Základy práce s PC. Programy pro správu souborů. Mgr. Lea Nedomová. Vysoká škola ekonomická v Praze Univerzita třetího věku

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Univerzita třetího věku Základy práce s PC Programy pro správu souborů Učební text pro předmět U051 Mgr. Lea Nedomová Praha 2008

2

3 Programy pro správu souborů 3 Obsah 1. Základní pojmy Disk(y) v počítači a přenosná paměťová média Soubor Složka/adresář podsložka/podadresář stromová struktura Jak soubory a složky pojmenovávat Komprimace Seznámení s programem Total Commander Vzhled okna programu Úprava vzhledu okna programu Základní operace se soubory a adresáři Výběr (označení) více objektů Vytvoření adresáře nebo podadresáře Přejmenování objektu Přesun objektu Kopírování objektů Přepsání starší verze souboru verzí novou Odstranění (smazání) objektu Hledání souboru Komprimace a dekomprimace adresářů a souborů Seznámení s programem Průzkumník Windows Vzhled okna programu Význam ikon na panelu nástrojů a jim odpovídajících nabídek Hlavního menu Základní operace se soubory a složkami Výběr (označení) více objektů Vytvoření složky nebo vnořené složky (podsložky) Přejmenování objektu souboru, složky Kopírování objektů Přesun objektu Přepsání starší verze souboru verzí novou Odstranění (smazání) objektu Hledání souborů Komprimace a dekomprimace souborů a složek Prohlížení (prozkoumávání) obsahu Koše Definitivní odstranění objektů Obnova omylem smazaných dat Stručně o programu Servant Salamander Školní síť, změna hesla, disky a jejich mapování... 83

4 Proč je nutné umět ovládat nějaký program pro správu souborů Programy pro správu souborů Průzkumník Windows Total Commander Servant Salamander Školní síť 4 Předmluva Udržet si pořádek a přehled ve vytvořených a uložených dokumentech je základem efektivní práce. Soubory (dokumenty) se v počítači ukládají na disk a když potřebujete na dokumentu pokračovat v práci, tak je možné je z disku také otevírat. Souborů máte v počítači uloženo velké množství, často stovky i tisíce. Proto je nutné se nejen naučit soubory vhodně pojmenovávat podle pravidel pro názvy souborů, ale i vytvořit si v souborech nějaký systém, podle kterého jednoduše najdete požadované soubory, na kterých chcete pokračovat v práci. Soubory, které již nepotřebujete smazat, přejmenovávat nevhodně pojmenované soubory, seskupovat soubory týkající se jednoho tématu do skupin (složky nebo-li adresáře), přesunovat soubory ze skupiny do skupiny nebo z disku na disk, kopírovat z disku někam jinam například na disketu nebo USB flash disk atd.. Udržovat pořádek, procházet a spravovat disky v počítači a všechny složky (adresáře) a soubory, které se na nich nacházejí, pomáhají specializované programy pro správu souborů. Ve školní síti VŠE máte k dispozici tři programy. Jedním z nich je program nazvaný Průzkumník Windows, který je standardní součástí Microsoft Windows a vždy ho máte i na svých domácích počítačích. Druhým programem je Total Commander, který poskytuje pro správu souborů komfortnější a přehlednější prostředí. Tento program však není standardní součástí Microsoft Windows a je nutné si ho zakoupit zvlášť. Je také možné si ho stáhnout (v tzv. demo verzi) z www stránky v části Download. Program Total Commander je šířen jako tzv. shareware, to znamená, že ho je možné používat v tzv. demo verzi jeden měsíc zcela zdarma. Po uplynutí této lhůty je nutné se zaregistrovat, nejlépe přes oficiálního prodejce v České republice. Nejdoporučovanější je provést registraci (cena je přibližně 900 korun) na www stránce kde najdete i některé české návody a přeložené informace z oficiální stránky. Další program, který je ve školní síti k dispozici, se jmenuje Servant Salamander. Tento program je opět nutné si pořídit zvlášť a je ke stažení například z www stránky V těchto skriptech není možné popsat všechny funkce, které programy pro správu souborů, dostupné v počítačové síti VŠE, poskytují, ale seznámíte se zde se základy práce při správě souborů v programu Průzkumník Windows a v programu Total Commander. Program Servant Salamander má vzhled i ovládání velice podobné programu Total Commander a proto bude popsán jen velmi stručně. Ve výuce bude probírán program Total Commander, který bude proto v těchto skriptech popsán jako první. V poslední kapitole skript se seznámíte také s postupem přihlášení do školní sítě, se způsobem změny hesla, s disky ve školní síti a s jejich mapováním. Úspěšné zvládnutí práce s programy pro správu souborů vám přeje autorka skript.

5 Programy pro správu souborů 5 Bit, Byte, Informace, Soubor 1. Základní pojmy Každý počítač pracuje pouze s informacemi. Základní jednotka informace se dá vyjádřit znakem 0 ( je ) nebo1 ( není ) a říká se jí bit. Počítače pracují se složitějšími jednotkami, které obsahují více informací a říká se jim byte (bajt). Všechny informace (bajty) se v počítači ukládají na paměťové médium (nejčastěji pevný disk v počítači) ve formě tzv. souborů a pro pokračování v práci se opět z disku otevírají. Každý soubor má své jedinečné pojmenování a umístění na disku. Souborů mohou být v počítači uloženy tisíce a ukládání a otevírání souborů jsou operace, které budete provádět velice často. Ve větším množství souborů uložených na disku by byla složitá orientace. Proto je možné sdružovat logicky spolu související soubory (například dokumenty týkající se určitého tématu) do tzv. složek nebo-li adresářů. Složek/adresářů si můžete na disku vytvořit tolik, kolik potřebujete, ale je nutné mít je vhodně pojmenované. Každá složka může obsahovat nejen libovolné množství různých souborů, ale i další vnořené složky/podsložky čili podadresáře a v nich mohou být opět další podsložky/podadresáře a soubory. Pro pojmenovávání a ukládání souborů a složek/adresářů je nutné znát a dodržovat určitá pravidla. V počítači si můžete vytvořit takovou strukturu uložených souborů, která bude pro vás jasná a přehledná. Vzniklá hierarchická návaznost mezi složkami/adresáři a podsložkami/podadresáři se označuje termínem stromová struktura nebo také adresářový strom. Soubory i složky/adresáře budete nejen otevírat (poklepáním levým tlačítkem myši na jejich název), ale můžete s nimi manipulovat i jinak. Často je budete také kopírovat nebo přesouvat, přejmenovávat, mazat atd..tyto operace budou popsány pro každý z programů samostatně (v kapitolách týkajících se konkrétních programů). V následujících částech této úvodní kapitoly budou objasněny základní termíny. Nejprve bude vysvětleno co je to disk a jaká jsou další paměťová média, dále co jsou to soubory, složky/adresáře a vnořené složkypodsložky/podadresáře, jaká jsou pravidla pro pojmenovávání souborů a složek/adresářů, co znamená termín stromová struktura a co je to tzv. komprese. 1.1 Disk(y) v počítači a přenosná paměťová média Soubory jsou v počítači uloženy na záznamovém médiu - tzv. pevném disku počítače. Pevný disk je nepřenosné záznamové médium, ale protože často potřebujete se svými soubory pracovat i jinde, než jen na vašem počítači, existují i další přenosná paměťová (záznamová) média. Na tato média je možné vaše dokumenty kopírovat disketa, CD disk, DVD disk, USB flash disk. Současné počítače obsahují nejen pevný disk, ale většinou i disketovou jednotku a mechaniku pro čtení (a často i zápis) CD (DVD) disků a USB port pro připojení USB flash disku nebo dalších zařízení (například digitálního fotoaparátu).

6 Spolehlivost přenosných médií Označení záznamových médií 6 Základní pojmy Nikdy nepracujte přímo na přenosném médiu, ale vždy ukládejte dokumenty na pevný disk počítače a teprve z něj kopírujte na přenosné médium. Přenosná média (zejména disketa a USB flash disk) se často mohou poškodit a data na nich uložená pak nejsou čitelná. Nejspolehlivějším přenosným médiem je v současné době CD nebo DVD disk. Každému ze záznamových médií je systémem přiřazeno jedno písmeno abecedy. Disketová mechanika má vždy přiřazeno písmeno A. Pevný disk, ze kterého startuje operační systém počítače je vždy označen C. Pevný disk lze formálně rozdělit na dvě i více částí, které vystupují jako samostatné jednotky, i když se jedná stále o jedno stejné médium. Pak je označení druhé části D, stejně jako když máte v počítači fyzicky přítomny dva pevné disky.. Pokud máte v počítači jen jeden pevný disk, pak CD či DVD mechaniky většinou najdete pod označením D, nebo je také možné jejich označení písmenem R (v případě dvou pevných disků v počítači), USB port (a zařízení k němu připojená) bývá označen E, pokud má váš počítač dva USB porty, tak druhý je většinou označen F. Ostatní písmena abecedy pak jsou pro síťové disky. Jaké disky máte k dispozici ve školní síti a jaká máte přístupová práva na ně, se dozvíte v poslední kapitole těchto skript Školní síť, změna hesla, disky a jejich mapování. Různé definice souboru 1.2 Soubor Co je soubor, je možné definovat více způsoby: 1. Množina dat uložená pod společným názvem na paměťové médium. 2. Logicky uspořádaní nositelé veškerých elektronických dat. 3. Nejmenší nedělitelný souvislý blok informací. 4. Definice souboru z nápovědy systému Windows: úplná pojmenovaná množina informací, například program, množina dat používaných programem nebo dokument vytvořený uživatelem. Soubor je základní jednotkou úložiště, která uživateli umožňuje rozlišit jednu sadu informací od druhé. Je to množina dat, kterou může uživatel načíst, změnit, odstranit, uložit nebo odeslat na výstupní zařízení, například tiskárnu nebo poslat jako přílohu s elektronickým dopisem přes ový program. Jednoduše řečeno, soubory jsou informace uspořádané s nějakým smyslem nebo funkcí. Tedy vše v počítači jsou soubory. Soubory dělíme na dvě velké skupiny: Dělení souborů Programy jsou nástroj pro vaší práci s počítačem (tedy to je to, co oživuje počítač a umožňuje ho snadno využívat). Programy slouží k vytváření dalších souborů například textový nebo grafický editor atd. Provázání programů a dokumentů Dokumenty (datové soubory), které jsou produktem práce uživatele. Dokument je tedy soubor dat vytvořený a případně dále upravovaný pomocí nějakého programu - texty, obrázky, zvukové soubory atd. Systém Windows si pamatuje, který dokument patří ke kterému programu (ve kterém programu byl dokument vytvořen) a umí pro úpravu dokumentu (pokud dokument otevíráte poklepáním levým tlačítkem myši na

7 Význam přípony za názvem souborů Programy pro správu souborů 7 jeho název přímo z nějakého programu pro správu souborů) příslušný program spustit a váš dokument v něm otevřít. Programů je mnoho druhů a každý umí vytvářet dokumenty (datové soubory) jiného typu (formátu). Mohou to být například dokumenty textové, grafické, zvukové, video a mnoho dalších. Formáty (typy dokumentů) se není třeba učit, přehled o nich získáte praxí. Je však důležité vědět, že pro každý dokument potřebujete program, který s ním umí pracovat. Operační systém počítače pozná typ (formát) dokumentu a tedy program, který je schopen tento dokument spustit, podle přípony za názvem dokumentu. Přípona má zpravidla tři znaky a od názvu je oddělena tečkou. Jednoduše řečeno, přípona slouží k tomu, aby program poznal, že tento dokument je jeho a má ho tedy otevírat. Pokud příponu za názvem souboru změníte na jinou, bude ho otevírat program, jehož příponu jste zvolili a pokud byla přípona dokonce odstraněna (smazána) - například při přejmenovávání dokumentu, pak budete muset sami vyhledat program, ve kterém se má dokument otevřít. Dávejte proto pozor a přípony neměňte a neodstraňujte. Těžko budete otevírat textový dokument třeba v přehrávači hudby nebo naopak. Některé typy (formáty) dokumentů (tzv. obecné) jsou standardizovány, pro jejich otevření a úpravy je možné použít různé programy. Standardizovány jsou například obrázky, www stránky a některé zvukové a obrazové soubory Na jejich čtení i úpravy existuje množství různých programů. Některé dokumenty je možné spustit jen v tom programu, ve kterém byl konkrétní dokument vytvořen. Texty a tabulky nejsou standardizovány, nepsanými standardy se však staly formáty firmy Microsoft - pro texty formát DOC, pro tabulky XLS. O takových dokumentech hovoříme jako o dokumentech určitého typu například dokument aplikace MS Word. Existují i obecné formáty textů RTF a TXT, neumožňují však složitější formátování dokumentu. Naopak dokonalé zachování vzhledu textu umožňuje formát PDF, ten je však možné zdarma šířenými programy jen číst. Při hledání nějakého konkrétního souboru v programu pro správu souborů vás zajímá především jméno souboru, podle nějž víte, co daný soubor obsahuje (jakého tématu se týká) a formát souboru poznáte nejen podle koncovky za jeho názvem, ale většinou i podle malých obrázků (ikon), které operační systém automaticky přiřadí každému souboru podle programu ve kterém byl soubor vytvořen a je tedy možné ho v něm otevírat a upravovat. Ikon souborů může být mnoho druhů (každý program v počítači může propůjčovat přiřazeným typům souborů svou specifickou ikonu) a v oknech programů pro správu souborů se nacházejí před názvem souboru. Příklady ikon nejčastějších typů formátů dokumentů vidíte na následujícím obrázku [Obr. 1]. OBR. 1: PŘÍKLADY NEJČASTĚJŠÍCH TYPŮ IKON FORMÁTŮ SOUBORŮ *.txt *.doc *.xls *.ppt *.pdf

8 Uložení souborů a jejich pojmenování Složka/ adresář - definice Význam pojmů složka/ podsložka 8 Základní pojmy Nejčastější přípony souborů, s nimiž se můžete setkat:.txt - Notepad (poznámkový blok systému Windows).doc - Microsoft Word.xls - Microsoft Excel.rtf - WordPad (jednoduchý textový editor, je součástí Windows).jpg - obrázek.gif - obrázek.bmp - obrázek.ppt - Microsoft PowerPoint v rozpracovaném (neuzamčeném) stavu.pps - Microsoft PowerPoint v uzamčeném stavu - hotová presentace.htm nebo html - webová stránka.exe - program.zip - archiv.mp3,.wav,.wma,.amr a další - formáty hudby.avi,.mpg,.mpeg, wmv a další - formáty videa Pokud váš soubor (třeba rozepsaný dopis) před ukončením práce s programem ve kterém dokument tvoříte neuložíte, dělali jste vlastně zbytečnou práci, při dalším zapnutí počítače zde již onen soubor nenajdete. Soubory se standardně ukládají z programu ve kterém ho vytváříte a při prvním ukládání musíte soubor nejen vhodně pojmenovat, ale vybrat si i místo, kam se má soubor uložit (disk a složku/adresář a případně i podsložku/podadresář). Koncovku za název dokumentu si program přiřadí sám. Soubory musíte vhodně pojmenovat proto, aby bylo možné je od sebe jednoduše odlišit, tedy abyste již z názvu věděli, jaký je smysl (účel) vašeho konkrétního souboru. Jaká musíte dodržovat pravidla při pojmenovávání souborů se dozvíte v podkapitole o pojmenovávání souborů a složek/adresářů [viz. 1.4]. Postup ukládání souborů z jednotlivých programů je ve všech programech ze skupiny Microsoft Office stejný a naučíte se ho v předmětech věnovaných práci s těmito programy například předmět Základy práce na počítači. 1.3 Složka/adresář podsložka/podadresář stromová struktura Definice složky v nápovědě systému Windows: Schránka na programy a soubory v grafických uživatelských rozhraních symbolizovaná na obrazovce grafickým obrázkem (ikonou) složky. Složka je prostředek pro organizování programů a dokumentů na disku. Může obsahovat soubory i další složky. V operačním systému Windows představují složky/adresáře a podsložky/podadresáře systém ukládání souborů v počítači. Tedy i v počítači si lze ukládat vaše dokumenty podobně přehledně jako si třeba doma ukládáte přehledně různé důležité papírové dokumenty. Pojmy složka a adresář znamenají jedno a totéž. S pojmem složka se setkáte v programu Průzkumník

9 Grafický symbol pro složku/ adresář a podsložku /podadresář Programy pro správu souborů 9 Windows a s pojmem adresář pak v programech Total Commander a Servant Salamander. Totéž platí pro pojmy vnořená složka (podsložka)/podadresář. Složka/adresář jsou vlastně jen obaly (přihrádky, krabice, šanony) na soubory a další složky a adresáře vytvářené uvnitř složek/adresářů, které pak označujeme termínem vnořená složka (podsložka)/podadresář a v nich jsou pak uloženy soubory. Jsou to tedy prostory, kam je možné přehledně ukládat tématicky spolu související soubory - to je jediná hlavní funkce složek/adresářů a podsložek/podadresářů. Ze složek/adresářů a podsložek/podadresářů a v nich obsažených souborech je složen obsah celého pevného disku. Soubory nemusí být vždy nezbytně nutně uloženy v nějakých složkách/adresářích (podsložkách/podadresářích), ale je samozřejmě možné je ukládat i přímo na disk. Ukládání přímo na disk však není příliš přehledné a ve větším množství souborů uložených přímo na disk je složitá orientace. Systém Windows nabízí při ukládání vámi vytvořených souborů jako základní složku/adresář pro jejich ukládání složku nazvanou Dokumenty (v této složce bývají ještě vnořeny další podsložky/podadresáře Obrázky, Hudba, Filmy, Můj Web). Není však nutné a většinou ani vhodné vaše soubory do této složky/adresáře a jejích podsložek/podadresářů ukládat. Vhodnější je ukládat soubory do struktury složek/adresářů a podsložek/podadresářů, kterou si na disku sami vytvoříte. Složka/adresář i podsložka/podadresář jsou v programech pro správu souborů symbolizovány obrázkem kancelářské papírové složky na dokumenty [Obr. 2] a jejich názvy jsou v hranatých závorkách. OBR. 2: VZHLED IKONY SLOŽKY Stromová struktura nebo-li adresářový strom Jak již bylo uvedeno výše, ve složce/adresáři mohou být další složky/adresáře a v nich opět další složky/adresáře a v těch opět další. Struktura (systém) vytvořených složek/adresářů a podsložek/podadresářů na disku počítače se označuje termínem stromová struktura nebo adresářový strom. A právě promyšleně vytvořená stromová struktura pak umožňuje přehledné ukládání dokumentů, protože přehledně zobrazuje souvislosti a návaznosti mezi jednotlivými složkami a podsložkami (adresáři a podadresáři). Nejvýše ve stromové struktuře složek je vždy tzv. kořenový objekt - pevný disk (nebo jiné záznamové médium). Disk sám o sobě je tedy složka nejvyšší úrovně. Na obrázku [Obr. 3] vidíte část adresářového stromu v programu Total Commander na disku D: tak, jak si adresářový strom vytvořila autorka těchto skript. (V adresářovém stromě jsou vidět pouze názvy adresářů a podadresářů, soubory v nich uložené v tomto zobrazení neuvidíte.) Označení stromová struktura je skutečně analogií stromu, kde kořenový objekt představuje kmen, který se dále větví a složky/adresáře a podsložky/podadresáře představují větve. Soubory jsou potom listy na větvích ve složkách a podsložkách (adresářích a podadresářích), přičemž strom může mít listy i na kmeni. Pořádek ve struktuře složek/adresářů je nesmírně důležitý.

10 10 Základní pojmy Soubory vám budou neustále přibývat a jen promyšlená a důsledně vytvořená struktura složek/adresářů vám umožní vždy rychle najít ten správný soubor. OBR. 3: PŘÍKLAD ČÁSTI STROMOVÉ STRUKTURY SLOŽEK 1.4 Jak soubory a složky pojmenovávat Jak již bylo řečeno, názvy složek i souborů mají být stručné, ale přitom jasné a výstižné a má z nich být na první pohled patrné, co daný soubor nebo složka (soubory k jakému tématu) obsahují (jaký je jejich smysl, účel). Například název DOPIS pro soubor nebo DOPISY pro složku není vhodný, protože za pár dnů nebudete vědět o jaký konkrétní dopis se jedná nebo jakou korespondenci do složky s takto obecným názvem ukládáte. Dvě složky (dva adresáře) nebo dva soubory v jedné složce/adresáři a vytvořené v jednom programu (například dva dokumenty programu Word) se nemohou jmenovat stejně. I když je možné soubory i složky/adresáře přejmenovávat, tuto možnost využijte jedině tehdy, když je to nezbytně nutné. Vhodný název pro soubor je potřeba zvolit již při jeho ukládání. Jak již víte, soubory se pojmenovávají dvoudílným názvem složeným ze jména souboru (jméno má výstižně charakterizovat obsah dokumentu) a tříznakové přípony oddělené od jména tečkou. Soubor pojmenováváte vhodným názvem sami, příponu určuje typ programu, ve kterém byl dokument vytvořen a je programem automaticky přiřazována k názvu souboru při jeho uložení. Již při ukládání je vhodné soubor uložit do té správné složky (i když je možné soubory mezi složkami/adresáři přesunovat nebo kopírovat z jedné složky/adresáře do jiné složky/adresáře), proto si strukturu složek a jejich pojmenování také velice dobře rozmyslete.

11 Pravidla pro názvy soborů a složek/ adresářů Zakázané znaky v názvech Úplná cesta k souboru Programy pro správu souborů 11 Soubor nebo složku (adresář) je možné pojmenovat téměř libovolně. Existují však jistá jednoduchá pravidla, která je nutné se naučit a dodržovat. Dříve byla pravidla pro pojmenování velice přísná, dnes si můžete napsat prakticky cokoliv, ale jako obvykle méně je někdy více. Název může být dlouhý maximálně 255 znaků - včetně mezer (místo mezer je vhodnější používat znak _ tzv. podtržítko ). Takto dlouhý název však nikdy nepoužívejte, protože by nebyl stejně celý vidět v okně programu pro správu souborů ani v titulkovém pruhu programu v němž se souborem pracujete. Název může obsahovat malá i velká písmena, číslice, mezery i typicky česká písmena s háčky a čárkami. Specificky české znaky však nepoužívejte u souborů, které budete chtít odesílat elektronickou poštou do zahraničí, protože pak se příjemci místo těchto znaků budou zobrazovat například čtverečky. Stejně tak tato písmena nepožívejte v textu takového dokumentu, protože příjemce většinou nemá v počítači českou znakovou sadu. V názvech souborů ani složek/adresářů není možné používat následující znaky: \ (obrácené lomítko), : (dvojtečka), ~ (tilda),? (otazník), * (hvězdička), < a > (špičaté závorky), (uvozovky). Tyto znaky mají v systému své funkce. Pozor! Některé programy nerozeznávají dlouhé názvy souborů. Počet znaků u programů, které nepodporují dlouhé názvy souborů, je omezen na osm. Název souboru (včetně přípony) a jeho umístění v rámci struktury složek/adresářů a název a umístění složky/adresáře patří k jejich základním vlastnostem. Kromě těchto základních vlastností je v programech pro správu souborů také možné zobrazení dalších vlastností souborů a složek/adresářů jako je například velikost a datum vytvoření. Programy také umožňují řazení objektů podle těchto vlastností - abecedně podle jména, přípony, velikosti, data vytvoření. Jak již bylo řečeno, každý soubor i každá složka/adresář je jednoznačně určen svým názvem a umístěním, přičemž jednoznačným základem umístění je disk. Mezi názvy složek/adresářů a v nich vnořených podsložek/podadresářů a mezi název složky/adresáře a podsložky/podadresáře a název souboru se vkládají oddělovací znaky obrácená lomítka. Pokud tedy vidíte například takovýto zápis D:\CESTOVANI\INDONESIE\Indonesie_RG_Cj\Bali.doc 1, pak se jedná o zápis tzv. úplné cesty k souboru (identifikace souboru). Slovně řečeno, jedná se o soubor Bali.doc (koncovka říká, že soubor byl vytvořen v programu Word), který je uložený na disku D: (kořenový adresář) ve složce/adresáři CESTOVANI, ve které je podsložka/podadresář INDONESIE a v ní je vnořena další podsložka/podadresář Indonésie_RG_Cj a teprve ní je soubor Bali.doc uložen. Takové složité zápisy by před lety bylo potřeba umět. Grafické rozhraní Windows vás těchto zápisů ušetří, složky/adresáře i podsložky/podadresáře si můžete na příslušném disku připravit předem a soubory do nich pak ukládat a vše vidíte přehledně uspořádané. Tyto zápisy úplné cesty, tak jak budete postupně v nějakém programu pro správu souborů otevírat disky a na nich uložené složky/adresáře a v nich 1 Zápis je přepisem části stromové struktury z obrázku Obr. 3.

12 12 Základní pojmy vnořené podsložky/podadresáře se objevují také v adresářových řádcích oken programů pro správu souborů (bez názvu konečného označeného souboru). 1.5 Komprimace Termín komprimace (nebo se také můžete setkat s pojmy komprese, spakování, sbalení) je zhuštění jednoho souboru nebo složky/adresáře s celým jejím obsahem do jednoho souboru formátu ZIP. Vznikne tzv. komprimovaný soubor nebo komprimovaná složka/adresář. Komprimovanou složku nebo soubor poznáte podle koncovky ZIP a podle ikony. V programu Průzkumník Windows je ikona velice podobná klasické ikoně složky je doplněna o symbol klasického šatového zdrhovadla [Obr. 4]. V programu Total Commander ikona vypadá jako balík (kostka) převázaný provázkem [OBR. 5]. OBR. 4: IKONA KOMPRIMOVANÉHO OBJEKTU V PROGRAMU PRŮZKUMNÍK WINDOWS OBR. 5: IKONA KOMPRIMOVANÉHO OBJEKTU V PROGRAMU TOTAL COMMANDER Význam komprimace S komprimovanými soubory a složkami/adresáři je možné zacházet stejně jako s nekomprimovanými objekty. Hlavní předností komprimace je úspora místa na disku 2. Složky/adresáře nebo velké soubory se proto komprimují před jejich archivací nebo před odesláním přes internet, kde je možné přenášet soubory jen do určité velikosti. (Navíc není možné posílat celé složky, ale jen jednotlivé soubory a to ještě v omezeném počtu). Komprimovaná složka/adresář se při posílání em chová jako soubor. Můžete tak poslat více souborů najednou (například více obrázků) sbalených do jednoho balíčku. Program Průzkumník Windows ve starších systémech Windows neumí automaticky s komprimovanými soubory a složkami/adresáři pracovat, ty jsou přímo podporovány až systémem Windows XP. Pokud vám někdo pošle zkomprimovaný soubor, pak ve starších systémech je možné takové zkomprimované soubory otevřít jen tehdy, když si stáhnete z internetu (a nainstalujete) nějaký zdarma šířený program. Takový soubor musíte totiž dekomprimovat (rozbalit, rozpakovat), jinak nemůžete se soubory v něm zabalenými pracovat. Program Total Commander s komprimovanými složkami/adresáři pracuje zcela bez problémů, nezávisle na verzi systému Windows. S konkrétními postupy komprimace a dekomprimace se seznámíte v příslušných kapitolách u jednotlivých programů. 2 Obrázky ve formátu.jpg či.gif už jsou komprimovány, komprimace je tedy už nedokáže příliš zmenšit.

13 Programy pro správu souborů 13 Spuštění programu 2. Seznámení s programem Total Commander V současné době je jedním z nejznámějších a nejvíce používaných programů pro správu souborů program nazvaný Total Commander (dříve se jmenoval Windows Commander), který je pro správu souborů a organizaci disků a adresářů vhodnější, příjemnější a přehlednější než program Průzkumník Windows. Pokud máte v počítači nainstalovaný zaregistrovaný program Total Commander, pak ho můžete spustit více způsoby. Standardním způsobem pro spuštění programů, kdy klepnete levým tlačítkem myši na tlačítko Start Hlavního panelu Windows nebo stisknete klávesu se symbolem okna. Po aktivaci tlačítka Start se rozvine roletová nabídka s několika položkami. V nabídce ukážete myší (nastavíte šipku myši) na položku Programy (tím je položka vybrána má modrý podklad tlačítko myši nemačkáte) a pak z další nabídky stejným způsobem vyberete položku Total Commander. Rozvine se další roletová nabídka a z této nabídky, klepnutím levým tlačítkem myši na nabídku Total Commander 32, otevřete okno programu [Obr. 6]. Místo myši je možné používat k označení položek kurzorové klávesy, k jejich rozvinutí klávesu Enter a k otevření programu také Enter. OBR. 6: SPUŠTĚNÍ PROGRAMU TOTAL COMMANDER PŘES NABÍDKU START Program lze snadněji spustit poklepáním ( dvojklik ) levým tlačítkem myši na ikonu zástupce programu Total Commander [Obr. 7] na ploše monitoru nebo klepnutím myší označíte ikonu (text pod ikonou bude mít modrý podklad) a program otevřete stiskem klávesy Enter. OBR. 7: IKONA PRO SPUŠTĚNÍ PROGRAMU TOTAL COMMANDER

14 14 Total Commander U neregistrované demo verze se po každém spuštění programu Total Commander zobrazuje okno, informující o tom, že ještě nejste zaregistrováni a vybízející k registraci. Zároveň je v tomto okně i informace o tom, jak se zaregistrovat a jak (klepnutím na jaké tlačítko) neregistrovanou verzi programu spustit. Titulkový pruh 2.1 Vzhled okna programu Pracovní plocha programu má základní vzhled a strukturu ovládacích prvků shodnou s ostatními programy ve Windows [Obr. 8]. Na horním okraji je modrý Titulkový pruh. Na levém okraji tohoto pruhu je vždy symbol (ikona) programu a za tímto symbolem je text titulku. Na pravém okraji Titulkového pruhu najdete tři ovládací tlačítka, stejná jako u jiných programů první tlačítko (s vodorovnou čárkou) umožňuje minimalizaci okna do ikony (tlačítka) na Hlavním panelu Windows (na spodním okraji obrazovky), druhé tlačítko (se dvěma obdélníčky) zmenšuje a zvětšuje okno programu na ploše obrazovky a třetí tlačítko (s křížkem) program zavírá. OBR. 8: VZHLED OKNA PROGRAMU TOTAL COMMANDER Hlavní menu a lišta s tlačítky Hlavní část okna programu = svislé panely Pod tímto pruhem je vždy nabídka Hlavního menu (SOUBOR až START), pod ním může být tzv. Tlačítková lišta (touto lištou a významem jejích ikon se nebudeme v těchto skriptech zabývat). Pod lištou s tlačítky se mohou nalézat dvě Lišty s disky a pod nimi dva Rozbalovací seznamy disků. Největší část okna programu zabírají v základní obrazovce programu Total Commander dva svislé panely, které se nalézají pod rozbalovacími seznamy disků. Dva panely jsou jednou z hlavních výhod programu Total Commander. V každém je možné mít přehledně zobrazen jiný diskový prostor a na něm obsažené adresáře a soubory. To usnadňuje práci

15 Vlastnosti objektů a jejich řazení Svislý posuvník Stavový řádek Příkazový řádek a tlačítka nejčastěji používaných funkcí Otevírání jednotlivých disků Programy pro správu souborů 15 např. při kopírování nebo přesouvání objektů z disku na disk nebo z adresáře do adresáře. V panelech můžete přehledně vidět všechny adresáře a soubory, které máte umístěné na právě vybraném disku. Každý panel má svoji vlastní Lištu s disky, vlastní Rozbalovací seznam disků i vlastní Adresářový řádek (Titulkový pruh). V tomto pruhu se mění text podle toho, který diskový prostor a adresáře či podadresáře na konkrétním disku právě prozkoumáváte. V pravém horním rohu každého panelu se nacházejí čtyři tlačítka pro rychlý pohyb po adresářích [Obr. 10] tlačítko s lomítkem a tlačítko se dvěma tečkami na konci rozbalovacího seznamu disků, tlačítko s hvězdičkou a tlačítko se šipkou na konci adresářového řádku. Význam a použití těchto čtyř tlačítek bude vysvětleno dále v textu této kapitoly. Pod adresářovým řádkem každého panelu jsou tlačítka pro vlastnosti objektů: Jméno, Přípona označuje program, ve kterém byl soubor vytvořen, Velikost informuje o velikosti prostoru, který soubor na disku zabírá. Ve sloupečku Velikost je u adresářů a podadresářů zkratka <DIR>. Datum informuje o datu a čase poslední úpravy souboru a u adresářů o datu vytvoření adresáře a Atributy informují o tom, zda je soubor určen například pouze pro čtení nebo je skrytý atd.. Klepnutím na tato tlačítka vlastností je možné soubory řadit podle zvolené vlastnosti (výjimkou jsou Atributy). Například klepnutím na tlačítko Jméno je možné soubory řadit abecedně podle jména od A po Z nebo dalším klepnutím na toto tlačítko je možné opačné řazení od Z po A. Tlačítko, podle něhož jsou soubory aktuálně řazeny, má ve svém titulku navíc ještě šipku, která svým směrem nahoru nebo dolu označuje způsob řazení. Šířku sloupečků pro jednotlivé vlastnosti souborů je možné měnit tažením myší za linku mezi tlačítky vlastností. Na pravém okraji každého panelu bývá svislý posuvník s jezdcem pro listování ve struktuře adresářů/podadresářů a souborů. Posuvník se zobrazuje pouze v tom případě, kdy je na disku velké množství adresářů a souborů a není je proto možné všechny v panelu zobrazit najednou. Pod každým panelem je stavový řádek, kde se objevují informace o počtu adresářů a souborů na disku nebo počtu souborů v právě otevřeném adresáři a o velikosti místa, které na disku zabírají. Pod stavovými řádky se nachází příkazový řádek a pod ním lišta s tlačítky nejpoužívanějších funkcí F3 Zobrazit, F4 Editovat, F5 Kopírovat, F6 PřejmPřes, F7 VytvAdres, F8 Smazat, Alt+F4 Konec (ukončuje práci s programem). Tlačítkům odpovídají funkční klávesy - na klávesnici horní řada kláves F3 až F8. Příkazovým řádkem a tlačítky F3 Zobrazit a F4 Editovat a jim odpovídajícími funkčními klávesami se v těchto skriptech nebudeme zabývat. Výběr a otevírání jednotlivých disků je velmi jednoduché. Diskové prostory vybíráte pro každý panel klepnutím na tlačítko s označením disku na Liště s disky nebo (pokud tato lišta není zobrazena) klepnutím na rozbalovací šipku seznamu disků (objeví se roletka se seznamem všech dostupných diskových prostorů) a následným klepnutím na písmeno příslušného disku vyberete potřebný disk. V příkladu na následujícím obrázku [Obr. 9] vidíte rozbalený seznam dostupných disků ve školní síti VŠE označen je disk G:.

16 16 Total Commander OBR. 9: ROZBALENÝ SEZNAM DISKŮ DOSTUPNÝCH V SÍTI VŠE Pohyb mezi svislými panely Význam textu v titulkovém pruhu svislých panelů Panel, který je aktivní, tedy ve kterém právě provádíte nějaké manipulace s objekty, má podbarvený (modrý) adresářový řádek (titulkový pruh), druhý (v daném okamžiku neaktivní) panel má adresářový řádek šedivý. Přechod mezi panely je možný klepnutím myši na adresářový řádek panelu nebo kamkoliv do panelu či stiskem klávesy Tab. Aktivní (s modrým podbarvením) může být vždy jen jeden panel. V adresářovém řádku panelů se postupně, tak jak otevíráte jednotlivé adresáře a v nich vnořené podadresáře, vypisuje tzv. cesta k souboru [Obr. 10]. V příkladu na obrázku vidíte v titulku panelu následující text: D:\Unv3v\SKRIPTA_U3V\Sprava souboru\*.*. To znamená, že právě máte otevřený disk D:, na něm se nachází adresář Unv3v a v něm je podadresář Skripta_U3V, ve kterém je další podadresář Sprava souboru a teprve v tomto podadresáři jsou soubory týkající se tématu správy souborů. Názvy souborů (v adresářovém řádku jsou obecně označeny *.*) a jejich vlastnosti vidíte v okně panelu a na stavovém řádku na spodním okraji panelu (stavový řádek na obrázku již není zachycen) si můžete přečíst, jaký je celkový počet souborů v hierarchicky nejnižším otevřeném podadresáři. OBR. 10: PŘÍKLAD OTEVŘENÉHO ADRESÁŘE Čtyři tlačítka pro rychlý pohyb v adresářích

17 Označování objektů Soubory a jejich otevírání Adresáře a podadresáře - jejich otevírání Adresáře a podadresáře - jejich zavírání Význam tlačítek pro rychlý pohyb po adresářích Seznam aktuálně prohlížených adresářů Seznam oblíbených adresářů Programy pro správu souborů 17 Jednotlivé objekty v panelech programu Total Commander (adresáře/podadresáře, soubory), se kterými potřebujete provádět nějaké operace (například kopírování nebo přesun), je nejdříve nutné označit. Nejlépe se označují jedním klepnutím levým tlačítkem myši. Označené objekty mají okolo svého názvu i vlastností tečkovaný obdélníkový kurzor. Tento kurzor je také možné po struktuře adresářů/podadresářů a souborů posunovat kurzorovými klávesami. Soubory mají před svými názvy většinou symbol programu ve kterém byly vytvořeny a otevírají se poklepáním levým tlačítkem myši na název souboru nebo se myší nebo kurzorovými klávesami pouze označí a otevřou se stiskem klávesy Enter. Adresáře/podadresáře mají název v hranatých závorkách (a před názvem žlutou ikonu vzhledu kancelářské složky) a otevírají se poklepáním levým tlačítkem myši (tzv. dvojklik) na jejich název nebo tak, že je označíte pouze jedním klepnutím levým tlačítkem myši (nebo kurzorovými klávesami) a pak stisknete klávesu Enter. Otevřený adresář je možné uzavřít poklepáním ( dvojklik ) levým tlačítkem myši na první řádek otevřeného adresáře/podadresáře. Na řádku, v příslušném panelu, ve kterém jste si adresář předtím otevřeli, je zelená šipka zahnutá směrem nahoru a dvě tečky v hranaté závorce. Uzavření je také možné označením oné zelené šipky se dvěma tečkami v hranaté závorce jedním klepnutím levým tlačítkem myši nebo pomocí kurzorových kláves a stiskem klávesy Enter. Případně můžete adresář/podadresář který potřebujete zavřít pouze označit některým z výše uvedených postupů (myší nebo kurzorovými klávesami) a pak klepnout levým tlačítkem myši na tlačítko se dvěma tečkami na pravém okraji každého rozbalovacího seznamu disků (nad adresářovým řádkem právě aktivního okna). Klepnutí na tlačítko s lomítkem (vlevo vedle dvou teček) umožňuje přechod z právě prozkoumávaného adresáře/podadresáře na nejvyšší úroveň tedy aktuálně prozkoumávaný disk, kterým v příkladu na obrázku [Obr. 10] byl disk označený písmenem D:. Tlačítko s lomítkem a tlačítko se dvěma tečkami tedy slouží pro rychlé listování v adresářích. Po klepnutí na tlačítko se šipkou směrem dolů na konci každého adresářového řádku máte možnost zjistit, které adresáře a podadresáře jste během práce s programem prohlíželi a rychle se k potřebnému adresáři (podadresáři) vrátit klepnutím levým tlačítkem myši na název požadovaného adresáře (podadresáře) v rozbalené roletce [Obr. 11]. Vedlejší tlačítko s hvězdičkou umožňuje vytvořit si a upravovat seznam často používaných adresářů a podadresářů. To je výhodné zejména při složitěji propracované struktuře velkého množství adresářů a podadresářů, kdy některé adresáře nebo podadresáře a v nich obsažené soubory používáte velmi často a jiné třeba jen výjimečně. Často používané adresáře a podadresáře pak můžete otevírat pomocí tohoto tlačítka a nemusíte listovat strukturou adresářů a podadresářů ve svislých panelech.

18 Vytvoření seznamu oblíbených adresářů Otevírání často používaných adresářů 18 Total Commander Seznam často používaných adresářů a podadresářů si vytvoříte tak, že nejprve otevřete požadovaný adresář a podadresář a pak klepnete na tlačítko s hvězdičkou a z roletky vyberete klepnutím levým tlačítkem myši příkaz PŘIDAT AKTUÁLNÍ ADRESÁŘ [Obr. 12]. Objeví se dialogový panel, ve kterém je vypsán název přidávaného adresáře. Přidání potvrdíte stiskem tlačítka OK nebo klávesou Enter [Obr. 13]. Stejným způsobem postupujete při přidávání dalších adresářů. Často používané adresáře pak můžete otevírat tak, že jen klepnete levým tlačítkem myši na tlačítko s hvězdičkou a dalším klepnutím v roletce s nabídkami vyberete název potřebného adresáře (není ani nutné otevřít správný pevný disk, na kterém je adresář umístěn). OBR. 11: PŘÍKLAD ROZBALENÉ ROLETKY Z TLAČÍTKA HISTORIE OBR. 12: ROZBALENÁ ROLETKA TLAČÍTKA S HVĚZDIČKOU OBR. 13: DIALOGOVÝ PANEL PRO PŘIDÁNÍ AKTUÁLNÍHO ADRESÁŘE DO SEZNAMU OBLÍBENÝCH ADRESÁŘŮ

19 Programy pro správu souborů 19 Odstranění adresáře ze seznamu oblíbených Hlavní menu Konfigurace Nastavení Když budete chtít některý adresář/podadresář ze seznamu oblíbených adresářů odstranit, pak stačí ten adresář, který chcete ze seznamu odstranit, otevřít a klepnout na tlačítko s hvězdičkou a z roletky vybrat nabídku VYJMOUT AKTUÁLNÍ ADRESÁŘ Úprava vzhledu okna programu Zda jsou zobrazeny lišty s tlačítky a disky i rozbalovací seznam disků v okně programu Total Commander záleží na nastavení vzhledu programu, které je možné upravit přes nabídku Hlavního menu KONFIGURACE a podnabídku NASTAVENÍ. Individuální nastavení vzhledu okna programu provedete tak, že v levé části dialogového panelu Obecné volby vyberete nabídku Vzhled [Obr. 14] a přidáte nebo zrušíte zatržítka u nabídek v pravé části dialogového panelu. Není nezbytně nutné mít zobrazenu jak Lištu s disky, tak i Rozbalovací seznam disků, ale pro výběr diskových prostorů v panelech programu je nutné mít zobrazen alespoň Rozbalovací seznam disků pro každý panel. (Pro začátečníka není ani nutné mít zobrazenu Tlačítkovou lištu.) Dialogový panel Obecné volby nabízí ve své levé části celou řadu dalších možností pro úpravu vzhledu programu, ale do těch by se začátečník neměl vůbec pouštět a proto nejsou ani v těchto skriptech popsány. OBR. 14: DIALOGOVÝ PANEL OBECNÉ VOLBY PRO NASTAVENÍ VZHLEDU OKNA PROGRAMU Hlavní menu - Zobrazit Volba Seznam Volba Podrobnosti Volba Samostatný strom Další možnosti pro úpravu vzhledu okna programu poskytuje nabídka Hlavního menu ZOBRAZIT. Z jejích podnabídek, které vidíte na následujícím obrázku [Obr. 15], si zde vysvětlíme pouze podnabídky SEZNAM, PODROBNOSTI, SAMOSTATNÝ STROM, PANELY NAD SEBOU/VEDLE SEBE. Volba SEZNAM v panelech programu zobrazí pouze jména adresářů a u souborů jejich jména a koncovky ostatní charakteristiky (Velikost, Datum a Atributy) nebudou zobrazeny. Volba PODROBNOSTI zobrazí v panelech programu všechny charakteristiky souborů a adresářů. Volba SAMOSTATNÝ STROM poskytuje další tři podnabídky [Obr. 16]. Na následujícím obrázku [Obr. 17] vidíte, že podnabídka 1 (JEDEN PRO OBA PANELY) přidá na levou stranu okna programu ještě další panel, ve kterém je

20 20 Total Commander Volba Panely nad sebou/vedle sebe zobrazena stromová struktura disků počítače. Na dalším obrázku [Obr. 18] vidíte vzhled okna programu po volbě 2 (DVA, JEDEN PRO KAŽDÝ PANEL). V tomto případě má každý panel svůj samostatný panel se stromovou strukturou. Panely se samostatnou stromovou strukturou slouží pro rychlejší pohyb po struktuře disků a adresářů. Volba 0 (Žádný) poskytuje základní vzhled programu se dvěma panely. Volba PANELY NAD SEBOU/VEDLE SEBE umožňuje změnu z tradičního postavení panelů na výšku vedle sebe do postavení vodorovně pod sebou. Ve skriptech bude vždy používáno rozvržení panelů vedle sebe. OBR. 15:NABÍDKA HLAVNÍHO MENU ZOBRAZIT OBR. 16: VOLBA SAMOSTATNÝ STROM OBR. 17: OKNO PROGRAMU S JEDNÍM SAMOSTATNÝM DISKOVÝM STROMEM