VIII. Zásady a kombinace zatížení pro zásobníky a nádrže

Transkript

1 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže 1 Úvod V ČSN EN jsou uvedeny modely pro zrnité tuhé látky skladované v různých typech zásobníků a pro kapaliny v nádržích. Národní volba je možná u sedmi národně stanovených parametrů. V následujícím textu je uveden přehled a pravidel pro jejich kombinace, které jsou potřebné pro navrhování zásobníků a nádrží. Základní postupy pro stanovení charakteristických a návrhových hodnot jsou součástí ČSN EN 1990 a různých částí ČSN EN vyrovnaný povrch vnitřní průměr výsypka Obr. 1.1 Tvar zásobníků se značením rozměrů a tlaků Rozsah platnosti ČSN EN je uveden v 1.1.2, pro navrhování zásobníků platí omezení rozměrů, skladovaných materiálů a typů výsypek. Rozměry zásobníků se uvažují v mezích h b /d c < 10, h b < 100, d c < 60, kde h b je celková výška zásobníku a d c vnitřní průměr. Tvary zásobníku s označením rozměrů a složek jsou znázorněny na obr Rozlišují se 115

2 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže zásobníky štíhlé (h/d c 2), střední a nízké (h/d c < 2). Mimo rozsah normy je navrhování zásobníků proti otřesům, rázům a hluku. Nádrže pro skladování kapalin se uvažují v podmínkách běžného atmosférického tlaku. Doplňující informace o ch zásobníků a nádrží lze nalézt např. v publikacích [Brown 1998, Blight 2006, Poukhonto 2003]. 2 ZATÍŽENÍ ZÁSOBNÍKŮ A NÁDRŽÍ 2.1 Typy Zásobníky jsou namáhány vlastní tíhou, skladovanými tuhými materiály a dalšími mi, včetně klimatických, geotechnických, mimořádných a seizmických. Pro navrhování zásobníků se mají kromě vlastní tíhy a stálých uvažovat způsobená plněním a skladováním materiálů, vyprazdňováním materiálů, užitnými mi (např. od přídavných zařízení na střeše zásobníků), m sněhem, m větrem působícím na plný prázdný zásobník, klimatickými technologickými teplotami (rozdíly teplot mezi skladovanými pevnými materiály a konstrukcí zásobníku, mezi vnějším prostředím a konstrukcí zásobníku), vynucenými deformacemi vlivem sedání základů, mimořádným m od nárazu vozidla, výbuchu prachu požáru, seizmickými mi. Pro analýzu konstrukce se používají horní charakteristické hodnoty objemové tíhy. Nádrže jsou zatíženy vlastní tíhou, stálými mi od součástí trvale připevněných k nádrži a tlakem skladovaných kapalin. Mohou také působit užitná, teplotou, sněhem, větrem a od nerovnoměrného sedání. V úvahu se musí vzít od potrubí, ventilů a jiných prvků připojených k nádrži, a také vyvozená sedáním nezávislých podpěr potrubí. Zatížení nádrží vyvozená kapalinami se modelují jako hydrostaticky rozložená. 2.2 Zatížení specifická pro zásobníky a nádrže Zásobníky a nádrže jsou po většinu doby své životnosti plně zatíženy sypkými materiály kapalinami. Při stanovení zásobníků se musí brát v úvahu rozsah vlastností sypkých materiálů, změny podmínek povrchového tření, geometrie zásobníku a způsob plnění a vyprazdňování. Sypkými materiály a postupem stanovení horních dolních charakteristických hodnot vlastností se zabývá kapitola 4. Definují se zde čtyři kategorie povrchů stěn zásobníků (D1 až D4) podle drsnosti povrchu, po kterém se zrnitá látka posouvá. Skladovaný sypký materiál charakterizuje úhel vnitřního tření, součinitel příčného tlaku K m a součinitel tření o stěnu při pohybu náplně v zásobníku. Hodnoty pro některé materiály jsou uvedeny v tab. E.1. Do výpočtů se příslušně použijí dolní horní charakteristické hodnoty podle tabul- 116

3 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže ky 3.1, kde horní charakteristické hodnoty se stanoví vynásobením převodními součiniteli a dolní charakteristické hodnoty vydělením těmito součiniteli, jak je uvedeno v 4.2.3(3). Zatížení svislých stěn zásobníků je součástí kap. 5, výsypek a dna zásobníku je v kap. 6. Zatížení od skladovaných sypkých materiálů se klasifikují jako proměnná, tato jsou reprezentována symetrickými a nesymetrickými místními mi. Souměrná zásobníků a výstředná související s výstředným plněním vyprazdňováním zásobníků se klasifikují jako proměnná pevná. Místní související s plněním a vyprazdňováním zásobníku jsou klasifikována jako proměnná volná. Zásobníky jsou určeny pro skladování tuhých látek, u nichž maximální průměr částice skladované látky nepřesáhne 0,03 d c, kde d c představuje největší vnitřní průměr zásobníku. Tím by mělo být zajištěno, aby nedocházelo ke vzniku rázových účinků materiálu, kdy částice materiálu volně tečou. Charakteristické hodnoty zásobníků stanovené v této normě odpovídají hodnotám, jejichž pravděpodobnost překročení během referenční doby jednoho roku je 2 %. V ČSN EN se však poznamenává, že hodnoty od plnění vyprazdňování obvykle vycházejí z hodnot používaných v předchozích normách. Souměrná zásobníku představují vodorovný tlak p h na vnitřní povrch svislých stěn zásobníku, kolmý tlak p n na šikmé stěny, tangenciální tah vyvozený třením o stěny p w a p t a svislý tlak p v ve skladovaném materiálu. Nesouměrná svislých stěn zásobníků s malou výstředností plnění a vyprazdňování jsou reprezentována jako místní. Tato místní se vyjadřují jako místní vodorovný tlak p h na vnitřní povrch zásobníku. Nesouměrná svislých stěn zásobníků s velkou výstředností plnění a vyprazdňování se mají uvažovat nesouměrným rozdělením vodorovného tlaku p h a tahem vyvolaným třením o stěny p w. Pro uvážení dalších nepříznivých souvisejících s tokem sypkých materiálů, popř. také jejich variability se používá součinitel C, který představuje modelové nejistoty. 2.3 Klasifikace zásobníků Zásobníky jsou kategorizovány podle své důležitosti, skladovací kapacity a uspořádání do tří tříd spolehlivosti AAC1 až AAC3 (Action Assessment Classes). Podrobný popis jednotlivých tříd zásobníků je uveden v tab Zásobníky s kapacitou přes tun jsou klasifikovány do třídy AAC3; patří sem také zásobníky s kapacitou nad t, kde excentricita výsypky e o /d c 0,25, nízké zásobníky s výstředností horního povrchu e t /d c 0,25. Zásobníky s kapacitou pod 100 tun patří do třídy AAC1. Pokud příslušné skladovací zařízení je tvořeno skupinou zásobníků, pak se třída zásobníku stanovuje podle podmínek jednotlivých skladovacích jednotek (zásobníků). Pro návrh zásobníků ve třídě AAC1 lze přijmout zjednodušená opatření, včetně použití součinitele C, který zde také vyjadřuje dodatečná nepříznivá, včetně nepříznivých účinků při vyprazdňování. 117

4 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže U zásobníků třídy AAC2 lze nesouměrná místní alternativně uvážit náhradním zvýšením souměrného vztaženého k velikosti plochy, na kterou působí místní, tak i účinkům variability skladované pevné látky. U zásobníků tříd AAC2 a AAC3 se variabilita návrhových parametrů představujících skladovaný sypký materiál uvažuje na základě příslušných dolních a horních charakteristických hodnot vlastností tohoto materiálu,, K a i. Součinitel C se již neuplatňuje. 3 NÁVRHOVÉ SITUACE Obecné postupy pro stanovení nádrží a zásobníků v jednotlivých návrhových situacích se uvádějí v ČSN EN Pro návrh konstrukcí se příslušně uvažují dočasné, trvalé, mimořádné a seizmické návrhové situace. Pro vybrané návrhové situace a ověřované mezní stavy je důležité určit kritické zatěžovací případy. ČSN EN poskytuje základní pravidla pro stanovení od skladování sypkých materiálů kapalin a také pro uspořádání těchto. Pravidla pro kombinace specifická pro navrhování zásobníků a nádrží jsou uvedena v příloze A. Plánuje se, že se tato příloha v budoucnosti přesune do připravované revize EN Návrh konstrukcí zásobníku musí zahrnovat případy plného zásobníku, jeho plnění a vyprazdňování, včetně těchto zatěžovacích případů: maximální kolmý tlak na svislé stěny zásobníku, maximální tahové složky tření o svislé stěny zásobníku, maximální svislý tlak na dno zásobníku, maximální výsypky zásobníku. Pro ověření každého zatěžovacího případu se musí použít jednotný, konzistentní soubor vlastností tuhých látek, včetně součinitele tření o svislou stěnu, poměru bočních tlaků K a úhlu vnitřního tření i. Aby se u jednotlivých zatěžovacích případů určily kritické hodnoty, je potřebné uvážit příslušné horní a dolní charakteristické hodnoty vlastností skladovaných pevných látek, K a i.. Dolní horní meze těchto součinitelů pro stanovení jednotlivých účinků na svislou stěnu zásobníku jsou uvedeny v tab Tab. 3.1 Dolní horní meze vlastností pro různá hodnocení stěn Pro svislou stěnu válec se stanoví Maximální tlak kolmo na svislou stěnu Maximální tahová složka tření na svislou stěnu Maximální svislé výsypky dna zásobníku Součinitel tření Poměr bočních tlaků K Úhel vnitřního tření i dolní horní dolní horní horní dolní dolní dolní horní 118

5 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže Pro všechny analýzy se v ČSN EN doporučuje použít horní charakteristické hodnoty objemových tíh kapalin sypkých materiálů. ČSN EN , příloha A, uvádí pouze průměrné hodnoty objemových tíh. V ČSN EN jsou doporučení pro specifické tvary zásobníků. Různá štíhlost zásobníků, geometrie výsypek a vybavení pro vyprazdňování vedou k tomu, že je potřeba uvážit rozdílné návrhové situace. Pokud například dochází v určité úrovni k excentrickému plnění zásobníku materiálem, mohou se na sebe postupně ukládané vrstvy materiálu rozdílně zhutňovat, a tím vznikají nesymetrická. Při návrhu je proto potřebné uvažovat s nesymetrickými tlaky a počítat s maximální výstředností dráhy padající tuhé látky e f. V návrhu je třeba uvažovat účinky toku materiálu při vyprazdňování, kdy se rozlišuje plný, trubkovitý a smíšený tok. Návrh nádrží na kapaliny musí zahrnovat případy plné nádrže a jejího vyprazdňování. Zásobníky a nádrže se musí ověřovat na mezní stavy použitelnosti. Pokud je potřeba například navrhnout vodotěsnou betonovou nádrž, pak stanovená hodnota šířky trhliny musí splňovat mezní požadavky podle ČSN EN Podle podmínek konkrétního projektu je třeba také příslušně uvážit mimořádné návrhové situace, které zahrnují výbuchem prachu, nárazem vozidla a požár. Pro zabránění alespoň omezení možného porušení zásobníku výbuchem je potřebné provést příslušná opatření, včetně navržení dostatečné plochy sloužící pro uvolnění tlaků, adekvátního systému, který potlačuje výbuch, návrhu konstrukce na tlaky od výbuchu. Opatření pro seizmické návrhové situace jsou uvedena v ČSN EN KOMBINACE ZATÍŽENÍ PRO ZÁSOBNÍKY A NÁDRŽE 4.1 Všeobecně Pro navrhování zásobníků a nádrží se vychází ze stejných zásad, jaké jsou uvedeny v ČSN EN Používají se také stejné hodnoty dílčích součinitelů a redukčních součinitelů. V A.2 se umožňuje snížit dílčí součinitel proměnného pro skladovanou kapalinu z hodnoty 1,5 na hodnotu 1,35, jestliže jsou známy a v analýze se uvažují maximální výška kapaliny a horní hodnota objemové tíhy. Při procesu plnění vyprazdňování je třeba vyvozené kapalinou uvažovat od maximální návrhové výšky hladiny až do prázdného stavu. Doporučená hodnota dílčího součinitele pro kapalinou během procesu vyprazdňování je F = 1,

6 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže 4.2 Kombinace v trvalých návrhových situacích Pro základní kombinaci pro mezní stavy únosnosti (STR) se v příloze A doporučuje použít dvojici výrazů (6.10a), (6.10b) podle ČSN EN 1990 G " " Q " " Q G, j k, j Q,1 0,1 k,1 Q, i 0, i k, i j1 i1 G " " Q " " Q j G, j k, j Q,1 k,1 Q, i 0, i k, i j1 j1 (4.1) (4.2) Ve výrazu (4.2) se doporučuje použít pro nepříznivá stálá redukční součinitel =. Poznamenává se, že zvětšením hodnoty redukčního součinitele z hodnoty 0,85 (podle ČSN EN 1990) na hodnotu (podle ČSN EN ) se přibližuje kombinace podle dvojice vztahů (6.10a, 6.10b) ke kombinaci (6.10). V tab. A.1 jsou doporučeny kombinace, které se mají uvažovat v jednotlivých trvalých návrhových situacích. Pokyny pro kombinace uvedené v této tabulce jsou však nekonzistentní s tab. A.2, kde je celkem nevhodně uvedeno, že se jako hlavní mají uvažovat pouze od skladování materiálu. Správně je totiž potřebné určit kritické kombinace a zjistit, zda také vítr, teplota např. nerovnoměrné sedání uvažované jako hlavní proměnné nemohou vést k rozhodujícím účinkům. V ČSN EN /Změna 1 je proto doporučena následující tab. 4.1, ze které jsou patrné kombinace stálých a proměnných i hodnoty redukčních součinitelů 0. Tab. 4.1 Mezní stavy únosnosti, trvalá návrhová situace, kombinace proměnných, které je nutno uvažovat se stálými mi Zkrácené označení návrhové situace D I S Návrhová situace Vyprazdňování tuhých látek Vynucené deformace Sníh Hlavní proměnné 1 (nejúčinnější vedlejší) Vedlejší proměnné 2 Popis Popis 0,1 Popis 0,2 Popis Vyprazdňo -vání 1,0 Plnění 1,0 Sedání základů Vynucené deformace Sníh 1,0 Plnění 1,0 Vedlejší proměnná 3,4 atd. Sníh, vítr, teplo, vynucené deformace Sníh, vítr, teplota 0,4 atd. 120

7 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže WF WE T Vítr a plný zásobník Vítr prázdný zásobník Teplota a Vítr 1,0 Vítr 1,0 Plnění, plný zásobník 1,0 Zásobník bez náplně 0,0 Teplota 1,0 Plnění 1,0 4.3 Kombinace v mimořádných návrhových situacích Zatížení v tab. 4.2 se mají kombinovat podle výrazu (6.11), uvedeného v ČSN EN 1990 pro kombinace v mimořádných návrhových situacích. Tab. 4.2 Kombinace v mimořádné návrhové situaci Kombinace Výbuch Vlastní tíha Mimořádné (hlavní) Tlak výbuchu Vedlejší proměnné 1 (nejúčinnější) 1,1 2,1 Plnění 0,8 4.4 Kombinace v mezních stavech použitelnosti Vedlejší proměnné 2 2,2 Vedlejší proměnné i 2,i Vynucená deformace Pro ověřování zásobníků nádrží pro mezní stavy použitelnosti se v tab. 4.3 používají s výrazy (6.14b) pro charakteristickou kombinaci, s (6.15b) pro častou kombinaci a (6.16b) s kvazistálou kombinací podle ČSN EN Tab. 4.3 Mezní stavy použitelnosti kombinace proměnných, které je nutno uvažovat se stálými mi Zkrácené označení návrhové situace D I Návrhová situace Vyprazdňování tuhých látek Vynucené deformace Popis Popis Hlavní proměnné 1 (popř. nejúčinnější vedlejší) Vyprazdňování tuhých látek Plnění tuhými látkami 1,1 2,1 0,8 0,8 Vedlejší proměnné 2 Popis Sedání základů Vynucené deformace 1,1 2,1 Vedlejší proměnná 3,4 atd. Popis Sníh, vítr, teplo, vynucené deformace Sníh, vítr, teplota 0.3 1,1 2,1 0,0 0,0 121

8 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže S WF WE T Sníh Vítr a plný zásobník Vítr a prázdný zásobník Teplota Sníh Vítr Vítr Teplota ,0 Plnění Plnění, plný zásobník Zásobník bez náplně Plnění 0,8 0,8 0,0 0,8 U zásobníků třídy AAC1 lze použít zjednodušený návrh, kdy se uvažuje plnění, vyprazdňování, vítr a prázdný zásobník, plnění při současném větru, a dále sníh na střeše. 5 Příklad štíhlého zásobníku 5.1 Úvod Ocelový zásobník na obr. 5.1 je kruhového průřezu s vnitřním průměrem d c = 7,5 m a tloušťkou stěn t = 10 mm. Celková výška zásobníku je 37 m, výška svislé části h c = 30 m a výška výsypky h h = 4 m. Zásobník se používá pro skladování pšenice. p hf z p wf h c p hf d c h b p vf h h vodorovný tlak Obr. 5.1 Schéma zásobníku 122

9 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže Zásobník splňuje geometrická omezení (h b /d c < 10, h b < l00 m, d c < 60 m) daná rozsahem ČSN EN Pro kategorizaci zásobníku je potřebné určit jeho třídu. Objem zásobníku V se stanoví jako dc dc 7,5 7,5 V = hc hh = = 1384 m 3 a jeho kapacita pro skladování pšenice (používá se horní hodnota objemové tíhy up = 9 kn/m 3 ) se určí ve velikosti G k,up = V up = = 12456,03 kn m = 1245,6 t 100 t Zásobník má kapacitu nad 100 t, splňuje však požadavky na výstřednost pro třídu AAC2 podle EN , tab Zásobník patří mezi štíhlé zásobníky, protože jeho štíhlostní poměr splňuje podmínku podle 5.1(2)P h c / d c =30/7,5 = Souměrná svislých stěn při plnění Souměrná při plnění způsobují vodorovný tlak p hf, tahové složky tření o stěnu p wf a svislý tlak p vf v hloubce z při plnění a během skladování hf ho J p z p Y z (5.1) wf ho J p z p Y z (5.2) p (5.3) K ho pvf z YJ z kde p z ho o K z (5.4) o 1 A K U (5.5) Y z e z z / o J 1 (5.6) kde je charakteristická hodnota objemové tíhy, je charakteristická hodnota součinitele tření o stěnu tuhé látky klouzající po svislé stěně, K je charakteristická hodnota poměru bočních tlaků, z 0 je Janssenova charakteristická hloubka, p ho je asymptotický vodorovný tlak v 123

10 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže hloubce od skladovaných pevných látek, A je plocha a U je vnitřní obvod vodorovného řezu zásobníku. Předpokládá se, že vlastnosti skladované pšenice jsou známé a mohou se uvážit podle tab. E.1 z EN , kde je průměrná hodnota poměru pro pšenici K m = 0,54, součinitel a k = 1,11 a součinitel tření = 0,24 pro stěnu typu D1. Horní a dolní charakteristické hodnoty poměru K se stanoví K up = a K K m = 1,11 0,54 = 0,599 K low = K m /a K = 0,54/1,11 = 0,486 a Janssenova charakteristická hloubka z 0 pro horní hodnotu poměru K up z 0 = 1 44,17 0,5990,24 23,56 = 13,04 m Variační funkce hloubky Janssenova tlaku v hloubce 30 m: / o YJ 30 1 e z z = 1 e -30/13,04 = a průřezová plocha A zásobníku a jeho vnitřní průměr U A = d 2 /4 = c 3,141 7,52 /4 = 44,17 m 2 U = d c = 3,141 7,5 = 23,56 m Vodorovný tlak p hf je stanoven pro hloubku z = 30 m p 30 p Y 30 = K 1 A K U hf ho J Y J (30) = ,17 = 63,27 kpa 0, 24 23,56 a tahová složka tření o stěnu p wf p 30 p Y 30 wf ho J K 1 A K U / o (1 e z z ) A = U / o (1 e z z ) = = 9 44,17 = 15,19 kpa 23,56 a svislé napětí ve skladované tuhé látce při plnění zásobníku p vf se stanoví vf 30 p = 1 A K U low 1 44,17 = 9 0,85 = 122,3 kpa 0,4860,2423,56 o ( 1 e z / z ) 124

11 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže 5.3 Místní tlak Místním tlakem se popisují náhodné nesymetrie, související s výstředností a nepravidelnostmi procesu plnění. Velikost místního (tlaku směrem ven) p pf se má stanovit z maximální výstřednosti vrcholu materiálu navršeného během celého procesu plnění, která je na obr. 5.2 označena e f. Referenční místní tlak při plnění p pf se stanoví podle vztahu kde p pf = C pf p hf (5.7) C pf = 0,21 C op (1+2E 2 ) [1 1, 5( hc / dc 1) e ] (5.8) kde e f p hf E = 2 e f / d c (5.9) maximální výstřednost vrcholu materiálu navršeného během plnění, vodorovný tlak při plnění ve výšce, v níž se při plnění zásobníku uvažuje působení místního, C op referenční součinitel místního pro uvažovanou tuhou látku. e t e f Obr. 5.2 Zásobník s excentrickým plněním Výška pásma působení místního se vypočítá podle vztahu s = d c /16 0,2d c. (5.10) Tlak p pf ve výšce z p = 20 m pro zde uvedený příklad (C op = 0,5, viz tab. E.1 z EN ) se určí 125

12 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže p pf = 0,21 C op [1 + 2(2e f /d c ) 2 ] [1 e 1, 5( hc / dc 1) ] p hf = = 0,21 0,5 [1 + 2 (2 0,8/7,5) 2 ] [1 e 1,5(20/7,5 1) ] 63,3 = 6,65 kpa Výška pásma působení místního se stanoví jako s = d c /16 = 3,141 7,5/16 = 1,47 m Pro uvedený příklad štíhlého zásobníku kruhového průřezu (d c /t = 7,5/0,01 > 200) třídy AAC2 působí tlak při plnění od maximálního tlaku p pf na straně vnější k tlaku působícímu na protilehlé vnitřní straně. Průběh po obvodu má být uvažován jako p pfs = p pf cos (5.11) kde p pf je tlak působící vně, úhel v polární soustavě souřadnic. Celková vodorovná síla F pf, vyvozená místním m při plnění v tenkostěnném kruhovém zásobníku, se stanoví podle vzorce F pf = /2 s d c p pf (5.12) F pf = /2 1,47 7,5 6,65 = 78,3 kn kde h c je výška části zásobníku se svislými stěnami (viz obr. 5.3a). Obr. 5.3 Půdorys a pohled při plnění kruhového zásobníku 126

13 VIII. Zásady a kombinace pro zásobníky a nádrže 5.4 Souměrné při vyprazdňování Pro uvážení případného přechodného zvýšení tlaku na stěny zásobníku, k němuž dochází během vyprazdňování, je třeba použít souměrné zvýšení při vyprazdňování. Pro zásobníky ve všech třídách AAC1 až AAC 3 se souměrné tlaky při vyprazdňování p he a p we stanoví podle vztahů p he = C h p hf (5.13) p we = C w p wf (5.14) kde C h C w je součinitel vyprazdňování pro vodorovný tlak, součinitel vyprazdňování pro tahovou složku tření o stěnu. U zásobníků všech tříd, které se vyprazdňují shora (v nichž nedochází k žádnému toku skladovaných pevných látek), se součinitele C h a C w mohou uvažovat C h = C w = 1. U štíhlých zásobníků tříd AAC2 a 3 se součinitele při vyprazdňování mají uvažovat hodnotami C h = C 0 = 1,15 a C w = 1,10. Výsledná charakteristická hodnota svislé síly (tlakové) ve stěně n zsk na jednotku délky obvodu při vyprazdňování v hloubce z se určí podle vzorce n zsk = C w p ho [z z o Y J (z)] (5.15) Pro uvažovaný případ v hloubce z = 30 m n zsk = 1,1 7 (30 13,04 0) = 338,9 kn 5.5 Místní při vyprazdňování Zásobníky ve třídách AAC2 a AAC3 je třeba ověřit na místní při vyprazdňování. U kruhových zásobníků je potřebné ověřit místní při vyprazdňování, pokud excentricita výpusti e 0 překračuje kritickou hodnotu e 0,cr = 0,25 d c maximální výstřednost při plnění e f překračuje kritickou hodnotu e f,cr = 0,25d c a štíhlost zásobníku překračuje mezní hodnotu (h c /d c ) lim = 4,0. Referenční velikost místního p pc působícího při vyprazdňování se stanoví p pe = C pe p he (5.16) kde tvar vzorce pro C pe vychází z poměru h c /d c a je uveden v ČSN EN Maximální excentricita plnění e f a štíhlost zásobníku splňují pro zde uvedený příklad omezující podmínky (e f = 0,8 m e f,cr = 1,875 m), a proto není potřebné místní při vyprazdňování uvažovat. 127