eskomoravská Kolben- Dan k ( KD)

Transkript

1 Emil Kolben Narodil se jako jedno z deseti dtí v nmecky mluvící židovské rodin malého obchodníka ve Stranicích u Prahy. Absolvoval vyšší reálné gymnázium v Praze a vystudoval elektrotechniku a strojnictví na nmecké technické univerzit. V roce 1887 obdržel dvouleté Gerstnerovo stipendium které mu umožnilo cestovat nejdíve po Evrop kde se seznamoval s prmyslovými podniky a potom v Americe, kde získal zamstnání ve firm Edison Machine Copany. (dnešní General Electric). S Edisonem osobn spolupracoval a stal se šéfinženýrem ve vývojových laboratoích firmy, podílel se na konstrukci stroj na stejnosmrný proud a získal adu patent. Edison jej také po létech, v roce 1911 v Praze navštívil. V roce 1889 se setkal pi zkouškách vícefázových motor s Nikolou Teslou, který mu pedvedl výhody stídavého proudu proti Edisonem používaném proudu stejnosmrnému. Po návratu do Evropy pracoval nejdíve u švýcarské firmy Oerlikon, která vyvíjela generátory a motory na stídavý elektrický proud a tam se zabýval m.j. i penosem elektrické energie tífázovým stídavým proudem o vysokém naptí. Když se potom v roce 1896 vrátil do Prahy, založil ve Vysoanech vlastní firmu Kolben a spol. na vyrobu elektrických stroj a pístroj. Ve svém zaátku ml tento závod jednu kancelá a provizorní devnou dílnu s ptadvaceti dlníky. Stroje pohánla parní lokomobila o výkonu 35 kw.

2 Jedním z prvních výrobk byl tífázový alternátor o výkonu 60 kw. V té dob se využití elektiny rychle rozvíjelo, firma se rozrstala a za krátkou dobu v nov postavené budov pracovalo více než sto dlník. Vybavení továrny bylo na svou dobu moderní a umožovalo hospodárnou výrobu. Továrna budila pozornost jako pokus o kombinaci evropské a americké dílenské praxe. V roce 1898 byla firma pemnna na Elektrotechnickou akciovou spolenost a továrna rozšíena o elektrárnu, slévárnu, kovárnu, modelárnu, strojovnu a další objekty. Výrobky, pedevším tífázové elektromotory, se dodávaly nejen domácím zákazníkm ale pedevším do zahranií (do Anglie, Francie, Nmecka, Ruska, Nizozemí, Španlska i do zámoí) a na Svtové výstav v Paíži (1900) získaly jednu zlatou a dv stíbrné medaile. Na pelomu 19. a 20. století se rozhodovalo mezi užitím stídavého a stejnosmrného proudu. Oporou zastánc stejnosmrného proudu u nás byl František Kižík, a Kolbenovo postavení jako zastánce stídavého proudu nebylo lehké, protože Kižík byl osobností známou jako eský vlastenec soustavn a nezištn podporující národní myšlenky. Stídavé naptí se ale nakonec projevilo jako úspšnjší, protože bylo schopno lépe vyjít vstíc potebám vznikajícího prmyslu a umožovalo penos elektrické energie i na velké vzdálenosti. Když byla první velká pražská elektrárna v Holešovicích (Ústední elektrická stanice královského hlavního msta Prahy) v roce 1899 vybavena tífázovými stroji, bylo prakticky rozhodnuto o elektrizaci zem.

3 Na poátku dvacátého století pak Kolbenova továrna vybavila svými stroji elektrárny v Náchod, Sobslavi, Beroun a jinde, po celých echách a Morav. Do roku 1910 bylo vysoanskou továrnou vyrobeno elektrických stroj a 70 kompletních velkých elektráren vetn rozvoden. V roce 1921 došlo ke spojení firmy s eskomoravskou strojírnou a spolenost se pejmenovala na eskomoravská-kolben a po pilenní továrny Breitfeld-Dank pak vznikl koncern eskomoravská Kolben- Dank (KD). Kolben se stal jejím generálním editelem. Pes své zatížení ve vedení koncernu nezanedbával ani vdeckou práci, publikoval v odborných asopisech a nikdy neztratil kontakt s technickým vývojem. Pro další pokrok v elektrotechnické výrob mla velký význam smlouva o technické spolupráci s americkou firmou Westinghouse, uzavená roku I v období celosvtové krize podnik vzkvétal a rozsah jeho aktivit výrazn ovlivoval prosperitu a stabilitu celé meziválené eskoslovenské ekonomiky a výborn reprezentoval tento stát. Podnik dodával nejen elektrické stroje, ale také celé elektrárenské komplexy, domácí spotebie, lokomotivy, vojenské tahae a další zaízení v souladu s dobovým heslem Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu. Podílel se také na elektrifikaci Slovenska, v roce 1935 zahájil výrobu velkých Kaplanových turbín a v roce 1937 vyrábl první trolejbusy pro Prahu.

4 Po okupaci eských zemí v beznu 1939 se Kolben musel vzdát všech funkcí v KD. V ervnu 1943 byl deportován spolu se svou rodinou do terezínského ghetta, kde 3. ervence zemel. I když závody KD patily k základním pilím eského prmyslu, nesmlo se po válce se o jejich zakladateli Ing. Kolbenovi mluvit. Teprve po roce 1989 se mu dostalo satisfakce: jeho jméno nese jedna ze stanic metra trasy B a ulice v Praze 9. Pi píležitosti oslavy 110. výroí založení KD mu byla 26. záí 2006 odhalena pamtní deska na Vysoanské radnici. Podnik KD se po válce stal jedním z našich nejvýznamnjších strojírenských závod. Jeho výrobním programem byly elektrické stroje, polovodiové usmrovae, velké prmyslové kompresory, lokomotivy, tramvaje (byl jejich nejvtším výrobcem na svt), jeáby a další strojírenské výrobky. V dob nejvtšího rozvoje zamstnával ve svých závodech až zamstnanc, ale jako u ady jiných našich prmyslových podnik nevnoval dostatek prostedk do modernizace a výzkumu a to se projevilo nepízniv na ztrát odbytu výrobk po rozpadu RVHP, kdy se nepodailo najít nová odbytišt ve vysplých státech a svou pozici si udržel jen v nkterých rozvojových státech. Po neúspšné privatizaci v roce 1994 se podnik v podstat rozpadl, nkteré jeho ásti zkrachovaly a ást byla prodána zahraniním investorm, výrobu kolejových vozidel nap. získala firma Siemens.

5 Areál pvodní Kolbenky ve Vysoanech byl po krachu výroby v létech prodán skupin vlastník, kteí jej pronajímaly k rzným aktivitám (nap. pro natáení film). Nkteré budovy byly postupn rekonstruovány, jiné ponechány svému osudu a postupn chátraly. Podle souasných plán má být ást prmyslového areálu Kolbenky pemnna na obchody, byty, nákupní zóny a pod. To asi eká i vedlejší areál KD DIZ a. s. Vypracoval ing. Jií Valenta