). (např. slovo okolo může představovat předložku slovo neohebné, ve spojení se jménem (okolo Hradce), ale též příslovce slovo neohebné, vyjadřuje okolnost místní (šel jsem jen okolo), v těchto případech nelze určit slovní druh bez znalosti kontextu. 9

16 Jednotlivá slova také mohou přecházet od jednoho slovního druhu ke druhému, může se jednat o: a) substantivizaci nejčastěji jde o substantivizaci adjektiv, kdy ve spojení substantiva a adjektiva dojde k eliminaci substantiva a adjektivum se pak stává podstatným jménem (raněný člověk byl ošetřen, raněný byl ošetřen). b) adjektivizaci slovesné tvary neurčité se stávají přídavnými jmény. Např. příčestí trpné ukryt ukrytý, přechodník přítomný (zpívajíc zpívající) c) adverbializaci tvar jména či předložkového spojení ustrnou a stanou se příslovci (kvečeru, číst vleže). d) prepozionalizaci ustrnulé tvary jmen či sloves se stávají předložkami (díky krásnému počasí, během zápasu, stalo se to omylem, kvapem). e) konjuncionalizaci spojkami se stávají původní slovní spojení (mezi a tím, mezitím). f) interjekcionalizaci jedná se především o vokativy jmen (božínku, hrome) g) partikulizaci částicemi se stávají příslovce (už přijeli, to už nejde), spojky (ale to snad nemyslíš vážně) 1.4. Algoritmus určování slovních druhů Vzhledem k tomu, že zařadit bezpečně slovo ke slovnímu druhu není často jednoduchou záležitostí ani pro jazykovědce, natož pro žáky ve škole, byl vytvořen tzv. algoritmus slovních druhů. Můžeme ho chápat jako didaktickou pomůcku, jež nám usnadní proces zařazení slova ke slovnímu druhu. Algoritmus určování slovních druhů je popsán v didaktikách českého jazyka (Svoboda, 1977; Brabcová, 1990 a další). Velice přehledně a srozumitelně uspořádaný ho lze nalézt v publikaci M. Čechové a kol. (2011, s. 94), jedná se o graficky upravený algoritmus Svobody (1977, s. 68): 10

17 Obr. č. 1: Algoritmus určování slovních druhů (in Čechová, M. a kol., 2011, s. 94) Potíže při určování slovních druhů se objevují zejména u tzv. morfologických homonym, jež mají totožný tvar, ale odlišný význam; další problémy způsobují již výše zmíněné přesahy a přechody mezi jednotlivými slovními druhy. Např. má (zájmeno přivlastňovací má matka, ale též sloveso on má pevné nervy), večer (podst. jm. byl pozdní večer X příslovce udělám to večer), pomocí (podst. jm. s jeho pomocí, ale také předložka otevřel to pomocí nože), zdraví (podst. jm. přeji ti hodně zdraví, nebo příd. jm. všichni byli zdraví, ale též sloveso děvče zdraví sousedku) atd Zastoupení slovních druhů v českém jazyce Jednotlivé slovní druhy se velmi liší z hlediska počtu slov, která k nim patří. Největší výskyt zaznamenáváme u slov autosémantických, tedy u těch, jež nesou lexikální význam. Slova, která zařazujeme mezi podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce a číslovky, zahrnují téměř 99,8 % všech českých slov. Naopak slova s převažujícím gramatickým významem nejsou co do četnosti příliš obsáhlá, ale v textech se jich užívá hojně a často se opakují. Grafické znázornění pořadí slovních druhů dle počtu slov, jež zahrnují, shrnuje V. Cvrček a kol. (2010): 11

18 Obr. č. 2: Procentní zastoupení slovních druhů ve slovníku (každé slovo počítáno jednou) (Cvrček, V., a kol., 2010, s. 132) Zajímavé je, že pokud bychom sledovali tu samou problematiku v mluveném jazyce, pořadí by bylo jiné: slovesa, podstatná jména, přídavná jména, příslovce, číslovky, částice, citoslovce, spojky, zájmena a předložky. Obr. č. 3: Procentní zastoupení slovních druhů v textech (počítán každý výskyt slova) (Cvrček, V., a kol., 2010, s. 132) 1. 6 Slovní druhy ve školní praxi Učivo o slovních druzích má pro výuku mateřského jazyka velký význam, a tudíž by mu měla být ve vyučování věnována dostatečná pozornost. Se slovními druhy se totiž žáci setkají nejen v rámci tvarosloví, nýbrž také v dalších jazykovědných 12

19 disciplínách, v lexikologii s tvořením slov a ve skladbě (I. Kolářová a kol., 2012). Slovní druhy stojí na počátku jazykového vyučování a celé je prostupují. Poskytují přístup k poznání praktických postupů užitých při jejich osvojování a míra tohoto osvojení je i mírou úspěšnosti jazykové výchovy. (Hauser a kol., 2007, s. 65) Znalost slovních druhů využijí žáci následně také ve výuce cizích jazyků (např. podstatná jména se v německém jazyce píší s velkým písmenem a s příslušným členem). Slovní druhy jsou abstraktním pojmem a vzhledem k tomu, že při jejich určování využíváme hned několik kritérií (viz výše), není pro žáky snadné toto učivo pochopit. Jak tedy naučit slovní druhy? Brabcová a kol. (1990) spolu s Hauserem a kol. (2007) považují za nevýhodnější začínat hlediskem významovým, jelikož je pro žáky snadno pochopitelné. Např. podstatná jména jsou vymezena jako názvy vlastností osob, zvířat a věcí, přídavná jména jako názvy jejich vlastností Začínáme se slovy plnovýznamovými. V poznávání slovních druhů následuje hledisko tvarové (morfologické), podle něhož žáci rozliší slovní druhy na ohebné či neohebné. Toto kritérium však pokládá Svoboda (1977) za prvořadé. Jako poslední hledisko ve školní praxi se doporučuje hledisko skladební (syntaktické), aplikované zjednodušeně: např. předložky jsou slova pojící se se jmény, spojky slova spojující věty či slova. S učivem o slovních druzích se začíná ve 2. ročníku (Brabcová a kol., 1990; Hauser a kol., 2007). Výše zmínění autoři didaktik českého jazyka doporučují uvést hned zpočátku všech deset slovních druhů (např. s využitím nástěnné pomůcky či tabulky v učebnici), jelikož v tomto věku mají žáci dobrou mechanickou paměť a názvy slovních druhů si v daném pořádku bez potíží zapamatují. Řazení slovních druhů má svou logiku, nejprve jsou zařazena slova ohebná, jména a slovesa, pak slova neohebná. Jakmile žáci znají výčet deseti slovních druhů, seznamují se s jednotlivými slovními druhy podrobněji, a to v pořadí podstatná jména, slovesa, spojky, předložky, přídavná jména, číslovky, zájmena, příslovce, částice, citoslovce. (Brabcová a kol., 1990) Ve 2. ročníku se jedné o jakousi přípravu pro uvedení do systému slovních druhů, což je systematicky probíráno ve 3.ročníku, kdy se učivo o slovních druzích prohlubuje a pozornost je věnována zejména slovním druhům ohebným (určování mluvnických kategorií). 13

20 Poznávání slovních druhů je prováděno především ústně. Určujeme-li slovní druhy písemně, nedoporučuje se místo slovních druhů užívat číslice, jelikož učitel nemůže z chybného označení slovního druhu číslicí poznat, zda žák jen označil správně zamýšlený slovní druh nesprávným číslem 2. Učebnice českého jazyka I přes to, že stále narůstá nabídka nových moderních metod a pomůcek, zejména interaktivních, učebnice má ve výuce stále své nezastupitelné místo. Dle výzkumů používá učebnici % všech učitelů primárních a sekundárních škol (Sikorová, 2010). Myslím, že v předmětu český jazyk se jedná o jednu z nejpoužívanějších pomůcek. Učebnice je velkým pomocníkem pro učitele, kteří ji mohou využívat různými způsoby. Může sloužit pro vlastní učení učitele, jeho přípravu na hodinu, jako zdroj obsahu výuky i zdroj pro metodické zpracování hodin a také jako výchozí bod pro osvojování nových témat... Učitel nemusí díky učebnici složitě hledat vhodné texty a úkoly určené k výkladu a procvičování učiva, které jsou zde vhodně didakticky uspřádány. Učebnice je nejen zdrojem poznatků a informací, ale zejména zdrojem aktivit a objevování nejen pro pedagogy, ale také pro žáka. Ten zde nalezne přehledně zpracovanou učební látku, kterou si osvojí ve škole a doma si ji pak může zopakovat či procvičit např. i s pomocí rodičů. Ti jsou (na základě mého zjištění) často také rádi, když se při učení se svými dětmi mohou podívat do ověřeného zdroje. V současnosti existuje na trhu nepřeberné množství učebnic. Jelikož v dnešní době není v České republice školám nijak centrálně nařizováno, podle kterých učebnic budou své žáky vzdělávat, pedagogové mají možnost určit si sami, které učebnice budou pro ně a jejich žáky nejlépe vyhovující. Vzhledem k počtu nakladatelství vydávajících učebnice (zde konkrétně pro 1. stupeň) není snadné se v této problematice orientovat. Učitelé se musejí spolehnout na svůj úsudek, doporučení kolegy atd. Jedinou jakousi zárukou kvality dané učebnice by měla být schvalovací doložka MŠMT, přičemž seznam učebnic, jež doložku získaly, je pak každoročně zveřejňován ve Věstníku MŠMT ČR a v dalších periodikách. Na rozdíl 14

21 od jiných zemí v České republice dosud neexistuje žádné pracoviště zabývající se objektivním hodnocením učebnic (Průcha, 2002) Stavba učebnic českého jazyka Dnešní učebnice českého jazyka je kombinací učebnice, cvičebnice i čítanky, jedná se o komplexní textový celek obsahující část jazykovou i slohovou, jež se horizontálně propojují. (Čechová, Styblík; 1998) Učebnice jsou vždy rozčleněny do několika kapitol, jejichž počet se u jednotlivých nakladatelství liší. Některá nakladatelství (SPN) nazývají své kapitoly explicitně dle probíraného jazykového jevu (např. Věta, Abeceda, ), jiná (Fraus) dle tematických celků (Loučení s létem, Jak se žije v Praze atd.). Kapitoly jsou pak dále členěny na jednotlivé lekce, přičemž jedna lekce tvoří většinou náplň několika hodin. Téměř v každé kapitole je probíráno nové učivo a zároveň by se zde měla objevovat také cvičení zaměřená na opakování. Ačkoliv Brabcová (1990) uvádí, že se upustilo od tradičního schématu gramatických učebnic typu: a) induktivní text, b) výklad učební látky, c) soustava úkolů a cvičení; po zhlédnutí několika typů učebnic se přikláním k názoru, že učebnice jsou členěny podobným způsobem. Výstavba textu učebnic souvisí s funkcemi, které text ve vyučování plní (informativní, komunikativní, instrumentální a také s didaktickými principy (přiměřenost, názornost, aktivnost, uvědomělost, trvalost osvojení učiva. Ve členění učebnic se také odráží typy vyučovacích jednotek. (motivace, expozice, fixace). (Debická, 1999) Kapitola začíná obvykle nějakým výchozím textem, pro žáky motivujícím a obsahujícím co nejvíce jazykových jevů, jež je třeba si osvojit, případně zopakovat. Texty mohou být vytvořené přímo samotnými autory učebnic, nebo mohou být převzaty ze současné literatury pro děti. V bezprostřední blízkosti textu jsou obvykle úkoly nebo otázky vázající se k textu. Jedná se o otázky ohledně porozumění textu, ale též o úkoly, v rámci jejichž 15

22 plnění se žák prakticky seznámí s novým učivem (např. v kapitole o podstatných jménech je zadán úkol vyhledat slova, která označují osoby, zvířata nebo věci). Následuje poučka (souvisí s expozicí učiva), jež je krátká a výstižná, odpovídající žákově věku (např. Podstatná jména jsou názvy osob, zvířat nebo věcí). Tzv. poučky bývají často formálně zdůrazněny, např. bývají v barevném rámečku nebo jsou psány tučným písmem, někdy nad nimi bývá vykřičník či Pamatujte si apod.). Fixační fáze je realizována různými typy cvičení, pokyny ke cvičením atd. Jednotlivé typy cvičení uvádím podrobněji v následující kapitole, jelikož se různými typy cvičení budu zabývat dále při analýze konkrétních učebnic. Je třeba dodat, že čebnice jsou navíc doplněny různými neverbálními prostředky: obrázky či fotografiemi - tzv. ilustračními obrázky (motivačního charakteru), které krmě motivační a estetické funkce mohou plnit také funkci didaktickou (např. obrázek skupiny dětí, podle něhož má žák říci, co děti dělají při nácviku sloves). Kromě obrázků obsahují učebnice také grafy a schémata, sloužící např. k orientaci v textu. Výše zmíněné členění učebnice odpovídá induktivně-analytickému postupu, kdy se žák s novým učivem nejprve seznámí prostřednictvím textu a operacemi s ním a teprve poté dojde utřídění poznatků, jejich systematizaci a následně k jejich aplikaci a upevnění. (Debická, 1999) Pakliže bychom se stavbu učebnic chtěli zabývat více, Obst (2016, s.40) ve své publikaci uvádí tzv. Strukturní komponenty učebnic, jejichž základními složkami jsou Aparát prezentace učiva (např. výkladový text prostý a zpřehledněný, doplňující texty, shrnutí učiva k tématům atd.), Aparát řídící učení (předmluva, návod k práci s učebnicí, otázky a úkoly za lekcí atd.) a Aparát orientační (obsah učebnic, marginálie, rejstřík atd.). Podle autora lze na základě koeficientu využití jednotlivých komponent v učebnicích zjistit kvalitu jejich didaktického zpracování a Strukturní komponenty učebnic tak mohou být nápomocné při výběru učebnic. 16

23 Typy cvičení dle způsobu provedení Existuje mnoho hledisek, na jejichž základě lze jednotlivá cvičení klasifikovat (podle formy, podle funkce atd.), jako nejvhodnější pro tuto práci se jeví rozdělení cvičení podle způsobu jejich provedení, (volně dle Jelínek, 1979; Hauser, 2007), opisovací cvičení Tato cvičení se nejčastěji objevují v učebnicích nižších ročníků. Žák opíše text ve stejné podobě, jak jej vidí, přitom dochází k analýze a následné syntéze textu, dochází zde i k porovnávání zvukové a psané podoby slova. (např. Opiš slova, která mají dvě slabiky.) přepisovací cvičení Je velice podobné předešlému typu cvičení, avšak pro žáka je přepisování náročnější. Ten musí na rozdíl od opisovacích cvičení navíc převést kód tiskacího písma do kódu písma psacího. V učebnicích jsou tato cvičení také uvozena imperativem přepiš, ale také opiš, (např. Opiš (Přepiš) poslední větu a podtrhni všechna podstatná jména.) doplňovací cvičení Tento druh cvičení má ve vyučování českého jazyka dlouholetou tradici (Brabcová, 1990). Doplňovací cvičení je v učebnicích českého jazyka jedno z nejčastějších typů cvičení, snad pro rychlost svého zpracování i vyhodnocení. Doplňována mohou být písmena (párové hlásky, i,í/y,ý ), slova (doplň do věty chybějící sloveso) i celé věty (doplň větu do souvětí. Často bývají slova určená k doplnění v nabídce pod textem a žák z nich vybírá tu nevhodnější variantu. Konkrétními příklady doplňovacích cvičení mohou být např.: (Pes seděl boudou. Ryby plavou vodě. Doplň chybějící předložky.) Jak již bylo řečeno, ve výuce je doplňování hojně využíváno (zejména v pravopisných cvičení), dokonce je doporučováno psychology či speciálními pro žáky s dyslexií, dysgrafií a jinými specifickými poruchami učení. Hausenblas (2015) však upozorňuje na to, že vyplňováním cvičení se žák učí pravopisu jen maličko schází 17

24 účinná pomoc pro správné rozhodnutí. Aby si žáci nezafixovali chybný tvar či podobu slova, doporučuje autor napsat v místě váhání prázdný kroužek, jež je navíc pro pedagoga signálem k tomu, že žák neví obměňovací (transformační) Jedná se o složitější cvičení, žák musí uvažovat o celém tvaru nebo souvislosti ve větě, v textu. (Např. Převeďte tvary množného čísla do jednotného, nahraďte citoslovce infinitivem slovesa.) vysvětlovací cvičení Tato cvičení se provádí ústně, žák musí vysvětlit jazykový jev např. vysvětli psaní i/y ve slově diktát. Často jsou vysvětlovací cvičení spojena s doplňovacími cvičeními (doplň vhodnou souhlásku a odůvodni: hra_), nebo se vyskytují spolu s cvičeními konstrukčními (viz níže) konstrukční cvičení Při tomto typu cvičení žák aplikuje správně probrané učivo. (Např. Použij slovo kolem ve větách tak, aby pokaždé bylo jiným slovním druhem.) Jakýmsi podtypem konstrukčních cvičení jsou cvičení modelová, jejichž základem jsou věty, slova atd., které jsou vzorem pro tvoření dalších vět, slov atd. téže stavby. (Např. Naše kočka seděla pod dubovým stolem. Zájmeno podst. jm. sloveso předložka přídav. jm. - podst. jm., Utvoř větu dle předchozího modelu.) vyhledávací cvičení Vyhledávací cvičení se v rámci určování slovních druhů vyskytuje často. Žák vyhledá slova dle pokynů a určí, o který slovní druh jde (cvičení určovací). (Např. Vyhledej v textu slova, která označují osoby, vyhledej zájmena, ) problémová cvičení Tato cvičení spočívají v tom, že žáci nemají k dispozici hotové informace, ale zjišťují je sami prostřednictvím řešení úkolu. (Např. Který ohebný slovní druh není v následující větě zastoupen? - Moje nejmilejší maminka má dnes narozeniny.) 18

25 3 Charakteristika vybraných učebnic Jak již bylo zmíněno, v současné době je na trhu opravdu velké množství učebnic a toto množství se stále zvyšuje. Také učitelé českého jazyka mají k dispozici bohatý výběr učebnic, jež jsou vydávány různými nakladatelstvími. Učebnice českého jazyka (a nejen je) nabízejí nakladatelství např. SPN, Prodos, Alter, Didaktis, TAKTIK, Fraus, Nová škola, Nová škola - Duha, Klett, Studio 1+1. Z této nabídky jsem pro svou práci zvolila učebnice z nakladatelství Fraus a nakladatelství Nová škola s.r.o Nakladatelství Fraus Obr. č. 4: Logo Fraus, Zdroj: Nakladatelství Fraus jsem si vybrala proto, jelikož se podle těchto učebnic vyučuje ve škole, kde učím. Jedná se o největší učebnicové nakladatelství v České republice. Toto nakladatelství se prezentuje zejména jako propagátor interaktivní výuky, je nositelem několika ocenění v České republice i na mezinárodní půdě (ocenění např. získala i sada výukových materiálů českého jazyka po 1. ročník). Fraus vydává ucelené řady tištěných a také interaktivních učebnic a jiných vzdělávacích materiálů, které jsou určeny pro základní a střední školy, ale též pro víceletá gymnázia a školy jazykové. Dle informací uvedených na webových stránkách tohoto nakladatelství využívá tyto učebnice víc než polovina škol u nás ( Fraus také zavedl novinku v podobě vzdělávacího portálu FRED, kde si mohou registrovaní uživatelé stáhnout různé připravené pracovní listy, ale též interaktivní výukové materiály, videa atd. Fraus k tomuto portálu poskytuje i školení, na němž lektoři zaměstnanci tohoto nakladatelství učitelům radí, jak jej mohou pedagogové ke své práci naplno využít. Jako uživatelka tohoto portálu ho mohu pedagogům doporučit, zatím však obsahuje převážně materiály určené 2. stupni, materiály pro 1. stupeň ZŠ jsou postupně doplňovány. 19

26 Fraus český jazyk V rámci předmětu český jazyk nabízí Fraus učebnice založené na analytickosyntetické metodě i na metodě genetické (v 1. ročníku). Vzhledem k tématu své práce se zaměřím na učebnici českého jazyka pro 3. ročník. Kompletní řada pro 3. ročník obsahuje učebnici, dva pracovní sešity, příručku učitele a CD obsahující poslechová cvičení k jednotlivým stranám v učebnici. Nižší ročníky mají k dispozici také písanky. Dále učitel může využít čítanku, k níž patří ještě dva pracovní sešity a samozřejmě též příručka učitele a CD Učebnice Český jazyk 3 Učebnice byla vydána v roce Autorkami jsou PhDr. Jaroslava Kosová, Ph.D., Mgr. Gabriela Babušová a Mgr. Arlen Řeháčková. Učebnice zahrnuje učivo jazykové, komunikační i slohové. Publikace Český jazyk 3 má 198 stran a je rozdělena do 20 témat. Existuje také v interaktivní verzi. V každém tématu je probíráno další jazykové učivo, přičemž první kapitoly jsou určené k opakování látky 2. ročníku. Probíranými jazykovými jevy jsou: stavba slova, slova příbuzná, vyjmenovaná slova, slovní druhy (jednotlivě), mluvnické kategorie podstatných jmen (rod, číslo, pád, životnost) a sloves (osoba, číslo, čas), souvětí. Pakliže bychom se zaměřili na jednotlivé strukturní komponenty učebnic, z aparátu prezentace učiva zde nalezneme výkladový text prostý i zpřehledněný (tabulky, schémata), poznámky a vysvětlivky, ilustrace, fotografie. Co se týče aparátu řídícího učení, učebnice obsahuje základní návod práce s učebnicí, stimulaci (podměty k zamyšlení, otázky), otázky a úkoly k celému ročníku i k ročníku předchozímu, odkazy na jiné zdroje informací (např. na Slovník spisovné češtiny), grafické symboly vyznačující určité části textu (např. poučky, cvičení), užití zvláštní barvy pro určité části textu, užití zvláštního písma (tučná sazba) pro určité části textu. Z hlediska aparátu orientačního se v učebnici objevují všechny komponenty: obsah učebnice, členění učebnice na tematické celky, marginálie i rejstřík (konkrétně rejstřík termínů). V samém závěru učebnici je pak uveden přehled klíčových kompetencí 20

27 rozvíjených v této učebnici, dále přehled očekávaných výstupů a zařazení průřezových témat v učebnicích ČJ pro 3. ročník ZŠ Slovní druhy v učebnicích Český jazyk 2 Se slovními druhy se žáci seznámí již ve 2. ročníku, a to v kapitole Co přišlo jarní poštou. Tato kapitola začíná textem doprovázeným několika ilustracemi, pod textem jsou cvičení na vyhledávání tvarů slov, dále na tvoření vět se zadanými tvary slov, doplňovací cvičení na i/y a následuje cvičení problémové (s. 83): Roztřiď slova vždy do dvou skupin po čtyřech. Podle čeho jsi skupiny tvořil(a)? (tráva, vytáhnout, načernit, nachystat, hlína, lístek, rozmíchat, louka; vstávat, v, na, do, hladit, probudit, nad, spočítat; ). Toto cvičení nutí žáky přemýšlet nad tím, jakým způsobem lze slova rozřadit, sami vymýšlejí kritéria, a i když učitel rozřadí slova podle slovních druhů, žáci to takto uchopit nemusejí. Když jsem zadala žákům tento úkol, často rozřazovali první osmici slov dle počtu slabik, což je vlastně také správné řešení. Podle slovních druhů rozřadil slova sám jen jeden žák. Jakmile byl ale vysvětlen princip, děti rychle pochopily, jak by mohly rozdělit následující osmice. Jak bylo uvedeno v předchozí části, je doporučováno, aby byli žáci seznámeni se všemi slovními druhy najednou, což je v této učebnici splněno. Po výše zmíněném cvičení následuje obrázek slunečnice přes celou stranu, přičemž slunečnice má 5 listů vlevo a vpravo a v každém z nich je uveden jeden slovní druh a dva příklady zatím bez dalších informací). Prvním slovním druhem, se kterým žáci pracují, jsou spojky. V učebnici jsou totiž zařazeny v rámci učiva o větách a souvětích, žáci plní úkoly typu (str. 87): Spoj věty spojkami a spojky napiš. (Dan nejede do zoo. Je nemocný.) Vymysli větné celky s těmito spojkami: že, nebo, když. Ze slovních druhů se následně žáci více věnují slovesům. V návaznosti na text od Jiřího Žáčka (Jak se člověk zlobí na psa) musejí žáci uvést, co asi pes udělal, že se pán tak zlobí, v učebnici jsou i příklady, přičemž slovesa jsou vydělena tučně: Pes rozkousal bačkory, vyhrabal díru v trávníku Pokračuj dál, doplňuj to, co mohou dělat psi a řekni slova, která by byla vytištěna tučně (str. 96). Žáci tak vymýšlejí 21

28 slovesa, následuje poučka o slovesech, jež je uvedena v oranžovém obdélníku označeným vykřičníkem. Poté jsou v učebnici uvedeny cvičení typu: Říkej, co všechno mohou dělat domácí mazlíčci. Řekni, co dělají tyto věci, nebo co se s nimi dělá Říkej, co se děje na obrázku Jsou tu též zastoupena cvičení doplňovací (Doplň do textu slovesa z nabídky.). Po slovesech přicházejí podstatná jména, jež nalezneme v kapitole Na rybách. Žáci mají nejdříve za úkol vzít si tři listy papíru a napsat na ně slova z textu Na rybách, přičemž mají vybírat pouze názvy osob (1. list), názvy zvířat (2. list), názvy věcí (3. list); poté, co mají vymyslet další takové názvy, jsou podstatná jména vymezena v krátké poučce. Následují cvičení: Jmenuj podstatná jména související se školou, Napiš názvy osob, kdo prodává v obchodě, Napiš k obrázkům podstatná jména, potom slovesa. Posledním slovním druhem probíraném ve 2. ročníku jsou předložky. Ty nalezneme v kapitole Moře se stejnojmenným textem, v němž jsou předložky tučně vytištěné. Kapitola také obsahuje obrázek delfína a jiných mořských živočichů, žák po zhlédnutí obrázku odpovídá na otázky: Co je nad delfínem? Kde je chobotnice? Poté se žák seznámí s poučkou o předložkách a v jednotlivých úkolech si učivo procvičí: Doplň chybějící předložky. Pomohou ti obrázky pod textem. (Nejtěžším savcem. zemi je plejtvák obrovský.) Zkoušej, které předložky je možné spojit s danými tvary slov (pro, nad, k, x vlnách, ryby, hvězdicí). Poslední kapitola je věnována opakování celého ročníku, obsahuje pět úkolů vázajících se k probraným slovním druhům z devatenácti. Ve druhém ročníku se žáci seznámí s přehledem všech deseti slovních druhů, přičemž jednotlivě jsou v této učebnici probrány spojky, slovesa, podstatná jména a předložky Slovní druhy v učebnicích Český jazyk 3 Ve 3. ročníku jsou první kapitoly věnovány opakování učiva 2. ročníku. S učivem slovních druhů je žák poprvé konfrontován ve druhé kapitole s názvem 22

29 Zvířecí. Jedná se o cvičení na str. 17: Říkej, co všechno dělají zvířata. Cvičení obsahuje vzor (Zvířata odpočívají ), dále obsahuje podotázku: Jak se nazývá slovní druh, který vyjadřuje, co osob, zvířata a věci dělají? V tomto případě se jedná o cvičení určovací. Žádné jiné cvičení týkající se slovních druhů v kapitole (ani v té následující) nenajdeme, je tedy na učiteli, aby v případě potřeby probrané slovní druhy opakoval jiným způsobem (rychlé ústní opakování na začátku vyučovací hodiny, nebo vyhledávání zadaných slovních druhů v textech učebnice či čítanky). Slovní druhy se pak objeví až na str. 36, kdy mají žáci doplnit do textu vhodná slova a určit, o jaký slovní druh jde (podstatná jména). Na následující straně se pak slovních druhů týká komplexní cvičení, kdy žáci do textu doplní i/y, očíslují věty ve správném pořadí a následně vypíší slovesa (cvičení vyhledávací) a text přečtou tak, jako kdyby mluvili o sobě (cvičení transformační). Velká část učebnice je ve 3. ročníku věnována učivu o vyjmenovaných slovech, tudíž se zde objevují zejména cvičení věnovaná této problematice, cvičení na slovní druhy se až do str. 59 objevují sporadicky. Jsou to cvičení vyhledávací a týkají se zejména sloves (Doplň i, í, y, ý a text napiš. Vypiš některá slovesa ). Výjimku tvoří cvičení, v němž mají žáci za úkol určit slovní druhy u čtyř různých slov, a navíc se mají zamyslet nad tím, zda mohou některá slova měnit svůj tvar. Učivo o slovních druzích je uceleně prezentováno v kapitole Sportovní na str. 59. V tabulce jsou zde uvedeny postupně všechny slovní druhy, jsou očíslovány a rozděleny na slovní druhy ohebné a neohebné, každý slovní druh je krátce charakterizován. Následují opět cvičení vyhledávací zaměřená na již probrané slovní druhy, ale i na slovní druhy neprobrané: Z textu vybírej podstatná jména, slovesa, předložky, spojky. Dokážeš z textu vypsat i některé další slovní druhy? Dále se zde setkáme s cvičeními doplňovacími (v kombinaci s určovacím), přičemž nově zde žáci rozdělí uplatní morfologického kritérium: Do vět doplňuj z nabídky slova a jejich tvary. Zapiš slova z nabídky do dvou sloupců: 1. ohebné slovní druhy, 2. neohebné slovní druhy. Pokus se určit slovní druhy doplňovaných slov. 23

30 V další kapitole, dle autorů označené jako opakovací, se žádné cvičení na slovní druhy nevyskytuje. To nalezneme až na str. 73: Doplň podle dopisu slova a utvoř tak slovní spojení s určenými slovními druhy (slovesa: v krku, předložky: Vámi, podstatná jména: hlemýždí ). Jako první jsou v učebnici pro 3. ročník podrobněji probrána podstatná jména, nalezneme zde tedy více cvičení, jež se na ně zaměřují: Ze třetího odstavce textu vyber podstatná jména a řekni, zda jsou to názvy osob, zvířat, věcí, vlastností nebo dějů. Nově se zde žáci setkávají s cvičením typu: Které z dvojice je podstatné jméno? Urči slovní druh zbývajících slov (volám volání; telefon telefonují ). Vymysli podstatné jméno příbuzné se slovem psát, letět. Tato kapitola je dále zaměřena na mluvnické kategorie podstatných jmen, žáci zde se seznámí s poučkou o čísle a rodu podstatných jmen, a úkoly jsou tedy určeny k procvičování těchto mluvnických kategorií, což není předmětem této práce. V následující kapitole se opět vyskytují vyhledávací cvičení (vyhledej předložky a podstatná jména, k nimž předložky patří, vyhledej podstatná jména, urči u nich pád, číslo, rod), ale též cvičení konstrukční (vyhledej spojky a vytvoř souvětí s tématem hudby, v nichž využiješ dané spojky (str. 96). Dalším slovním druhem, kterému je věnována větší pozornost, je sloveso. Nalezneme jej v kapitole Tábornická, určené slovesům a jejich mluvnickým kategoriím. V úvodu tedy kapitoly tedy žáci opět vyhledávají slovesa či naopak určují slovní druh zadaných slov. Nalezneme zde též doplňovací cvičení: Doplň do vět slova z nabídky (připravujeme, připravuji, ). Co mají slova společného? Zajímavé je pak cvičení, kdy musejí žáci odlišit slova, jež se skloňují od slov, jež se časují: Co do řady nepatří? (nabízíme, pobídli, pobízeli jsme, nabídka, nabídnou). Tento typ cvičení považuji za problémový, žáci musejí sami najít kritérium, podle něhož vyloučí dané slovo. Po seznámení s poučkou o slovesech a jejich mluvnických významech následují cvičení zaměřená na jednotlivé mluvnické kategorie u sloves. Zajímavé je, že v této kapitole je též v podobě poučky vyloženo učivo o podstatných jménech obecných a konkrétních, což bych očekávala spíše v kapitole věnující se podstatným jménům. 24

31 Slovesa jsou probírána i v další kapitole (Hravá), konkrétně jejich čas a infinitiv. Z hlediska slovních druhů je zde obsaženo několik cvičení doplňovacích: Doplň ke každému podstatnému jménu vhodné sloveso. Co mají podstatná jména společného?) a vyhledávacích (Vyhledej v Pravidlech českého pravopisu první dvě slovesa začínající písmenem n a z). Následující kapitola (Rostlinná) je zaměřena hned na tři slovní druhy, a to přídavná jména, předložky a číslovky. S přídavnými jmény se žáci seznámí prostřednictvím úvodního textu a otázek, jež se k němu váží: Jaká plodina je pšenice? Která zvířata se krmí pšenicí? Žák si na otázky odpoví a opět následuje poučka o přídavných jménech a cvičení: Řekni co nejvíce přídavných jmen. Vyjádři přídavným jménem, z čeho jsou věci vyrobené (váza ze skla skleněná váza), přičemž tato cvičení zahrnuji ve své práci do cvičeních modifikačních (nahrazovacích). Vyber vhodné přídavné jméno. Vypiš z textu všechna přídavná jména, která patří ke slovu brambory Nalezneme zde i několik cvičení vracejících se k jiným slovním druhům: V posledním větném celku v textu vyhledej slovesný tvar a urči osobu, číslo a čas. Kterým slovním druhem jsou u, z? Na tuto otázku ihned navazuje poučka o předložkách, jež jsou rozděleny na slabičné a neslabičné. Poté si žák zopakuje učivo prostřednictvím úkolů: Vyber předložky, po kterých je podstatné jméno ve tvaru 2. pádu, 3. pádu, 7. pádu (s, k, pod, pro, ). Která předložka zbyla? Utvoř s ní větu a zjisti, se kterým pádem se pojí. Stejně jako předchozí dva slovní druhy jsou dle mého názoru také číslovky představeny velmi zjednodušeně a stroze. Žáci vyhledají v textu slova odpovídající na otázky kolik, kolikátý, kolikrát, přečtou (opíšou, či zapamatují) si poučku a následně plní cvičení: Tvoř otázky na počet plodů na obrázcích. Vyhledej číslovky Tyto slovní druhy nejsou v učebnici příliš procvičovány. Jako další slovní druh jsou žákům představena zájmena. V úvodním textu jsou již tučně vytištěná, žáci mají za úkol sami přijít na to, co zájmena jsou: Slova, která jsou v textu zvýrazněná, jsou zájmena. Pokus se vysvětlit, co jsou zájmena. Pokud žáci nevědí, k dispozici je opět poučka, jež žáky s pomocí učitele navede. Poté mají žáci vysvětlit, co znamená, že zájmena zastupují podstatná jména a že na podstatná jména ukazují. Další cvičení jsou různá: vyhledávací v kombinaci s vysvětlovacím 25

32 (Vyhledej zájmena a řekni, která podstatná jména zastupují.), doplňovací (Doplň vhodná zájmena dle vzoru.), obměňovací (Nahraď vyznačená zájmena vhodnými podstatnými jmény.). Nejprve jsou uvedena cvičení týkající se pouze zájmen, poté jsou uvedena cvičení, díky nimž si žáci zopakují i jiné slovní druhy (Doplň číslovky, předložky ). Spojky se objevují ve stejné kapitole jako zájmena. Opět jsou již tučně zvýrazněny ve výchozím textu. Žáci mají slovní druh pojmenovat (určit) a užít ve větách či souvětích. Jako ve všech předchozích případech, i zde je následuje poučka a opakovací cvičení (doplň vhodné spojky, spoj věty po dvou spojkami ale, že). Co se týče příslovcí, autorky tento slovní druh představují rovnou prostřednictvím poučky. Žáci poté doplňují příslovce z nabídky, vytvářejí příslovce z přídavných jmen, uvádějí příslovce ke slovesům či tvoří s příslovci věty. Stejně jako v předchozím případě, také s citoslovci a s částicemi se žák seznámí pomocí poučky. K procvičení citoslovcí je určen obrázek s různými zvířaty i věcmi, přičemž žák má použít citoslovce tak, aby vyjádřil zvuky z obrázku. Dalšími cvičeními jsou pak tradičně: vypiš citoslovce (částice) či uveď citoslovce k následujícím slovesům (kokrhat kykyryký). V případě částic se pak jedná např. o cvičení: Vyjádři pomocí částic tato přání (aby bylo hezké počasí, aby se lidé měli rádi, ). V této kapitole nalezneme také hádanky: Jsem podstatné jméno, slovo významem nadřazené slovu holinky Poslední kapitola Předprázdninová je určena k opakování látky celého 3. ročníku. Co se týče slovních druhů, vyskytuje se zde pět cvičení určovacích: např. Urči slovní druhy následujících slov (svatební, sváteční, tichá, mladí), jedno cvičení obměňovací: Říkej podstatná jména příbuzná se slovesy (pracovat práce) a konečně poprvé jedno cvičení modelové: Utvoř věty podle vzorců; čísla označují pořadí slovních druhů (151, 31571). Učivo o slovních druzích je v učebnici pro 3. ročník předloženo na str. 59, do té doby se v rámci opakování slovní druhy objevují jen sporadicky. Jednotlivé slovní druhy jsou podrobněji uvedeny v následujícím pořadí: podstatná jména, slovesa, 26

33 přídavná jména, předložky, číslovky, zájmena, spojky, příslovce, citoslovce, částice. V této učebnici se v rámci opakování velice často střídají cvičení zaměřená na různé jazykové jevy, na jedné stránce je tak např. pět cvičení, přičemž každé cvičení je věnováno jinému jazykovému jevu. Jako vyučující jsem často měla pocit, že ačkoliv je k učebnici k dispozici pracovní sešit, je zde malý prostor k zafixování nové látky ve prospěch opakování. Žáci jsou s učivem seznámeni prostřednictvím textu a otázek či úkolů k němu, dále vždy následuje poučka a cvičení, přičemž z celkového počtu 94 cvičení se ve většině případů jedná o cvičení vyhledávací (41,6 %), určovací (18 %), doplňovací (16%), naopak minimálně se setkáme s cvičeními konstrukčními (2 %) či modelovými (1 %) viz následující graf. Graf č. 1: Fraus - Procentuální zastoupení jednotlivých typů cvičení v rámci učiva slovních druhů zdroj vlastní ostatní 7% problémová 3% obměňovací 8% vysvětlovací 3% konstrukční 2% vyhledávací 42% modelová 1% doplňovací 16% určovací 18% vyhledávací určovací doplňovací obměňovací ostatní problémová vysvětlovací konstrukční modelová 3. 2 Nakladatelství Nová škola s.r.o. Obr. č. 5: Logo NNS, Zdroj: 27