Obsah. Před první debatou. Úvod. Debata. Pravidla chování. První debata. Debata formou Trial. Příprava obžaloby a obhajoby.

Transkript

1

2 Obsah Před první debatou Úvod Debata Pravidla chování První debata Debata formou Trial Příprava obžaloby a obhajoby Realizace debaty Druhá debata Naslouchání a záznam Analýza argumentu Vady argumentu - vyvracení Třetí debata Křížový výslech Vady důkazů - vyvracení Dobrý debatér a ne až tak dobrý debatér 2

3 Před první debatou Úvod Tato příručka vznikla v rámci projektu Naplánuj naši budoucnost, jehož součástí je modul rozvoje kompetencí formou hraní rolí - debatou. Cílem modulu je připravit žáky na druhou část aktivity, hru TUR nanečisto. Příprava by měla splnit následující: a/ připomenout či vysvětlit žákům základní principy racionální diskuse a chování během takové diskuse, b/ prohloubit významné kompetence nezbytné pro úspěšné vedení diskuse. Modul předpokládá cca šest hodin vzdělávání pedagogů v rámci DVPP a práci s žáky zhruba ve stejné délce. Za šest hodin se dají vysvětlit základní principy debatování včetně zásad chování a žáci zvládnou i první cvičnou debatu. Za šest hodin se dá leccos naučit, kompetence však neprohloubí nikdo žádné. Debatování jako metoda rozvoje kompetencí funguje. Funguje mj. proto, že předpokládá dlouhodobou a cílevědomou práci s žáky. Debata dokáže rozvíjet prakticky všechny klíčové kompetence RVP - není to ale otázka hodin, týdnů či měsíců. Bavíme se o letech. Debatování je mimo jiné i o používání jazyka, a to způsobem, který je pro mnoho dětí a mladých lidí cizí. A u cizího jazyka se nedá předpokládat, že jej žák zvládne přes noc. Většina našich pedagogů se s debatováním v jeho vzdělávací podobě dosud nesetkala. Mnoho z kolegů má zkušenost s různými žákovskými aktivitami a soutěžemi, které obsahují prvky argumentace a prezentace. Drtivá většina těchto aktivit však kompetence nerozvíjí, předpokládá, že dovednosti buď tak nějak padají shůry nebo že jimi žáky dostatečně vybavuje škola. Nezdá se, že by jedno či druhé bylo tak úplně pravda. V konečném důsledku jsme tedy při psaní tohoto textu museli vycházet z předpokladu, že vzdělávací forma debatování je pro vás, učitele, vcelku neznámá. Následující text je proto delší a rozhodně zahrnuje více informací, doporučení a cvičení, než je potřeba k šestihodinovému bloku školení / práci s žáky. (Pro tento úkol bohatě vystačíte s úvodem a kapitolou první debata.) Pokud jste se skutečně se vzdělávací debatou dosud nesetkali, potřebujete i pro realizaci oněch 6 hodin hlubší porozumění základům debaty - a to vám nabízí další text. Naším cílem je inspirovat vás pro další práci s žáky, ať již v přípravě na akci Naplánuj naši budoucnost nebo jako její pokračování. Proto jsme text doplnili o cvičení a návody, jak postupně prohlubovat znalost předmětu a realizovat druhou a třetí debatu. To ovšem předpokládá pravidelnou práci v kroužku či klubu debatování. Možná, že by nebylo od věci, aby kromě kroužku kopané, florbalu a divadla vznikl ve vaší škole, vzdělávací instituci, i kroužek prohlubující vzdělání. Na mnoha školách v zahraničí a některých školách u nás se to již stalo a počet zapojených žáků občas překvapivě převyšuje i onu kopanou. Je naší skrytou motivací, aby tento text přispěl k tomu, že tak tomu bude i ve vaší škole. Než začnete debatovat Nejjednodušším způsobem, jak se naučit debatovat a využívat tak výhod, které debatování přináší, je debatovat. Pouhým čtením knih se ještě z nikoho dobrý debatér nestal. Bez informací to ale také nejde. Navrhujeme, abyste si před svou první debatou přečetli následující odstavce, které stručně vysvětlí co je debata, přiblíží její obsah a cíle a také nastíní pravidla chování při debatě. Debata Debata, také soutěžní, akademická či předmětová debata, je svébytnou vzdělávací formou, využívanou v prostředí formálního i neformálního vzdělávání. Jako způsob uspořádání činností vedoucí k vytčenému vzdělávacímu cíli je debata vyučovací metodou. Takto chápaný význam slova vychází ze zúžené definice, která soutěžní, akademickou debatu vymezuje vůči šíře pojatému konceptu debaty jako ekvivalentu diskuse nebo rozhovoru a příbuzným aktivitám. Charakteristickými rysy debaty je motivace soutěží, předpokládaný vzdělávací efekt a prostředí neformálního vzdělávání - byť je většina debatních klubů organizována při školách a v podobě předmětových debat se debata využívá i jako metoda formálního vzdělávání. Definice debaty obsahuje mnoho slov a je zapotřebí mnoha vět, aby tato slova nabyla smyslu. V tuto chvíli považujeme za vhodnější nabídnout znaky, jak debatu poznat a rozlišit ji od jiných, zdánlivě příbuzných aktivit. 3

4 Debata má: $ Cíle. Nejvyšším cílem debaty je vždy vzdělávání - rozvoj dovedností, prohloubení znalostí, formování osobnosti člověka. $ Pravidla. Pravidla určují co se v debatě má, smí, nesmí a musí. $ Kontroverzní tezi. Teze určuje obsah debaty. Její kontroverznost spočívá v tom, že uznáváme, že v dané věci se v současnosti nelze dobrat univerzálně platného závěru. $ Břemena. Břemenem se myslí úkol týmu. Rozpoznáváme břemeno důkazu a břemeno vyvracení. Břemeno důkazu znamená, že ti, kteří něco tvrdí, musí svá tvrzení dokázat. Břemeno vyvracení znamená, že kritici musí zneplatnit tvrzení obhájců. Nést to či ono břemeno - splnit úkol týmu v debatě, vylučuje kompromis i konsenzus. $ Kritéria úspěšnosti. Pravidla určují, jak poznáme vítěze. Základním kritériem úspěšnosti je obsah, nikoliv forma. V rámci obsahu má racionalita přednost před emocemi. $ Rovnovážnou strukturu. To znamená, že všechny strany dostávají férový prostor k vyjádření. $ Rozhodnutí a hodnocení. Každá debata je rozhodnuta - na základě pravidel arbitr oznámí, který z týmů lépe splnil svůj úkol v debatě. Současně je nabídnuta zpětná vazba a doporučení účastníkům, která směřují k naplnění vzdělávacích cílů. Obsah je tedy nadřazen formě (na rozdíl od prezentačních / recitačních soutěží), jde o hledání cest vedoucích k pravdě, ne o konsenzus či dokonce kompromis (na rozdíl od aktivit participace mládeže), cílem je vzdělání, ne vítězství či drahé ceny pro vítěze (na rozdíl od marketingových akcí maskovaných za žákovskou soutěž), a konečně etická stránka debatování - jak vysvětlíme dále - je pro nás základní normou (na rozdíl od soutěže, která učí argumentačním trikům a fíglům). Tradice vzdělávání debatou Debatování splňující uvedené znaky, tedy jako vzdělávací forma a metoda, má v novověku více než dvě stě let starou tradici - pravděpodobně prvním novověkým debatním klubem byla Historická společnost Trinity College v Dublinu, založená v roce Na počátku 19. století vznikly debatní společnosti na univerzitách v Cambridge a Oxfordu. Můžeme odhadovat, že v dnešní době se debatuje ve většině zemí světa. Zejména v bývalých zemích britského impéria má debatování ve vzdělávání na středních a vysokých školách tradiční a významné místo. Vezmeme-li v úvahu, že tyto státy zahrnují i tak lidnaté země jako jsou (z první desítky států podle počtu obyvatel) Indie, USA, Pákistán, Bangladéš a Nigérie a že mimo Británii samotnou (také vcelku lidnatá země) má debatování tradici i v kontinentální Evropě, probíhá v Rusku a zapouští kořeny v Číně, potom není nereálný odhad, že počet mladých lidí, kteří se v té či oné formě kdy zapojili do debatování, převyšuje stovku milionů. Pokud vezmeme sto milionů debatérů jako minimum a pro počet jimi absolvovaných debat použijeme příklad České republiky, kde soutěžní debatéři absolvují za svoji kariéru průměrně cca 50 debat (v maximu ale až 150), potom lze dojít k závěru, že celosvětově již proběhlo ne méně, než 5 miliard vzdělávacích debat. Můžeme dovodit, že debatování má ve výchově a vzdělávání solidní praxi. Čísla z České republiky jsou nepochybně skromnější přesto, nejstarší vzdělávací aktivita formou debatování - soutěž Debatní liga, byla založena v roce 1994 a v době psaní tohoto textu se tak blíží 20 letům nepřetržité existence a z ní vyplývajících zkušeností. Debatování funguje Vzdělávání formou debatování zřejmě má tradici a zkušenosti. Z jednoduché - byť argumentačně nepříliš silné - úvahy, že tolik lidí a v tolika různých prostředích by nevěnovalo tolik energie na něco, co nepřináší výsledky lze usoudit, že debatování má i (vzdělávací) výsledky. Tuto konstrukci podporují i vědecké studie. Nejnovější shrnutí 1 nabídla syntéza Debating the Evidence vycházející z cca 800 článků a studií publikovaných během posledních 20 let, která, ve stručnosti, konstatovala, že existují důkazy, že debatování funguje. (Tzn., že přináší pozitivní výsledky ve vzdělávání. ) 1 CfBT Education Trust: Debating the Evidence, Reading 2011, ISBN

5 Pravidla chování při debatě Pravidla chování účastníků debaty - debatérů, diváků, rozhodčích a dalších funkcionářů vychází ze zvyku, Etického kodexu, obecných zásad slušnosti a pravidel debaty. Až překvapivě se podobají standardům, na které jsme zvyklí na koncertech vážné hudby: $ Debatéři a rozhodčí jsou společensky oděni. $ V době, kdy hudebníci hrají (= debatéři vystupují), publikum mlčí. $ Na konci jednotlivých vět (= vystoupení jednotlivých řečníků) se obvykle netleská a zatímco hudebníci tiše ladí (= debatéři se polohlasem radí o dalším postupu), publikum v sále rovněž maximálně polohlasem lehce šumí, aby se okamžitě při zahájení další věty opět zcela ztišilo. $ Výjimečné sólové výkony obecenstvo odmění spontánním potleskem. $ Na závěr obecenstvo zatleská všem účinkujícím. $...a zatímco po koncertu si ruku podají jen dirigent s prvním houslistou, v debatě si rukou potřesou všichni debatéři - na znamení toho, že spory v debatě byly jen spory v debatě a na přátelství to nic nemění. Po zdůvodnění verdiktu potřese debatérům rukou i rozhodčí. Také prostor je uspořádán obdobně: debatéři - hudebníci sedí v čele sálu, tak aby na ně bylo dobře vidět a aby byli dobře slyšet. Debatéři také mají své noty - připravené poznámky. Debatéři sedí za stolky (v průběhu debaty si musí psát její zápis a poznámky) čelem k publiku. Vystupující řečník se postaví doprostřed, tak aby jej dobře slyšelo jak obecenstvo a rozhodčí, tak oponenti - není tedy vhodné stát příliš vpředu a oponentům ukazovat záda. Vystupující řečník může mít k dispozici řečnický pult, zkušení debatéři však dávají přednost pouhému stolku na poznámky. Ti nejlepší mají nejraději prázdný prostor (poznámky mají v podobě tzv. indexových karet v ruce). V průběhu křížového výslechu stojí debatéři v pohodlné vzdálenosti od sebe (metr až dva), jsou natočeni šikmo do sálu, tak aby jejich otázky a odpovědi směřovaly jak k oponentovi, tak k rozhodčím a publiku. Debatéři si nejčastěji vykají a oslovují se křestními jmény, ve třetí osobě využívají role mluvčích v debatě (...jak vysvětlil můj první mluvčí..., váš druhý mluvčí tvrdil, že..., třetí mluvčí obhajoby se mýlil, když říkal... ). Soutěžní debatéři jsou zásadně oblečeni formálně. Debatu nejčastěji moderuje (hlavní) rozhodčí, který sedí v publiku čelem k debatérům. I on má k dispozici stolek, aby si mohl pohodlně vést zápis. V publiku sedí i časoměřič, který sleduje čas výstupů a jeho plynutí oznamuje debatérům (viz první debata - funkcionáři debaty). Funkcionáři soutěžních debat, zejména rozhodčí, jsou rovněž oděni formálně. Etický kodex V soutěžních debatách organizovaných Asociací debatních klubů, o.s., se všichni účastníci zavazují dodržovat etický kodex, který je základním, všem ostatním nadřazeným dokumentem a normou chování: 1. Dosahování dlouhodobých cílů debaty (v rovině výchovné, vzdělávací a společenské) je důležitější než vítězství v debatě. 2. Respektuj obecné etické zásady a vědomě je neporušuj. Chovej se čestně, cti a rozšiřuj zásady fair play, slušného chování a džentlmenství. 3. Sebevědomí při pronášení vlastního projevu kombinuj s pokorou při naslouchání projevům druhých. 4. Auditur et altera pars - naslouchej názorům druhých a respektuj je i tehdy, nesouhlasíš-li s nimi. 5. Akceptuj presumpci poctivosti. 6. Nedopouštěj se záměrně nekorektní, nečestné, eristické argumentace. 7. Netoleruj záměrně nekorektní, nečestnou, eristickou argumentaci ostatních účastníků debaty. 8. Argumentace vedená v rámci debatních soutěží střídavě z názorově protikladných pólů tě nedovede k pokrytectví ani k oportunistickému pragmatismu. Má formativní charakter - vede účastníky debaty k rozvoji kritického myšlení, k dokonalejšímu sebepoznání a především k odkrývání pravdy. 9. Bude-li tvé myšlení pozitivní, nálada vstřícná a chování přátelské, pak (podle zákona akce a reakce) můžeš totéž očekávat též od ostatních účastníků debaty. 10. Naslouchej, mysli, zůstaň člověkem. Jak kdo argumentuje, takový je. 5

6 První debata Poslední zásadní informací, kterou je třeba sdělit předtím než se pustíte do nejnáročnější ze všech debat, totiž té první, je oprava mylného dojmu. Mylný dojem spočívá v představě, že v debatování jedna strana vystupuje z pozice ano a druhá z pozice ne. Tak tomu není. Ve skutečnosti je tomu tak, že jedna strana vystupuje z pozice ano a druhá strana z pozice vaše ano není (dobře) dokázáno a nelze je proto přijmout. To je zásadní rozdíl, který z diskuse hluchých, ve které si každý vede svou, činí skutečnou debatu. Pro první debatu použijte formu Trial. Podstatné jméno trial má v angličtině několik významů - dva z nich jsou soudní přelíčení a zkouška, pokus. A přesně o to v této debatě půjde. Jejím cílem je vyzkoušet si jak debata funguje a v praxi si osahat některé základní principy. Její forma se inspirovala soudní pří, vystupují v ní žalobci, obhájci a soudce a půjde o to prokázat, že někdo nebo něco je něčím vinen. Slovo trial v češtině navíc vyvolává představu číslovky 3. V debatě formou Trial vystupují na straně žaloby i obhajoby tři žáci. Debata formou Trial byla vyvinuta pro projekt Naplánuj naši budoucnost! jako metodický nástroj pro snazší seznámení začátečníků (žáků i učitelů) s debatováním. Předpokládá se, že po absolvování dvou či tří debat formou Trial žáci přejdou na jinou formu debatování. Trial není vhodná forma pro organizované soutěže v debatování. Pravidla debaty, která společně s pracovními listy najdete jako přílohu této brožury, současně fungují jako metodický návod, jak v debatě postupovat. K první debatě ale cesta není až tak přímočará - nejdříve bude třeba naznačit, jak se na debatu připravit, vysvětlit základní procesy a ustanovit pravidla. 1. Debata formou Trial 1.2 Obecný rámec Trial je debata formou hraní rolí - simulací soudu. Její základ nevychází z nějaké konkrétní soudní procedury u nás či ve světě, nemá ani nic společného s pravidly oblíbených forem debatování studentů právnických fakult Moot court či Mock trial. Pro pochopení podstaty formy postačí, když budeme vycházet z obecné představy, že u soudu vystupují žalobci, kteří něco či někoho žalují, obhájci, kteří hledají v obžalobě slabá místa, a soudce, který na závěr sdělí verdikt. 1.3 Pravidla chování, procesy a cíl Se soudem si obvykle spojujeme i základní pravidla chování, procesy a cíl: Slovo uděluje (a odebírá) soudce, mluvčí během svého výstupu stojí, všechny strany v debatě vystupují důstojně, snaží se o kultivovaný projev. V průběhu vystoupení mluvčích druhá strana nehovoří, pečlivě naslouchá a zapisuje si, co kdo řekl. Zápisky si dělá i soudce (v debatě nebude mít k ruce stenografa). Všimněte si - a do debaty přeneste - i dalšího jednání postav soudu: jak obžaloba tak obhajoba jsou připraveny, mají písemné poznámky. Obžaloba dokonce může mít připravenou celou zahajovací řeč. Obžaloba své argumenty opírá o důkazy a svědectví. Kolem nich formuluje argumenty na podporu žaloby. Obhajoba hledá slabiny v argumentech i v jejich důkazech. Formuluje závěry o tom, že vina žalovaného nebyla prokázána. Cílem obžaloby je dokázat, že žalovaný (viz pravidla) je vinen. Cílem obhajoby je žalobu zpochybnit. Rozhodnutí o úspěšnosti snažení žaloby i obhajoby vynese soudce. Ve svých vystoupeních se strana žalobců a obhájců střídají. 2. Postup cvičení Seznamte se s pravidly formy Trial, která naleznete v příloze. Seznamte žáky s debatou formou Trial - jejím obecným rámcem, dále bodem 1, 2 a 3 pravidel a úkoly prvního žalobce (bod 5 pravidel, odstavec Ž1 ). Vysvětlete, že prvním krokem přípravy je společná příprava obžalovací řeči prvního žalobce. Jednotlivé fáze této přípravy předveďte (za aktivní spolupráce žáků) na případu Lid vs. školní uniformy. 6

7 2.1 Příprava na první debatu Formulace skutků 1/ Proveďte brainstorming na téma Školní uniformy. Nápady zaznamenejte na tabuli. Brainstorming by mohl přinést například tyto výsledky: $ Kouše to $ Příslušnost ke skupině jinak - mobil, hodinky, účes $ Drahé $ Nemoderní $ Nehezké $ Elegantní a nadčasové $ Bez ranního přemýšlení co na sebe $ Stírá sociální rozdíly $ Konec anonymity $ Anonymita $ Hloupé machrování penězi rodičů $ Školy vyžadují bezvadný stav $ Děvčata nenávidí $ Triky s délkou sukní $ V zimě, v létě stejné - nepohodlí $ Omezují kreativitu $ Omezují svobodu $ Omezují vyjádření osobnosti $ Podporují vyjádření osobnosti jinak - dovednosti, znalosti, záliby $ Hrdost na školu $ Reprezentace školy $ Rivalita mezi školami 2/ V tuto chvíli hledáme negativa - odstraňte z výsledků brainstormingu pozitivní nápady. Pro ukázku uvádíme, jak by takový výběr mohl vypadat u našich hypotetických výsledků: $ Kouše to $ Příslušnost ke skupině jinak - mobil, hodinky, účes $ Drahé $ Nemoderní $ Nehezké $ Elegantní a nadčasové $ Bez ranního přemýšlení co na sebe $ Stírá sociální rozdíly $ Konec anonymity $ Anonymita $ Hloupé machrování penězi rodičů $ Školy vyžadují bezvadný stav $ Děvčata nenávidí $ Triky s délkou sukní $ V zimě, v létě stejné - nepohodlí $ Omezují kreativitu $ Omezují svobodu $ Omezují vyjádření osobnosti $ Podporují vyjádření osobnosti jinak - dovednosti, znalosti, záliby $ Hrdost na školu $ Reprezentace školy $ Rivalita mezi školami 7

8 3/ Ze zbývajících odstraňte divné, zjevně pomýlené a nevýznamné: $ Kouše to $ Příslušnost ke skupině jinak - mobil, hodinky, účes $ Drahé $ Nemoderní $ Nehezké $ Anonymita $ Školy vyžadují bezvadný stav $ Děvčata nenávidí $ Triky s délkou sukní $ V zimě, v létě stejné - nepohodlí $ Omezují kreativitu $ Omezují svobodu $ Omezují vyjádření osobnosti $ Rivalita mezi školami 4/ Duplicitní spojte, co lze slučte na základě nějakého společného jmenovatele. Této technice můžete říkat pytlování. Jde o to vytvořit několik pytlů nápadů, v každém pytli budou nápady, které mají něco společného. $ Pytel 1 (Peníze) N Drahé N Školy vyžadují bezvadný stav $ Pytel 2 (Vlastnosti) N Nemoderní N Nehezké N (V zimě, v létě stejné) - nepohodlné N Vrátit do hry nápad s nevhodným materiálem - kouše to? $ Pytel 3 (Omezení) N Omezují kreativitu N Omezují svobodu N Omezují vyjádření osobnosti N Děvčata nenávidí $ Pytel 4 (Samostatně stojící - ostatní) N Příslušnost ke skupině jinak - mobil, hodinky, účes N Anonymita N Rivalita mezi školami 5/ Nyní je třeba se pečlivěji zamyslet nad společným jmenovatelem jednotlivých skupin nápadů. Snahou je společného jmenovatele formulovat pomocí maximálně stručné a maximálně výstižné věty. Tomuto procesu můžete říkat štítkování - nápady jsou v pytlích, abychom věděli co pytle obsahují, každý opatříme štítkem, ať je na první pohled jasné, co obsahuje: $ Pytel 1 - Peníze: Školní uniformy jsou drahé. $ Pytel 2 - Vlastnosti: Školní uniformy nesplňují nároky na odívání. $ Pytel 3 - Omezení: Školní uniformy jsou omezující. $ Pytel 4 - Samostatně stojící - ostatní: Školní uniformy - další důvody proti. Štítky jsou ve skutečnosti výstižná tvrzení o tom, čeho se žalovaný údajně dopustil. Jinými slovy, právě jste vyřešili úkol a) mluvčího Ž1. 8

9 Obvykle se takto podaří vygenerovat cca 3-4 tvrzení, skutků, kterých se žalovaný měl dopustit. Většinou při tom některé nápady zůstanou nevyužity. I tyto zbytky však mohou být základem významných argumentů. Takto zformulovaný skutek je vlastně hypotézou. Nyní je potřeba tuto hypotézu ověřit. 6/ Následuje úkol b) - prokázání, že skutek skutečně spáchal žalovaný, že tvrzení a) skutečně platí. Osvědčeným způsobem jak úkol b) vyřešit je každé tvrzení a) zadat skupince žáků (2-4) a požádat je, aby se pokusili vysvětlit, proč by toto tvrzení mělo platit. Žáci většinou nemají problém tvrzení vysvětlit a zdůvodnit. Většinou však (ne nezbytně, záleží na povaze tvrzení) nemohou svá slova nijak dokázat. Chybí jim odborné znalosti, data, fakta, čísla... proto: 7/ Požádejte žáky, aby ostatním přednesli svá zdůvodnění. Zeptejte se, co by chtěli nebo potřebovali dokázat, aby bylo jejich zdůvodnění co nejpřesvědčivější. Případně můžete vyzvat posluchače, aby v projevech svých kolegů hledali tvrzení, která by šla posílit důkazem, odkazem na vnější zdroj. Na závěr této části obvykle žáky požádám, aby si rozdělili úkoly, každý vybral jednu nebo dvě oblasti, pro které bude hledat důkazy a aktivitu přeruším. Možná jste právě vyřešili úkol b) mluvčího Ž1. A možná budou žáci potřebovat čas, aby našli důkazy. 8/ Na příští schůzce - obvykle s týdenním odstupem - žáky požádám, aby mi přednesli své důkazy a teze argumentů znovu vysvětlili a zdůvodnili - tentokrát již s důkazy. 9/ Typickým výstupem předchozího bodu je, že žáci zjistí, že některá tvrzení nejsou schopni dokázat. Může k tomu dojít ze dvou důvodů - i) jejich neschopnost vhodné důkazy najít, ii) neexistence takových vhodných důkazů. K tomu může dojít mj. i proto, že pravda je prostě někde jinde! Skutečně - velmi často se v krocích 5 a 6 dostaneme k tvrzením, o kterých si myslíme, že jsou dobrá anebo pravdivá. Když potom porovnáváme naše domněnky s realitou, často zjistíme, že skutečnost je jiná, než jsme si mysleli! 10/Žáci proto musí tvrzení a) přehodnotit. Ta z nich, která nejsou schopni dokázat, vyloučí úplně. Ta, která lze dokázat jen částečně, přeformulují. Velmi často zjistí, že mají málo materiálu a vrátí se ke kroku 5, aby použili nápady, které předtím vyloučili. Někdy se dokonce musí vrátit až ke 3. kroku. Vyberou nové (nebo přeformulované) teze a v postupu znovu provedou kroky 6, 7 a 8. Protože jejich práce je již poučenější (více rozumí problematice) v drtivé většině případů u kroku 8 skončí - mají zformulované argumenty, které zvládnou dokázat. Výjimečně se musí vrátit až ke kroku 1 a celý proces začít znovu. Naopak se může stát, že žáci mají více argumentů ( skutků ) než mohou ve vymezeném čase přesvědčivě prezentovat. Tehdy musí uvážit, které argumenty jsou nejvýznamnější a ty méně významné odložit. Nyní již jistě máte vyřešený úkol b) mluvčího Ž Příprava prezentace obžaloby Žáci odhalili spáchané skutky, pojmenovali je a ví, jak je dokázat - nyní je velmi snadné připravit prezentaci ve tvaru, který vyžaduje forma Trial. Tento tvar totiž naprosto přesně odráží způsob, jak k argumentům dospěli. Jediným dalším prvkem a dodejme, že prvkem velmi významným, formulačně však jednoduchým, je závěr a dopad argumentů na platnost teze debaty. Příklad: V průběhu procesu přípravy argumentů se žáci rozhodli v debatě žalovat dva skutky. Tvrzení prvního skutku zní: Školní uniformy omezují osobnost žáků, teze druhého skutku zní: Školní uniformy jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny. Pomocí pracovního listu si první žalobce připraví prezentaci žaloby podle zadané struktury (viz pravidla - role mluvčích Ž1): První žalovaný skutek: Úkol a): Oznámení podstaty skutku - co zlého žalovaný spáchal nebo páchá. Řešení: ŠU omezují osobnost žáků. 9

10 Úkol b): Prokázání, že skutek skutečně spáchal žalovaný. V prokázání by neměly chybět faktické důkazy (citace odborníků a jejich studie, svědectví, data a čísla) a vysvětlení, které spojí žalovaného s důkazy o jeho vině. Řešení: Každý člověk je jedinečnou bytostí. Má své zájmy, preference a averze. Dále je z naší každodenní zkušenosti zřejmé, a odborníci tuto zkušenost potvrzují, že svoji osobnost prezentujeme navenek mimo jiné i oblékáním. Tvrdí to mj. paní Mary Hartleyová na straně 19 knihy Řeč těla v praxi, vydané nakladatelstvím Portál v roce Naproti tomu uniforma zakládá uniformitu - předepisuje a nařizuje jaký typ oděvu, jaké barvy, střihu, velikosti a materiálu musí žák nosit. Z uvedeného vyplývá, že ŠÚ brání individuálním projevům osobností žáků a tím je omezuje. Úkol c): Vyvození závěru o vině žalovaného. Řešení: Dokázali jsme, že ŠU omezují osobnost žáků a jsou proto vinny. Formulace závěru (dopadu) c) je velmi jednoduchá! Úkoly mluvčího Ž1 jsou vyřešeny. Druhý žalovaný skutek by - pro ilustraci - mohl vypadat takto (neuvádíme již zadání jednotlivých úkolů): ŠU jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny. Zahraniční zkušenosti ukazují, že školní uniformy nejsou levnou záležitostí. Potřebujete minimálně košili, kalhoty nebo sukni, kravatu a sako. Košili i kalhoty si žáci občas převlékají, sako občas ušpiní. Takže vše několikrát. Některé školy vyžadují jednu uniformu pro běžné nošení, jinou pro slavnostní příležitosti a další do tělesné výchovy. Dále - děti mají tu vlastnost, že rostou, a to často velmi rychle. Jinými slovy, vše vyjmenované je třeba minimálně jednou ročně kupovat znovu. Aby toho nebylo málo, uniformy se nezřídka prodávají jen ve specializovaných obchodech a v menších sériích - na jedné straně tak má prodejce garantované zákazníky, na druhé mu chybí konkurence - výrobce ani prodejce v zásadě nic nenutí snažit se prodávat levně. A nakonec - uniforma nenahradí běžné oblečení. Na volný čas, víkendy a prázdniny žáci tak jako tak potřebují civilní oblečení. Veškeré uvedené informace vycházejí z prostého pozorování skutečností a autentických výpovědí účastníků elektronické diskuse Yahoo Answers: Arguments for and against School Uniforms. Pokud tedy řečené shrneme - uniformy jsou výdajem navíc. Výdajem, který (jak jsme vysvětlili), nemusí být zrovna zanedbatelný a pro sociálně slabé rodiny je zátěží. Ve druhém bodu obžaloby jsme dokázali, že ŠU jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny a přinesli jsme tak další důvod, proč jsou školní uniformy vinny. Pro tuto chvíli je jedno, jakou formou si žák svoji řeč připraví, pokud zajistí, že se vyjádří k oběma žalovaným skutkům a u obou dodrží předepsanou strukturu (tvrzení - vysvětlení a důkaz - dopad). Může se svoji řeč naučit nazpaměť a později ji recitovat jako básničku, může si ji, slovo po slovu, napsat na pracovní list a poté ji přečíst, může si poznamenat hlavní body na lísteček a hovořit spatra. (Zásady přesvědčivé prezentace se nám do tohoto textu nevešly, pokud ale chcete vědět více, není problém je případně dohledat v dostupné literatuře.) Pro tuto chvíli by nicméně členové týmu obžaloby měli po svém prvním žalobci chtít jediné - a to, aby poté, co společně zformulovali argumenty, jim jejich první mluvčí nahlas a ve vymezeném čase předvedl, jak jejich společnou práci prodá Příprava obhajoby V předchozí části jsme ukázali, jak se může žaloba připravit na debatu a jak má vypadat řeč prvního žalobce. Následuje vysvětlení role prvního obhájce a s ní i postup, jak se celá obhajoba může připravit na debatu. Obhajoba vystupuje jako opozice - zopakujme, že rolí opozice v debatě formou Trial je zabývat se obžalobou. Cílem je zpochybnit úspěšnost žaloby. Celá debata tedy bude o žalovaných skutcích (argumentech) obžaloby. Na rozdíl od skutečného soudního procesu obhájci dopředu neví, jaké skutky budou žalobci obviněnému klást za vinu. Z toho plyne pro obhájce nepříjemný závěr - jejich vyvracení bude do značné míry improvizací. To není problém pro zkušeného debatéra 10

11 (protože ví, jak se tvoří argumenty a kde jsou jejich slabiny), je to však problém pro začínajícího debatéra, protože tyto dovednosti se učí právě debatou! Tak trochu uzavřený kruh - nemohu dobře debatovat, protože neumím dobře debatovat - se dá rozetnout dvěma způsoby. Za prvé - improvizaci se pokud možno vyhnout, a za druhé - bez bázně debatovat a dovednosti si postupně osvojit. 1/ Odhalení žalovaných skutků Jednodušší je začít prvním naznačeným způsobem - tedy vyhnout se improvizaci. Té se lze vyhnout pokud obhájci vědí, jaké skutky budou žalovány. Žalobci jim to předem neřeknou, proto na to musí obhájci přijít sami. Jak? Prostě tak, že se sami vžijí do role žalobců a budou postupovat úplně stejně jako žalobci - tedy podle postupu popsaném v bodě Formulace žalovaných skutků. Důležité je, aby obhájci skutečně prošli všechny kroky žalobců, včetně kroků 6, 7, 8 a 9. Co tím získají? $ Velmi pravděpodobně odhalí minimálně jeden, spíše však dva i tři skutky, které žalobci nakonec skutečně použijí. $ Budou přesně vědět o jaké důkazy a jaká vysvětlení a důkazy se jednotlivé skutky opírají. $ V procesu eliminace (kroky 9 a 10 postupu Formulace bodů obžaloby ) dojde k tomu, že některá tvrzení jsou vyloučena - protože je nelze dokázat, případně fakta říkají, že pravda je někde jinde. Pokud je přesto žaloba použije, bude obhajoba velmi přesně vědět, co je v těchto tvrzeních špatně! $ Obhájci porozumí věci - pokud obžaloba použije nějaký nový, nečekaný skutek, budou moci kvalifikovaně dovodit, že tento skutek je nevýznamný. (Nevýznamnost je také důvodem kritiky.) 2/ Vyvracení obžaloby V průběhu hledání důkazů na podporu obžaloby se debatéři nezbytně setkávají s argumenty, tvrzeními a důkazy, které podporují druhou stranu. Debatér musí číst, hodnotit a případně si zaznamenávat důkazy a argumenty pro i proti! V přípravě na debatu tedy nejde o to najít důkazy jen pro jednu stranu, jde o to pochopit problematiku, a to nelze bez znalosti protiargumentů a jejich důkazů. Poté, co odhalí žalované skutky, by příprava obhájců měla pokračovat tím, že si zkusí vyvrátit / zpochybnit všechny skutky, o kterých si myslí, že by mohly být použity. Velmi prostě někdo odprezentuje skutek jakoby byl žalobcem a ostatní společnými silami vyvrací. Většinou mají z fáze hledání důkazů dost materiálu proti všem rozumným bodům obžaloby. Někdy se může stát, že důkazy chybí. Tehdy nezbývá, než opakovat kroky 7 a 8 postupu popsaném v bodě / Příprava improvizace Pro tuto chvíli je zbytečné rozsáhle řešit možné vady argumentace (budeme se jimi podrobněji zabývat v přípravě na 2. a 3. debatu). V pravidlech a pracovních listech nabízíme stručnou pomoc - chyby lze mj. hledat v následujících oblastech: $ V platnosti obžaloby To znamená, že obhájci se snaží dokázat, že obžaloba je neplatná. Poměrně jednoduchým způsobem, jak dojít k závěru o neplatnosti žaloby, je najít chybu důkazu nebo vysvětlení, časté například je, že důkaz nebo vysvětlení ve skutečnosti nedokazují co by měly dokazovat. $ V přesvědčivosti obžaloby To znamená, že obhájci ukazují, že obžaloba je nepřesvědčivá. Typické je, že chybí důkaz a obžaloba po nás chce, abychom jí prostě věřili. $ Ve významnosti žalovaného skutku Žalobci mají pravdu, žalovaný je v dané věci skutečně vinen - obhájci ale namítají, že skutek je nevýznamný. 4/ Ukázka řešení obhajoby Pravidla debaty formou Trial stanovují prvnímu obhájci přesné úkoly. V následující části nabídneme ukázku jejich řešení. Nejdříve zopakujme úkol mluvčího, tak jak jej popisují pravidla, bod 5, odstavec O1: Jeho úkolem je zabývat se skutky, které představil 1. žalobce. Jeho cílem je prokázat, že dosažené závěry neprokazují vinu žalovaného nebo jsou nevýznamné. Ve své řeči sleduje tento postup: 11