UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Diplomová práce

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy Diplomová práce Bc. Jana Pospíšilová Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy Pohybová aktivita v prevenci dětské obezity u dětí školního věku Olomouc 2014 vedoucí práce: MUDr. Milada Bezděková, Ph. D.

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedenou literaturu a zdroje. V Olomouci dne......

3 Děkuji MUDr. Miladě Bezděkové, Ph. D. za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad, ochotu a vstřícnost.

4 OBSAH ÚVOD CÍLE A ÚKOLY PRÁCE TEORETICKÉ POZNATKY Charakteristika dětí školního věku Mladší školní věk Starší školní věk Výživa Bazální metabolismus Jednotlivé složky potravy Zásady racionální výživy u dětí Obezita u dětí školního věku Příčiny vzniku obezity Metody zjišťování výživového stavu Zdravotní komplikace obezity Léčba obezity Prevence vzniku dětské obezity Pohybová aktivita Pohybové schopnosti Druhy pohybové aktivity Zásady dětské pohybové aktivity PRAKTICKO-METODICKÁ ČÁST Východiska návrhů pohybové aktivity Cíl Zařazení do výuky Ekonomická náročnost... 53

5 3.5 Bezpečnost žáků Zpětná vazba Mladší školní věk Charakteristika Organizace Motivace žáků Realizace Starší školní věk Charakteristika Organizace Motivace žáků Realizace VÝSLEDKY A DISKUSE ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY REFERENČNÍ SEZNAM SEZNAM TABULEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY ANOTACE

6 ÚVOD Posledních několik desítek let jsme svědky velké řady změn hospodářských, politických, ekonomických, technických i stravovacích. Tyto změny mají vliv také na změny v životním stylu člověka. Kromě pozitivních důsledků těchto změn můžeme sledovat i jejich negativa. Mezi ty bych zařadila vzrůstající počet dětí s nadváhou a obezitou. Pohyb je tou nejpřirozenější součástí života každého člověka. Ten jej využíval pro svoji obživu, práci, volný čas apod. Dnešní podoba pohybu mi připadá vynucená. Lidé přestali mít chuť se hýbat. V práci celý den sedí u počítače, doma si sednou k televizi, dětem raději pustí pohádku, aby si mohli odpočinout a měli chvíli klid. Stravují se nepravidelně podle toho, jak jim to čas dovolí. Tento vzorec chování dávají za vzor svým dětem. Jaké je potom překvapení, když zjistí, že nejenom oni, ale i jejich dítě má nějaké to kilo navíc. Najednou nemají jinou možnost, než se nutit do pohybu, začít chodit s dětmi na procházky nebo do sportovního kroužku, protože byli od praktické lékařky pro děti a dorost seznámeni se zdravotními riziky, která dětská obezita má. Horší situace nastane v případě, když nadváhu svého dítěte schovají za dědičnost a řeknou si, že na tom stejně nic nezmění, protože to dítě to má v genech. S podobnými příběhy jsem se ve svém okolí setkala již mnohokrát. Přesto, že jsou veřejně dostupné informace o zvyšujícím se počtu dospělých i dětí s nadváhou nebo obezitou, stále se nenašlo řešení, jež by pomohlo počet nemocných snížit. Lidé se stále s nadějí v očích obrací na farmaceutické firmy a jejich drahé preparáty zaručující hvězdné výsledky bez vlastního přičinění. Místo toho, aby se zamysleli nad tím, čeho chtějí vlastně dosáhnout, co chtějí změnit, na jak dlouhou dobu a zda chtějí mít zaručené výsledky jen sami pro sebe nebo chtějí udělat něco pro celou svoji rodinu. Prevence je navíc vždy finančně výhodnější než léčba již vzniklého onemocnění. Pokud ale rodiče neumí nebo nemohou najít způsob, jak dostupné návody začlenit do života svých dětí, mohou jim pomoci návrhy pro pohybovou aktivitu v prevenci dětské obezity, které jsou popsány v druhé části této práce. Důležitou součástí života dítěte je neodmyslitelně škola. Škola je sociálním prostředím dítěte, kde tráví většinu svého dne. I tady by se mělo dítě setkávat se zásadami 6

7 zdravého životního stylu, aby si je mohlo snáze osvojit. Svačinové automaty naplněné sladkými tyčinkami, přeslazenými nápoji a bagetami nejsou práve tím nejlepším příkladem. V každé škole by se mohl uplatnit například školní bufet, který by dětem nabízel i ovoce, zeleninu, neslazené nápoje, celozrnné pečivo a další potraviny, které jsou pro ně mnohem vhodnější. Školní jídelna by také měla dodržovat vyváženost skladby jídel, aby děti získaly potřebné množství výživových látek pro svůj růst a vývoj. Nedílnou součástí výuky ve škole je také Tělesná výchova. Jejím cílem by mělo být, aby pohybová aktivita dětem přinášela radost, uspokojení, dobrou náladu a zařazovaly ji tak nenucenou formou do svého každodenního života. Všechny tyto okolnosti mě dovedly k rozhodnutí shrnout dostupné poznatky o dětské obezitě, výživě dětí školního věku a pro ně vhodné pohybové aktivitě a k tomu vytvořit návrh pohybové aktivity v prevenci dětské obezity pro dětí mladšího i staršího školního věku. Tato práce by měla poskytnou ucelenou formou nejen teoretické informace, ale také praktický návrh, který lze realizovat nejen ve školách, ale také by mohl být inspirací pro rodiče při organizování volného času jejich dětí. 7

8 1 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE Hlavním cílem této práce je vytvoření návrhu pohybové aktivity v prevenci dětské obezity pro děti školního věku. Dílčí úkoly práce: 1. Shrnout poznatky problematiky dětské obezity v oblastech příčin jejího vzniku, metod zjišťování výživového stavu, léčby dětské obezity, zdravotních komplikací, které přináší a možností prevence tohoto onemocnění. 2. Zmapovat informace z oblasti výživy dítěte školního věku v tématech: bazální metabolismus, základní složky potravy a zásady racionální výživy u dětí školního věku. 3. Shrnout poznatky problematiky pohybové aktivity u dětí školního věku, pohybových schopností, druhů pohybové aktivity a zásad dětské pohybové aktivity. 4. Vytvořit návrh stanovišť pohybové aktivity v prevenci dětské obezity pro děti mladšího školního věku. 5. Vytvořit návrh stanovišť pohybové aktivity v prevenci dětské obezity pro děti staršího školního věku. 6. U každého stanoviště pohybové aktivity metodicky stanovit výukové cíle v rovině kognitivní, afektivní i psychomotrické, stručně charakterizovat učivo, pohybové schopnosti, které dané stanoviště u dětí rozvíjí, osvojované klíčové kompetence a obsažená průřezová témata. 7. U obou návrhů stanovišť pohybové aktivity v prevenci dětské obezity navrhnout jejich možné začlenění v rámci výchovně vzdělávacího procesu. 8

9 2 TEORETICKÉ POZNATKY Teoretická část práce obsahuje poznatky vztahující se k tématu práce, nachází se zde kupříkladu kapitola charakterizující děti školního věku, jejich fyzickou stavbu a psychický vývoj. Následující kapitola popisuje výživu a její důležitost při vývoji dětí. Na tuto kapitolu potom navazuje kapitola o obezitě, fyziologii jejího vzniku, o prevenci obezity a její léčbě. Poslední kapitola se věnuje problematice pohybové aktivity dětí ve školním věku. 2.1 Charakteristika dětí školního věku Průběh lidského života lze z vývojového i psychologického hlediska rozdělit na několik období. V této práci se budeme zabývat obdobím školního věku. Průcha, Walterová a Mareš (2003) vymezují v Pedagogickém slovníku pojem školní věk povinnou školní docházkou a časem (přibližně 6 18 let). Dělení školního věku se liší v jednotlivých publikacích. Kuric a kol. (1986) uvádí pouze pojem školní dětství, který dále nerozděluje. Machová (2002) rozděluje školní věk následovně: - mladší školní věk: období od 6 7 let do 8 9 let věku dítěte, - starší školní věk: období od let do 15 let, tj. do ukončení základní školy. Pro tuto práci bylo zvoleno výše popisované rozdělení školního věku na období mladšího a staršího školního věku Mladší školní věk Mladší školní věk je spojen se začátkem školní docházky, což je důležitý mezník v životě dítěte. Nástup do školy je podmíněn školní zralostí dítěte. Školní zralostí z legislativního hlediska rozumíme podmínku pro zahájení povinné školní docházky po dovršení 6. roku dítěte. V tomto věku má být dítě tělesně i duševně připravené na školní prostředí. Školní docházka je spojena s určitou zátěží, na kterou se dítě adaptuje individuálně dlouhou dobu (Kuric a kol., 1986; Průcha, Walterová a Mareš, 2003). Dítě se dostává do nového prostředí, které pro něj přináší mnoho změn. Z hlediska tělesného vývoje jde zejména o omezení pohybu, neboť dítě musí ve škole dlouhou dobu klidně sedět. To ovlivňuje i délku jeho pobytu na čerstvém vzduchu. Ve školní třídě navíc roste 9

10 riziko nákazy infekčními nemocemi. Škola s sebou přináší také školní práci, která bývá pro děti v tomto období velmi únavná (Machová, 2002). Machová (2002) uvádí, že na začátku mladšího školního věku je dítě v období první vytáhlosti. Znamená to prodlužení končetin, nevystupování břicha dopředu a štíhlost dítěte. Toto období se střídá s obdobím pomalého růstu těla do výšky a růstu objemu těla neboli obdobím druhé plnosti (Vilímová, 2002). Dítě každý rok vyroste asi o 5 cm a jeho hmotnost se zvětší asi o 3 kg. Stále platí, asi do 10 let věku dětí, že jsou chlapci větší než dívky. Čížková a kol. (1999) ale upozorňuje, že musíme počítat s velkými individuálními rozdíly, kdy biologický věk dítěte nemusí korespondovat s jeho věkem kalendářním. Zmiňuje se také o tom, že se u dětí v tomto období posiluje odolnost organismu, zvyšuje se objem srdce, hmotnost mozku, zrychluje se vedení vzruchu nervem a zlepšuje se činnost svalů a pohyblivost kloubů. To má za následek účelnější, rychlejší, přesnější a koordinovanější pohyby, které můžeme u dětí v tomto věku pozorovat. Mladší školní věk je vhodným obdobím pro to, aby se dítě začalo učit plavat, jezdit na kole a věnovalo se i jiným sportům, do 10 let věku dítěte ale není vhodné nechat dítě závodně sportovat (Machová, 2002). Kuric a kol. (1986) popisuje odlišnost kostry dítěte od kostry dospělého jedince hlavně v menším množství nerostných látek, což označuje jako příčinu menší pevnosti a tvrdosti dětské kostry. Na druhou stranu označuje dětskou kostru za elastičtější z důvodu většího množství organických látek. Kostra dítěte celkově rychle roste a osifikuje se. Páteř dítěte je stále velmi pružná s nedostatečně vyvinutým vazivem a svalstvem. To může být příčinou jejího zkřivění. Díky elasticitě lze tato poškození lehce napravit, pokud ale dojde ke zkřivení zpevněné páteře, vznikají zakřiveniny, které mají za následek nesprávný vývoj hrudního koše a orgánů v něm uložených (Vilímová, 2002). Machová (2002) popisuje vadné držení těla jako soubor odchylek správného držení. Řadí sem dětská kulatá záda, odstáté lopatky a skoliotické držení páteře. Jedná se o funkční vady bez strukturálních změn na kostře, které je dítě schopno vyrovnat volním svalovým úsilím. Vadné držení těla je způsobeno omezením pohybu dětí ve školním prostředí, jejich nesprávným sezením ve školní lavici, nedostatkem pohybové aktivity mimo školu, celkovou únavou a také jednostranným zatěžováním při nošení školní tašky přes jedno rameno. Z těchto důvodů můžeme vadné držení těla sledovat až u 80 % dětí. 10

11 Co se týče psychického vývoje dětí mladšího školního věku, můžeme jej charakterizovat jako věk střízlivého realismu. Dítě v tomto věku přechází ze světa vlastní fantazie a začíná se zaměřovat na to, co je a jak to je. Zajímá se o pochopení okolního světa, jak funguje doopravdy. Projevy tohoto jevu můžeme sledovat v různých oblastech činností dítěte a to například v kresbách, ve výběru četby, ve hře i v řeči (Langmeier a Krejčířová, 2006). Machová (2002) přisuzuje zlepšení psychických činností dětí mladšího školního věku vlivu soustavného a cíleného vzdělávacího a výchovného působení. Zmiňuje se také o postupném vytváření určitého rázu charakteru a osobnosti dítěte, kdy se začínají projevovat jeho individuální vlastnosti. Věk dítěte mezi 9 12 rokem je považován za období, kdy se dítě a jeho organismus připravují na dobu dospívání. Dochází k mnoha změnám, které jsou podmíněné biologicky i sociálně. V tomto období se dítě již adaptovalo na školní prostředí a získalo zkušenosti s tamními normami chování, školním řádem i povinnostmi. Dítě již zjistilo, jaký výkon musí vyvinout, aby byli jeho rodiče se školními výsledky spokojeni. Uvědomuje si i očekávání rodičů a jejich požadavky. Názor dítěte a jeho vlastní sebehodnocení je stabilnější a méně ovlivnitelné momentální, respektive okamžitou situací či výsledkem nějaké činnosti. Současně s adaptací na školní prostředí se mění i postoj dítěte k učiteli změnou emocionální vazby na vztah, kdy dítě učitele vnímá jako autoritu či garanta sociálních norem platných ve škole. Dítě tohoto věku už také vnímá, jsou-li nároky učitele shodné s předem stanovenými pravidly. Sociální vztahy dítěte se rozvíjí zejména ve skupině vrstevníků, spolužáků, neboť ti umožňují dítěti v jisté míře uspokojovat potřeby citového bezpečí a jistoty, učení či rozvoje určitých zkušeností a dovedností nebo mu dokonce umožňují seberealizovat se (Vágnerová, 2000) Starší školní věk Vývoj v období staršího školního věku je velmi ovlivněn pubertou, jejíž první známky se u dívek objevují okolo desátého roku, kdežto u chlapců průměrně o dva roky později. Období staršího školního věku se obvykle počítá od 11. roku. Zaznamenáváme v něm urychlený růst, tzv. druhé období vytáhlosti, který je doprovázen změnami proporcionality. Dřívější začátek prepuberty u dívek způsobuje, že jsou dívky mezi rokem v průměru větší než chlapci. V období tohoto urychleného růstu se nejdříve nápadně prodlužují dolní končetiny a poté dochází k prodloužení trupu. Při tomto růstu dochází také ke ztenčování vrstvy podkožního tuku. Prepubertální růst se nedotýká lebky, mozku 11

12 a lymfatické tkáně, protože tyto části lidského těla ukončily svůj růst už dříve. Mozek a lebka dosáhli 90 % své velikosti okolo 5. roku, lymfatická tkáň dosáhla růstového a vývojového maxima do 11. roku života dítěte (Machová, 2002; Vilímová, 2002). Období staršího školního věku je charakteristické tím, že u dětí dochází ke zvýšení produkce pohlavních hormonů a v návaznosti na to se objevují sekundární pohlavní znaky (pubické ochlupení, axilární ochlupení, vousy u chlapců, tělesné ochlupení, růst hrtanu a změna hlasu, vývoj mléčných žláz, prsního dvorce a bradavky). Kromě těchto znaků můžeme sledovat i zvýraznění rozdílů mezi pohlavími ve fyzickém vzhledu. Tento vývoj je u dívek ukončen menarche (první menstruace), u chlapců prvními polucemi (mimovolní výron semene). Důsledkem těchto změn a hormonální činností se objevuje sexuální pud, který má vliv i na chování. Zpočátku působí sexuální pud spíše nerovnoměrně a intenzivně, a to především u chlapců. Celkově má rychlý somatický vývoj v tomto období větší akceleraci než vývoj psychický, což sebou přináší projevy typické pro prepubertu. Vzrůstá význam fantazie, která se projevuje ve formě denního snění, rozvíjí se také abstraktní myšlení. Určité změny nastávají i v chování dětí, objevuje se u nich labilita, proměnlivost citů. Na podněty reagují často přecitlivěle až výbušně, citlivě vnímají nespravedlnost a kritiku. U dětí se v tomto věku mění i obraz sebe sama, často dochází ke snížení sebedůvěry a uzavření se okolnímu světu (Machová, 2002; Čížková a kol., 1999). Kuric a kol. (1986) uvádí, že v letech je srdce dítěte větší než srdce dospělého člověka. Děti mají rychlejší puls a nižší tlak než dospělý člověk. Upozorňuje dokonce na to, že častá a dlouhá tělesná námaha může vést k rozšíření srdce a k poškození srdečního svalu. 2.2 Výživa Výživu řadíme mezi základní, fyziologické lidské potřeby. Podle Maslowa slouží tyto potřeby k přežití organismu, a proto se jedinec snaží o jejich uspokojení dříve, než se stanou aktuálními. Pokud ale jedinec tyto potřeby včas neuspokojí, stávají se dominantními a ovlivňují jeho chování a jednání. Společně s výživou řadíme mezi fyziologické potřeby také potřebu pohybu, spánku, kyslíku, vyprazdňování a další (Trachtová a kol., 2008). Jídlo, přijímání potravy i stravování je tedy každodenní součástí lidského života. Stravování a výživa souvisí také se životním stylem člověka a s jeho zdravím. Bývá ovlivněno i osobností člověka, jeho hodnotami, vyznávaným náboženstvím nebo 12

13 finančními možnostmi. Výživa zajišťuje lidskému organismu hlavně energii potřebnou k jeho správné činnosti, k tělesnému růstu a výstavbě tkání. Množství energie, kterou člověk potřebuje pro činnost organismu, je individuální. Ovlivňuje ji druh a množství pohybu, svalové práce, také práce duševní, kterou člověk vykonává. Záleží také na životním období, kterým člověk prochází. Velké energetické nároky má dětství, dospívání, těhotenství a kojení (Machová, 2008). Příjem potravy je činnost, kterou ovlivňuje pocit hladu nebo sytosti, pocit žízně. Pocit hladu aktivuje a naopak pocit sytosti inhibuje řídící a modulační centra v mozku, která následně jako odpověď řídí příjem potravy. Pocit hladu může být vyvolán tzv. hladovými kontrakcemi žaludku, chladovými podněty, poklesem hladiny cukru v krvi. Pocit sytosti je vyvoláván roztažením žaludku. Vliv na pocit sytosti má i hormon leptin, který je produkován tukovými buňkami a udává informace o množství tukových zásob. Při poklesu jejich množství se sníží i produkce tohoto hormonu a dojde k aktivaci centra pro příjem potravy. Leptin současně ovlivňuje i reprodukci, proto při výrazném snížení tukové vrstvy může u žen dojít k zastavení menstruačních cyklů. Přijímání potravy ovlivňují také podmíněné reflexy na základě stimulace zrakových, sluchových, čichových nebo chuťových vjemů v souvislosti s jídlem, při představě jídla, pokud nastane čas oběda atd. Tímto dochází také ke stimulování centra hladu. na základě našeho vědomého rozhodnutí respektujeme nebo potlačíme reflexní příjem potravy (Mourek, 2005; Kopecký a kol., 2010) Bazální metabolismus Energie potravy je dána energetickou hodnotou jejích jednotlivých živin, jež obsahuje. Energie vzniká oxidací těchto živin a má jednotku joule (J). Častěji je ale používána jednotka kilojouly (kj), a rovná se 10 3 J. V literatuře se můžeme setkat i se starší jednotkou kalorie (cal), kilokalorie (kcal). Mezi oběma jednotkami existuje vztah: 1 kcal = 4,184 kj, 1 kj = 0,239 kcal (Kopecký a kol., 2010). Pro zajištění základních vitálních funkcí za bazálních podmínek potřebuje organismus určité množství základní energie. Jedná se o bazální metabolismus, jehož potřeba, která je individuální, je ovlivňena věkem, pohlavím, tělesnou výškou, hmotností, tělesným složením, zdravotním stavem a typem metabolismu. Přesná hodnota bazálního metabolismu se měří, jsou-li dodrženy určité podmínky: při úplném tělesném klidu, 13

14 nalačno (12 16 hodin po posledním jídle), vleže se zavřenýma očima a v místnosti při teplotě 20 C. Hodnota bazálního metabolismu se udává v absolutních hodnotách kj za časovou jednotku nebo v relativních hodnotách na m 2 povrchu těla. Dospělý člověk má hodnotu bazálního metabolismu průměrně 6700 kj/den. Energetická potřeba je mezi rokem života dítěte, tedy v období pozvolného růstu, okolo 2000 kcal (8340 kj). Dospívající mají hodnotu bazálního metabolismu asi o 25 % vyšší než dospělí. Hodnota bazálního metabolismu se zvyšuje i při fyzické a duševní aktivitě (Kopecký a kol., 2010; Machová, 2008; Mourek, 2005; Nevoral a kol., 2003) Jednotlivé složky potravy SACHARIDY Sacharidy (glycidy, uhlovodany) jsou látky chemické povahy, obsahující cukernou jednotku. Pro organismus jsou rychlým zdrojem energie, pro mozek dokonce jediným. Jeden gram sacharidů poskytne organismu energii 4,1 kcal (17,2 kj). Významný zdroj energie, %, získáváme z potravin, které obsahují sacharózu a škrob. Ve střevě se pak absorbují ve formě glukózy. Důležitá pro výživu je také vláknina, jejímž základem jsou polysacharidy. Vláknina je významná v prevenci některých zdravotních obtíží až do dospělosti (zácpa, nádorové onemocnění konečníku a tlustého střeva, cukrovka, nadváha, kornatění tepen atd.) Nevoral a kol. (2003) uvádí, že odhadovaný příjem vlákniny je u dětí školního věku 5 10 g na den. V dospělosti by měl člověk přijmout až 35 g vlákniny na den, aby byla jeho prevence civilizačních onemocnění dostatečná. Denní doporučená dávka sacharidů je u dospělého člověka asi g na den. Sacharidy by tak měly tvořit % vyvážené stravy. Je vhodné, aby se přitom podíl cukrů (monosacharidů) ve stravě snižoval a podíl škrobů (polysacharidů) zvyšoval. Největším zdrojem sacharidů v potravě je škrob z obilnin, brambor a luštěnin. Důležitými zdroji vlákniny jsou obiloviny, luštěniny, ovoce a zelenina (Kopecký a kol., 2010; Martiník, 2005; Mourek, 2005; Nevoral a kol., 2003; Křivohlavý, 2001). Při nedostatku sacharidů v potravě jsou jako zdroje energie využívány jiné složky lipidy, proteiny, tukové zásoby organismu. Při velmi nízkém příjmu sacharidů dochází k jejich odbourávání ze svalové hmoty, což je nežádoucí hlavně u redukčních diet. Naopak zvýšený příjem sacharidů vede k ukládání energie do tukových zásob, což může vést ke vzniku civilizačních onemocnění (Kopecký a kol, 2010). 14

15 PROTEINY Proteiny neboli bílkoviny se skládají z aminokyselin a rozlišují se na esenciální, neesenciální a semiesenciální. Pro výživu člověka je důležité také dělení bílkovin podle jejich původu na živočišné a rostlinné. Tyto bílkoviny se liší také tím, jak je organismus schopný jich využít. Rostlinné bílkoviny umí organismus využít ze 40 %, živočišné ze 70 %. Výživa dětí školního věku by měla obsahovat nejméně 40 % bílkovin živočišného původu, doporučený denní příjem se pohybuje mezi %. V období puberty je doporučený příjem 1,2 1,5 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti. Pro dospělého člověka je doporučován příjem 1 g/kg tělesné hmotnosti. Bílkoviny by tedy měly tvořit % z potravy. Nízký příjem bílkovin je rizkový během růstu, těhotenství a kojení. Kvůli nízkému příjmu bílkovin tak může docházet ke zpomalení růstu, poruchám duševního i tělesného vývoje, snížení imunity atd. Nadměrný příjem bílkovin je doprovázen nutným odbouráním nevyužitých aminokyselin organismem a tím jsou zatěžována játra a ledviny. Nadměrný příjem bílkovin bývá navíc spojen se zvýšeným příjmem tuků, protože živočišné bílkoviny většinou obsahují tzv. skrytý tuk (Kopecký a kol., 2010; Mourek, 2005; Nevoral a kol., 2003; Křivohlavý, 2001). LIPIDY Lipidy (tuky) jsou důležitým zdrojem energie. Tvoří asi % energetické potřeby dospělého organismu, % energetické potřeby dítěte školního věku. Jeden gram tuku je zdrojem 9 kcal energie. Tuk se v trávicím traktu člověka rozkládá na glycerol a volné mastné kyseliny. Mastné kyseliny dělíme na nasycené, nenasycené a transnasycené mastné kyseliny. Transnasycené mastné kyseliny mohou být pro organismus nebezpečné, mohou způsobit rozvoj ischemické choroby srdeční, omezovat funkci některých žláz s vnitřní sekrecí atd. Vznikají při dlouhodobé tepelné zátěži tuků, při hydrogenaci. Jejich denní příjem by neměl přesáhnout 2 % z celkového příjmu tuků. Bohužel se vyskytují v potravinách, jako jsou bramborové hranolky, sušenky, oplatky a další potraviny, které děti školního věku často vyhledávají (Kopecký a kol, 2010; Martiník, 2005; Nevoral a kol., 2003). Denní příjem tuků by se měl u dospělého člověka pohybovat mezi g. Nedostatečný příjem tuků ve výživě a nedostatek esenciálních mastných kyselin vede ke zpomalení růstu, snížení tělesné výkonnosti a reprodukční schopnosti. U dítete může nedostatečný příjem tuků ve výživě vést k nedostatku vitamínu A. Tuky by měly být 15

16 zařazovány do výživy dětí v pestrém zastoupení: mléko, drůbež, ryby, máslo apod. Nadměrný příjem tuků je častějším jevem v populaci a souvisí s rizikem vzniku civilizačních a metabolických onemocnění. Nejčastěji je zvýšený příjem tuků spojen se vznikem obezity (otylost), aterosklerózy (kornatění tepen), hypertenze (vysoký krevní tlak), infarktu myokardu (odumření části srdeční svaloviny v důsledku přerušení cévního zásobení) atd. (Kopecký a kol., 2010; Nevoral a kol., 2003; Křivohlavý, 2001; Malina, 2009). MINERÁLNÍ LÁTKY Minerání látky nejsou pro organismus zdrojem energie, jedná se ale o velmi důležitou složku stravy. Podle denní potřeby je můžeme dělit na makroelementy, které člověk potřebuje v množství nad 100mg/denně vápník, hořčík, fosfor, sodík, draslík. Dále jsou to mikroelementy, jejichž denní potřeba je do 100 mg železo, zinek. Denní potřeba stopových prvků je v řádu µg jód, fluor, selen. Na celém světě se dnes setkáváme spíše s nedostatečným příjmem těchto minerálních látek. V České republice je nejvíce výrazný nedostatek železa v přijímané potravě. Hlavním zdrojem železa v potravě je maso, játra, žloutek apod. Adekvátní výživa je nutná i v dětském věku, kdy dochází k růstu kostí a tím zvýšené potřebě vápníku, fosforu. Nejvíce vápníku zíkáváme z mléka a mléčných výrobků, fosfor je obsažen ve žloutku, v mléce a mořských rybách. Pokud není denní příjem těchto minerálních látek v dětství naplněn, hrozí v dospělosti vyšší incidence osteoporózy. Nedostatečný růst u dětí může být spojen s nedostatečným příjmem zinku ve stravě. Rychlý růst je spojený se zvyšováním procenta tuku a tím zvýšené potřebě železa. U dívek je potřeba železa navíc umocněna nástupem menstruace. Denní potřeba železa se u nich pohybuje okolo 15 mg. Nedostatek železa se může projevovat bolestmi hlavy, zvýšeným rizikem vzniku infekcí, letargií (netečnost, otupělost) apod. Příjem jódu je u nás zajištěn pomocí jodidované kuchyňské soli (Dylevský, 2000; Kopecký a kol., 2010; Nevoral a kol, 2003). VITAMÍNY Vitamíny nejsou zdrojem energie, ale jsou nezbytnou složkou potravy pro náš organismus. Svým chemickým složením i svými účinky tvoří různorodou skupinu. V posledních letech se velmi řeší otázka, zda nedostatek minerálních látek a vitamínů v přijímané potravě lze suplementovat. Mezi nedjůležitější vitamíny můžeme zařadit vitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín C, D, E a další. Doporučené denní dávky vitamínů 16

17 a minerálních látek u dětí zobrazuje tabulka 1. Nedostatek vitamínů v organismu se označuje jako hypovitaminóza a bývá spojena s únavou, podrážděností, nechutí k jídlu atd. Nadbytek vitamínů neboli hypervitaminóza a je nebezpečná především u vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K). Prevencí nedostatku vitamínů je příjem pestré, vyvážené stravy: zelenina, ovoce, celozrnné obiloviny, ryby, maso, mléčné výrobky atd. Vhodná je suplementace vitamínů především pro děti s odlišnými stravovacími návyky (vegetariáni, vegani), dále také pro děti v rekonvalescenci. U dospělých se může vyskytovat zvýšená potřeba vitamínů u kuřáků, konzumentů alkoholu a drog (Kopecký a kol., 2010; Nevoral a kol., 2003). Tabulka 1. Doporučené denní dávky vitamínů a minerálních látek u dětí (Nevoral, 2003) Jednotky 7-10 let chlapci/dívky let chlapci/dívky let chlapci/dívky MINERÁLY Vápník mg Fosfor mg Hořčík mg / /310 Železo mg 10 12,0/15,0 12,0/15,0 Zinek mg 7 9,0/7,0 10,0/7,0 Jód µg VITAMINY A mg 0,8 0,9 1,1/1,0 D µg B 1 mg 1 1,2/1,0 1,4/1,1 B 2 mg 1,1 1,4/1,2 1,6/1,3 Niacin mg 12 15/13 18/15 B 6 mg 0,7 1 1,4 B 12 µg 1,8 2 3 Kyselina listová µg C mg VODA A PITNÝ REŽIM Nezbytnou součástí správné výživy je příjem dostatečného množství vody. Lidské tělo je v dětském věku tvořeno vyšším obsahem vody než tělo dospělého a s věkem se množství vody v těle snižuje. Organismus dospělého člověka obsahuje % vody, v závislosti na pohlaví (muži mají vyšší obsah vody v těle než ženy). Denní příjem vody se skládá z nápojů, které vypijeme, z vody přijaté v pevné stravě a z metabolické vody. 17

18 Nevoral a kol. (2003) uvádí, že celkový příjem vody u dětí ve věku 7 10 let by měl být 1800 ml/den, u dětí ve věku let 2150 ml/den a u dětí ve věku let 2450 ml/den. Uvedené hodnoty jsou samozřejmě individuální v závislosti na příjmu tekutin ve formě nápojů a druhu pevné stravy, na věku, zdravotním stavu atd. Denní ztráty vody ovlivňuje fyzická aktivita a okolní prostředí organismu. Ke ztrátám vody dochází ledvinami, dýcháním, kůží a stolicí. Příjem a výdej vody by měl být vyrovnaný (Dylevský, 2000; Kopecký a kol., 2010; Nevoral a kol., 2003). Pro sledování příjmu a výdeje tekutin používáme tzv. bilanci tekutin. Pokud je bilance tekutin negativní příjem vody je nižší než její výdej dochází k dehydrataci organismu. Dehydratace se projevuje pocitem žízně, bolestmi hlavy, malátností, nízkým krevním tlakem, suchou kůží a sníženým kožním turgorem (napětím), tachykardií (zvýšená tepová frekvence), vyšší hustotou moči a jejím menším množstvím atd. Zdravotní komplikace způsobuje ztráta 6 9 % vody z celkové tělesné hmotnosti, ztráta 20 % vody vede ke smrti. Naopak zvýšené množství tekutin v organismu, jež nazýváme hyperhydratace, může být způsobeno nepřiměřeným příjmem tekutin nebo onemocněním. Hyperhydratace se projevuje vznikem otoků (Dylevský, 2000; Kopecký a kol., 2010). Pitný režim je označení pro příjem nealkoholických nápojů jako, je pitná voda, minerální vody, čaje, ovocné džusy, zeleninové šťávy (ředěné v poměru 1:1 nebo 1:2). Bylo by dobré vyvarovat se nadměrnému příjmu limonádových, energetických a kolových nápojů pro jejich vysokou energetickou hodnotu. Sycené nápoje obsahují CO 2 a tím zatěžují organismus, který se musí oxidu uhličitého, jako odpadní látky, zbavovat. Proto jsou lepší volbou nesycené nápoje. Vhodné není ani časté pití kávy pro její diuretické účinky, proto se káva do pitného režimu nepočítá (Kopecký a kol., 2010) Zásady racionální výživy u dětí Zdravá výživa je důležitá pro prevenci kardiovaskulárních a mnoha dalších onemocnění. Mezi rizikové faktory srdečně cévních onemocnění patří hypertenze, vysoká hladina cholesterolu, obezita a diabetes mellitus (cukrovka). Tyto rizikové faktory můžeme bohužel mnohdy pozorovat i u dětí. Pro děti jsou již od jejich narození rozpracovány zásady výživy. Malé děti se stávají pasivními příjemci výživy ze strany svých rodičů, kteří by měli tato doporučení respektovat. Zdravá výživa může ovlivňovat vývoj dítěte vývoj centrální nervové 18

19 soustavy a rozvoj kognitivních schopností. Zásadami zdravé výživy by se měl člověk řídit po celý svůj život. S věkem dítěte ubývají specifická doporučení a dítě přejímá výživové zvyky rodiny. Podle těchto zvyklostí si potom vytváří vlastní návyky, kterými se řídí až do dospělosti. U dětí pozorujeme preferenci sladké chuti, dobře přijímají ovoce. Problém někdy nastává při konzumaci zeleniny, která je u dětí méně oblíbená. U dětí školního věku hrají důležitou roli snídaně a školní svačiny. Klimešová a kol. (2013) ve své studii uvádí, že pravidelné snídaně mohou snížit riziko nadměrné, ale i nízké tělesné hmotnosti u dětí mladšího školního věku. V rodinách se můžeme setkat se situací, kdy děti ani rodiče vůbec nesnídají. Tyto děti potom mívají problém s pozorností ve výuce, bývají unavené a mohou častěji trpět bolestmi hlavy. Pokud dítě nesnídá, nedoplní si tekutiny, může u něj docházet ke vzniku zácpy, nechutenství nebo až ke tvorbě ledvinových kamínků. Ke snídani je vhodné dětem dávat hrnek čaje, mléka, kakaa, ovocné nebo zeleninové šťávy. Dostatečný příjem tekutin by měly mít děti také během dne ve škole. Volbou může být podle Nevorala a kol. (2003) zajištění školního mléka. Děti ale preferují spíše slazené a sycené nápoje před mlékem, ovocnými čaji a ovocnými či zeleninovými šťávami. Školní svačina má dětem doplnit energii pro další část dne. Bohužel průzkumy ukazují, že děti často preferují potraviny jako máslo, paštiky, trvanlivé salámy, tavené sýry apod., které způsobují zvyšování hladiny cholesterolu. Samozřejmostí je v dětském věku vyhledávání sladkých potravin, což v kombinaci s nedostatkem pohybu vede ke zvyšování tělesné hmostnosti. Rodiče by u dětí měli podporovat spíše konzumaci ovoce, zeleniny, kvalitního libového masa (drůbež, ryby), mléčných výrobků a upřednostňovat rostlinné tuky před živočišnými (Nevoral a kol., 2003;). Občanské sdružení Výživa dětí na svých internetových stránkách zveřenilo desatero výživy dětí: 1) Pestrá strava bohatá na ovoce, zeleninu, celozrnné potraviny, mléčné výrobky, ryby a drůbež. 2) Pravidelná strava 5 6x denně velikost porce podle růstu, tělesné hmotnosti a pohybové aktivity. 3) Pravidelný příjem bílkovin (drůbež, ryby, luštěniny, cereálie). 4) Mléčné výrobky. 5) Přednost spíše rostlinným tukům a olejům před živočišnými tuky. 19

20 6) Učit děti střídmosti v příjmu sladkostí, cukrů, slazených nápojů. Sacharidy dětem nabízet spíše z cereálií, ovoce a zeleniny. 7) Pozor na sůl a slané potraviny. Hotová jídla nedosolovat. 8) Dodržování pitného režimu 1,5 2,5 litru tekutin denně s ohledem na věk dítěte, tělesnou hmotnost, zdravotní stav a pohybovou aktivitu. 9) Rodiče by měli být pro své děti příkladem i v oblasti zdravého způsobu života. 10) Konzultace zdravotního stavu dítěte s praktickým lékařem pro děti a dorost (hladina cholesterolu, krevního tlaku, tělesné hmotnosti apod.) ( 2013). Fiala a Kukla (2013) ve svém výzkumu, který probíhal v rámci studie ELSPAC, publikovaném v časopise Česko-Slovenská pediatrie, zkoumali, které potraviny jsou dětmi preferovány. Tohoto výzkumu se zúčastnilo 1655 dětí ve věku 15 let. V tomto věku již dochází k utváření vlastních výživových zásad a děti se častěji stravují mimo domov, ale svůj vliv neztrácí ani reklama a popularita restaurací fast-food. Strava v takových restauracích je vysoce kalorická, obsahuje velké množství tuku a sodíku. Oproti tomu je v ní nedostatek především vitamínu A a vápníku. Výzkum ve svých výsledcích ukázal, že dospívající se stravují asi ze 40 % v souladu s potravinovými doporučeními. Mezi nejvíce preferovanou potravinu sice děti zařadili čerstvé ovoce, avšak na druhém místě se umístila pizza, na dalším čokoláda, ovocný džus, zmrzlina, čokoládové tyčinky, hranolky. Mezi preferovanými potravinami nechyběl ani jogurt, sýr, syrová zelenina, mléko a mléčné výrobky. Autoři výzkumu se shodli, že velký podíl na výběru potravin má u dětí právě zmiňovaná reklama a popularita mnoha výrobků, které ale neodpovídají výživovým doporučením. Přesto se zmiňují o tom, že při vhodných vnějších podmínkách by strava dětí v tomto věku mohla snadno odpovídat zásadám zdravé výživy. Americký výzkum publikovaný v roce 2009 v časopisu Journal of School Health se ve svých výsledcích zmiňuje i o rozdílech v preferencích potravin mezi pohlavími. Chlapci podle něj preferují maso, ryby a drůbež oproti dívkám, které dávají přednost ovoci a zelenině (Caine-Bish a Scheule, 2009). Eurostat (statistický úřad Evropské unie) zveřejnil informace o konzumaci ovoce a zeleniny v závislosti na věku, pohlaví a dosaženém vzdělání. Tyto informace byly naposledy aktualizovány v roce Pro nás jsou nejdůležitělší data o konzumaci zeleniny a ovoce u dětí školního věku ve výzkumu byla použita klasifikace ISCED 1997, 20

21 kde je námi definovaný školní věk zahrnut společně s dětmi navštěvujícími mateřské školy do kategorie 0 2 (0 = mateřské školy, 1 = 1. stupeň základní školy, 2 = 2. stupeň základní školy). Ovoce, podle těchto informací, konzumují české děti v tomto věku v 25,8 % dětí alespoň 2x denně, 37,1 % dětí jednou denně, 9,2 % dětí 4 6x týdně a 20,9 % dětí konzumuje ovoce jednou až třikrát týdně. Konzumace zeleniny alespoň 2x denně je běžná u 18,3 % českých dětí, jednou denně konzumuje zeleninu 35,4 % dětí, 4 6x týdně 15,6 % dětí a 1 3x týdně 22,4 % českých dětí v tomto věkovém období. Další informace o konzumaci ovoce a zeleniny v evropských zemích jsou zahrnuty v tabulce 2 a 3. Tabulka 2. Konzumace ovoce v evropských zemích u dětí navštěvujících ISCED 1997 v kategorii 0-2 v procentech (Eurostat, 2013) Nikdy Alespoň 4-6x 1-3x Méně než 1x denně 2x denně týdně týdně 1x týdně ČR 0,9 25,8 37,1 9,2 20,9 6,1 Polsko 0,9 17, ,7 17,3 8 Slovensko 0,6 21,2 43,6 11,6 19,5 3,7 Maďarsko ,4 35,1 12,4 13,7 6,5 Slovinsko 1,5 35,1 38,6 10,5 9,6 4,8 Francie 4 45,3 20, ,8 Belgie 5 26,1 36,3 17,4 6,7 8,5 Tabulka 3. Konzumace zeleniny v evropských zemích u dětí navštěvujících ISCED 1997 v kategorii 0-2 v procentech (Eurostat, 2013) Nikdy Alespoň 2x denně 1x denně 4-6x týdně 1-3x týdně ČR 2,7 18,3 35,4 15,6 22,4 Polsko 0,3 12,3 44,7 17,5 21 Slovensko 0,9 12,1 38, ,1 Maďarsko 1,9 15,6 33,4 19,4 21,7 Slovinsko 2,1 18,9 55,2 10,2 1,2 Francie 1,1 49,6 26,5 12,5 7,2 Belgie 0,7 9,8 75,4 6,2 6,6 21

22 2.3 Obezita u dětí školního věku Pojem obezita pochází z latinského slova obésus a znamená statný, tučný nebo vykrmený. Český výraz pro pojem obezita je otylost. Antropologický slovník pojem obezita obecně vymezuje jako stav, v němž přirozená energetická rezerva savce, která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví (Malina, 2009). Hejda a kol. (1987) vymezuje otylost jako stav nadměrného hromadění tuku v těle, který se projeví zvýšením tělesné hmotnosti a který postiženého obtěžuje a ohrožuje tím více, čím je tělesná hmotnost vyšší než normální. Obezita u dětí se určuje, stejně jako u dospělých, pomocí BMI (body mass index), který stanovuje poměr tělesné výšky a tělesné hmotnosti. BMI ovšem nemusí být vždy relevantní vrcholoví sportovci, rasa, atd. Pro stanovení obezity u dětí je obecně doporučováno používání percentilových grafů BMI. V České republice je pak nadváha definována jako BMI percentil a jako obezita je hodnoceno BMI 97. percentil s ohledem na pohlaví a věk (Hainer a kol., 2011). V současnosti je výskyt obezity vnímán jako civilizační problém, protože prevalence nadváhy a obezity stoupá, a to i mezi dětmi a dospívajícími. Výskyt obezity bývá navíc spojen s dalšími zdravotními komplikacemi, zejména kardiometabolickými (diabetes mellitus 2. typu, hypertenze, astma, dislipidémie, ortopedické a psychologické problémy apod.). Obezita v dětském věku často přetrvává až do dospělosti. Čím vyšší je stupeň obezity u dítěte, tím vyšší je riziko obezity v dospělosti (Hainer a kol., 2011; Pařízková a kol., 2007; Vlčková, 2009). Prevalence obezity je různá v závislosti na daném kontinentu či dané zemi. Nejvyšší zaznamenaný výskyt obezity je v Severní Americe, Evropě a v západním Pacifiku. Ve Velké Británii, podle údajů z roku 2010, trpí nadváhou nebo obezitou 30,3 % dětí ve věku 2 15 let. Odhady ukazují, že do roku 2050 budou nadváhou nebo obezitou trpět až dvě třetiny dětí ve Velké Británii (Phillips, 2012). Prevalence obezity stoupá v mnoha industrializovaných zemích i v zemích s ekonomickým růstem (Brazílie, Chile, Mexiko, atd.) (Hainer a kol., 2011). Studie Životní styl a obezita 2005, provedená agenturou STEM/MARK, zjišťovala výskyt nadváhy a obezity u dětí v České republice. Podle výsledků studie trpí nadváhou každé páté dítě ve věku 6 12 let. Obezitou trpí 10 % dětí v tomto věkovém 22

23 období. Nejvyšší podíl dětí s obezitou je ve věku sedmi let (18 %). (Lajka a Žáčková, 2006). Podle statistického úřadu Evropské unie, který porovnával hodnoty BMI podle pohlaví, věku a dosaženého vzdělání je v České republice 29,3 % dětí navštěvujících mateřské školy a oba stupně základních škol (ISCED 1997 stupeň 0 2) s nadváhou. Obézních dětí tohoto věku je 24,7 % (Eurostat, 2013) Příčiny vzniku obezity Zvýšení výskytu obezity je dle Hejdy a kol. (1987) spojeno se změnou složení stravy. Civilizace s sebou přinesla potravu bohatou na energii, tuk a sacharidy. Tyto složky potravy je možné získat i z ovoce a zeleniny, ale v podstatně menším množství než v průmyslově upravených nebo vyrobených potravinách. Změnil se také postoj ke stravování, a to ve smyslu, že jíme více pro potěšení chuťových buněk, lepší náladu, uklidnění a další příjemné pocity, než pro doplnění energie a potřebných látek pro organismus. Pokrok s sebou přinesl také hektické životní tempo a nedostatek času nejen na jídlo. Došlo ke změně postavení žen ve společnosti, které mají více možností k uplatnění v různých profesích, a tím došlo jak ke změně v chodu mnoha domácností, tak ke změně stravování dětí. V mnoha profesích došlo také k prodloužení pracovní doby, což opět přispívá k nesprávnému stravování. Děti školního věku jsou v dnešní době také mnohem více vystaveny stresu, strachu a musí řešit různé problémy, které mnohdy, stejně jako jejich rodiče, řeší pomocí sladkostí, rychlého občerstvení a snacků, které jim velmi často nabízejí školní automaty na jídlo. Trávení volného času dětí je dnes také zcela jiné. Tuto změnu způsobil vývoj informačních technologií, které děti využívají pro své studium, pro hraní her, sledování televize, komunikaci s kamarády apod. Sezení u počítače či televize je bohužel spojeno i s konzumací sladkostí a kalorických nápojů. Když k tomu přičteme ještě nárůst duševní práce, spatříme okolnosti, které mají svůj podíl na vyšším výskytu obezity u dospělých i dětí (Hejda a kol., 1987; Koukourikos, 2013; Včelařová a Bendová, 2013; ; Hainerová, 2009). Vztah mezi sledováním televize a rostoucím BMI zjišťovali ve své dlouhodobé studii také Howard Beales a Robert Kulick (2013). Sledovali dvě skupiny dětí (děti ve věku do 7 let a děti ve věku nad 7 let věku) a zjistili, že celkové sledování televize, včetně reklam nabízejících dětem nezdravé potraviny, nemá u skupiny mladších dětí významný 23

24 vliv na jejich BMI. U dětí ve věku 7 let a starších se však tento vliv prokázal. Současně také poukázal na faktory, které vedou k vyššímu sledování televize u těchto dětí. Zařadili mězi ně mimo jiné vzor rodičů, jejich péči o stravování svých dětí i čas, který jim umožňují trávit u televizní obrazovky. Současně poukázali na fakt, že větší vliv na zvyšování BMI má celkové sledování televize a ne jen reklamy na jídlo, jak poukazují někteří jiní autoři. Mezi příčiny vzniku obezity, a to nejen u dětí, většina autorů řadí genetické neboli dědičné příčiny. Tělesná hmotnost je ze 40 % ovlivněna dědičnými faktory, z 60 % zevními faktory. Existují dědičná onemocnění, která jsou spojena se vznikem obezity, nejčastěji syndrom Pradera Williho a Bardeta-Biedla (Pařízková a kol., 2007). V rámci dědičnosti bylo také potvrzeno, že dědičné jsou BMI i rozložení tělesného tuku v rodině. Tato informace byla potvrzena pomocí studie dvojčat. Tato studie z roku 1986, jež pomohla určit koeficient dědičnosti tělesné hmotnosti 0,78 0,81. V průběhu studie bylo dokázáno, že adoptovaná dvojčata, vyrůstající v různých prostředích, se váhově více podobají biologickým rodičům než rodičům adoptivním. Vysoce geneticky podmíněn je také obvod pasu, a to u mužů ze 46 % a u žen z 66 %. Navíc se často setkáváme s tím, že obézní jedinci si za partnery vybírají obézní jedince. Tudíž je tu velká pravděpodobnost, že jejich dítě zdědí geny po rodičích (Hainer a kol., 2011; Pařízková a kol., 2007; ). Většina autorů se ale shoduje, že hlavní příčinou obezity nejčastěji bývá energetická nerovnováha, tzn. nepoměr mezi energetickým příjmem a výdejem. Při zvýšeném energetickém příjmu nebo sníženém energetickém výdeji dochází k hromadění tukové tkáně a tím k nadváze (Vlčková, 2009). S tímto souvisí výše zmíněné špatné stravovací návyky. Preference a výběr chutí se u dítěte formuje s ohledem na stravování rodičů, které se pro dítě stává vzorem. Samozřejmostí je, že dítě v nižším věku je přímo závislé na podání stravy od rodičů. Tyto základy si s sebou nese až do dospělosti, kdy se mu dostává více volnosti a stravování je na něm samotném. Bohužel nemůžeme čekat od dítěte, kterému rodiče předali špatné stravovací návyky, že si ke školní svačině místo sladkostí a kolového nápoje koupí ovoce, zeleninu nebo vodu ( Hainer a kol. (2011) ve své publikaci také uvádí, že mezi lety byly v USA sníženy ceny sladkých nápojů o 34 %, sladkostí o 15 % a tuků a olejů o 10 %. Oproti tomu ceny čerstvého ovoce a zeleniny se zvedly o 50 %. Obdobná situace je i v ČR. 24

25 Kromě stravovacích návyků přejímáme od rodičů také určitý životní styl. Ten je navíc ovlivňován reklamou, trávením volného času u televize a informačních technologií, větší dostupností nezdravých potravin ve školních jídelnách a automatech, oblíbeností stravování ve fast food restauracích apod. Oproti tomu pohybová aktivita není u dětí příliš oblíbená. Průzkum prováděný v letech Českým zdravotnickým fórem, zabývající se životním stylem žáků základních škol v ČR, ukazuje, že s věkem klesá počet dětí, které pravidelně cvičí na hodinách tělesné výchovy ve škole, a to zejména dívek. Na konci základní školy cvičí pravidelně asi 60 % děvčat, v 9. třídě vůbec necvičí 15 % děvčat. Tento průzkum také ukázal, že již děti na základních školách mají zkušenosti s dietami. Na 2. stupni základních škol drželo dietu alespoň jednou až 35 % chlapců. Pouze čtvrtina dívek, navštěvujících 9. třídu, podle průzkumu nedržela nikdy žádnou dietu. Průzkum také ukázal, že některé děti na základních školách mají zkušenosti i s léky na hubnutí (Palguta, 2013). Pastucha a kol. (2011) také uvádí, že % dětské populace a mladistvých je méně fyzicky zdatných, než je žádané. Do životního stylu přirozeně řadíme i spánek. Hainer a kol. (2011) uvádí, že i mezi spánkem a obezitou existuje jistá spojitost. Tato informace vyplývá ze zjištění, že ženy, které denně spaly méně než 5 hodin, trpěly až 2x častěji obezitou než ženy, které spaly 7 8 hodin denně. U mužů se snížením hodiny spánku zvýšil výskyt obezity až 4x. Je to dáno řadou hormonálních a metabolických poruch, které způsobuje nedostatek spánku, a které rozvoj obezity ovlivňují. Došlo také k posunu adiposity rebound (AR), což je období, v němž nejdříve dochází k zastavení poklesu množství tukové tkáně a hodnoty BMI a po určité době se obě hodnoty opět začínají zvyšovat. V poslední době se ukazuje, že čím dříve tento odraz nastává, tím vyšší je riziko rozvoje obezity. Časný nástup AR je spojen s malým množstvím tukové tkáně před odrazem a jejím velkým množstvím po odrazu (Včelařová a Bendová, 2013). Riziková pro vznik obezity mohou být také některá období v životě člověka. Mezi tato období řadíme prenatální období, dospívání, těhotenství, menopauzu či období, kdy jedinec přestává kouřit nebo je nucen brát léky, které mohou ovlivňovat tělesnou hmotnost tím, že zvyšují chuť k jídlu (antidiabetika, tyreostatika, antidepresiva, betablokátory, estrogeny a další). Onemocnění, při jejichž výskytu je zvýšené riziko vzniku obezity, jsou například snížená funkce štítné žlázy, zvýšená hladina hormonů kůry nadledvin (Cushingův syndrom) nebo psychická onemocnění. V období dospělosti jsou těmito 25

26 rizikovými obdobími například změna zaměstnání, změna stravovacích a pohybových návyků, osobní problémy, založení rodiny, úraz, odchod do důchodu nebo ukončení sportovní činnosti (Hainer a kol., 2011; ) Metody zjišťování výživového stavu Metody zjišťování výživového stavu slouží k diagnostice obezity, případně ke zjištění genetických syndromů, určení rizikových faktorů a zjištění zdravotního stavu a vzniklých komplikací u dítěte. Pomohou nám také rozhodnout o nejlepším možném léčebném postupu. Mezi metody, kterými zjišťujeme výživový stav dítěte, řadíme anamnézu osobní i rodinnou, dále anamnézu nutriční, antropometrické vyšetření, vyšetření klinické a biochemické (Hainer a kol., 2011; Kleinwächterová a Brázdová, 2001). ANAMNÉZA V rámci rodinné anamnézy zjišťujeme, zda se obezita, kardiovaskulární onemocnění či diabetes mellitus vyskytují v rodině dítěte. Osobní anamnéza je důležitá kvůli informacím o porodní hmotnosti dítěte, o průběhu těhotenství a o psychomotorickém vývoji dítěte. Zjišťujeme také věk matky při porodu, socioekonomické postavení, psychický stav apod. Nutriční anamnéza slouží ke zjištění způsobu výživy dítěte od raného věku, hmotnostních přírůstcích a stravování v jednotlivých vývojových obdobích. Získané informace o tělesné hmotnosti a výšce se zaznamenávají do percentilových grafů. V rámci nutriční anamnézy zjišťujeme, zda přijímaná strava dítěte není příliš chudá nebo naopak bohatá na energii a jednotlivé složky potravy (tuky, cukry, bílkoviny). Ptáme se na stravovací zvyky, frekvenci jídel během dne, čas posledního jídla, pitný režim i míru fyzické aktivity (Hainer a kol., 2011; Kleinwächterová a Brázdová, 2001). ANTROPOMETRICKÁ MĚŘENÍ Slouží ke zjištění, zda má dané dítě vyšší či nižší tělesnou hmotnost vzhledem ke svému věku, tělesné výšce a konstituci. Pomocí antropometrických měření je možné zjistit i celkové množství tuku a jeho rozložení v těle dítěte. Použít lze antropometrické měření také při zjišťování účinnosti redukčních opatření. Jejich výhodou je také jejich časová nenáročnost, ekonomická dostupnost a neinvazivnost (Kleinwächterová a Brázdová, 2001; Pařízková a kol., 2007). 26

27 MĚŘENÍ TĚLESNÝCH OBVODŮ Tělesné obvody měříme pomocí pásové míry nebo krejčovského metru. Pásová míra nesmí stlačovat kůži ani být volná. Tělesné obvody patří mezi nejužívanější antropometrické ukazatele stavu výživy jedince. Naměřené hodnoty jsou zapisovány do percentilových grafů určený pro daný obvod. Percentilový graf středního obvodu paže pro chlapce ve věku 2 18 let je součástí přílohy 1. Nejčastěji jsou měřeny tyto obvody: - obvod hrudníku: měření provádíme na zádech těsně pod lopatkami, u chlapců vepředu přes prsní bradavky, u dívek přes střed hrudní kosti, - obvod pasu: měříme přes pupek, v nejužším místě trupu při pohledu zepředu, - obvod břicha: měříme ve vodorovné rovině přes pupek, na zadní straně těla je pásová mírá vedena také vodorovně, nesmí stlačovat kůži ani být volná, měříme zpředu přímo na těle, - obvod boků: měříme ve vodorovné rovině (i na zadní straně těla) přes největší vyklenutí hýždí kolmo na osu těla, měříme ve stoji spojném přes spodní prádlo, - střední obvod levé paže: paži má dítě ohnutou v pravém úhlu, abychom vyhledali místo měření v polovině vzdálenosti mezi loketním a ramenním kloubem. Pro vlastní měření dítě paži uvolní podél těla, měříme kolmo na osu levé paže jak ukazuje příloha 2, - obvod stehna: dítě stojí při měření tohoto obvodu mírně rozkročené, hmotnost má rovnoměrně rozloženou na obě dolní končetiny a měření provádíme těsně pod gluteální rýhou (Kleinwächterová a Brázdová, 2001; Vignerová, Riedlová, Bláha, Kobzová, Krejčovský, Brabec, Hrušková, 2006). MĚŘENÍ KOŽNÍCH ŘAS KALIPEREM Téměř polovina celkového tělesného tuku je uložena v podkoží, a proto je podkožní tuk dobrým ukazatelem množství celkového tělesného tuku. Všechny kožní řasy zpravidla měříme na levé části těla. Stav výživy je nejčastěji posuzován pomocí měření čtyř (podle Durnina a Wormesleyho) nebo deseti kožních řas. Získané hodnoty se pak vzájemně porovnávají, počítá se jejich vzájemný poměr. Měříme pomocí kaliperu, což je měřidlo sestavené z rukojeti, cejchované stupnice a dvou branží. V oblasti branží se nachází ryska, která nám ukazuje míru požadovaného tlaku, kterého je pro standardizované měření nutné dosáhnout. Měřenou kožní řasu zpravidla uchopujeme mezi ukazováček a palec levé ruky, 27

28 vytáhneme ji a kaliperem umístěným kolmo k řase do 2-3 sekund odečítáme tloušťku. Obrazové znázornění metodiky měření tricipitální, suprailiakální a subskapulární kožní řasy je součástí přílohy 3. Naměřené hodnoty kožních řas se zapisují do percentilových grafů k tomu určených. Percentilový graf pro záznam tloušťky suprailiakální kožní řasy u chlapců ve věku 3 18 let je zobrazen v příloze 4 (Kleinwächterová a Brázdová, 2001; Krásničanová a Lesný, 2001; Štelcová, 2012 ). Nejčastěji měřené jsou kožní řasy tricipitální, suprailiakální, subskapulární a řasa nad bicepsem. Tricipitální kožní řasa je optimálním ukazatelem končetinového tuku. Subskapulární kožní řasa je dobrým ukazatelem množství trunkálního tuku. Suprailiakální kožní řasa je ukazatelem množství podkožního tuku na břiše. Řasu nad bicepsem měříme nad vrcholem bříška bicepsu při volné, relaxované paži (Kleinwächterová a Brázdová, 2001; Krásničanová a Lesný, 2001; Martiník, 2005). INDEX TĚLESNÉ HMOTNOSTI Po změření základních údajů jako je tělesná výška a hmotnost, můžeme tyto informace použít pro zjištění, zda je hmotnost přiměřená vzhledem k výšce. Zjišťujeme tedy hmotnostně výškovou proporcionalitu. Můžeme k tomu použít celou řadu indexů, jako je například Rohrův index, Brocův index nebo index Pignet-Varvaekův. Z mezinárodního hlediska se ale ustálilo používání indexu tělesné hmotnosti, tzv. body mass indexu (také Quteletův index tělesné hmotnosti), jehož kategorie pro dospělou populaci ukazuje tabulka 4 (Kleinwächterová a Brázdová, 2001; Křivohlavý, 2001). Pro výpočet BMI je používán vzorec: BMI = H [kg] / (V [m]) 2 jednotkou BMI je kg/m 2 Tabulka 4. Hodnocení BMI u dospělé populace ( 2014) Kategorie BMI (kg/m 2 ) < 18,5 podváha 18,5-24,9 fyziologické rozmezí 25-29,9 nadváha 30-34,9 obezita 1. stupně 35-39,9 obezita 2. stupně > 40 obezita 3. stupně 28

29 Pro hodnocení BMI u dětské populace byly v České republice použity výsledky měření vzorku 8237 obézních dětí a dospívajících. Tyto děti se zúčastnily léčebného pobytu zaměřeného na redukci hmotnosti v Dětské léčebně Dr. L. Filipa v Poděbradech během 90. let minulého století. V průběhu pobytu byly u dětí měřeny základní antropometrické charakteristiky a podle nich pak byla vytvořena kategorizace stupňů obezity u dětí a dospívajích, která je znázorněna v tabulce 5 (Pařízková a kol., 2007). Tabulka 5. Hraniční hodnoty BMI vymezující tři stupně obezity českých dětí a dospívajích (Pařízková, 2007) Věk (roky) Chlapci I.stupeň (mírná obezita) II.stupeň (střední obezita) III.stupeň (těžká obezita) Dívky I.stupeň (mírná obezita) II.stupeň (střední obezita) III.stupeň (těžká obezita) 6,00-6,99 19,6-24,8 24,9-28,8 > 28,8 19,7-24,8 24,9-28,6 > 28,6 7,00-7,99 20,2-25,0 25,1-29,2 > 29,2 20,6-24,6 24,7-28,8 > 28,8 8,00-8,99 21,1-25,3 25,4-30,4 > 30,4 21,5-24,4 24,5-28,8 > 28,8 9,00-9,99 22,2-25,7 25,8-30,5 > 30,5 22,4-25,2 25,3-29,4 > 29,4 10,00-10,99 23,3-26,2 26,3-30,9 > 30,9 23,1-25,7 25,8-30,0 > 30,0 11,00-11,99 24,3-27,0 27,1-32,0 > 32,0 24,2-26,3 26,4-31,4 > 31,4 12,00-12,99 24,8-27,8 27,9-33,3 > 33,3 25,3-27,6 27,7-32,8 > 32,8 13,00-13,99 25,1-28,6 28,7-33,5 > 33,5 25,6-28,9 29,0-34,6 > 34,6 14,00-14,99 25,5-29,3 29,4-34,7 > 34,7 25,5-29,5 29,6-35,0 > 35,0 15,00-15,99 26,2-31,0 31,1-39,6 > 39,6 25,8-29,7 29,8-36,3 > 36,3 16,00-16,99 26,9-32,5 32,6-38,3 > 38,3 27,2-30,2 30,3-37,3 > 37,3 17,00-17,99 27,6-33,5 33,6-40,4 > 40,4 27,3-31,4 31,5-38,1 > 38,1 PERCENTILOVÉ GRAFY Vzhledem k tomu, že u dětí dochází v období růstu k velkému kolísání hodnot BMI, je u nich nutné používat percentilové grafy BMI. V České republice jsou používány percentilové grafy BMI, které vycházejí z informací získaných během 5. Celostátního antropologického výzkumu z roku 1991 dostupných na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu ( 2014). Dnes jsou tyto percentilové grafy také součástí Zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého. V elektronické podobě je také 29

30 přístupný růstový program RůstCZ, který umožňuje pomocí růstových grafů sledovat vývoj dítěte od narození do 18 let ( 2014). Percetilové grafy slouží k posouzení tělesného vývoje dítěte vzhledem k referenčním hodnotám pro danou populaci, které byly u nás získany v průběhu 5. a 6. Celostátního antropologického výzkumu v letech 1991 a Nejčastěji jsou používány růstové (percentilové) grafy. Percentilové grafy BMI zohledňují i pohlaví dítěte. Nejprve vypočítáme, podle výše zmíněného vzorečku, BMI dítěte, které se do grafu zanese na osu y. Věk dítěte je zanesen na osu x. Hodnota, kterou vidíme po zanesení do grafu, je percentil (Štelcová, 2012; ; www2.aap.org, 2014). Pro hodnocení nadváhy a obezity pomocí percentilových grafů BMI u dětí je v České republice doporučováno BMI 97. percentil hodnotit jako obezitu a BMI percentil jako nadváhu, samozřejmě s ohledem na věk dítěte a jeho pohlaví. Pro lepší znázornění jsou tyto údaje uvedené v tabulce 6. Percentilový graf BMI pro dívky je součástí přílohy 5. Percentilový graf BMI pro chlapce je součástí přílohy 6 (Hainer a kol., 2011). Tabulka 6. Rozdělení kategorií tělesné hmotnosti u dětí a dorostu podle percentilových pásem BMI ( 2014) Percentilové pásmo do 3. percentilu mezi percentilem mezi percentilem mezi percentilem mezi percentilem nad 97. percentilem Hodnocení indexu tělesné hmotnosti (BMI) velmi nízká hmotnost snížená hmotnost (štíhlí) normální hmotnost (proporcionální) zvýšená hmotnost (robustní) nadměrná hmotnost obezita WAIST TO HIP RATIO WHR Waist to hip ratio je index, pomocí kterého lze stanovovat proporcionalitu těla. Tento index vyjadřuje vztah mezi obvodem pasu a obvodem boků. Dle Pařízkové a kol. (2007) má ale tento index malou vypovídající hodnotu o obezitě. Doporučuje tedy využívat spíše měření a hodnocení jednotlivých obvodů (viz kapitola 2.3.2) a z nich pak případné stanovení dalších indexů, jakými jsou například index vztahující obvod pasu/obvod stehna nebo obvod pasu/výška těla (Pařízková, 2007; Sucharda, 2008). 30

31 Pro výpočet WHR se používá vzoreček: WHR = obvod pasu [cm] / obvod boků [cm] Výsledek tohoto indexu, který je u mužů vyšší než 1,0 a u žen vyšší než 0,85 je považován za rizikový. WHR umožňuje odhadnout míru ukládání viscerálního (útrobního) tuku, který zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění ( 2014). ZJIŠTĚNÍ MNOŽSTVÍ TUKU V TĚLE Různými vyšetřovacími metodami můžeme zjistit, kolik tuku se nachází v našem těle. Pomocí těchto metod můžeme zjistit, jaké množství depotního tuku a tzv. tukuprosté tělesné hmoty se v našem těle nachází. Existují totiž případy, kdy jedinec s vysokými hodnotami BMI obezitou netrpěl například vrcholoví sportovci, a naopak jedinec s nízkými hodnotami BMI trpěl tzv. skrytou obezitou hodnoty jeho depotního tuku byly velmi vysoké. Proto je při hodnocení obezity vhodné využít i dalších vyšetření. Využít můžeme i metody, které pracují na zjištění množství vody a minerálů v těle, složení organismu podle jednotlivých tkání a orgánů apod. Mezi nejpoužívanější patří bioimpedační analýza, DEXA, počítačová tomografie, magnetická rezonance, denzitometrie, biochemické metody a další (Kleinwächterová a Brázdová, 2001; Pařízková a kol., 2007). BIOIMPEDAČNÍ ANALÝZA Bioimpedační analýza, v některých publikacích také označovaná jako bioelektrická impedance, je metoda, která využívá rozdílné šíření elektrického proudu nízké intenzity v biologických strukturách. Tukuprostá aktivní svalová hmota slouží, pro svůj vyšší obsah vody a elektrolytů, jako dobrý vodič, tuková tkáň naopak působí jako izolátor. Je vhodné používat tetrapolární BIA, kdy jsou dvě elektrody umístěny na horních a dvě na dolních končetinách u ležícího člověka. Tento druh BIA zajišťuje šíření elektrického proudu nízké intezity celým tělem. Tímto měřením získáme informaci o třech složkách těla tuku, beztukové tkáni a vodě. Výsledky získané touto metodou tedy mohou být ovlivněny hydratací organismu. Proto je nutné dodržovat předepsaný postup pro zachování standardních podmínek měření (Kleinwächterová a Brázdová, 2001; Pařízková a kol., 2007; Vlčková, 2010). 31

32 DENZITOMETRIE (hydrodenzitometrie) Metoda využívá zjištění, že hodnota denzity (hustoty) tukové a tukuprosté aktivní hmoty je konstantní. Pomocí Archimedova zákona nebo pomocí hydrostatického vážení zjišťuje objem těla na základě zvážení pod vodou s ohledem na reziduální objem plic. Procento tuku se pak vypočítá pomocí rovnice: Denzita = hodnota 0,996 znamená hustotu vody při teplotě 37 C, která se při měření používá, % tuku = (4,201/ denzita 3,813) 100 (Pařízková a kol., 2007). DEXA (dual energy x-ray absorptiometry) DEXA je skenovací technika, která nám podává informace nejen o celkovém složení těla, ale také o složení jeho jednotlivých částí (kostní tkáň, měkké tkáně, tukuprostá tkáň, tuková tkáň, obsah minerálů v kostech, rozložení tuku na trupu a končetinách). Funguje na principu diferenciálního zeslabení dvou x-paprsků při jejich průchodu tělem (Pařízková a kol., 2007; ). MAGNETICKÁ REZONANCE Magnetická rezonance využívá vlastností atomových jader, která se chovají jako magnety. Atomová jádra se při vysílání radiových vln určité frekvence řadí ve směru magnetického pole. Po ukončení tohoto záření se jádra vracejí do původní pozice a vysílají absorbovanou energii, kterou lze měřit. Tato metoda se používá například pro zjištění intraabdominálního tuku u dětí. Výsledky korelují s BMI i s dalšími metodami (Pařízková a kol., 2007; ). K zjištění složení těla je možné využít také radiografii, kdy se na RTG snímku měří průřez svalstva a kosti nebo ultrazvukem, který využívá vysokofrekvenční ultrazvukové vlny odrážející se na hranicích mezi tkáněmi. Tyto metody ale nejsou zcela přesné, a proto jsou využívány méně. Počítačová tomografie je metoda, která je málo využívaná kvůli určitému množství záření, kterým na člověka působí (Pařízková a kol., 2007). 32

33 2.3.3 Zdravotní komplikace obezity Pokud dojde k výskytu obezity u dítěte či dospívajícího, může dojít k ovlivnění jeho vývoje nebo ke vzniku některé z komplikací, které s sebou obezita přináší. Mezi nejčastější komplikace patří metabolické a kardiovaskulární poruchy a potíže s pohybem (Hainer a kol., 2011). V průběhu růstu a vývoje skeletu dítěte způsobuje obezita jeho zatížení. Nejvíce jsou zatíženy velké klouby a pátěř, na které dochází ke vzniku skoliózy (trojrozměrná deformita páteře s posunem obratle ve frontální rovině, sagitální a transverzální) či hrudní kyfózy (kulatá záda). Obezita může dětem způsobit artrotické změny na kloubech, vzniklých kvůli jejich velkému zatížení. U obézních dětí je vyšší výskyt předčasné puberty, která je u dívek spojena s dřívější menarché. Chlapci, u kterých došlo k nahromadění tukové tkáně v oblasti mam (prsů), boků a hýždí získávají spíše dívčí vzhled. U dívek, s těžším stupněm obezity, může dojít k poruše funkce ovarií (vaječníky) a tím k rozvoji syndromu polycystických ovarií. Ten je spojen s nepravidelnou menstruací až amenoreou (ztráta menstruačního krvácení) a hirsutismem (nadměrné ochlupení). Obézní děti mívají dříve vyvinuté ochlupení. Stejně jako kostru dítěte zatěžuje obezita i jeho cévní systém. Proto se u dospívajících často setkáváme s varikózními cévními změnami. U obézních dětí se také setkáváme s arteriální hypertenzí. V literatuře jsou popsány i případy, kdy u obézních dětí se známkami inzulinové rezistence došlo k hypertrofii levé srdeční komory (Hainer a kol., 2011; Pařízková a kol., 2007). Obezita způsobuje u dětí a dospívajících také metabolické změny, které mohou vést až ke vzniku metabolického syndromu. Český institut metabolického syndromu o. p. s. jej definuje jako soubor rizikových faktorů, které se často vyskytují společně a vznikají pravděpodobně na podkladě inzulinové rezistence. Mezi tyto rizikové faktory řadíme abdominální obezitu (obvod pasu u mužů 102 cm a u žen 88 cm), hladinou triglyceridů 1,7 mmol/l, hladinou HDL-ch (high density lipoprotein-cholesterol) u mužů < 1,0 mmol/l a u žen < 1,3 mmol/l, TK (krevní tlak) 130 / 85 mmhg a hladinou glykemie na lačno 5,6 mmol/l. Uvedené hodnoty jsou platné pro diagnostiku u dospělé populace ( 2014). Pro děti ve věku 6-10 let uvádí Hainer a kol. (2011), že vyšetření triglyceridů, HDL ch, TK a glykemie na lačno je indikováno v případě pozitivní rodinné anamnézy pro 33

34 výskyt metabolického syndromu, diabetu mellitu 2. stupně, dyslipidemie (zvýšená hladina choleterolu v krvi), kardiovaskulárních onemocnění, hypertenze a nebo obezity u dětí s obezitou. Ve věku let jsou hodnoty ukazující na metabolický syndrom obdobné jako pro dospělou populaci. K dalším komplikacím obezity u dětí a dospívajících řadíme diabetes mellitus 2. typu. Zatím se jedná o méně častou diagnózu v souvislosti s dětskou obezitou, ale její incidence stoupá. Výskyt poruchy glukózové tolerance u obézních dětí a dospívajích je ve Velké Británii a Evropě pod 10 %, v USA až 25 %. Dětská obezita vede k nezvratným změnám sekrece hormonů, tukových buněk a mozkové tkáně, dochází k porušení signálů podporujích pocit hladu a tím k narušení fyziologického metabolismu (Hainer a kol., 2011; Stránský, 2010; Muth, 2013). Mezi další možné komplikace dětské obezity můžeme zařadit ztučnění jater (jaterní steatóza), která bývá někdy kritériem při diagnostice metabolického syndromu. Častěji je diagnostikována u chlapců a bývá spojena s viscerální obezitou a inzulinovou rezistencí. Diagnostikujeme ji pomocí ultrazvuku, počítačové tomografie nebo magnetické rezonance. U obézních dětí se můžeme často setkat také se spánkovou apnoí epizody obstrukce horních cest dýchacích, které vedou k desaturaci, opakovanému probouzení během spánku. Obezita způsobuje zvýšené riziko vzniku astmatu. U obézních dětí se často setkáváme i s kožními onemocněními jako je erytém, ekzém nebo mykózy v predilekčních místech (podpaží, třísla) (Hainer a kol., 2011; Pařízková a kol., 2007; Muth, 2013). V neposlední řadě má obezita velký dopad na psychiku dětí a dospívajících. Obezita způsobuje, že jsou děti, které jí trpí, pohybově nešikovní, nemotorní a pomalí a jsou méně vytrvalí než jejich vrstevníci. To může vést k tomu, že se stanou terčem posměchu. Již u dětí se také můžeme setkat s nespokojeností s vlastním tělem a s nízkým sebehodnocením. V dospělosti tyto problémy mohou vyústit v poruchy příjmu potravy nebo deprese. Dopad na psychiku má zcela jistě i fakt, jak na obézní jedince pohlíží společnost. V dnešní době, kdy kult krásy patří dívkám a chlapcům, které lze považovat spíše za podvyživené, to nemají lidé s nadváhou či obezitou jednoduché. Dokonce již malé děti ve věku okolo 5ti let negativně hodnotí lidi s nadváhou a obezitou. Dle průzkumů se pohled společnosti na osoby s vyšší tělesnou hmotností rapidně zhoršil, přitom má výskyt obezity rostoucí charakter (Hainer a kol., 2011; Phillips, 2012). 34

35 Obezitologická ambulance Dětské klinika FN Motol ve shrnutí svého pětiletého působení v roce 2011 uvedla, že z 228 dětí a dospívajících trpících nadváhou a obezitou, bylo 29 % v psychickém rozpoložení odpovídajícímu věku dítěte, u 32 % byla zjištěna lehká až střední forma ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti) nebo specifické poruchy učení (dysortografie, dyslexie apod.). U dalších 39 % dětí a dospívajících byly zjištěny lehké neurotické prvky (okusování nehtů, tiky v obličeji apod.) Obezitologická ambulance také uvedla, že 77 % jejích klientů potvrdilo, že se již setkalo s výsměchem kvůli své tělesné váze, a to hlavně ze strany vrstevníků, 7 % jedinců zažilo, zejména na 1. stupni základní školy, šikanu kvůli svému vzhledu (Marinov a kol., 2011) Léčba obezity Obecně lze konstatovat, že stále pouze u 5 % osob trpících obezitou, je hromadění tukové tkáně způsobeno z jiného důvodu, než je převaha energetického příjmu nad výdejem. Proto by se dalo říci, že léčba obezity je velmi snadná omezit energetický příjem a zvýšit energetický výdej. Ve skutečnosti se ale jedná o velmi obtížnou léčbu, protože příjem a výdej jednotlivce může s přesností kontrolovat jen on sám. Léčba obezity je tedy velmi závislá na jeho vůli a motivaci. Lékař může jedinci pomoci s kontrolou tělesné hmotnosti a slouží jako rádce a opora, úspěch léčby ale závisí čistě na daném člověku (Sucharda, 2005). Hainer a kol. (2011) uvádí, že pro doporučení léčby obezity u dětí se vychází z jejich BMI a tělesné hmotnosti. U dětí ve věku 2 7 let s BMI 95. percentilem by měla být léčba doporučena tehdy, pokud se u těchto dětí vyskytují některé zdravotní komplikace (hypertenze, inzulinová rezistence, dyslipidemie). U dětí ve věku nad 7 let s BMI 95. percentilem se zahajuje redukční léčba, u dětí tohoto věku s BMI v percentilu s přítomností zdravotních komplikací je léčba také zahájena. U dětí s BMI 85. percentilem by mělo být zahájeno poradenství o životním stylu. Je také nutné upozornit na odlišnosti v léčbě obezity u dětí a u dospělých. Děti prochází obdobím růstu a vývoje a nemělo by tudíž u nich docházet k výrazným váhovým výkyvům nebo nadměrnému úbytku tělesné hmotnosti. U dětí do 7 let věku je navíc doporučováno pouze udržování aktuální hmotnosti, což časem vede ke snížení BMI a zlepšení zdravotního stavu. Cílem redukčních opatření u dětí starších sedmi let je váhový úbytek 0,5 0,6 kg za měsíc. U dospívajících se, díky jejich ukončenému růstu, přistupuje 35

36 k opatřením obdobným jako u dospělých. Cílem redukční léčby je u nich tedy úbytek 1 až 2 kg za měsíc. Ůbytek hmotnosti by se měl udržet alespoň po dobu 6 měsíců před další redukční léčbou. Přitom právě udržení snížené tělesné hmotnosti může být pro daného jedince větší úkol než její snížení. Pokud nebyla dietní opatření individuálně navržená s ohledem na chutě a preference jídel konkrétního jedince, může hrozit jeho návrat k původnímu jídelníčku. Také nedostatečná podpora okolí, stresové situace, návrat k sedavému způsobu života a další faktory mohou vést k návratu k původní životosprávě, a tím k opětovnému přibývání na váze (Hainer a kol., 2011; Grofová, 2009). Autoři mnoha publikací se shodují v tom, že při léčbě obezity je nejdůležitější výživa a pohybová aktivita. Pokud ale chceme hovořit o dětské obezitě, neobejdeme se bez podpory a iniciativy ze strany rodičů. Dítě mladšího školního věku ještě není dostatečně motivováno k tomu, aby si samo uvědomovalo rizika obezity nebo nadváhy a navíc svou tělesnou váhu samo chtělo snížit. V tomto ohledu je důležité, aby rodiče vnímali reálně tělesnou konstituci svého dítěte. Zvláště u rodičů, kdy alespoň jeden z nich je obézní, může být pohled na vlastní dítě zkreslený a rodiče pak nevnímají tělesnou váhu svého dítěte za nepřiměřenou. Včelařová a Bendová (2013) se ve své práci zmiňují o průzkumu, který byl prováděn ve Velké Británii. Rodičům byla položena otázka, jak vnímají váhu svého dítěte. Byly jim nabídnuty možnosti odpovědí, že jejich dítě podle nich má správnou váhu, je příliš silná/ý nebo příliš hubená/ý. Výsledky ukázaly, že děti s normální váhou jsou svými rodiči vnímány jako příliš silná/ý a děti s nadváhou či obezitou rodiče vnímají jako příliš hubená/ý. Pokud nastane žádoucí situace, kdy jsou rodiče ochotni svému dítěti pomoci a omezit tak rozvoj komplikací či dalších problémů s obezitou spojených, je důležité, aby sami byli pro své dítě vzorem a modelem. Není možné vyžadovat po dítěti dodržování diety a pohybové aktivity, pokud se rodiče nebo další členové blízcí dítěti stravují nevhodně a nehýbou se. Dítě pak ztrácí motivaci i možné společníky v léčbě. Naopak není vhodné ani vyžadovat po dítěti plnění nesmyslných cílů a klást na něj nepřiměřená očekávání. Je nutné dítěti stanovit průběžné cíle, pohybovou aktivitu zařazovat plynule a přirozeně do jeho života, vlastním vzorem dítěti ukázat i jiné možnosti trávení volného času než jen sledování televize, hraní her na počítači nebo komunikaci přes sociální sítě (Pařízková a kol., 2001; Hainer a kol., 2011; Vlčková, 2010). 36

37 Společně s výživovými opatřeními a zařazením pohybové aktivity do životního stylu patří k základním léčebným postupům obezity také psychoterapie, farmakoterapie, chirurgická léčba a balneoterapie. Dietní opatření, fyzická aktivita a podpora psychiky jedince jsou typy léčby, bez kterých se neobejde žádná terapie člověka s nadváhou či obezitou. Další uvedené typy léčby jsou využívány v závislosti na individuálním posouzení daného člověka (Vlčková, 2010). DIETNÍ OPATŘENÍ Dietní opatření by měla vést ke splnění určitých obecných cílů, ke kterým patří postupný pokles BMI se zachováním tělesné hmotnosti, případně pokles tělesné hmotnosti podle věku, stupně obezity a výskytu komplikací. Cílem by mělo být zachování beztukové tělesné hmoty a dosažení optimální rovnováhy mezi energetickým příjmem a výdejem s pomocí změny stravovacích zvyklostí a zvýšením fyzické aktivity. Zajištění příjmu doporučených denních dávek všech složek potravy podle věku a pohlaví dítěte, zachování plynulého, optimálního růstu dítěte, dlouhodobé udržení změn životosprávy a úbytku tělesné hmotnosti, prevence komplikací (Pařízková a kol., 2001). Dietní opatření v dětském věku by měla být opatrná, aby nedošlo k porušení vývoje dítěte. Bezpečného hmotnostního úbytku dítěte lze dosáhnout snížením energetického příjmu o %. Dietní opatření jsou volená na základě věku dítěte, jeho možností a etnika. Důležitá jsou nejen dietní opatření, ale také snaha o změnu jídelních návyků dítěte. Nesmíme přitom zapomínat, že strava by měla být pestrá a hlavně vyvážená co se týče příjmu bílkovin, sacharidů, vitamínů, minerálů a přiměřeného množství tuků. Tuk ve stravě dětí lze omezit vynecháním plnotučných mléčných výrobků, tučných mas a uzenin. Příjem cukrů lze omezit vynecháním sladkých nápojů, sladkostí, moučných jídel a bílého pečiva, které je vhodné nahradit celozrnným pečivem. Přitom by měla být zachována určitá jednoduchost těchto opatření, která umožní rodině dítěte dietní opatření zařadit do rodinného jídelníčku a umožní jejich dodržování i mimo domov (škola, kroužky, dovolená, výlety apod.) (Hainer a kol., 2011; Kytnarová a kol., 2011). Autoři se ve svých publikacích zmiňují o různých dietních opatřeních vhodných pro dětský věk i o potravinách, které jsou pro děti v průběhu snižování nadváhy vhodné či nevhodné. Pro tuto práci bylo zvoleno pro svou přehlednost dělení diet podle Pařízkové a kol. (2001), která rozlišuje základní typy redukčních diet pro děti. Řadí sem vyrovnanou 37

38 normoenergetickou dietu, hypoenergetickou vyrovnanou dietu a přísné nízkoenergetické diety. Vyrovnaná normoenergetická dieta má za cíl dosáhnout, společně se zařazením fyzické aktivity, udržení hmotnosti dítěte. Je určena pro děti do 8 let věku pro děti nad 8 let věku s mírnou nebo střední obezitou bez zdravotních komplikací nebo děti nad 8 let s vysokým příjmem energie. Energetický příjem podle věku a pohlaví dítěte je u této diety rozdělen do 4 5ti denních jídel takto: snídaně + svačina 20 %, oběd 40 %, odpolední svačina 10 %, večeře 30 % energetického příjmu. Příjem potravy by měl být tvořen bílkovinami z %, % sacharidy a asi 30 % tuky, z toho < 10 % nasycenými mastnými kyselinami. Příjem vlákniny, minerálů a vitamínů by měl být tvořen dle doporučených denních dávek daného věku a pohlaví (Pařízková a kol., 2001). Hypoenergetická vyrovnaná dieta má za cíl, společně se zvýšením fyzické aktivity, snížit tělesnou hmotnost dítěte. Je určena pro děti starší 8 let věku, které trpí vysokým stupněm obezity, mají zdravotní komplikace nebo dodržovaly normoenergetickou vyrovnanou dietu bez úspěchu. V rámci této diety by ale neměl být snížen energetický příjem dítěte dle věku a pohlaví na více než 70 %. Příjem bílkovin by měl odpovídat doporučeným denním dávkám, příjem sacharidů by měl dosahovat okolo 60 % celkového energetického příjmu podle věku a pohlaví dítěte a tuky mezi 25 a 30 % celkového energetického příjmu podle věku a pohlaví. Vlákninu, minerály a vitamíny by děti měly přijímat podle doporučených denních dávek stanovených pro daný věk a pohlaví (Pařízková a kol., 2001). Přísná nízkoenergetická dieta je vhodná pro dospívající s těžkým stupněm obezity a zdravotními komplikacemi, u kterých je žádoucí rychlý a výrazný úbytek tělesné hmotnosti. Tyto diety jsou také většinou indikovány společně s hospitalizací jedince. Každá dieta by přitom měla být spojena alespoň s častými, pravidelnými návštěvami lékaře (Pařízková a kol., 2001). Součástí dietních opatřeních je také dodržování pitného režimu. Dětem bychom měly z pitného režimu vyloučit slazené limonády (vysoký obsah sacharidů), neředěné ovocné džusy (vysoký obsah sacharidů, vhodné jsou ředěné s vodou v min. poměru 1:1), minerální vody (velké množství solí), sycené perlivé nápoje (obsah CO 2 ), silný černý čaj a kávu (odvodňují organismus, obsahují kofein), alkohol (způsobuje poškození nervových buněk a jater). Diety by měly být dodržovány nejdéle 12 týdnů. Redukční opatření s sebou 38

39 přináší také rizika, ke kterým patří ztráta beztukové tělesné hmoty, zpomalení růstu, záchvatové přejídání a poruchy příjmu potravy, hyperurikémie (zvýšená hladiny kyseliny močové v krvi) a zvýšené riziko vzniku cholelitiázy (žlučníkové kameny) (Hainer a kol., 2011; Pařízková a kol., 2001). POHYBOVÁ AKTIVITA Pohybová aktivita je společně s dietními opatřeními součástí základních postupů při léčbě obezity. Pohybová aktivita je, stejně jako dietní opatření, navrhována pro každé dítě individuálně, a to v závislosti na mnoha parametrech (věk, pohlaví, stupeň obezity, somatický typ, fyzická zdatnost apod.). Pohybová aktivita zvyšuje oxidaci tuků, a tím redukuje již vzniklou tukovou tkáň a omezuje tvorbu nové. Hlavním cílem fyzické aktivity je také omezení sedavého způsobu života, postupné zařazování pohybové aktivity do běžného života dětí a rozvoj a udržení správného držení těla. Pomocí pravidelné pohybové aktivity střední intenzity je navíc možné dosáhnout snížení krevního tlaku, tělesné hmotnosti, procenta tělesného tuku, obvodu pasu a zvyšení hodnoty HDL ch a inzulinové senzitivity (Hainer a kol., 2011; Kytnarová a kol., 2011; Pařízková a kol., 2001; Vlčková, 2010). Cvičení jsou zvolena v závislosti na stupni obezity. Pro děti s těžkou obezitou jsou vhodná nejprve cvičení v bazénu, kde má dítě možnost cvičit s odlehčením vlastního těla vodou. Pro odlehčení kloubů je možné dítěti zařadit cviky v lehu, kleku nebo vsedě, kdy nedochází k jejich přetěžování. Po získání určité zdatnosti zařazujeme dítěti cviky vestoje, chůzi, rotoped nebo jízdu na kole. Děti s mírnou obezitou mohou cvičit stejně jako děti s normální hmotností a je vhodné zařazovat jim týmové hry. Nejčastěji doporučovanou pohybovou aktivitou je již zmiňovaná chůze, plavání, jízda na kole, aerobic (u dětí s těžkou obezitou s omezením výskoků) a další (Kytnarová a kol., 2011). Máček a Máčková (1997) se navíc zmiňují o cvičení v chladné vodě, které obézním dětem pomáhá zvýšit výdej energie také zvýšeným předáváním tepla do prostředí. Pro snižování tělesné váhy je podle dostupných poznatků nutné, aby fyzická aktivita byla aerobní, tzn. že cvičení probíhá ve střední (50 60 % maximální tepové frekvence) nebo intenzivní (60 80 % TF max) intenzitě. Maximální tepová frekvence se u zdravých jedinců počítá orientačně jako: 220 věk. Takový druh aerobní fyzické aktivity by měly děti zařazovat pravidelně do svého denního režimu, a to podle Hainera a kol. (2011) minut každý den alespoň 4 5 dní v týdnu. I Máček a Máčková (2013) 39

40 informují o faktu, že pro efekt pohybové aktivity je nutné dodržovat určitou intenzitu a dobu cvičení. Mezi nejvhodnější pohyb pak většina autorů řadí chůzi. K tomuto druhu fyzické aktivity navíc Kytnarová a kol. (2011) doporučuje zařazení silových svalových cvičení, která u dětí podporují zdravý vývoj kostí a udržování správného držení těla. Tato silová cvičení doporučuje pro děti před pubertou minimálně 3x týdně s použitím vlastní váhy těla. Pro správné držení těla a případnou nápravu počínajících poruch pohybového aparátu (skolióza, předsun hlavy, zvýšená lordóza a kyfóza páteře, plochá nožní klenba atd.) doporučuje dechová cvičení, kompenzační cvičení a cvičení zaměřená na posílení určité části těla s odlehčením těžiště (Hainer a kol., 2011; Kytnarová a kol., 2011; Pařízková a kol., 2001; Vlčková, 2010; ; www2.aap.org, 2014). Sigmundová, Sigmund a Šnoblová (2012) se ve svých doporučeních pro pohybovou aktivitu u dětí ve věku 6 11 let zmiňují o počtu kroků, které by dítě mělo ujít po většinu dní v týdnu. Pro děvčata stanovili kroků a pro chlapce kroků. Jedná se o započítání celodenní aktivity a pohybové aktivity organizované (tělesná výchova, zájmové kroužky atd.). Kromě toho do doporučení zařadili aktivní dopravu (chůzi, jízdu na kole) dětí do školy, zájmových kroužků apod. Zmiňují se také o sledování televize, které by nemělo přesáhnout dobu 90 minut. PSYCHOTERAPIE Léčba obezity by měla být sestavena tak, aby komplexně řešila problémy, které s sebou toto onemocnění přináší. Kromě špatné výživy, nadměrné tělesné hmotnosti a nedostatku pohybu je obezita většinou spojena i s narušenou sociální komunikací. Člověk s nadváhou či obezitou se může setkat s negativním pohledem na svoji osobu ze strany společnosti. Jak již bylo řečeno výše, již malé děti mívají velmi kritický pohled na osoby trpící obezitou. Pokud se s odmítavým chováním svého okolí navíc setkává dítě, může to mít velmi negativní dopad na jeho psychiku. Často se stává, že jsou tyto děti terčem posměchu, vtipných poznámek a v krajním případě i šikany ze strany svých vrstevníků. Dětská obezita s sebou navíc přináší únavu, nesmělost, strach zapojit se do sociálních vztahů a tudíž málo kamarádů. Obézní děti ale nemusí být jen nesmělé, některé se naopak chovají agresivně. Pravděpodobně si přes agresivní chování a vynucování autority u svých spolužáku a kamarádů kompenzují nízké sebevědomí a nejistotu, která se u nich ukrývá. Ke všem těmto okolnostem jejich života navíc přibývá léčba, kdy jsou nuceni změnit svůj dosavadní způsob života, vzdát se oblíbených potravin, které jim předtím pomáhaly tyto 40

41 stresové situace zvládnout a jsou nuceni vyměnit sedavý způsob života za aktivní fyzickou činnost. To je dostává do těžkého období. Proto by léčba obezity, zvláště u dětí, měla být komplexní, tzn. že by se nemělo zapomínat na psychické zdraví těchto dětí. Základem psychoterapie by mělo být zapojení rodičů do léčby. Ti by měli své děti podporovat, povzbuzovat a být jim vzorem. Rodiče by si měli vyhledat potřebné informace o léčbě dětské obezity, potravinách, vhodných pohybových cvičeních a hrách. Děti okolo 6 11 roku navíc mívají malou motivaci pro změnu svého chování. Vzhledem k jejich způsobu myšlení, které má ještě konkrétní charakter, nevidí důsledky, které obezita způsobuje. Práve tady je velmi důležitá pomoc ze strany rodičů. Dětem školního věku by navíc měla být oporou i škola (Pařízková a kol., 2001). Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je jeden ze základních směrů psychoterapie, jejímž základem je behaviorismus. KBT vychází z koncepce, podle které jsou poruchy chování naučenou reakcí. KBT může probíhat individuálně nebo ve skupině. Cílem této terapie je tedy změna nevhodného nebo nežádoucího myšlení, chování a emocí člověka na základě teorií učení. KBT rozlišuje teorii učení klasickým a operativním podmiňováním. Klasické podmiňování způsobuje, že spouštěčem jedení se pro člověka nestává pocit hladu či žízně, ale i mnoho dalších okolností. Jídlo je spojeno s emocemi již od narození, kdy matka kojí své dítě v náručí a dává mu najevo svou lásku. Stravování je spojeno také se sociálními kontakty s přáteli posezení v restauraci, oslavy, společenské akce s rauty, čokoláda jako dárek k narozeninám apod. Stravování se stává prostředkem k navození příjemných pocitů a spokojenosti. Operativní podmiňování pracuje s myšlenkou, že pouze změna, která je pozitivně hodnocena, může být trvalá (Kytnarová a kol., 2011; Pařízková a kol., 2001; Hainer a kol., 2011). V KBT se vychází ze znalostí, které dítě o stravování, fungování vlastního těla má a tyto znalosti jsou prohlubovány hlavně pomocí kognitivních schopností dítěte. KBT učí dítě vnímat pocity, které má s jídlem spojeny. Současně terapie vyhledává vnější i vnitřní podněty, které u dítěte vyvolávají potřebu jíst a učí jej na ně přiměřeně reagovat. Důležité je také vnímání vlastního těla a vytvoření pozitivního vztahu k němu. Dítě se učí určovat si reálné cíle nejen v hubnutí, které nejsou spojeny jen s neúspěchem a zklamáním, ale i s pocitem vítězství, vírou v sebe sama a zvyšují mu sebevědomí. Dítě by si mělo také uvědomit potřebu fyzické aktivity, která pro něj již nebude něčím novým, ale stane se součástí jeho každodenního života, bude jej bavit a dítě ji bude samo vyhledávat. Nezbytné 41

42 je také zapojení dítěte do kontaktu s vrstevníky, což je možné právě díky kolektivním a týmovým pohybovým hrám (Kytnarová a kol., 2011; Pařízková a kol., 2001; Hainer a kol., 2011). FARMAKOTERAPIE Obecně se u dospělé populace přistupuje k farmakologické léčbě u jedinců s BMI 27 kg/m 2, kteří mají zdravotní komplikace nebo u jedinců s BMI 30 kg/ m 2 bez komplikací. K této léčbě jsou využívány léky, které omezují dodávku využitelné energie (centrálně působící léky, které inhibují zpětné vychytávání serotoninu a noradrenalinu a léky omezující vstřebávání živin) a léky, které zvyšují výdej energie (termogenní farmaka). U dětské obezity se k farmakoterapii přistupuje velmi opatrně, výběr vhodných léčiv je také omezený. K farmakoterapii se přistupuje pouze tehdy, nedošlo-li při léčbě nedošlo k očekávanému poklesu tělesné hmotnosti po dobu 6 12 měsíců. Úspěšnost této léčby je ale spojena s dodržováním dietních opatření a zvýšením fyzické aktivity (Kytnarová a kol., 2011; Hainer a kol., 2011). CHIRURGICKÁ LÉČBA K tomuto druhu léčby dětské obezity se přistupuje pouze v krajních případech a to za předpokladu, že má dospívající BMI 40 kg/ m 2 se závažnými zdravotními komplikacemi jako je diabetes mellitus 2. typu nebo spánková apnoe; BMI 50 kg/ m 2 a méně závažné komplikace; dosáhlo IV. stadia pubertálního vývoje hodnoceného dle Tannera, kostní věk nejméně 95 % své dospělé výšky a selhala u něj intenzivní léčba v délce alespoň 6 měsíců. Při splnění těchto kritérií o chirurgické léčbě rozhoduje multidisciplinární tým odborníků. Dospívající navíc musí před i po výkonu projít komplexním lékařským i psychologickým vyšetřením a náročnou pooperační péčí. Do chirurgické léčby jsou řazeny výkony, které omezují množství stravy zmenšením kapacity žaludku (vertikální gastroplastika, žaludeční bandáž, žaludeční bypass atd.), výkony omezující vstřebávání živin a energie (biliopankreatická diverze) a kombinované výkony (Hainer a kol., 2011; Kytnarová a kol., 2011; Fried a kol., 2014). BALNEOTERAPIE Lázeňská léčba může být vhodným doplněním léčby dětské obezity a má v České republice dlouhou tradici. Pokud je zvolena a dítě ji podstoupí, je nutná edukace a informovanost rodiny, aby po dokončení pobytu nedošlo k návratu dítěte na původní 42

43 tělesnou hmotnost (Kytnarová a kol., 2011). Podle Poděbradské (2011) mají děti do 18 let, po doporučení lékařem, nárok na komplexní lázeňskou péči po dobu maximálně 6 týdnů Prevence vzniku dětské obezity Prevence vzniku obezity by měla začít již od začátku života dítěte. Vhodná je i informovanost budoucí matky dítěte o optimální tělesní hmotnosti a stravování v průběhu těhotenství. K základní prevenci následně patří propagace kojení, kdy kojené děti mají nižší riziko nadváhy a obezity až o 20 % do čtyř let věku. Následně je důležitá prevence obezity v rodině dítěte, kdy by mělo dítě od rodičů získat správné stravovací návyky a mělo by být vedeno k fyzické aktivitě. Celá rodina by měla jíst pokud možno společně, ve stejný čas, součástí denního stravování by měly být snídaně. V dětských pokojích by neměly být televize ani počítače a čas strávený u nich by měly mít děti limitovaný. Dalším důležitým bodem v prevenci obezity je škola, kde by se děti měly dozvědět více o zdravém životním stylu, měly by mít k dispozici vyváženou stravu i ve školních jídelnách místo automatů na sladké nápoje a sladkosti. Součástí výuky ve školách by také mělo být seznámení žáků se zdravým životním stylem, stravovacími zásadami podporujícími zdraví člověka a přiblížení rizik a zdravotních komplikací nadváhy a obezity, aby žáci věděli, co s sebou nárůst tělesné hmotnosti přináší. Veřejná sportoviště, například dětská hřiště by měla být přístupná v každé obci, aby si měly děti kde hrát a kde se hýbat. Základní prevenci poskytuje i dětský lékař v rámci pravidelných preventivních prohlídek. Jejich součástí je měření tělesné výšky, tělesné hmotnosti, výpočet BMI a jeho sledování v percentilových grafech. Tím lékaři umožňují včasný záchyt rostoucí tělesné hmotnosti tím, čímž získají dostatek času pro stanovení dalších opatření (Kytnarová a kol., 2011; Hainer a kol., 2011). 2.4 Pohybová aktivita Pohybová aktivita je jednou ze základních intervencí v prevenci obezity nejen u dospělého jedince, ale i u dětí. Kladný postoj k pohybu by měly děti v nejlepším případě získat již v útlém věku od svých rodičů. Současně pohybová aktivita zvyšuje zdatnost dětí, přesnost jejich pohybů, obratnost a umožňuje jim sociální kontakt s vrstevníky. Pohybová aktivita působí jako prevence vzniku nové tukové tkáně a také pozitivně ovlivňuje snížení množství již vzniklé tukové tkáně. Zasahuje do metabolismu energie 43

44 člověka tím, že zvyšuje celkový energetický výdej (TEE), ovlivňuje klidový energetický výdej (REE) a postprandiální termogenezi (energie potřebná k trávení potravy), při energetické spotřebě v klidu i při tělesné zátěži mění zastoupení tuků pro její hrazení. Zvýšení energetického výdeje při pohybové aktivitě záleží na jejím druhu, délce trvání a její intenzitě. Pro snižování množství tukové tkáně u dětí je navrhována pohybová aktivita aerobního typu. Jak bylo řečeno již výše, jedná se o takovou pohybovou aktivitu, která probíhá ve střední nebo vysoké intenzitě. Střední intenzita je definována jako % maximální tepové frekvence, která se u zdravých jedinců počítá jako: 220-věk. Vysoká intenzita je pak brána jako % maximální tepové frekvence. Aerobní pohybovou aktivitu by měly děti mít každý den alespoň minut, a to 4 5 dní v týdnu. K tomu je vhodné dětem zařazovat také silová svalová cvičení vhodná pro udržení správného držení těla (Hainer a kol., 2011; Kytnarová a kol., 2011; Pařízková a kol., 2001; Hainerová, 2009) Pohybové schopnosti Havlíčková a kol. (2004) ve své publikaci uvádí, že pohyb jako takový je ve své podstatě složen z jednotlivých pohybových schopností. Jejich kvalita je podle ní dána souborem vnitřních předpokladů k pohybu. Na určitém druhu pohybu se pak podílí dvě nebo více z těchto schopností. Mezi základní pohybové schopnosti většina autorů shodně řadí sílu, rychlost, vytrvalost a obratnost. Havlíčková a kol. (2004) se zmiňuje ještě o flexibilitě jako další možné pohybové schopnosti. SÍLA K pohybu, který je založen na síle, řadíme vzpírání. Síla jako pohybová schopnost pracuje s překonáváním nebo udržováním vnitřního či vnějšího odporu svalovou kontrakcí. Silová cvičení můžeme rozdělit na několik typů, my budeme respektovat dělení podle Máčka a Máčkové (1997), kteří rozlišují izometrická, izotonická a odporová silová cvičení. Izometrické cvičení je typické tím, že se při něm nemění délka svalu a vzniká statická síla. Tento typ síly je možné měřit dynamometrem. Při izotonickém cvičení pracuje sval bez změny tonu a vytváří dynamickou sílu. Dynamickou sílu rozlišujeme jako výbušnou, pomalou a rychlou. Výbušná dynamická síla se uplatní při vrhu koulí nebo třeba skoku z místa. Pomalá dynamická síla je vhodná například pro běh nebo cyklistiku. Dynamická síla rychlá pak pro plavání nebo běh na lyžích. Odporové cvičení je založené 44

45 na používání různých stupňů intenzity, které vede k hypertrofii svalových vláken a k prevenci osteoporózy. Díky svým účinkům je v kombinaci s vytrvalostním cvičením doporučováno i u dětí, a to pomocí váhy vlastního těla (Kytnarová a kol., 2011; Havlíčková a kol., 2004). RYCHLOST Tento druh pohybové schopnosti umožňuje člověku konat krátkodobou pohybovou činnost co možná nejrychleji. Rychlostní dovednosti lze dle Pastuchy a kol. (2011) rozdělit na akční a reakční. Reakční přitom charakterizuje jako schopnost organismu co nejrychleji odpovědět na daný podnět. Akční rychlostní schopnost popisuje jako schopnost celý pohyb provést co nejrychleji. OBRATNOST Obratnost jako schopnost řídit, kondtrolovat a koordinovat vlastní pohyby je dle Havlíčkové a kol. (2004) dána z 80 % geneticky. Tato pohybová schopnost je důležitá také pro udržení rovnováhy a orientace v prostoru. Nácvik obratnosti je dle Pařízkové a kol. (2007) také vhodný pro obézní děti, protože je nejméně ovlivněna tělesnou hmostností a změnou těžiště i osy těla těchto dětí. VYTRVALOST Tato schopnost člověku umožňuje vykonávat déletrvající aktivitu střední až mírné intenzity, aniž by došlo k poklesu jeho výkonu. Vytrvalost můžeme pozorovat také při krátkodobých činnostech, kdy je třeba po stanovenou dobu udržet co nejvyšší výkon. Vytrvalost je nejvíce viditelná při chůzi, běhu, plavání nebo cyklistice. Je také dána geneticky, a to ze 70 % (Havlíčková a kol., 2004; Jančík, Závodná a Novotná, 2006) Druhy pohybové aktivity ANAEROBNÍ POHYBOVÁ AKTIVITA Při tomto druhu pohybu dochází k velkému zatížení svalů, jejich nedostatečnému zásobení kyslíkem a tím k anaerobnímu spalování, jehož zdrojem energie jsou sacharidy. Odpadem anaerobní glykolýzy je laktát, který způsobuje svalovou únavu. Při tomto druhu pohybu se proto využívá krátkých a rychlých intenzivních zátěží, které se střídají s delšími přestávkami intervalový trénink (5 10 s zátěže, s přestávka). Anaerobní pohybová 45

46 aktivita je vhodná pro zvýšení svalové hmoty, protože při ní dochází k zvětšení nebo dělení svalových vláken. Mezi anaerobní pohybovou aktivitu můžeme zařadit sprinty, posilování se zátěží, skoky, hody, vrhy, veslování a další (Máček a Máčková, 1997; ; ). AEROBNÍ POHYBOVÁ AKTIVITA Během tohoto pohybu dochází k dostatečnému okysličování krve a k zatížení kardiovaskulární a respirační soustavy člověka. Charakteristická je vytrvalost, protože při tomto druhu pohybu by se mělo jednat o dlouhodobé cvičení. Při něm nejprve dochází k spalování sacharidů, zásobního glykogenu, a potom je energie získávána i z tuků. Díky aerobnímu cvičení dochází ke snížení hladiny celkového cholesterolu, zvyšování hladiny HDL cholesterolu. Tento druh pohybu může mít jednak již zmíněný dlouhodobý charakter, intervalový charakter nebo smíšenou formu. Je vhodný pro snižování tělesné hmotnosti například pomocí chůze, jízdy na kole, plavání, tance a dalších pohybových aktivit (Máček a Máčková, 1997; ; ) Zásady dětské pohybové aktivity Jak bylo řečeno již výše, doporučení pro pohybovou aktivitu u dětí mluví o minutách alespoň 4 5 dní v týdnu, které by měly děti věnovat fyzickému pohybu. Jelikož děti školního věku tráví velkou část dne ve škole, měly by mít možnost se v ní i hýbat. Pokud se ale podíváme do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (2013), tedy závazného dokumentu stanovujícího rámec vzdělávání na daném stupni vzdělávání, najdeme v něm minimální hodinovou dotaci pro vzdělávací oblast Člověk a zdraví. Do této vzdělávací oblasti jsou zařazeny předměty Výchova ke zdraví a Tělesná výchova. Pro mladší školní věk (1. 5. ročník), kde je z této vzdělávací oblasti uskutečňován pouze předmět Tělesná výchova, je určena minimální časová dotace 10 vyučovacích hodin. Děti staršího školního věku (6. 9. ročník) mají těchto 10 vyučovacích hodin pro oba předměty dohromady. Z toho je patrné, že škola sama ani zdaleka neumožňuje dítěti dostatečně se hýbat. Navíc je ve škole časová dotace vzdělávací oblasti Člověk a zdraví pro starší školní věk stejná jako pro mladší školní věk. Přitom je z výše uvedených informací patrné, že právě ve starším školním věku jsou děti více přitahovány informačními technologiemi a ohroženy zvyšováním tělesné hmotnosti a tudíž by měly být vedeny k častějšímu pohybu. 46

47 MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK V tomto období, kdy se děti přizpůsobují novému školnímu prostředí, by jim měly být vštěpovány zásady tak, aby se jim staly vlastní i po zbytek života. Jedná se hlavně o pohybovou aktivitu, na kterou by měl dle Pastuchy a kol. (2011) připadat stejný čas jako na školu. Dítě mladšího školního věku by tak podle něj mělo aktivně trávit alespoň 5 hodin denně. Z toho, jak jsme výše popsali časovou dotaci hodin tělesné výchovy ve školách, jasně vyplývá, že další pohyb by měli dětem zajistit rodiče. V tomto věku je vhodné, aby děti navštěvovaly sportovní nebo herní kroužky podle svého přání. Existuje také velké množství dětských hřišť a sportovišť, které mohou děti společně s rodiči navštěvovat. Navíc by se pro děti mělo stát samozřejmostí, že do školy chodí pěšky (pokud je to možné) a neměly by se vyhýbat ani chození do schodů (Pastucha a kol., 2011; Marinov a kol., 2012). Děti si v tomto věku ještě rády hrají a tomu by měla být přizpůsobena i pohybová aktivita. Měla by děti zajímat, bavit, měly by z ní mít radost a současně by měla rozvíjet jejich tělesnou zdatnost, koordinaci pohybů a spolupráci při kolektivních hrách. Děti by si měly vytvořit kladný vztah k pohybu, který je naučí vytrvalosti, disciplíně, solidaritě, spolupráci a může být prostředníkem pro navázání nových přátelství. STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK Starší školní věk, jak již bylo popsáno výše, je spojen se změnami spojenými s růstem a pubertou. Proto se u některých dětí může objevit neobratnost, snížené vnímání prostoru a rovnováhy. V tomto období se také více začíná uplatňovat snaha jedince být součástí nějaké sociální skupiny, děti často napodobují své vrstevníky. Bohužel tento fakt můžeme sledovat i ve výběru trávení volného času a výběru potravin. Marinov a kol. (2012) uvádí, že sledování televize či počítače déle než 2 hodiny denně je rizikovým faktorem pro vznik dětské obezity. Pastucha a kol. (2011) doporučuje, aby se děti v tomto věku alespoň 30 minut denně věnovaly sportu. S věkem se snižuje potřeba spontánního pohybu, který je vlastní mladším dětem. Proto se může uplatnit spíše organizovaná tělesná aktivita, jako je tělesná výchova ve škole. Pokud se navíc dítě od nižšího věku věnuje některému ze sportů, je pravděpodobné, že si aktivní způsob života udrží i nadále. 47

48 3 PRAKTICKO-METODICKÁ ČÁST Tato část práce se věnuje návrhu pohybové aktivity pro děti školního věku, vychází a opírá se o poznatky teoretické části práce. Návrh pohybové aktivity pro děti školního věku je sestaven tak, aby odpovídal somatickému i psychickému vývoji dětí v tomto věkovém období. Abychom mohli lépe respektovat vývoj dětí, je návrh pohybové aktivity rozpracován zvlášť pro děti mladšího školního věku a zvlášť pro děti staršího školního věku. 3.1 Východiska návrhů pohybové aktivity Hlavní východiska pro vznik návrhu jsou obsažena v teoretické části práce. Celá řada studií, článků, výzkumů a statistik (Máček a Máčková, 2013; Poděbradská, 2011; Klimešová a kol., 2013; Beales a Kulik, 2013; Eurostat, 2013; Státní zdravotní ústav, 2014; Včelařová a Bendová, 2013 atd.) hovoří o narůstajícím počtu dětí, které trpí nadváhou nebo obezitou. Jako hlavní příčiny tohoto vzrůstajícího trendu pak zmiňují nejčastěji nespávnou výživu a nedostatek pohybové aktivity. Je mnoho autorů, kteří se tímto problémem a jeho výzkumem zabývají. Ve většině případů mezi doporučeními pro prevenci můžeme zaznamenat správné stravování a dostatek pohybové aktivity od útlého věku dítěte. Existuje celá řada rodičů, kteří tato doporučení znají, ale neumí je aplikovat do praxe, a to nejen pro své dítě, ale i pro své vlastní zdraví. Naučené stereotypy v životním stylu jim mnohdy změnu neusnadňují. Pokud je člověk celý dosavadní život zvyklý na určitý způsob života, je pro něj velmi těžké a dlouhotrvající tento způsob života změnit. Pro koho jiného ale tuto změnu udělat, než pro sebe a zdraví svého dítěte? To je, podle mého názoru, velká motivace. Společnost dnešní doby, moderní technologie a přístroje přináší mnoho výhod, které zažíváme každý den. Na druhou stranu nám ale berou to, co je člověku přirozené od prvopočátku pohyb. Pro své přežití se člověk vždy musel hýbat. Dnes už to ale není samozřejmostí. K životu již nepotřebujeme obdělávat pole, starat se o dobytek, obstarávat topivo na zimu. Přijedeme autem k obchodnímu domu, nakoupíme vše co budeme chtít a hlavně to, co k životu ani nepotřebujeme, a doma si zatopíme otočením knoflíku. Místo v našich životech, které patřilo fyzické práci a pohybu, nahradil stres, psychické vypětí a sedavý způsob života. Už se nemusíme bát o to, jestli budeme mít co jíst. Dnes bychom 48

49 měli dbát na to, zda přijímáme plnohodnotnou stravu, která nám zajistí všechny potřebné výživové složky a na to, abychom měli dostatek pohybové aktivity, díky které můžeme předejít mnoha zdravotním obtížím. Proto je velmi důležité, abychom již malé děti naučili tomu, že pohyb a zdravá strava je samozřejmou a nedílnou součástí každodenního života. Do svého návrhu pro pohybovou aktivitu jsem vedle her a cvičení zařadila dětem i úkoly týkající se správné výživy, protože tyto dvě oblasti, jak je patrné i v teoretické části práce, spolu velmi úzce souvisí. Většina dětí vyrůstá ve své rodině, která je pro ně zdrojem sociálních vztahů, emocí, hodnot, postojů a zásad, které automaticky přejímají. Děti se učí opakováním chování, které vidí ve svém okolí. A to platí i o pohybové aktivitě. Zcela pasivní rodiče nemohou dítěti předat radost z aktivního trávení volného času, protože jim není vlastní. Dítě pak většinou nemá jinou možnost, než převzít předkládaný vzorec chování. S nástupem do školy se dítě seznamuje s novým prostředím, které je jinak organizováno než rodina. Škola může dítěti poskytnout nové informace, pohled na svět z jiných úhlů a ukázat mu nové možnosti. To platí i o pohybové aktivitě. V obsahu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (2013) jsou zahrnuty všechny předměty a oblasti, které musí dítě absolvovat. Jsou tu stanoveny kompetence, které má výukou získat. Pohybu se děti ve škole učí v rámci vzdělávacího oboru Tělesná výchova. Tento vzdělávací obor je součástí vzdělávací oblasti Člověk a zdraví společně se vzdělávacím oborem Výchova ke zdraví. Tělesná výchova se ve školách většinou uskutečňuje v tělocvičně, na školním hřišti, atletickém oválu, při výuce plavání v bazénu, v přírodě (lyžařský kurz, bruslení, atd.). Hlavním cílem tohoto předmětu by mělo být vytvoření kladného vztahu žáků k pohybovým aktivitám, osvojení si zásad zdravého životního stylu, naučení se spolupracovat, dodržovat pravidla, komunikovat se spolužáky i mimo třídní lavice a mnoho dalších. Tudíž i během výuky Tělesné výchovy by měli žáci získávat určité kompetence. Za důležitý cíl, kterého by měla, podle mého názoru, Tělesná výchova dosáhnout, je naučit žáky zařazovat pohybovou aktivitu do svého každodenního života. Svůj volný čas velká řada dětí, hlavně ve starším školním věku, tráví u televize nebo počítače. Ve školní Tělesné výchově pak cvičí velmi často s nejrůznějším tělovýchovným nářadím a jiným vybavením tělocvičny. Do svého návrhu pro pohybovou aktivitu jsem zařadila hry, cvičení a úkoly, které mohou děti hrát bez speciálních pomůcek, pouze 49

50 s věcmi, které jsou jim k dispozici v přírodě nebo doma. Chtěla bych tímto dětem ukázat, že k hraní si nepotřebují žádné specifické nářadí. Stačí se pouze dívat kolem sebe a využít vše, co jim okolí nabízí. Celá řada autorů (Pastucha a kol., 2011; Marinov a kol., 2012; Hainerová, 2009 atd.) doporučuje do běžného života zařadit více chůzi, která je člověku nejbližším a nejpřirozenějším pohybem. Děti by měly, je-li to možné, chodit do školy i do jiných zájmových kroužků pěšky. Bohužel dnes raději jezdíme všude autem, autobusem, tramvají a dalšími dopravními prostředky a bereme s sebou i své děti. Chůzi lze přitom využít jako nejpřirozenější pohyb i při léčbě obezity (viz. kapitola 2.3.4). Svůj návrh pro pohybovou aktivitu dětí jsem tedy zasadila do přírody, aby děti více času trávily venku a zařadila jsem do něj také chůzi. S ohledem na somatický vývoj dětí školního věku, popsaný v rámci teoretických poznatků, jsem se rozhodla vytvořit dva návrhy pro pohybovou aktivitu. Aby bylo možné pohyb lépe přizpůsobit schopnostem dětí, vytvořila jsem pro mladší školní věk a starší školní věk samostatné návrhy. 3.2 Cíl Hlavním cílem je podpora pohybové aktivity ve školách v rámci prevence dětské obezity a rozvoj pohybových schopností dětí. S ohledem na současný životní styl je cílem také naučit děti pohybu formou hry a zajímavých úkolů, aby si získaly kladný vztah ke sportu a k fyzické aktivitě. Hry a úkoly jsou tedy sestaveny tak, aby byly co nejméně náročné na materiální vybavení, a tím více přístupné k tomu, aby je mohly děti využít i ve svém volném čase. Současně je cílem navést učitele k tomu, aby se snažili děti více seznamovat se zábavnou a zajímavou složkou, kterou pohyb má. Aby se výuka Tělesné výchovy nestala pro děti utrpením, které jednou za týden překonají, a více se ke sportu nebudou chtít vracet. Dalším z cílů je motivace rodičů, aby volnému času svých dětí věnovali více pozornosti a zařadili do něj i pohyb. I oni mohou zorganizovat pro své děti nebo pro více dětí z okolí zajímavé sportovní odpoledne plné her. Snad by pro ně tento návrh mohl být inspirací. 50

51 3.3 Zařazení do výuky Podle klasifikace organizačních forem výuky, popsaných v publikaci Kalhouse, Obsta a kol. (2002), můžeme zmiňovaný návrh pohybové aktivity charakterizovat jako skupinovou a kooperativní výuku. Podle klasifikace organizačních forem výuky dle Maňáka a Švece z roku 2003, kteří rozlišují mimo jiné formy výuky podle charakteru výukového prostředí, jej zařadíme mezi výuku organizovanou v muzeu, arboretu, v přírodě atd. (Maňák a Švec, 2003; Kalhous, Obst a kol., 2002). Komplexní klasifikace základních skupin metod výuky podle Maňáka z roku 1990 rozlišuje pět hlavních kategorií výukových metod dále rozčleněných podle různých kritérií. My použijeme několik výukových metod. Jednou z nich bude nácvik pohybových a pracovních dovedností, kterou Maňák zařazuje pod metody praktické a jim nadřazené metody z hlediska pramene poznání a typu poznatků, které mají značný didaktický aspekt. Další použitou metodou je metoda samostatné práce žáků zařazená pod metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků, které mají spíše psychologický aspekt (Kalhous, Obst a kol., 2002). Ke každému stanovišti je vložena tabulka, která přehledně ukazuje, kterých kategorií se jednotlivá cvičení dotýkají. V tabulce najdeme výukové cíle, rozpis učiva, pohybové schopnosti a klíčové kompetence, které dané cvičení rozvíjí a průřezová témata, která jsou v něm zahrnuta. Výukové cíle, kterých mají žáci dosáhnout jsou stanovovány podle možností v rovině kognitivní, afektivní i psychomotorické. Pro cíle kognitivní je využívána klasifikace dle Blooma, pro cíle afektivní klasifikace dle Kratwohla a pro psychomotorické cíle klasifikace dle Davea. Cíle jsou sestaveny podle zásad přiměřenosti, komplexnosti, kontrolovatelnosti a konzistentnosti (Kalhous, Obst a kol., 2002). Učivo, charakterizované v tabulce, vychází z RVP ZV (2013), z očekávaných výstupů a učiva pro základní vzdělávání vzdělávacího oboru Tělesná výchova. Pohybové schopnosti jsou rozvíjeny ve všech cvičeních tohoto návrhu. Které pohybové schopnosti rozvíjí dané cvičení je popsáno v tabulce pod charakteristikou daného stanoviště. Jedná se o základní pohybové schopnosti, které jsou zmíněny v teoretických poznatcích této práce, tedy rychlost, vytrvalost, síla a obratnost. 51

52 Klíčové kompetence pro základní vzdělávání představují vědomosti, dovednosti, schopnosti, hodnoty a postoje, které jsou nedílnou součástí osobního rozvoje každého žáka a jeho uplatnění ve společnosti. Klíčové kompetence se většinou vzájemně prolínají a měly by být součástí každé vzdělávací aktivity, která je ve škole organizována. Pro základní vzdělávání jsou vymezeny tyto klíčové kompetence a jejich výstupy, kterých má žák na konci tohoto vzdělávání dosáhnout: - kompetence k učení - žák využívá pro učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, chce se celoživotně vzdělávat, vyhledává a třídí informace, které chápe, propojuje a využívá v procesu vlastního učení, uvádí věci a informace do souvislostí, širších celků, poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení. - kompetence k řešení problémů žák vnímá problémové situace ve škole i mimo ni, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problému, objevuje různé varianty řešení, nenechá se odradit nezdarem, vytrvale hledá konečné řešení problému a to prakticky ověřuje, osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných problémů, kriticky myslí. - kompetence komunikativní žák formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory, vyjadřuje se výstižně a souvisle, naslouchá druhým lidem, snaží se jim porozumět, vhodně reaguje, zapojuje se do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje, rozumí různým formám textů a záznamů, obrazovým materiálům, běžně užívaným gestům. Získané komunikativní dovednosti využívá k vytváření vztahů důležitých k soužítí a spolupráci s ostatními lidmi. - kompetence sociální a personální žák účinně spolupracuje ve skupině, podílí se na utváření pozitivní atmosféry v týmu, přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj. - kompetence občanské žák je schopen vcíti se do situací druhých lidí, zodpovědně se rozhoduje podle dané situace, poskytne účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích, chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví, chápe základní principy zákonů a společenských norem. 52

53 - kompetence pracovní žák používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, využívá znalosti a zkušenosti v zájmu svého rozvoje i své přípravy na budoucnost (RVP ZV, 2013). Průřezová témata jsou formativním prvkem základního vzdělávání, pomáhají rozvíjet osobnost žáka i vzájemnou spolupráci mezi nimi. Tématické okruhy průřezových témat prochází všemi vzdělávacími oblastmi, propojují jejich poznatky a tím přispívají ke koplexnímu vzdělávání žáků. Jsou povinnou součástí základního vzdělávání, škola je musí vhodně zařadit do výuky. Průřezová témata lze zahrnout jako součást daného vyučovacího předmětu, je možné je realizovat jako samostatný předmět, projekt, seminář nebo kurz. Pro základní vzdělávání je stanoveno průřezové téma Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova a Mediální výchova (RVP ZV, 2013). Mezipředmětové vztahy jsou Pedagogickým slovníkem vymezeny takto:...vzájemné souvislosti mezi jednotlivými předměty, chápání příčin a vztahů přesahujících předmětový rámec, prostředek mezipředmětové integrace (Průcha, Walterová a Mareš, 2002). Konkrétní mezipředmětové vztahy jsou charakterizovány v tabulce u popisu daných stanovišť. 3.4 Ekonomická náročnost Z hlediska finanční náročnosti jsou popisované návrhy pohybové aktivity pro školu zatěžující jen minimálně. Veškeré potřebné materiální prostředky jsou součástí standardního vybavení školy nebo je lze získat přímo na místě konání, tedy v přírodě. Škola musí zajistit dohled na jednotlivých stanovištích, ze kterých je návrh složený, a cenu pro vítěze hry (např. svačina, tekutiny). Dohled na stanovištích mohou dělat učitelé nejen předmětu Tělesná výchova, ale i jiných předmětů. Jako dohled na stanovištích by mohli být zapojeni i rodiče žáků. Tím by se dostali do kontaktu s tímto typem pohybové aktivity, s její organizací i realizací. Zjistili by, jak lze motivovat děti k pohybu. Mohli by se inspirovat při organizování volného času svých dětí. Je důležité si uvědomit, že ekonomické hledisko jakékoli preventivní aktivity je vždy nižší, než případná léčba již vzniklého onemocnění. To platí i v prevenci dětské obezity. Je mnohem jednodušší, ekonomicky výhodnější i pro děti lépe zvládnutelné zařadit do svého denního režimu pohyb a zdravé stravování než podstupovat drahou 53

54 a psychicky zajisté velmi náročnou léčbu obezity. I sociální postavení ve skupině vrstevníků je u fyzicky aktivního dítěte značně lepší než u dítěte s nadváhou či obezitou. Tyto aspekty si ale dítě samo neuvědomuje, a proto bychom na prevenci dětské obezity měli dohlédnout my, dospělí. 3.5 Bezpečnost žáků Návrhy pohybové aktivity jsou sestaveny z jednotlivých stanovišť. Pro bezpečí žáků je vhodné na každém stanovišti zajistit dohled dospělé osoby. Ta ponese odpovědnost za své stanoviště, tzn. z okolí stanoviště odstraní nebezpečné předměty, případně vyznačí nebezpečná místa (díry, velké prohlubně apod.). V průběhu plnění úkolů daného stanoviště bude dohlížet na bezpečí žáků. Každé stanoviště bude mít také k dispozici Balíček první pomoci. Vybavení lékárničky dle Ministerstva zdravotnictví, vyhlášky 106/2001 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti. V této vyhlášce můžeme najít i minimální vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě. Dne 1. ledna 2014 nabyla platnosti vyhláška MZ č. 422/2013 Sb., kterou se mění vyhláška MZ č. 106/2001 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů. Změna v části určující minimální rozsah vybavení lékárničky se týká spíše použitých pojmů, které zjednodušuje a zobecňuje, u obinadel jsou doplněny rozměry (Vyhláška MZ č. 106/2001 Sb., Vyhláška MZ č. 422/2013 Sb.). Ohled musíme brát na zdravotní stav žáků. Pokud má některé z dětí zdravotní problémy, o kterých byla škola informována, je vhodné pro tyto žáky vybrat náhradní činnost (např. pomoc při organizaci některého ze stanovišť), upravit pro ně cvičení na stanovištích, zajistit náhradní pomůcky (např. lehčí nebo větší míče) apod. Pokud je to možné, můžeme nechat žáky, aby se sami rozhodli, co je pro ně přijatelné. 3.6 Zpětná vazba Velmi důležitou součástí je získání zpětné vazby od žáků. Podle podmínek a počtu žáků lze celý sportovní den rozebrat se všemi žáky společně nebo v jednotlivých skupinkách ještě ve stejný den. Ve skupinkách si s žáky sednout do kruhu a zjistit, co se jim líbilo nejvíce, co nejméně, který úkol byl pro ně nejvíce náročný nebo nejméně zajímavý. Získané informace je možné využít při organizaci dalšího sportovního dne. 54

55 Jednou z možností je fotografování průběhu celého dne, vystavení fotek v prostorách školy (na chodbách, v kmenových třídách jednotlivých zúčastněných ročníků apod.). Pomocí fotografií lze jednoduchým způsobem navázat na atmosféru prožitého sportovního dne i s delším časovým odstupem a získat tak názor žáků na prožité úkoly, cvičení, spolupráci s žáky z jiných ročníků apod. Dalším možným způsobem, který zajistí získání zpětné vazby od všech žáků, je dotazník. Použití tohoto způsobu je vhodné spíše u dětí staršího školního věku. Učitelé mohou vytvořit dotazník, který bude přesně odpovídat tomu, co chtějí od žáků zjistit v jejich konkrétních podmínkách. Mohou využít otevřených odpovědí na otázky, metodu ANO - NE nebo Likertovu škálu, kde se žáci vyjádří ke každému stanovišti, úkolu nebo cvičení, zda pro ně bylo např. nejvíce zábavné, zábavné, nevím, spíše nezábavné a nezábavné. Je na úsudku konkrétních učitelů, které typy otázek a hodnotících škál jsou pro jejich žáky nejvhodnější k získání co nejvíce informací. Zpětná vazba ale samozřejmě neslouží jen k získání informací pro učitele, ale je i nástrojem pro další motivaci žáků k pohybové aktivitě. Pomocí zpětné vazby si mohou žáci připomenout okamžiky, které je nejvíce zaujaly, úkoly, u kterých se pobavili apod. Pomůže jim trvaleji udržet dobrý pocit z pohybové aktivity a snad je bude i motivovat k vlastním hrám a cvičením v jejich volném čase. 3.7 Mladší školní věk Děti v období mladšího školního věku prochází mnoha změnami a novými situacemi, přizpůsobují se novému prostředí. V životě dítěte se objevuje nová autorita, učitel. Již od začátku školního života dětí by jim měl být nahrazován čas strávený ve škole pohybem (Pastucha a kol., 2011). Děti sedí ve školní lavici v době, kdy byly zvyklé si hrát, běhat, procházet se. A to by jim měla, alespoň v rámci svých možností, umožňovat i škola. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (2013) obsahuje, jak již bylo zmiňováno výše, minimální časovou dotaci pro jednotlivé vzdělávací předměty. Předmět tělesná výchova je vyučován, společně s předmětem Výchova ke zdraví, v rámci vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Pro 1. stupeň základní školy je z této vzdělávací oblasti do výuky zařazen pouze předmět Tělesná výchova, protože vzdělávací obor Výchova ke zdraví je vyučován v rámci vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Minimální časová dotace je pro vzdělávací obor Tělesná výchova 10 vyučovacích hodin. Většinou se tedy ve 55

56 Školních vzdělávacích programech setkáme s tím, že je tento předmět vyučován v každém ročníku (1. 5. ročník) 2 vyučovací hodiny týdně. Předmět Tělesná výchova je možné vyučovat téměř v jakémkoli prostředí podle možností školy. Bohužel ne každá škola má k dispozici školní zahradu nebo školní hřiště, kde by děti mohly trávit čas nejen v rámci vyučování, ale i po něm. V takovém případě je většinou využíváno hřiště jiné školy, atletický ovál, park a podobně. Kvůli delší vzdálenosti od školy nebo i jiným aspektům není možná využíván tak často, jak by bylo vhodné. Proto jsem vytvořila návrh pro fyzickou aktivitu dětí, která je organizována v přírodě nebo v parku Charakteristika Pod pojmem hraní chápeme záměrnou pohybovou aktivitu jednoho i více lidí, v prostoru i čase, bez složitých pravidel. Hraní nemá přesná, obecně pro hraní platná pravidla, je vymezeno obsahem pohybové aktivity. Je charakterizováno vysokou motivací k činnosti, napětím a uplatněním známých dovedností. V průběhu hraní můžeme soutěžit i spolupracovat. Ferdinand Mazal (2007) Navrhovaná pohybová aktivita je primárně určená pro prostředí volné přírody. Pokud se jedná o školy ve větších městech, lze ji zorganizovat i v městském parku. Kvůli své časové náročnosti je možné tento návrh realizovat jako sportovní den. Na jednotlivých stanovištích je pro bezpečnost a kontrolu plnění úkolů vhodný pedagogický dozor, který je možné ve sportovní den zajistit i učiteli jiných předmětů. Jednotlivá stanoviště mohou být od sebe vzdálená přibližně m, podle charakteru prostředí, ve kterém bude sportovní den realizován. Chůze v něm tedy hraje velkou roli. Sportovní den je možné zařadit do výuky obou pololetí školního roku, na podzim i na jaře. Je možné využít disponibilních hodin, které dává RVP ZV (2013) každé základní škole k dispozici. Jedná se o jednotlivá stanoviště, která jsou vzájemně provázaná hrou Po stopách medvědice Lů. Žáci jednotlivými stanovištěmi prochází ve skupinkách, do kterých jsou rozděleni před začátkem samotné hry. Na každém stanovišti plní společnými silami úkoly. Pokud je splní, získávají část hádanky, která je v závěru hry dovede do cíle. Pokud úkol nesplní, k získání hádanky musí splnit úkol navíc. Na vybraných stanovištích má každý 56

57 žák ze skupinky možnost získat samostatné ocenění za nejlepší výkon, tedy stopu medvědice Lů. Na závěr hry bude vyhlášena vítězná skupina a žák, který získal nejvíce samostatných ocenění. Při čekání prvních skupinek na zbývající žáky a vyhodnocení mohou žáci hrát hry, které jsem navrhla a které jsou posány u posledního stanoviště. Tyto hry mají spíše klidný charakter, aby si žáci po soutěžení navodili pocit pohody, klidu a dobrého pocitu z pohybu Organizace Organizace je nutná pro správné fungování, průběh i splnění očekávaných cílů. Je proto nutné se zamyslet nad mnoha aspekty, které mohou plynulý průběh hry ovlivnit. MATERIÁLNÍ VYBAVENÍ Jak již bylo zmíněno výše, jsou jednotlivé úkoly co nejméně náročné na pomůcky a potřebné materiální vybavení. Obecně ale můžeme rozdělit materiální vybavení potřebné na realizaci celé hry a pro jednotlivá stanoviště. K samotné realizaci sportovního dne budeme potřebovat tyto materiální prostředky: motivační dopis pro žáky na začátek hry; mapu celé hry se zaznačením stanovišť; obálky nebo kartičky s částmi hádanky, které žáci získají na každém stanovišti; ocenění pro nejlepší členy skupiny tzv. stopa medvědice Lů ; odměna pro žáky v závěru hry (každá skupinka získá balíček se svačinou podle zdravé výživy, pití). Materiální vybavení potřebné pro realizaci jednotlivých stanovišť je pro lepší orientaci uvedeno i jako součást popisu jednotlivých úkolů. Podle klasifikace materiálních didaktických prostředků podle Kalhouse, Obsta a kol. (2002) lze námi využité materiální prostředky zařadit jak ukazuje tabulka 8. Tabulka 7. Zařazení pomůcek potřebných pro návrh pohybové aktivity dětí mladšího školního věku do klasifikace materiálních didaktických prostředků (Kalhous, Obst a kol., 2002) Učební pomůcky originální předměty a reálné skutečnosti zobrazení a znázornění předmětů a skutečností textové pomůcky speciální pomůcky 57 šišky, kameny, šátek, krepový papír, PET láhve, plechovky, kužely, žetony, lavička, kláda mapa, obrázky potravin motivační dopis, klíč k cíli, švihadla, míče, lano

58 Technické výukové prostředky technika řídící a hodnotící fotoaparát, stopky Organizační a reprografická kopírovací stroje, počítač Vybavení učitele a žáka sportovní oděv, pevná obuv, psací potřeby Kromě výše zmiňovaných materiálních didaktických prostředků je nutné, a to hlavně mladším žákům, zdůraznit nutnost mít sportovní oděv a pevnou obuv. Jednak z hlediska pohodlí žáků při plnění zadaných úkolů a také kvůli jejich vlastní bezpečnosti. ROZDĚLENÍ ŽÁKŮ DO SKUPIN Pro rozdělení žáků do skupin existuje více způsobů. Jejich výběr záleží na počtu žáků a schopnosti daného způsobu vytvořit vyrovnané skupinky. Primárně chci navrhnout skupinky, ve kterých budou žáci ze všech zúčastněných ročníků. Jednak kvůli tomu, aby se vzájemně seznámili a mohli případně navázat nové sociální vztahy a jednak proto, aby se naučili spolupracovat i starší děti s mladšími a naopak. Toto rozdělení může pomoci i jako prevence šikany, protože v průběhu tohoto sportovního dne budou muset děti z různých ročníků vzájemně spolupracovat, komunikovat a pomáhat si, aby došly k co nejlepšímu výsledku. Společné zážitky dětí mohou zlepšit i klima školy. Každá skupinka by měla mít 5 8 žáků. Učitelé mohou sestavit členy skupinky sami tak, aby byly vyrovnané, a aby byla splněna podmínka, že v každé skupince jsou děti všech ročníků. Dalším možným způsobem, který lze použít při větším počtu žáků, je losování. Učitelé připraví barevné kartičky. Počet barev zvolí podle počtu žáků tak, aby vznikly stejně velké skupinky. Kartičky uloží do klobouku (krabičky, sáčku, misky, apod.) a každý žák v každém ročníku si vybere jednu z kartiček. Losování probíhá postupně po jednotlivých třídách (zajistím tím, že ve skupince budou žáci z každého zúčastněného ročníku). Žáci, kteří si vylosovali stejnou barvu, vytvoří skupinku. Vylosovaná barva skupince zůstává jako označení Motivace žáků Motivace je jeden z nejdůležitějších aspektů každého vyučování. Je hnacím motorem aktivity žáků, jejich snahy získávat nové vědomosti, poznatky a zážitky. Motivaci zpravidla dělíme na motivaci vnitřní a vnější (Kalhous, Obst a kol., 2002). Vnitřní motivace pak vychází z nitra dítěte, kdy je motivováno k získávání vědomostí pro 58

59 uspokojení některé své potřeby. Žáci jsou vnitřně motivováni k aktivitě v činnosti, která jim může přinést užitek. Vnější motivace představuje působení na žáka a ovlivnění jeho pozornosti či zájmu pro naši věc. Může mít podobu odměn, trestů nebo pochval. V rámci sportovního dne budeme využívat motivaci před, v průběhu i v závěru hry. Před zahájením sportovního dne přečteme všem žákům motivační dopis, který stručně charakterizuje průběh hry, její účel a cíl. Účelem motivačního dopisu je vtáhnout žáky do jejich role, vzbudit v nich očekávání a získat si jejich pozornost. Motivací pro žáky bude i informace, že na konci mohou získat odměnu. To může vést ke zdravé soutěživosti, zvýšení napětí a vytvoření správné atmosféry. V průběhu hry bude jedním z úkolů pro pedagogického dozoru jednotlivých stanovišť udržet motivaci žáků pomocí úkolů, držet se tématu hry a rozvíjet jej, povzbuzovat žáky v plnění úkolů a pokračování ve hře. Splnění některého úkolu může u žáků vyvolat pozitivní reakci na jejich vlastní výkon a zvýšit tím jejich sebehodnocení. Dobrý výsledek může také zlepšit jejich ohodnocení v očích spoluhráčů. Na závěr hry se uplatní motivace pro vítěze, vyhlášení žáka s nejvíce získanými bonusovými body neboli tzv. stopami medvědice Lů. Vhodné je zjištění zpětné vazby od žáků. Je možné hru rozebrat společně se všemi účastníky, po jednotlivých skupinách nebo zpětnou vazbu zařadit po určité době do výuky. Zpětná vazba umožní také udržet u žáků dobrý pocit ze sportovního dne a upevnit jejich vztah k pohybové aktivitě. Jednou z možností je vytvořit v průběhu hry fotografie, které se mohou vyvěsit na chodbách školy nebo v kmenových třídách žáků. Fotografie umožní učiteli získat zpětnou vazbu od žáků, vyvolat vzpomínky i po uplynutí delší doby. Tímto způsobem lze zjistit, co žáky nejvíce zaujalo, co je bavilo a co nikoli. Tyto poznatky je možné využít při vymýšlení a realizaci dalšího sportovního dne Realizace Návrh pohybové aktivity pro mladší školní věk se opírá o jednotlivá stanoviště, která jsou propojená chůzí žáků. Jednotlivá stanoviště jsou od sebe vzdálena asi m, podle vhodnosti prostředí k danému úkolu. Návaznost stanovišť je zajištěna pomocí herního tématu celého návrhu. Stanoviště jsou seřazena také podle zásad správné pohybové aktivity, tedy protažení a zahřátí, výkon, zklidnění a uvolnění po výkonu. Stanoviště, jejich 59

60 zadání, pravidla, potřebné pomůcky a další charakteristiky jsou níže přehledně popsány v posloupnosti, kterou budou mít i při samotné realizaci. ZAHÁJENÍ A PRŮBĚH HRY Žáci jsou předem informováni o čase setkání, charakteru výuky a pomůckách, které si s sebou mají přinést (sportovní oblečení přiměřené počasí, pevná sportovní obuv, pití). Začátek sportovního dne proběhne na předem určeném místě, kde se sejdou všichni žáci, vyučující a případně i rodiče, kteří projeví zájem o účast. Je vhodné, aby se žáci s učiteli setkali v prostorách školy a na místo zahájení se přemístili společně. Předejdeme tím případnému tápání žáků, hledání místa organizace nebo jiným komplikacím. Na daném místě rozdělíme žáky do skupin podle návodu popsaném výše. Jednomu z žáků připevníme na horní část oděvu např. číslo, kus barevné látky, obrázek apod. pro lepší orientaci při hodnocení skupin a pro lepší kontrolu toho, zda již všechny skupinky prošly všemi stanovištěmi. Jednou z možností je, že si žáci sami vymyslí název skupiny. V čase, který získáme rozdělováním žáků, odejdou ostatní učitelé přichystat stanoviště. Následně všem žákům přečteme motivační dopis zobrazený v příloze 7, který je blíže seznámí s cílem a charakterem hry. Jednotlivým skupinkám rozdáme mapu trasy se zaznačenými stanovišti. Po určitém časovém intervalu (podle počtu skupinek) budeme žáky vpouštět do hry. 1. STANOVIŠTĚ PROTAŽENÍ, ROZEHŘÁTÍ Zadání úkolu: Stopování medvědice je velmi náročné. Prověřte svou fyzickou zdatnost zdoláním následujících cviků. Úkolem každého člena skupiny bude vymyslet 2 různé cviky na protažení. Nejšikovnější z vás může získat bonusové ohodnocení stopu medvědice Lů. Pokud splníte zadané úkoly, získáte část klíče, který budete potřebovat v závěru hry. Pravidla: Každý člen skupiny odcvičí 10 skákacích panáků, 10 žabáků, 10 dřepů a bude skákat 20 s snožmo, 20 s po levé noze a 20 s po pravé noze přes švihadlo. Švihadlo budou na koncích držet jeho spoluhráči podle obrázku 1. Kdo přeskočí švihadlo s nejmenším počtem chyb, získává bonusové ohodnocení. Pokud se některému z hráčů nepodaří vymyslet protahovací cvik, mohou mu pomoci spoluhráči. Jinak cviky určí vedoucí daného stanoviště. Pomůcky: Švihadlo, stopky, stopa medvědice Lů, část klíče pro závěr hry. 60

61 V tabulce 8 jsou přehledně stanoveny výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické. Dále je zde stručně charakterizováno učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata. Obrázek 1. První stanoviště (mladší školní věk) Tabulka 8. První stanoviště (mladší školní věk) Cíl Kognitivní cíle Afektivní cíle Psychomotorické cíle Žák: - navrhne cviky na protažení. - popíše navržené cviky svým spoluhráčům. Žák: - poslouchá zadání úkolů, spolupracuje a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - respektuje nápady a názory svých spoluhráčů. Žák: - předvede své navržené cviky svým spoluhráčům. - zopakuje cviky podle ukázky. - cvičí zadané cviky podle instrukcí vedoucího stanoviště. - manipuluje obratně se švihadlem ve spolupráci se spoluhráčem. Příprava organizmu před pohybovou činností. Rozvoj koordinace pohybu, pohybových schopností. Učivo Manipulace s tělocvičným nářadím. Spolupráce a komunikace ve hře, rozvoj jednání v duchu fair play. Pohybová tvořivost. Pohybové schopnosti Obratnost, vytrvalost. Kompetence k učení Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Klíčové kompetence Kompetence pracovní Kompetence občanské 61

62 Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Multikulturní výchova - poznávání sebe sama, svých fyzických možností - rozvoj kreativity nápadů - vzájemné poznávání se členů skupiny - spolupráce v rámci skupiny - rozvoj neverbální i verbální komunikace ve skupině - poznávání jedinečnosti každého člověka a jeho individuálních zvláštností 2. STANOVIŠTĚ ORIENTACE V PROSTORU Zadání úkolu: Medvědice Lů vám do cesty postavila tuto hradbu. Každý z vás má 5 pokusů ji shodit za pomoci svých spoluhráčů. Najděte ve svém okolí předměty, kterými by šlo hradbu rozbít a ty použijte. Ten z vás, který shodí nejvíce plechovek (dohromady ve všech pokusech), získá stopu medvědice Lů. Po splnění zadaného úkolu získáte část klíče, který budete potřebovat v závěru hry. Pravidla: Každý člen skupiny si najde 5 předmětů, kterými bude shazovat hradbu z plechovek ze vzdálenosti 3 metrů, která je vyznačená švihadlem nebo klackem položeným na zemi. Na obrázku 2 vidíme, že házející hráč má zavázané oči šátkem, spoluhráči jej navádějí a radí mu, jakým směrem má házet. Vedoucí stanoviště může žákům klást doplňující otázky vztahující se k výukové oblasti Člověk a jeho svět, která je vyučována na 1. stupni ZŠ, týkající se tématického celku Rozmanitost přírody, např.: - Vyjmenujte, jaký odpad můžeme třídit. - Přiřaďtě k jednotlivým barvám druh tříděného odpadu zelená (tmavé sklo), bílá (sklo), žlutá (plast), modrá (papír). - Posuďte, jaký dopad mohou mít odpadky na přírodu. Pomůcky: Plechovky, předměty z okolí (šišky, kameny, klacíky), šátek, švihadlo, stopa medvědice Lů, část klíče pro závěr hry. V tabulce 9 jsou přehledně stanoveny výukové cíle ve všech oblastech (v kognitivní oblasti dle Blooma, v afektivní oblasti dle Kratwohla a v psychomotorické oblasti dle Davea). Dále je v tabulce stručně charakterizováno učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata a mezipředmětové vztahy. 62

63 Obrázek 2. Druhé stanoviště (mladší školní věk) Tabulka 9. Druhé stanoviště (mladší školní věk) Cíl Učivo Žák: - posoudí, jaký dopad může mít zanechání Kognitivní cíle odpadků na místě na přírodu. - vyjmenuje, jaký odpad můžeme třídit. - přiřadí k barvám kontejnerů odpad, který do nich patří. Žák: - uvědomuje si důležitost komunikace a spolupráce ve skupině. Afektivní cíle - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - uvědomuje si a respektuje odlišné schopnosti druhých. Žák: Psychomotorické cíle - hází na cíl podle instrukcí od spoluhráčů. - navádí a kontroluje pohyby spoluhráče ke správnému hodu na cíl. Rozvoj pohybových schopností, koordinace pohybu. Správné držení těla při hodu do dálky. Spolupráce a komunikace ve hře. Orientace v prostoru, bezpečnost při hře. Rozvoj schopnosti posouzení vlastní pohybové aktivity, jejích nedostatků a možných příčin. Pohybové schopnosti Obratnost, koordinace pohybu. Kompetence k učení Kompetence komunikativní Klíčové kompetence Komunikace sociální a personální Komunikace občanské Kompetence pracovní 63

64 Průřezová témata Mezipředmětové vztahy Osobnostní a sociální výchova Multikulturní výchova Environmentální výchova Člověk a jeho svět - rozvoj smyslového vnímání, soustředění - nácvik sebekontroly a sebeovládání - rozvoj verbální i neverbální komunikace - rozvoj empatie a spolupráce v rámci skupiny - poznávání jedinečnosti každého člověka a jeho individuálních zvláštností - podílení se na spolupráci ve hře - uvědomění si významu ochrany životního prostředí - nácvik základních činností pro ochranu životního prostředí Rozmanitost přírody 3. STANOVIŠTĚ STARŠÍ POTŘEBUJE MLADŠÍHO Zadání úkolu: Medvědice Lů ukryla další část klíče, který budete potřebovat v závěru hry. Spojte své síly a najděte ho ve vyznačeném prostoru. Kvůli své neobratnosti ale klíč roztrhala, hledejte proto 10 kartiček. Máte časový limit 10 minut. Žák, který najde nejvíce kartiček, získá tzv. stopu medvědice Lů. Pravidla: Ve vymezeném prostoru asi 7x7 metrů (podle prostorových možností stromy, keře apod.) je ukryto 10 kartiček (pod kameny, v kůře stromů apod.). Abychom podpořili spolupráci žáků ve skupině, jsou ukryty i ve výšce, kam dosáhnou jen pokud si budou navzájem pomáhat jako na obrázku 3 (mladší žák si stoupne na ramena staršímu, v kotlině stromu kam dosáhne jen štíhlá ruka mladšího žáka apod.). Vedoucí stanoviště dbá na bezpečí žáků. Pokud žáci nenajdou všechny kartičky, mají dvě možnosti. Jednou z nich je, že si v cíli poradí jen s těmi, které našli nebo si zbylé kartičky vykoupí splněním dalšího úkolu. Úkol navíc: Přenosit PET láhve s vodou tak, aby se žák, který je přenáší, nedotkl nohama země (trakař, dva žáci ponesou třetího apod.). Pomůcky: Krepový papír nebo lano na vymezení prostoru, PET láhve, kartičky, stopa medvědice Lů. Výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické jsou stanoveny v tabulce 10 společně se stručně charakterizovaným učivem využitým na tomto stanovišti, 64

65 pohybovými schopnostmi, které jsou tu rozvíjeny, klíčovými kompetencemi, které si zde žáci osvojují a použitými průřezovými tématy. Obrázek 3. Třetí stanoviště (mladší školní věk) Tabulka 10. Třetí stanoviště (mladší školní věk) Cíl Učivo Žák: Kognitivní cíle - navrhne způsob, jak přenosit PET láhve s vodou. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. Afektivní cíle - akceptuje návrhy řešení úkolu ostatních žáků. - uvědomuje si důležitost spolupráce ve skupině a respektuje jedinečnost každého člověka. Žák: - pohybuje se obratně ve vymezeném prostoru. Psychomotorické cíle - spolupracuje aktivně se svými spoluhráči. - přenese za pomoci spoluhráčů PET láhve, aniž by se dotkl nohama země. Nácvik zásad správného zvedání zátěže. Rozvoj orientace v prostoru, bezpečnost při hře. Rozvoj pohybových schopností. Pohybová tvořivost. Spolupráce a komunikace při hře. Rozvoj schopnosti posouzení vlastní pohybové aktivity, jejích nedostatků a možných příčin. Pohybové schopnosti Obratnost, síla, koordinace pohybů, rychlost. Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Klíčové kompetence Kompetence pracovní Kompetence k řešení problémů 65

66 Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Multikulturní výchova - rozvoj kreativity nápadů - spolupráce v rámci skupiny - poznávání svých fyzických možností - rozvoj verbální i neverbální komunikace - cvičení smyslového vnímání - respektování možností a schopností ostatních členů skupiny - dovednost odstoupit od vlastního nápadu - uvědomování si důležitosti rozvíjet spolupráci s jinými lidmi - respektování práva všech lidí žít společně a podílet se na spolupráci 4. STANOVIŠTĚ VÝŽIVA Zadání úkolu: Medvědici Lů na jejím útěku vyhládlo. Jídla zobrazená na kartičkách přiřaďte k barvám semaforu podle toho, zda jsou zdravá či nikoli. Z jednotlivých potravin pak vymyslete zdravé jídlo pro medvědici, včetně pitného režimu. Za správné splnění úkolu získáte další část klíče, kterou budete potřebovat v cíli. Semafor: - zelená = volno, zdravé potraviny, - oranžová = pozor, tyto potraviny jíme jen občas, - červená = stop, nezdravé potraviny. Pravidla: Žáci přiřadí kartičky se znázorněnými potravinami podle toho, zda jsou zdravá nebo nezdravá, k příslušným barvám semaforu jako na obrázku 4. Následně sestaví jedno zdravé jídlo i s pitným režimem. Pokud některou potravinu přiřadí špatně, udělá každý člen skupiny navíc 2 skákací panáky. Vedoucí stanoviště může úkol doplnit i dalšími otázkami z výukové oblasti Člověk a jeho svět, která je vyučována na 1. stupni ZŠ, týkající se tématického celku Člověk a jeho zdraví, např.: - Vysvětlete, co znamená pojem zdravý životní styl a co do něj patří. - Uveďtě příklady nápojů, které není vhodné pít každý den. - Zdůvodněte, proč jste vybrali tyto potraviny do Vámi navrženého jídla. - Určete, které nemoci mohou vzniknout v důsledku špatného stravování a nedostatku pohybové aktivity. 66

67 - Uveďte prostředí, ze kterých získáváme zobrazené potraviny a způsoby, jak můžeme tato prostředí chránit. Pomůcky: Kartičky s potravinami, kartičky s barvami semaforu, list papíru, psací potřeby, část klíče pro závěr hry. V tabulce 11 jsou přehledně stanoveny výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické. Dále je zde stručně charakterizováno učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata a mezipředmětové vztahy. Obrázek 4. Čtvrté stanoviště (mladší školní věk) Tabulka 11. Čtvrté stanoviště (mladší školní věk) Cíl Kognitivní cíle Afektivní cíle Žák: - přiřadí potraviny podle zásad správné výživy k barvám semaforu. - navrhne jídlo a pitný režim podle zásad správné výživy. - zdůvodní výběr potravin pro navrhované jídlo. - posoudí, jaký vliv může mít konzumace nezdravých potravin na zdraví člověka. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - respektuje návrhy řešení úkolu ostatních žáků. - uvědomuje si důležitost pohybové aktivity v životě člověka. - uvědomuje si důležitost komunikace v životě člověka. - chápe význam mezilidských vztahů. 67

68 Žák: Psychomotorické cíle - přiřadí kartičky s potravinami k barvám semaforu. - komunikuje a aktivně spolupracuje se svými spoluhráči. Spolupráce a komunikace ve hře. Rozvoj kreativního myšlení. Učivo Rozvoj schopnosti posouzení vlastní aktivity, jejích nedostatků a možných příčin. Význam pohybu pro zdraví. Pohybové schopnosti Koordinace pohybů. Klíčové kompetence Průřezová témata Mezipředmětové vztahy Kompetence k učení Kompetence k řešení problému Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence pracovní Osobnostní a sociální výchova Multikultutní výchova Environmentální výchova Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Člověk a jeho svět - učení se zásadám zdravého životního stylu - schopnost řešení problémů a konfliktů - rozvoj komunikace a spolupráce ve skupině - rozvoj kreativity nápadů - projevování tolerance ve vztazích - respektování zvláštností ve stravování jiných etnik - chápání významu zdravého životního stylu - poznává důležitost ochrany a zlepšování životního prostředí - popisování rodinných i osobních zážitků spojených se zdravým životním stylem Člověk a jeho zdraví 5. STANOVIŠTĚ OPIČÍ DRÁHA Zadání úkolu: Po dobrém jídle, které jste jí připravili, je medvědice Lů unavená a pomalá. Aby vás zdržela, připravila Vám do cesty mnoho překážek. Pokuste se překážky co nejrychleji překonat a medvědici tak dohnat! Ten, který zdolá překážky nejrychleji, získá stopu medvědice Lů. Pravidla: Každý člen skupiny postupně proběhne dráhou složenou z překážek. Vedoucí stanoviště žákům stopuje čas, nejrychlejší žák získá bonusové ohodnocení. Žáci si mohou stopování času sami vyzkoušet. 68

69 Postupně za sebou budou, v návaznosti podle možností prostředí, navazovat následující překážky jako na obrázku 5: - běh v délce minimálně 30 m, - přechod po laně položeném na zemi, - skákání po jedné noze v délce 15 m, - v délce 15 m chůze co nejvýše (poskoky), - přeskakování klády (lavičky) snožmo, - skákání po druhé noze v délce 15 m, - běh v kruzích (švihadlech spojených do kruhu) položených na zemi, - v délce 15 m chůze co nejníže, - běh slalom v délce minimálně 30 m mezi kužely (stromy, keři) do cíle. Pomůcky: Lano, kláda, kruhy nebo švihadla, kužely, stopa medvědice Lů, stopky. V tabulce 12 jsou stanoveny výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické. Dále je zde stručně charakterizováno učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata. Obrázek 5. Páté stanoviště (mladší školní věk) 69

70 Tabulka 12. Páté stanoviště (mladší školní věk) Žák: Kognitivní cíle - navrhne způsob běhu co nejníže. - navrhne způsob běhu co nejvýše. - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. Afektivní cíle - respektuje své spoluhráče, jejich schopnosti Cíl a dovednosti. - dokáže překonat připravené překážky. - rozvíjí své pohybové schopnosti pomocí Psychomorické cíle různých cvičení a zvyšuje jejich kvalitu. - povzbuzuje své spoluhráče při překonávání překážek. Rozvoj pohybových schopností. Rozvoj koordinace pohybu, rovnováhy. Orientace v prostoru. Učivo Měření a posuzování pohybových dovedností. Základy atletiky. Rozvoj schopnosti posouzení vlastní pohybové aktivity, jejích nedostatků a možných příčin. Pohybové schopnosti Rychlost, obratnost, vytrvalost, koordinace pohybů. Kompetence komunikativní Klíčové kompetence Kompetence sociální a personální Kompetence pracovní Průřezová témata Ocobnostní a sociální výchova Multikulturní výchova - poznávání sám sebe, svých pohybových schopností - poznávání svých spoluhráčů, jejich předností i nedostatků - přispění k vytváření dobrých mezilidských vztahů - učení se asertivnímu způsobu komunikace - zapojení žáků z odlišného kulturního prostředí do kolektivu skupiny 6. STANOVIŠTĚ RYCHLOST, ROVNOVÁHA Zadání úkolu: Medvědice Lů je po odpočinku opět v plné síle a nabírá rychlost! Co nejrychleji přeneste žetony potřebné k vykoupení poslední části klíče a chyťte medvědici! Opět máte možnost získat tzv. stopu medvědice Lů. Pravidla: Pomocí štafety postupně každý žák přenese na hřbetu ruky papírový žeton na konec dráhy (dlouhé asi 20 m) do misky, zpět se vrací chůzí po laně položeném na zemi a předává štafetu dalšímu žákovi jak ukazuje obrázek 6. Pokud mu žeton spadne, než jej 70

71 položí do misky, vrací se znovu na start. Vedoucí stanoviště stopuje každému jeho čas, nejrychlejší žák získá bonusové ohodnocení. Celkem musí přenést 10 žetonů. Žetony, které přebývají po dokončení jednoho kola štafety musí žáci přenést ve dvojici takovým způsobem, že si žák, který nese žeton, zaváže oči šátkem a druhý jej naviguje pomocí doteků, beze slov (např. dotek pravého ramene směr doprava, dotek levého ramene směr doleva, dotek hlavy směr dopředu, dotek zad směr dozadu apod.). Způsob navigování beze slov si žáci stanoví sami. Pomůcky: Papírové žetony, lano, stopky, stopa medvědice Lů. Výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické jsou stanoveny v tabulce 13 společně se stručně charakterizovaným učivem využitým na tomto stanovišti, pohybovými schopnostmi, které jsou tu rozvíjeny, klíčovými kompetencemi, které si zde žáci osvojují a použitými průřezovými tématy. Obrázek 6. Šesté stanoviště (mladší školní věk) Tabulka 13. Šesté stanoviště (mladší školní věk) Cíl Kognitivní cíle Afektivní cíle Žák: - navrhne způsob neverbální komunikace pro splnění úkolu. - popíše spoluhráčům svůj návrh neverbální komunikace pro zadaný úkol. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - uvědomuje si důležitost sociálních vazeb a spolupráce v životě člověka. - respektuje své spoluhráče. 71

72 Psychomotorické cíle Žák: - přenese co nejrychleji žeton do misky. - překoná obratně rovnovážné cvičení chůze na laně. - spolupracuje aktivně se spoluhráči. - předvede navržený způsob přenesení žetonu ve dvojici. Rozvoj pohybových schopností. Rozvoj rovnováhy a obratnosti. Spolupráce a komunikace ve hře. Učivo Měření a posuzování pohybových dovedností. Orientace v prostoru pomocí smyslového vnímání. Schopnost dohodnout se na spolupráci a taktice vedoucí k úspěchu sukpinky Pohybové schopnosti Rychlost, obratnost, vytrvalost. Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Klíčové kompetence Kompetence sociální a personální Kompetence občanské Kompetence pracovní - rozvoj smyslového vnímání, soustředění - nácvik sebekontroly a sebeovládání Osobnostní a sociální - rozvoj verbální i neverbální komunikace výchova - rozvoj empatie a spolupráce v rámci Průřezová témata skupiny - poznávání jedinečnosti každého člověka a jeho individuálních zvláštností Multikulturní výchova - podílí se na spolupráci ve hře - uvědomování si důležitosti rozvíjet spolupráci s jinými lidmi 7. STANOVIŠTĚ HURÁ DO CÍLE! Zadání úkolu: Získané části klíče spojte dohromady, zjistěte, kde je medvědice ukryta a získejte odměnu! Pravidla: Každá skupinka má 6 částí klíče. Tento klíč je zašifrovaný pro každou skupinku jinou šifrou. Žáci musí klíč složit, dešifrovat a najít odměnu (balíček se svačinou a pitím podle zásad zdravé výživy). Pro každou skupinku je odměna ukryta na jiném místě nemohou si radit. Je na každém organizátorovi, zda poskytne žákům klíč šifry nebo dešifrování nechá na nich. Pomůcky: List papíru, psací potřeby. 72

73 Příklady, jak mohou šifry vypadat: A) Pokud odměnu ukryjeme vysoko na strom, může šifra vypadat takto: - Medvědice Lů má velmi ráda med. Víte, kde žijí lesní včely? Pokud ano, chytíte medvědici 20 kroků od posledního stanoviště. Heslo: Najdi Lů. - Chidvideji Ht chn vihche qndn chid. Vesi, gdi zefe hirke vjihy? Omgtd nkm, cysesi chidvideje 20 gqmgt md omrhidkebm rsnkmversi. - Šifra: posun abecedy s pomocným slovem jak ukazuje tabulka 14 Tabulka 14. Posun abecedy s pomocným slovem A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z N A J D I L U B C E F G H CH K M O P Q R S T V W X Y Z B) Pokud odměnu ukryjeme pod keř nebo mezi kořeny stromu, může šifra vypadat takto: - Po tak náročném dni je medvědice Lů unavená. Nejraději odpočívá ve stínu dubu. Víte, jak dub vypadá? Pak najdete Lů 30 kroků od posledního stanoviště. Heslo: Najdeš Lů? - Po t2k 12roč15m 41i 35 m54v54ic v r2453i o4počív2 v5 6tí18 48b8. Vít5 32k 48b vyp242? P2k 12345t krok8 o4 po68541iho 6t21ovi6t5. - Šifra: záměna některých písmen za čísla podle tabulky 15 Tabulka 15. Záměna některých písmen za čísla N A J D E S L U Pro další šifry je možné využít Morseovu abecedu, mezerovou šifru, místo písmen použít čísla apod. Každá skupinka by měla mít svou vlastní šifru a tím i odměnu. Na úplný závěr je vhodné zařadit pro žáky hru na zklidnění po zátěži, závěrečné protažení a udržení pozitivní atmosféry z pohybu. Níže uvádím dvě takové hry. Je možné, aby žáci hry hráli v určených skupinkách nebo ve větším počtu. 73

74 První hra: Chyť, když hodím Pravidla: Skupina žáků vytvoří kruh čelem dovnitř s rozestupem asi 1,5 2 m a spojí si ruce za zády. Uvnitř kruhu stojí hráč s míčem. Míč libovolně hází na žáky po obvodu kruhu s vyvoláním jména žáka, kterému míč hází. Vyvolaný žák vrací hned míč zpět do středu. Pokud hráč ve středu míč nehodí a pouze vyvolá jméno nebo hod jen naznačí, nesmí se hráč na obvodu kruhu pohnout, rozpojit ruce. Pokud se pohne, rozpojí ruce nebo naopak míč při správném hodu nechytí, střídá hráče ve středu kruhu. Pomůcky: Míč. Druhá hra: Zauzlování Pravidla: Skupina žáků se postaví těsně k sobě, předpaží a pevně zavřou oči. Každý žák se musí oběma rukama chytit někoho dalšího. Následně oči otevřou a pokouší se rozplést, aniž by se rukama rozpojili. K této hře nejsou zapotřebí žádné pomůcky. Výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické jsou stanoveny v tabulce 16 společně se stručně charakterizovaným učivem využitým na tomto stanovišti. Dále jsou tu uvedeny pohybové schopnosti, které na tomto stanovišti žáci rozvíjí, klíčové kompetence, které si osvojují a použitá průřezová témata. Tabulka 16. Sedmé stanoviště (mladší školní věk) Cíl Kognitivní cíle Afektivní cíle Žák: - navrne možnosti pro řešení šifry. - kombinuje různé možnosti řešení šifry. - vyřeší šifru ve spolupráci se spoluhráči. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - uvědomuje si důležitost sociálních vazeb a spolupráce v životě člověka. - respektuje názory svých spoluhráčů. Psychomotorické cíle Žák: - komunikuje a spolupracuje aktivně se svými spoluhráči. - zapojuje se aktivně do hry. - ukládá pomůcky zpět na dané místo po skončení hry. - pomáhá vrátit prostor do původního stavu (uklízí odpadky, odnáší pomůcky). 74

75 Učivo Uklidnění po zátěži. Protahovací cvičení. Spolupráce a komunikace ve hře. Manipulace s tělocvičným nářadím. Zásady chování a jednání při hře (fair play). Význam pohybu pro zdraví. Pohybové schopnosti Obratnost. Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Klíčové kompetence Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompentence pracovní Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Multikulturní výchova Environmentální výchova - rozvoj kreativity nápadů - respektování nápadů a názorů ostatních žáků - uvědomování si hodnoty spolupráce v rámci skupiny - zapojování se do řešení problémů, vyhledání potřebných informací - rozvoj verbální i neverbální komunikace - uvědomování si důležitosti rozvíjet spolupráci s jinými lidmi - učení se asertivního způsobu komunikace - uvědomování si svých pocitů ze hry a schopnost je popsat - porozumění důsledkům lidských činností na prostředí - poznává důležitost ochrany a zlepšování životního prostředí - nácvik základních činností pro ochranu životního prostředí ZAKONČENÍ Na závěr je důležité všem zdůraznit, že vítězem hry se staly všechny skupinky žáků, protože se všichni žáci aktivně zapojili do pohybové aktivity, spolupracovali, poznávali další spolužáky a společně prožili zábavný sportovní den. Některý z učitelů potom vyhlásí žáka, který získal nejvíce samostaných ocenění jako nejlepšího sportovce dne. Důležitá je výše zmiňovaná zpětná vazba, která se uskuteční podle toho, jakou formu si organizátoři zvolí. 75

76 3.8 Starší školní věk Děti v období staršího školního věku mohou být, více než děti mladšího školního věku, ovlivněny informačními a komunikačními technologiemi. V tomto období začíná být pro děti formující sociální skupina, do které chtějí patřit a moderní technologie jsou dnes nedílnou součástí i života dětí. Děti tedy chtějí všechny moderní výrobky, které mají i jejich spolužáci. Místo fyzického kontaktu se spolužáky se pak potkávají přes obrazovky svých moderních přístrojů. Bohužel, jak se můžeme dočíst v teoretických poznatcích, to může být na úkor pohybové aktivity a aktivně tráveného volného času. Již v tomto věku se dětem do života dostává sedavý způsob trávení dne. Důsledek ve formě nadváhy na sebe nemusí dlouho čekat. Jedním z důvodů, proč si děti staršího školního věku méně hrají a méně se hýbou může být, podle mého názoru, také jejich snaha být co nejdříve dospělým člověkem. A jaký příklad těmto dětem dáváme, jak podle našeho vzoru vypadá dospělý člověk? Jednou z hlavních věcí je, že si nehraje, protože hra je pro malé děti. Trávíme většinu času v práci nebo u počítače či televize. Kde mají tedy děti brát vzor aktivního dospělého člověka, starajícího se o své zdraví pomocí zdravého stravování, pohybu a péče o své tělo? Pro 2. stupeň základní školy, tedy pro starší školní věk, je minimální časová dotace vyučovací oblasti Člověk a zdraví 10 vyučovacích hodin společná pro oba vzdělávací obory. Záleží na každé škole, jak tyto hodiny rozdělí. V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (2013) je ale dáno, že časová dotace pro Tělesnou výchovu nesmí klesnout pod 2 vyučovací hodiny týdně, a to ze zdravotních a hygienických důvodů. Pokud se škola rozhodne, že do výuky zařadí v každém ročníku Tělesnou výchovu s časovou dotací 2 vyučovací hodiny týdně, bude se dítě hýbat 90 minut týdně. Ve srovnání s teoretickými poznatky je tento čas věnovaný pohybové aktivitě nedostatečný. Některé základní školy využívají disponibilních hodin (časová dotace určená k navýšení počtu hodin, o jejich rozdělení k jednotlivým předmětům rozhoduje ředitel školy) i ve vzdělávacím oboru Tělesná výchova. Přesto ale školní Tělesná výchova nedosahuje takového objemu, který je pro děti školního věku doporučován. Navíc nemůže být do výuky zařazena každý den. 76

77 3.8.1 Charakteristika Návrh pohybové aktivity jako prevence dětské obezity pro starší školní věk je také určen pro prostředí volné přírody. Stejně jako návrh pohybové aktivity pro mladší školní věk je možné jej realizovat jako sportovní den. Návrh je složen ze stanovišť propojených chůzí žáků. Jednotlivá stanoviště by od sebe měla být vzdálená přibližně m podle charakteru prostředí. Důležitou součástí celého návrhu pohybové aktivity je tedy chůze, která by měla být součástí běžného života každého člověka. Na stanovištích by měl být pedagogický dozor nejen kvůli bezpečnosti žáků, ale také kvůli organizaci. Žáci budou na každém stanovišti získávat v závislosti na svém výkonu body, a to pod dohledem vedoucího stanoviště. Také při realizaci tohoto sportovního dne je možné oslovit rodiče žáků, kteří mohou na stanovištích dohlížet. Sportovní den je možné uskutečnit na podzim i na jaře. Na stanovištích budou žáci plnit zadané úkoly, cvičení a sbírat body. Skupinka, která získá nejvíce bodů, vyhrává. K motivaci tedy využijeme přirozenou soutěživost žáků. Narozdíl od návrhu určeného pro mladší školní věk zde není zahrnuta hra. Žáky staršího školního věku je vhodnější motivovat jiným způsobem. Výhra by pro ně tudíž měla být zajímavá, lákavá a motivující. Je na finančních prostředcích školy, jakou výhru pro své žáky zvolí. Další odlišností je zařazení silových cvičení, která nejsou pro mladší děti vhodná. Silová cvičení jsem pro starší děti zařadila v návaznosti na teoretické poznatky této práce. V průběhu bude rozvíjena spolupráce a komunikace žáků v rámci skupinky. Stanoviště jsou zaměřena také na rozvoj pohybových schopností žáků, překonávání jejich vlastních hranic, získávání klíčových kompetencí charakterizovaných v RVP ZV (2013) Organizace MATERIÁLNÍ VYBAVENÍ K realizaci sporotvního dne, určeného pro starší školní věk, budeme potřebovat materiální prostředky shrnuté do tabulky 18. Jedná se o rozdělení materiální didaktických prostředků podle Kalhouse, Obsta a kol. (2002). 77

78 Je nutné žáky informovat o vhodném sportovním oblečení, obuvi, které je potřebné pro bezpečný průběh úkolů a her. Pro žáky staršího školního věku by toto mělo být samozřejmostí, ale je vhodné to žákům připomenout, aby nedošlo k případným komplikacím. Sportovní den, jak již bylo zmíněno výše, je organizován jako stanoviště propojená chůzí žáků. Na jednotlivých stanoviští budou žáci plnit úkoly, cvičení a získávat body. Skupinka s největším počtem bodů vyhrává. Z uvedeného vyplývá, že budeme pro žáky vytvářet mapu celé hry se zaznačením stanovišť, záznamový arch pro zapisování bodů a cenu pro vítěze. Tabulka 17. Zařazení pomůcek potřebných pro návrh pohybové aktivity dětí staršího školního věku do klasifikace materiálních didaktických prostředků (Kalhous, Obst a kol., 2002) Učební pomůcky Technické výukové prostředky Organizační a reprografická Vybavení učitele a žáka originální předměty a reálné skutečnosti zobrazení a znázornění předmětů a skutečností textové pomůcky speciální pomůcky technika řídící a hodnotící šátek, krepový papír, kužely, lavička, vozík, značka, pneumatiky, chůdy, lávka, deka mapa, obrázky potravin, potravinová pyramida záznamový arch, kartičky s názvy onemocnění, kartičky s definicí onemocnění švihadla, míče, lano, karabiny, medicimbal, kruhy fotoaparát, stopky, metrová míra kopírovací stroje, počítač cvičební oděv, pevná obuv, psací potřeby ROZDĚLENÍ ŽÁKŮ DO SKUPIN Žáky můžeme rozdělit do skupin stejnými způsoby, které jsme použili u sportovního dne pro žáky mladšího školního věku. I tento návrh je určen všem ročníkům a každá skupinka by měla mít zástupce z každého ročníku. Důvodem je možnost navázání nových sociálních vztahů mezi žáky, navázání spolupráce a komunikace mezi žáky napříč ročníky. Důležitá bude vzájemná pomoc ve skupince k získání bodů a celkové výhře. Všechny tyto aspekty jsou součástí prevence šikany. 78

79 Každá skupinka by měla mít 5-8 žáků. Učitelé mohou sestavit skupinky sami tak, aby byly vyrovnané, a aby byla splněna podmínka, že v každé skupince jsou děti všech ročníků. Dalším možným způsobem, který lze použít při větším počtu žáků, je losování. Učitelé připraví barevné kartičky. Počet barev zvolí podle počtu žáků tak, aby vznikly stejně velké skupinky. Kartičky uloží do klobouku (krabičky, sáčku, misky, apod.) a každý žák v každém ročníku si vybere jednu z kartiček. Losování probíhá postupně po jednotlivých třídách (zajistíme tím, že ve skupince budou žáci z každého zúčastněného ročníku). Žáci, kteří si vylosovali stejnou barvu, vytvoří skupinku Motivace žáků Vnitřní motivace žáků je ovlivnitelná jen žákem samotným. Jedná se o jeho vnitřní potřebu získávat nové vědomosti, zážitky, účastnit se akcí, být součástí kolektivu. Vnější motivace můžeme ovlivnit svým působením na žáka. Vnější motivaci využijeme před začátkem soutěže tak, že žákům vysvětlíme organizaci a pravidla celého dne a upozorníme je na možnost výhry. Tím si získáme jejich pozornost a navodíme atmosféru zdravého soutěžení. Výhra je pro žáky velkou motivací, je proto důležité, jakou výhru škola zvolí. Pokud by žáci na závěr hry získali výhru, která by pro ně nebyla zajímavá, ztratili bychom jejich nadšení do podobných aktivit v budoucnu. V průběhu hry bude jedním z úkolů pedagogického dozoru jednotlivých stanovišť udržet motivaci žáků pomocí úkolů, povzbuzovat žáky v jejich plnění a pokračování ve hře. Samotné úkoly by měly být pro žáky motivující. Po jejich splnění by měli mít žáci dobrý pocit z jejich zdolání, ze společné spolupráce, z překonání vlastních hranic. Dobrý výsledek může změnit i hodnocení žáka v očích jeho spolužáků. Některé úkoly mohou být pro žáky nové a splněním takovýchto úkolů se pozitivním směrem posunuje sebehodnocení žáků. V závěru sportovního dne bude vyhlášena vítězná skupinka. V závislosti na ekonomické prostředky školy je možné malé ohodnocení pro všechny účastníky, aby nedošlo k velkému zklamání žáků z neúspěchu. Neúspěch by v nich mohl vyvolat negativní emoce v souvislosti s pohybovou aktivitou a tímto druhem soutěžení. Na závěr se uplatní i zpětná vazba, jejíž způsoby jsou popsány v kapitole 3.6 Zpětná vazba. 79

80 3.8.4 Realizace Návrh pohybové aktivity pro starší školní věk je navržen v návaznosti na základní prvek chůzi. Chůze je pro děti velmi vhodná a zvolená byla v souladu s teoretickými poznatky v první části práce. Žáci budou procházet stanovištěmi, která budou od sebe vzdálená m podle možností prostředí, ve kterém bude sportovní den realizován. Na stanovištích budou získávat body. Návaznost stanovišť byla zvolena tak, aby odpovídala zásadám pohybové aktivity, a to protažení a zahřátí, výkon, uvolnění a zklidnění po zátěži. Stanoviště, jejich zadání, pravidla, potřebné pomůcky a další charakteristiky jsou níže přehledně popsány v posloupnosti, kterou budou mít i při samotné realizaci. ZAHÁJENÍ A PRŮBĚH HRY Zahájení hry je totožné jako u návrhu pohybové aktivity pro mladší školní věk. Žáci jsou předem informováni o čase setkání, charakteru výuky a pomůckách, které si s sebou mají přinést (sportovní oblečení přiměřené počasí, pevná sportovní obuv, pití). Začátek sportovního dne proběhne na předem určeném místě, kde se sejdou všichni žáci, vyučující a případně i rodiče, kteří projeví zájem o účast. Abychom předešli případnému tápání žáků při hledání místa konání, mohou se učitelé se žáky setkat v prostorách školy a na místo zahájení se přemístit společně. Na daném místě nejprve rozdělíme žáky do skupin. Jednomu z žáků každé skupinky připevníme na horní část oděvu např. číslo, kus barevné látky, obrázek apod. pro lepší orientaci při hodnocení skupin a pro lepší kontrolu toho, zda již všechny skupinky prošly všemi stanovištěmi. Jednou z možností je, že si žáci sami vymyslí název skupiny. V čase, který získáme rozdělováním žáků, odejdou ostatní učitelé přichystat stanoviště. Následně všem žákům vysvětlíme průběh hry, pravidla a cíl hry. Jednotlivým skupinkám rozdáme mapu trasy se zaznačenými stanovišti a záznamový arch, který je součástí přílohy 8. Po určitém časovém intervalu (podle počtu skupinek) budeme žáky vpouštět do hry. 80

81 1. STANOVIŠTĚ PROTAŽENÍ Zadání úkolu: Každý člen skupinky má za úkol vymyslet alespoň 2 cviky na protažení. Za každý cvik získá pro svoji skupinku 2 body. Pravidla: Členové skupinky mají za úkol vymyslet protahovací cviky. Každý člen skupinky vymyslí 2 cviky. Cvik svým spoluhráčům vysvětlí, předvede a společně se všichni protáhnou jako na obrázku 7. Pokud nevymyslí daný počet cviků, mohou si navzájem pomoci nebo požádat o radu vedoucího stanoviště. Za každý cvik, který jim poradí vedoucí stanoviště zaplatí stržením jednoho bodu. Pomůcky: Záznamový arch, psací potřeby. Výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické jsou stanoveny v tabulce 18 společně se stručně charakterizovaným učivem využitým na tomto stanovišti, pohybovými schopnostmi, které jsou tu rozvíjeny, klíčovými kompetencemi, které si zde žáci osvojují a použitými průřezovými tématy. Obrázek 7. První stanoviště (starší školní věk) 81

82 Tabulka 18. První stanoviště (starší školní věk) Cíl Kognitivní cíle Afektivní cíle Žák: - navrhne cviky na protažení. - popíše navržené cviky svým spoluhráčům. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - uvědomuje si důležitost spolupráce v životě člověka. - respektuje názory a nápady svých spoluhráčů. Žák: - předvedé své navržené cviky svým Psychomorické cíle spoluhráčům. - zopakuje cviky podle ukázky. Význam pohybu pro zdraví. Příprava organismu před pohybovou činností. Učivo Protahovací cvičení. Rozvoj koordinace pohybu. Spolupráce a komunikace ve hře. Pohybové schopnosti Obratnost, pohyblivost, koordinace pohybu. Kompetence k učení Kompetence komunikativní Klíčové kompetence Kompetence sociální a pracovní Kompetence pracovní Průřezová témata Mezipředmětové vztahy Osobnostní a sociální výchova Multikulturní výchova Výchova ke zdraví - poznávání svých fyzických možností - rozvoj kreativity nápadů - vzájemné poznávání se členů skupinky - spolupráce ve skupince - rozvoj verbální a neverbální komunikace - dovednost odstoupit od vlastního nápadu - poznávání jedinečnosti každého člověka - učení se asertivnímu způsobu komunikace Vtahy mezi lidmi a formy soužití Zdravý způsob života a péče o zdraví Osobnostní a sociální rozvoj 2. STANOVIŠTĚ BOJ O ČAS Zadání úkolu: Na tomto stanovišti budete bojovat o čas. Čas potřebný k plnění úkolu vám bude vedoucí stanoviště stopovat. V závěru hry bude z časů jednotlivých skupin sestaveno pořadí a přiřazeny body. 82

83 Pravidla: Všichni členové skupinky se postaví do řady vedle sebe, rozestup přibližně 1,5 m. První hráč v řadě si vezme vozík a míč. Co nejrychleji bude projíždět okolo spoluhráčů, míč jim bude házet a oni mu jej budou vracet rychle zpět jak znázorňuje obrázek 8. Na konci řady hráč objede kužel a na cestě zpět bude spoluhráčům míč házet s odražením o zem, ti jej budou chytat a házet mu jej rychle zpět. Na vozíku se vystřídají všichni členové skupinky. Celkový čas vedoucí stanoviště zapíše do záznamového archu. Pomůcky: vozík, míč, stopky, kužel, záznamový arch, psací potřeby. V tabulce 19 jsou přehledně stanoveny výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické. Dále je zde stručně charakterizováno učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata. Součástí tabulky jsou také vymezené mezipředmětové vztahy uplatněné na tomto stanovišti. Obrázek 8. Druhé stanoviště (starší školní věk) Tabulka 19. Druhé stanoviště (starší školní věk) Cíl Kognitivní cíle Afektivní cíle Žák: - aplikuje získané pohybové schopnosti do splnění zadaného úkolu. - použije zásady vhodného a bezpečného chování v přírodě při plnění zadaného úkolu. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - uvědomuje si důležitost komunikace a spolupráce ve skupině. - respektuje své spoluhráče, jejich individuální možnosti a schopnosti. 83

84 Psychomorické cíle Žák: - plní úkol podle zadání a v souladu se stanovenými pravidly. - manipuluje obratně s vozíkem a míčem. - rozvíjí své pohybové schopnosti pomocí plnění zadaného úkolu. - spolupracuje aktivně se spoluhráči. Orientace v prostoru, bezpečnost při hře. Rozvoj pohybových schopností. Rozvoj rovnováhy a obratnosti. Učivo Spolupráce a komunikace ve hře. Rozvoj schopnosti posouzení vlastní pohybové aktivity, jejích nedostatků a možných příčin. Dodržení a respektování pravidel zadaného úkolu. Pohybové schopnosti Rychlost, obratnost, koordinace pohybů. Kompetence komunikativní Klíčové kompetence Kompetence sociální a personální Kompetence pracovní - utváření a rozvoj základních dovedností pro spolupráci - utváření pozitivního postoje k sobě samému Průřezová témata Osobnostní a k druhým a sociální výchova - rozvoj verbální i neverbální komunikace - rozvoj smyslového vnímání, soustředění - uvědomování si hodnoty spolupráce v rámci skupiny Mezipředmětové vztahy Výchova ke zdraví Vtahy mezi lidmi a formy soužití Zdravý způsob života a péče o zdraví Osobnostní a sociální rozvoj 3. STANOVIŠTĚ LANOVÁ DRÁHA Zadání úkolu: Každý člen vaší skupinky musí zdolat lanovou dráhu. Je jen na vás, jakým způsobem se do zdolání úkolu pustíte. Pokud se při šplhání dotknete některou částí těla země, začněte znovu. Navzájem si poskytněte záchranu, ať se nezraníte. Pravidla: Lanovou dráhu musí zdolat všichni členové skupiny jak znázorňuje obrázek 9. Pokud se při zdolávání lanové dráhy dotkne žák země, musí začít od začátku. Za zdolání lanové dráhy získává každý žák 10 bodů pro svoji skupinku. Pokud se některému z hráčů nepodaří lanovou dráhou projít, může za něj úkol splnit jiný hráč skupiny, ale za úspěšné zdolání již získá pouze 5 bodů. Pomůcky: Lana, karabiny, záznamový arch, psací potřeby. 84

85 V tabulce 20 je stručně charakterizováno učivo vztahující se ke stanovišti a výukové cíle pro žáky v oblesti kognitivní, afektivní i psychomotorické. Dále jsou tu pohybové schopnosti, které žáci na tomto stanovišti rozvíjí, klíčové kompetence, které si zde osvojují a použitá průřezová témata. Obrázek 9. Třetí stanoviště (starší školní věk) Tabulka 20. Třetí stanoviště (starší školní věk) Cíl Kognitivní cíle Afektivní cíle Psychomotorické cíle Žák: - aplikuje získané pohybové schopnosti do splnění zadaného úkolu. - použije zásady vhodného a bezpečného chování v přírodě při plnění zadaného úkolu. - posoudí své provedení úkolu, označí zjevné nedostatky a jejich možné příčiny. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - respektuje své spoluhráče, jejich individuální možnosti a schopnosti. Žák: - projde obratně lanovou dráhou. - rozvíjí své pohybové schopnosti pomocí plnění zadaného úkolu. - poskytuje aktivně svým spoluhráčům záchranu, aby nedošlo ke zranění. - pomáhá svým spoluhráčům ve zdolání lanové dráhy slovním povzbuzováním a naváděním ke správné technice při šplhání. 85

86 Učivo Rozvoj pohybových schopností. Rozvoj koordinace pohybu. Manipulace s tělocvičným nářadím. Spolupráce a komunikace ve hře. Rozvoj schopnosti posouzení vlastní pohybové aktivity, jejích nedostatků a možných příčin. Pohybové schopnpsti Síla, obratnost, vytrvalost, koordinace pohybu. Kompetence komunikativní Klíčové kompetence Kompetence sociální a personální Kompetence pracovní Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Multikulturní výchova - poznání vlastních možností a schopností - rozvoj smyslového vnímání, soustředění a pozornosti - vnímání a tolerance odlišností členů skupiny a uvědomování si společného - rozvoj kamarádství a tolerance ve skupině - uvědomnění si práva všech lidí žít společně a podílet se na spolupráci - udržování tolerantních vztahů a rozvíjení spolupráce s jinými lidmi bez ohledu na jejich kulturní, sociální, zájmové a jiné odlišnosti 4. STANOVIŠTĚ BIATLON TROCHU JINAK Zadání úkolu: Jistě všichni znáte sportovní disciplínu biatlon (běh na lyžích a střelba na terč). Náš biatlon je složen z běhu a hodu míčkem. Každý z vás nejdříve uběhne trasu vyznačenou fáborky a následně bude házet míčkem tak, aby dopadl co nejblíže ke značce umístěné na zemi jako na obrázku 10. Vedoucí stanoviště bude stopovat celkový čas všech členů skupinky, v závěru sportovního dne bude z časů jednotlivých skupin sestaveno pořadí a přiřazeny body. Body můžete získat i tím, že svůj míček hodíte alespoň do vzdálenosti 15 cm od značky. Za každý míček v této blízkosti získáte pro skupinu 2 body. Pravidla: Vedoucí stanoviště stopuje celkový čas skupiny. Každý žák poběží vyznačenou trasu, která je dlouhá přibližně 200 m podle charakteru prostředí. Ihned po doběhnutí bude žák házet míčkem ze vzdálenosti přibližně 3 metrů tak, aby míček dopadl co nejblíže ke značce. Každý žák má 5 pokusů. Pokud se míček dostane do vzdálenosti 15 cm okolo značky, získává žák pro svou skupinu 2 body navíc. Z celkových časů jednotlivých skupin bude v závěru sportovního dne sestaveno pořadí a podle něj přiřazeny body. Pomůcky: Krepový papír, značka, metrová míra, míčky, záznamový arch, psací potřeby. 86

87 Stanovené výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické pro žáky na tomto stanovišti jsou zaznačeny v tabulce 21. Dále je zde stručně charakterizováno učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata. Obrázek 10. Čtvrté stanoviště (starší školní věk) Tabulka 21. Čtvrté stanoviště (starší školní věk) Cíl Učivo Pohybové schopnosti Žák: - posoudí své provedení úkolu, označí zjevné Kognitivní cíle nedostatky a jejich možné příčiny. - aplikuje získané pohybové schopnosti do splnění zadaného úkolu. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností Afektivní cíle se ptá vedoucího stanoviště. - respektuje své spoluhráče, jejich individuální možnosti a schopnosti. Žák: - uběhne co možná nejrychleji vyznačenou trasu. Psychomorické cíle - hází míček co nejblíže značce. - povzbuzuje aktivně své spoluhráče. Rozvoj pohybových schopností, koordinace pohybu. Správné držení těla při hodu do dálky. Spolupráce a komunikace ve hře. Orientace v prostoru, bezpečnost při hře. Rozvoj schopnosti posouzení vlastní pohybové aktivity, jejích nedostatků a možných příčin. Rychlost, obratnost, koordinace pohybů. 87

88 Klíčové kompetence Průřezová témata Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence pracovní Kompetence občanské Osobnostní a sociální výchova - nácvik sebekontroly, sebeovládání - nácvik smyslového vnímání, soustředění a pozornosti - vzájemné poznávání se členů skupiny - spolupráce v rámci skupiny - rozvoj neverbální i verbální komunikace 5. STANOVIŠTĚ OPIČÍ DRÁHA Zadání úkolu: Vaším úkolem bude projít opičí dráhu, každý z vás tedy pro svou skupinu může získat 10 bodů. Pokud se vám ale nepodaří zdolat některou z překážek, přijdete o 2 body. Pravidla: Každý člen skupiny postupně proběhne dráhou složenou z překážek. Postupně za sebou, v závislosti na možnostech prostředí, budou navazovat překážky viz obrázek 11: - běh v délce minimálně 30 m, - přeskok přes lano natažené ve výšce minimálně 60 cm, - běh v pneumatikách, - přeskakování klády (lavičky) snožmo, - chůze na chůdách v délce minimálně 30 m, - běh s medicimbalem (tam i zpět) v délce minimálně 15 m, - přechod přes lávku, - proskočení kruhem zavěšeným ve výšce 50 cm, - běh slalom mezi kužely s kopáním míče před sebou v délce minimálně 30 m do cíle. Pomůcky: Lano, pneumatiky (kruhy), lavička, chůdy, medicimbal, lávka, kruh, kužely, záznamový arch, psací potřeby. V tabulce 22 jsou přehledně stanoveny výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické. Dále je zde stručně charakterizováno učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata. 88

89 Obrázek 11. Páté stanoviště (starší školní věk) Tabulka 22. Páté stanoviště (starší školní věk) Cíl Učivo Kognitivní cíle Afektivní cíle Psychomotické cíle Žák: - navrhne způsob proskočení kruhem. - posoudí své provedení úkolu, označí zjevné nedostatky a jejich možné příčiny. - aplikuje získané pohybové schopnosti do splnění zadaného úkolu. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - respektuje své spoluhráče. - uvědomuje si důležitost pohybové aktivity v životě člověka. Žák: - proskočí obratně kruhem zavěšeným ve výšce. - přeskočí lano natažené ve výšce. - odcvičí všechny zadané úkoly. - povzbuzuje aktivně své spoluhráče při plnění úkolů. - rozvíjí své pohybové schopnosti pomocí různých cvičení a tím zvyšuje jejich kvalitu. Rozvoj pohybových schopností. Rozvoj koordinace pohybu, rovnováhy. Orientace v prostoru. Bezpečnost při pohybových činnostech. Základy atletiky. Komunikace a spolupráce při pohybových činnostech. Rozvoj schopnosti posouzení vlastní pohybové aktivity, jejích nedostatků a možných příčin. 89

90 Pohybové schopnosti Rychlost, síla, vytrvalost, obratnost. Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Klíčové kompetence Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence pracovní Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova - rozvoj smyslového vnímání, soustředění - rozvoj verbální i neverbální komunikace - spolupráce v rámci skupiny - poznávání sám sebe, svých pohybových schopností - poznávání svých spoluhráče, jejich předností i nedostatků - přispění k vytváření dobrých mezilidských vztahů Multikulturní výchova - poznávání jedinečnosti každého člověka a jeho individuálních zvláštností - podílení se na spolupráci ve hře 6. STANOVIŠTĚ VÝŽIVOVÁ PYRAMIDA Zadání úkolu: Zobrazené potraviny správně zařaďte do potravinové pyramidy podle zásad zdravého stravování. Dále správně přiřaďte k vypsaným onemocněním jejich definice. Pravidla: Členové skupiny budou pracovat společně, přiřadí zobrazené potraviny do potravinové pyramidy podle zásad zdravé výživy jako na obrázku 12. Dále přiřadí správně puzzle: název onemocnění k jejich definicím viz tabulka 23. Za obě cvičení mohou získat 30 bodů. Za každou chybu se strhává 1 bod. Vedoucí stanoviště se může při kontrole úkolu žáků ptát na další otázky, např.: - Vysvětlete, co znamená pojem zdravý životní styl a co do něj patří. - Uveďtě příklady nápojů, které není vhodné pít každý den. - Uveďte prostředí, ze kterých získáváme zobrazené potraviny a způsoby, jak můžeme tato prostředí chránit. - Zdůvodněte, proč bychom se měli potravinám patřícím na vrchol výživové pyramidy vyhýbat. - Vyjmenujte některé příčiny a nebezpečí poruch příjmu potravy. - Popište některé kladné i záporné účinky alkoholu (kouření, apod.) na člověka. - Navrhněte příklady návykových látek. 90

91 Pomůcky: Potravinová pyramida, kartičky s potravinami, kartičky s názvem onemocnění, kartičky s definicí onemocnění, psací potřeby, záznamový arch. Stanovené výukové cíle ve všech oblastech (v kognitivní oblasti dle Blooma, v afektivní oblasti dle Kratwohla a v psychomotorické oblasti dle Davea), stručně charakterizovené učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata a mezipředmětové vztahy jsou součástí tabulky 24. Tabulka 23. Puzzle Obrázek 12. Šesté stanoviště (starší školní věk) Obezita Poruchy příjmu potravy Mentální anorexie Mentální bulimie - otylost - stav, v němž přirozená energetická rezerva člověka, která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví - psychická onemocnění - řadíme mezi ně mentální anorexii, mentální bulimii, syndrom nočního přejídání, záchvatovité přejídání - úmyslné snižování tělesné hmotnosti, které může vést až k úplnému odmítání potravy - chorobný strach z nadváhy - narušené vnímání vlastního těla - opakující se záchvaty přejídání spojené s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti vyvolávaným zvracením, zneužíváním projímadel, střídavými obdobími hladovění apod. - chorobný strach z nadváhy 91

92 Syndrom nočního přejídání Záchvatovité přejídání Alkoholismus - večerní nechutenství, nespavost, noční přejídání - přejídání se střídá s pocitem úzkosti, člověk jí mnohem rychleji než je obvyklé nebo dokud se necítí nepříjemně plný, po přejedení je sám sebou znechucen - závislost na alkoholu, opilství - onemocnění postihující celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky Tabulka 24. Šesté stanoviště (starší školní věk) Žák: - přiřadí potraviny podle zásad správné výživy do potravinové pyramidy. - posoudí, jaký vliv může mít konzumace nezdravých potravin na zdraví člověka. Kognitivní cíle - vysvětlí, co znamená pojem zdravý životní styl. - přiřadí definice onemocnění k jejich názvům. - vyjmenuje některé příčiny a nebezpečí poruch příjmu potravy. - uvede způsoby možné ochrany životního prostředí. Žák: Cíl - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - respektuje návrhy řešení úkolu ostatních žáků. Afektivní cíle - uvědomuje si důležitost pohybové aktivity a zdravého stravování v životě člověka. - uvědomuje si důležitost komunikace a význam mezilidských vztahů v životě člověka. Žák: - přiřadí kartičky s potravinami do potravinové pyramidy. Psychomotorické cíle - přiřadí kartičky s názvy onemocnění k jejich definicím. - komunikuje a aktivně spolupracuje se svými spoluhráči. Spolupráce a komunikace ve hře. Rozvoj kreativního myšlení. Učivo Rozvoj schopnosti posouzení vlastní aktivity, jejích nedostatků a možných příčin. Význam pohybu pro zdraví. Pohybové schopnosti Koordinace pohybů. 92

93 Klíčové kompetence Průřezová témata Mezipředmětové vztahy Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanské Kompetence pracovní Osobnostní a sociální výchova Multikultutní výchova Environmentální výchova Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Výchova ke zdraví - učení se zásadám zdravého životního stylu - schopnost řešení problémů a konfliktů - rozvoj komunikace a spolupráce ve skupině - rozvoj kreativity nápadů - projevování tolerance ve vztazích - respektování zvláštností ve stravování jiných etnik - chápání významu zdravého životního stylu - poznává důležitost ochrany a zlepšování životního prostředí - popisování rodinných i osobních zážitků spojených se zdravým životním stylem Zdravý způsob života a péče o zdraví. Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence. Hodnota a podpora zdraví. Osobnostní a sociální rozvoj. 7. STANOVIŠTĚ SPOLUPRÁCE VE SKUPINĚ Zadání úkolu: Na tomto stanovišti prověříme vaši schopnost komunikace a spolupráce ve skupině. Jeden z vás se položí na deku, ostatní se rozestoupí okolo deky a hráče na dece zvednou. S hráčem v dece musí projít překážkami a splnit zadané úkoly. Pravidla: Členové skupinky se dohodnou, který z nich si na tomto stanovišti odpočine a lehne si na deku. Ostatní jej zvednou a překonají překážky jako na obrázku 13: - hráče v dece opatrně otočit na břicho a zpět, - překročit lano napnuté ve výšce přibližně 40 cm, - podlézt lano napnuté ve výšce asi 150 cm, - projít slalom mezi kužely. Při plnění zadání musí dbát na bezpečnost svého hráče v dece, komunikovat a spolupracovat k dosažení správného splnění úkolu a tím získat 20 bodů. Pomůcky: Deka, lana, kužely, záznamový arch, psací potřeby. 93

94 Tabulka 25 přehledně zobrazuje stanovené výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické, učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata. Obrázek 13. Sedmé stanoviště (starší školní věk) Tabulka 25. Sedmé stanoviště (starší školní věk) Cíl Učivo Pohybové schopnosti Kognitivní cíle Afektivní cíle Psychomotorické cíle Žák: - navrhne způsob jak podlézt překážku. - navrhne způsob jak překročit překážku. - popíše své návrhy spoluhráčům. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - respektuje návrhy řešení úkolu ostatních žáků. - uvědomuje si význam komunikace a spolupráce ve skupině. Žák: - spolupracuje aktivně ve skupině při plnění úkolu. - překoná ve spolupráci se spoluhráči připravené překážky. - dohlíží pečlivě na bezpečí spoluhráče v dece. Rozvoj pohybových schopností, koordinace pohybu. Komunikace a spolupráce při pohybových činnostech. Bezpečnost při pohybových činnostech. Rozvoj kreativního myšlení. Síla, obratnost, vytrvalost, koordinace pohybů. 94

95 Klíčové kompetence Průřezová témata Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanské Kompetence pracovní Osobnostní a sociální výchova - utváření a rozvoj dovedností pro spolupráci - rozvoj kreativity nápadů - uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci - rozvoj asertivní komunikace - získávání dovedností pro řešení problémů a rozhodování se v různých situacích - rozvoj dovednosti ustoupit od vlastního nápadu 8. STANOVIŠTĚ TAKTIKA Zadání úkolu: Na tomto stanovišti máte poslední možnost získat body pro svoji skupinu. Zamyslete se nad tím, jakých výkonů jste na předchozích stanovištích dosáhli, kolik bodů jste získali. Podle toho si vyberte úkol, podle počtu bodů, které chcete ještě získat. Pravidla: Žáci se ve skupině domluví a vyberou si úkol podle toho, kolika body je ohodnocený. Mohou si vybrat 2 úkoly, ale pokud je nesplní, příslušný počet bodů se jim odečte. Úkoly mohou být například: - každý člen skupiny odcvičí 10 dřepů 5 bodů, - každý člen skupiny odcvičí 20 dřepů 10 bodů, - každý člen skupiny bude po dobu 1 minuty skákat přes švihadlo 13 bodů, - každý člen skupiny odcvičí 15 kliků 15 bodů, - členové skupiny přenesou svého spoluhráče tak, aby se nedotkl nohama země, na vzdálenost alespoň 30 m 20 bodů, apod. Úkolů může být libovolné množství, záleží na fantazii organizátorů. Pomůcky: Švihadlo, záznamový arch, psací potřeby. Stanovené výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické, stručně charakterizovené učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata a mezipředmětové vztahy jsou součástí tabulky

96 Tabulka 26. Osmé stanoviště (starší školní věk) Žák: Kognitivní cíle - vybere úkol podle zhodnocení dosavadního výkonu skupiny. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností Afektivní cíle se ptá vedoucího stanoviště. Cíl - respektuje své spoluhráče, jejich návrhy, možnosti a schopnosti Žák: - komunikuje a spolupracuje aktivně se svými Psychomotrické cíle spoluhráči. - odcvičí všechny vybrané úkoly. Manipulace s tělocvičným nářadím. Učivo Rozvoj pohybových schopností, koordinace pohybu. Komunikace a spolupráce při pohybových činnostech. Pohybové schopnosti Síla, obratnost, koordinace pohybů. Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Klíčové kompetence Kompetence sociální a personální Kompetence pracovní Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova - uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci - rozvoj asertivní komunikace - získávání dovedností pro řešení problémů a rozhodování se v různých situacích - rozvoj dovednosti ustoupit od vlastního nápadu 9. STANOVIŠTĚ RELAXACE, UVOLNĚNÍ Zadání úkolu: Sedněte si do kruhu, zavažte si oči a uvolněte se. Vaším úkolem bude poznat předměty, které vám vedoucí stanoviště položí do dlaně. Za každý správně poznaný předmět získáváte 2 body. Pravidla: Vedoucí stanoviště podá do dlaně každému hráči předmět jako na obrázku 14. Po uplynutí 2 minut si vezme předměty zpět. Žáci si rozvážou oči a postupně říkají, zda předmět poznali, popíší ho svým spoluhráčům a pojmenují ho. Navrhnou, k čemu lze předmět použít. Za každý správně poznaný předmět dostává skupina 2 body. Předměty mohou být jakéhokoli druhu podle fantazie organizátorů. V našem případě vybereme tělocvičné nářadí. 96

97 Pomůcky: Záznamový arch, psací potřeby, karabina, švihadlo, míček (tenisový, ping pongový, rehabilitační, overball apod.), stopky, pálka na ping pong, činka, atd. V tabulce 27 jsou přehledně stanoveny výukové cíle v oblasti kognitivní, afektivní i psychomotorické. Je zde stručně charakterizováno učivo vztahující se ke stanovišti, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, které si zde žáci osvojují a použitá průřezová témata. Obrázek 14.Deváté stanoviště (starší školní věk) Tabulka 27. Deváté stanoviště (starší školní věk) Cíl Učivo Kognitivní cíle Afektivní cíle Psychomorické cíle Žák: - popíše přidělený předmět svým spoluhráčům. - navrhne možná použití předmětu. Žák: - poslouchá zadání úkolů a v případě nejasností se ptá vedoucího stanoviště. - uvědomuje si důležitost komunikace a význam mezilidských vztahů v životě člověka. - uvědomuje si důležitost relaxace a odpočinku jako součásti zdravého životního stylu. Žák: - rozpozná pomocí smyslů přidělený předmět. - relaxuje po zátěži. - komunikuje a spolupracuje se svými spoluhráči. Uklidnění po zátěži. Spolupráce a komunikace ve hře. Manipulace s tělocvičným nářadím. Pravidla osvojovaných pohybových činností. Význam pohybu pro zdraví. 97

98 Pohybové schopnosti Koordinace pohybů, relaxace, uvolnění. Kompetence komunikativní Klíčové kompetence Kompetence sociální a personální Kompetence pracovní Průřetová témata Osobnostní a sociální výchova Multikulturní výchova - rozvoj smyslového vnímání, pozornosti a soustředění - sebepoznání a sebepojetí - porozumění sobě samému a druhým - utváření pozitivního postoje k sobě samému a k druhým - komunikace a spolupráce ve skupině s příslušníky jiných sociokulturních skupin - uvědomění si vlastní identity, být sám sebou ZAKONČENÍ V závěru hry je vyhlášen vítěz celého sportovního dne. Pro další motivaci žáků k pohybu je ale vhodné zdůraznit, že vítězi se staly všechny skupinky žáků, protože byli schopni spolupracovat s novými lidmi, aktivně se zapojili do sportovních i jiných aktivit a společně zjišťovali, že hýbat se je člověku přirozené. Následovat by měla zpětná vazba podle charakteru, který si daná škola zvolí (společně ve skupinkách, dotazník, po uplynutí určitého času apod.). 98

99 4 VÝSLEDKY A DISKUSE Hlavním cílem této diplomové práce je vytvoření návrhu pohybové aktivity v prevenci dětské obezity u dětí školního věku. Návrh pohybové aktivity v prevenci dětské obezity byl vytvořen pro děti mladšího školního věku i pro děti staršího školního věku. Pohybová aktivita, která byla zařazená do těchto návrhů, je pojatá spíše zábavnou, soutěživou formou, aby děti zaujala a pomocí radosti z pohybu a ze splnění jednotlivých úkolů u nich pomohla vytvořit pozitivní vztah k pohybu obecně. K vytvoření těchto návrhů bylo zapotřebí prostudování velkého množství literatury, odborných článků i internetových zdrojů, kvůli zajištění odbornosti těchto návrhů a jejich přiměřenosti k věku dětí, jejich pohybovým schopnostem, vhodného zařazení do školní výuky a správnému navázání na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Aby byla zdůrazněna potřebnost takovýchto preventivních pohybových opatření, jsou do teoretické části práce zaneseny také poznatky o dětské obezitě, jejích příčinách, léčbě, zdravotních komplikacích a metodách, kterými můžeme zjistit výživový stav každého dítěte. Z popsaných informací je také patrný narůstající trend výskytu tohoto onemocnění, což ještě více zdůrazňuje nutnost zavádění preventivních opatření do běžné, nejen pedagogické, praxe. Nejen nedostatek pohybové aktivity, ale také špatné stravovací návyky mohou ovlivnit výskyt obezity u dětí. Proto jsou do teoretické části zařazeny také informace z této oblasti. V neposlední řadě je tu popsána samotná pohybová aktivity, její druhy, zásady pohybové aktivity v dětském věku a charakterizovány pohybové schopnosti, které je nutné u dětí rozvíjet. Výsledkem této diplomové práce jsou tedy dva návrhy pro pohybovou aktivitu zaměženou na prevenci dětské obezity u dětí školního věku. Školní věk byl rozdělen na období mladšího školního věku a staršího školního věku, aby navrhovaná pohybová aktivita odpovídala vývojovému období a také pohybovým i psychickým možnostem dětí. Jednotlivé návrhy mohou být zařazeny do školní výuky jako sportovní den, mohou být využity na školním výletě nebo mohou pomoci i rodičům dětí, kteří jsou nejistí v tom, jak pohybovou aktivitu svým dětem přiblížit nenásilnou formou. Oba návrhy jsou vytvořeny s důrazem na chůzi, která propojuje jednotlivá stanoviště charakterizovaná plněním úkolů, cvičení, hrami nebo relaxací a uvolněním. Obsah jednotlivých stanovišť byl zvolen nejen s ohledem na již zmiňovaný somatický vývoj a pohybové schopnosti dětí, ale také aby děti 99

100 zaujal, motivoval, pomohl jim překonat své vlastní hranice, umožnil jim navázat nové sociální vztahy a ukázal jim, že sportovat lze i bez speciálních pomůcek a nářadí. Samozřejmostí je propojení jednotlivých úkolů a cvičení se školní výukou. Proto je k popisu každého stanoviště připojena tabulka, která přehledně znázorňuje stanovené výukové cíle v oblasti kognitivní (klasifikace dle Blooma), afektivní (klasifikace dle Kratwohla) a psychomotorické (klasifikace dle Davea). Dále je v tabulce stručně vypsáno učivo, kterého se dané stanoviště dotýká, pohybové schopnosti, které jsou tu rozvíjeny, klíčové kompetence, jež si žáci plněním daných úkolů osvojují a uplatněná průřezová témata. U stanovišť, kterých se to týká, jsou navíc do tabulky přidány i mezipředmětové vztahy. Návrhy pohybové aktivity v prevenci dětské obezity u dětí školního věku se bohužel z časových důvodů nepodařilo prozatím realizovat. Pro možné srovnání této práce by mohla být použita diplomová práce Mgr. Markéty Koldové z roku 2011 s názvem Prevence nadváhy a obezity vhodně zvolenou pohybovou aktivitou pro děti mladšího školního věku. Práci, která by se zabývala mladším i starším školním věkem dětí v souvislosti s naším tématem, jsme bohužel neobjevili. Práce Mgr. Koldové sestává z dotazníkového šetření a vytvoření týdenního pohybového plánu vhodného pro zvolenou věkovou kategorii. Tento týdenní plán sestává z rozpracování návrhu hodiny školní Tělesné výchovy, školní hodiny plavání, 3 hodin pohybové jednotky zaměřené na motivaci dětí k pohybu a víkendový pěší výlet. Na rozdíl od brněnské práce jsme nepoužili dotazníkové šetření pro zjištění informací o množství a druhu pohybu, které děti ve svém volném čase mají, ani pro zjištění stravovacích zvyklostí jejich i jejich rodičů. Důvodem bylo zjištění, že takových šetření bylo provedeno již dostatečné množství a jejich odlišnost není velká. Cílem naší práce bylo se více zaměřit na možná preventivní opatření, která by mohla pomoci již zjištěné nedostatky alespoň do určité míry napravit. Další rozdíly můžeme najít ve vypracovaných návrzích pro pohybovou aktivitu dětí školního věku. My jsme se zaměřili na návrh, který navýší stávající dvouhodinovou dotaci výuky Tělesné výchovy. Koldová (2011) rozpracovala náplň výuky hodiny Tělesné výchovy jak v tělocvičně, tak hodinu výuky plavání a doplnila je o výukové jednotky zaměřené na motivaci žáků k pohybu a víkendový pěší výlet. Přesto, že se jedná také o výuku ve školním prostředí, není zde uvedené její propojení s Rámcovým vzdělávacím 100

101 programem pro základní vzdělávání jako v naší práci. Na první pohled se může zdát, že brněnská práce obsahuje více hodin, které budou žáci pohybu věnovat, ale je nutné podotknout, že naše práce je časově také náročná. Rozdíl je v tom, že brněnská práce pohyb pro žáky přesně vymezuje na jednu výukovou jednotku každý den v týdnu. Obě práce ale shodně navrhují zařadit do každodenního života dětí více pohybové aktivity než doposud. Co se týká stravování žáků, je v naší práci zařazen do každého návrhu úkol, který se tomuto tématu věnuje. Koldová (2011) se stravováním zabývá v rámci dotazníkového šetření, kde zjišťuje například pravidelnost ve stravování dětí, množství konzumovaného ovoce a zeleniny, pitný režim. Výsledky jsou popsány převážně jako neuspokojivé, v týdenním plánu se bohužel o jejich možné nápravě již nezmiňuje. 101

102 ZÁVĚR Splněním dílčích úkolů této práce bylo možné dosáhnout cíle hlavního, tedy vytvoření návrhu pohybové aktivity v prevenci dětské obezity u dětí školního věku. První dílčí úkol, tedy shrnutí poznatků problematiky dětské obezity nám umožnilo získat informace o charakteru tohoto onemocnění i všech úskalích, které s sebou přináší. Při každé slavnostní příležitosti, narozeninách, jmeninách nebo výročí, si lidé vzájemně přejí hlavně zdraví. V souvislosti s dětskou obezitou, kde hlavní odpovědnost v její prevenci na svých bedrech nesou rodiče dětí, může znít toto spojení slov nemístně. Zůstává totiž pouze v rovině přání, nedostává se do běžného života, kde pro své zdraví můžeme něco opravdu udělat. A na zdraví svých dětí by měli dbát právě rodiče. Nicméně dostupné informace ukazují vzrůstající tendence ve výskytu nadváhy a obezity u dětí i u dospělých. Dalšími oblastmi, kterými jsme se zabývali byly metody zjišťování výživového stavu u dětí, příčiny vzniku obezity u dětí, přidružené zdravotní komplikace i léčba tohoto onemocnění. Zaměření druhého dílčího úkolu oblast výživy ukazuje na nedostatečnou konzumaci ovoce a zeleniny u dětí školního věku, preferenci restaurací rychlého občerstvení a svačinových automatů. Tyto informace ukazují na nedostatečné prosazení zásad racionální výživy u dětí, a proto byly do obou návrhů pohybové aktivity v prevenci dětské obezity zahrnuty i úkoly týkající se právě výživy. Třetí dílčí úkol nám pomohl proniknout do zásad dětské pohybové aktivity, druhů pohybové aktivity a schopností, které je nutné u dětí rozvíjet a umožnil nám tak vytvořit návrhy pohybové aktivity v prevenci dětské obezity, které odpovídají somatickému vývoji dětí, jejich schopnostem, jsou přiměřeně náročné a doplňují tak školní výuku předmětu Tělesná výchova. Čtvrtý a pátý dílčí úkol se již týkal samotného vytvoření návrhů pohybové aktivity v prevenci dětské obezity. Ty jsou primárně určeny pro prostředí přírody a jsou zaměřeny nejen na chůzi, ale také na rozvoj všech pohybových schopností pro správný vývoj dětí daného věku. Jsou vytvořeny takovým způsobem, aby je motivovaly, umožňovaly jim, nenásilnou formou, osobní rozvoj i v oblasti mezilidských vztahů a vytváření pozitivního obrazu sebe sama. Při jejich tvorbě nebylo opomenuto ani hledisko bezpečnosti žáků, ekonomická náročnost a důležitost zpětné vazby pro žáky. 102

103 U každého stanoviště pohybové aktivity v prevenci dětské obezity byly metodicky vymezeny výukové cíle v rovině kognitivní (klasifikace dle Blooma), rovině afektivní (klasifikace dle Kratwohla) a rovině psychomotorické (klasifikace dle Davea). Dále je u každého stanoviště pohybové aktivity stručně vymezeno učivo, které je tu obsaženo, pohybové schopnosti, které jsou na daném stanovišti rozvíjeny, klíčové kompetence, jež si žák na daném stanovišti osvojuje a použitá průřezová témata. U jednotlivých stanovišť není opomenuta ani stránka organizační a realizační včetně materiálních pomůcek, které jsou pro jeho realizace potřebné. Tímto byl splněn šestý dílčí cíl práce. Sedmý dílčí úkol stanovuje začlenit návrhy stanovišť pohybové aktivity v prevenci dětské obezity do výchovně - vzdělávacího procesu. Oba návrhy pohybové aktivity v prevenci dětské obezity jsou vytvořeny tak, aby je bylo možné co nejsnadněji využít v praxi. Pro zařazení do školní výuky jsou přehledně popsány všechny kategorie o které se výuka opírá (výukové cíle, učivo, klíčové kompetence, průřezová témata, mezipředmětové vztahy, materiální didaktické prostředky atd.). Do výchovně - vzdělávacího procesu je možné tyto návrhy zařadit v rámci výuky předmětu Tělesná výchova formou sportovního dne. Další využití mohou mít jako náplň výletu žáků. Pro rodiče, kteří by tyto návrhy chtěli realizovat pro své děti, jsou v nich jasně popsána pravidla každého úkolu, jejich zadání, potřebné pomůcky, vhodný způsob motivace apod. 103

104 SOUHRN Diplomová práce je zaměřena na vytvoření návrhu pohybové aktivity v prevenci dětské obezity u dětí školního věku. Teoretické poznatky práce obsahují informace o období školního věku, který je pro účely práce rozdělen na mladší školní věk a starší školní věk. Na tuto část navazují poznatky o výživě dětí, základních složkách potravy, pitném režimu a zásadách racionální výživy dětí. Tato část práce obsahuje také veškeré informace týkající se dětské obezity, jejích příčinách, zdravotních komplikacích, léčbě, prevenci, metodách zjišťování výživového stavu a výskytu této nemoci v České republice i ve světě. Nedílnou součástí jsou také poznatky o pohybové aktivitě dětí, pohybových schopnostech, zásadách pohybové aktivity u dětí a jejích druzích. Metodicko-praktická část práce obsahuje dva návrhy pro pohybovou aktivitu v prevenci dětské obezity u dětí školního věku, a to pro děti mladšího a staršího školního věku. Tyto návrhy se opírají o poznatky a informace z teoretické části práce. Jsou vypracovány s ohledem na somatický i psychický vývoj dětí daného věku a vycházejí z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Oba návrhy popisují motivaci žáků, berou ohled na jejich bezpečnost, zabývají se ekonomickou stránkou, jsou rozpracovány organizačně, neopomíjí důležitost zpětné vazby a zabývají se převážně samotnou realizací pohybové aktivity v navrženém rozsahu. 104

105 SUMMARY The thesis is focused on suggestion of physical activity as a prevention of childhood obesity in school age children. Theoretical knowledge of the thesis include informations od the school-age period, which is for the purpose od thesis divided into younger school age and older school age. This section is followed by the information about children s nutrition, basic food ingrediens, drinking regime and the principles of rational nutrition for children. This part also contains all information related to childhood obesity, its causes, medical complications, treatment, prevention, methods of nutricional status and the occurence of this illnes in the Czech Republic and abroad. Important parts of the thesis are also studies of physical activities of children and their moving skills, principles of childrens physical activity and its sorts. Methodical practical segment contains two proposal for physical activity as prevention of childhood obesity in school-age children, separately for children younger and older school age. These proposals are based on knowledge and informations of the theoretical part. Segment are prepared with consideration on somatic and psychological development of children of this age and are based on the Framework Educational Programme for Primary Education. Both those proposals describing the motivation of students, taking into account their security, dealing with the economic development and picking up the importance of the feedback. Especially they deal with the actual implementation of physical activity in the proposed range. 105

106 REFERENČNÍ SEZNAM LITERÁRNÍ ZDROJE: 1. ALDHOON HAINEROVÁ, I Dětská obezita: průvodně ošetřujícího lékaře. Praha: Maxdorf. 114 s. ISBN: DYLEVSKÝ, I Somatologie: Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 2. vyd. Olomouc: EPAVA. 480 s. ISBN FIALA J. a L. KUKLA Potravinové preference 15letých studie ELSPAC. Česko-Slovenská pediatrie: časopis: České a Slovenské pediatrické společnosti. roč. 68, č. 3, s ISSN: HAINER, V. a kol Základy klinické obezitologie. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada Publishing. 488 s. ISBN: HAVLÍČKOVÁ, L. a kol Fyziologie tělesní zátěže I. obecná část. 2. vyd. Praha: Karolinum. 203 s. ISBN: HEJDA, S. a kol Výživa a zdravotní stav člověka. 1. vyd. Praha: Avicenum. 200 s. Bez ISBN. 7. KALHOUS, Z., OBST, O. a kol Školní didaktika. 1. vyd. Praha: Portál. 448 s. ISBN: X. 8. KLEINWÄCHTEROVÁ, H. a Z. BRÁZDOVÁ Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2. přeprac. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 102 s. ISBN: KLIMEŠOVÁ, I. a kol Frekvence snídaní a její vztah k indexu tělesné hmotnosti u dětí mladšího školního věku. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca. roč. 22, č. 1, s ISSN: KOLDOVÁ, M Prevence nadváhy a obezity vhodně zvolenou pohybovou aktivitou pro děti mladšího školního věku: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. 76 s. 21 l. příl. Vedoucí diplomové práce Mgr. Roman Grmela, Ph. D. 11. KOPECKÝ, M. a kol Somatologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 313 s. ISBN KŘIVOHLAVÝ, J Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál. 280 s. ISBN:

107 13. KURIC, J. a kol Ontogenetická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 264 s. Bez ISBN. 14. LANGMEIER, J. a D. KREJČÍŘOVÁ Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. 368 s. ISBN MÁČEK,M. a J. MÁČKOVÁ Fyziologie tělesných cvičení. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně. 112 s. ISBN: MÁČEK, M. a J. MÁČKOVÁ Pohybová aktivita a dětská obezita. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca. roč. 22, č. 2, s ISSN: MACHOVÁ, J Biologie člověka pro učitele. 1. vyd. Praha: Karolinum. 269 s. ISBN MAŇÁK, J. a V. ŠVEC Výukové metody. Brno: Paido. 219 s. ISBN MARINOV, Z. a kol Výsledky pětileté činnosti dětské obezitologické ambulance Dětské polikliniky FN Motol a UK 2. LF, Praha. Česko-Slovenská pediatrie: časopis České a Slovenské pediatrické společnosti. roč. 66, č. 1, s ISSN: MARINOV, Z. a kol Praktická dětská obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 224 s. ISBN: MARTINÍK, K Výživa: Kapitoly o metabolizmu obecná část. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus. 238 s. ISBN MAZAL, F Hry a hraní pohledem ŠVP. 1. vyd. Olomouc: Hanex. 394 s. ISBN: MOUREK, J Fyziologie - učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 204 s. ISBN NEVORAL, J. a kol Výživa v dětském věku. 1.vyd. Jinočany: Nakladatelství H&H. 434 s. ISBN PASTUCHA, D. a kol Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 128 s. ISBN: PAŘÍZKOVÁ, J. a kol Obezita v dětství a dospívání: terapie a prevence. 1. vyd. Praha: Galén. 239 s. ISBN PODĚBRADSKÁ, R Pohybová intervence jako součást léčení nadváhy a obezity. Rehabilitace a fyzikální lékařství. roč. 18, č. 2, s ISSN:

108 28. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. a J. MAREŠ Pedagogický slovník. 4. aktualizované vyd. Praha: Portál. 322 s. ISBN: SIGMUNDOVÁ, D., SIGMUND, E. a R. ŠNOBLOVÁ Návrh doporučení k provádění pohybové aktivity pro podporu pohybově aktivního a zdravého životního stylu českých dětí. Tělesná kultura. roč. 35, č. 1, s ISSN: STRÁNSKÝ, J Nadváha a obezita u dětí a dospívajících. Postgraduální medicína. roč. 12, č. 8. ISSN: ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. a kol Přehled vývojové psychologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 175 s. ISBN ŠTELCOVÁ, D Nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie ve výživě u žáků na II. stupni ZŠ: diplomová práce. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, Fakulta technologická. 85 s. 7 l. příl. Vedoucí diplomové práce Helena Velichová. 33. TRACHTOVÁ, E. a kol Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: NCONZO. 185 s. ISBN VÁGNEROVÁ, M Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál. 528 s. ISBN VIGNEROVÁ, J., RIEDLOVÁ, J., BLÁHA, P., KOBZOVÁ, J., KREJČOVSKÝ, L., BRABEC, M., HRUŠKOVÁ, M., Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001 Česká republika, souhrnné výsledky. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. 238 s. ISBN: VILÍMOVÁ, V Didaktika tělesné výchovy. Brno: Paido. 103 s. ISBN: INTERNETOVÉ ZDROJE 1. AEROBNÍ A ANAEROBNÍ ZÁTĚŽ. Ústav tělesné výchovy Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta [online] [cit ]. Dostupné z: 2. BEALES, H. J. a R. KULICK. Does advertising on television cause childhood obesity? A longitudinal analysis. Journal of Public Policy & Marketing [online]. 2013, roč. 32, č. 2, s [cit ]. Dostupné z: 108

109 3. BODY MASS INDEX (BMI) BY SEX, AGE AND EDUCATIONAL ATTAINMENT LEVEL (%). Eurostat: Your key to European statistics [online] [cit ]. Dostupné z: 4. CAINE-BISH, N.L. a B. SCHEULE. Gender Differences in Food Preferences of School-Aged Children and Adolescents. Journal of School Health [online]. 2009, roč. 79, č. 11, s [cit ]. ISSN: Dostupné z: 903c-486e1e703a86%40sessionmgr113&vid=6&hid= CO JE TO METABOLICKÝ SYNDROM A JAK JEJ LÉČIT? Český institut metabolického syndromu, o.p.s. [online] [cit ]. Dostupné z: 6. CONSUMPTION OF VEGETABLES BY SEX, AGE AND EDUCATIONAL ATTAINMENT LEVEL (%). Eurostat: Your key to European statistics [online] [cit ]. Dostupné z: 7. CONSUMPTION OF FRUITS BY SEX, AGE AND EDUCATIONAL ATTAINMENT LEVEL (%). Eurostat: Your key to European statistics [online] [cit ]. Dostupné z: 8. DĚTSKÝ RŮST: ABY VAŠE DĚTI SPRÁVNĚ ROSTLY [online] [cit ]. Dostupné z: 9. FRIED, M. a kol. Interdisciplinární evropská doporučení pro chirurgickou léčbu těžké obezity. Česká obezitologická společnost [online] [cit ]. Dostupné z: GROFOVÁ, Z. Výživa při obezitě. Medicína pro praxi [online]. 2009, roč. 6, č. 2, s [cit ]. ISSN: Dostupné z: HEALTHYCHILDREN.ORG - Powered by pediatricians. Trusted by parents [online] [cit ]. Dostupné z: HODNOCENÍ RŮSTU A VÝVOJE DĚTÍ A MLÁDEŽE. Státní zdravotní ústav [online] [cit ]. Dostupné z: 109

110 13. JANČÍK, J., ZÁVODNÁ, E. a M. NOVOTNÁ. Fyziologie tělesné zátěže vybrané kapitoly. [online] Fakulta sportovních studií Masarykovy Univerzity, Brno. [cit ]. Dostupné z: KOUKOURIKOS, K. a kol. An overview on childhood obesity. Progress In Health Sciences [online]. 2013, roč. 3, č. 1, s [cit ]. ISSN: Dostupné z: a644-65b e1%40sessionmgr4002&vid=6&hid= KRÁSNIČANOVÁ, H. a P. LESNÝ. Kompendium pediatrické auxologie. [online] [cit ]. Dostupné z: KYTNAROVÁ, J. a kol. Obezita u dětí: Standard léčebného plánu. Česká obezitologická společnost. [online] [cit ]. Dostupné z: bezity.pdf 17. LAJKA, J. a L. ŽÁČKOVÁ. Životní styl a obezita - longitudinální epidemiologická studie prevalence obezity v ČR: děti 6-12 let. STEM/MARK [online] [cit ]. Dostupné z: MAGNETICKÁ REZONANCE. PMT - pracoviště magnetické rezonance [online] [cit ]. Dostupné z: MALINA. Antropologický slovník, aneb, Co by mohl o člověku vědět každý člověk: (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) [online] Brno: Akademické nakladatelství CERM, [cit ]. Dostupné z: METODY URČOVÁNÍ OPTIMÁLNÍ TĚLESNÉ HMOTNOSTI. Epidemie obezity [online] [cit ]. Dostupné z: MUTH, N. Undoing childhood obesity. IDEA Fitness Journal [online]. 2013, roč. 10, č. 7, s [cit ]. ISSN: X. Dostupné z: 110

111 862c-1220eefbea5f%40sessionmgr115&vid=12&hid= OBEZITA[online] [cit ]. Dostupné z: OBEZITA.CZ [online] [cit ]. Dostupné z: PALGUTA, J. Životní styl žáků základních škol v ČR: výsledky dotazníkového průzkumu. České zdravotnické fórum [online] [cit ]. Dostupné z: PHILLIPS, F. Facing up to childhood obesity. Practise nurse [online]. 2012, roč. 42, č. 11, s [cit ]. ISSN: Dostupné z: eefbea5f%40sessionmgr115&hid=103&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9 zdc1saxzl#db=bth&an= PREVENTION ANT TREATMENT OF CHILDHOOD OVERWEIGHT AND OBESITY: American academy of pediatrics [online] [cit ]. Dostupné z: RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ [online] Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze. 142 s. [cit ]. Dostupné z: file:///c:/users/advent/downloads/priloha2_upraven%c3%bd_rvpzv_se%20z apracovan%c3%bdmi%20zm%c4%9bnami_ pdf 28. SOUČASNÉ METODY. InBody profesionální diagnostika složení těla [online] [cit ]. Dostupné z: STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV [online] [cit ]. Dostupné z: SUCHARDA, P. Obézní pacient. Medicína pro praxi [online]. 2005, roč. 2, č. 3, s [cit ]. ISSN: Dostupné z: SUCHARDA, P. Abdominální obezita: Epidemie 21. století. Kardiologická revue [online]. 2008, roč. 4, č. 10, s [cit ]. Dostupné z: VČELAŘOVÁ, H. a M. Bendová. Nadváha a obezita u dětí a dospívajích ve Velké Británii současný stav a přístupy, vycházející z psychosociálních a enviromentálních aspektů problému. E-Psychologie [online]. 2013, roč. 7, č. 2, s. 111

112 1-11 [cit ]. ISSN: Dostupné z: 862c-1220eefbea5f%40sessionmgr115&vid=9&hid= VLČKOVÁ, J. Obezita a možnosti její léčby I. Etiologie obezity. Hygiena [online]. 2009, roč. 54, č. 4, s [cit ]. ISSN Dostupné z: VLČKOVÁ, J. Obezita a možnosti její léčby II. Diagnostika a léčba obezity. Hygiena [online]. 2010, roč. 55, č. 1, s [cit ]. ISSN Dostupné z: VYHLÁŠKA MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ č. 106/2001 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti [online]. Sbírka zákonů 2001, částka 42 (2001). [cit ]. Dostupné z: VYHLÁŠKA MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ č. 422/2013 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Sbírka zákonů 2013, částka 164 (2013). [cit ]. Dostupné z: VÝŽIVA DĚTÍ [online] [cit ]. Dostupné z: ŽIJ ZDRAVĚ [online] [cit ]. Dostupné z: 112

113 SEZNAM TABULEK Tabulka 1. Doporučené denní dávky vitamínů a minerálních látek u dětí. Tabulka 2. Konzumace ovoce v evropských zemích u dětí navštěvujících ISCED 1997 v kategorii 0-2 v procentech. Tabulka 3. Tabulka 4. Tabulka 5. Tabulka 6. Tabulka 7. Tabulka 8. Tabulka 9. Tabulka 10. Tabulka 11. Tabulka 12. Tabulka 13. Tabulka 14. Tabulka 15. Tabulka 16. Tabulka 17. Konzumace zeleniny v evropských zemích u dětí navštěvujících ISCED 1997 v kategorii 0-2 v procentech. Hodnocení BMI u dospělé populace. Hraniční hodnoty BMI vymezující tři stupně obezity českých dětí a dospívajících. Rozdělení kategotií tělesné hmotnosti u dětí a dorostu podle percentilových pásem BMI. Zařazení pomůcek potřebných pro návrh pohybové sktivity dětí mladšího školního věku do klasifikace materiálních didaktických prostředků. První stanoviště (mladší školní věk). Druhé stanoviště (mladší školní věk). Třetí stanoviště (mladší školní věk). Čtvrté stanoviště (mladší školní věk). Páté stanoviště (mladší školní věk). Šesté stanoviště (mladší školní věk). Posun abecedy s pomocným slovem. Záměna některých písmen za čísla. Sedmé stanoviště (mladší školní věk). Zařazení pomůcek potřebných pro návrh pohybové sktivity dětí staršího školního věku do klasifikace materiálních didaktických prostředků. 113

114 Tabulka 18. Tabulka 19. Tabulka 20. Tabulka 21. Tabulka 22. Tabulka 23. Tabulka 24. Tabulka 25. Tabulka 26. Tabulka 27. První stanoviště (starší školní věk). Druhé stanoviště (starší školní věk). Třetí stanoviště (starší školní věk). Čtvrté stanoviště (starší školní věk). Páté stanoviště (starší školní věk). Puzzle. Šesté stanoviště (starší školní věk). Sedmé stanoviště (starší školní věk). Osmé stanoviště (starší školní věk). Deváté stanoviště (starší školní věk). 114

115 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1. Obrázek 2. Obrázek 3. Obrázek 4. Obrázek 5. Obrázek 6. Obrázek 7. Obrázek 8. Obrázek 9. Obrázek 10. Obrázek 11. Obrázek 12. Obrázek 13. Obrázek 14 První stanoviště (mladší školní věk). Druhé stanoviště (mladší školní věk). Třetí stanoviště (mladší školní věk). Čtvrté stanoviště (mladší školní věk). Páté stanoviště (mladší školní věk). Šesté stanoviště (mladší školní věk). První stanoviště (starší školní věk). Druhé stanoviště (starší školní věk). Třetí stanoviště (starší školní věk). Čtvrté stanoviště (starší školní věk). Páté stanoviště (starší školní věk). Šesté stanoviště (starší školní věk). Sedmé stanoviště (starší školní věk). Deváté stanoviště (starší školní věk). 115

116 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Příloha 2 Příloha 3 Příloha 4 Příloha 5 Příloha 6 Příloha 7 Příloha 8 Metodika měření středního obvodu paže. Percentilový graf středního obvodu paže pro chlapce ve věku 2 18 let. Metodika měření tricipitální, subscapulární a suprailiakální kožní řasy. Percentilový graf tloušťky suprailiakální kožní řasy pro chlapce ve věku 3 18 let. Percentilový graf BMI pro dívky. Percentilový graf BMI pro chlapce. Motivační dopis pro děti mladšího školního věku. Záznamový arch pro starší školní věk. 116

117 PŘÍLOHY Příloha 1 Metodika měření středního obvodu paže ( 2001).

118 Příloha 2 Percentilový graf středního obvodu paže pro chlapce ve věku 2 18 let ( 2001).

119 Příloha 3 Metodika měření tricipitální, subscapulární a suprailiakální kožní řasy ( 2001). Tricipitální kožní řasa Subskapulární kožní řasa Suprailiakální kožní řasa

120 Příloha 4 Percentilový graf tloušťky suprailiakální kožní řasy pro chlapce ve věku 3 18 let ( 2001).

121 Příloha 5 Percentilový graf BMI pro dívky ve věku 0 18 let ( 2014).

122 Příloha 6 Percentilový graf BMI pro chlapce ve věku 0 18 let ( 2014).