Masaryk, Torna s Garrigue

Transkript

1 '00 Masaryk, Torna s Garrigue O etice a alkoholizmu co

2 í^'>--'-tím3r'siil

3

4 ^ffs/ty Oí ^^' Kt 5 t K

5 T. G. MASARYK: O ETHICE A ALKOHOLISMU. jl jsoni nediiviiu ve \'ídni píležitost vyslechnout minisni o alkoholismu zviú- )ného profesora internisty. Pednášel se stanoviska praktického lékae 'a mne jeho mínní zajímalo, ponvadž jsem vdl, že on Sáru abstinentem není. Ale zkušenosti, kterých pi své praksi lékaské nabývá ve svém oboru, donucují ho doporuovati stídmost, pi nejmenším mírnost, a doznává, že by ovšem úplná abstinence, úplné zdržování, se pití, bylo po stránce hygienické nejlepší. Mne práv zajímalo to, že není abstinent, a že p r a k s e ho donucuje k tomuto poznání; \idí, že tak mnoho nemocí a již pímo nebo nepímo jest zpsobeno pitím, a to pitím nejen nemírným, ale i mírnjším a docela mírným. Jak íkal, sám není abstinent a prohodil mezi jiným, že prý ho zaráží fakt, že se vždy a všude pije a pilo, a to že ho nutí k doznání, že tedy v tom pití nco musí být. Jist nutí každého, kdo pozoruje lidi, ku pemýšlení, pro lidé pili a pijí, a že skuten v'tom nco musí být; ovšem, ale tako\'ých faktfl, ve kterých nco musí být, protože jsou prastaré, jest velmi mnohu.

6 Po ;ra na píkkd jest jist tak sturá jako lidstvo, jest ohi'omns rozšíena a pece všecka nae vda «lí pove. Kdo se podívá až na grunt, vidí, pro védecky myslíme a také chceme v- decky myslit. V pove jest jist také nco, ale pece nechceme být povrivými. A Dechci udlat vtip: hloupost jest také vehni stará a velmi rozšíená, a musíme proti ní bojovat.,^'bec všechno, emu íkáme nové, je«t pekonav írúm starého. I dobré musíme pekonávat lepším když se na vc léi)e podíváme, skuteným argumentem ten argument není. Ostatn nebyl alkoholismus vždycky. Alkoholism-is jest nco nového. Pilo se víno a jiné alkoholické nápoje, ale nebylo alkoholismu, rozumij toho stálého, trvalého, všeobecn rozšíeného. Antika neznala alkoholismu. Hospody, v naše-n smyslu, jak je vidíme na p. v Praze, tch v antice nebylo. Hospoda i ve stedovku jest je'>t nco docela jiného než naše. Pro hosta, jak ješt název znaí. Ale teprve od 17., 18. století a zvlášt te se upevuje alkoholismus. Tím faktem totiž, že vývojem prmyslu technického se dovede ^'yi'obit alkohol rozmanit, stmívá se laciným a hlavn také to, že tím technici :ým výv^ojem komunikací nalézáine krmu \' každé vesnice, kde díve byl snad jen kostel. I v nejzapadlejší vísce jest dnes nejmén jedna hospoda. To jest alkoholismus. Ta možnost, že za malý poiuz v malém kvantu, kdykoli kdo ch<e, mže si koupiti alkuhol, a tudíž J^.»' imjii T.C lidé stávají se pijáky ze zvyku. I o 2

7 pruvidehlé pití, že dávky iilkohulii požívají se tak 5a8to, že dávka díve požitá ješt není strávena, to jest alkoholismus. Mže to být i t. zv. mírné pití. Nemáme jednotného mítka, co jest mírné a co jest nemírné. Lidé zrvkají poád na víc a více, lovk se již neopíjí, ale tává se typickým alkoholikem. Proto i zem koalkové proti zemím pivním mohou být zemmi pomrn mírnými. Na píklad Rusko proti Nmecku. Rusko není tak alkoholickou zemí jako Nmecko; Nemoc, Dán vypijí daleko více než Rus. Alkoholismus moderní jest v tom, že už te i dti se vychovávají v ])ití. Vejen dti chudiny, ale všeobecn. A mládež, -tudující mládež, už na stední.škole propadá ilk, '-olismu. Mhivíme-li o alkoholismu, nebží o objekt, vino, pivo nebo koalku, nýbrž o pijící subjekt, o duchovní a duševní stav pijáka, jak se následkem pití vyšijí, a to mdividueln a ddin; bží o celé psychické bytí pijáka, o celý jeho charakter a životní názor, a ne o objekt, alkohol. Vlkoholik tím, že se rozhodne pro pití, staví se úpln jinak k nejdležitjším životním otázkám, než abstinent. Pití a nepití znamená dnes volbu a rozhodnutí mezi dvma úpln rznými životními názory. Mám-li tedy uvažovati o alkolrolismu se stanoviska ethického, musím a smím pedpokládati asiv)i hlavní znalost alkoholické hygieny; jori ii"i»chu vzdlaný student, léka, uitel, duchovní, -oudce atd. nemá dnes již práva íci, že noví, 3

8 jak to «tím stojí. Te v každých slušnýcli denních listech máte ob2as zjirávii o dnešní otázce ajkoholní. Dnes zejména už nikdo nesmí tví-dit, že jest alkohol potravou. Trochu pivo, ale jen trochu. Relativn za stejné peníze, které se vydají za pivo, dá se koupiti mnohem více lepší potravy. Alkohol není také medikamentem. Snad jen pro jeden, dva pípady, možná, že by se ještc dnes pedepsal alkohol. Ale to už medikové vdí. že všude tam, kde se užívalo alkoholu, dnes se ho již užívati nemusí, naopak, že škodí. Na jednotlivých oddleních v nemocnici vídeské se už nepepisuje tolik vína jako jindy. Jindy za 50 tisíc kor. ron, te už sotva za 25 tisíc, ale máme už všude také nemocnice, ústavy psychiatrické, kde se lidé léí naprosto bez alkoholu.' Není tedy ani potravou, ani lékem. Budu se zabývati alkoholismem jakožto chionickým zjevem hromadným, jako hromadným ethickým názorem a hromadnou náladou, ovšem i pijákem jednotlivcem; když však mluvím krátce o pití a pijácích, opravuje mne k tomuto zkracování skutenost, že pití v pítomnosti znamená pití nemírné, nebo zcela ojedinlých, skuten mírných piják, kteí posuzují a požívají alkohol jen jakožto lék, jest podle zkušenosti tak málo, že nepicházejí v úvahu. Pro ethické posouzení pití musíme naped zodpovdti otázku, zdali alkoholismus, jak se asto tvrdívá. jest následek hospodáských nebo sociálnícli pomi-. nebo je-h Jejich píznakem, nebo

9 -li p í i n o u zla, které iiiii vfidcovó abstinent iiiho hnutí kladou za vkiu. Dejme tomu^ že by byl jen píznakem. Lékai mají ve znané míe jen píznakovou medicínu, a pes to nikdo nebude chtíti medicínu zcela zavrhovati; práv tak by nesml žádný soudný lovk zavrhovati protialkoholní hnutí, jestliže by alkoholismus byl jen píznakem, epifenomenem jiných pomr sociálních. Ale alkoholismus jest více než pouhým píznakem, také více než pouliým následkem, stávajícím se zase ihned píinou. Alkoholismus jest pímo psobící píinou tch zel, jež vdecké hnutí abstinentní mu piítá. Jest pravda, že \- duševním a spoleenském život lidí nexistuje pouze jediná píina; alkoho- -inus rovnž má své píiny a spolupíiny, ale ])es to jest sám nejsilnjší spolupíinou vší té bídy, za níž jest inn odpovdným. K tomuto konci dospíváme pi pelivém porovnání a uvážení jednotlivcích skuteností; tak na p. Bunge má data o zdravotním stavu 445 rodin, statisticky správn a kiiticky srovnaná a na základ tchto dat dovozuje, že alkoholismus, tedyxhroická otrava alkoholem alkohol v každé lorm jest práv jed a psobí na každý organismus, zvlášt na lovka jakožto jed jest )>íinou degenerace. A práv tak dá se \' ostatních pípadech dovoditi, že alkoholismus >-.st psobící a rozhodující píinou ochuzení a /.bdov'^i--n'-.'>t -ív<'r'kéhn a psychického onnmocll'll!.

10 To znajiiená: iiiijz«mio, luusinw a.lkolioli!*mii.s 1'rimo ethicky i)o.soiidlti a odouditl Jednak jajvo [)iltíobící a rozhodující píinu iimohóho zla, ale pak posuzujeme a odsuzujeme motivy pití; kdo se dnes rozlioduje pro pití, rozhoduje se pro píinu nesíslných bd a pro píinu v každém ohledu pochybeného, pímo pathologického celkového spoleenského staví.. Pouují-li nás djiny alkohol" ;mu, že alkoholismus, t. j. všeobecné pití ze zv>ku se teprve a«i od ticetileté války vyvinul a pímo patholo^cky zako' onil, jest tím již eeno, že máme tu historickj-, ne neodvratitelný pírodní zjev, že tedy motivy alkoholismu mžeme a musíme posuzovati stejn jako skutenost samu. Zásluhou Kraepelinovou a jiných badatel jest pokusný doká' áno, že pitím celá duševní innost lovka i st otupována, že nejen innost rozumová, ale i cit a vle, že vbec duševní schopnost jest zmenšována a zhoršována. Patagonci jmenují Jcoíalku prostedkem, jímž se ztrácí rozum''; ].jjen roztun, akutním a clu*onickým alkoholismem ztrácí se též síla citu, ztrácí "se energie, schopnost resistence. Požití alkoholu zmenšuje chápavost, seslabuje pozornost; má-li se správn a jasn myslit, nesmí se píti; precisní, pesná vdecká práce jest požíváním alkoholu znemožnna. Veškerá chvála poznání a vcl\^ jost odsuzováním pití. \uníeckého tvoení není alkoholem Také síla podporová aa. Z práce Leixnerovy vidíme, že Bkoro všichr.' básníci jsou sice alkoholu na-

11 klonní, alo žádný u<hvrdí, žo alkohol j^jst nutným k politickému ttooiii, k iweticl ému nadšení. Z citové stránky posuzováno, pití otupuje šlechetnéjgí city; piják stává se nen^o^ním, podráždným, k svému okolí brzo di-sným, v dalším prbhu vývoje hrubým, konen bmtálním a luírutnvm. Piják uza\árá se pi zdánlivé S]!olecenskosti v sebe, ztrácí dvm, jest víc a více sobetjším, a to velmi asto na újmu s\ých píbuzných, pátel a zvlášt svých nejbliži ícli. Síla vle jest seslabena, piják sk.bne a ztrácí konen moc nad sebou, jest nesclu.pen o sob rozhodovati a o sebe peovati, otuouje síhi ku vlastní odpovdnosti a cit pro své povinnosti. Piják ztrácí svou vnitní svobodu, s/ou sílu tvrí a resist^nní. Zkušenost tedy dokazuje, že alkoholisaius pedsta\iije chronický, degenerativní pn ces celého duševního žití, jest docela patrn lubethický, neethický a protiethický celkový tav jedince a spolenosti. O otázce alkoholismu teba uvažovati zvlíšt se stanoviska moderní ethiky. O tom, co vlaítn mohou panovati velice i oz- moderní ethika jest, liné a protichdné názory; ale myslím, že nechybím, postavím-li zde jako základ ethicki'ho snažení nynjší doby vypracování harmoni<kó a energické osobnosti. Harmonické: chápeme mnohostrannost lidských schopností a vloh, a chceme proto, jak íkáme, \Tchovati zcela jednotn propracovaué lidi a charaktery. Rns^r-

12 gicku: poznali jsme veliké úkoly, kt^ié navy spoleenský život každému uvdomlému indi- Mduu uklada, a vyžadujeme proto každý oá sebe sama i od každého druhélio, aby byl osobnosti vyvinutou, innou a k éinuosti scliopnou. To asi rozumíme slovem individualismus, když vždy a ve všech oborech se chválí nidividuajismus, jakožto uritá a urující vlastnost charakteru nové doby. konkrétnji myšleno nového lovka. Tento individualismus znamená ethické snažení nové doby o právo iniciativy nejinak mžeme smysl a význam indi\iualisinu ethicky formulovati. Sociální a politická hesla: volnost, autonomie, selfg-ovenimeut, demokracie mají svil] ethický koen v právu energie, v právu osobní iniciativy sebeurení, sebeovládání, to jest veliký ethický problém pítomnosti, mluví-li se o pehodnocení hodnoty, pirozeném právu, ethickém anarchismu nebo aristokratismu atd. Dnes žádáme na lidech energii, chceme býti lidmi silné víúe a tlakovým je chceme i míti. Díve se to nevyžadovalo; ve starších dobách a ješt te jest sice \^'žadována píle a vvtrvalost, ale vedle toho zvlášt poslušnost, d- vra a víra, t. j. víra v jiné, a krátce eeno víra" ve vedoucí vyvolence a jednotlivce; my však jsme pochopili, že nepotebujeme slepé víry, nýbrž uvdomlé pesvdení, my nemžeme a nechceme pouze následovati a poslouchati, nýbrž my musíme a cliceme se konoín sebeurovati a sebeovládati, pochopili

13 jsme, že moderní lovk musí své i svého okolí osudy v zapleteném spoleenském život s úplnou jasností stežiti a na jejich úelném vybudování cílevdom spolupracovati. Odvaha k iniciativ, to jest ono praktické heslo reformaní pítomnosti; vyžadujeme od moderního lovka, aby tvoil djiny, a každý z nás je má tvoit, má se duchov a duševn pln vyžíti, nemá si nechati pedpisovati, nýbrž má umt sám voln postupovati. Sebeurení a sebeovládání, to jest veliké snažení moderní ethiky a tato ethika musí alkoholismus odsouditi, nebo on seslabuje a zhoršuje chápavost, oslabuje schopnost myslit, kazí innost fantasie tím, že místo ní posiluje nejasnou a bizarní fantastinost. Piják ztrácí sebeovládání, seslabuje svou vli, odvahu, své vnitní svobodné sebeurení, svou odpovdnost a schopnost pro jiné myslit, cítit a jednat. Moderní ethika žádá od každého lovka, aby k otázce pokroku v každém smru zaujal stanovisko a rozhodl se pro pokrok, t. j. nejen pro vývo], nýbrž pro zdokonalení. K tomu však potebuje jasné hlavy a isté mysli. Pokrokový a pokroku píznivý lovk pítomnosti musí se rozhodnouti z pesvdení pro sociální ideály, musí si sestrojiti s živou fantasií, ale bez fantastinosti plán budoucnosti, jehož chce dosíci, nebo aspo jej pipravovati; pokrokový moderní lovk musí si vdti rady v prostedcích, jež si mže k uskutenní svých plán vyvoliti; musí poítati, odmovati a pkpravovati se, ponvadž

14 veškerá praktická moc záleží na pedvídám a vymování pedem. Ethika pokroku píznivá vyžaduje od moderního lovka vyšší duševní stav, alkoholismus oslabuje a snižuje celého lovka, který jest pak zpátenický, pokroku nepátelský, reakcionáský. Piják jest nepátelský pokroku, ponvadž jest ethicky indifferentním. Piják jest nejhorší filistr a reakcioná. Nejvýše chopí se fantastický piják utx>pismu, ale utopismus jest vlastn také jen reakcionáský. Piják jest hazardní hrá, kteiý vsází do hiy celou svoji budoucnost, svj život; piják uzavírá se ped pohledem v zákonnost svého i cizího života, nebo nechce a ani nemže jasn myslit. Piják stává se fantastou a proto fatalistou, neobmeženým fatalistou a utopistou; piják stává se povrivým, ponvadž }iepostehuje pirozené spojení budoucnosti s pítomností, protože jeho rozervaná fantasie pedvádí mu utopistické obrazy budoucnosti, zatím co seslabená vle a energie nií jeho pracovitost. Pokrok bez práce jest práv utopismus. Piják jest proto velmi asto hráem, hazardním hráem. Žije práv v neskuteném, falešném svt alkoholové utopie, ví a touží po zázraku takovou mrou, jakou práv jsou jeho síly seslabeny a znieny. Piják obelhává se práv ze zvyklosti, tvoí si docela hmotným zpsobem falešný svt, falešnou budoucnost. Pití a práce jsou nejpíkejší protivy. Alkoholismus jest nepokrokový, ponvadž zeslabuje individualismus. Pokrok, jak uí moderní 10

15 íilosoíie déjm a lociální politika, jest organickým polu-aováníni v novodobých snahách reformaenich; pokrok není možným bez neustálé refor«mace, bez sebereformace a proto neustále sebevýchovy. Reformace znamená pro moderního lovka jen nepetržitou a stále obnovovanou reformaci, to jsme si ujasnili pozorováním a v- deckým posuzováním djinného vývoje. Pokrok jest osobní a spoleenský; pokrok jest bez plného osobního života nemožným, a jest nemožným bez plného sociálního života, nebo každý z nás sám jest djinami a spoleností; d jmy a spolenost nejsou žádnými mythickými bytostmi nad osobním životem individua, nýbrž já, ty, on, my všichni jsme spoleností a djinami. Také moderní ethik bude prot^ 1 á s k u k b 1 i ž- u í m u považovati za základ všech ethických povinností. Láska k bližnímu znamená však práci pro bližního. Nežádáme od moderního lovka sentimentální filantropii, nýbrž vdomí povinnosti, aby ustavin myslil na ulevení a odstranni fysické i duševní bídy; proti této bíd mu.sí bojovati a k jejímu odstranní musí úeln pcacovati. Alkoholismus oslabuje cit pro spolulovka, oslabuje chu k práci, oslabuje víru a dvru v lidskost. K inorodé lásce k bližnímu, k práci pro bližního patí istá, mysl a bystrá hlava., Láska k bližnímu, a práce pro nj vyžaduje v tomto pípad dávati píklad abstinence. Piklad proti píkladu. Píkladem pití heší se nejvíce, nejvíce piják bylo svedeno píkladem. 11

16 žádný lovk nemá pirozenou potebu alkoholového jedu. Píklad abstinence musí dávati zvlášt intelligenti, nebo ti musí dnes pln znáti význam alkoholismu. Ale tu nemžeme si dáti vždy nejlej^í vysvdení. Poohlédnte se ve vzdlaných vrstvách, mezi lékai, advokáty, soudci, uiteli, duchovními atd., jak se to u nich má s abstinenci. Když pi dnešním stavu alkoholové vdy léka, uitel nebo vychovatel pití trpí, nebo dokonce A pozo- k nmu radí, lže a dopouští se zloinu. rujte jen v život, jak alkoholismus zdržuje lovka v konání povinností. Léka. Jak je to hrozné, když ho musíte pivést z hospody k nemocnému, jak nepozorn vyšetuje. A stejn soudce a profesor a uitel. Takový uitel mže dtem vykládat, co chce, duchovní mže dtem evangelium teba rozkrájet a když ho pak dti vidí pijícího a snad opilého? Zkušenost uí, že všechna výchova dosáhne se ne eí, ale živoucím píkladem, a jest tedy povinností vzdlaných a vdích kruh, theoreticky pouováním a prakticky abstinencí niiti alkoholovou povru. Jak jest možno, aby takový lovk, který vysedá denn pár hodin v hospod bez vzduchu, beze svtla, bez istoty, aby dovedl myslit, cítit? Nemožno. Osobnost, charakter, to se nemže jevit v pesnosti práce, pije-li se, protože práv smysly se tím seslabují a tudíž tím nemožnjší jest každé vdecké myšlení. Alkoholismus, jak nám praví kriminální statistika, jest stálou píinou mnoha zloin, zvlášt 32

17 proti osobám. Alkoholismus podkopává lásku k bližnímu a podporuje vzájemný boj. Alkoholismus iní naše požadavky, nepirozenými, popouzí nás v nervosní shon a lakotnou konkurenci, roziluje jednotlivce proti jednotlivci, tídu proti tíd, státy a národy navzájem proti sob. Pistoupíme-li k intimnjším svazkm lovka 3 lovkem, pijdeme nejdíve k pátelství. Bez pátelství nikdo nemže žíti, to bylo již velice asto a krásn dovezeno. Ale jest nesprávné, velebiti alkoholové pátelství jako skutené pátelství. Alkoholové pátelství jest špatné pátelství. Pátelstvím jmenujeme pece pomr duše k duši bez závoje a stny alkoholických mlh. Ale lidé nemají odvahy hledt si oteven do oí, dáti mluviti duši s duší, nemají si vlastn co íci, a proto utšují se surrogátem pátelství alkoholového. A spolenost, zvlášt rakouští Nmci íkají, že je to gemtitlich". My nemáme pro to tak specielního názvu. Pohlédneme-li na rodinný život, musíme si piznati, že alkoholismem rodina trpí. Ja,k jest možný rodinnj'' život a zejména naší inteligence, a už je to uitele, úedníka nebo koho jiného. Od rána je v úad, pak pijde dom, a místo aby zstal v kruhu rodinném, musí si jít oddychnout, odpoinout do hospody. Pití a alkoholismus škodí pomru muže k žen. Pomr ten jest snížen a zhruben, animálnost nastupuje místo lovkosti. Láska jest láska istá, láska s alkoholem a alkoholem není láskou. Stojí sice psáno, muž a žena 13

18 budou jedno tlo, ale oni jii chtií též býti jednou dusí. Manželství jest také svazkem duli a lo v alkoholismu jest nemožné. Pravá, a silna láska jest istá a cudná. Nemluvím pro askesi, nebo neuznávám alkoholický materialismus a materialismus vbec. Askese jest materialismem a hnibým materialismem, následkem dvojí morálky; od ženy vyžaduje se fysická neporušenost, zatím co muži jest ponechána nejhorší zvle. Fysické panenství není vždy istotou, istota a silná cudnost mže a musí se práv v manželství osvditi, má-li materialismus askese býti pekonán. Nemluvím tu o žádné ženské otázce, nebo jí není, existuje však veliká mravní otázka, zdali muž a žena mají k istot stejné postavení, zdali žena má býti konen chránna ped surovostí mužovou. Jedná se konen o istotu muže. To jest snahou pítomnosti. Vzpomínám jen na Richarda Wa^nera (Parsifal istý blázen"), na Nietzscheho, Bjdrnsona, Tolstého, Dostojevského (Idiot = istý blázen"). Snahy tchto muž a samozejm i ušlechtilých žen ukazují všecky na veliký mravní požadavek nové doby. Po tomto mravním obrození stane se též pomr mezi rodii a dtmi novým a vyšším. Matka byla až dosud vždy útoištm rodiny; zajisté jest jméno matino posvátným, ale nemén svatým jest i jméno otcovo. Pokroková snaha nové ethiky smuje k tomu, dáti dtfim konen i otce. Necht malikých pijíti ke mn!" Jak se to ale má v mnohých rodinách? Matky jsou 14

19 otrokynmi muž, otcové jsou pi nynjších mravech a pomrech velice asto a to mžeme znova a znova pozorovat zrovna u t^ch vzdlaných rozdleni hospodou od žen a dtí. A pi tchto tak všeobecných pomrech dovolí si pak muž ješt deklamovati o posvátnosti manželství a rodiny! íkáme velice málo, ekneme-li jen, že alkoholismus škodí rodinnému životu nejcitelnji teprve abstinence mže uiniti rodinný život tím, ím býti má. Po pemožení alkoholismu bude pomr mezi mužem a ženou, rodii a dtmi jiný, lepší, ist^ší a duševnjší. Starý drsný rakouský liazatel ekl: Kde Bacchus zatápí, sedí za kamny Venuše; nová zkoumání alkoholismu pouují docela nesporn, že pití kazí pohlavní život pítomnosti. Alkoholismus, oteven eeno, jest spolu s prostitucí hlavní píinou degenerace národ. Snahy nejelnjších mjrslitel o obrození lidského pokolení od Rousseaua poínaje až k Wagnerovi, Nietzscheovi. Dostojevskému jsou konen protialkoholím hnutím uvedeny na velmi praktickou dráhu. Protialkoholní hnutí pineslo nám již znamenitou literaturu o degeneraních zjevech, na které musíme s ethického stanoviska co nejdkladnji upozorniti. Piják škodí sob i svým potomkm fysicky i psychicky, alkoholismus jest píinou fysické i psychické degenerace jednotlivc, rodin a pokolení, a proto též celých národ. Slyšíme nyní, že pití rodi Škodí dtem, a že saíno obyejné mírn^ pití mstí se na dtech;

20 dodictví hrubého alkoholismu jest pirozen tím nebes^penj&l Cti otce svého i matku svou" zajisté, ale dnes musíme dodati: Chra a hle si duše svého dítte! Láska k bližnímu jest takto vskutku láskqu k našim nejbližším, ale její úinky budou v platnosti ješt v daleké budoucnosti. Odtud vyvrají se snahy t. zv. rasové hygieny (Ploetz a j.), lidové nebo nárgdní hygieny. Dostal jsem malou brožuru od Roseggra: Das deutsch Laster." Co oznauje Rosegger jako neest nmeckou, jest práv stejn neestí anglickou, francouzskou, slovanskou; alkoholismus jest mezinárodní, nco všeobecn lidského, totiž nelidského. Jest povinností každého myslícího lovka, aby inn pomáhal na regeneraci svého národa; každý uiní nejlépe, psobí-li nejprve energicky na sebe, na svou rodinu, na své dti. Jest národní povinností každého jednotlivce potlaovati degeneraci lidstvo ohrožující, to vyžaduje dnešní pravý patriotismus nutn. Nejen vnjší, ale hlavn vnitní politika sebevýchova, sebereformace, sebeobrození zni národní heslo, a proto jest nutná usilovnjší spolupráce na odstranní všech škod, které alkoholismus vyvojal. To jsou ješt netušené kolonie v našem vlastním stedu, jež mžeme získati, ba celého svta mžeme ješt dobýti.. Alkoholismus seslabuje celou osobnost jednotlivce a tím podporuje též sociábi-politickou ujamenast. O Lykurgovi jest známo, že podrobené 16

21 ' kiiieuy ix)v2buzoval k uemirnéinu pití, aby je mohl tím spíso a jistji opanovati. Docela tak \' naéí spolenosti hromadné pití podmiuje so- iálni a politickou iijamenost, otroctví na je<tné -iran, panstvíelitiv vykoisování na stran tlruhé. xilkoholismiis jest nepítelem sociální a politické roahiosti a volnosti, alkoholismus jest protivníkem demokratismu, podporovatelem ab- -^olutismu, jemuž tvoí zrovna tak tyrany jako otroky. Celá i^olitika byla dosud extensivní; vnikání v biologický pokror: a úpadek spolenosti napomíná víecky národy a státy, aby nahradily extensivní práci politickou (v celku politika násilí uvnit a na venek) intensivní politikou kultlutlí. Ethika a náboženství, které alkoholismus trpí nebo docela, podporuje, jest ethikou a nábožen-.-tvím smrti. Alkoholismus- jest nejen píinou mnoha nemocí, jest práv pímou i nepímou píinou úpadku. Obti alkoholismu na lidských životech pesahují daleko obti války; ale obti alkoholismu pouze neumírají, nýbrž plouží se bídn svým chorobným životem a v.štpují svj tipadek píštím pokolením. Alkoholismus jest velikou píinou nervosy a duševních nemocí, jest velikou píinou sebevražd, které svým hrozmhn potem (nejmén ron v Evrop) a stálým pírstkem jsou nejhlasitjší obžalobou našeho vzdlání a civilisace. Obhájci pití hájí své názory jakožto radost ze života a \'ýhost askesi. V pravd hájí takoví obliájci touhu po smrti, pes kterou se práv svou 17

22 iioiiioctiou fant a Štikou penát*ji. Alkolit)lJsmus \iiniká docela patm z Dlusí, yebeklamu a poblouzení. Jest ovšem záhadou, co dohání lidi k takovým poblouzením, akoliv to není poblouzení jediné, kterému se lidé oddali; klam, liché názory a povra byly dosud neblahým údlem k svtlu so deroucího lovenstva. Jest skuten skoro nepochopitelno, jak lidé pro alkohol celý svj život nutí j;ia kivou a špatnou dráhu. Statistika v Nmecku jest zvlášt pouná. Když dlník v^'dá 15 procent své mzdy za alkohol a intelligenti ješt více, to jest zajisté velmi mnoho. A že se vydá mnohem více za pití, nežli za stravu na píklad, není nejmenší pochybnosti. V Rakousku na p. vydáme ron práv tolik za alkohol, kolik dlá náš celý rozpoet. Stžujeme si na výdaje militarismu, ale dáme dvakiát i tikrát tolik za alkohol, který nám jen škodí. V Nmecku vydají se ron ti miliardy za alkohol, tedy více než na rozpoet, mnohem více; za všechnu potravu vydá Nmecko 1320 million marek, a z toho ale odpadne skoro tetina na nepotebný a škodlivý alkohol. To padá pi intelligenci hodn na váhu. Kolik prtmrná rodina smí vydat, jak se škrtí na líxejcar pro ženu, dti. Otec, hlava rodiny, kolik ten spotebuje ve svém pátelském" kruhu na osvženou"? To každý vidí. A kde se hodn pije, tam je zase poteba více nemocnic, kriminál, polioajt. To jsou za^e \^'daje národní. A z t;éto hospodíisko-sociální stránky nlkoholismus jest

23 riopínio. Naproti tomu jest ethika protialkolioiismu etliikou života a životní radosti. Jest již všeobecn známo, že abstinenti jsou zdravjší a silnjší; abstinence prodlužuje život a iní smysly a schopnosti lovka vnímavjšími a celé jeho žití obsažnjším. Abstinence iní nás též schopnjšími ku práci a v rozliných nástrahách života obezetnjšími, v mnohých životních nebezpeích odvážnjšími. Alkoholpiý zvyšuje chu ku práci ve skutenosti psobí práv opan, ponvadž jen zdán- 'iv povzbuzuje a sílí tím, že jen na okamžik nervy napíná a pak ochabuje. Alkohol jest nepítelem každé práce, fysické stejn jako duševní. Pokrok lidstva vede k rostoucí pracovitosti a té bude dosaženo jen jasným rozhledem ke kýženému cíli a správnou volbou prostedk. Pracovitost neodporuje ekonomii pracovních sil, naopak, tato ekonomie jest možná jen jasností a poítáním. Piják nemá ekonomie swch sil, jest to práv hrá, hazardní hrá, žádný pracovník. Pracovati znamená mysliti a chtíti, piják otupuje svoji sílu myšlení i vle, a propadává proto utopisrau práce se štítícímu. lovk musí pracovati, ale liledí a to docela právem svou práci zkrátiti, lovk hledá pedevším volný as a svobodnou práci, kterou si sám \^volil. Práce sama není žádným ideálem. I zlodj pracuje a ani ert pece nikdy nespí. Jsou lidé, kteí pracují, aby nemuseli myslit. I práce 19

24 mž<^ l>ýt prostieukein oíuikíiu. Práce daná nouzi a okolnostmi snái se proto snázo, než volný as po práci nebo docela bez práce. Práv v iipotebování volného asu musí se prokázati vnitní volnost, sebeopanování a sebeui-ování; též v nezamstnanosti má lovk pracovati, t. j. na sob a sám sebou pracovati. Protialkoholní literatura pouuje nás o pravém významu nedlí a svátk to jsou práv dny a svátky alkoholu; žádný den Pán, nýbrž den otroka. Alkoholismus prýští z touhy po positivní slasti, ale též z nespokojenosti se sebou samým a svým okolím, s celým obsahem individuelního a spoleenského života. Ne neprávem bývá jmenováno pijáctví morální sebevraždou, alkoholismus jest prostedkem i praxí sebeobelháváním a sebeohlušováním. Alkoholismus jest hrubý materialismus. Snaha, dosíci mechanickým zpsobem klidu a upokojení, což mže býti podle mého pesvdení dosaženo jen na základ duchovn náboženském a etliickém. Proto boj proti alkoholismu znamená boj proti materialismu. Jest to boj o lepší život, boj o oduševnní. Rozhodnutí pro pokrok nebo proti nmu, pro nebo proti vyššímu duševnímu názoru a zpsobu života. Haní-li se abstinence jakožto nedostatek nadšení, jest to práv materialismus, starý materialismus. Nadšení ano, ale práv nadšení, oduševnní, ne zpitost,'ne extase a mystika, jak jsou od nejnovjších zá^stupc zvlášt dekadence hlásány. Já alespo jsem výslovným protivníkem 2<J

25 vší zatemulosti; lidé budou opuavdu jen tenkrát pokrajovati, budou-li míti odvahu chtít jasné vidt a myslit. Nevnm. že lovk by poteboval umlých ilusí. aby mohl žíti, nebo dojdeme na konec k náhledu', že je nám teba také opia. lovk až dosud skuten iluse ml. i je hledal, ale my chceme a musíme se osvoboditi ode všech ilusí, jež jsme jednou jakožto iluse rozpoznali. Alkoholismus, a o tom není možno dnes už pochvbovat. jest takovou prohlédnutou ilusí. Veliký uitel lidstva Shakespeare v^^cítil již a prohlédl pravý stav vcí. V postav podlidského Kalibana vc rozešil, když mu totiž šprvma Trinkulo podává koalku, \Thuchne ve vdné zvolání: Bu mým bohem! Alkoholismus jest pro nás povrou a blouznním; je-li lovk tím, co jí, pak ví v to, co pije. Pro filosofii djin jest velmi zajímavo, že v- decký boj proti alkoholismu sou\isí s všeobecnou snahou o hlubší uvdomní a odstranní všech pedvdeckých ilusí povšechn eeno o odstranní mythického svtového názoru. Ale nco chci zdíirazniti. nemyslím, že my jednoduše samotnou abstinencí dosáhneme v\-š- 'íího stupn. Ne, nkdo muže býti abstinent, mže pi tom býti docela nepokrokový a re- ; akcionáský. Abstinence sama to nedlá, ta mže být zrovna tak mechanická a materialistická jako neabstinence. Záleží na tom, že v\^šší svtový názor, (» kterv zápasíme, abstinenci ^'^'žadujo a schválit io. Nov v a \'^'5íí svrtový a životní názor jest

26 v poslední iustauci tvoeiiíin charakteru, abstinence jest jedním z prostedk. Byla-li kdy doba, která vážn a poctiv pemýšlela o nejdležitjších životních otázkách, jest to doba nynjší, a mezi mnoha otázkami jež nám nedávají spáti, jest abstinentní otázka jednou z nejdležitjších. Bylo mi pi píležitosti namítnuto jedním velmi ueným medikem, že otázka pití jest píliš malicherná, a že na otázku životní jest umle vyzdvihována. Odpov jest jednoduchá: píti a jísti, co a kolik, jest skuten jednou z nejdležitjších otázek vdeckých a také životních. Vda jest práv proto a tím vdou, že se obírá tím, eho si lidé posud nevšímali; tak dlouho, dokud chemie chtla dlati zlato, dotud byla mystickou alchymií; od té doby, co pozornost její pipoutána jest ohnm, vodou, vzduchem, zemí, hnojem, jest vdeckou chemií. Lidé starali se ve vd práv jako v politice o ojedinlé, výjimené a nápadné, teprve po mnohých mythických poblouzeních obrátili se k hromadnému, obyejnému, nenápadnému. To jest práv podstata demoki-atismu ve vd. Studujeme nyní v biologii nejen úinky drahých a vzácných medikament, nýbrž pozorujeme a studujeme pedevším vydatnost, výživnost rzných látek atd., pemýšlíme konen vdecky o každodenním jídle a pití. Tak stává se nám st^ará mytliická meílicina. stále víco vdeckou hygienoii.n profylaxí, medicína tíhne po dloiilióin bloudní k eihicc, se klerou jí pvodn ]\i Hipp^i-

27 lo^its Kspojoviil. Hyjíiemcky zpuiub živuta stává se ethickým zpsobem života. Otázka jídla a pití má i v jiném smru svou ethickou a sociáln-politickou dležitost. Vdecké poznání pravého výbru potravy, nutné kvantity a kvality vede ku pemýšlení o nerovnosti lidí, o Idadovní mnohých a nezdi-avém pesycení nemnohých. V tomto smyslu jest otázka žaludková biologicky, sociáln i ethicky jednou z nejdležitjších životních otázek pítomnosti. V tomto smyslu musí býti poznatky biologie a hygieny, zvlášt biologie a hygieny alkoholické, ethicky ocenny a provádny. Bez tohoto rozhodnutí etliického nedají se jednotliv a samy o sob nejdležitjší otázky hygienické ešit. Když na p. alkoholová biologie nám íká, že pití krátí život, pak mže ten a onen piják odpovdti: Pro mne a za mne, mn na tom nezáleží, zda žiji déle nebo kiatšeji, jen když mám svj požitek -co máme takovému životnímu filosofovi odpovdti? Fakty alkoholové biologie a hygieny jsou mu známy, jako nyní již skoro všem vzdlancm a vbec tenám; o to tedy nejde, nýbrž stojíme ped rozhodnutím, jak máme ty fakty ocenit, pro který svtový názor se rozhodnout. Boj proti alkoholismu jest bojem proti ethickému a proto i sociálnímu indifferentismu, jenž z nho pochází a jej rozšiuje a posiluje. V této souvislosti nul ;i)>stiemtní hnutí veliký \ v/tiam íi oprávnnosti a jest jednou z otázek

28 rozhodn pro toho, sub specie aeternitatiíj = j kdo chce sub specie aeternitatis myslit, a jednat. Proto nejedná se jen o mechanickou abstinenci, nýbrž o pokrok lidstva k vysšímu rozvoji. Cliceme utvoiti nový, vyšší Život, nové životní ideály. Povznesený, obnovený lovk to jest náš úkol a k jeho ešení jest nutná vedle ostatních snah opravdu pokrokové cthiky také abstinence od alkoholu. V tomto smyslu platí slova: budoucnost patí stízlivým, totiž tm, kdož se rozhodli pro vyšší, mravnjší svtový názor a zpiisob života. ") Pod zorným úhlem vi^nosti. II. vydání. Náklad výtisk vydáni vyšlo v knihovn Stedy", nákladem A Klinika v Praze 1912\ Zdravoínicli i jiných píruek. 2. 1ÍI20. N:"ik.l,'i.l.-m SUiitciitskf kliniky v Rni. - lisk PMlyaralii-, I',riio.

29

30 13 LET STUDENTSKÉ KLINIKY** potku pro bsxplotné lésonl vefikor<iho chudého ctudvnts V roee

31 PLEASE DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKE7 UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY RC M Masaryk, Torna s Garrigue O etice a alkoholizmu BioMed

32