Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy Somatotypy atletů vytrvalců ( Somatotypes of edurance athletes ) Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PhDr., PaedDr. Ladislav Kašpar, Ph.D. Autor: Jiří Tůma Praha 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem práci vypracoval samostatně s pouţitím uvedené literatury a zdrojů informací. V Praze Jiří Tůma.

3 Poděkování Tímto bych rád poděkoval vedoucímu své práce PhDr., PaedDr. Ladislavu Kašparovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a všestrannou pomoc při zpracování této bakalářské práce. V Praze

4 Abstrakt Cílem bakalářské práce je určit nejlepší somatotyp u atletů běţců vytrvalců specializujících se na pět kilometrů, deset kilometrů a maraton. Somatotypy budou zkoumány metodou Heat Carter, která spočívá ve změření 10 komponent těla (1. Tělesná výška v centimetrech, 2. Hmotnost těla v kilogramech, 3. Řasa tricepsu, 4. Řasa subskapulární, 5. Řasa supraspinální, 6. Řasa lýtka, 7. Šířka loketního kloubu (loket ohnutý do pravého úhlu), 8. Šířka kolenního kloubu vsedě, 9. Obvod kontrahovaného bicepsu, 10. Obvod lýtka). Z těchto hodnot se podle vzorce spočítají 3 hodnoty, které určují jednotlivé zastoupení 3 somatotypů, a po vloţení těchto hodnot do grafu zjistíme, ke které somatotypické skupině jedinec patři. Klíčová slova: somatotyp, vytrvalost, běţec Abstract The purpose of this bachelor thesis is to determine the best somatotype of the long - distance runners, who specialit in five kilometres, ten kilometres and marathon. Somatotypes will be examined by Heat Carter method, which consists in measuring of the 10 components of the body (1. body height in centimeters, 2. body weight in kilograms, 3. Algae of the triceps, 4. Subscapular algae, 5. Supraspinal algae, 6. Algae of the calf, 7. Width of the elbow (elbow bent at a right angle), 8. Width of the knee in a sitting position, 9. Circumference of the contracted biceps. 10. Circumference of the calf). From these values will be calculate (according to the formula) 3 values, which determine each representation of 3 somatotypes. After inserting, these values to the chart, we will find out which group of somatotypes an individual belongs. Keywords : somatotype, edurance, runer

5 Obsah 1 Úvod Cíle práce Somatotypy Charakteristika vytrvalostního běhu Charakteristika vytrvalostní běhu Fyziologie Typy svalových vláken Přeměna potravy v energii Běţecký krok Tepová frekvence při běhu BMI index Charakteristika běhu na 5 kilometrů Charakteristika běhu na 10 kilometrů Charakteristika maratonského běhu Hypotézy Metodologie Běţci na 5 kilometrů BMI indexy běţců specializujících se na 5 kilometrů Běţci na 10 kilometrů BMI indexy běţců specializujících se na 10 kilometrů Běţci specializující se na maraton BMI indexy běţců specializujících se na maraton Výsledky - srovnání běţců na 5 km, 10 km a maraton Diskuze... 59

6 12 Závěry Literatura Seznam obrázků Seznam tabulek Přílohy Dotazník pro zjištění hodnot potřebných ke zjištění somatotypu.. 66

7 1 Úvod Kaţdý sportovec má unikátní somatotyp, který předurčuje jeho výkony. Do určité míry je somatotyp dán geneticky, ale z větší části se dá ovlivnit způsobem ţivota a ţivotosprávou. Mezi geneticky dané předpoklady patří výška postavy sportovce, šířka jeho kolenního a loketního kloubu. Ostatní měřitelné veličiny, jako řasa tricepsu, řasa subskapulární, řasa supraspinální, řasa lýtka, obvod kontrahovaného bicepsu, váha a obvod lýtka, jsou ovlivnitelné například druhem sportu, výţivou a intenzitou tréninku. Rozeznáváme tři druhy somatotypů: ektomorf, mezomorf a endomorf. Typickým zástupcem ektomorfů je například skokan do výšky, mezomorfy můţeme najít mezi desetibojaři a endomorfy mezi koulaři. Říci ale o někom, ţe zastupuje pouze jeden somatotyp, je velmi vzácné. Většinou se jedná o kombinaci dvou somatotypů, kde jeden z nich převaţuje. Kaţdý sportovec by měl znát svůj somatotyp a měl by z něj vycházet při výběru svého sportovního zaměření. Podle toho se pak dají stanovit optimální tréninkové dávky i sloţení stravy, coţ můţe přispět ke zvýšení sportovního výkonu. 8

8 2 Cíle práce Hlavním cílem práce je zjistit a porovnat somatotypy běţců na 5 kilometrů, 10 kilometrů a maraton. Dílčí cíle 1) Zjistit průměrné hodnoty běţců na 5 km, 10 km a maratonský běh. 2) Porovnat zjištěné hodnoty u běţců jednotlivých tratí. 3) Zjistit zda běţci drţí nějakou speciální dietu či uţívají nějaké doplňky stravy. 4) Porovnat BMI indexy běţců na 5 km 10 km a maratonský běh. 9

9 3 Somatotypy Historie somatometrie a somatotypologie Antropologie, nebo jak ji nyní nazýváme sportovní antropologie, má jiţ více neţ stoletou tradici. Pomineme-li práce některých antických umělců, jako byl Leonardo da Vinci, který se zajímal o anatomii lidského těla ve svých dílech, můţeme říci, ţe zvýšenou pozornost o stavbu lidského těla a morfologii pozorujeme na konci předminulého století s rozvojem tělovýchovných spolků, jako byl například Sokol. Emil Krupička roku 1895 napsal práci s názvem Působení tělocviku na tělo lidské. V tomto díle kupříkladu píše: Úhrnem můžeme říci, že tělocvikem vrchní polovina trupu přibývá, dolní opět ubývá Vytáhlý, štíhlý člověk se nikdy nestane ramenáčem, přece ale délka těla s šířkou v ladný přechází souhlas a zevnější formy zmohutněním vrstev souměrně se zakulacují Lidé vzrůstu středního, těla zavalitého již na první pohled neohrabaně vypadají, protože tak objem zbytečně ještě množí a lehkost těla a pohybů jen ztěžují a ruší. I to se mění. Z takých lidí pilným cvičením stávají se v pravdě athletické postavy. [3] Ve dvacátých a třicátých letech minulého století publikují důleţitá díla němečtí autoři Kohlraus, Bach a Arnold. Kohlraus se zajímal o somatometrii u různých sportovců v různých odvětvích. Bach a Arnold sledovali tělesnou výchovu různých věkových skupin. Většina autorů zabývajících se morfologií ve svých závěrech uvádí stanovení jakéhosi sportovního typu pro určitý sport. Nejvíce přínosné jsou v tomto směru práce Kolhrause, který určil cca 16 antropometrických charakteristik sportovních odvětví. Také Bach určil tzv. typ atletického pětibojaře nebo zápasníka. Rozmach v měření sportovců nastává po druhé světové válce, kdy se měřením zabývá stále více autorů. V té době vznikají první somatotypy sportovců. Mezi nejznámější typy té doby patří podle Rostana (1826) typ dechový, zaţívací, mozkový a svalový [2]. Sigandův způsob dělení je rozšířením Rostanovy typologie, rozlišuje typ dechový, zaţívací, svalově kloubní a mozkomíšní [2]. 10

10 Bunak (1923) stanovil typ stenoplastický (štíhlý), mesoplastický (střední), euryplastický (široký) [2]. Kretschmerův způsob (1921), pouţívaný ještě po druhé světové válce u nás, rozlišuje typ astenický (leptosomní), atletický a pyknický dechový, zaţívací a mozkový typ [2]. Violův způsob (1933) rozeznává typ normosplanchnický (normotyp), makrosplanchnický (brachytyp), mikrosplanchnický (longityp) [2]. Conradův způsob (1941) navazuje na systém Kretschmerův a kromě základních typů pyktomorfa, metromorfa a leptomorfa popisuje i mezitypy [2]. Sheldonův způsob (1954) je zatím nejdůkladněji propracovaný a rozlišuje kromě tří vyhraněných somatotypů celou škálu různých smíšených typů [2]. Dělení somatotypů podle Krestchmera Kretschmer jako první podrobněji rozpracoval systém klasifikace tělesných typů. V knize Körperbau und Charakter z roku 1921 popisuje astenický, atletický a pyknický typ. Jeho typologie vychází ze vzájemných psychických a tělesných vztahů [2]. Astenický typ Pro astenický typ je typická normální výška, ale s omezenou šířkou těla. Tomuto typu chybí podkoţní tuková vrstva a nepřibírá na váze ani při přejídání, kostra je subtilní a svalstvo nedostatečně vyvinuté. Končetiny jsou velmi štíhlé, trup je dlouhý a břicho ploché aţ vkleslé. Hlava je malá, obličej úzký a oválný se zdůrazněnými rysy. Je zde významná tendence k nástupu známek stárnutí jiţ ve věku mezi lety. Atletický typ Atletický typ je střední výšky se silně vyvinutou kostrou, svalstvem i hrudníkem. Všechny obvody jsou zvětšeny svalovou hmotou a robustními kostmi, břicho je svalnaté a nevystupující. V obličeji vynikají zejména lícní kosti, nadočnicové oblouky a mohutná dolní čelist. Hlava je střední velikosti, krk je mohutný, ramena 11

11 široká, záda se rychle zuţuji ke štíhlým bokům. Kůţe je elastická, silná, s poměrně malým mnoţstvím podkoţního tuku a pojiv. Končetiny jsou spíše dlouhé. Pyknický typ Pyknický typ je malé zavalité postavy, převaţují šířkové rozměry nad vertikálními. Obvody hlavy, hrudníku a břicha jsou velké s tendencí ukládání tuku v obličeji, na hrudníku, hýţdích a lýtkách. Obličej mívá tvar pětiúhelníku. Končetiny jsou drobné, oblé, s málo vyvinutými svaly. S věkem se podkoţní tuková vrstva zvětšuje. Obr. 1: Asketický, atletický a pyktický typ [2] Dělení somatotypů podle Sheldona a Heath-Cartera Sheldon založil svoji metodu na poznatku, že v lidské populaci neexistují pouze vyhraněné konstituční typy, nýbrž celá škála typů tělesné stavby. Studoval velké množství antropometrických dat u rozsáhlého materiálu. Na základě těchto zkušeností 12

12 dospěl ke zcela novému způsobu stanovení somatotypu. (Sheldon používá termín "somatotyp" jako první. Je proto správné jej používat ve spojení s metodou jeho nebo jeho následovníků) [4]. Sheldon vycházel z poţadavku definovat tělesnou stavbu jedince tak, aby zcela vynikla jeho individualita. V původní metodě z roku 1940 klasifikuje 5 částí těla: 1. hlava, 2. hrudní část trupu, 3. horní končetiny, 4. břišní část trupu, 5. dolní končetiny. Obr. 2: Sheldonův somatograf [2] V publikaci z roku 1954 (in Athles of Men) Sheldon hodnotil postavu na základě znaků, tzv. komponent, jako celek rozdělený do 3 skupin endomorfní, mezomorfní, ektomorfní. Názvy těchto komponent odvozuje z 3 zárodečných listů, entodermu, mezodermu a ektodermu a domnívá se, že převaha rozvoje určitého zárodečného listu a tkání z něho vznikajících, eventuálně jejich vzájemný poměr determinuje morfofenotyp, tzn. geneticky determinovaný tělesný typ [5]. Jeho metoda spočívala v tom, že ke každé z 3 komponent připsal sedmibodovou stupnici. První číslo označovalo endomorfní komponentu, druhé číslo mezomorfní komponentu a třetí číslo ektomorfní komponentu. Tato čísla označují zastoupení jednotlivé komponenty u člověka. Jednička značí nejmenší, sedmička nejvyšší zastoupení. Výsledné trojčíslí se zanáší do tzv. Sheldonova somatografu (obr. 2). Tento graf je rozdělen do třech částí. 13

13 Každá část reprezentuje jeden somatotyp (endomorf, mezomorf, ektomorf). Ve vrcholcích grafu jsou extrémní typy, uprostřed je vyvážený typ a v jednotlivých kvadrantech jsou další typy. [2] Sheldonovou typologií se řídili i jeho následovníci. Mezi nejznámější patří skupina tří vědců, kteří přijali podstatu Sheldonovy typologie, ale dále se ji snažili zdokonalit. Mezi tyto vědce patřili Parnell, Heathová a Carter. Ze spolupráce Heathové a Cartera potom v roce 1967 vznikla konečná verze modifikované Sheldonovy metody. Byla nazvaná po svých autorech Heath-Carter metoda. Tato metoda se používá dodnes a je nejrozšířenější metodou pro určování somatotypu. [2] Heathová s Carterem stanoví čísla jednotlivých komponent především antropometrickými údaji. Jejich metoda umožňuje určit somatotyp mužů i žen, dospělých i dětí - a to s přesností komponent na 0,5 stupně. Jejich škála pak není limitována 7 stupni jako u Sheldona, nýbrž je otevřena pro extrémní somatotypy do vyšších (v endomorfii snad až do 14) stupňů, takže počet možných somatotypů je teoreticky neomezený. Poměrně přesné označení morfologické struktury jedince třemi čísly dává totiž možnost rozlišení velké variability typů tělesné stavby, které se v populaci vyskytuje. Jednotlivé komponenty definují přibližně takto: [2] První komponenta endomorfie = fat se vztahuje k relativní tloušťce či relativní hubenosti osoby. Hodnotí tedy množství podkožního tuku. [2] Druhá komponenta mezomorfie = muscularity se vztahuje k relativnímu svalově kosternímu rozvoji, množství beztukové hmoty těla ve vztahu k tělesné výšce. [2] Třetí komponenta ektomorfie = linearity se vztahuje k relativní délce částí těla, vyjadřuje relativní linearitu, stupeň podélného rozložení tělesné masy (svalové nebo tukové). Stanoví se z výško-hmotnostního indexu. [2] 14

14 Obr. 3: Heat-Carter somatograf [12] Metody zjišťování somatotypů K měření somatotypu je nutno získat těchto 10 tělesných dat: 1) Tělesná výška, 2) Hmotnost (kg), 3) Řasa tricepsu, 4) Řasa subskapulární, 5) Řasa supraspinální, 6) Řasa lýtka, 7) Šířka loketního kloubu (loket ohnut v pravém úhlu), 8) Šířka kolenního kloubu vsedě, 9) Obvod kontrahovaného bicepsu, 10) Obvod lýtka. Všechny míry by měly být změřeny maximálně přesně na mm, a to pokud možno na té straně těla, kde jsou největší. Existují dvě metody výpočtu somatotypu: klasická, používající tabulky, umožňuje snadnější určení somatotypu v terénu; druhá, vypracovaná Carterem a Heathovou (1990), používá rovnice. [13] ENDOMORFIE Sečtěte řasy tricepsu, subskapulární a supraspinální (v mm). Vynásobte součet těchto řas číslem, které vznikne po vydělení čísla 170,18 a tělesné výšky v cm. [2] Rovnice podle Cartera a Heathové: 15

15 endomorfie = x (X) x (X²) x (X³) kde X = součet 3 řas x (170,18:výška). Příklad: Tělesná výška je 178,0 cm. Součet tří řas je 18,1 mm. Nejprve vydělíme : 178 = x 18,1 = 17, x 17, x 17,3² x 17.3³ = 1.56 Pozn.: Jeden stupeň endomorfie odpovídá přibližně 5 % tuku. [2] MEZOMORFIE Nejprve korigujte obvod bicepsu tím, že od něj odečtete tloušťku řasy tricepsu (v cm). Totéž proveďte u obvodu a řasy lýtka. [2] Rovnice podle Cartera a Heathové: mezomorfie = x šířka lokte x šířka kolene x korigovaný obvod bicepsu x korigovaný obvod lýtka výška x Příklad: výška 178,0 cm, obvod bicepsu 33,9 cm, obvod lýtka 37,6 cm, šířka lokte 7,20 cm, šířka kolene 9,95 cm, řasa tricepsu 0,64 cm, řasa lýtka 0,52 cm. [2] Korekce bicepsu: = 33.3 cm. Korekce lýtka: = x x x x x = 5.57 EKTOMORFIE Těl. výška: ³ hmotnost (tzv. index tělesné výšky a hmotnosti; height-weight ratio, HWR) [2] Rovnice podle Cartera a Heathové: 1) Pokud je HWR větší nebo stejné jako 40,75: x HWR

16 2) Pokud je HWR mezi 40,75-38,25: x HWR ) Pokud je HWR menší nebo stejné jako 38,25: ektomorfie=0.1. Příklad: Tělesná výška je 178,0 cm, hmotnost je 69,2 kg. 178 : ³ 75 = 178 : = x = Výsledný somatotyp: Vysoké hodnoty nejsou možné ve více než dvou složkách somatotypu (hodnoty jako jsou tudíž zcela jistě chybné). Endomorfie a mezomorfie nižší než 1.0 je velmi nepravděpodobná (hodnoty endomorfie jsou však kupodivu časté v naší sportovní literatuře). Velmi vysocí lidé bývají obvykle výrazně ektomorfní a vysoká mezomorfie je u nich řídká. Pokud se objeví, je obvykle sprovázena silnou endomorfií (příčinu je třeba hledat v problémech s akumulací velkého množství svaloviny). [2] Mezomorf Typ mezomorf má širší ramena neţ boky a dobře vyvinuté svalstvo. Tento typ má dobré předpoklady k silovým sportům. Je schopen dosahovat nejvýraznějšího rozvoje svalové hmoty ze všech tří somatotypů. Jako u kaţdého somatotypu najdeme čistého mezomorfa jenom zřídka, většinou se přiklání k jednomu z dalších somatotypů.[2] Ektomorf Typ ektomorf je štíhlý a hubený. Jeho postava má lineární kontury (dlouhé končetiny, dlouhé prsty a ruce, slabě vyvinuté svalstvo a slabá kostra). Má velký povrch těla. Mezomorf má rychlý energetický výdej a málo tukových buněk. Velmi špatně nabírá svalovou hmotu. Nejlépe se hodí na vytrvalostní sporty, skok vysoký, basketbal. [2] Endomorf Typ endomorf má poměrně velký počet tukových buněk. Má relativně velkou hlavu, širokou tvář, krátké končetiny a prsty, je celkově rozloţitý. Oproti ostatním 17

17 dvěma somatotypům má malý tělesný povrch a nízký energetický výdej. Endomorfové mají často dobrý potenciál k nabírání svalstva, ale obtíţně se zbavují tuku. Malá aktivita vede k riziku obezity a srdečním onemocněním.[2] 18

18 4 Charakteristika vytrvalostního běhu 4.1 Charakteristika vytrvalostní běhu Běh je jedním z nejpřirozenějších lidských pohybů. Je to dopředný pohyb, při kterém se v jednu chvíli ţádná končetina nedotýká povrchu. Jako běh se označuje také atletická sportovní disciplína, která se vykonává uvedeným způsobem cílem je v tomto případě uběhnout určitou vzdálenost v co nejkratším čase. [7] Naši předci museli chodit a běhat, aby si opatřili potravu a zachovali holý ţivot. [7] Určit dobu, kdy člověk začal závodit mezi sebou samým, je poměrně sloţité. S jistotou můţeme určit, ţe organizovaný běţecký závod se odehrál na prvních olympijských hrách v roce 776 př. n. l. Ve starověkém Římě se pomocí rychlých poslů posílaly zprávy. [7] Ve středověku se o běţeckých závodech dá hovořit pouze jako o lidových bězích při různých slavnostech a poutích. [7] O vzkříšení běţeckých závodů se dá hovořit aţ od 18. století. V Anglii mezi sebou soutěţili poslové, aby si zajistili místo. Později byly zakládány spolky a krouţky pěstující sport. Mezi tyto sporty samozřejmě patřil i běh. [7] Definovat přesně, od jaké vzdálenosti začíná vytrvalostní běh, je těţké, ale obecně se jako vytrvalostní běh označuje jakákoliv vzdálenost od 800 m výše. [7] 4.2 Fyziologie Pohyb těla je realizován pomocí svalů, které se upínají ke kostře. Sval je tvořen ze svalových buněk. Svalová buňka je vlákno složené z menších a menších vláken, které může probíhat po celé délce svalu. Představme si dlouhý elektrický vodič se svazky drátů uvnitř takto vypadá svalová buňka. Má vnější membránu, sarkolemu (plazmatickou membránu) a uvnitř svazky (myofibrily) vláken. Uvnitř buňky jsou i mitochondrie, elektrárny buňky, které spalují palivo (z potravy) na využitelnou energii. [1] 19

19 Obr. 4: Průřez svalovou buňkou [16] Rozeznáváme dvě základní svalová vlákna. Červená vlákna a bílá vlákna. Červená svalová vlákna obsahují mnoho myoglobinu, coţ je protein váţící na sebe kyslík a udělující svalům jeho typickou červenou barvu. Tato vlákna pracují pomaleji, ale delší dobu neţ vlákna bílá. Mají menší objem neţ vlákna bílá. Červená vlákna převaţují u běţců na delší tratě. [1] Bílá vlákna mají nízký obsah myoglobinu, cytochromu a mitochondrií. Zato jsou schopna rychlé a silné kontrakce, ale ne po delší dobu. Bílá vlákna jsou objemnější a převaţují u běţců zaměřených na krátké tratě (sprinty). [1] Běh je realizován primárně pomocí dolních končetin a sekundárně pomocí horních končetin. Na dolních končetinách jsou hlavním hnacím motorem dvojhlavý sval stehenní (musculus biceps femori) a čtyřhlavý sval stehenní (musculus quadriceps femoris). Dále se na běhu podílí trojlavý sval lýtkový (mutulus triceps surae) a sval krejčovský (musculus sartorius). Na horních končetinách se při běhu pouţívá deltový sval (mutulus deltoid) a trapézový sval (mutulus trapezius). U běhu se pohybujeme buď v aerobním pásmu (s přístupem kyslíku), nebo v anaerobním (bez přístupu kyslíku). 20

20 4.2.1 Typy svalových vláken Svalová vlákna se dělí na rychlá (bílá) a pomalá (červená). Uţ podle jejich názvu poznáme, jaký mají vliv na sportovní výkon. Rychlá vlákna jsou vyuţívána v počáteční fázi výkonu. Jsou mnohem silnější a schopnost jejich kontrakce je několikanásobně větší neţ u pomalých. Naproti tomu se však velmi rychle unaví, potom přebírají práci vlákna pomalá. Jejich rozdělení není tak úplně jednoduché, je třeba říci, ţe existují rychlá vlákna glykolytická a oxidativní. Glykolytická pracují v první fázi výkonu, ale velmi rychle se unaví, naproti tomu oxidativní vlákna jsou o něco odolnější, zato však o něco slabší, čili se pomaleji kontrahují. Pomalá vlákna se vyuţijí především při vytrvalostních aktivitách. [10] [10] Tabulka 1: Anatomická a funkční charakteristika svalových vláken typ I., SO Velmi tenká a bohatě statické, pomalé pohyby; kapilarizovaná polohové funkce typ II. A, FOG středně silná a kapilarizovaná rychlý a silový pohyb typ II. B, FG Velmi silná a málo kapilarizovaná maximální silový pohyb typ III. Nediferencovaná vlákna není známa Podle uvedených kriterií rozlišujeme čtyři typy svalových vláken: pomalá červená vlákna (typ I., SO, slow oxidative); [10] rychlá bílá vlákna (typ II. A, FOG, fast oxidative and glycolytic); [10] rychlá červená vlákna (typ II. B, FG, fast glycolytic), [10] přechodná vlákna (typ III., intermediární, nediferencovaná vlákna). [10] 21

21 Obr. 5: Typy svalových vláken [10] Pomalá červená vlákna (SO), jsou poměrně tenká (cca 50 mikrometrů), mají méně myofibril, hodně mitochondrií a přítomnost většího množství myoglobínu (obdoba krevního barviva) jim dodává červenou barvu. Jsou typická velkým množstvím krevních kapilár. Enzymaticky jsou červená vlákna vybavena k pomalejší kontrakci, ale jsou vhodná pro vytrvalostní činnost. Jsou ekonomičtější a vhodnější pro stavbu svalů zajišťujících spíše statické, polohové funkce a pomalý pohyb. Málo se unaví. Nazývají se také "tonická vlákna. [10] Rychlá bílá vlákna (FOG), jsou objemnější (cca mikrometrů), mají více myofibril a méně mitochondrií. Enzymaticky jsou vybavena k rychlým kontrakcím, prováděným velkou silou, ale po krátkou dobu. Jsou méně ekonomická a mají jen střední množství kapilár. Hodí se pro výstavbu svalů zajišťujících rychlý pohyb prováděný velkou silou. Jsou velmi odolná proti únavě.[10] Rychlá červená vlákna (FG), mají velký objem, málo kapilár, nízký obsah myoglobinu a nízký obsah oxidativních enzymů. Díky silně vyvinutému sarkoplazmatickému retikulu a vysoké aktivitě Ca a Mg iontů, dochází u těchto vláken k rychlému stahu prováděnému maximální silou, ale vlákna jsou málo odolná proti únavě. [10] 22

22 Přechodná vlákna představují vývojově nediferencovanou populaci vláken, která je zřejmě potenciálním zdrojem předchozích tří typů vláken. [10] Větší část populace se v podílu rychlých a pomalých vláken ve svalu nachází někde uprostřed, čili podíl rychlých a pomalých vláken je poměrně vyváţený. Podíl vláken je daný geneticky, a tak se poměrně často stává, ţe někteří jedinci jsou schopni sprintovat v časech či zvedat váhy, které naopak jiní nedokáţou uběhnout či zvednout ani po usilovném tréninku. Dobře zaměřeným tréninkem se dá docílit zvětšení části svalových vláken, buď rychlých či pomalých, ale pokud srovnáte sportovní výkon geneticky obdarovaného jedince, který poctivě trénuje, nelze mu s průměrnou výbavou obyčejného člověka konkurovat ani při praktikování sebelepších tréninkových postupů. [10] Při sprintech a silových disciplínách je zdroj energie vyuţíván bez kyslíku, kdy tělo spotřebovává ATP. Pro vytrvalostní disciplíny, tedy aerobní zatíţení, jsou jako zdroje energie vyuţity sacharidy a tuky jejich spalováním. V prvním případě při anaerobním výkonu lze v nejvyšším výkonu pokračovat maximálně v desítkách vteřin (cca 20 s), coţ závisí na způsobu tréninku, při aerobním zatíţení lze dle kondice pokračovat i několik hodin. [10] 23

23 Obr. 6: Podíl procentuálního zastoupení svalových vláken u vybraných sportovců [10] Aerobní pásmo Aerobní běh je běh, kdy jedinec běží pomalu a pohodlně a nepřekračuje rychlost nebo vzdálenost, na kterou je v poslední době trénován. Jeho svaly jsou dost silné, aby unesly zátěž, a krevní oběh dodává dostatek kyslíku. Malé množství odpadních látek, které tělo vyprodukuje, krev snadno vyplaví a nedovolí jim, aby se hromadily a bránily svalům ve správné funkci. [1] Anaerobní pásmo Anaerobní běh znamená, že rychlost a vzdálenost, na kterou jsme trénovali, překročíme. Svaly jsou namáhány nad svou kapacitu a potřebují více kyslíku, než je jim tělo schopno dodat. Po určitou dobu svaly fungují dál, protože využívají chemické procesy, kterými uvolňují kyslík samy ze sebe. Množství kyslíku, které je takto získáno, je dosti omezené, vytváří se velké množství odpadních produktů a svaly začnou bolet. 24

24 Začneme se zadýchávat a nakonec zpomalíme. Po skončení tréninku je potřeba tento kyslík svalům splatit (kyslíkový dluh). [1] Přeměna potravy v energii Glykogen je hlavní svalové palivo. Vzniká z uhlovodanů, které jsou obsaţeny v chlebu, ovoci, cukru atd. Ty se štěpí na jednoduché cukry a některé z nich se potom znovu rekombinují na glykogen ve svalech. Glukóza, laktóza (mléčný cukr), fruktóza (bílý cukr), jsou monosacharidy a přeměňují se v glykogen v jednom kroku. Sacharóza (bílý cukr) je disacharid a vyţaduje ještě jeden krok navíc, který spotřebovává větší energii a zpomaluje celý proces. [1] Glukóza se absorbuje skrze ţaludeční stěny do krve a následně je rozváděna ţilním systémem do svalů. Svaly glukózu absorbují a ukládají si ji jako glykogen, který pak vyuţívají při pohybu. Glykogen, který se neuloţí ve svalech, je ukládán v játrech. Jakmile dojde k naplnění svalů i jater glykogenem, tak se přeměňuje na tuk, a v této podobě se ukládá. [1] Při zátěţi se jako první spotřebovává energie, kterou mají svaly nejblíţe po ruce, tedy glykogen ve svalových buňkách, coţ je prvních 10 minut aerobního tréninku. Při tomto procesu se glykogen kombinuje s kyslíkem z krve a vytváří se energie a další různé odpadní látky jako je kyselina mléčná. [1] Po přibliţně dalších 10 minutách tělo vyčerpá zásoby energie ve svalech a začne zpracovávat zásoby uloţené ve formě tuku. Tukům trvá přibliţně 20 minut, neţ začnou uvolňovat mastné kyseliny do krve, a tím dodávají svalům potřebnou energii. Po přibliţně třiceti minutách dojde k vyčerpání všech rychlých zdrojů energie a z tuku se stává primární zdroj energie. [1] Běžecký krok Supinace Lehčí forma supinace je normální jev u většiny běţců. Běţecký krok by měl vypadat tak, ţe při dopadu je noha mírně vytočená vně. Po dopadu noha opisuje jakousi kolíbku a chvíli předtím, neţ se odrazí, by se měla lehce opřít o bříško palce, takţe celkový pohyb začíná na patě a končí na bříšku palce. [6] 25

25 Pronace Pronace znamená, ţe noha došlapuje dovnitř. Pronací trpí většinou ţeny, u nich je to dáno anatomií (širší pánev), ale při mírnějším provedení a dobrém výběru bot se tento problém vyřeší sám. Dále tímto problémem trpí hodně lidé s nadváhou. Tento problém jde vyřešit v základě dvěma způsoby. Jednak dobrou obuví, která je přímo určená k řešení toho problému. Tyto boty se označují jako control anebo sport. Takto označená obuv označuje podporu pohybu. Nebo se dnes jiţ dají nechat vyrobit speciální vloţky do bot, které jsou vymodelovány přímo na míru. [6] Ploché nohy Problém plochých nohou řeší většinou lidé s nadváhou nebo s vyšším vzrůstem. V tomto případě se ploché nohy dají řešit speciálními vloţkami do bot. Tyto vloţky se dají nechat zhotovit u specialisty a dají se pouţít skoro ve všech botách. [6] Nejčastější běžecké chyby Mezi nejčastější běţecké chyby patří: Nesprávné umístění těţiště Předklon Záklon Nasazování přední nohy příliš dopředu Špatná práce rukou [6] Tepová frekvence při běhu Srdce je jedním z nejdůleţitějších svalů v našem těle. Stará se o krevní oběhový systém. Jeho svalová vlákna jsou jinak strukturovaná neţ třeba biceps nebo prsní sval. Základní buněčnou jednotkou svaloviny srdce je tzv. kardiomyocyt, tedy jednojaderná svalová buňka s rozměry 90 x 15 μm s mnoţstvím mitochondrií, jeţ ve své cytoplazmě obsahuje aktin-myosinové myofibrily schopné stahu. Tyto buňky tvoří trojrozměrnou síť navzájem pospojovaných tzv. interkalárními disky, coţ jsou komplexy mezibuněčných spojení, pod mikroskopem zřetelné jako světlolomné linie. 26

26 Celá svalovina je, podobně jako příčně pruhovaná svalovina, hierarchicky oddělená vazivem různé úrovně: endomysium, perimysium a epimysium.[10] Přitom srdce je, na to, jak je pro nás důležitý orgán, velmi skromný orgán, úplně mu stačí, když ho necháme pravidelně promývat krví a když se budeme pravidelně hýbat. [6] Pro výpočet maximální tepové frekvence se pouţívá Cooprův vzorec. Od tepové frekvence se odvíjí, jak rychle nám bude čerpána krev do těla, a tím bude kyslík dodáván ke svalům. Podle tohoto vzorce zjistíme, jakou tepovou frekvenci máme drţet, kdyţ chceme zhubnout, zlepšit své zdraví anebo se zlepšovat. Pro obecnou populaci platí, ţe: 220 věk = maximální tepová frekvence Výsledné číslo je tepová frekvence, kterou můţu dosáhnout. Podle Karvonena je vzorec trošičku poupravený a zní: (220 věk TF klidu) x 0,55 (aerobní práh) + TF klidu Pro jedince, kteří dlouhodobě sportují a mají za cíl zvýšení svojí fyzické kondice, se však hodí více vzorec: (230 věk TF klidu) x 0,55 (aerobní práh) + TF klidu [1] 4.3 BMI index BMI index je index tělesné hmotnosti (anglicky body mass index). Je to číslo, které se pouţívá při zkoumání tělesné hmotnosti a určování podvýţivy, normální tělesné hmotnosti anebo nadváhy. Jde o statické porovnání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. BMI se spočítá vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky: [15] 27

27 Za hmotnost se dosazuje váha jedince v kilogramech a za výšku velikost jedince v metrech. Výsledná jednotka je kg/m², ale často se vynechává a píše se pouze výsledné číslo. [15] Použití BMI BMI index je pouze statická pomůcka, ale u konkrétního jedince BMI nebere v potaz tělesnou skladbu. Kupříkladu kulturisti. Na svoji tělesnou výšku mají poměrně vysokou váhu a podle BMI by měli mít nadváhu, ale ve skutečnosti nemají více neţ 5 % tělesného tuku. Na druhou stranu starší lidé nemají uţ tolik svalové hmoty, ale podle BMI mají ideální váhu. Proto se v lékařské praxi pouţívají specifičtější metody pro zjištění tělesného tuku, jako je třeba kaliperace. [15] BMI index se spíše pouţívá pro statistické měření více vzorků populace. Je to z toho důvodu, ţe pro zjištění BMI indexu není potřeba sloţitě a zdlouhavě měřit podkoţní řasy, jako se to dělá u kaliperace, ale stačí pouze tělesná váha a výška. [15] Vypočtená BMI hodnota jedince by neměla být brána jako absolutní ukazatel, ale pouze jako jedno vodítko k určení tělesné kondice. [15] Číselné vyjádření BMI hodnoty Nejčastější hodnoty v populaci jsou od cca 15 (závaţná podvýţiva) do cca 40 (těţká nadváha). Přesné hranice mezi jednotlivými stupni (závaţná podvýţiva, podvýţiva, optimální váha atd.) se podle odborníku liší, ale obecně se soudí, ţe BMI index pod 18,5 je podváha, která můţe být následkem nějaké nemoci buď fyzické, nebo psychologické, zatímco BMI nad 25 je povaţován za nadváhu a BMI nad 30 za příznak obezity. Tyto stupně se dají pouţít pro jedince starší 20 let, jejichţ výkon je uţ ukončen. [15] 28

28 Obr. 7: BMI tabulka [15] 4.4 Charakteristika běhu na 5 kilometrů Běh na pět kilometrů se řadí mezi střední vytrvalecké tratě. Běhá se buď na atletické dráze, kde se jedná o 12,5 kola, na silnici nebo v terénu. Jde o olympijskou disciplínu a o druhou nejdelší běţeckou disciplínu běhanou na dráze. Současný světový rekord na dráze mezi muţi drţí etiopský závodník Kenenisa Bekela časem 12:37,35. Zaběhl ho v Nizozemském Hengelu. Mezi ţenami je rekordmankou rovněţ Etiopanka Tiruneš Dibabová, která v Oslu zaběhla čas 14:11,15. V české republice drţí rekord Monika Hamhalterová z Bohemians ČKD Praha, která

29 v Grudziądz zaběhla čas 15:44,11. Mezi muţi vévodí českým tabulkám Jiří Sýkora ze Slovanu Opava s časem 13:24,99 zaběhnutým v Moskvě. Můţeme říct, ţe časy běţecké extratřídy se dnes pohybují okolo 13 minut u muţů a 14:30 u ţen. Světový rekord byl v drţení i českého běţce. Emil Zátopek v Paříţi běţel za 13:57,2. V dnešní době, kdy se běh stává stále více populární a masovou akcí, je pět kilometrů oblíbených hlavně u ţen. Třeba v běţeckém seriálu PIM je běh na pět kilometrů vypisován pouze pro ţeny. [8] 4.5 Charakteristika běhu na 10 kilometrů Deset kilometrů je dlouhá vytrvalecká trať. Běhá se na atletické dráze, kde je to 25 kol, na silnici nebo v terénu. Jedná se o nejdelší běţeckou disciplínu běhanou čistě na dráze (maraton sice začíná a končí na atletické dráze, ale většina závodu vede po silnici). Současný světový rekord je v drţení Etiopana Kenenisi Bekeleho, který v Bruselu zaběhl čas 26:17,53. Ţenský světový rekord drţí Číňanka Wang Junxia. Její světový rekord má hodnotu 29:31,58 a zaběhla ho v Pekingu. Český rekord má hodnotu 27:47,90 a zaběhl ho závodník Dukly Praha Jan Pešava v Praze. Ţenský rekord má hodnotu 32:27,68 a zaběhla ho Alena Peterková, závodnice MBK Havířov, v Plzni. Běh na deset kilometrů je velice náročný a hranice světové extratřídy se pohybují u muţů okolo 27 minut (to odpovídá času 2:50 na 1 km!) a u ţen 30 minut. I Česká republika měla svého světového rekordmana na této trati. Emil Zátopek 1. června 1954 v Bruselu zaběhl čas 28:54,2. Běh na deset kilometrů je dnes velice populární a objevuje se stále více závodů pro širší veřejnost (běţecký seriál PIM nebo Nike Run Prague). [8],[9] 4.6 Charakteristika maratonského běhu Maratonský běh neboli maraton je nejdelší olympijskou disciplínou. Jde o trať dlouhou 42,192 kilometru. Je to druhá nejdelší atletická disciplína olympijského programu (delší je pouze chůze na 50 km). Historie maratonského běhu sahá aţ do starověku. Podle legendy měl řecký voják Feidippidés po vítězství Athéňanů nad Peršany 12. září 490 př. n. l. nést zprávu z Marathónu do 39,152 km vzdálených Athén a tam se slovy Νενικήκαμεν ( Zvítězili jsme ) vyčerpáním zemřel. S nápadem 30

30 uspořádat maratonský běh přišel jako první francouzský filolog Michel Bréal. Přednesl nápad svému příteli Pierru de Couberténovi a ten jej v roce 1894 zavedl do programu připravovaných olympijských her. Závod se uskutečnil na přibliţně původní trati z Marathonu do Athén 10. dubna Prvním maratonským vítězem zde byl Řek Spyridon Louis s časem 2:58:50. První oficiální maraton na českém území byl uspořádán 25. října 1908 na trati mezi Smíchovem a Dobříší. K nejznámějším a největším maratonským běhům současné doby patří maraton v Bostonu, zaloţený jiţ v roce 1897, v New Yorku, v Chicagu, v Londýně a v Berlíně. V Česku je v současnosti nejznámější Praţský mezinárodní maraton PIM, zaloţený v roce Další maraton se však běhá v praţské Stromovce na pěti kilometrových okruzích) jiţ od roku Českou maratonskou legendou je Emil Zátopek, který vyhrál olympijský maraton v Helsinkách v roce 1952 v čase 2:23:03 (běţel jej tehdy poprvé v ţivotě). V současné době drţí maratonský rekord Keňan Patrick Musyoki Makau, který v Berlíně zaběhl čas 2:03:38. Mezi ţenami je rekordmankou Paula Radcliffeová časem 2:15:25 z Londýna Českými rekordmany jsou mezi muţi závodník MK Ostrava Karel David časem 2:11:57 zaběhnutým v Hamburgu a mezi ţenami závodnice MBK Havířov Alena Peterková časem 2:27:00 zaběhnutým v Pardubicích. [8] 31

31 5 Hypotézy Podle obecných předpokladů jsou atleti vytrvalci ektomorfního typu, ale jejich tělesná stavba se liší dle jejich specializace. H1: Běžec na 5 kilometrů a) Somatotyp běţce na 5 kilometrů leţí nad mezomorfo-ektomorfní osou v grafu určující somatotyp. b) Běţec na 5 kilometrů je centimetrů vysoký. c) Běţec na 5 kilometrů váţí kilogramů. d) BMI index běţce na 5 kilometrů je 19,5 20,0 bodu. H2: Běžec na 10 kilometrů a) Somatotyp běţce na 10 kilometrů leţí na mezomorfo-ektomorfní ose v grafu určující somatotyp. b) Běţec na 10 kilometrů je centimetrů vysoký. c) Běţec na 5 kilometrů váţí kilogramů. d) BMI index běţce na 10 kilometrů je 19,3-19,8 bodu. H3: Maratonský běžec a) Somatotyp maratonského běţce leţí pod mezomorfo-ektomorfní osou v grafu určující somatotyp nejblíţe k ektomorfní ose ze všech měřených běţců. b) Maratonský běţec je centimetrů vysoký. c) Maratonský běţec váţí pod 60 kilogramů. d) BMI index běţce na 5 kilometrů je 19,0 19,5 bodu. 32

32 6 Metodologie V první řadě jsme museli promyslet, co vlastně budeme měřit a jak. Nastudováním literatury a odborných článků bylo zjištěno, ţe nejlepší metodou na určení somatotypů bude Heat-Carter metoda. Tato metoda, jak jiţ bylo výše zmíněno, se zakládá na zjištění 10 rozměrů těla zkoumané osoby, a to: výšky, váhy, řasy tricepsu, řasy subskapulární, řasy supraspinální, řasy lýtka, šířky loketního kloubu, šířky kolenního kloubu, obvodu kontrahovaného bicepsu a obvodu lýtka. Řasy tricepsu, subskapulární, supraspinální a lýtka jsou měřeny kaliperem, coţ je přístroj na zjištění šířky řasy podkoţního tuku. Výška, obvod kontrahovaného bicepsu a obvod lýtka byly měřeny krejčovským metrem a šířka loketního kloubu a šířka kolenního kloubu byly měřeny posuvným měřidlem neboli šuplerou. Dále jsme se dotazovaných ptali na jejich osobní výkony na tratích 1 kilometr, 5 kilometrů, 10 kilometrů a maraton, na to, zda drţí nějakou dietu, jestli si upravují jídelníček před závodem a jaké berou doplňky stravy. Výběr měřených jedinců probíhal na základě vyhledání v průběţných tabulkách na stránce v sekci statistiky, průběţné tabulky. Bylo vybráno z kaţdé měřené vzdálenosti (5 km, 10km, maraton) 10 jedinců s nejlepším výsledkem za minulý kalendářní rok Z těchto 30 oslovených lidí souhlasilo se schůzkou a změřením 14 závodníků. S těmito 14 závodníky bylo dohodnuto několik schůzek. První se odehrála na halovém Mistrovství české republiky v Hale Otakara Jandery v praţské Stromovce 16. a 17. února Zde byli změřeni 3 závodníci. Další měření proběhlo na silničním závodě Palestra Kbelská 10 dne 2. března Na tomto závodě bylo odměřeno dalších 6 závodníků. Poslední měření proběhlo také na silničním závodě Pečecká desítka Memoriál Jardy Kvačky 9. března Zde bylo odměřeno zbylých 5 závodníků. Výpočet měření byl prováděn dle výše uvedeného vzorce pro výpočet somatotypů. Byla sestavena tabulka pro usnadnění výpočtu somatotypů v programu Microsoft office Excel 2007, kam se zadávaly jednotlivé údaje běţců a program nám vypočítal jednotlivé ektomorfní, mezomorfní a endomorfní sloţky. 33

33 somatotypů Obr. 8: Tabulkový kalkulátor pro výpočet jednotlivých komponent Zdroj: Vlastní návrh kalkulátoru 34

34 7 Běžci na 5 kilometrů Běţců na 5 kilometrů bylo změřeno pět. Tito běţci patří mezi nejlepší běţce na pět kilometrů v České republice. Běžec číslo 1 První běţec měří 192 centimetrů, váţí 76 kilogramů, řasa tricepsu je 6 mm, řasa subskapulární je 6,2 mm, řasa supraspinální je 8,2 mm, řasa lýtka je 3,8 mm, šířka loketního kloubu je 8 cm, šířka kolenního kloubu je 10 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 33 cm, obvod lýtka je 38 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:30. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 14:42 a na 10 kilometrů 31:20. Běţec naběhá okolo 400 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,6 Mezomorfní = 4,37 Ektomorfní = 4,60 Běžec číslo 2 Druhý běţec měří 184 centimetrů, váţí 63 kilogramů, řasa tricepsu je 6,6 mm, řasa subskapulární je 6,6 mm, řasa supraspinální je 6 mm, řasa lýtka je 6,3 mm, šířka loketního kloubu je 8 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 29 cm, obvod lýtka je 33 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:33. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:00 a na 10 kilometrů 31:40. Běţec naběhá okolo 600 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. 35

35 Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,65 Mezomorfní = 3,20 Ektomorfní = 5,27 Běžec číslo 3 Třetí běţec měří 176 centimetrů, váţí 60 kilogramů, řasa tricepsu je 3,6 mm, řasa subskapulární je 5,8 mm, řasa supraspinální je 5 mm, řasa lýtka je 5,4 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 28 cm, obvod lýtka je 35 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:27. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 14:29 a na 10 kilometrů 30:43. Běţec naběhá okolo 400 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,174 Mezomorfní = 3,603 Ektomorfní = 4,328 Běžec číslo 4 Čtvrtý běţec měří 183 centimetrů, váţí 64 kilogramů, řasa tricepsu je 6,4 mm, řasa subskapulární je 6 mm, řasa supraspinální je 6,2 mm, řasa lýtka je 5,2 mm, šířka loketního kloubu je 8 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 30 cm, obvod lýtka je 34 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:30. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:03 a na 10 kilometrů 30:58. Běţec naběhá okolo 400 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel 36

36 maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,595 Mezomorfní = 3,71 Ektomorfní = 4,909 Běžec číslo 5 Pátý běţec měří 180 centimetrů, váţí 62 kilogramů, řasa tricepsu je 4,2 mm, řasa subskapulární je 6,2 mm, řasa supraspinální je 5,8 mm, řasa lýtka je 6,3 mm, šířka loketního kloubu je 7,8 cm, šířka kolenního kloubu je 9 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 28 cm, obvod lýtka je 36 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:29. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 14:52 a na 10 kilometrů 31:15. Běţec naběhá okolo 480 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 1,349 Mezomorfní = 3,901 Ektomorfní = 4,710 37

37 Tabulka 2: Naměřené hodnoty běžců na 5 kilometrů Běţec číslo 1 Běţec číslo 2 Běţec číslo 3 Běţec číslo 4 Běţec číslo 5 Osobní rekord na 1 km 2:30 2:33 2:27 2:30 2:29 Osobní rekord na 5 km 14:42 15:00 14:29 15:03 14:52 Osobní rekord na 10 km 31:20 31:40 30:43 30:58 31:15 Osobní rekord na maraton Výška Váha Řasa tricepsu 6 6,6 3,6 6,4 4,2 Řasa subskapulární 6,2 6,6 5,8 6 6,2 Řasa supraspinální 8, ,2 5,8 Řasa lýtka 3,8 6,3 5,4 5,2 6,3 Šířka loketního kloubu ,8 Šířka kolenního kloubu Obvod kontrahovaného bicepsu Obvod lýtka Počet naběhaných km za měsíc Strava před závodem Netučné jídlo - Nic těţkého, smaţeného Lehčí jídla, kuřecí, těstoviny Nic tučného, smaţeného Dieta Doplňky stravy Vitamíny, BCAA BCAA, iontové nápoje Zdroj: Vlastní zpracování naměřených dat. Vitamíny, BCAA Vitamíny, BCAA BCAA, iontové nápoje 38

38 Z tabulky vyplývá, ţe běţec číslo 3 má nejlepší osobní rekord na 1, 5 a 10 kilometrů. Dále má běţec nejniţší naměřené hodnoty v kategorii výška, váha, řasa tricepsu, řasa subskapulární, řasa supraspinální, šířka loketního kloubu, šířka kolenního kloubu a obvod kontrahovaného bicepsu. Naproti tomu nejvyšší naměřené hodnoty v oblasti osobní rekord na 1 kilometr, řasa tricepsu, řasa subskapulární, řasa lýtka a počet naběhaných kilometrů měl běţec číslo 2. Běţec číslo 3 měl nejvyšší naměřené hodnoty v oblastech výška, váha, řasa supraspinální, šířka kolenního kloubu, obvod kontrahovaného bicepsu a obvod lýtka. Běţec číslo 4 měl nejvyšší hodnoty v oblastech rekord na 5 kilometrů a nejniţší hodnoty v řase lýtka a šířce kolenního kloubu. Poslední běţec číslo 5 měl nejniţší řasu lýtka, největší šířku kolenního kloubu, obvod kontrahovaného bicepsu a počet naběhaných kilometrů za měsíc. Tabulka 3: Průměrné hodnoty běžců na 5 kilometrů Osobní rekord na 1 km 2:29,8 Osobní rekord na 5 km 14:49 Osobní rekord na 10 km 31:11 Osobní rekord na maraton - Výška 183 Váha 65 Řasa tricepsu 5,36 Řasa subskapulární 6,16 Řasa supraspinální 6,24 Řasa lýtka 5,4 Šířka loketního kloubu 7,76 Šířka kolenního kloubu 9,2 Obvod kontrahovaného bicepsu 29,6 Obvod lýtka 35,2 Počet naběhaných km za měsíc 436 Zdroj: Vlastní zpracování naměřených dat. 39

39 Obr. 9: Graf somatotypů běžců na 5 km Zdroj: graf převzat z [21] a doplněn o zjištěné výsledky Podle vzorce uvedeného níţe byly vypočítány osové souřadnice a následně byly zaneseny do grafu výše. Jednotlivým běţcům byla přiřazena barva pro rozlišení. Běţci číslo jedna byla přiřazena černá barva, běţci číslo 2 zelená, běţci číslo 3 červená, běţci číslo 4 fialová a běţci číslo 5 modrá. X = Ektomorfie endomorfie Y= 2 * Mezomorfie (Ektomorfie + Endomorfie) 40

40 7.1 BMI indexy běžců specializujících se na 5 kilometrů BMI indexy byly spočítány za pomocí tabulkové kalkulačky vytvořené v programu Microsoft Exel Obr. 10: Tabulkový kalkulátor pro výpočet BMI indexu Zdroj: Vlastní zpracování. Běžec číslo 1 Váha = 76 kg Výška = 1.92 m BMI index = 20,62 Běžec číslo 2 Váha = 63 kg Výška = 1,84 m BMI index = 18,60 41

41 Běžec číslo 3 Váha = 60 kg Výška = 1,76 m BMI index = 19,36 Běžec číslo 4 Váha = 64 kg Výška = 1,83 m BMI index = 19,11 Běžec číslo 5 Váha = 62 kg Výška = 1,80 m BMI index = 19,13 Průměrná hodnota BMI indexu běţců specializujících se na 5 kilometrů byla 19,36 bodu. 42

42 8 Běžci na 10 kilometrů Běţci na 10 kilometrů byli změřeni čtyři. Tito běţci patří mezi nejlepší běţce na deset kilometrů v České republice. Běžec číslo 1 První běţec měří 176 centimetrů, váţí 61 kilogramů, řasa tricepsu je 7 mm, řasa subskapulární je 9,8 mm, řasa supraspinální je 8,9 mm, řasa lýtka je 3,1 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 8 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 26 cm, obvod lýtka je 36 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:34. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:15 a na 10 kilometrů 31:52. Běţec naběhá okolo 500 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton tohoto běţce činí 2:50:00. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 2,489 Mezomorfní = 2,758 Ektomorfní = 4,147 Běžec číslo 2 Druhý běţec měří 190 centimetrů, váţí 70 kilogramů, řasa tricepsu je 9,2 mm, řasa subskapulární je 11,4 mm, řasa supraspinální je 9 mm, řasa lýtka je 6,8 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 10 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 28 cm, obvod lýtka je 36 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 3:00. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 16:40 a na 10 kilometrů 34:00. Běţec naběhá okolo 250 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Tento běţec nikdy neběţel maraton, a tím pádem nám nemohl sdělit svůj osobní rekord na tuto trať. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. 43

43 Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 2,676 Mezomorfní = 2,403 Ektomorfní = 5,166 Běžec číslo 3 Třetí běţec měří 180 centimetrů, váţí 65 kilogramů, řasa tricepsu je 8 mm, řasa subskapulární je 9,2 mm, řasa supraspinální je 8,2 mm, řasa lýtka je 6,8 mm, šířka loketního kloubu je 7 cm, šířka kolenního kloubu je 10 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 30,5 cm, obvod lýtka je 34 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 3:00. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 16:40 a na 10 kilometrů 33:15. Běţec naběhá okolo 350 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton tohoto běţce činí 2:40:00. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 2,393 Mezomorfní = 3,884 Ektomorfní = 4,190 Běžec číslo 4 Čtvrtý běţec měří 180 centimetrů, váţí 68 kilogramů, řasa tricepsu je 8,5 mm, řasa subskapulární je 8,2 mm, řasa supraspinální je 10,3 mm, řasa lýtka je 4,9 mm, šířka loketního kloubu je 8 cm, šířka kolenního kloubu je 10 cm, obvod kontrahovaného bicepsu je 27 cm, obvod lýtka je 37 cm. Osobní rekord tohoto běţce na 1 kilometr činí 2:40. Osobní rekord na 5 kilometrů činí 15:44 a na 10 kilometrů 32:30. Běţec naběhá okolo 300 kilometrů za měsíc v závislosti na druhu přípravy. Osobní rekord na maraton 44

44 tohoto běţce činí 2:41:00. Zároveň bylo zjištěno, ţe běţec nedrţí ţádnou speciální dietu. Jako doplňky stravy běţec pouţívá BCAA, vitamíny a iontové nápoje. Po zadání údajů do výše zmíněné vytvořené tabulky bylo zjištěno, ţe jednotlivé sloţky jsou: Endomorfní = 2,565 Mezomorfní = 3,730 Ektomorfní = 3,701 45

45 Tabulka 4: Naměřené hodnoty běžců na 10 km Běţec číslo 1 Běţec číslo 2 Běţec číslo 3 Běţec číslo 4 Osobní rekord na 1 km 2:34 3:00 3:00 2:40 Osobní rekord na 5 km 15:15 16:40 16:40 15:44 Osobní rekord na 10 km 31:52 34:00 33:15 32:30 Osobní rekord na maraton 2:50:00-2:40:00 2:41:00 Výška Váha Řasa tricepsu 7 9,2 8 8,5 Řasa subskapulární 9,8 11,4 9,2 8,2 Řasa supraspinální 8,9 9 8,2 10,3 Řasa lýtka 3,1 6,8 6,8 4,9 Šířka loketního kloubu Šířka kolenního kloubu Obvod kontrahovaného bicepsu ,5 27 Obvod lýtka Počet naběhaných km za měsíc Strava před závodem Lehčí jídla, banán - Müsli, banán Müsli, těstoviny, banán Dieta Doplňky stravy Vitamíny - Zdroj: Vlastní zpracování naměřených dat. BCAA, vitamíny, BCAA Z tabulky vyplývá, ţe běţec číslo 1 má nejniţší hodnoty v oblastech osobní rekord na 1 km, osobní rekord na 5 km, osobní rekord na 10 km, výška, váha, řasa tricepsu, řasa lýtka, šířka loketního kloubu, šířka kolenního kloubu a obvod kontrahovaného bicepsu. 46